Pokoj vám a milost bratři a sestry!
Po uvolnění v letních měsících se opět setkáváme s nařízeními vlády, která limitují společenské akce a setkávání lidí venku i ve vnitřních prostorech. Tato nařízení jsou epidemiologického charakteru a mají za úkol snížit rychlost a celkové šíření viru Covid 19 tak, aby nedošlo ke kolapsu zdravotního systému, k nárůstu vážně nemocných a počtu úmrtí.
Boží volání, přísná výchova a soudy ve světle Písma a pandemie koronaviru.
Pokoj a milost vám všem!
Stará Jednota bratrská posuzovala vždy dění ve společnosti, národě i ve světě na základě poznání evangelia Ježíše Krista. Jejich myšlení, posuzování věcí i dění ve světě i následně jejich konání vycházelo z poznání, že tento svět je stvořen Bohem, který je Všemohoucí a Svrchovaný. Tento Bůh Bible je svatý. Kdežto člověk je padlý a hříšný a tím oddělený od svatého Boha.
Před jedenácti sty padesáti lety přišli na území naší země – tehdy na území státního útvaru, který nazýváme Velká Morava, dva bratři z Tesaloniky, Konstantin a Metoděj. Jejich cílem bylo seznámit zdejší pohanské obyvatelstvo s jednoduchou zvěstí evangelia – tedy slovy Písma:
Tesalonika, Soluň, byla osídlena slovanským obyvatelstvem a jazyk, jímž se tam mluvilo, nebyl úplně vzdálený jazyku místních Slovanů. Proto bratři udělali totéž, co dělají misionáři mezi primitivními kmeny dodnes – převedli jazyk do psané podoby a přeložili Boží slovo.
Dobrý den a pokoj vám, milá nevěsto, milý ženichu, vážení svatebčané. Důvod, proč jsme se dnes sešli je naprosto jasný – je to manželství Veroniky a Jakuba. Možná si kladete otázku, k čemu něco takového jako je manželství, vůbec je? Copak se nedá žít bez manželství? Nemohou dva lidé žít jen tak spolu – prostě proto, že se mají rádi? Copak k tomu potřebují nějaký papír? Rozumím takovým otázkám, protože doba, ve které žijeme, přesně k takovým otázkám vede.
24. srpen je smutnou připomínkou v dějinách protestantismu. V noci na 24. srpna roku 1572 došlo tragickému masakru protestantů ve Francii a tento den vstoupil do dějin jako Bartolomějská noc. Došlo k vyvraždění tisíců reformovaných křesťanů, hugenotů – moderní historici udávají rozmezí pěti až třiceti tisíc lidí.
Mnozí z těch, kdo nás předešli na cestě víry, nebyli zmateni chaosem tohoto světa (jako jsou zmateni křesťané v současnosti), ale rozuměli Božímu dílu ve světě. Viděli Boha jako spravedlivého vládce, který řídí tento svět podle své dokonalé moudrosti a skrze svou přetékající dobrotu. Jeho vláda je zcela spravedlivá a směřuje ke dni, který to nade všechnu pochybnost prokáže.
Před nedávnem (21. 10. 2014) jsem dostal email s údajným proroctvím a s prosbou o jeho rozsuzování. Ačkoliv tento email nebyl adresován přímo mě, ale byl mi přeposlán, vzhledem k množství adresátů z celé republiky (kteří byli uvedeni v kopii originálního emailu), jsem nepovažoval za nevhodné přispět svým dílem k rozsuzování tohoto „proroctví“.
Dalším důvodem, proč jsem se rozhodl reagovat na toto proroctví, je, že jeho autora znám již od dob svého studia na univerzitě. Kromě toho působí jako pastor ve stejném městě, kde žiji, takže znám i řadu lidí z jejich sboru.
Písmo nám ukazuje, že novozákonní církve (sbory) byly nezávislými místními církvemi. Co to znamená konkrétně? Kniha Skutků nám nabízí celou řadu dobrých příkladů. Jestli chceme dobře porozumět, co je to místní nezávislý sbor, studujme sbory v Tesalonice (Sk 17,1-15), v Korintě (Sk 18,1-18), v Efezu (Sk 18,19-20,1.18-38). Podívejme se na několik věcí:
A. W. Tozer
Každá námitka proti evangelizačním metodám současného modlářského křesťanství se setkává s triumfálním zvoláním: „Ale my získáváme ztracené!“
A pro co je získáváte?
Samozřejmě – odpověď na tyto otázky bude znít: NE!
(Podle A. W. Tozera)
Většina z těch, kdo navštěvují církve, hraje – podobně jako se hrají jiné hry – hru na náboženství.
Náboženství je totiž nejrozšířenější hrou na světě!
Církev má svou vlastní „hrací plochu“, svá vlastní „pravidla“ a své vlastní „vybavení“ pro to, aby lidé mohli hrát hru na náboženství.
