Bůh se dává poznat (J 1,1-18)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Kristus je život a světlo lidí

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 15. Ledna 2017

 

  • Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal právo stát se Božími dětmi. (Jan 1,12)

I. Úvod: Proč se zabývat Janovým evangeliem?

Dobré dopoledne, milí hosté i vy domácí víry,

Vítám vás na shromáždění církve Biblické společenství křesťanů v Ústí nad Labem. Jsme církví, což znamená, že jsme společenství lidí, kteří vyznávají, že Ježíš Kristus je náš Spasitel. Cílem takového shromáždění, jako je toto dnešní, je uctívat Boha skrze modlitby, společný zpěv a nejdelší čas věnujeme výkladu Božího slova – Bible, abychom věděli, jaký je Bůh a jaká je Jeho vůle pro náš život. Cílem víry člověka je totiž Bůh sám.

K tomu abychom Boha a jeho vůli poznávali, proto dnes otevíráme Janovo evangelium. Je to jedno z celkem čtyř vyprávění o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, která jsou v Bibli zaznamenána.  Každé z evangelií bylo napsáno následovníky Krista pro jiné čtenáře. Janovo evangelium je však něčím zvláštní oproti ostatním třem. Nejen, že popisuje Ježíšovy skutky, ale dává důraz na to, kým Ježíš je – Kristem, Spasitelem a vtěleným Bohem, jehož vzkříšeným lidstvím mohou být nyní zachráněni všichni lidé skrze víru v tohoto Spasitele.

Proč bylo toto evangelium napsáno? Odpověď najdeme přímo u Jana, ve dvacáté kapitole, verše 30-31. Toto apoštol Jan napsal:

  • J 20:30-31  Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. 31  Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Cílem všeho, co Jan zapsal a co budeme, dá-li Bůh, společně studovat není nic menšího, než život! Namítáte: „Ale jsem přece živý“? Život, o kterém se tu mluví, je však něco moc vzácného, něco co vám nezajistí sebelepší lékaři na vyhlášených klinikách, ani technologicky nejnovější léky. Realita je zdrcující: každým dnem spějeme blíž a blíž ke smrti. Ale lidé nechtějí umírat, proto máme lékaře a veškeré zdravotnictví.

Smrt je však nejsilnější nepřítel člověka. Zasáhne každého. Dnes tu sedíte a zítra to může být jinak.

To však není všechno. Když naše tělo zemře, není to konec všeho. Samo naše svědomí nám říká, že musí být spravedlnost. To, co intuitivně tušíme, Bible jasně pojmenovává:

  • Žd 9:27  A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud,

Každý člověk, když zemře, bude postaven před soud. A ruku na srdce, kdo zde v sále může říci: v mém životě jsem nikdy nic špatného neudělal, nikomu neublížil a vždy jsem cele miloval Toho, který bude soudit: Ježíše Krista!

Jediný, kdo tě může zachránit od spravedlivého odsouzení za každý hřích, který jsme kdy udělali, je Ježíš Kristus.

  • J 3:16-18  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17  Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. 18  Kdo v něho věří, není souzen.

Jak můžu být zachráněn od přicházejícího Božího hněvu? Lidé už vymysleli spoustu způsobů. Jediný, který však skutečnou záchranu zaručuje, je ten, o kterém mluví sám Soudce, v jehož rukách je život každého jeho stvoření, každého člověka.

II. Ježíš Kristus je světlo a život lidí (v. 1-5)

  • Jan 1:1  Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. 2  To bylo na počátku u Boha. 3  Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. 4  V něm byl život a život byl světlo lidí. 5  To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Jak se může stvoření, omezené ve svém poznání, nedokonalé, dozvědět o někom daleko větším, koho obsáhnout nemůže, kdo je Stvořitelem všeho, co je? Svými schopnostmi to nedokáže, protože jsou poničené hříchem.

Ale sláva Bohu! On sám, Bůh věčný, se dává poznat svému stvoření. Je světlem, které přichází do tohoto světa, kde jinak není žádná naděje, protože všechno stvoření marně touží po životě, který však nemůže nalézt.

Náš svět leží ve tmě. V duchovní tmě, ve které nemůžeme najít cíl, pro který jsme jako lidé stvořeni. Ale představte si místnost bez oken, ve které není světlo. Není nic vidět. A najednou se otevřou dveře a do místnosti se vlije nádherné teple příjemné světlo. Tak s lidmi jedná Bůh.

Kdo je tím světlem lidí (v. 4)? Je to stejná osoba, o které Boží slovo říká, že je sám život a on je tím Slovem z v. 1. Není jím nikdo jiný, než Ježíš Kristus, Boží Syn.

Antičtí autoři říkávali, že 1. verš by měl být zapsán zlatým písmem v každé místní církvi. Janovo evangelium začíná majestátným popisem Kristova života ještě před založením světa. Božím slovem povstala země i nebe (Gn 1:1) Boží mocí, ale Slovo, Ježíš Kristus, již existoval (2Pt 3:5). Bible prostě a jednoduše perem Janovým vyhlašuje hlubokou pravdu: Ježíš Kristus nemá počátek ani konec.

V 17. kapitole, když se Pán Ježíš modlí k Otci za učedníky i za nás, kteří jsme uvěřili v tomto čase, nás On sám ujišťuje o svém původu:

  • Jan 17:5  A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.

Kristus, Slovo, je odlišnou osobou od Boha Otce – to Slovo bylo u Boha (v. 1). Kristus byl s Bohem Otcem již před založením světa. Závěr prvního verše pak mluví o tom, kým Ježíš je: je Bohem – to Slovo bylo Bůh. Není jen stvořeným andělem, ale je roven Otci svou podstatou. Nestvořený, věčný Syn.

A to není vše, co bychom se zde mohli o Kristu, světlu lidí, dozvědět.

  • 2  To bylo na počátku u Boha. 3  Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

Ježíš Kristus je stvořitel všech věcí. Ano, On je pro heretiky sám pouhou stvořenou bytostí, ale pro autora čtvrtého evangelia, je Kristus Bytostí, která stvořila světy a všechno, co obsahují. Jako v knize Genesis, kde vše povstalo, protože Bůh řekl slovo; stejně jako v Přísloví 3:19 a 8:30 kde je Moudrost personifikací, skrze niž všechno existuje, tak zde v Prologu Janova evangelia je Kristus Božím Slovem, skrze které je vše stvořeno. (Ko 1:16-17; Žd 1:2; Zj 3:14).

  • Přísloví 3:19  Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností,
  • Koloským 1:16-17  neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá,

Ano, vidíme tedy, kde je zdroj všeho stvořeného života – všechno má svůj počátek v Bohu, v Kristu skrze něhož všechno co jest, povstalo k bytí. Ale nyní jde Jan dále: Kristus není jen počátek všeho, ale On je také zdrojem veškeré naděje pro člověka.

Hledáte naději pro svůj život? Toužíte po pokoji ve svém srdci? Hledáte světlo v tomto temném světě?

Tady je zjeveno: Kristus Ježíš, Bůh stvořitel, počátek všeho, není jen Vládce, vzdáleným svému stvoření, ale je ve své nejhlubší podstatě sám život a světlo. Díky naší neposlušnosti zakoušíme v našich životech zklamání nejen ze sebe, ale i z těch, které máme kolem sebe, zakoušíme nespravedlnost nejen vlastní, ale i tu nám způsobenou.

Kristus je odpovědí na každou touhu lidského srdce. Člověk bez víry Bohu touží po špatných věcech.

  • Galatským 5:17  Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu,

A špatné touhy vedou ke špatnému jednání v životě:

  • Ga 5:19  Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, 20  modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, 21  závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.

Ale každá touha, ať přirozeného srdce nebo srdce proměňovaného Kristem touží po naplnění.

A zde je odpověď: naplnění našich tužeb může dát jen ten, kdo je počátkem všeho i cílem: Ježíš Kristus. On je život sám a každý člověk, který uvěří Kristu, bude mít tento život v sobě a jeho srdce dojde naplnění; jeho nejvnitřnější člověk nalezne radost a pokoj v tomto životě a bude je v plnosti zakoušet po celou věčnost.

Proto je Kristus světlo lidí (v. 5). V nikom jiném není naděje, v nikom jiném není spásy, než v samotném Bohu. Otec dal lidem Syna - Krista Ježíše, aby mocí Ducha svatého měli účast na světle a měli život a měli ho v hojnosti (J 10:10).

Kdo nalezne život, Krista, nalezne i:

  • Ga 5:22  Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23  tichost a sebeovládání.

Jak vážné je to s naším hříchem, s naší vzpourou proti Bohu! Podívejte, kdo jediný je schopen nás z něj vykoupit: Bůh sám.

III. Jan Křtitel vydává svědectví (v. 6-15)

Svědectví o světle

Pán Bůh je milostivý. Nejen, že poskytuje lidem světlo a život, ale poskytuje lidem důkazy o svém zjevení. Bůh zjevuje sám sebe a lidem o tom poskytuje takové důkazy, aby jim lidé rozuměli, uvěřili a byli zachráněni. Proto bylo Janovo evangelium napsáno a je zodpovědností každého, kdo jej slyší činit pokání a věřit Kristu. Jaké další svědectví Bůh o Kristu lidem vydal?

  • 6  Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. 7  Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. 8  Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.

Pán poslal člověka – Jana Křtitele, aby dosvědčil, kdo je Ježíš.

  • J 1:34  … dosvědčuji, že toto je Syn Boží."

Jan volal lidi k pokání, a aby se nechali pokřtít na odpuštění hříchů (Lk 3:3) Jeho zvěst je radostná: přichází za mnou ten, který je silnější než já a ten vás bude křtít Duchem svatým a ohněm (Lk 3:16 a 18).

Službu, kterou Jan konal na poušti, tu si nevymyslel sám od sebe, ale byl poslán od Boha. Proto i my musíme věnovat náležitou pozornost svědectví Jan Křtitele. A cílem Janovy služby není nic menšího, než to, co je cílem celého evangelia, které máme před sebou: aby všichni uvěřili Kristu Ježíši (v. 7).

Nemůžeme si myslet, že když Jan Křtitel vydával svědectví o Ježíši před takovou dobou, nemá to nic do činění s námi: Bůh rozmnožil Jany Křtitele a naplňuje tento svět stejnými svědky Kristovy moci – svědky o Jeho smrti i zmrtvýchvstání. Všude, kde se z kazatelen rozhlašuje evangelium, ta dobrá zpráva o Ježíši Kristu, tam vidíme stopy Jana Křtitele; všude, kde se křesťané dělí s jinými lidmi o víru v Krista, vydávají tak svědectví, jako Jan Křtitel.

Tak poselství Jan Křtitele není omezeno na dobu před Kristovým příchodem: stejně tak vydává svědectví o světle, kterým je Kristus i dnešnímu čtenáři a posluchači Janova evangelia. Co se o tom světle můžeme dozvědět?

Světlo přišlo do světa, aby přineslo záchranu

  • 9  Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. 10  Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. 11  Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

Díky Bohu, že v tomto světě září světlo Ježíše Krista.

Jestliže On je sám život a ten rozdává, pak každý, kdo je živý, má být komu vděčný za svůj život. Komu vy děkujete za svůj život?

Lidé dnes obecně o takové otázce ani nepřemýšlí. Přemýšlí-li, pak uvažují nanejvýše o své matce a otci. Ale kdo se upřímně ptá: jak je to možné, že se narodí dítě – člověk, schopný života, dýchá, roste, učí se, je schopný vzájemné komunikace s jinými lidmi, zažívá radosti, dovede dělat morální rozhodnutí, dovede milovat i nenávidět? Přemýšlejte nad tím a zůstanete sedět ohromeni: to není samozřejmost, ale život je zázrak. Život člověka je něco tak úžasného: člověk by ho sám nevymyslel, není schopen žádný život navrhnout a vyrobit, není schopen zajistit jeho rozvoj a růst v celé komplexnosti organismu. Vždy musí použít jen to, co již žije a s tím dál pracovat.

A přece jakoby lidé měli na očích klapky, mysl zahalenou těžkou dekou, aby neviděli a neslyšeli. Kolik energie lidé vynaloží, aby vymysleli teorie, ve kterých nepotřebují Stvořitele a dárce života, ale vymýšlí neuvěřitelné myšlenkové konstrukce, jak vysvětlit vznik života i jeho pokračování. Naplnili jsme školní osnovy bizarními teoriemi o lidské důležitosti, které se tváří tak sofistikovaně, vědecky a moderně. Ale jediným poselstvím je: svět nepoznal Krista (v. 10). Ano, za vším odmítáním Stvořitele je pýcha lidí, kteří se od Boha odvrátili.

Nehledejte na tom nic složitého. To se jen padlý svět tváří, že problém lidské existence je neskutečně složitý a tak nemáme dostatečné odpovědi.

Ale apoštol Jan nás nenechává na pochybách a každého, kdo čte jeho evangelium, ujišťuje: Je tu pravé světlo, které osvěcuje člověka: Ježíš Kristus – v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání (Ko 2:2-3). On dává všechny odpovědi na otázky původu i účelu života.

On je centrem a zdrojem veškerého duchovního světla, tepla, života, zdraví, růstu, krásy a rozkvětu. Jeho světlo září jako slunce na každého člověka. Každý může přijít a pít z tohoto bezedného zdroje všeho dobrého. Ale lidé mají zakryté oči a nechtějí přijít k tomuto světlu, raději si zamilovali tmu:

  • J 3:19  Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20  Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.

 Proto svět nechce Krista znát. Ukazuje to na stav lidského srdce. Kristus od počátku vládne celému stvoření.

  • Koloským 1:16  neboť v něm (v Kristu) bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

Ale lidé raději uctívají stvoření než Stvořitele (Ř 1:25). Proto je na místě říci, že srdce přirozeného člověka je bezbožné.

Někdo řekne: „Ale Kristus není vidět, tak je těžké v něho věřit“. Ale i když se Kristus, věčný Bůh, stal tělem a narodil se Marii v Betlémě jako Ježíš, ani tehdy to nebylo o moc lepší. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali (v. 11). Přišel mezi lid, mezi židovský národ, který vyvedl z Egypta, oddělil od ostatních národů, posílal k němu proroky, aby o něm vydávali svědectví, dal jim Písmo na svědectví, dal jim Chrám a bohoslužbu, aby Ho poznali a uvěřili. Jak to dopadlo? Jeho vlastní lid ho nepřijal… Neuvěřili Kristu, odmítli ho, vysmívali se mu a nakonec ho zabili.

Srdce přirozeného člověka je zoufale bezbožné.

  • 12  Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. 13  Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.

Ale Bůh má své služebníky v každé době. I když většina lidí dnes Krista odmítá, i když ho odmítli jeho vlastní mezi Židy, přesto jsou v každé době lidé, kteří Ho přijali a věří v jeho jméno (v. 12). Uvěřit Kristu totiž znamená zásadní změnu v lidském životě. Takoví lidé jsou Bohem adoptováni do Boží rodiny. Sám Bůh, Stvořitel a udržovatel vesmíru a všeho, co je v něm, činí z lidí, jako jsme my skrze víru v Krista svoje syny a dcery, bratry a sestry jeho vlastního Syna, Ježíše Krista.

A buďte si jisti, že o členy vlastní rodiny má Bůh zvláštní péči! Říká, že žádné z jeho dětí nepodléhá soudu, ale je ospravedlněno Kristovou krví.

  • J 5:24  Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

Uvěřit jeho jménu znamená vložit svou veškerou naději na pokoj s Bohem v Krista a jeho skutek smíření na Golgotském kříži. Znamená to uvěřit Ježíšovým skutkům i slovům a spolehnout se na ně. Když říká, že každý, kdo v něho věří, nezahyne, ale bude mít život věčný, pak je to pravda i pro můj život. A taková pravda ho celý změní. Člověk se odvrací od prázdného způsobu života, který si naplňoval marnými věcmi, a běží ke Kristu, aby s e u něj učil, jak vypadá naplněný a radostný život hříšníka, kterému Bůh odpustil hříchy a zahrnul ho svým požehnáním na věky.

O své děti má Bůh zvláštní péči. Takové děti nejsou jen narozené fyzicky ze svých rodičů, ale Bůh jim dává také zvláštní narození: duchovní. Jsou znovuzrozeni skrze víru v Krista a přijati za děti Krále králů. On se o ně stará ve své lásce den za dnem a zahrnuje je vším požehnáním.

  • Ef 1:3-6 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; 4  v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. 5  Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny 6  a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

A na věčnosti bude s Kristem!

  • Zj 3:21  Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn.

Jednorozený Syn

  • 14  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. 15  Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já."

Jak je to možné, že život, smrt a zmrtvýchvstání zachraňuje toho, kdo Kristu uvěří? Mohl by nás zachránit nějaký člověk? Je přeci tolik lidí, kteří dělají chvályhodné skutky – pomáhají potřebným, obětují se pro druhé, vedou jiné a ukazují směr… Ale není nikdo z lidí, není ani jeden, o kterém bychom mohli říci: ten neudělal v životě žádný hřích a proto na něj smrt, tedy trest za hřích, nemá nárok. Není žádný člověk, který by tak mohl být zástupcem ostatních, aby je vykoupil, protože každý hřeší. Jeden však nezhřešil.

Celá Bible vydává svědectví o jednom jediném člověku, který hříchu neučinil: Ježíši Kristu. Věčné Slovo, Bůh sám, se stal člověkem proto, aby nás vykoupil. V jeho lidství se skrze víru s ním můžeme ztotožnit a mít tak podíl na Jeho bezhříšnosti.

Jako člověk zaplatil Ježíš ne za svoje hříchy, protože žádné neměl, ale za hříchy všech, kteří věří:

  • Ř 3:21-26  Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, 22  Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: 23  všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; 24  jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. 25  Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. 26  Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.

Nikdo jiný by to nedokázal, žádný jiný člověk, protože:

  • Ř 3:9-11   Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, 10  jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, 11  nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha;

Nikdo jiný by to nedokázal, jen Bůh v lidském těle. Proto je to tak životně důležité pro nás, že se Kristus stal člověkem! Jinak bychom neměli naději.

IV. Boží Syn zjevuje Otce (v. 16-18)

Žádný člověk mimo Krista tak není a nemůže být Mesiášem. Ani Jan Křtitel nebyl. Celá jeho služba neustále odkazovala na Ježíše:

  • 15  Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já."

Je to velké nebezpečí, když křesťan přesune, možná z počátku nevědomky, svůj obdiv od Krista ke člověku, který mu Krista zvěstuje. Jsme vděční za kazatele, ponořené do Božího slova, jsme vděční Pánu za takové muže, kteří pro nás nalézají odpovědi v Písmu na otázky života, jsme nesmírně vděční Duchu Božímu, že tyto muže vede v Písmu a oni dovedou aplikovat pravdy Božího slova do našich životů. To je veliká radost. Ale když začneme tyto Boží služebníky obdivovat pro to, co dokáží, je to rychlá cesta ke zničení našeho vlastního vztahu s Kristem a je to rychlá cesta k rozbití církve. Na místě, kde se toto děje naleznete potom jen člověka závislého na člověku. Pro Krista tu už není místo.

Modlete se proto za své kazatele, aby vás vedli ke Kristu a ne k sobě samotným. Modlete se, abyste hledali především Krista a jeho království.

Protože Kristus je větší, než jakýkoliv prorok v Písmu, je větší než největší ze starozákonních proroků – než Jan Křtitel (v. 15). Kristus je věčný Bůh, Jan Křtitel je stvoření.

To od Krista jsme obdarováni vším, co máme.

  • Ko 1:19  Plnost sama se rozhodla v něm přebývat,
  • Ko 2:3  v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

Duch svatý je darem Kristovým své církvi, aby ji naplňoval poznáním Krista, aby ji naplňoval životem. On je Duch života. V Kristu Ježíši nás Pán Bůh obdaroval vším duchovním požeháním nebeských darů.

  • 16  Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Mojžíšův zákon, který měl řídit život Izraelců, byl projevem Boží milosti k těmto lidem. Takovou milost nedostal žádný jiný národ. Co to bylo za milost? Službou Mojžíšova zákona bylo ukázat každému, kdo je mu podroben, že potřebuje od Boha odpuštění hříchů, že potřebuje milost, aby mohl žít. Protože

  • Ř 4:15  Zákon s sebou nese Boží hněv:

Mojžíšův zákon neuměl nikoho ospravedlnit, neuměl uzdravit lidské srdce. Nemylte se, ani Desatero nedokáže člověka zachránit od Božího hněvu, protože nikdo není schopen jej dodržet.

Ale zákon Kristův je jiný. Už nepřináší odsouzení, ale přináší život a je proto slavný!

  • 2K 3:7-9  Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář - 8  oč slavnější bude služba Ducha! 9  Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti!

Ale v Kristu přišla pravda a milost!

  • 17  Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

Milost přišla, protože Ježíš jediný ukazuje, že spasení od našich hříchů a je Bohem připraveno skrze víru v Kristovu prolitou krev pro celý svět.

Pravda přišla v Kristu, protože On je naplněním všech starozákonních stínů, všech zaslíbení o spáse a věčném životě. Pravda je v něm, protože On je skutečnou Obětí, která zachraňuje.

A tak přicházíme k závěru: Kristus Ježíš zjevuje lidem, kdo je Bůh.

  • 18  Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.

Nikdo, ani Mojžíš, nemohl spatřit Boží tvář, protože by zemřel.

  • Ex 33:20  Dále pravil: "Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu."

Podívejte se ale na Ježíše a uvidíte Boha!

  • J 14:8  Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!" 9  Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?

Ten, který je s Otcem od věčnosti, vzal na sebe lidskou přirozenost, aby nám Otce zjevil tak, jak jsme schopni jako lidé jej vidět. Díváte-li se na Ježíšovy skutky v Bibli, na jeho slova, na jeho život i smrt, na jeho vzkříšení, uvidíte, kdo je Otec. Jeho dokonalou moudrost, svatost.

  • Ko 2:9  V něm je přece vtělena všechna plnost božství;
  • Žd 1:3  On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty

Přijďte k Němu i vy, ke kameni živému a postavte na Něm základy svého života:

  • J 5:24  Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

 

PřílohaVelikost
j_11-18-_osnova.pdf243.72 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer