Hospodin miluje spravedlnost a právo (Ž 33,5)

Naše země se otřásá jedním veřejným skandálem za druhým, a to nehledě na ty, které jsou potichu zameteny pod koberec. Vládní strana, která slibovala zatočit s bezprávím se vysmívá právu i spravedlnosti. Korupce se začíná stávat společensky přijatelným hříchem podobně jako manželská nevěra, rozvod nebo zabíjení nenarozených dětí.

Jak mi řekl jeden můj nevěřící kamarád: "Kdyby byl Bůh, tak by tady nevypadalo takhle." Ale i zde se Hospodin ukáže spravedlivý, ryzí ve svém soudu (Ž 51,6). Kdyby totiž nebyl Bůh,  tak by to tady nevypadalo ani takhle! Jenom Boží existence dává tomu všemu smysl. Kdyby nebylo nic takového, jako je Boží soud, tak by skutečně neexistovala žádná spravedlnost.

Jedině s vědomím Boží spravedlnosti máme naději a Boží láska k právu nás motivuje jednat správně a prosazovat spravedlnost a právo - i v bezbožné době, jako je tato. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě - některé věci, lidi, skupiny a společnosti semelou v našem čase, zbývající pak na věčnosti.

Jako křesťan se na to ale musím dívat ještě z trochu jiné perspektivy: Soud začíná od Božího domu (1 Pt 4,17)! To znamená především ode mě. Jde tedy o to, jak já obstojím ve světle Boží spravedlnosti. Jde o to, jak já prosazuji spravedlnost a právo - a znovu nejprve ve svém vlastním životě a potom v Božím domě, v církvi.

Je totiž smutnou skutečností, že církev, místo aby byla morálním svědomím národa, hlasem volajícího na poušti, tak se na uvedeném stavu společnosti svou měrou také podílí. Ať již svou lhostejností k věcem veřejným nebo přímo podílem na věcech hanebných. Celá jedna generace lidí nezná církev jinak než jako hlasitého křiklouna, který domáhá nejen svého bývalého majetku, ale také nápravy způsobených křivd. Nejsem proti vracení ukradeného - co bylo ukradeno a je možné to vrátit, tak má být vráceno. Ale divadlo, které bylo rozpoutáno stále více a nepokrytě ukazuje na skutečnou touhu po majetku, která je cudně zakrývána slovy o spravedlnosti a právu.

Paní Lenka Procházková, která kvůli připravovanému zákonu o majetkovém vyrovnání podala několik žalob, píše ve svém otevřeném dopise, že nekatolické církve se pod rouškou ekumeny nechaly zkorumpovat římskokatolickou církví. Jeden z komentářů na internetu k tomu říká: Na korupci musí být dva - plátce a příjemce. Plátce (ŘKC): sice bychom měli dostat v restitucích skoro všechno, ale dáme vám (nekatolickým církvím) 20%, abyste nás politicky podpořili. Příjemce (nekatolické církve): podpořily restituční požadavky ŘKC, neboť si už neumí představit, že by musely žít výhradně ze svých vlastních zdrojů.

Skutečně tragické mi to přijde např. u Apoštolské církve, která má po čtyřiadvaceti letech financování ze státního rozpočtu dostat (jako finanční odškodnění!) v následujících 30 letech další více než miliardu a dalších sedmnáct let být i nadále podporovaná ze státního rozpočtu.

Je jasné, že se jedná o politickou dohodu a nikoliv o prosazení spravedlnosti. Ale když se podíváme na níže uvednou tabulku, tak musí být každému jasné, že tato dohoda je skutečně nemorální a především nekatolické církve by ji měly označovat pravým jménem - tedy slovem hřích (pokud ovšem toto slova už dávno nezmizelo z jejich slovníku).

Co s tím mohu jako křesťan udělat? Boží slovo nás vede ke třem věcem - k modlitbě (a je nutné modlit se za to, aby zvítězilo právo a spravedlnost), ke slovům (je třeba mluvit o této zjevné nespravedlnosti, poukazovat na ni a nazývat ji pravým jménem) a k činu (ti, kdo milují Krista, se mají po předchozích pokusech o nápravu oddělit od těch, kdo také říkají, že milují Krista, ale nadále setrvávají v hříchu).

 

Tabulka zpracovává některá veřejně dostupná data - datum registrace církve (r. 1918 je uveden tam, kde byla registrace přenesena z Rakouska-Uherska), odhadovanou cenu za zabavený majetek, která vychází z návrhu církví, jak je dodaly státu v roce 2004/5 a konečně navrhovanou finanční kompenzaci z r. 2011/12.

 

  Datum registrace  Odhadovaná cena nárokovaného majetku  Finanční vyrovnání vůči jednotlivým církvím (dle návrhu z r. 2012)
Římskokatolická církev 1918 102 800 000 000 Kč 47 200 000 000 Kč
Federace židovských obcí 1918 695 000 000 Kč 272 000 000 Kč
Církev československá husitská 1920 216 000 000 Kč 3 085 000 000 Kč
Starokatolická církev 1918 112 000 000 Kč 272 000 000 Kč
Českobratrská církev evangelická 1918 85 000 000 Kč 2 266 000 000 Kč
Církev bratrská 1951 56 000 000 Kč 761 000 000 Kč
Svědkové Jehovovi 1993 9 000 000 Kč 0 Kč*
Církev adventistů sedmého dne  1951 3 300 000 Kč 521 000 000 Kč
Jednota bratrská 1918 2 400 000 Kč 601 000 000 Kč
Bratrská jednota baptistů  1951 1 250 000 Kč 227 000 000 Kč
Pravoslavná církev 1918 - 1 146 000 000 Kč
Apoštolská církev 1989 - 1 056 000 000 Kč
Slezská církev evangelická a.v. 1918 - 654 000 000 Kč
Evangelická církev metodistická 1951 - 367 000 000 Kč
Církev řeckokatolická 1918 - 298 000 000 Kč
Evangelická cirkev a.v. v ČR 1918 - 118 000 000 Kč
Luterská evangelická církvev a.v. v ČR 1995 - 113 000 000 Kč
Náboženská společnost českých unitářů  1930 - 35 000 000 Kč
       
  celkem bude vyplaceno  58 992 000 000 Kč
  bude vydáno v majetku  75 000 000 000 Kč
  financování církví v přechodném období   16 997 000 000 Kč
        
celkem   103 979 950 000 Kč 150 989 000 000 Kč  

* Pozn.: Svědkové Jehovovi nejsou začleněni do navrhovaného modelu finančního vyrovnání. Jak se zdá, tak jediným důvodem je to, že nemají státem placené duchovní.

Podobně církev Křesťanské sbory (registr. r. 1956 - neplést s církví Křesťanské společenství - reg. r. 2002), která se vzdala restitučních nároků a odmítla státem placené duchovní (tato církev oficiálně nemá duchovní, nerozděluje Boží lid na duchovní a laiky).

Jaroslav Kernal