Budete volit?

Před námi jsou volby do krajských zastupitelstev a mnozí křesťané řeší otázku, koho mají volit. Jiní křesťané v tom mají jasno a říkají, že křesťan nemá mít s politikou nic společného a k volbám nechodí. Co nám k tomu říká Boží slovo?

Podívejme se na to, zda bychom měli jako křesťané chodit k volbám a pokud ano, koho bychom měli preferovat.

Mají křesťané volit?

Mnozí křesťané si kladou otázku, zda je správné, aby chodili k volbám či nikoliv. Vždyť Boží slovo nás učí, že křesťan se má podřizovat zákonům země, v níž žije, pokud tyto zákony nejsou v protikladu k Božímu slovu. Proč to tedy nějak komplikovat volbami? Není vlastně nedůvěra vůči Bohu?

  • Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení - ať už králi jako svrchovanému vládci, ať už místodržícím jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře. Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. (1 Pt 2,13-15)  

Petr zde zdůrazňuje, že křesťané takto mají jednat kvůli Pánu – pro Jeho slávu. A dodává, že to je vůle Boží, když se podřizujeme zřízení, v němž žijeme a jsme dobrými a loajálními občany své země.

Vláda je skutečně od Boha – a Písmo jasně říká, že každá vláda:

  • Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha. (Ř 13,1)

Může tedy člověk něčeho dosáhnout, půjde-li volit, když Boží slovo stejně říká, že to je Bůh, kdo zřizuje vládu? Není to spíš projev nevěry, neskrývá se za tím bezbožná touha vládnout sám sobě? Rozhodně ne!

V naší zemi máme zastupitelskou formu demokracie. Jednoduše to znamená, že lidé volí své zástupce do orgánů řídících zemi. Můžeme mít mnoho výhrad vůči této formě státního zřízení i vůči její konkrétní aplikaci (tedy vůči tomu, jak to v naší zemi vypadá). Přesto nás Boží slovo vede k tomu, abychom se tomuto lidskému zřízení podřizovali a jednali v něm dobře a příkladně. A to kromě toho, že budeme poslouchat zákony této země (včetně těch dopravních a daňových), také znamená, že se budeme podílet na této formě vlády.

Jistě by to bylo v určitém slova smyslu mnohem jednodušší, kdybychom měli krále nebo nějakého diktátora, jehož bychom si nezvolili, ale jemuž bychom se museli podřizovat právě tak jako demokraticky zvolené vládě. Nemuseli bychom si s volbami lámat hlavu. Všechno by bylo jasně dané. Ale tak to není.

Bůh nás postavil do této společnosti a my v ní máme být světlem a solí. Apoštol Pavel učil Tita, aby na Krétě vedl bratry k tomu, aby byli podřízeni těm, kdo mají vládu a moc a aby je poslouchali. Říká:

  • Ať jsou vždy hotovi jednat dobře. (Tt 3,1)

Jestliže má křesťan v demokratickém zřízení právo a zároveň také povinnost volit (byť u nás tato povinnost není jako v některých jiných státech uzákoněná, ale z principu demokracie vyplývá) a on to nedělá, tak není pohotový k dobrému jednání. Není poslušný zákonům své země. Takový člověk na sebe přivolává Boží soud:

Kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. (Ř 13,2)

  • Tato slova nejsou jenom o vzpouře ve smyslu aktivního (příp. ozbrojeného) odporu, ale jsou také o lhostejnosti, pasivitě, nečinnosti. Kdo ví, co je činit dobré a nečiní to, má hřích (Jk 4,17).

Poslechněme si slova Moudrosti z knihy Přísloví:

  • Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost. Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého. (Př 1,32-33)

Jistě si jako křesťané budeme klást otázku, zda v naší společnosti má vůbec smysl jít volit – vždyť v politice je tolik špíny a hříchu (a to díky Bohu ani zdaleka nevidíme všechno). Ale právě proto bychom měli udělat všechno pro to, abychom byli dobrými vzory pro naše sousedy, kolegy v práci, nevěřící přátele.

Před čtyřmi lety byla volební účast v krajských volbách něco málo přes 40 %. Podle současných průzkumů se nynější účast odhaduje na zhruba 60 %. Obě čísla svědčí o značném nezájmu lidí v naší společnosti na tom, co se kolem nich děje. I to je důvod, abychom jednali zodpovědně.

Koho tedy volit?

Když byl král David na smrtelné posteli, tak řekl svému synu Šalamounovi, co přijal od Boha ohledně toho, jaký má být vládce:

  • Pravil mi Bůh Izraele, skála Izraele ke mně promluvila: Kdo člověku vládne spravedlivě, ten, kdo vládne v Boží bázni, je jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez mráčku jitro, od jehož jasu a vláhy se zelená země. (1 S 23,3-4)

Křesťané by se měli ve všech věcech řídit tím, co se učí z Bible. Otázka vládců, tedy v naší situaci otázka voleb v tom není výjimkou. Kdykoliv Boží slovo mluví o nějaké formě vlády – ať již ve společnosti, v církvi, nebo v rodině (což jsou tři Bohem ustanovené instituce s rozdílnými povinnostmi), tak vždy klade důraz na charakter člověka a nikoliv na vnější věci (v naší situaci to může být volební program, popularita, úspěch, bohatství, …).

Charakter musí být tím hlavním kritériem. Nepřestává mě překvapovat, jak lidé, kteří tolikrát selhali, nacházejí stále znovu dostatek voličů, kteří je opět dosadí do jejich funkcí.

Jaké charakterové vlastnosti bychom měli hledat? Přesně ty, které Pán požaduje po starších Božího lidu – podívejte se do 1 Tm 3,1-7 nebo do listu Titovi:

  • Nemá být nadutý, zlostný, pijan, rváč, ziskuchtivý. Má být pohostinný, dobrý, rozvážný, spravedlivý, zbožný, zdrženlivý. (Tt 1,7-8)

To jsou vlastnosti, které máme vyhledávat u lidí, kteří nás vedou. Možná to zní idealisticky a v kontextu situace v naší společnosti to tak možná skutečně je. Ale pokud opustíme své ideály (a v případě církve je třeba mluvit normě ve smyslu povinnosti a závazku), a začneme dělat kompromisy, tak přijdeme nejenom o ideály samotné (a v případě církví to můžeme vidět velice zřetelně: Kolik církví dnes např. trvá na tom, že starší musí být třeba zbožný? – A to i přes to, že Boží slovo to od starších vyžaduje!), ale ztratíme úplně všechno.

Chtěl bych vás povzbudit, křesťané, k tomu, abyste se modlili za volby v naší zemi, za kandidáty do voleb a potom jednali zodpovědně před Bohem i před lidmi.

  • Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. (1 Tm 2,1-2)

Kéž je nám varováním historie Izraele – bezbožní vládcové vždy podněcovali bezbožnost lidu, rostlo bezpráví, modlářství, korupce, rozmáhal se hřích ve všech směrech. Naproti tomu zbožní vládcové vedli zemi k pokoji a prosperitě, upevňovali spravedlnost a právo, trestali hřích a povzbuzovali ve zbožnosti.