Ageus - má nám co dát? - úvod do Agea

Verze pro tiskVytvořit PDF

Ústí nad Labem 20. května 2007, Petr Papež

Kniha Ageus je ve Starém zákoně nepříliš známou knihou, natož v celé Bibli. Kdybych se vás třeba minulou neděli zeptal na její obsah, asi byste mi toho moc neřekli. Je to kraťoučká kniha, všeho všudy má dvě kapitoly. Je to sice kniha prorocká a ty mají své fanoušky, ale není to Izajáš ani Ezekiel nebo Daniel. Proč by se jí tedy někdo chtěl zabývat. Proč se jí chystáme vykládat ve sboru několik nedělí? Jeden z důvodů je, že si tak můžeme ušetřit jednu trapnou situaci. V nebi by k nám totiž mohl přijít prorok Ageus s otázkou: „Četli jste moji knihu?“ A jaké by to asi bylo, kdybychom se přiznali, že jsme ji nečetli a Ageus by nám řekl: „Vždyť je přece v Bibli!“ Tak to máme jeden důvod, proč se knihou Ageus zabývat. Samozřejmě, že je to taková anekdota, ale jak už to bývá, je na ní dost pravdy.

Druhým důvodem proč studovat Agea je to, že je to úžasná kniha, která k nám jako k církvi může promlouvat i dnes. Má pro nás důležité učení. Viděli jsme při studiu listu Titovi, že i krátký list může být opravdovým drahokamem Boží moudrosti. V Titovi jsme pro sebe našli spoustu úžasných věcí, například o milosti, o povolání k dobrým skutkům, o doplňování toho, co ještě zbývá. A je fascinující, že kniha Ageus také o těchto věcech mluví. Dělá to trochu jiným způsobem, ale list Titovi a proroctví Agea, to nejsou knihy, které by neměli nic společného. V mnoha věcech tedy bude výklad Ageových proroctví pokračováním listu Titovi, i když ta proroctví byla napsána půl tisíciletí před tím, než psal apoštol Pavel svému spolupracovníku Titovi na Krétu.

Řekl jsem, že Ageus promlouvá k dnešní církvi. Že věci, které Bůh učil izraelský národ se v principu dají vztáhnout i na dnešní křesťany. Přesně to jsme dělali, když jsme studovali knihy Ezdráš a Nehemjáš. Dívali jsme se na dění v Izraeli a lekce, které jsme tam viděli, jsme vztahovali přímo na sebe - na jednotlivce i na celé společenství. Jsem přesvědčen, že to byl správný přístup. Ale moje přesvědčení je vcelku k ničemu, pokud není založeno na samotném učení Bible. Nakonec, můžeme si opravdu být jisti, že Ageova výzva ke stavbě chrámu v Jeruzalému z jeho prvního proroctví je určena nějakým přímým způsobem i nám? A co jeho slova o neuspokojivé sklizni, kterou Izrael prožíval? Funguje to stejně i dnes? Není význam Starého zákona jen v tom, že dokumentuje, jak se Bůh staral o to, aby se v tom národě narodil nás Spasitel a Pán, Ježíš Kristus? Samozřejmě, že celý Starý zákon je v první řadě o Ježíši Kristu, je to celé příprava na Jeho vtělení jako syna Josefa a Marie. Písma svědčí o Něm, jak to sám řekl. Ale zároveň platí, že Starý zákon ukazuje, jak Bůh jednal se svým lidem, se kterým se můžeme z velké části ztotožnit. Pokud toto platí, můžeme při výkladu knih Starého zákona mluvit o tom, jak vztáhnout principy v nich obsažené na sbor v 21. století.

I. IZRAEL A CÍRKEV
A. Církev je nový Izrael

Je tedy teď už jasné, že chci a proto musím dokázat, že mezi Izraelem a církvi existuje zcela jasná návaznost. Tedy před tím, než se vrhneme přímo na knihu Agea, udělejme si jasno ve vztahu Izraele a církve. Nerad bych, abychom při studiu pak i jen v koutku mysli pochybovali o tom, jestli jsou slova té knihy pro nás.

Termíny použité o církvi a Izraeli

a) shromáždění/církev

Své dokazování toho, že Izrael a církev jsou jeden Boží lid, začnu u termínu, kterým je církev v Novém zákoně označována a který odhaluje její totožnost. Mohli byste už vědět, že je to termín ekklesia. Např. v Mat. 16:18 Ježíš říká Petrovi: „A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“ Stejný termín, tedy ekklesia, je použit v řeckém překladu Starého zákona, v tzv. Septuagintě. Starý zákon musel být přeložen do řečtiny, protože byl původně napsán hebrejsky. Tento překlad byl používán právě v době, kdy byl psán Nový zákon. Septuaginta termínem ekklesia překládá hebrejské slovo QAHAL. Překlad slova QAHAL slovem ekklesia není ojedinělý, objevuje se asi 70krát. Pojďme se podívat jen na jeden příklad. Najdeme ho v 5. Mojžíšově 31:30 (další příklady: 1. Král. 8:14, Micheáš 2:5): „Nato Mojžíš vyhlásil před celým shromážděním (ekklesia) Izraele slova této písně až do konce.“

A když to vezmeme z pohledu Nového zákona, tak i tam je slovo ekklesia použito pro shromáždění Izraele. Skutky 7 vyprávějí o historii Izraele a ve verši 38 mluví o Mojžíšovi takto: „To je ten, kdo při shromáždění lidu (ekklesia) na poušti byl prostředníkem mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sínaj, a mezi našimi praotci. To on přijal pro vás slova života.“ (viz také Žd 2:12).

Vidíme tedy souvislost mezi shromážděním Izraele a církví NZ. Neříkám, že jsou to naprosto stejné věci, vždyť sám Ježíš Kristus hovoří o tom, že církev zbuduje, avšak vidíme zde návaznost. Rozdíly se budeme zabývat později.

b) vyvolení a povolání

SZ i NZ církev se Božím lidem stává stejným způsobem na základě vyvolení a povolání od Boha. O Izraeli čteme ve SZ, v 5. Mojžíšově 7:6, že si jej Bůh „vyvolil ze všech lidských pokolení“. A z listu Titovi si pamatujeme, že Pavel chtěl k víře přivést „Boží vyvolené“ (1:1).

Židovský národ je Bohem povolán, Izajáš 43:1: „Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: "Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.“

A Pavel charakterizuje příjemce jednoho jeho dopisu takto: „církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým...“ (1. Kor. 1:2).

c) královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu

Nedávno jsme se snažili pochopit, co to vlastně je církev podle Nového zákona a rozebírali jsme 2. kap. 1. listu Petrova. Tam je církev označena za „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“. Kněžstvo, národ, lid, to je všechno vzaté ze Starého zákona:

2. Mojžíšova 19:5,6: „Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele."

d) stádce

Ale Izrael a církev je také Boží stádce, neboli stádo, které Bůh chrání a pase. V Žalmu 77:2 Hospodin prohlašuje: „Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.“ A v Lukášovi 12:32 se dočítáme o malém stádci z úst Ježíše: „Nebojte se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.“

e) milovaní

Izrael i církev mají další zvláštní výsady. Jsou např. milovaní Bohem. 5. Mojžíšova 4:37: „Protože miloval tvé otce, vyvolil po nich i jejich potomstvo a tebe vyvedl svou velikou mocí z Egypta.“ A v Novém zákoně oslovuje apoštol Pavel Tesalonické slovy: „Víme přece, bratří Bohem milovaní...“

f) Bůh je jejich manželem

Bůh promluvil ústy SZ proroka Jeremjáše ve 3:14 tato slova: "Navraťte se, odpadlí synové, je výrok Hospodinův, neboť já jsem váš manžel. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z čeledi, a uvedu vás na Sijón.“

Pavel, když píše křesťanům v Efezu, jak se mají chovat v manželství jako muži a ženy, tak své učení odvozuje od vztahu církve a Krista, jejího manžela, Efezským 5:21-23: „V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil.“

g) Bůh mezi nimi chodí a má u nich příbytek

Platí to pro Izrael, 3. Mojž. 26:11-12: „Zřídím si mezi vámi příbytek a nezprotivíte se mi. Budu procházet mezi vámi a budu vám Bohem a vy budete mým lidem.“

A platí to samozřejmě i pro církev, 2. Kor. 6:16-18: „Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: `Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.´“

Prošli jsme stručně sedm bodů shodných pro Izrael a církev. Myslím, že to byli úžasné věci, které povzbuzují naše srdce - jsme Boží shromáždění, jsme vyvolení a povolaní, jsme královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, jsme Boží stádce, Bůh nás miluje, je nám manželem, chodí mezi námi a má u nás příbytek. A mohli bychom takových bodů vysledovat ještě více a mohli bychom u každého jít do dalších podrobností. Ale stačilo to, abychom viděli návaznost církve na Izrael. Tato návaznost má několik zásadních důsledků. My jsme si ji ale v tuto chvíli ukázali zejména proto, abychom se ujistili, že Boží Slovo pro Izrael je také Božím Slovem pro církev. Až budeme studovat Agea můžeme tedy bez pochyb k němu přistupovat s tím, že platí i pro církev. Neznamená to samozřejmě, že mezi církev a Izrael můžeme položit rovnítko, aniž bychom řekli cokoliv dalšího. Například když Ageus vyzývá Izraelce, aby stavěli chrám v Jeruzalémě, tak to neznamená, že bychom měli odjet do Izraele, sehnat si dříví atd. a začít stavět, protože chrám je pobořen podobně jako v Ageově době. Máme i dnes stavět chrám, ale už to je jiný chrám než ta materiální stavba.

Budeme tedy Ageovo proroctví vztahovat na církev, ale budeme to dělat s vědomím, že přes jasnou návaznost církve na Izrael jsou zde také rozdíly mezi Izraelem a církví, která se zformovala v době apoštolů. V podstatě se tedy budeme snažit vyhnout dvěma extrémům. Prvním extrémem jsme se zabývali - je to ten případ, kdy bychom považovali Izrael a církev za dvě absolutně nesouvisející skupiny. Tím druhým extrémem je ztotožňování Izraele a církve po všech stránkách. I to je chybné. Možná si teď už chvíli říkáte, že Izrael a církev přece není to stejné. Máte pravdu. Dějiny spásy uběhly o kus dál. Historické události a zjevení od Boha pokročilo - přišel zaslíbený Mesiáš a v důsledku toho se staly další věci. To vidíme především v Novém zákoně. Vidíme, slovy listu Židům, nové a lepší uspořádání, které nahradilo to zastaralé a mizející. Ježíš Kristus buduje svou církev nově. Tato církev je nazývána stejnými jmény jako Izrael, je Izraelem, ale je to nový Izrael, který je nadřazený tomu předchozímu. Je to jako, když se z housenky stane motýl. Nebo jiná ilustrace z oblasti sportu. Je to jako když fotbalové družstvo Slávie zbourá starý již nevyhovující stadión a na stejné místě vybuduje nový, moderní stadión. Je to pořád stadión Slávie, ale ten nový je lepší než ten starý. Vejde se tam třeba více lidí a je tam lepší prostředí a atmosféra.

B. Církev je nový Izrael

Reagujme tedy teď krátce na ten druhý extrém, kdy je církev příliš ztotožňována s izraelským národem SZ. Ptáme se: V čem se projevuje rozdíl mezi Izraelem a církví, které tvoří jeden Boží lid? Nebo jinak: Co pozmění náš výklad Ageova proroctví pro dnešní dobu, pro církev? Dovolte mi zmínit dvě skutečnosti, které musíme mít na paměti:

1. Církev má novou duchovnost

Ve starozákonním Izraeli samozřejmě působil Boží Duch, ovšem v církvi působí v nové, dříve nevídané míře. Izraelité byli spřízněni fyzickou obřízkou, avšak ne všichni byli spřízněni duchovně. Církev v tomto smyslu podstatě nezná fyzickou spřízněnost, ale pouze duchovní. Tedy součástí církve se stává ten, kdo byl znovuzrozen z Ducha. A pro vznik samotné církve je zcela klíčový křest Duchem svatým, vylití Ducha Svatého, ke kterému došlo o Letnicích a které ohlásilo novou duchovní éru.

Mnoho věcí, které byly přítomny v Izraeli jen fyzicky jako náznak věcí budoucích či jako proroctví o (materiálním) požehnání, dosáhlo svého (duchovního) naplnění v církvi. Už jsme dnes viděli, že Bůh přebývá jak v Izraeli, tak v církvi. V Izraeli přebýval ve fyzickém chrámu z kamenů, ale v epoše církve je chrámem Božím samotná církev. Přestože jsou za chrám Boží považována i naše těla, ve kterých přebývá Boží duch (1. Kor 3:16), dohromady jako křesťané tvoříme duchovní stavbu, Ef 2:22: „v něm [v Kristu] jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.“ Církev sama je Božím domem (1. Tm 3:15.

Církev též sestává z těch, kteří mají účast na nové smlouvě, která byla podle proroka Jeremjáše určena pro dům izraelský a dům judský, Jer 31:33: „Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.“ Ovšem NZ odhaluje, že prostředníkem Nové smlouvy je Ježíš Kristus a smluvním lidem je církev.

2. Církev překonává hranice národa a území.

Ruku v ruce s novou duchovností církve jde její další charakteristika - univerzálnost, tedy rozšíření daleko za hranice izraelského národa a izraelského území. Jelikož přestává být podstatná fyzická příslušnost k izraelskému národu, neboť pravý Izraelita není ten, kdo je jím navenek, ale vnitřně podle srdce, je připravena cesta k rozšíření církve po celém světě. Už není důležité ani místo, nezáleží na jaké hoře je Bůh uctíván. Tato skutečnost samozřejmě probleskává na mnoha místech už ve Starém zákoně - například v Izajášovi (Iz 19:19-25 aj.), zůstává ovšem tajemstvím, které je odhaleno až apoštolům Nového zákona.

Nová duchovnost, o které jsme mluvili, kterou se církev vyznačuje, už tedy není jen pro Izrael, ale je pro pohany, pro nás všecky. Po židovských Letnicích v Jeruzalémě přichází vylití Ducha svatého na pohany v Cesareji, kterým Petr vydal svědectví o Kristu. Ve Skutcích apoštolských 10:44-47 čteme Lukášův popis události: „Ještě když [apoštol] Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: "Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?"“ Židé a pohané tvoří od té doby jednu církev Ježíše Krista skrze obmytí a znovuzrození Duchem svatým, kterého Kristus poslal jako naplnění proroctví daného Izraeli.

Co z toho všeho vyplývá? K proroctví Agea budeme přistupovat jako k Božímu poselství pro Boží lid všech dob, ovšem budeme k němu přistupovat jako Boží lid novozákonní církve.

II. DOBOVÉ POZADÍ

Pojďme dál. Když otevřeme knihu proroka Agea, nalezneme v prvním verši slova: „V druhém roce vlády krále Dareia, prvního dne šestého měsíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze proroka Agea k judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtíelovu a k veleknězi Jóšuovi, synu Jósadakovu.“ Asi vás hned napadne: „Jak mám asi pochopit, tuto knihu, když tápu hned v prvním verši. Je tu příliš mnoho neznámých. Který rok byl druhým rokem vlády krále Dareia. A kdo to vůbec byl Dareios? Kdo to byl prorok Ageus, Zerubábel, Jóšua?“ A když vás to hned neodradí a budete číst dál, přibudou další a další otázky.

Proto bude užitečné, když si pomůžeme a podíváme se na dobové pozadí knihy. Získáme tak odpovědi na otázky jako např.: Kdy byla Ageova proroctví vyřčena? Jaká to byla doba pro izraelský národ? Kdo byl Ageus?

Zmiňovaný král Dareios nebo Darius, podle kterého jsou Ageova proroctví datována, nastoupil na trůn v roce 521 př. n. l., tedy př. Kristem. Byl to perský trůn a perská říše ovládala nesmírně velké území včetně Izraele. V druhém roce Dareiovy vlády, kdy Ageus vyřknul své první poselství od Hospodina zachované v knize nesoucí jeho jméno, se tedy píše rok 520. Před šestnácti lety, tedy v roce 536 se část izraelského národa vrátila z území Babylóna, kam byli Izraelci v několika vlnách deportováni, ještě když tou největší mocností byli Babyloňané, vedení zejména králem Nebukadnesarem. Babyloňané měli ve zvyku vyšší vrstvy lidí z dobytých územích přesídlit na svoje území. A tak se postupně v roce 605, 597 a 586 dostala největší část Izraelské společnosti na území Babylona daleko na východ od Izraele neboli Palestiny. V posledně jmenovaném roce, tedy v roce 586 př. Kr. byl nakonec zbořen chrám v Jeruzalémě, centrum náboženského a společenského života. Byl to chrám, který chtěl postavit David, ale z Boží vůle ho postavil až jeho syn, král Šalomoun. Tento chrám od svého zbudování v 10. století před Kr. udivoval svou nádherou, ale nyní z něj zbyly ruiny.

Proč vůbec Bůh dopustil, aby byli Izraelci deportováni do cizí země? Proč byl zničen chrám? Byl to trest za to, že neuctívali Jeho, ale pohanské Bohy. Přestože Bůh posílal své proroky, kteří varovali před tímto trestem, židovský národ na to nedbal, Boží proroky pronásledoval a opečovával si falešné proroky, kteří mluvili o pokoji pro Izrael. Samozřejmě, že pravdu měl Bůh a země zaslíbené se nakonec zmocnila babylónská armáda. To byla hrozná pohroma pro Izrael. Babyloňané nechaly být jen ty tzv. nejnižší vrstvy společnosti, které se zas mísily s  přestěhovalci z jiných národů, které tam už dávno přesídlil asyrský král. Izrael byl doslova v rozvalinách, chrám od roku 586 nevyjímaje.

Avšak přesto, že Bůh svůj vyvolený národ potrestal, dal mu také radostné zprávy. Ukázal mu nejen to, že s ním může být i v cizí zemi, ale také to, že ve vyhnanství nebudou žít věčně. Vyhnanství mělo trvat 70 letech. Jejich návrat domů se opravdu uskutečnil, a to když se v Babylóně k moci dostal panovník jménem Kýros v roce 539. Jeho armáda nakráčela neohroženě do Babylóna, který měl na starost syn krále Nabonida, Belšazar, kterého známe z knihy Daniel a před kterým se objevila ruka píšící na stěně, jenž ohlásila jeho pád. Babylón se dobytí ani nebránil, protože Nabonidus a Belšazar uctívali měsíčního Boha jménem Sin, zatímco Babylóňané uctívali Marduka.

Král Kýros, který tedy ovládl Babylón, je v Izajášově proroctví několik set let před  narozením Kýra nazýván pastýřem Izraele. Čteme o tom v Izajáši 44:28: „O Kýrovi praví: "Hle, můj pastýř. Vyplní každé mé přání. Řekne Jeruzalému: »Budeš vybudován!« A chrámu: »Budeš založen!«" Tento král Kýros skutečně vydal výnos, podle kterého se Židé měli vrátit na své území a znovuvybudovat chrám a celé město Jeruzalém. To bylo součástí jeho strategie. Místo toho, aby držel národy ve vyhnanství, do kterého je uvrhl Babylón, vracel je nazpět, aby uctívali své vlastní bohy a u těchto bohů vyprošovali pro něj požehnání. Svým rozhodnutím Kýros pro Izraelci zajistil všechno potřebné k návratu

Nicméně nevrátili se zdaleka všichni Židé. Naopak, vrátilo se jich jen asi 50 000, což byla nepatrná část z jejich celkového počtu. Avšak byli to ti, jejichž ducha probudil Bůh. Díky Kýrovu ustanovení přinesli zpět chrámový poklad a také zlato a stříbro, kterým je byli povinni podpořit ostatní lidé.

Po návratu do Jeruzaléma navrátilci obnovili službu u oltáře a položili základy chrámu. Nicméně pak museli čelit nepřátelům Božího lidu, kteří jim stavení všelijak ztěžovali. A tak téměř dvacet let po návratu do Izraele, chrám není pořád ještě dokončen. Mezitím zemřel král Kýros a na trůnu se rychle vystřídali další dva vládci. V roce 521 se na trůn dostává Darius Hystaspes a právě ve druhém roce jeho vlády vystupuje Ageus se svými proroctvími. O Ageovi toho moc nevíme, zřejmě nemusel být nějak blíže popisován, protože byl velice známý - byl prostě Ageus. Mimochodem, jeho jméno znamená „slavnostní“. Pravděpodobně byl v té době starcem. Některé tradice o něm tvrdí, že to byl kněz. Jeho prorocká služba, jak je zaznamenaná v knize nesoucí jeho jméno, trvala pouhé čtyři měsíce, ovšem byla rázným impulsem pro dokončení chrámu. V téměř stejnou dobu vystoupil prorok Zacharjáš, takže na jiném místě Bible můžeme číst, že „Proroci Ageus a Zacharjáš, syn Idův, prorokovali židům v Judsku a v Jeruzalémě ve jménu Boha Izraele a napomínali je“ (Ezdráš 5:1). Chrám byl tedy nakonec dostaven pár let po Ageově působení, v roce 516 nebo 515 př. Kr., přes všechny potíže, které se ještě objevily. Nic na tom nezměnily stížnosti zaslané vládními úředníky do rukou Daria. Ten totiž našel Kýrovo ustanovení o podpoře budování chrámu a rázně učinil přítrž všem snahám namířeným proti dostavění.

Nicméně ani poté nebylo v Izraeli a v Jeruzalémě vše uvedeno do pořádku, respektive neustále Židé znovu a znovu upadali do problémů. Proto Bůh poslal později do Jeruzaléma Ezdráše a Nehemjáše, kteří se přičinili o další nutné reformy.

III. OBSAH KNIHY AGEUS

Zmínkou o Ezdrášovi a Nehemjášovi jsme se dostali ještě dál v historii, respektive blíže naší době. Vraťme se teď ke knize Ageus s otázkou: Co najdeme v této knize? Nebo také: Na co se můžeme těšit při výkladu knihy Ageus?

Když si přečteme knihu Ageus, jako jsme to udělali na začátku, a trošku se na ní podíváme, tak zjistíme, že jsou v ní čtyři datovaná proroctví. Samozřejmě si tedy knihu můžeme rozdělit na tato čtyři proroctví. A stejně tak to uděláme i my a čtyři týdny se budeme zabývat vždy jedním proroctvím.

1. proroctví (1:1-15): V prvním proroctví Ageus promlouvá k vedoucím mezi navrátilci, k místodržiteli Zerubábelovi a k veleknězi Jóšuovi, a vytýká Izraelcům, že nestavějí chrám a že je vůbec nenapadne, že s nimi Bůh není. Dozvíme se odpověď na otázky: Proč Izraelci nestavěli chrám, jak je Bůh za to trestal a co způsobilo, že Boha začali poslouchat.

2. proroctví (2:1-9) : Podruhé přichází Ageus do situaci, kdy jsou Izraelci skleslí, protože vidí, že obnovený chrám se těžko vyrovná chrámu původnímu. I když je to pravda, Ageus povzbuzuje lid ke stavbě. Situace se má totiž radikálně změnit. Čím přesně je Ageus povzbudí? Co jim Bůh odhalí, aby posílil jejich ducha?

3. proroctví (2:10-19): Ageus se vrací k prvnímu proroctví, co se týče poskvrněnosti izraelského lidu. Všechno, co svévolně dělali, bylo poskvrněné hříchem a neposlušností a Bůh tomu nepožehnal. Jak s nimi Bůh naloží dále?

4. proroctví (2:20-23): Ve druhém proroctví dává Bůh nahlédnout Židům do převratné budoucnosti, která přinese chrámu slávu. K tomuto tématu se vrací ve čtvrtém proroctví. Znovu se zde mluví o otřesení všech pronárodů a království. Vyvýšen bude nejen chrám, ale i Boží služebník Zerubábel. Kdy přijde jeho den? A o jakého Zerubábela vůbec půjde?

ZÁVĚR

Nahlédli jsme dnes do spousty věcí, do spousty důležitých věcí. Budeme se k tomu vrace, protože je jasné, že si všechno nezapamatujeme hned napoprvé. Ale pokud odejdeme s přesvědčením, že Ageus je pro nás a že je dobré se jím zaobírat, pak toto kázání splnilo svůj účel. V Ageovi budeme pokračovat za 14 dnů, takže se budeme moct na něj mezitím pořádně nadechnout. Skončím slovy Žalmu 102:19. Doufám, že v něm uvidíte slova, která se shodují se smyslem toho, co jsem zde dnes vyložil. Žalmista v něm volá: „Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina.“

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer