Dva zrádci a Pán (J 18,1-27)

Zatčení Ježíše a Petrova zrada

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 19. listopadu 2006

Od konce ledna letošního roku procházíme postupně Janovým evangeliem. Urazili jsme již velký kus cesty a nyní jsme opustili 17. kapitolu Janova evangelia, modlitbu Ježíše za učedníky a vracíme se do děje Janova evangelia. Zopakujme si v rychlosti, co jsme dosud viděli v Janově evangeliu.

Strávili jsme teď delší dobu v posledních pěti kapitolách. Byly to významné kapitoly, kapitoly o Ježíšově pokoře, o Jeho vyučování o Duchu Svatém a o Otci. Mimochodem o Bohu Otci je v Janově evangeliu zmínka 118x a z toho 54x ve zmíněných pěti kapitolách.

Těchto pět kapitol se odehrává v krátkém časovém úseku několika hodin. Začínají večeří, kterou měl Ježíš se svými dvanácti učedníky a končí v zahradě Getsemane několik okamžiků před Ježíšovým zatčením.

Celé Janovo evangelium ukazuje na Ježíše jako na Božího Syna a Pána. Je to ostatně záměr Janova evangelia, jak ho Jan popisuje v:

  • Jan 20,30-31 Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků, které v této knize nejsou zapsány. Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.

Ježíš je Bůh - tak ho popisuje Jan a viděli jsme to na začátku evangelia, kde jsme četli:

  • Jan 1,1 Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.
  • Jan 1,14 To Slovo se stalo tělem a přišlo žít mezi nás. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Je to skutečnost, která se táhne jako červená nit celým evangeliem.

  • Jan 10,32-33 Ježíš jim na to řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od svého Otce. Za který z nich mě chcete kamenovat?" Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání. Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!"

Tuto velikou pravdu vyznává později - jak ještě uvidíme - Tomáš, když se po Ježíšově vzkříšení setkává se zmrtvýchvstalým Kristem:

  • Jan 20,27-28 Potom řekl Tomášovi: "Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit." Tomáš zvolal: "Můj Pán a můj Bůh!"

Ježíš znovu a znovu prokazuje, kým je, ve svých skutcích, které dělá. Jan jich zaznamenal sedm a nenazývá je ani zázraky, nazval je znameními. Jsou to znamení Ježíšovy moci, znamení Ježíšova Božství. On je ten pravý Bůh a pravý člověk. Tato znamení mají dostatečně prokázat Ježíšovu velikost. Připomeňme si těchto sedm znamení:

Ve druhé kapitole dělá Ježíš první znamení, když na svatbě v Káni galilejské proměňuje vodu ve víno. Jan poznamenává, že to byl Ježíšův první zázrak. A tak ačkoliv se mnozí lidé usilovně snaží ukázat Ježíše jako zázračného chlapce, je tady důvěryhodný svědek, který vše viděl na vlastní oči a ten nám říká, že toto byl počátek Ježíšových znamení.

Ve čtvrté kapitole je po rozhovoru se samařskou ženou zaznamenáno druhé znamení - uzdravení syna královského služebníka. A hned v páté kapitole je další uzdravení - uzdravení chromého u rybníku Bethesda. Všimněme si zajímavého důsledku tohoto uzdravení:

  • Jan 5,18 A kvůli tomu ho chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale ještě nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se dělal rovným Bohu.

Šestá kapitola přináší kromě vynikajícího vyučování o Ježíšově přirozenosti a o jistotě věřících hned dvě znamení - nasycení pěti tisíců a Ježíšovu chůzi po rozbouřeném moři.

Další znamení - šesté - najdeme až v deváté kapitole. Celá tato kapitola je o uzdravení muže slepého od narození. O tomto zázraku čteme:

  • Jan 9,32 Jaktěživ nikdo neslyšel, že by někdo otevřel oči slepě narozeného.

Poslednímu znamení je také věnována celá kapitola. V jedenácté kapitole čteme o vzkříšení Lazara. Ježíš tu prokazuje svou moc nad smrtí. Lazar byl již čtyři dny mrtvý, když ho Ježíš mocným hlasem zavolal z hrobu ven.

Ježíš v Janově evangeliu ukazuje na svou jedinečnost také sedmi výroky, které začínají Já jsem a pokračují nějakou jednoduchou ilustrací. Tak čteme o tom, že Ježíš říká:

  • 6,35 Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit.
  • 8,12 Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.
  • 10,9 Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
  • 10,11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá za ovce svůj život.
  • 11,25 "Já jsem vzkříšení i život," řekl jí Ježíš. "Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.
  • 14,6 "Já jsem ta cesta, pravda a život," odpověděl Ježíš. "Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
  • 15,5 Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic.

Tato Ježíšova mocná slova nás přivádějí k ještě slavnějšímu prohlášení. Na několika místech Ježíš s velikou autoritou říká JÁ JSEM (J 8,24; 13,19). Toto prohlášení znamenalo jediné - Já jsem Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův.

Otevřeme nyní náš text - J 18,1-27 a společně ho přečteme. Otevřete své Bible a sledujte tento text spolu se mnou.

Ježíš dokončil své vyučování pro jedenáct učedníků, pomodlil se a odchází z domu, kde večeřeli. Marek ještě dodává, že společně zpívali žalm.

  • Marek 14,26 A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.
  • 1 Když to Ježíš dořekl, odešel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada; do té se svými učedníky vešel.

Ježíš odchází se svými učedníky do zahrady Getsemane. Jan nezaznamenává Ježíšovu modlitbu v této zahradě. Nepíše ani o únavě Petra, Jakuba a Jana, které Ježíš vzal s sebou, aby se s ním modlili.

Ne má, ale Tvá vůle se staň - to byla modlitba Ježíše v těchto vypjatých okamžicích, kdy jeho nejbližší, kteří mu slibovali věrnost až na smrt spali.

Ovšem Ježíš se svými učedníky nebyl jediný, koho bychom v tuto noc našli v zahradě Getsemane.

  • 2-9 To místo však znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš s učedníky často scházel. Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků a chrámovou stráž od vrchních kněží a farizeů a přišel tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi. Ježíš, vědom si všeho, co jej čekalo, jim vyšel vstříc se slovy: "Koho hledáte?" "Ježíše Nazaretského!" odpověděli. "To jsem já," řekl jim (jeho zrádce Jidáš stál mezi nimi). Jakmile jim Ježíš řekl: "To jsem já," ucouvli a padli k zemi. "Koho hledáte?" zeptal se jich znovu. "Ježíše Nazaretského!" opakovali. "Už jsem vám řekl, že to jsem já," odpověděl Ježíš. "Když hledáte mě, nechte ostatní odejít." (To řekl, aby splnil své slovo: "Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil nikoho.")

Přichází také Jeho zrádce Jidáš společně s vojáky, chrámovou stráží a zástupem. Chrámová stráž byla taková policie tehdejší doby. Měli moc zatknout, měli i nějakou další výkonnou moc. Byli to lidé, kteří dbali na pořádek v Jeruzalémě.

S těmito lidmi, s římskými vojáky a s celým ozbrojeným zástupem přitáhl Jidáš na Ježíše. Vidíme, že kněží nechtěli nic nechat náhodě. Už jednou totiž poslali chrámovou stráž pro Ježíše, ale jaké bylo jejich překvapení, když se vrátili bez Ježíše.

  • Jan 7,45-46 Strážní se tehdy vrátili k farizeům a vrchním kněžím. Ti se ptali: "Jak to, že jste ho nepřivedli?" Strážní odpověděli: "Nikdo nikdy nemluvil jako tento člověk!"

Nyní tedy poslali nejen chrámovou stráž, ale také oddíl římských vojáků a s nimi i ozbrojený zástup. Tentokrát jim Ježíš neměl uniknout.

Podívejme se ale na to, co se děje. Dvě věci zmiňme v tomto oddíle.

Nejprve přichází zástup k Ježíšovi. Jan nezaznamenává to, co ostatní pisatelé evangelií - Jidášův polibek a tedy zjevný akt zrady Ježíše. Zaznamenává však to, co nezaznamenávají ostatní. Zástup přichází před Ježíše. Ježíš se jich ptá, pro koho jdete? Koho hledáte?

Ježíše Nazaretského. JÁ JSEM!

Zástup ustupuje a padá na zem. Nejenom, že slyšeli Boží jméno - EGO EIMI = JSEM, KTERÝ JSEM. Slyšeli Boží hlas.

Mluvili jsme o tom ve čtvrtek s Honzou a on mi řekl, že to pro Židy mělo ještě daleko hlubší význam. Je to tak, ale jsem přesvědčen o tom, že tato slova zazněla s velikou mocí. I oddíl římských vojáků - otrlých vojáků, kteří byli zvyklí potlačovat vzpoury, tento oddíl padl na zem pod mocí Ježíšových slov.

Já jsem. Bůh promluvil. Podobně promluvil Bůh k Izraeli pod horou Sinaj. Všimněme si zajímavé skutečnosti - kdo to promluvil pod horou Sinaj - EGO EIMI - JSEM, KTERÝ JSEM.

  • Exodus 19,17-19 Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a lid se postavil při úpatí hory. Hora Sinaj byla celá zahalena kouřem, neboť na ni Hospodin sestoupil v ohni. Stoupal z ní dým jako z pece a celá hora se mohutně otřásala. Zvuk polnice sílil stále více, Mojžíš mluvil a Bůh mu odpovídal hromovým hlasem.
  • Exodus 20,18-19 Když všechen lid viděl to hřmění a blýskání, zvuk polnice a dýmající horu, třásl se strachy. Přesunuli se opodál a řekli Mojžíšovi: "Mluv s námi ty a budeme poslouchat, ale ať s námi nemluví Bůh, ať nezemřeme!"

To byla velice podobná situace. Moc Ježíšových slov, jeho sláva a majestát se prokázaly tak mocně, že všechen zástup ustoupil a padl na zem. Představte si tu slavnou chvíli. Oddíl vojáků v plné zbroji - slovo v originále znamená kohortu (což by mělo být v té době přibližně něco kolem 400 vojáků), skupina vojáků chrámové stráže a k tomu zástup lidí ozbrojený holemi. To je docela slušný zástup lidí. Nyní můžeme lépe pochopit Ježíšova slova, která jsou zapsaná v ostatních evangeliích, kdy říká učedníkům: Vstaňte a pojďte, neboť se přiblížil ten, který mě zrazuje. Těžko lze utajit zástup možná šesti set lidí - a tento ohromný zástup padá na zem před Ježíšem. Jak zděšeni museli být tito lidé, když uslyšeli tento mocný Ježíšův hlas. Jak sevřené muselo být jejich nitro.

Při vší této slávě, která se zde projevuje - a to je druhá věc, kterou chci z tohoto oddílu zmínit - však vidíme Ježíše jako dobrého pastýře, který se stará o své stádo.

Možná to byl jeden z důvodů, proč Ježíš takovým způsobem projevil svou moc - aby ochránil své vyvolené. Myslím, že zástup byl tak vystrašený touto demonstrací Ježíšovy moci, že byl moc rád, když se Ježíš nechal svázat a šel pokorně s nimi, takže na ostatní, kteří byli s ním, rychle zapomněli.

Tak se naplnilo slovo Písma.

  • 10-14 Tehdy Šimon Petr vytasil meč, který měl s sebou, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. "Vrať svůj meč do pochvy," řekl Ježíš Petrovi. "Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?" Oddíl s velitelem a s židovskou stráží tehdy Ježíše zatkli a spoutali. Přivedli ho nejdříve k Annášovi. Byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. (To byl ten Kaifáš, který židovským představeným poradil, že je lepší, aby jeden člověk zemřel za lid.)

Petr vystupuje na obranu Ježíše. Petr byl věrný a horlivý. Slíbil Ježíšovi, že s ním půjde až na smrt a nyní, tváří tvář obrovskému ozbrojenému davu lidí a vojáků podniká náročnou vojenskou akci. Na první pohled je vidět, že Petr není voják. Nicméně nemůžeme mu upřít velkou dávku odvahy. Petr vytasil meč a vrhl se do boje. Výsledkem bylo useknuté ucho. Petr ovšem nebyl sám.

  • Lukáš 22,49 Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. Vykřikli: "Pane, máme se bít mečem?"

Všichni učedníci byli ochotni bojovat za svého Pána. Tady se musíme naučit jednu velkou duchovní lekci. Náš Pán je Bůh - Stvořitel nebe a země. On stvořil naše ruce. On stvořil naše ústa. My nejsme jeho obhájci. Jsou lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že Bůh nás nutně potřebuje. Že se bez nás neobejde. Že potřebuje naší pomoc, jinak to sám nezvládne.

Ale my nemáme malého Boha, který by se o sebe nedokázal postarat.

  • Matouš 26,53 Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů?

Ježíš nepotřeboval ochranku. 12 legií bylo 72.000 mužů. Ježíš nebyl tím, kdo by se měl bát o své bezpečí. Ježíš věděl, co se má stát. Ve 13. kapitole čteme, že si byl vědom toho, že mu Bůh dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází. To je zdroj jistoty - vědomí toho, že Bůh je s námi a že jdeme domů. Mám moc rád příběh z 1. Samuelovy:

  • 1 Samuelova 5,1-5 Boží truhly se zmocnili Filistinci a dopravili ji z Eben-ezeru do Ašdodu. Pak ji vzali, vnesli ji do Dágonova chrámu a postavili ji vedle Dágona. Druhý den Ašdoďané vstali, a hle - Dágon leží tváří k zemi před Truhlou Hospodinovou! A tak Dágona zvedli a vrátili na místo. Druhý den ráno vstali a hle - Dágon leží tváří k zemi před Truhlou Hospodinovou a Dágonova hlava i obě ruce leží ulomeny na prahu. Zůstal z něj jenom trup. (Proto Dágonovi kněží a vůbec všichni, kdo vstupují do Dágonova chrámu v Ašdodu až dodnes nestoupají na Dágonův práh.)

Bůh nepotřeboval nikoho. On sám jednal. Bůh nikoho nepotřebuje. Ale ta úžasná zpráva zní, že Bůh nás přesto RÁD používá. Nás, kteří jsme slabí, kteří nemáme žádnou moc, jsme málo schopní, nepoddajní a tvrdí - a Bůh nás přesto používá.

  • Přísloví 16,3 Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.

Bůh by mohl jednat sám, přesto chce jednat skrze nás. To ovšem neznamená, že máme být stejně prchliví jako Petr. My máme hledat Boží vůli pro naše jednání. A tak Bůh chce, abychom byli odvážní jako Petr a abychom bojovali za Boha - ale dal nám k tomu své prostředky. Máme bojovat, ale na modlitbách. Nemáme se prosazovat hněvem - vždyť lidským hněvem spravedlnost neprosadíš (Jk 1,20), ani množstvím slov, ale máme se modlit. Bůh říká, že máme zvěstovat evangelium, ale ne pomocí nějakých metod, jimiž nějak oblafneme lidi a oni se k nám připojí, ale tím, že budeme hlásat Jeho Slovo a svědčit o Jeho skutcích. Ovšem my to většinou chceme dělat po svém. A v tom jsme stejní jako Petr. Myslíme si, že my to vyřešíme. Ovšem je lepší v horlivosti jednat neuváženě než se tvářit zbožně a nejednat vůbec.

  • Žalm 37,5 Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.

Pojďme dál v Janovi. Zástup je znovu vystaven další manifestaci Ježíšovy moci.

  • Lukáš 22,51 Ježíš odpověděl: "To už stačí!" Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.

Co se to stalo? Tady byl nepřítel Ježíše, člověk, který přišel Ježíše zatknout. Sluha velekněze, člověk, která nebyl Ježíši nakloněn. Člověk, který byl jistě mezi prvními při zatýkání Ježíše. Najednou se ocitl uprostřed nepřátelského útoku a již se svíjí bolestí.

Ale ten, kterého přišel zatknout, k němu přistupuje a šokovaného sluhu uzdravuje. Co asi prožíval tento člověk? Jaké otázky si kladl? Krev na jeho oblečení a rukou mluvila o boji a o zranění. Ale žádné zranění nebylo. Ježíš prokazuje svou lásku i svým nepřátelům. Stejně ji totiž prokázal i nám.

  • Koloským 1,21-22 I vás, kteří jste mu kdysi byli cizí a svými myšlenkami i zlými skutky nepřátelští, nyní již usmířil. Ve svém lidském těle podstoupil smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a úhony.

Ježíš napomenul Petra i ostatní známými slovy, která bychom měli mít na paměti, kdykoliv se v našem srdci nebo v mysli ozvou hlasy volající po pomstě nebo po „spravedlivém“ hněvu.

  • Matouš 26,52 Ježíš mu řekl: "Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou.

A dodává - nemám snad vypít kalich, který mi dal Otec?

Ježíš měl naplnit vůli svého Otce. A jeho úkol byl splněn teprve ve chvíli, kdy bylo dílo dokonáno, kdy zvolal na kříži - Dokonáno jest. Ježíš musí nést hříchy celého světa jako beránek, který bude zanedlouho obětován.

  • 2 Korintským 5,21 On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

Ježíš se stal hříchem kvůli nám. Obětoval svůj život. Dal ho dobrovolně. Nikdo mu ho nemohl vzít, ale On sám ho položil za své ovce. Ježíš nezůstal stát před cílem, nezůstal na půli cesty, ale proto přišel, aby naplnil vůli Otce.

Mimochodem, toto se netýká jenom Ježíše, ale týká se to také nás, moji milí. Pamatujete na to, co jsem četli v 17. kapitole?

  • Jan 17,18 Jako jsi poslal na svět mě, tak jsem já poslal na svět je.

Náš úkol bude dokončený, až bude naplněna Boží vůle. A to je: Nést evangelium všem, kteří ho ještě neslyšeli. Víte, kdy ho můžeme považovat za dokončený? Až se naplní verš, který jsem vytiskl, abychom používali jako verš pro náš sbor.

  • Abakuk 2,14 Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře.

A tak náš úkol není naplněn tím, když vydáme svědectví druhým, nebo když někoho pozveme do shromáždění. To je něco, co máme dělat aktivně, cílevědomě a bez přestání.

Ježíš položil svůj život za své učedníky. Položil svůj život za toho, který ve své horlivosti jednal neuváženě a který se také zanedlouho stal zrádcem.

  • 15-18 Petr s dalším učedníkem šli za Ježíšem. Onen učedník se znal s veleknězem, a tak mohl jít za Ježíšem do veleknězova dvora. Petr ale zůstal venku u dveří. Onen druhý učedník, který se znal s veleknězem, tedy vyšel, promluvil s vrátnou a uvedl Petra dovnitř. Vrátná se Petra zeptala: "Nepatříš také k jeho učedníkům?" "Nepatřím," řekl. Protože bylo chladno, otroci a strážní rozdělali oheň. Stáli okolo a ohřívali se. Petr tam stál a ohříval se s nimi.
  • 25-27 Šimon Petr zatím stál u ohně a ohříval se. Zeptali se ho: "Nepatříš snad k jeho učedníkům?" "Nepatřím," zapřel Petr. Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr usekl ucho, na to řekl: "Copak jsem tě s ním neviděl tam v zahradě?" Petr ho však znovu zapřel. Vtom zakokrhal kohout.

Pamatujete si ještě na Ježíšova slova, která řekl Petrovi? Bylo to na konci večeře nebo těsně po ní, kdy se Petr zapřísahal - Nikdy tě nezradím, i život za tebe položím.

  • Jan 13,38 "Položíš za mě život?" opáčil Ježíš. "Amen, amen, říkám ti: Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš."

Ježíš tehdy ještě jinými slovy povzbuzoval Petra.

  • Lukáš 22,31-32 Tehdy Pán řekl: "Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry."

Zapamatujme si tato slova, ještě se k nim do konce Janova evangelia několikrát dostaneme a hrají významnou roli při pochopení některých textů.

Co se to tu děje? Petr, který byl tak odvážný najednou mizí ve tmě a schovává se mezi staletými olivami v zahradě Getsemane. Petr dostal strach. Ovšem přes všechen strach Petr jde za Pánem. Byl to pravděpodobně Jan, kdo šel s Petrem až do dvora velekněze a kdo mu umožnil přístup. Je tady krásná ilustrace následování Pána. Můžeme si položit otázku, jestli náhodou nejsme jako Petr a nechceme následovat Pána jenom zdálky. Víte, je to bezpečné. Skoro nic to nestojí. Nemusíme se skoro ničeho obávat. A bude to vypadat docela dobře. Půjdeme za Ježíšem. Budeme s ním i na nádvoří velekněze. Blízko jeho utrpení.

Ale můžu vám zaručit jednu věc - pokud budeme chtít následovat Pána jenom takto zdálky, stejně jako Petr, potom nás to dovede ke stejným věcem jako Petra - k tomu, že při první příležitosti Pána zapřeme.

Petr třikrát zapřel Pána, přesně tak, jak to Pán předpověděl. Když to bylo potřetí, všimněme si, co o tom píše Lukáš:

  • Lukáš 22,61-62 Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán řekl: "Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš." Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Jaký to asi byl pohled, jímž Ježíš pohlédl na Petra? Co všechno se muselo odehrávat v Petrově mysli a srdci? Viděl svého Pána, kterého miloval, kterého ale stejně třikrát po sobě zapřel. Zachytil Jeho pohled - pohled člověka, který čeká na rozsudek smrti. Přesto pohled někoho, kdo ví, co dělá a proč to dělá. Ten pohled Petra usvědčil. Zasáhl ho hluboko do srdce. Zamysleme se na chvíli, jak se Pán dívá na nás.

  • Žalmy 32,8 spočine na tobě mé oko

Pán se na tebe dívá. A nejenom teď, ale i ve chvíli, kdy ho zapíráš. Vzpomeň si na ten pohled!

A tak Petr plakal s hořkostí nad svou zbabělostí a Pán Ježíš se zatím podroboval výslechu.

  • 19-24 Velekněz Ježíše vyslýchal ohledně jeho učedníků a jeho učení. Ježíš mu odpověděl: "Mluvil jsem ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámě, kde se scházejí všichni Židé; nic jsem neříkal potají. Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kdo mě slyšeli mluvit. Ti vědí, co jsem říkal." Když to řekl, jeden z kolemstojících strážných udeřil Ježíše do tváře: "Takhle se odpovídá veleknězi?" Ježíš mu odpověděl: "Pokud jsem řekl něco špatného, dokaž to. Pokud ne, proč mě biješ?" Annáš ho tedy poslal svázaného k veleknězi Kaifášovi.)

Všimněme si tu té obrovské tvrdosti neobráceného srdce. Je tady Annáš, který musel vědět, koho má před sebou. Slyšel všechny věci o Ježíši a jako velekněz znal dobře Písma, aby si je dal dohromady. Přesto byl připravený odsoudit Ježíše.

Jsou zde vojáci, kteří byli svědky toho, jak se projevila Ježíšova moc a sláva v zahradě Getsemane při zatýkání a viděli, jak Ježíš uzdravil ucho Malchuse. Přesto bijí Ježíše a posmívají se mu. Neobrácené srdce je tvrdé jako kámen a nemá žádné slitování.

Jaké je tvoje srdce? Je to srdce, které je naplněné láskou Ježíše a hoří pro něj, nebo je to srdce vlažné, které následuje Pána jenom z bezpečným odstupem a nebo je dokonce tvrdé, takže se odmítá podřídit Pánu a Jeho Slovu?

Jak jsme na tom, moji milí? Známe Ježíše a Jeho velikost a slávu? Jsme ochotni ho následovat?

Zakončeme to dnes příběhem muže, jemuž byla Boží sláva dražší než vlastní život. Štěpán, první mučedník církve, byl člověkem, který raději pro Pána zemřel, než aby ho zapřel. Jsme také ochotni následovat Pána tak, jako ho následoval Štěpán, který pro Pána položil svůj život? Svědčil židovským vůdcům:

  • Skutky apoštolské 7,51-60 Jak jste jen tvrdošíjní! Chybí vám obřízka srdce a uší! Stále jen vzdorujete Duchu Svatému - jak vaši otcové, tak i vy! Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kdo předpovídali příchod toho Spravedlivého, a vy jste ho teď zradili a zavraždili. Přijali jste Zákon z rukou andělů, ale nezachovali jste ho!" Když to slyšeli, rozzuřili se tak, že na Štěpána začali skřípět zuby. On však, plný Ducha Svatého, upřel pohled k nebi. Uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici a zvolal: "Hle, vidím otevřené nebe a Syna člověka stojícího po Boží pravici!" Začali hlasitě křičet, zacpali si uši a svorně se na něj vrhli. Vyhnali ho ven z města, kde ho kamenovali. Svědkové si tehdy odložili pláště k nohám mladíka jménem Saul. Zatímco ho kamenovali, Štěpán vzýval Boha a modlil se: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha." Klesl na kolena a hlasitě zvolal: "Nepočítej jim tento hřích, Pane!" Po těch slovech zesnul.

Modlím se za to, aby Boží sláva byla stejnou motivací pro naše životy, jakou byla ve Štěpánově životě. Kéž nás stravuje hlad po Kristu, po Jeho přítomnosti v našich životech a kéž je naše touha následovat Ho větší než všechny překážky, které se nám kladou do cesty. Dej nám Pane sílu prosazovat pravdu i když to bude nepříjemné a bolestivé. Amen.