Bohaté vylití Ducha (Tt 3,4-7)

Boží milost ve smíření osnova

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 29. dubna 2007

Jsem rád, že jsme se i dnes sešli, abychom oslavovali našeho Pána, který slavně vstal z mrtvých. A jsem moc rád, že to můžeme dělat také skrze Boží Slovo. Znovu jsem se v tomto týdnu přesvědčil o tom, jak je to vzácné a požehnané, když můžeme procházet Božím Slovem verš za veršem a sytit se tak hutnou stravou přímo z Božího Slova.

  • 1 Petrův 2,2 jako čerství novorozenci se dožadujte neředěného mléka Božího slova, abyste jím rostli

To není jenom nějaká rada nebo doporučení, moji milí, to je příkaz, který na nás útočí svou razantností a radikálností.

Mějte touhu (E), dožadujte se (NBK), žádostivi buďte (K). Nenechte se opít rohlíkem, ale jako správní novorozenci křičte tak dlouho, dokud nedostanete správnou stravu. To je ohromná výzva pro každého z nás. To je výzva, kterou právě teď můžeme z Boží milosti naplnit.

Nebeský Otče, děkujeme Ti za to, že nás sytíš svým Slovem. Děkujeme Ti za to, že Tvůj Duch v nás působí hlad po Tvém Slově. A tak Tě teď prosíme, abys ukojil tento hlad v nás, abys otevřel naše srdce i naše uši a dal nám růst v poznání Tebe a Tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

V Písmu je celá řada míst, která jsou pro nás velmi vzácná a mnozí křesťané je znají zpaměti.

Často jsou to slova zaslíbení jako např. v listu Římanům 8. kapitola, nebo slova vyznání jako je např. Žalm 51 nebo 1J 1,9, a nebo jsou to velká vyznání víry jako je J 3,16, Ř 1,16-17 nebo Ř 10, 9-10 či Žalm 23. Ovšem jedno z těch velikých míst, které jistě stojí za to, abychom ho znali zpaměti a povzbuzovali se jím navzájem a přiváděli jím další lidi k víře, možná stálo dosud trochu v ústraní našeho zájmu. Mluvím nyní o našem dnešním textu z Tt 3,4-7. Pojďme nyní společně přečíst tento text v jeho kontextu. Budeme číst Tt 2,11-3,8.

Dříve než se pustíme do našeho textu, pojďme se ještě trochu vrátit a shrnout nějak to, co jsme slyšeli minulý týden a uvést to do vztahu s naším dnešním textem.

Třetí kapitola listu Titovi začíná výzvou ke zbožnému životu uprostřed bezbožné společnosti. V závěru druhé kapitoly jsme byli vybídnuti, abychom se zřekli bezbožnosti a žili zbožně. Na začátku třetí kapitoly nám Boží Slovo ukazuje praktický krok zbožného života - a to je podřízení se světské vládě a poslušnost autoritám. To je dobré jednání, o kterém se zmiňuje jak 14. verš 2. kapitoly, tak 1. verš kapitoly následující.

Ukázali jsme si také, proč nás Boží Slovo tak vybízí právě k tomuto jednání.

  • Titovi 2,5b aby Boží slovo nemělo špatnou pověst.
  • 8 aby byl každý protivník zahanben a nemohl o vás říci nic zlého.
  • 10 (abychom byli) vždy ozdobou učení našeho Spasitele Boha.

Jsme totiž zvláštním Božím lidem, který si Bůh pro sebe vykoupil, za který Bůh zaplatil ohromnou cenu - Ježíš Kristus, Boží Syn, za nás zaplatil svým vlastním životem.

  • Titovi 2,14 On dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si pro sebe zvláštní lid, horlivý konat dobro.

Jsme Božím svědectvím. Jako Tělo Ježíše Krista svědčíme o živém Bohu. Proto je také církev nazývaná chrámem Božím a církví živého Boha (1Tm 3,15).

A tak velikým svědectvím a znakem zbožného života je podřízenost autoritám a aktivní život v okolní společnosti. Ovšem třetí kapitola uvádí ještě další důvody, proč se máme aktivně zapojovat do veřejného života.

Ve třetím verši je veliké NEZAPOMEŇ. Nezapomeň na to, odkud jsi vyšel. Bývalý německý prezident Johannes Rau řekl: „Jestliže nevíš, odkud jdeš, nemůžeš vědět, ani kam jdeš.“ Jinými slovy - jestliže zapomeneme, odkud jsme jako křesťané vyšli, potom také ztratíme cestu, po které jdeme a cíl, k němuž směřujeme. Proto nám Duch Svatý připomíná:

  • Titovi 3,3 I my jsme přece bývali nerozumní, nepovolní a oklamaní. Otročili jsme vášním a rozkoším, žili jsme v zášti a závisti, byli jsme odporní a plní vzájemné nenávisti.

To je důvod k tomu, abychom trpělivě a laskavě žili v Ústí nad Labem, to je důvod, abychom byli vlídní a mírní k našim nevěřícím sousedům, abychom nepomlouvali své nadřízené v práci a abychom byli snášenliví vůči svým kolegům a nevěřícím přátelům. To je první důvod.

Je zde vypsaná velikost a hrůza lidské hříšnosti a bezbožnosti. To je velmi špatná zpráva. A není vůbec snadné přijmout tuto těžkou zprávu o lidské zkaženosti. Tento verš popisuje hloubku lidské zkaženosti. A nebere si žádné servítky. Jsou zde silná slova. Poslechněme si ještě jednou - nerozumní, neposlušní, zbloudilí nebo bloudící (jako lidé bez smyslu a cíle života), otroci vášní a rozkoší, žijící ve zlobě a závisti (jako lidé, kteří jsou stále rozzlobení na druhé, kteří neustále očekávají nějaký útok od druhých, zradu, lidé, kteří se sžírají závistí, když se dívají kolem sebe - proč se má ten člověk lépe než já, proč má to nebo ono - kdyby byl nějaký Bůh, tak by to tak nenechal), hodni opovržení nebo také odporní (NBK) a navzájem se nenávidící.

Je to zvednutý prst, který volá: „Pamatuj, odkud jsi vyšel“!

Potom však přichází jedno z největších ALE v Písmu - a zároveň se tady ukazuje druhý důvod našeho zbožného života uprostřed bezbožné společnosti.

  • 4 Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha:

Když se však ukázala laskavost a lidumilnost našeho Spasitele Boha (NBK).

Bůh konfrontuje naši hříšnost se svou dobrotou a láskou. Výsledkem je Boží milost. To je slovo, jímž lze dokonale popsat Boží dílo pro člověka - MILOST. Milost znamená, že nám Bůh nedává, co si zasloužíme. Této Boží milosti musíme dobře rozumět a musíme jí chápat právě v kontextu třetího verše.

  • Římanům 3,23 všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.
  • Římanům 6,23 Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Bůh nás nezachránil proto, že bychom byli tak milí a příjemní, ale proto, že On je dobrý. Protože se zjevila dobrota a láska našeho Boha.

Jasně to vystihuje první polovina následujícího verše.

  • 5a spasil nás - ne pro naše spravedlivé skutky, ale pro své milosrdenství.

Milosrdenství Boží nám přináší záchranu. To není něco v nás samých, ale něco v Bohu samotném - je to Jeho dobrota a láska.

Tato Boží milost se zjevila - to nás odkazuje k Pánu Ježíši Kristu, zpátky do druhé kapitoly, kde jsme četli o zjevení Boží milosti, která přináší spásu všem lidem. Tato milost se projevuje v Ježíši Kristu. V Něm se zjevuje JEDINÁ milost, která přináší spásu. V Něm jsme byli obdarováni milostí za milostí (J 1,16).

  • Titovi 2,14 On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

A na jiném místě čteme:

  • 1 Janův 4,9-10 V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život. V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

V Ježíši Kristu se zjevuje Boží dobrota a láska k nám. To je to ohromné ale, které jde vstříc lidské hříšnosti. Byli jsme hříšníci, ALE ... . Bůh se rozhodl, že nás zachrání. A udělal to.

Ne pro naše spravedlivé skutky, které my jsme konali.

Spasení není z nás. Není zasloužené ani to není odplata za naše dobré chování. Není to jako zkrácení trestu ve vězení, které může vězni zkrátit pobyt ve vězení až na polovinu.

Je to jako když vezmeme sklenici čisté vody a hodíme do ní trochu špíny z chodníku. Když to bude jenom malá špetka, tak možná v té čiré ani nebude vidět, ale my víme, že tam je. Ani na lidském chování nemusí hned vidět hřích, který se skrývá v lidském srdci, ale Bůh o něm ví, On ví, že tam je. A jako my nebudeme chtít pít vodu se špínou z chodníku, ani Bůh nechce mít společenství s hříšníky.

Proto přichází ke slovu Boží milost. Ne kvůli našim skutkům, ale kvůli svému milosrdenství. Kdyby nebylo Božího milosrdenství, nebyla by žádná šance na záchranu. Kdyby se Bůh nad námi neslitoval, nikdy bychom se nedostali s otroctví hříchu a smrti.

  • 5b zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.

Bůh nás zachránil obmytím, jímž jsme se znovuzrodili. Nepřipomínají vám ta slova něco? Pamatujete na rozhovor Ježíše s Nikodémem?

  • Jan 3,3-7 Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království." "Jak se může člověk narodit, když je starý?" řekl mu Nikodém. "Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?" Ježíš odpověděl: "Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit.

Nikodém tehdy příliš nerozuměl Ježíšovým slovům. Později ovšem pochopil tato slova a v závěru Janova evangelia ho vidíme, jak přichází spolu s Josefem z Arimatie k již mrtvému ukřižovanému Ježíši a přináší vonné masti na pomazání Ježíšova těla. Masti, které mimochodem nikdy nebyly využity. Nikodém uvěřil v Krista a veřejně se přiznal ke svému Spasiteli. Bylo to v nejhorší chvíli, jakou si mohl vybrat, ale jednalo se o vyznání víry, které je charakteristickou známkou znovuzrození z Ducha Svatého.

Později apoštol Pavel ještě jinými slovy popisuje skutečnost znovuzrození:

  • Efezským 5,25-27 Kristus tak miloval církev, že vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, aby ji před sebou postavil jako slavnou církev bez jakékoli poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony.

Koupel Božího Slova. V našem verši v listu Titovi vidíme klíčovou roli Ducha Svatého při znovuzrození. Bůh - Duch Svatý - k nám přichází a působí v nás, takže dochází k něčemu, co nazýváme nové narození. Text z listu Efezským, který jsem četl, nám ukazuje, že významnou roli v tomto procesu hraje Boží Slovo. A kdokoliv by chtěl něco namítat proti Boží aktivitě při lidském znovuzrození nebo by se někomu nezdálo, že je třeba Božího Slova ke znovuzrození, tak ať společně se mnou otevře list Jakubův, kde čteme:

  • Jakubův 1,18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.

Spasení není z nás. Není z našich skutků ani za naše zásluhy. Je to cele Boží dílo, které můžeme přijmout jedině vírou v Ježíše Krista.

Pátý verš třetí kapitoly Titovi nám přináší dva významné teologické pojmy, které popisují dílo Ducha Svatého ve věřících. S tím prvním jsme se již seznámili a je to znovuzrození. Tento pojem nám říká, že křesťanem je jenom ten, kdo je znovuzrozen, ten kdo se znovu narodil z Božího Ducha vírou v Ježíše Krista. O takovém člověku napsal apoštol Pavel:

  • 2 Korintským 5,17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

Slyšíte to? Je tady novota lidského života! Proto můžeme číst v Tt 3,3, že i my jsme kdysi byli ... To byla minulost. To už je za námi. Nyní je tady něco nového, nové stvoření, nový člověk, který roste do podoby Božího Syna. K tomu jsme byli určeni.

  • Římanům 8,29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;
  • Efezským 4,15 ať ve všem dorůstáme v Krista.

Vnímáte tu slávu a nádheru znovuzrození? Ale v našich životech jsou ještě další nové věci:

  • Ezechiel 36,26 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.

Nové srdce a nový duch. Místo zatvrzelosti je tady ochota slyšet a poslouchat Boha. Místo tvrdé bezcitnosti je tady láska, místo nenávisti radost a pokoj a mohli bychom pokračovat dál a dál. Krásně je to popsáno v:

  • Efezským 4,24 nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

To všechno a ještě mnohem více přichází skrze znovuzrození.

Ale je tady ještě další věc, kterou působí Duch Svatý v nově narozeném člověku. Jak to překládá NBK:

  • Titovi 3,5 Poskytl nám koupel znovuzrození a obnovení Ducha Svatého,

Je tady řeč o obnovení z Ducha Svatého. Nejenom, že jsme znovuzrozeni, ale Bůh nás svým Duchem také obnovuje. Je tady nové lidství v celistvosti. Není to tak, že Bůh nám dá nově se narodit a potom nám řekne: „Tak a teď se starej!“, ale společně se znovuzrozením nás také duchovně obnovuje.

  • 2 Korintským 4,16 A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.

To, za co král David v žalmu 51 tak úpěnlivě prosil, se stává každodenní realitou křesťanského života.

  • Žalm 51,12 Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.

Už nemusíme zoufale volat a být nešťastní, protože jsme přijali Ducha Svatého jako zaslíbení trvalého dědictví.

  • Jan 14,16-17 a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

Moji milí, slyšíte to? Nejenom, že se Bůh rozhodl, že nás zachrání, ale on to udělal tím nejjednodušším způsobem - jsme zachráněni pouhou vírou v oběť a vzkříšení Ježíše Krista. Ale Bůh nezůstal jenom u toho, že nám dal nové narození, ale zajistil toto dílo spasení NAVŽDY! Dal nám do srdce Ducha SVATÉHO, Ducha PRAVDY, aby s námi byl navěky.

Ale jde ještě dál - tento Duch nás den ze dne obnovuje a přibližuje nás svatosti a pravdě. Díky Němu a ze síly, kterou nám dává, můžeme žít zbožným životem uprostřed bezbožné společnosti.

Poslední věc k obnovení - podívejme se, jakým způsoben nás Boží Duch obnovuje:

  • Římanům 12,2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Následující verš v listu Titovi nás vede k tomu, jakým způsobem a v jakém množství (dá-li se o tom takto mluvit) přijímáme Ducha Svatého.

  • 6 kterého na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše Krista.

Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele (E).

V hojnosti, bohatě na nás vylil svého Ducha. Jinými slovy - náš Bůh není žádný troškař. Nešetří na nás. Nechce o něco ošidit své nově narozené děti. Ale vylévá na nás svého Ducha v hojnosti.

To, co ještě potřebujeme slyšet z tohoto verše, je způsob, jímž je Duch Svatý vyléván na věřící. Děje se tak skrze našeho Spasitele Ježíše Krista. To není žádný nezávislý tajemný ani mystický prožitek (i když i tak se nás může Bůh někdy dotknout a naplnit nás svým Duchem), ale vždycky se tak děje skrze Ježíše Krista. O Něm Duch Svatý svědčí, kvůli němu přišel, aby nám zpřítomnil Ježíše, k Němu nás vede a do Něj nám dává růst. Duch Pravdy oslavuje toho, který jediný je Pravdou.

Podívejme se v rychlosti ještě na několik míst z Božího Slova, které nám ukazují dílo Božího Ducha ve věřících a shrňme i to, co jsme si již řekli.

1. Duch Svatý působí znovuzrození

2. Duch Svatý nás křtí

  • 1 Korintským 12,13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.

Křesťan je pokřtěný Duchem a tento verš nám ukazuje ještě další věc - křesťan je napojen (nebo napájen) Duchem. To nás vede přímo k další věci, o které jsme již mluvili a která je jiným vyjádřením stejné zkušenosti:

3. Duch Svatý nás obnovuje

4. Duch Svatý nás zapečeťuje

  • Efezským 1,13-14 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

Znovu si všimněte - kdy nás zapečeťuje a jak se to děje. Když jsme uslyšeli slovo pravdy a uvěřili mu. Je zde Boží Slovo a víra. Znovuzrození - to je ten okamžik, kdy jsme byli zapečetěni Božím Duchem.

Poslední věc, kterou chci zmínit je:

5. Duch Svatý nás naplňuje

  • Efezským 5,18 Neopíjejte se vínem (což vede k prostopášnosti), ale nechávejte se naplnit Duchem.

A následující verše mluví o tom, jakým způsobem se to děje.

  • Efezským 5,19-20 Promlouvajíce k sobě navzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních; svým srdcem zpívajíce a hrajíce Pánu a vždycky za všechno děkujíce Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. (vlastní upravený překlad)

Srovnejme to s jiným místem v Božím Slově:

  • Koloským 3,16-17 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Vidíte, jak nás Boží Duch naplňuje? Skrze Boží Slovo. Můžeme říct, že křesťan plný Božího Ducha, je křesťan, který je plný Božího Slova. Duch Svatý nebo Duch Pravdy není totéž co Písmo Svaté nebo Slovo Pravdy - Duch Svatý je osoba Boží trojice, je to živý Bůh, ale nebuďme slepí k této tak jasné souvislosti mezi Božím Duchem a Božím Slovem. Jsou další místa, která bychom mohli citovat, ale stačí, když si budeme všímat v knize Skutků okamžiků, kdy křesťané byli naplněni Božím Duchem - vždy se opakuje stejný scénář:

  • Skutky apoštolské 4,31 Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.

Pojďme se vrátit zpátky do Tita. Ještě jednou se podívejme do šestého verše. Když srovnáme 4. a 6. verš, zjistíme něco více o podstatě našeho Pána Ježíše Krista. Ve čtvrtém verši vidíme zjevení dobroty našeho Spasitele Boha a 6. verš mluví o našem Pánu Ježíši Kristu, který je naším Spasitelem. Podobně jsme to viděli ve v. 2,10 a 13 a také v první kapitole, ve třetím a čtvrtém verši. Není to okrajová záležitost, ale je životně důležité rozumět tomu, že náš Spasitel musí být cele Bohem a zároveň cele člověkem. Jinak by nikdy nemohl dokonalým Spasitelem, schopným vykoupit lidi z jejich hříchu.

Ale pojďme dál. Poslední verš našeho dnešního oddílu je shrnutím toho, o čem jsme dnes mluvili a navíc takovým výhledem vpřed.

  • 7 Jeho milostí jsme takto ospravedlněni, abychom se stali dědici očekávaného věčného života.

Boží milost dává ospravedlnění skrze víru v Ježíše Krista a přivádí nás k dědictví. Stáváme se univerzálními dědici a získáváme věčný život. Proto se radujeme a po tom toužíme z celého srdce.

  • Římanům 8,16-19 Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě! Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, jež na nás má být zjevena. Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů.

Pojďme shrnout náš dnešní text. Mohli bychom ho shrnout dvěma velkými „PAMATUJ“! Pamatuj na to, odkud jsi vyšel. Pamatuj na to, kým jsi byl, když jsi žil bez Krista. Pamatuj na to, jaký byl tvůj život předtím, než do něj vstoupil vzkříšený Pán.

A to druhé - pamatuj na to, kam míříš. Pamatuj na to, kde je tvůj cíl.

Koloským 3,1-4 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.

Nebeský Otče, děkujeme Ti za Pána Ježíše Krista. Děkujeme Ti za to, že se v Něm zjevuje Tvoje milost k nám, hříšníkům. Děkujeme Ti, Pane, za Tvou věrnost, dobrotu a lásku, kterou nám prokazuješ každý den, a prosíme Tě o Tvé slitování. Dej nám Pane sílu stát ve Tvé milosti v tom týdnu, který je před námi a být dobrým svědectvím o Tvé veliké lásce k nám. Amen.