Budu tě následovat, ale ... (Lk 9,51-62)

Bezvýhradné následování Pána

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 5. dubna 2009

Pokoj vám a milost. Dobré dopoledne vám všem. Celá naše republika je víru událostí, které se točí kolem příjezdu prezidenta USA, kolem událostí v EU. Zraky lidí se upírají ke světovým celebritám jako je právě americký prezident, nebo další delegáti, kteří se účastní dnešního setkání v Praze.

Ale my jsme se sešli, abychom viděli něco jiného. Znovu dnes otevíráme Lukášovo evangelium. V deváté kapitole Lukášova evangelia nám je jasně odhalena identita Ježíše Krista – vidíme, kdo to je a začíná se pomalu seznamovat s Jeho dílem.

  • Lukáš 9:20 Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Za Božího Mesiáše."

A Ježíš sám začíná své učedníky velmi otevřeně konfrontovat s tím, že musí zemřít a že se to stane právě v Jeruzalémě.

  • Lukáš 9:31 … zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.

V našem studiu Lukáše jsme se dostali do středu evangelia – nikoliv do prostřední kapitoly, ale do místa, kde se láme Ježíšova pozemská služba. V padesátém prvním verši deváté kapitoly Lukáše vidíme, jak Ježíš upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma. Většinu z následujících skoro deseti kapitol nenajdeme v ostatních evangeliích. Je tady řada Nádherných podobenství – jako např. o milosrdném Samařanovi, nebo trojpodobenství o ztracenosti – o ztracené ovci, o ztracené minci a o ztracených synech. Najdeme tu řadu nádherných příběhů – jako o příběh o tom, že náš život nezávisí na tom, jak se zabezpečíme majetkem, ale je cele v rukou Božích, jako je tomu v příběhu bohatého muže, který si po vynikající úrodě vystavěl mnohem větší stodoly, ale ještě té noci přišel o svůj život. Nebo známý příběh o boháčovi a Lazarovi, který nám ukazuje něco z toho, jak to bude po smrti.

Je mnoho dalších nádherných věcí, které nás čekají v Lukášovi. Z Boží milosti uvidíme ještě mnoho z nádhery a krásy našeho Spasitele a Pána Ježíše Krista, i dnes uvidíme jeho touhu po spasení duší, ten hlavní důvod, proč přišel na svět, jeho soucit se ztracenými, ale také jeho vážnou a přísnou nekompromisnost a radikalitu.

  • Lukáš 19:10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

Pojďme nyní společně otevřít Lukáše a budeme číst 9,51-62.

Ježíš již dříve řekl svým učedníkům, že musí být vydán do rukou lidí, že bude trpět a zemře. Nyní to svým učedníkům znovu opakuje a bude to tak dělat ještě mnohokrát. Dokonce po jeho zmrtvýchvstání, když se setkává se dvěma učedníky jdoucími do Emaus, tak čteme:

  • Lukáš 24:25-27 A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?" Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

I v našem příběhu se s touto skutečností znovu setkáváme. Podíváme se dnes společně na tři věci: Jednak to je otázka toho, jak Ježíš upnul svou mysl k dokonání své mise, dále si všimneme, jak Ježíš znovu opakuje svým učedníkům, jaké je jeho poslání a nakonec uvidíme, jaké jsou jeho podmínky pro každého, kdo ho chce následovat. Pojďme tedy nyní do našeho textu.

  • Lk 9,51 Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma

Chci, abychom si všimli několika věcí v tomto verši. Začneme od konce:

1. Jeruzalém – Ježíš se vydává na cestu do Jeruzaléma. Zdá se, že Jeruzalém je centrem všeho dění. V určitém slova smyslu to tak jistě bylo. Ježíš musel zemřít v Jeruzalémě. Prorok nemůže zemřít mimo Jeruzalém – to je to místo, kde jsou zabíjeni proroci, to je to místo, nad kterým Ježíš pláče kvůli jeho nevěře, to je místo, k němuž směřuje náboženství světa – zde byly náboženské špičky, které odsoudily a vydaly na smrt samotného Pána. A Boží Slovo říká, že se sem znovu vrátí.

V posledním čase povstanou dva proroci, kteří budou svědčit o Pánu, ale:

  • Zjevení Janovo 11:7-8 Až ukončí své svědectví, vynoří se z propasti dravá šelma, svede s nimi bitvu, přemůže je a usmrtí. Jejich těla zůstanou ležet na náměstí toho velikého města, které se obrazně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán.

2. Naplňovaly se dny – Ježíš věděl, že přišel Jeho čas. Apoštol Jan to ve svém evangeliu opakuje několikrát – že Ježíš prošel zástupem, který už držel v rukou kameny, aby ho ukamenoval, protože ještě nepřišel Jeho čas. Lukáš tady píše, že Ježíš věděl, že přichází Jeho čas. Mluvil o tom, se svými učedníky, mluvil o tom s Mojžíšem a Elijášem na hoře proměnění. A znovu nám to ukazuje zde. To, co Ježíš dělal, nebyla náhoda, ale byl to do detailů připravený Boží plán.

3. Měl být vzat vzhůru – to byl skutečný cíl Pánovy cesty. Mohlo by se zdát, že cíl Ježíše je Jeruzalém, ale nebylo to tak.

  • Jan 10:18 Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout.

Ježíš přišel, aby oslavil Otce. Přišel proto, aby naplnil Boží vůli. Ne aby došel do Jeruzaléma. Ale aby se vrátil zpátky do slávy, kterou měl předtím, než se dobrovolně stal člověkem.

4. Upjal svou mysl – Ježíš se cele soustředil na svůj úkol. Náš Pán nejednal ukvapeně nebo nerozvážně. Jednal soustředěně a veškeré své myšlení podřídil jedinému cíli. Dnes přichází stále více lidí, kteří tvrdí, že křesťané nemohou stavět na rozumu – a v jistém slova smyslu možná mají pravdu, protože naše víra není rozumová. Takovou mají i démoni, jak říká Jakub ve svém listě. Přesto naše víra není nerozumná, ale chceme oslavit Boha svou rozumnou bohoslužbou a proměnou naší mysli (Ř 12,1-2).

  • Lk 9,52 a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili.

Ježíš před sebou poslal posly. Vidíme tady jasnou souvislost s předchozím – Ježíš věděl, kam půjde a tak před sebou poslal posly, kteřá měli pro něho všechno připravit. Je tady jeden zajímavý detail – šli přes Samaří. Na začátku Lukášova evangelia, když se měl Ježíš narodit, tak se pro něj v jedné judské vesnici nenašlo místo, nyní prochází Samařskem a ani zde se pro něj ve vesnici nenašlo místo.

Samařani neměli příliš dobré vztahy s Židy. Bylo to dáno historicky. Podívejme se na dvě věci.

  • Jan 4:9 Samařská žena mu odpoví: "Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samařany nestýkají.
  • Jan 4:20-24 Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!" Ježíš jí odpoví: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě."

Tady můžeme jasně vidět rozdělení, které panovalo mezi Židy a Samařany. Byl tady rozdíl v uctívání. Ačkoliv to vypadalo, že oba národy uctívají jednoho Boha, nebyla to tak úplně pravda. Otočme na chviličku do Starého zákona – tady najdeme důvod tohoto rozdělení. Asyrský král obléhal izraelské Samaří tři roky a nakonec to město dobyl. A potom:

  • 2 Královská 17:6-8 Vystěhoval Izraele do Asýrie a usadil jej v Chalachu a Chabóru při řece Gózanu a v městech médských. Stalo se to proto, že synové Izraele hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, který je vyvedl z egyptské země z područí faraóna, krále egyptského. Oni se však báli bohů jiných a řídili se zvyklostmi pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal, i ustanoveními, která vydali králové izraelští.
  • 14 Neuposlechli, ale byli tvrdošíjní jako jejich otcové, kteří nevěřili Hospodinu, svému Bohu.
  • 23-34 Proto Hospodin odvrhl Izraele od své tváře, jak mu předpovídal skrze všechny své služebníky proroky. Vystěhoval Izraele z jeho země do Asýrie, jak je tomu dodnes. Asyrský král přivedl lid z Babylóna, Kútu, Avy, Chamátu a Sefarvajimu a usadil jej v samařských městech místo Izraelců. Dostali do vlastnictví Samařsko a sídlili v jeho městech. Tam se na začátku svého pobytu Hospodina nebáli; proto na ně Hospodin poslal lvy, kteří je dávili. Tu řekli asyrskému králi: "Pronárody, které jsi přestěhoval a usadil v samařských městech, neznají řád Boha té země. Proto na ně poslal lvy a ti jim přinášejí smrt, protože neznají řád Boha té země." Asyrský král přikázal: "Doveďte tam jednoho z kněží, které jste odtud vystěhovali. Ať lidé jdou a bydlí tam a on ať je učí řádu Boha té země!" Tak přišel jeden z kněží, které vystěhovali ze Samaří, a usadil se v Bét-elu. Učil je, jak by se měli bát Hospodina. Každý pronárod si udělal svého boha a postavil jej v domě na posvátných návrších, která udělali Samařané. Každý pronárod to udělal ve svém městě, v němž bydlel. Muži babylónští udělali Sukót-benóta, muži z Kútu udělali Nergala, muži z Chamátu udělali Ašímu. Avíjci udělali Nibchaza a Tartaka, Sefarvajci spalovali své syny v ohni Adramelekovi a Anamelekovi, božstvům sefarvajským. Báli se sice i Hospodina, ale dělali si kněze posvátných návrší ze spodiny lidu. Ti za ně obětovali v domě posvátných návrší. Báli se Hospodina, ale sloužili rovněž svým božstvům podle obyčeje těch pronárodů, z nichž byli přestěhováni. Až dodnes jednají podle dřívějších obyčejů; Hospodina se nebojí a nejednají podle příslušných nařízení a příslušného řádu, podle zákona a podle přikázání, jež vydal Hospodin synům Jákoba, jemuž dal jméno Izrael.

Tady vidíme důvod vzájemné nevraživosti. To byli lidé, kteří uctívali modly i Hospodina. Později, když Židé po návratu z babylonského zajetí začali znovu stavět chrám v Jeruzalémě, tak odmítli spolupráci těchto Samařanů – Ezd 4,2-3 Vy s námi nemůžete stavět dům Hospodina.

A tak Samařané uctívali Boha na hoře Gerizím, zatímco Židé v Jeruzalémě – tak, jak jim přikázal Bůh. Proto Ježíš říká, že spása je ze Židů. Zapamatujme si tyto souvislosti, protože se s nimi v Lukášově evangeliu ještě setkáme – a nebude to dlouho trvat. Byla zde veliká rivalita mezi Židy a Samařany a proto se nemůžeme divit následujícímu verši:

  • Lk 9,53 Ale tam je nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému.

V Samařské vesnici Ježíše nepřijali, protože na něm bylo jasně vidět, k jakému směřuje cíli. Lukáš to nijak nerozvádí, ale z verše je jasné, že skutečnost, že upjal svou mysl k Jeruzalému, se projevovala navenek velice jasně. Určitě se vám vybaví nějací lidé, které znáte a kteří jsou něčím velmi zaujati. Setkal jsem se s řadou takových lidí – někteří byli zaujati vyděláváním peněz, jiní nějakým svým koníčkem – nebo svou zálibou, další svým sportem. Pokud byli tito lidé takto vážně zaujati svou věcí, tak se to projevilo velmi rychle. Myslím, že podobně to bylo s Pánem – cele se oddal svému cíli. A stejně tak by to mělo být s námi. Chtěl bych nám připomenout několik cílů, které máme jako křesťané:

Jednak je to cíl, který zahrnuje úplně všechno. Je to stejný cíl, jako byl cíl našeho Pána:

  • Koloským 3:1-4 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.

Náš Pán byl vzat vzhůru, odešel, aby nám připravil místo. I my budeme s ním. To je náš cíl. To je smysl našeho života. Tahle záře by se měla zrcadlit na našich tvářích. A pokud to tak není, tak stačí jediné: poslechnout, co tyto verše říkají – hledejte to, co je nad vámi. Hledejte Krista celým svým životem. To je náš cíl. Takto nám ho připomíná apoštol Petr ve svém listě:

  • 1 Petrův 1:8-9 Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.

Spasení duší, cíl naší víry. To je cíl číslo jedna pro každého věřícího. Naše jistota je v Bohu, že nás povede a dovede do tohoto cíle, přesto to neznamená, že bychom tento cíl pustili ze zřetele.

  • Židům 12:2 s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.

Pán vede naší víru a On sám je také cílem naší víry. Proto k němu musíme stále upírat svůj zrak. Jakmile ho pustíme ze zřetele, může se nám snadno stát, že zabloudíme nebo tento cíl vyměníme za jiný.

Ještě jeden cíl než půjdeme dál – cíl našeho současného chození s Bohem. Podívejme se do listu Efezským:

Bůh dal církvi jednotlivce, které každého zvlášť a každého jinak obdaroval a učinil ho naprosto jedinečným a nepostradatelným pro Tělo Kristovo – církev. Udělal to:

  • Efezským 4:12-15 aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista.

To je náš cíl - upínat svou mysl a svůj zrak – a jak je to řečené ještě na jiném místě – celé své srdce, celou svou duši, celou svou mysl a veškerou svou sílu upínat k Pánu. A potom z Jeho milosti a moci sloužit druhým. Pokud to uděláme, rozhodně neskončíme jako Jakub s Janem v našem textu:

  • Lk 9,54 Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?"

Připomeňme si jen pár souvislostí. Eliáš prorokoval smrt izraelskému králi Achazjášovi, který se šel dotazovat Baal-zebůla. Ale král si to nechtěl nechat líbit a tak poslal pro Eliáše vojáky, aby ho přivedli. A dvakrát sestoupil z nebe oheň a pozřel padesát mužů, kteří měli přivést Eliáše. Teprve třetí velitel se pokořil před Bohem a jeho prorokem a prosil o smilování (2Kr 1,1-18).

Jakub s Janem chtěli udělat totéž. Zdá se, že jejich víra hodně vyrostla od toho okamžiku, kdy nemohli vyhnat démona z posedlého chlapce. Máme přivolat oheň z nebe? To je rozhodně velmi troufalá otázka.

Na druhé straně moji milí, nebojme se prosit rozhodně a odvážně. Kéž jsou naše modlitby hodně smělé, ale také ať je to zcela v Duchu Kristově:

  • Lk 9,55-56 Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice.

Ježíš naprosto a velmi rozhodně odmítá takové jednání – s poukazem na Ducha, který v nich přebývá. Nevíte, jakého jste ducha. Další věta tato slova velice jasně vysvětlují. Jakého ducha byli Jakub s Janem, když chtěli zahubit celou vesnici, která nepřijala Pána? Byl to zcela jiný duch nežli ten Pánův.

Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit. To jsou nádherná slova v ústech spasitele.

  • Lukáš 19:10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

Učedníci chtěli rozsévat smrt, ale Pán přišel dát život. A dát ho v hojnosti. Učedníci chtěli bořit, ale Pán přišel budovat. Oni zde prosazují sami sebe, ale Pán přišel dát sám sebe jako výkupné. Jejich motivace je sobecká – zatímco Pán jedná z lásky. Mohli bychom pokračovat, ale věřím, že se tím budeme více zabývat v úterý při biblickém studiu.

Pán celou situaci řeší úplně jinak. Velice prostě a jednoduše. Šli do jiné vesnice. A před námi je poslední část našeho textu. Jestliže víme, jakého jsme ducha, potom pro nás bude tento text velkým povzbuzením. A je to skutečně známka znovuzrozených křesťanů, že v nich přebývá Duch Svatý. Jsou jím zapečetěni, vedeni a opatrováni až do dne jejich oslavení.

Náš text nás ale vrací zpět na cestu. Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma – a všimněte si, že Lukáš to zde, jako poctivý autor zmiňuje. Jdou po cestě. A tehdy dochází k následující scéně, která ukazuje na to, jak má vypadat opravdové následování Ježíše. Ježíš už o tom jednou mluvil v deváté kapitole Lukáše:

  • Lukáš 9:23-26 Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej. Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří? Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.

Ježíš se vrací k tomuto vyučování a na třech příkladech nám vysvětluje své podmínky pro následování. Na třech lidech odhaluje naše vlastní charaktery. Tři různé přístupy k Pánu, které odhalují naší víru nebo naopak nevěru. Podívejme se tedy na ně jednotlivě:

  • Lk 9,57 Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: "Budu tě následovat, kamkoli půjdeš."

Tady je první z těch, kdo chtějí následovat Pána. Za Ježíšem šly občas velké zástupy. Nedávno – v deváté kapitole, jsme viděli, že byl obklopen pěti tisíci muži. Někdy se z křesťanství stává populární záležitost. Tak trochu to můžeme sledovat také v naší zemi. Je řada známých osobností, které o sobě tvrdí, že jsou křesťané.

A mnozí lidé – kazatelé, tomu napomáhají. Snaží se zamést nějak tu cestičku ke Kristu, aby byla pro lidi, co nejvíce pohodlná a přijatelná. Aby kdokoliv mohl přijít a říci, budu tě následovat, kamkoliv půjdeš.

Nedivme se tomu, když se takové věci dějí. Vždycky se děly a budou se dít, dokud Pán nepřijde.

  • Judův 4 Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista.

Jsou mezi křesťany, možná někdy vypadají jako křesťané, ale neznají Boží milost. Nezakusili moc Boží milosti a nevědí, jakého jsou ducha. Podobně to napsala jedna dívka, která odešla z církve, aby mohla žít se svým nevěřícím přítelem: Nežiju v sexuální nečistotě, ale žiju v čistém vztahu. A to, jestli jdeme správnou cestou, se dozvíme až po smrti. Dříve tu jistotu, kterou máte, mít nemůžeme. To je zaslepenost hříchem, která možná začala podobnou horlivostí, jako u tohoto muže, který přišel ke Kristu. Ale podívejme se na Pánovu odpověď:

  • Lk 9,58 Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil."

Ježíš mu předkládá situaci takovou, jaká doopravdy je. Nesnaží se malovat nějaké vzdušné zámky, typu: Když se staneš křesťanem, budeš se mít dobře, budeš mít dům, auto, žádné starosti, … Ne! Syn člověka nemá, kam by hlavu složil.

Jinými slovy říká – rozmysli si dobře, co chceš udělat. Chceš opravdu všechno opustit a jít za mnou. Pán tady zchladil nadšeného muže. Lukáš nám neříká, jak to skončilo, a my se to můžeme jen domýšlet. Ale to, že ani jeden z těch příkladů nemluví o tom, jak to skončilo, ukazuje na to, že to jsou vzorové příklady pro nás.

Možná to bylo jako v příběhu s bohatým mládencem:

  • Lukáš 18:22-23 Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: "Jedno ti ještě schází. Prodej všechno co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý.

A Marek říká, že ten muž smutně odešel. Možná tě následování Krista bude stát úplně všechno, co máš, možná i tvůj život. To je cena, kterou Pán žádá. Bezvýhradné, absolutní spolehnutí se na něj a následování. To je jediná cesta, která vede k cíli naší víry, ke spasení našich duší.

Zatímco ten první muž byl velmi horlivý a toužil následovat Pána, tak ten další slyší Pánova slova. Možná stál někde vzadu a nechtěl jít moc dopředu, říkal si, tady vzadu to překlepu a svezu se tak nenápadně s ostatními. Ale Ježíš o nás ví, a ví všechno. A jedná s každým z nás velice osobně:

  • Lk 9,59 Jinému řekl: "Následuj mne!" On odpověděl: "Dovol mi Pane, abych šel napřed pochovat svého otce."

Ten první muž přišel za Pánem sám, tohoto vyhledal sám Pán. Zatímco prvního musel Ježíš schladit, tak ten druhý přichází s výmluvou. Ano – to, co říká, nebylo nic jiného než výmluva. Možná to byl některý ze zákoníků, kteří si vždy dovedli najít dobrou a „biblickou“ výmluvu, proč nemohou to, či ono.

Ten první muž byl dobrovolník, ale tento je povolán samotným Pánem. Přesto je tady vidět veliká neochota a nerozhodnost. Rád poslouchal Pána, byl někde poblíž, ale nechtěl se mu cele vydat.

Všimněte si toho protimluvu v jeho slovech – dovol mi, Pane. Ano – ty jsi Pán, ale …

Víte pochovat otce, to neznamenalo jenom vystrojit nějaký pohřeb a zařídit ty věci okolo. Ale v tehdejší společnosti to znamenalo ujmout se svého dědictví a starat se o něj. Ten muž jinými slovy říkal, že je tady něco důležitějšího, co musí bezodkladně vyřítit. Teď hned, ačkoliv ho právě teď Pán povolal. Uslyšel jeho hlas, ale neposlechl ho.

  • Židům 3:7-8 Proto, jak říká Duch svatý: `Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru

Je tolik lidí, kteří odmítnou následovat Pána, protože se jim prostě nechce a mají dobrou výmluvu. Ale znovu se podívejme na to, co odpovídá Ježíš:

  • Lk 9,60 Řekl mu: "Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží."

Jestli jsou mrtví – mrtví ve vinách a hříších, tak nepotřebují nic jiného více, než slyšet dobrou zprávu o Božím království. Jenom ta jim může pomoci. A tak nezatvrzuj svoje srdce, ale poddej se Božímu Slovu a zvěstuj Boží království.

  • Lk 9,61 A jiný mu řekl: "Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou."

A tady je další dobrovolník. Zatímco ale ten první byl nadšený horlivec, a ten druhý byl neochotný „občasný“ věřící, tak tento třetí, je někde mezi nimi. A znovu je tady ten kontrast. Budu tě následovat, ALE … Ale já budu klást podmínky, jak a kdy tě budu následovat a co bude mít prioritu v mém životě.

Můžeme potom ale ještě mluvit o následování? Ježíš musí vždycky být naší prioritou. Čím blíže budu ke svému Pánu, tím blíže budu mít ke své rodině. Jestliže Pán bude mít první místo v mém životě a v životě mé rodiny, potom moje rodina bude mít to nejdůležitější místo, ze všech pozemských vztahů. To je malé tajemství následování Krista. Ale jestli cokoliv – a může to být klidně něco tak krásného a dobrého, jako je rodina, nebo práce, škola, koníčky, - cokoliv postavím na první místo, tak už to není Pán, kdo je první, už to není Pán, kdo je cílem, není to Pán, kdo vládne. Proto zde nakonec zní tak tvrdá slova:

  • Lk 9,62 Ježíš mu řekl: "Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží."

Není způsobilý pro Boží království! Pozor na to, abychom nevolali Pane, Pane, ale nechtěli následovat jenom své vlastní představy a svá přání. Zní tu varování:

  • Lukáš 17:32 Vzpomeňte si na Lotovu ženu!

Ať tě netáhne zpátky svět, ze kterého tě Pán povolal. Je tolik věřících, kteří si myslí, že se musí nějak vyrovnat světu, aby se mu zalíbili a učinili tak evangelium přitažlivé pro nevěřící. Ale svět ukřižoval našeho Pána. A pro skutečné věřící by měl být přitažlivý asi tak jako Sodoma nebo Gomora.

Opravdoví věřící se soustředí na cíl své víry – spasení duší, proměňují svou mysl do podoby Pána a následují Pána – podle Jeho představ a měřítek, nikoliv podle svých vlastních. Bezvýhradně, bezodkladně a bez nároku na cokoliv. Vždyť cokoliv máme a jsme, máme a jsme jenom díky milosti, která nám byla dána. On se nad námi smiloval, povolal nás k sobě a táhne nás za sebou. Z Jeho síly můžeme každý den žít k Jeho slávě a šířit dobrou zprávu o brzkém příchodu Jeho království. Amen.

Osnova kázání