Náboženství proti Ježíšovi (J 7,14-36)

Vy se mnou nepůjdete

Jarda Kernal, Ústí nad Labem 9. dubna 2006

Tento týden proběhla v médiích velká kampaň proti křesťanství. Bylo objeveno tzv. Jidášovo evangelium, které podle některých uvádí na pravou míru roli Jidáše a vysvětluje, kdo to byl Ježíš. Co na tom, že pochází až ze 3. století a je z dílny gnostiků, zatímco evangelia i listy vznikly v 1. století a jsou napsány očitými svědky nebo někým z jejich okruhu.

Byli jsme také informováni - pokolikáté to již bylo - o nalezení mezičlánku mezi rybami a savci - rybu s nohama. Chtěl bych vám doporučit knihu o od Johna Blancharda - Evoluce - fakta nebo fikce?, která se velmi jednoduše a srozumitelně touto problematikou zabývá.

A konečně nejsenzačnější zpráva byla od jednoho tzv. vědce, který věnuje své úsilí tomu, aby dokázal nepravdivost křesťanství. Tento muž tvrdí, že když šel Ježíš po vodě, tak to nebyl žádný zázrak, protože po zkoumání počasí v daném místě prý Ježíš nešel po vodě, ale po ledu. Chudáci učedníci, kteří celou noc usilovně veslovali nevšimli si ledu kolem sebe. Možná mohli zkusit driftovat.

Je mnoho takových lidí jako tento vědec a nás by to nemělo překvapit. Takoví lidé vždy byli a budou - lidé, kterým je Ježíš trnem v oku. Lidé, kteří nemohou snést pomyšlení na to, že by Ježíš mohl být Božím Synem, lidé, kterým prostá víra v Ježíše nabourává jejich náboženský (ateistický) systém. O takových lidech je sedmá kapitola Janova evangelia.

Ježíš se vrací do Jeruzaléma - podle Janovy chronologie - po 12 nebo 18 měsících. Ve 2. kapitoly přišel do Jeruzaléma na začátku své služby a vyhnal prodavače z chrámu. To bylo během velikonoc. Potom odešel z Jeruzaléma (J 2,22) a kázal v Judsku. Později odešel do Galileje přes Samařsko. Když se přiblížil další svátek - pravděpodobně stánky (podzimní slavnost), tak šel Ježíš znovu do Jeruzaléma, kde uzdravil v sobotu chromého muže. Potom odešel do Galileje. Během velikonoc nasytil zástupy a vyučoval je o chlebu života. Náš příběh se odehrává během svátku stánků, kdy Ježíš znovu přišel do Jeruzaléma.

  • 14 Když bylo uprostřed svátků, vstoupil Ježíš do chrámu a učil.

Ježíš přišel do Jeruzaléma a míří rovnou do chrámu a učí. Když byl naposledy v Jeruzalémě, tak uzdravil chromého muže v sobotu a přikázal mu nosit lůžko. To bylo proti tomu, co učili zákoníci a farizeové o sobotě. A to byl jeden z důvodů, proč ho pronásledovali a chtěli ho zabít.

Zdá se, že židovští vůdci pověřili stráž, aby se zmocnila Ježíše až bude přicházet do města na slavnost a aby ho zabili - venku, mimo město. Když však začala slavnost, byla stráž potřebná uvnitř města a Ježíš mohl klidně vejít do Jeruzaléma. Věděl, že ho židé nezabijou uvnitř města ani během svátku.

Slovo učit, které je zde použito znamená učit veřejně - v protikladu k tomu, učit jednoho.

  • 15 Židé se divili a říkali: "Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?"

Židovští vůdci věděli, že se Ježíš neučil u žádného známého rabína - nebyl učedníkem - a tak se divili. Ježíš nestudoval žádnou teologickou školu, přesto znal Písmo - vždyť byl spoluautorem Písma.

Ti lidé byli pohoršeni - jak to že učí - vždyť na to nemá žádný papír! Vždycky, když někde vznikne náboženská elita snaží se klást mnoho podmínek, aby se někdo mohl stát součástí této elity. Proto se ve středověku církev tolik bála Božího Slova v rukou laiků. Bible se nesměla číst, lidé ji nesměli vlastnit, kdo ji měl, byl pronásledován jako kacíř.

  • 16 Ježíš jim odpověděl: "Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal.

Nemám žádný doktorát z teologie, říká Ježíš, ale posuďte mé učení.

Ježíš byl vynikající učitel - když učil, celé zástupy naslouchaly. Někdy, když učil, tak celé zástupy odcházely pohoršeny. Většinou když učil, tak jen málo lidí skutečně rozumělo. Přesto ho mnoho lidí chodilo poslouchat. A Ježíš ve svém učení nevyvyšoval sebe, ale toho, kdo ho poslal - Boha.

Je mnoho křesťanských učitelů, kteří ve svém učení ukazují na sebe - na své obdarování, svůj důvtip, moudrost, vtip, umění pohnout lidským srdcem, ale takové učení, je falešné, protože vyzdvihuje člověka. Naše učení a kázání musí být soustředěno na Boha a na plnění jeho vůle.

Ježíš říká, že není příliš komplikované - pro některé lidi - rozpoznat, zda je učení z Boha či nikoliv.

  • 17-18 Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe. Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.

Kdo chce činit Boží vůli - to je základní podmínka pro rozpoznání pravého a falešného učení. Dobře se to poslouchá, dobře to vypadá, dokonce to funguje - to musí být pravda. NEMUSÍ! Takhle vypadala politika a činy národních socialistů ve 30. letech v Německu. Výsledkem bylo vítězství Adolfa Hitlera v demokratických volbách!

Jaká je motivace toho, kdo vyučuje? Proč to dělá?

  • 19-20 Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. Proč mne chcete zabít?" Zástup odpověděl: "Jsi posedlý? Kdo tě chce zabít?"

Proč mě chcete zabít? Protože jsem uzdravil muže v sobotu. Zástup o tom neví, ale židovští vedoucí ho kvůli tomu chtějí zabít.

  • 21-23 Ježíš jim odpověděl: "Jediný skutek jsem učinil a všichni se nad tím pozastavujete. Mojžíš vám dal obřízku - ne že by pocházela teprve od Mojžíše, je od praotců - a vy obřezáváte člověka i v sobotu. Přijímá-li člověk v sobotu obřízku, aby byl dodržen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka?

Tito lidé byli naštvaní, kvůli tomu, že Ježíš nabourával jejich náboženské představy. Zlobili se na Ježíše - doslova měli hořkost proti němu. Žárlili na něj. Žárlivost je hřích a tento hřích vystřeluje šípy hořkosti. V řečtině je použité slovo, které je odvozené od slova žlutozelený a dalo základ jinému slovu, které známe - slovu chlór.

Hořkost je úplné převrácení Boží milosti - je to hříšný postoj, který záměrně usiluje zranit někoho dalšího. Když je někdo zahořklý vůči někomu jinému, tak ví, co zraní toho druhého a použije to pokaždé, kdykoliv jen může.

Hořkost vychází ze sobectví a ze soustředění na sebe sama. Já jsem střed vesmíru a poměřuji všechno kolem sebe jen sebou samým a svými měřítky. Proto Ježíš pokračuje:

  • 24 Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!"

Slovo spravedlivý (DIKAIOS) znamená více než spravedlivý. Znamená to podřízení vlastního života Božímu Slovu a prozkoumání dostupných faktů. Ježíš říká - vynášej svůj soud, když je založený na Božím slově a na důkladném prozkoumání skutečnosti.

Musíme říci, že nikdy neznáme všechna fakta - to ví jenom Bůh. Ale když už musíme vynést nějaký soud - a jsou situace a chvíle, kdy to musíme dělat (např. když se jedná o falešné učení), potom se my sami musíme nejprve postavit před Soudce. Musíme prozkoumat své srdce a postoje ve světle Božího Slova, potom danou věc ve světle Božího Slova a nakonec zhodnotit dostupná fakta - jednat objektivně.

Takový soud je potom projevem duchovní zralosti a dospělosti.

  • 25-27 Tu řekli někteří Jeruzalémští: "Není to ten, kterého chtějí zabít? A hleďte, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Snad nedošli přední muži opravdu k poznání, že je to Mesiáš? Ale o tomto člověku víme, odkud je. Až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je."

Zástup kolem Ježíše ovšem reaguje sarkasticky a s „humorným nadhledem“. Uvěřili snad naši vůdcové, že je to Mesiáš?

  • 28-30 Tu Ježíš, když učil v chrámě, hlasitě zvolal: "Znáte mě a víte také, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý; toho vy neznáte. Já ho však znám, neboť jsem od něho a on mě poslal." Tehdy se ho chtěli zmocnit; ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina.

Nikdo na něj nevztáhl ruku, nikdo se ho nezmocnil, protože ještě nepřišla jeho hodina. Jan používá tento termín docela často. Jednou ho vkládá do úst Ježíše, na začátku jeho služby, před tím, než udělal první zázrak v Káně Galilejské (Jan 2,4), potom ještě dvakrát komentuje tímto výrokem některé události Ježíšova života.

  • Jan 8,20 Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.

Později ovšem Ježíš oznamuje učedníkům:

  • Jan 12,23 Ježíš jim odpověděl: "Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
  • Jan 13,1 Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.
  • Jan 17,1 Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,

Pojďme zpátky do Jana.

  • 31 Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili a říkali: "Až přijde Mesiáš, bude snad činit více znamení než on?"

V zástupu bylo mnoho těch, kteří v Ježíše uvěřili. Tito nechtěli hledat důvody proč Nevěřit, spíše viděli dostatek důvodů proč věřit a stali se z nich obhájci víry. Bude snad Mesiáš dělat víc zázraků než Ježíš?

Tito lidé uvěřili - je tam použito sloveso v takovém tvaru, který vyjadřuje, že se něco stalo v minulosti a trvale to pokračuje do budoucnosti. Ukazuje to na charakter víry - víra začíná a pokračuje do věčnosti. Je to Boží milost, Boží dar - ale to je něco, co má velké nepřátele - tím největším nepřítelem Boží milosti je náboženství.

  • 32 Farizeové se doslechli, že se to v zástupu o něm říká, a tak společně s velekněžími poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli.

Náboženství nemůže snést autoritu Ježíše. Když to slyšeli náboženští vedoucí, rozhodli se vzít věc do vlastních rukou.

Žárlivost náboženských vedoucích se projevila činem. Poslali stráž, aby Ježíše zatkli.

  • 33-34 Ježíš řekl: "Ještě krátký čas budu s vámi a pak odejdu k tomu, který mě poslal. Budete mě hledat, ale nenajdete. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete."

Ježíš odpovídá na pronásledování ze strany náboženství. A odpovídá velmi zvláštně. Ježíš znovu opakuje to, jsme viděli před chvílí. Ještě nenastal můj čas.

Ježíš tady odpovídá proroctvím o službě apoštola Pavla. Budete mě hledat a nenajdete. Podívejme se do Sk 28.

  • Skutky apoštolské 28,24-28 Jedni se jimi dali přesvědčit, druzí nechtěli uvěřit. Když odcházeli, rozděleni mezi sebou, řekl jim Pavel jen toto: "Duch svatý dobře pověděl vašim předkům ústy proroka Izaiáše: `Jdi k tomuto lidu a řekni mu: Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Neboť srdce tohoto lidu otupělo, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže očima neuvidí a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´ Vězte," dodal Pavel, "že tato Boží spása byla poslána pohanům. A oni ji přijmou."

35-36 Židé si říkali mezi sebou: "Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam učit? Co znamenají slova, jež řekl: `Budete mě hledat a nenajdete, a tam, kde jsem já, vy nemůžete přijít´?"

Ježíš tu odhaluje dvě věci - pozemskou a nebeskou.

  • Jan 20,31 Ale tyto jsou zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste, když budete věřit, měli život v jeho jménu.

Na které straně zástupu by nalezli tebe? Hledáš argumenty pro zpochybnění víry a nebo ti stačí to co máš, aby tvá víra mohla růst a projevovat se v praxi?

Ježíš tady nabízí jednoduchý recept na rozpoznání pravosti. Musím podotknout, že nejsem přítelem instantních postupů typu „dělej tohle a tohle a výsledek bude takový a takový“. Ovšem Ježíš říká, jednej podle mého učení s touhou líbit se Bohu a poznáš, jestli je to pravda nebo ne.

Neexistuje žádný jednoduchý recept na život. Život je komplex mnoha věcí a o většině z nich vůbec nemůžeme rozhodnout nebo je nějak ovlivnit.

Tento týden jsem mluvil s jedním mladým nevěřícím mužem a on mi řekl, že nemá rád výrazy jako „byla to Boží vůle“. Kdyby ten člověk nedělal to co dělal, tak by se věci nikdy nestaly - tak proč tomu říkat Boží vůle. Na to jsem mu řekl, že je tolik věcí, které nemůžeme ovlivnit, že musíme vidět, že to, co se děje, není jenom výsledek našeho úsilí, ale že za tím stojí ještě něco dalšího - a to je Bůh. Nikdy jsme se nemohli rozhodnout pro to, kdy, kde, komu nebo jak se narodíme. A to jsou jedny z nejdůležitějších věcí, které nás jako jednotlivce nejvíce charakterizují. Tady se totiž naplnila Boží vůle v našich životech.

Co tedy budeme dělat moji milí? Můžeme dělat dvě velmi podobné věci - ovšem každá z nich míří úplně jiným směrem. Můžeme hledat Ježíše - abychom plnili Boží vůli. A naše víra bude růst. A nebo můžeme hledat Ježíše - proto abychom ho „zabili“ - abychom nalezli další věci, kvůli kterým budeme moci odmítnout toho, kterého Bůh poslal, abychom v Něm měli život.

Obojí hledání se spojuje na jediném místě - u Krista. Na něm se projevuje pravost naší víry nebo náboženské pokrytectví lidí, kteří vyznávají, že patří Kristu, ale mají dostatek důvodů pro to, aby mu nemuseli důvěřovat.

Pojďme sklonit tvář a hledat našeho Pána, zkoumat motivy našeho srdce, vyznávat mu lásku a vděčnost.