Božská garderoba (Ef 4,20-24)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Obnovujete se duchovním smýšlením

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 5. února 2016

Pokoj vám a milost, milí v Kristu. Otevíráme Boží slovo a budeme pokračovat v našem výkladu Pavlova listu církvi do Efezu. Jsme ve čtvrté kapitole listu a budeme číst celou jeho druhou polovinu od v. 17 do konce.

Milí přátelé, dneska opět musíme zabrousit do nuancí překladů Božího slova, protože s různými odstíny překladu se nám také trochu posouvá význam, jak jsme to viděli minule. Naprostá většina českých překladů překládá ve verších 22-24 slovesa rozkazem, takže to vypadá, že křesťan má odložit starého člověka a má si obléci nového člověka. Originální text je obtížný, co se týče překladu, ale znovu je to kontext, který nám pomáhá v porozumění a který nás vede v tom, jak máme těmto veršům rozumět.

Úvod (v. 20-21)

Na začátku stojí Pavlova výzva k tomu, abychom už déle nežili jako pohané (v. 17). Navazuje na předchozí oddíl, kde se mluví o tom, že jsme údy jednoho těla, jsme spojeni s Kristem, který je naší hlavou, proudí námi jeho život, jsme spojeni jedni s druhými, protože patříme do těla Kristova, jímž je církev. Opíráme se jeden o druhého a budujeme se navzájem v lásce podle toho, jak je každé části dáno. Je tady společenství svatých, kteří si slouží a rostou v poznání Krista. A to je důvod, proč Pavel říká, že už nemáme žít jako pohané. Pavel popisuje život pohanů a popisuje ho temnými slovy – zatemnělá mysl, zatvrzelé srdce, chtivé jednání. A potom přichází s dalším, osobním důvodem, proč už nemáme žít jako pohané – protože jsme se u Krista takovým věcem nevyučili. Byli jsme vyučeni Kristem, takže už nemáme a dokonce ani nemůžeme žít jako pohané. Vy jste se vyučili Krista samotného, dostali jste nové srdce, novou přirozenost, jste nové stvoření – to je důvod, proč už nemáte žít jako pohané, starým způsobem života.

Verše 20-21 ukazují cele na Krista a jsou základem a východiskem pro verše následující až do konce kapitoly. Podívejte se, jak je zde zdůrazněn Kristus:

A. Kristus – předmět vyučování

Vyučili jste se Krista – náš překlad říká, naučili jste se u Krista, ale doslova je tam, že jste se naučili, vyučili Krista. Byl do vás vtlačen, obtisknut jako pečeť do rozehřátého vosku. Nyní už nesete jeho obraz, jeho podobu. On roste ve vás a vy se zmenšujete a přijde den – den jeho druhého příchodu, kdy budeme proměněni a budeme mu všichni podobní (1J 3,2). Kristus ale není jenom předmětem našeho vyučování, je také:

B. Kristus – učitel

Dvacátý první verš mluví o tom, že jste slyšeli Krista. Přesně tak to je! Farizeům, kteří nevěřili, Ježíš řekl:

  • Jan 10:26-28 Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.

Slyšeli jste Krista, zavolal vás jménem, přivolal vás k sobě – pokud tomu tak je, je to důkaz, že jste jeho ovce, že patříte jemu. Slyšeli jste ne jenom něco o něm, ale slyšeli jste jeho samotného. Nebylo to fyzickýma ušima, ale bylo to duchem, kdy nás neodolatelně přitáhl k sobě. Otevřel nám duchovní oči, dal nám víru a ve víře jsme spatřili něco, co jsme do té doby nikdy takto neviděli – Ježíše Krista ukřižovaného a vzkříšeného z mrtvých. Možná jste předtím znali ta fakta o tom, že Ježíš byl ukřižován a vstal z mrtvých, ale nyní jste naprosto jasně viděli, že zemřel kvůli vám konkrétně, a když nyní žije, žije pro vás a vy spolu s ním. To je způsob, jak nás vyučuje. Ale Kristus je také kontextem tohoto celého vyučování:

C. Kristus – kontext vyučování

  • Efezským 4:21 … poněvadž jste ho slyšeli a v něm byli naučeni podle pravdy, která je v Ježíši.

Naučili jste se pravdu, poznali jste pravdu, žijete v pravdě, pravda vás osvobozuje a tou pravdou je Ježíš Kristus. On je předmětem, obsahem vyučování, on je učitelem a je i kontextem, atmosférou, ve které se nacházíme.

Právě na to navazují verše 22-24. Tyto verše jsou vysvětlením veršů 20 a 21. Ukazují nám, co přesně to znamená, že jsme se vyučili Kristu, že jsme slyšeli Krista a jsme vyučováni pravdě, která je v Ježíši. Znamená to, že je tady nové stvoření, staré pominulo – svlékli jsme starého člověka a oblékli jsme nového a den za dnem se obnovujeme Duchem ve svých myslích, proměňujeme se obnovou své mysli. Není to výzva nebo příkaz, abychom něco udělali, ale je to prohlášení toho, co se stalo v našem životě, co Kristus udělal s tak ubohým hříšníkem jako jsem já. Pohleďte, moji milí, na ty ohromné a nádherné věci, které nám Boží slovo předkládá!

I. Svlékli jste starého člověka (v. 22)

  • Efezským 4:22 … s ohledem na dřívější způsob života jste odložili starého člověka hynoucího v žádostech [plynoucích z] klamu…

To je významné, vážné a razantní prohlášení dvacátého druhého verše. Není to o tom, co my máme udělat, ale je to o tom, co Kristus udělal. Co to bylo? Opustil nebeskou slávu a stal se jedním z lidí. Stal se člověkem jako vy a já. Byl ve všem stejný kromě jedné zásadní věci – kromě hříchu. Nikdy se nedopustil hříchu, vždycky jednal podle vůle svého nebeského Otce. I když byl v lidském těle, miloval Otce v každém jednotlivém okamžiku svého pozemského života na 100 %. Miloval ho z celého svého srdce, z celé své duše, ze vší své síly a celou svou myslí. A právě tak miloval své bližní. Z lásky k Otci byl poslušný až do konce – a tím koncem byla smrt na kříži.

Ale kříž nebyl tragický omyl, nebyl to důsledek Kristova špatného jednání, kříž byl Kristův plán – byl to cíl, byl to ten hlavní důvod, proč přišel. Přišel, aby na sebe, na své lidské tělo, vzal hříchy svého lidu a zaplatil za ně. Mzdou hříchu je smrt (Ř 6,23), proto Ježíš zemřel – ne za své hříchy, ale za naše.

Kříž také znamená Boží hněv a prokletí zákona.

  • Galatským 3:13 Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: `Proklet je každý, kdo visí na dřevě´.

Kristus na sebe vzal i Boží hněv, který se obrací z nebe proti každému hříchu. Tento hněv byl vylit na něj na golgotském kříži. A právě tady v těch věcech spočívá největší hrůza kříže. Svatý byl ztotožněn s naším hříchem, spravedlivý nesl prokletí zákona, nevinný zakusil Boží hněv.

Nicméně křížem to neskončilo. Ježíš zaplatil za naše hříchy svou smrtí, zemřel a byl pohřben. Ale protože byl svatý, smrt ho nemohla udržet ve své moci, neměla na něj žádný nárok. Kromě toho on sám je život. Proto může říct:

  • Jan 10:17-18 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.

Takže třetího dne Kristus slavně vstal z hrobu a následně vystoupil na nebesa. To je Kristovo dílo. To je dílo naší záchrany. To je dílo, které je dokonalé a dokonané, je hotové a už k němu nic nelze přidat. Jenom díky tomuto dílu jsme mohli uvěřit, jenom díky tomuto dílu jsme se mohli vyučit Kristu, jenom díky tomuto dílu jsme mohli slyšet Krista jako svého učitele, jako ztracené ovečky hlas svého pastýře, jenom díky tomuto dílu se můžeme doopravdy učit o Kristu, protože na základě tohoto díla nám bylo darováno nové srdce, byli jsme zapečetěni Duchem svatým, Kristus se stal naším životem. Díky Kristovu dílu můžeme prohlásit spolu s Pavlem:

  • Galatským 2:19-20 Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

To jsme v našem textu, kde čteme, že jsme svlékli starého člověka. Sloveso, které zde je, je ve tvaru, který ukazuje, že už se to stalo. A potvrzuje to i kontext. To, co říká dvacátý druhý verš, nemůže být řečeno o křesťanovi. Křesťan není člověk, který hyne ve vášních plynoucích z klamu. Křesťan se narodil z pravdy, poznal pravdu, uvěřil pravdě, staví na pravdě, miluje pravdu. Křesťan není člověkem, který by stavěl na lži.

Křesťan byl ukřižován spolu s Kristem, takže už nežije v žádostech, není ovládán svou tělesností ani svými sobeckými zájmy. Vzpomeňte si na to, co napsal Pavel ve druhé kapitole o křesťanech – a mluví o tom, jak jsme žili:

  • Efezským 2:3 Žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

Ve dvacátém druhém verši popisuje Pavel starého člověka, nebo chcete-li, nevěřícího člověka, a odkazuje těmi slovy na osmnáctý a devatenáctý verš, kde mluví o pohanech a o způsobu jejich života:

  • Ef 4:18-19 Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci.

Proto nemůže chtít po křesťanech, aby svlékli starého člověka, protože křesťan už není tím, kdo hyne. Už přešel ze smrti do života. Už odložil starého člověka, už svlékl přirozenost smrti a oblékl novou přirozenost, přirozenost života v Kristu Ježíši. Křesťané, to, co máme ve dvacátém druhém verši, je vyhlášení slavné pravdy o spasení z milosti pouhou vírou v Ježíše Krista. Je to vyhlášení stejné pravdy, kterou Pavel říká křesťanům v Korintě:

  • 2 Korintským 5:17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo!

Máme před sebou slova, jimiž Pavel povzbuzuje křesťany v Efezu. Ve verších 20 a 21 jim řekl, že se vyučili Kristu a nyní jim vysvětluje, co to znamená. Na prvním místě to znamená, že svlékli starého člověka. Odhodili hadry hříchu, zapáchající špínu lži, svlékli ze sebe dřívější způsob života. Co je staré, pominulo. Nebo jak to vyjadřuje Ježíš v Janově evangeliu:

  • Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

Už jste byli vysvobozeni z moci tmy, tedy z hříchu, z klamu, ze smrti, přeneseni do království Božího Syna (Ko 1,13). Nebyli jste lid, ale stali jste se lidem Božím. To znamená, že jste svlékli starého člověka. Už nežijete zmítáni vášněmi, které pocházejí ze lži, z klamu, už nesměřujete k zahynutí, protože Kristus vás vykoupil. Je to důvod, proč Pavel vybízí křesťany, aby už nežili jako pohané (v. 17). Ze stejného důvodu jim ve druhé kapitole připomínal – a pamatujte na to, že to bylo hned poté, co jim důkladně vysvětlil, že jsou spaseni jenom z milosti skrze víru, aby nezapoměli na to, odkud vyšli:

  • Efezským 2:11-13 Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.

Byli jste vzdálení, ale pro Kristovu prolitou krev jste odložili starého člověka. To je trochu zvláštní vyjádření, že? Mluví o svlečení. Od pádu v zahradě Edenu je to spíš naopak – člověk se snaží oblékat, zakrýt svou nahotu, zakrýt to, čím skutečně je. Vidíte tu souvislost s klamem? Říká se, že šaty dělají člověka. Dobré a dobře padnoucí oblečení může skutečně člověka změnit k nepoznání.

Ale náš text nemluví o šatech, ale mluví o svlečení starého člověka. To je oblečení, které je bytostně spojené s dřívějším způsobem života. Je to oblečení, které není především na povrchu – ačkoliv tam je vidět nejvíce, ale je to oblečení, které vychází z nitra člověka, z lidského srdce. Je to oblečení, které je také spojené s fyzickým tělem, které máme. Je s tím tělem propojené natolik, že v tomto těle nikdo nemůže vejít do Božího království. Vidíme tedy, že ten starý člověk je dvojího charakteru – vnitřní a vnější. Vnitřní se týká srdce, mluvíme o staré přirozenosti, vnější se týká fyzického těla. Vnější tělesnost vychází z té vnitřní, je řízena, ovládána tou vnitřní a projevuje se navenek.

A tady potřebujeme dobře porozumět tomu, co se stalo a co se děje. Když jsme byli vyučeni Kristem, dostali jsme nové srdce, novou přirozenost – starý člověk (vnitřní člověk) byl ukřižován spolu s Kristem. V tomto smyslu jsme odložili starého člověka. A dvacátý čtvrtý verš nám vysvětluje, co znamená, že jsme oblékli nového. Dostali jsme nové srdce – odložili jsme kamenné srdce, zatrvzelé a zetemnělé, srdce, které žilo ve lži a mělo v tom zalíbení. Ten motor, který táhl vnějšího člověka, byl odložen. Proto může Písmo říci:

  • Římanům 6:2 Hříchu jsme přece zemřeli - jak bychom v něm mohli dále žít?

Křesťané, máte nové srdce, odložili jste starého člověka a blíží se den, kdy odložíme i tělo, které je skrz naskrz prosáklé starobou dřívějšího způsobu života a dostaneme nové tělo. Tehdy bude naše spasení dovršeno. Ale do té doby nás střeží Duch svatý, který nás uvádí do veškeré pravdy, svědčí nám o Kristu, přimlouvá se za nás, a posiluje nás v každodenním chození s Bohem. A to nás vede k dalšímu verši našeho textu:

II. Obnovujete se Duchem (v. 23)

  • Efezským 4:23 … jste obnovováni Duchem ve své mysli…

Dvacátý třetí verš je klíčem k životní praxi. Je vklíněn mezi oba verše, které se týkají naší garderóby, je jako šťavnatý kus hovězího mezi dvěma půlkami hamburgru. Na jedné straně je svlečení starého člověka, na druhé straně je oblečení nového člověka a mezi tím je řídící princip nového života, života v Kristu, a to je obnovování mysli Duchem svatým.

Znovu jsou tu dvě věci, kterým křesťané často nerozumí a padají kvůli tomu do jednoho nebo druhého extrému. Na jedné straně chtějí být obnovováni Duchem svatým, chtějí zakoušet vedení Duchem svatým, ale nechtějí zapojit svou mysl, což vede k tomu, že jsou vláčeni svými emocemi, svými zážitky, místo spoléhání na Boha, které se projevuje poslušností jeho Slovu, se spoléhají na sebe, na své představy nebo pocity. Místo toho, aby všechno zkoumali ve světle Božího slova, od nich nejčastěji uslyšíte: „Já to tak cítím.“

Chtěl bych to ilustrovat na příkladu jednoho křesťana, který mi vyprávěl, jak pokaždé, když se za něco intenzivně modlil a měl to na srdci, dostával odpověď v podobě písknutí v uchu. Ostře krátce znamenalo ne, jemně dlouze znamenalo ano. A zpětně se vždycky ukázalo, že to bylo naprosto přesné.

Když mi to tento křesťan vyprávěl, zeptal jsem se, k čemu ho to vedlo. Vedlo ho to k větší důvěře Kristu a jeho Slovu nebo k tomu, aby hledal svou důvěru jinde, v písknutí v uchu nebo v čemkoliv jiném. Mnozí například mluví o tom, jak prožívají pokoj v srdci… - ale vzpomeňte na Jonáše, jak klidně spal uprostřed bouře, když zoufalí lodníci vylévali vodu z lodi a volali ke svým bohům! Jeho pokoj byl pokojem ignoranta, který utíkal před Boží vůlí. V co skládáte svou důvěru vy, moji milí?

Druhým extrémem jsou křesťané, kteří si myslí, že stačí, když budou všechno znát, když budou znát Boží slovo, když ho budou mít v malíčku, to bude to správné vedení Duchem. Ale právě takoví byli farizeové, kteří zkoumali Písma a mysleli si, že v nich mají věčný život. Ale o čem svědčí Písma? O Kristu – a toho odmítli (J 5,39-40)! Ale co říká náš text? Jste obnovováni Duchem ve své mysli. A jinde čteme:

  • Ř 12:2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Minulý týden jsem přesně o těchto věcech mluvil s jedním bratrem a on mi vyprávěl, jak se ve své mysli potýkal přesně s těmito dvěma extrémy. Je to bratr, který moc rád hraje na kytaru a jak ty věci řešil, něco hledal a do ruky mu padla kniha „Umění improvizace“. Řekl mi, jak se mu najednou rozsvítilo. Proč? Víte, chcete-li improvizovat na nějaký nástroj, potom to první, co musíte udělat, je, že dokonale zvládnete ten nástroj. Musíte umět zahrát všechny ty akordy a stupnice, protože když je nebudete umět zahrát, nebudete schopní improvizovat. Abyste do hry mohli vložit svůj nápad a své srdce, musíte dokonale ovládat ten nástroj. Abyste mohli žít křesťanský život z celého srdce, musí ve vás přebývat Boží slovo. Ne jenom ve vaší hlavě, ale ve vašem srdci!

A to znamená, že budete nejenom Slovo číst, ale hlavně o něm budete přemýšlet, rozjímat, budete jím naplňovat svou mysl, budete ho zkoumat z jedné strany na druhou, budete přemýšlet nad významem toho kterého verše a budete uvažovat nad tím, jak ten verš uvést do svého života. To je rozjímání.

Podívejte se se mnou do knihy Jozue:

  • Jozue 1:8 Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno.

Na jedné straně je tady Boží slovo, kniha zákona, která se nemá vzdálit Jozuovi od úst, což je pěkné starozákonní vyjádření toho, že se musí pořád sytit Božím slovem. Na druhé straně je jednání podle této knihy. Jak se Jozue dostane k tomu jednání? Mechanickou poslušností? Když tě svádí oko, vyloupni si oko? Ne! Podívejte se do toho verše – rozjímej nad ním ve dne v noci. Přemýšlej nad slovem. Zapiš si každé slovo hluboko do svého srdce a zabetonuj si ho do své mysli. Přemýšlej o tom slově. A všimněte si spojky, která tam je – rozjímej nad ním, abys ho mohl žít! Viz také Žalm 1.

Milovaní, tohle je proměna mysli Duchem svatým. Písmo říká, že Duch svatý nám připomene všechno, co Kristus řekl (J 14,26). Ale Duch svatý nám nemůže připomenout to, co v naší mysli není. Jestli je naše mysl naplněna věcmi tohoto světa, nemůžeme očekávat, že budeme proměňováni Duchem. Ale pokud by tomu tak bylo, potom by vyvstala mnohem závažnější otázka – totiž jestli jsme se skutečně vyučili Kristu, jestli jsme Krista slyšeli a jestli jsme vyučováni podle pravdy, která je v Ježíši. Protože náš text prohlašuje o křesťanech, že byli vyučeni Kristu, a to znamená, že jsou obnovováni Duchem ve své mysli. Kde je nové srdce, bude i hlad po Božím slově, bude tu touha sytit se čistým a zdravým Slovem a nespokojit se s nějakými odpadky. Vím, že realita může být složitější, ale tohle je obraz křesťana, který nám předkládá Boží slovo. Křesťan je ten, v kom přebývá Duch svatý, koho Duch svatý uvádí do veškeré pravdy, kdo miluje pravdu, protože chce žít ve světle. Je to člověk, který poznal pravdu, a ta ho vysvobodila. A to nás vede dál v našem textu. Viděli jsme, že být vyučen Kristu znamená svléknout starého člověka – to je něco, co se už stalo díky dílu Ježíše Krista na Golgotě. Dále to znamená, že jsme obnovováni Duchem svatým ve své mysli a přivádí nás to ke třetímu bodu dnešního kázání, ke dvacátému čtvrtému verši:

III. Oblékli jste nového člověka (v. 23)

Tady je prohlášení, které si musíme neustále připomínat, protože je tím hlavním důvodem, proč už nechceme žít jako pohané:

  • Efezským 4:24 … a oblékli jste nového člověka stvořeného Bohem ve spravedlnosti a svatosti [plynoucí z] pravdy.

Nevěřící člověk hyne v klamu, křesťan žije z pravdy. Nevěřící člověk je zmítaný a vedený vášněmi, žádostmi, které ho cele ovládají a on podle nich žije, je to jeho životní styl, způsob života. Křesťan se obnovuje ve své mysli, byl ospravedlněn a posvěcen z milosti skrze víru v Ježíše Krista a roste v poznání pravdy. Křesťan je nové stvoření. Vzpomeňte si na druhou kapitolu:

  • Efezským 2:10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

To je popis křesťana – nové stvoření, Boží stvoření, nový člověk, dobré skutky připravené Bohem, spravedlnost a svatost, které vycházejí z pravdy. Jak bychom dále hřešit? Jak bychom mohli dále chtít žít jako pohané? Museli bychom zapírat novou přirozenost, kterou jsme oblékli – ale pokud by se něco takového dělo, potom by to bylo jenom důkazem, že žádnou novou přirozenost nemáme, že tady žádné nové stvoření není.

Rozumějte mi dobře, moji milí. Neříkám, že nepřijdou zkoušky, netvrdím, že už nepřijde pokušení, že nebudeme muset zápasit s hříchem a že nepřijdou chvíle, kdy v boji s hříchem podlehneme. Křesťané v Efezu řešili úplně stejné věci a měli úplně stejný problém. Ale právě proto jim Pavel píše tento text. A podívejte se do dalších veršů, které následují:

  • Ef 4:25-28 Proto zanechte lži a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním‘, vždyť jste údy téhož těla. ‚Hněváte-li se, nehřešte.‘ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu. Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými.

Oblékli jsme nového člověka, takže už nezáleží na tom, jak žijeme?

Oblékli jste nového člověka, proto zanechte lži a mluvte pravdu… Od dvacátého pátého verše do konce kapitoly je jedenáct příkazů. A jsou to první příkazy (kromě jediného v Ef 2,11, kde je „Pamatujte!“), které v listu Efezským máme. V celém listu je dohromady 41 imperativů, rozkazů, a 29 z nich je v posledních dvou kapitolách.

Pavel nejprve důkladně vysvětlil křesťanům, co Kristus udělal, co to znamená spasení z milosti, co je to církev a jak máme žít v církvi, a teprve potom přichází s konkrétními věcmi, které máme dělat. Ale nejprve musíme rozumět tomu, kdo je Kristus, kdo jsme my, a jak se Kristovo dílo vztahuje na nás. A náš text říká, že jsme nové stvoření, protože jsme oblékli nového člověka. To není v Písmu nic nového:

  • Ga 3:27 Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.
  • 2K 5:17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

Je tu nové! Je to tu život zrozený z pravdy, je tady spravedlnost a svatost, které mají svůj původ v pravdě. Bůh s námi udělal veliké věci a naše životy by měly být naplněny překypující chválou. Že tomu tak není, je důkazem toho, jak málo rozumíme tomu, co se stalo na kříži Golgoty, jak málo rozumíme tomu, kdo je to křesťan a co to znamená nové stvoření.

Byl jsem nadšený, když jsem minulý týden od jedné sestry od nás ze sboru slyšel, jak moc se její život zjednodušil potom, co uvěřila v Krista. Nepopírala, že prožívá těžké věci – a skutečně je prožívá, ale řešení je jiné. Už nechce žít, jako pohanka, jak žila do té doby, než poznala Krista, protože Kristus jí dává sílu vyřešit všechno jinak. Její život je postavený na pravdě. Oblékla nového člověka. Musí dále růst? Samozřejmě! Musí dále poznávat Krista? Ano! Ale víte co? Nyní – protože je novým stvořením, už chce poznávat Krista, chce růst ve svatosti a spravedlnosti, které vycházejí z pravdy. Je to nejvnitřnější touha jejího srdce, je to něco, čemu už dala svůj život. Ví, stejně jako všichni ostatní křesťané, že její život už jí nepatří. Bylo za něj zaplaceno.

Přesto to neznamená, že nepřijdou chvíle, kdy se jí nebude chtít, kdy pokušení bude silné, temnota kolem bude velká a neproniknutelná. Ale v takových chvílích září jako světlo právě ty pravdy, které jsou dnes před námi – už jste svlékli starého člověka, už jste oblékli nového člověka, už nejste otroky hříchu, ale byli jste vysvobozeni z hříchu i ze smrti, už jste nové stvoření. Už nechcete žít podle vášní a žádostí, které vás klamou a obelhávají, ale chcete spravedlnost a svatost, které jsou postavené na pravdě.

Ano, to není snadné, ale právě takový je křesťanský život. Je jednoduchý a přímočarý, ale není snadný. A v listu Efezským ještě uvidíme, že křesťanský život je boj. Boj v plném slova smyslu toho, co to slovo znamená. Ale Kristus už zvítězil. Dílo spasení už je dokonáno. Byli jste pohané, žili jste v temnotě, žili jste se zatemnělou myslí, se zatrvrzelým srdcem a v chtivosti jednání.

  • Efezským 5:8-9 I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda.

Nyní je všechno jinak. Nyní jste už svlékli starého člověka a oblékli nového.

  • 2 Korintským 4:16 A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.

Haleluje! Sláva našemu Spasiteli, sláva Kristu, který nás vykoupil svou velikou mocí. Tuto moc vložil do vás, do hliněných nádob vložil vzácná poklad. Jste chrámem Ducha svatého a Kristus si u vás udělal svůj příbytek. Proto žijte jako děti světla a nevracejte se k pohanskému způsobu života. 

PřílohaVelikost
ef4-22-24-osnova.pdf342.94 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer