Byl jsem slepý a nyní vidím! (J 9,1-7)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.  

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 5. listopadu 2017

I. Úvod: Přichází světlo, tma již ustupuje

Přeji vám pokoj, milí hosté i vám domácí víry, ve jménu Pána Ježíše Krista.  Pokračujeme dnes ve výkladu Janova evangelia, a to prvními 7 verši 9. kapitoly.

Ježíš odešel z chrámu. Od poloviny týdne na Svátek stánků tu učil lid o Boží spravedlnosti a cestě spasení. Celá nádhera svátků, všechna ta symbolika obřadů a úkonů, zpěv i očekávání lidí, to vše vyvrcholilo Ježíšovým zvoláním:

  • J 7:37-38  „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!  (38)  Kdo věří ve mne, ‚proudy živé vody poplynou z jeho nitra,‘ jak praví Písmo.“

A lidé přicházeli a uvěřili. Protože nikdy nikdo tak nemluvil. A nikdy nikdo tak nemluvil ke svědomí lidí. Jeho slova totiž mají moc rozrážet tmu a přinášet světlo.

  • J 8:12  Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

Mohla by nám o tom vyprávět žena přistižená při cizoložství, jak do tmy jejího života přišlo světlo skrze odpuštění hříchů. Jak radostný den to musel pro ni být, když jí Bůh sám odpustil hřích a řekl jí: teď máš nový život:

  • "jdi a už nehřeš!" (8:11)

Tak přichází světlo a tma již ustupuje! Na jedné straně jsou tu lidé, se kterými se Ježíš setkává, kteří jsou osvobozeni ze zajetí hříchu a jdou za světlem Ježíše. Ale tma se neztratila. Naopak jakoby houstla - když musela opustit některá srdce a životy lidí, protože se v nich rozzářilo světlo, v jiných srdcích naopak houstne.

Jsou tu farizeové, vedoucí židů, kteří Ježíše poslouchají, co říká. Ale čím dál méně se jim to líbí. Aby se ukázalo, jak na tom opravdu před Bohem jsou, dotýká se Ježíš citlivého místa. Tolik si židé zakládali na své národní výlučnosti: My jako národ pocházíme z Abrahama, našeho praotce, a proto jsme u Boha něčím zvláštním: my jsme národ, který si Bůh zvolil. Ostatní se s námi nemůžou srovnávat. Ale co slyší z Ježíšových úst? Místo pochvaly, jak jsou dobří, místo plácání po ramenou, slyší toto:

  • (v. 44) Váš otec je ďábel!
  • A vy chcete dělat, co se mu líbí. Jste otroky hříchu (v. 34).

V tom není rozdíl mezi židy a pohany, pokud neslyší Boží řeč, nedrží se pravdy a nemilují Boha. Jsou na tom stejně jako pohané, kterými tak pohrdají. Pýcha předchází pád. A nyní byl ten pád opravdu hluboký.

  • Jan 8:34  Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.

Všichni, kdo tam stáli, to slyšeli. Ke všem Ježíš mluvil a jeho slova pronikala do nitra: jestliže hřeším, pak to znamená, že jsem otrok hříchu. Nejsem svobodný. Jsem otrok.

Ježíšova slova jsou velmi silná. Jsou tak silná, že zní skrze stránky Písma, jež máme v rukou, až do našich uší. Jsem snad i já otrok hříchu? Jak to poznám? Každý, kdo zůstává, pokračuje v hříchu, je jeho otrokem. Není svobodný, protože nechce milovat Boha. Milovat Boha znamená poslouchat Boha.

II. Lekce pro učedníky

a) V jejich nitru to vře

Po celou tu dobu Ježíšova vyučování vůbec neslyšíme o učednících. Naposledy o nich evangelista Jan mluví na konci 6. kapitoly. Po celou dobu Ježíšova vyučování v chrámě o Svátku stánků o nich neslyšíme. Ale byli tam, vždyť nyní jdou s Ježíšem.

  • Jan 9:1-2  Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý.  (2)  Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“

Cestou potkali slepého člověka. Mějte na paměti, co všechno učedníci v chrámě slyšeli: všichni lidé jsou hříšní! Dokonce jsou otroky hříchu. Nemohou nic dělat k Boží radosti, protože otročí jinému pánu - ďáblu!

To jsou těžká slova od Ježíše. A zvlášť když to říká s Boží autoritou. Kdyby je napomínal člověk, ale on je napomíná sám Bůh, jehož jméno je JÁ JSEM. (8:58)

Židé dobře rozuměli, co o sobě Ježíš říká, a tak se chopili kamenů, aby Ježíše kamenovali. Jejich zloba, která se hromadila uvnitř, nyní naplno vytryskla ve skutek.

Ani srdce učedníků nebyla klidná: cože? Lidé jsou otroky hříchu? Nejsou svobodní?

Rozhorlila se i vaše srdce, když byla přinucena položenou otázkou, aby našla odpověď: To není v mé moci rozhodnout se, že budu věřit Bohu? To nemám svobodnou vůli rozhodnout se pro Krista?   Znamená to snad, že jsme jenom loutky v Božích rukou a nemůžeme si vybrat, zda přijmeme Boží milost nebo ji odmítneme a nebudeme mu věřit?

To jsou těžké otázky. Při hledání odpovědí nesmíme udělat tu chybu, že začneme vymýšlet, jak by to měl Bůh udělat, aby to bylo podle nás správně.

Musíme začít z druhé strany: co říká Bůh ve svém Slově. Potřebujeme naslouchat Božímu hlasu v Jeho slově s pokorou, s očekáváním Jeho lásky a s ochotou přijmout to, co říká.

b)  Palčivá otázka: kdo za to může

Myslím, že to není náhoda, že právě v této situaci, kdy jejich srdce a myšlenky jsou uprostřed bouře, potkávají člověka, který byl od narození slepý. Okamžitě vystřelí otázku směrem k Ježíši: Tak kdo za to může?

  • Jan 9:2 „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“

Kdo za to může? Kdo může za to, že hřích je tak rozšířený, že způsobuje i slepotu člověka od narození? Kolik hrůzy a neštěstí je ve světě, na všech stranách. Všude je vidět důsledek hříchu: nemoci, které sužují velké i malé, utrpení, které se nevyhýbá nikomu a smrt, která čeká úplně každého.

Boží slovo říká, že to vše má svůj původ v Adamově hříchu neposlušnosti a pýchy. Protože:

  • Římanům 5:12  Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.

Pán Ježíš to dobře ví, vždyť o tom právě před chvílí mluvil k židům na nádvoří chrámu: ďábel byl vrah od počátku, je to lhář a otec lži (8:44). To on svedl Adama s Evou ke vzpouře proti Bohu (Gn 3). A tak hřích vešel do světa.

  • Kdo může za to, že je tento muž slepý od narození? On anebo jeho rodiče? (v.2)

Jestliže jsme otroky hříchu, Ježíši, tak jak jsi řekl židům (8:34), tak kdo za to může, že je slepý? Je to vina tohoto muže nebo jeho rodičů, že je od narození slepý?

Hřích, který má moc nad celým světem, je důvodem, že jsou lidé nemocní. To platí obecně, o každé nemoci. Na druhou stranu se nedá říct, že každá nemoc je způsobena nějakým konkrétním hříchem člověka. Jako například: dostaneš chřipku: ale nedá se říct, že to je proto, že jsi včera hřešil. Je to jen obecný dopad porušeného světa, celého stvoření.

Ani to, že se člověk, který nyní stojí před učedníky i Pánem Ježíšem, narodil slepý, není přímý důsledek konkrétního hříchu ani jeho rodičů, ani jeho samotného.

  • Jan 9:3  Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.

To realita lidského života: všichni žijí pod mocí hříchu a jsou jím zasaženi. Tento slepý muž není výjimka. Učedníci s otázkami v mysli, chtějí znát odpověď. To je v pořádku. Otázky volají po odpovědi.

III. Slepý od narození: co to znamená

Pán Ježíš obrací ale pozornost učedníků od toho, co se stalo v minulosti k budoucnosti, dopředu. Říká jim: Dívejte se dopředu: jak tomuto muži můžeme pomoci.

  • Jan 9:4  Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.

Ten slepý potřebuje uzdravit oči. Proto Ježíš přišel, aby konal Otcovu vůli. On přišel otevřít oči slepým.

Ten muž byl slepý od narození. Co to znamená?

a) Vůbec neví, jak vypadá život ve světle.

Musí být pohroužen do svého světa tmy. Vůbec si nedovede představit realitu: jak to skutečně vypadá okolo něj, jak vypadají lidé i celé Boží stvoření. Nevidí a tedy ani nezná barvy, intenzitu světla, rozdíl mezi světlem a tmou.

Víte, že dnes si lidé mohou vyzkoušet, jak se žije nevidomým. Můžete jít do kavárny, kde je úplná tma a vyzkoušet si, jak budete obsluhovat hosty, když není vůbec nic vidět.

Ale ve vztahu k Bohu si nikdo nemusí nic zkoušet! Každý, kdo se narodil, narodil se jako otrok hříchu, jako duchovně slepý! Přirozený člověk vůbec nerozumí realitě duchovního světa. Nerozumí, že Pánem celého vesmíru je jeho Stvořitel, i když Bůh poskytl lidem dostatek důkazu o své moci. Ale duchovně slepí lidé nevidí, protože nechtějí vidět.

b) Je zcela uzavřen do svého světa a nemůže se z něj vymanit.

Slepý už se narodil a nemůže si pomoci. Není žádný lék, kterým by ho jiní lidé mohli uzdravit. Ve všem, co dělá je závislý na pomoci druhých lidí. Nemá moc svůj stav změnit. Jedině Bůh může uzdravit tento beznadějný případ. Nikdo jiný to nedokáže, žádný člověk nemá takovou moc. Ani on sám sebe nedokáže uzdravit.

  • Jan 9:32  Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození.

Stejně tak duchovně slepý člověk potřebuje Boží zásah milosti, aby mohl duchovně vidět. Duchovně vidět znamená slovy Ježíše ze 3. kapitoly znovu se narodit. Musíte se znovu narodit skrze víru v Ježíše. Nové narození způsobuje Duch svatý. Pouta otrokům hříchu rozvazuje jedině Bůh sám. Otrok nemá moc sám sebe propustit z otroctví, slepý od narození nemá moc dát si zrak. Oba potřebují Boží pomoc. Oba potřebují volat k Bohu o pomoc.

c) Bůh má moc jej uzdravit.

Ježíš Kristus je Stvořitelem.

  • Koloským 1:16  neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

Moc uzdravit tělesnou slepotu náleží stejnému Kristu, jako moc uzdravit duchovní slepotu. Ani na chvíli neváhal a uzdravil tohoto muže.

IV. Odhalení Božích skutků

Je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží (v. 3)

Ďábel zamýšlí pro lidi zlo. Zotročuje je, aby neviděli světlo a nebyli zachráněni a neměli život věčný s Bohem v nebi. Ale Kristus Ježíš přišel, aby zmařil činy ďáblovy (1J 3:8).

Jaké skutky Boží se na tom člověku zjevily?

a) Bůh je plný milosrdenství.

On se slitovává nad hříšníky, jako jsme my. Jeho láska je tak hluboká, že šla až do krajnosti.

Ten slepý člověk by ve své slepotě umřel. Ale Bůh se smiloval a přišel ho uzdravit. To je fyzický obraz, příklad, duchovní skutečnosti. Boží láska jde do krajnosti.

  • Ř 5:6  Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. 7  Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. 8  Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

Sám Bůh nejen připravil naši záchranu od odsouzení a věčné smrti v pekle, ale navíc ji sám přišel zajistit. Dokončil to, co se Bůh již před stvořením světa rozhodl udělat: dá sám sebe v oběť za hříšníky. Kristus se stal smírnou obětí  za naše hříchy a tak nás vykoupil od Božího spravedlivého hněvu.

b) Bůh má moc udělat to, co je pro kohokoliv jiného nemožné.

Nikdo nebyl schopen toho slepého muže vyléčit. Kristus ano. Buďte si jisti, že neexistuje ve vašem životě žádná duchovní nemoc, žádný hřích, který by Kristus nebyl schopen uzdravit. Zde je použit obraz uzdravení slepého. Ale Bůh nejen uzdravuje, ale on i křísí mrtvé. Lazar, který byl mrtvý a tři dny ležel v hrobě, než přišel Ježíš a před zraky mnohých lidí ho vzkřísil, je toho příkladem (J 11).

Kristus křísí duchovně mrtvé lidi a dává život. Každý, kdo slyší jeho slova a věří mu, bude spasen.

Jen pojďte k němu a předložte mu všechno, co vás od něj odděluje: vaše nedůvěra Bohu, vaše nevěrnost, láska k hříchu. On má lék i na tu největší nemoc. Jestliže kdo k němu přijde, toho nevyžene ven.

  • 1 J 1:9  Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

c) Bůh má nejenom moc, schopnost odpustit hříchy, ale on je skutečně odpouští.

Toho slepého od narození Ježíš Kristus uzdravil. Lazara vzkřísil. V tomto sále najdete lidi, kterým odpustil hříchy, a oni mají pokoj s Bohem. Zeptejte se jich. Bůh skutečně zachraňuje. On otvírá duchovní zrak slepým.

Když jsem byl duchovně slepý, slovy Efezským 2: 1 duchovně mrtvým pro své viny a hříchy, nechtěl jsem připustit, že je tu Bůh. A už vůbec ne, že je věčným vládcem, stvořitelem světa viditelného i neviditelného a že bude soudit živé i mrtvé. Věděl jsem, že nejsem vždycky dobrý a nejednám dobře, ale nechtěl jsem si připustit, že za to ponesu věčnou zodpovědnost. Nechápal jsem a vůbec jsem nerozuměl tomu, že smrtí život nekončí, ale člověk místo toho pozná realitu nebe nebo pekla na vlastní kůži.

Ale už vůbec jsem si nedovedl představit, co Bůh udělá s člověkem, kterého povolá k víře: jak ho vede k pokání z hříchů, aby jich litoval, že jimi uráží svatého Boha. Aby je opustil a učil se u Krista, co se Bohu líbí a jak vypadá posvěcený život. Vůbec jsem nic nevěděl o tom, že Bůh přijímá za syny a dcery lidi, kterým odpustil hříchy, stará se o ně každý den a dovede je do svého království.

Ale dnes mohu zvolat spolu s tím uzdraveným člověkem z 9. kapitoly Janova evangelia: byl jsem slepý, nyní vidím. Chvála Pánu. Budu mu děkovat za jeho lásku a milost až do své smrti a potom až na věčnost. Budu volat se vším stvořením na nebi, na zemi, pod zemí i v moři: "Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest sláva i moc na věky věků!" (Zj 5:13)

V. Světlo světa svítí

Ježíš Kristus přišel konat skutky svého Otce (v. 4). Co to je za skutky? Těmi skutky je celé Kristovo dílo spasení.

Nyní chodí mezi lidmi a volá je k pokání a víře. Nezbývá již mnoho času a bude zatčen a odsouzen k ukřižování. Pak nastane noc. Ale dokud je zde na zemi, den trvá. Světlo světa je tu s lidmi. Ještě pořád je svědectvím o cestě spasení. Přichází noc, kdy bude ukřižován. Pokud je někdo v hrobě, nemůže už pracovat.

Ale nyní Ježíš pracuje, protože je světlem světa (v. 5). Slepý od narození není první ani poslední, kdo Ježíši uvěřil a byl zachráněn. Ten muž řekl: Věřím, Pane a padl před ním na kolena (v. 38).

Ježíš Kristus je stále světlem světa. On tu není nyní s námi. Ale na kříži Golgoty svou krví vykoupil svůj lid ze mzdy hříchu: ze smrti. On si učinil církev. Povolává k víře lidi i dnes, aby je proměnil a udělal z lidí, kteří žili v temnotě ty, kteří už nebudou temnotou, ale světlem!

Jestliže věříte evangeliu a milujete Boha, pak tím světlem Ježíše Krista jste dnes vy.

Proto Kristus říká církvi:

  • Mt 5:14  Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. 15  A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. 16  Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Církev nese Kristovo světlo světu: aby každý kdo skrze svědectví církve, obrácených lidí, slyšel evangelium a uvěřil. Stejnou zprávu, jakou nesl světu Ježíš.

  • Jan 3:16  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17  Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. 18  Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

Takovou milost nám Ježíš svěřil: používá nás jako své nástroje milosti. Nemusel. Mohl si stvořit děti z kamení (Mt 3:9), ale neudělal to. Místo toho se z lásky dělí o radost, když i my můžeme vidět, že někdo činí pokání a věří evangeliu. Nebe se v té chvíli raduje (Lk 15:10) a my můžeme mít na té radosti podíl. Není to v tomto smutném světě nádherná milost?

  • Lk 15:10  Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání."
  • Jan 9:6-7  Když to (Ježíš) řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči  (7)  a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“ (To jméno znamená ‚Poslaný‘.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.

VI. Ten Poslaný

Proč ten, který má moc uzdravit pouhým slovem, jako chromého u rybníka Bethesda, když řekl muži 38 let chromému na nohy: Vstaň a choď (5:1nn), proč nyní neřekl jen slovo a neuzdravil i slepého. Vždyť Ježíš mohl uzdravit člověka i bez toho, aniž ho vůbec viděl - jako syna královského služebníka v Kafarnaum (4:46nn).

Biblisté předložili už mnoho možných odpovědí, proč Ježíš použil své sliny a bláto, aby potřel slepému oči. Ale jedno je jisté - jako v případě Námana, velitele vojska, kterého Elíša poslal, aby se sedmkrát ponořil do vod Jordánu a byl zbaven malomocenství (2Kr 5:10), tak ani zde nešlo o kvalitu prostředku uzdravení. Bylo to jen bláto, byla to jen voda. Ale šlo o zkoušku poslušnosti člověka: poslechneš Ježíše, co říká, abys byl zachráněn?

Ten slepý poslechl. Náman poslechl. Oba byli uzdraveni. Poslechneš Ježíše i ty? Pokud ano, budeš uzdraven.  Ježíš řekl tomu slepému: Jdi a umyj se v rybníce Siloe. To jméno znamená Poslaný. Vzniklo od toho, že král Chizkijáš nechal udělat rybník pro případ obléhání Jeruzaléma a přivedl do něj vodu tunelem. Tudy se voda do rybníka přiváděla, tedy posílala. Odtud název rybníka: Poslaný.

Rybník je však jen symbolem toho, který je poslaný od Boha: Ježíš Kristus. Toho Bůh poslal, aby v něm byly všechny hříchy člověka obmyty. Potřebujeme obmýt v krvi Beránkově, toho Poslaného od Boha, abychom i my viděli pravé světlo od Boha. Dokud nebudeš poslušný Bohu a neuvěříš, nemůžeš vidět duchovním zrakem duchovní skutečnosti. Zůstaneš od narození slepý.

  • Ten slepý člověk byl poslušný, šel, umyl se, a když se vrátil, viděl (v.7)

Nebyl zachráněn svou poslušností, ani mocí vody v rybníce, ani léčivými účinky bláta, ale mocí toho Poslaného, Ježíše Krista. On zachraňuje. Ne my sami sebe, ne naše skutky, ne předměty a prostředky, ale jedině Kristus Ježíš. Pojď k němu a věř!

 

PřílohaVelikost
j_91-7_-_osnova.pdf212.39 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer