Blaze pokorným!

Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Filipským 2:1-8

Žít podle Božích přikázání (2.J 1,4-6)

Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dětmi našel takové, které žijí v pravdě, jak jsme dostali přikázání od Otce. A nyní tě prosím, paní, ne že bych ti psal nové přikázání, ale připomínám to, které máme od počátku: abychom milovali jedni druhé. A to je láska: žít podle Božích přikázání; to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít.
2. Janův 1:4-6

Zemřeli jsme sami sobě, protože On za nás zemřel! (2.Kor 5, 14-18)

Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Efezským 2:9

Boží láska musí mít v moci každou oblast našich životů. Mysl, jednání, a nakonec i obecenství. Odmítáte v mysli to staré hříšné a chráníte svou mysl před tím? Sytíte svou mysl Bohem a Jeho slovem, tím psaným i tím, které se stalo tělem? Sytíte se Kristem? Pokud ano, potom ani nemůžete stát na cestě hříchu a nemůžete být nikde jinde, než v plném a těsném obecenství s Bohem Kristem a se svatými, s církví. Jestli to tak není, je něco v našich životech špatně!

Text kázání

Osnova kázání

Volej z plna hrdla, bez zábran! (Iz 58, 1-8)

Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. (Lukáš 9:23)

Jsme opět u toho, že naše láska a náš postoj k Bohu je velmi vidět na našem postoji k církvi a k sourozencům v Kristu. A pokud jsme neteční k církvi a nenaplňujeme potřeby druhých. Pokud s druhými nejednáme dobře a v lásce, ale ve sporech a svárech, je jedno, z jakého to je důvodu. Je jedno jak a kolikrát sem byl druhými zraněn, nebo ponížen. Je jedno, zda jsem povahově takový, nebo makový. Zda jsem bázlivý a citlivý, nebo nerudný samotář, zalezlý ve svém doupěti. Je to prostě špatně. A ukazuje to na nedostatek lásky k Bohu v mém srdci. Ukazuje to, že ta Boží láska ve mně je něčím možná potlačená, ubitá. Strachem, hořkostí, neodpuštěním, zraněním, které může být opakované. Ale to není omluva bratři a sestry. My jsme prostě odpovědní za svá nová srdce před Bohem, máme je chránit!

Text kázání

Volej z plna hrdla, bez zábran! (Iz 58, 1-8)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 17. května 2020

 

Lukáš 9:23 Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.

 

I. Úvod

Pokoj vám! Jak se dnes cítíte? Máte taky ten pocit, jako že hrajete v nějakém špatném scifi filmu? Všichni ti lidé s rouškami. Slova jako krizový štáb, nouzový stav, imunita, vakcína, izolace, nebo karanténa. Vyburcovaná média. Možná nejsme jako hlavní postava, spíše něco mezi vedlejší rolí a statistou z davu.

Osnova kázání

Slyšte Evangelium! Iz 51,1-3

A tak drazí svatí, trápí nás slabost tváří v tvář pokušení? Trápí nás naše hříšné sklony? Je náš charakter vlivem pádu a hříchu v troskách? Nepodléhejte porážce a rezignaci, kapitulaci. Protože ať si je to v troskách, to staré! Hle Bůh činí v Kristu vše nové. A ty bratře i ty sestro jste nová stvoření. Ať už jsi hřešil jakkoli. Byl jsi zloděj? Nyní je v tobě život z Krista a bude růst až do člověka, který prací svých rukou zajistí nejen sebe, svou rodinu, ale i potřebné kolem sebe.

Byl jsi zvyklý lhát a podvádět? Neboj se,...

Text kázání

Osnova kázání

Bože, představuji si to takhle! (Mt 16, 21-23)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 19. dubna 2020

I. Úvod

Pokoj vám a milost milovaní svatí! Stále ještě trvá stav, kdy se nemůžeme scházet. Bůh nám vzal společná bohoslužebná shromáždění. A my se musíme zamýšlet, proč to Bůh činí. Jaký je náš postoj ke společným bohoslužbám a k církvi? Jakým způsobem se jich zúčastním já a má rodina? Jsme náležitě připraveni, nebo jsme sytí a ztrácíme poznání hodnoty této Boží milosti? Jak jsme si již několikrát řekli z knihy Přísloví, sytý hladovému nevěří a pohrdne i pláství medu. Př 27, 7.

Osnova kázání