Články

Před jedenácti sty padesáti lety přišli na území naší země – tehdy na území státního útvaru, který nazýváme Velká Morava, dva bratři z Tesaloniky, Konstantin a Metoděj. Jejich cílem bylo seznámit zdejší pohanské obyvatelstvo s jednoduchou zvěstí evangelia – tedy slovy Písma:

• …že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem. (1 K 15,3-4)

Tesalonika, Soluň, byla osídlena slovanským obyvatelstvem a jazyk, jímž se tam mluvilo, nebyl úplně vzdálený jazyku místních Slovanů. Proto bratři udělali totéž, co dělají misionáři mezi primitivními kmeny dodnes – převedli jazyk do psané podoby a přeložili Boží slovo.

Nerozlišování nebo nedostatečné rozlišování má nedozírné důsledky. Upozorňuje na to sám Ježíš, když říká, že:

• Prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. (Mt 7,13)

O pár veršů dále pak říká, že mnozí mu řeknou v onen den… To slovíčko „mnozí“ je strašné. Je to slovo, které by nás nutně mělo vést k tomu, abychom zkoumali svá srdce a úpěnlivě volali k Pánu, abychom od Něj samotného získali ujištění, že cesta, po níž jdeme, je úzkou cestou, a brána, kterou vcházíme, je těsnou branou.

• Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení. (Tt 2,1)

Pavel zdůrazňuje Titovi, že jeho učení má být odlišné od učení falešných učitelů. Ty však – ty – na rozdíl od těch, o nichž píše na konci předchozí kapitoly. Oni muži sice vyznávali víru v Boha, ale popírali ji svým životem (Prohlašují, že znají Boha, ale… – Tt 1,16). Proto měli a mají být umlčeni a přemoženi zdravým učením. To je úkol vedoucích v církvi.

• A ty bys chtěl pro sebe usilovat o veliké věci? Neusiluj. (Jr 45,5)

Není snadné naučit se tuto lekci, protože všichni chceme postavit naši práci pro Boha na vrchol hory, aby jí bylo vidět po celém světě. Snadno zapomínáme, že někdy tou největší prací, kterou pro Boha můžeme udělat, jsou malé věci, které nám dává, abychom je dělali tiše a se zalíbením.

(J. R. Miller)

Minulý týden se na internetu objevilo „Ohlédnutí za pontifikátem Benedikta XVI. z protestantské perspektivy“, pod nímž je podepsán kazatel Církve bratrské, ThDr. Pavel Černý, Th.D., bývalý dlouholetý předseda a místopředseda Ekumenické rady církví v ČR (článek naleznete na portálu Christnet).

Před druhým kolem voleb prezidenta se mezi křesťany v naší zemi vede zuřivý boj. Někteří křesťané dokonce mluví o duchovním boji, ale nenechte se mýlit – jde o obyčejný politický boj, obyčejné tělesné kousání a trhání. A při takové příležitosti nás Boží slovo varuje: „dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili“ (Ga 5,15).

Webové stránky křesťanských médií, služeb i církví se plní prohlášeními o podpoře toho nebo onoho kandidáta, na internetových fórech to vře a vypjatá atmosféra ukazuje, co se skrývá uvnitř lidského nitra. Mnohé z toho, co se dočteme na webu, ukazuje, kde je doopravdy uložen poklad mnoha křesťanů a k čemu se upíná jejich pozornost. Podle řady příspěvků v diskuzích i některých článků by se totiž snadno mohlo zdát, že spása přijde z Hradu.

• A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. (Jk 1,21)

Odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti! Toto je typický rozkaz evangelia: na jedné straně se něčeho vzdát, něco odstranit, a na druhé straně něco přijmout. Staré srdce je nahrazeno novým srdcem, kamenné a sobecké srdce je proměněno v nové, masité, milosrdné a pokorné.

Naše mysl je místem, kde se odehrává intenzivní duchovní boj. Abychom mohli žít vítězně, musíme se proměňovat obnovou své mysli (Ř 12,2). Bůh nás ale nezanechal bezmocné nebo bezbranné. Boží slovo popisuje nejjednodušší a zároveň nejdůležitější způsob (neřku-li vůbec jediný způsob), jakým mohou být naše životy proměňovány a naše mysl obnovena:

• Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, cokoli počestné, cokoli spravedlivé, cokoli čisté, cokoli milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála - o tom přemýšlejte. (Fp 4,8)

Příčinou většiny problémů současné církve je její odklon od Božího Slova.

•  Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. (Lk 2,10)

To je skutečně křesťanský vánoční pozdrav. Ovšem Vánoce jako takové nejsou žádným křesťanským svátkem v pravém slova smyslu. Pro křesťany je závazné to, co učí Bible a nikde v Bibli nenajdeme žádnou výzvu k tomu, abychom oslavovali narození Ježíše Krista.

Níže uvádím seznam veršů k rozjímání. Jedná se jenom o malý výběr z Božího slova. Ale je to dostatečný výběr. Všechny verše se zabývají hříchem jazyka, a to především ve vztahu k pomluvám. Boží slovo jasně prohlašuje, že Bůh nenávidí hřích klevetění a pomlouvání. V Jeho očích je to odporné.

• Koloským 3:16  Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství.

31. října 1517 přibil augustiniánský mnich a profesor výkladu Písma na univerzitě Martin Luther na vrata farního kostela ve Vitemberku svých pověstných 95 tezí, které dle tradice zahájily reformaci v Evropě. Luther reagoval především na prodej odpustků, ale ve svých tezích jde mnohem dále. Především se zabývá otázkou skutečného pokání a odpuštění hříchů. Vysvětluje, že odpustit hříchy může jenom Bůh a pokání mohou činit pouze živí a nikoliv mrtví. Vysvětluje v nich, že pokání musí být vnitřním postojem člověka, který se bude projevovat na jedné straně lítostí a na straně druhé proměněným životem, který nese ovoce dobrých skutků.

Před námi jsou volby do krajských zastupitelstev a mnozí křesťané řeší otázku, koho mají volit. Jiní křesťané v tom mají jasno a říkají, že křesťan nemá mít s politikou nic společného a k volbám nechodí. Co nám k tomu říká Boží slovo?

Podívejme se na to, zda bychom měli jako křesťané chodit k volbám a pokud ano, koho bychom měli preferovat.

Prof. Karel Rais, rektor Vysokého učení technického v Brně, řekl v pořadu Hydepark na adresu kvality výuky na vysokých školách tato slova: "Když se koza krmí jako králík, nemůžete čekat, že bude podávat výkony jako kráva."

Na stránkách ministerstva kultury jsou zveřejněné odpovědi ministryně, paní Hanákové, k otázkám, které lidé kladou ohledně tzv. církevních restitucí. V odpovědi na otázku, která se týká finančního vyrovnání pro církve, které před rokem '89 neexistovaly, se můžeme dočíst velmi zajímavé a cenné informace.

Velmi dobrou pomůcku pro rozpoznání přítomnosti Ducha svatého v srdcích kazatelů nabízel současník a oblíbenec Karla IV., německý kazatel, augustiniánský mnich (ze stejného řádu pocházel také Martin Luther) Konrád Waldhauser.

Ve svém kázání "Maličko, a neuzříte mne ..." říká, že znamením Ducha svatého v srdci kazatelů je, když svobodně z kazatelny napomínají hříchy věřících, zatímco znamením nepřítomnosti Ducha je, když se napomínat bojí.