Cesta za nadějí (Mt 2,1-12)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Klaňme se správnému Králi

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 25. prosince 2016

Pokoj vám,

Máme dnes před sebou starý příběh z Bible, který nám vypráví o hledání Spasitele. Možná, že ten příběh je sice starý, ale hledání někoho, kdo mi pomůže, koho můžu následovat, kdo mě ochrání, kdo je mi vzorem; hledání někoho, kým já nejsem, ale chtěl bych být, to je úplně stejný příběh nás lidí v dnešní České republice, na začátku 21. století.

Vždycky jsme hledali vůdce, kteří mají odpovědi na naše otázky: Co mám dělat? Jak mám jednat? Kam směřovat? Vyhlížíme politiky, kteří nás dovedou přesvědčit, že vědí, co dělat. Ve volbách budeme vybírat prezidenta. Koho chcete za prezidenta? Člověka, který toho mnoho neví, nemá rozhled a ani neumí odpovídat na otázky, který neví, kam vést tuto zemi i její obyvatele?

Anebo chcete za prezidenta někoho, kdo ví, co je správné a kam vést tuto zemi, aby se v ní lépe a spravedlivě žilo? Budete volit někoho, kdo může být v mnohém druhým vzorem?

A pokud jste ještě ve věku, kdy vás politika, potažmo volba prezidenta moc nezajímá, možná vás zajímá jak být youtuber jako ten, co jeho virál sledují tisíce fanoušků. Nebo jako zpěvák, který má tak výborné texty svých písniček a vy byste to chtěli taky tak umět. Anebo je to kombinace obojího - youtubera i zpěváka...

Tahle touha po tom, být lepší než jsem, třeba prostřednictvím jiných lidí, je totiž zakořeněná hluboko v našem srdci. Je to touha po něčem lepším, než jsem nebo než mám a ukazuje, že každému člověku něco moc důležitého chybí. Chybí mu pokoj a tak neustále hledá naplnění svých tužeb, protože až jich dosáhne, je přesvědčený, že pak už bude v klidu.

Každý člověk hledá něco nebo někoho, kdo mu pomůže a kdo mu dá naději. Slovy Bible se každý něčemu "klaní a slouží". To znamená, že po něčem touží a je ochoten pro to mnoho udělat. To jsou touhy lidské přirozenosti, které má každý člověk ve svém srdci. Proč tedy dnes čteme příběh o mudrcích, kteří šli do Jeruzaléma, tam na Blízkém východě, v Izraeli?

I. Mudrci hledají krále Židů (v. 1-2)

Protože tito mudrci byli muži, kteří toužili po stejné naději, jako každý jiný člověk. Ale Bůh je vedl zvláštní milostí.

Bydleli kdesi na východě od Jeruzaléma, v jiné zemi (v. 12). Která země to byla, s jistotou říci nemůžeme, Bible o tom mlčí. Někteří se domnívají, že přišli z Persie (dnešní Irán), jiní, že žili v Babyloně (dnešní Irák).

Kdo jsou tito mudrci? V některých překladech Bible se můžeme setkat s označením "mágové". To v nás vyvolává představu nějakých zaklínačů zabývajících se magií, kouzly a čáry, tedy okultismem.

Ale to slovo pochází z řeckého textu Bible a zní "magoi", množné číslo od "magos". Původ tohoto slova je iránský. Církevní historik Herodotos v 5. století před Kristem použil toto označení pro jeden z médských kmenů. Byli  to lidé, kteří ve svém národě tvořili skupinu byli náboženských vůdců a vzdělaných lidí, kteří se zajímali o různé sféry poznání, mimo jiné také o hvězdy a jejich předpokládaný vliv na lidstvo. Byli to monoteisté, kteří věřili, že člověk má jednat dobře a má potírat zlo. Nikde se však nehovoří o tom, že by to byli lidé, kteří očekávají svoje vykoupení z hříchů skrze oběť.

Naproti tomu Origenés, teolog 3. století, měl za to, že mudrci přišli z oblasti Babylona. I zde byli mudrci. Očekávání Mesiáše přišlo do těchto končin s Danielem a dalšími přesídlenci z Jeruzaléma, když byl dobyt Nebúkadnezarem, králem babylonským na sklonku 7. století před Kristem. Přišlí židé byli velmi vážení pro své znalosti (viz Daniel, který uměl dát odpovědi králi na jeho otázky).

V Novém zákoně nejsou tito mudrci označení jako "tři králové", ani není uveden jejich počet. To vše vzniklo až jako legendy v průběhu 3. až 6. století, včetně jmen Kašpar, Baltazar a Melichar. V syrských legendách se jmenují Lavanda, Hormisdad a Gushnasaph. Ještě jinak u Arménů a jinak u Etiopanů. Počet mudrců se v těchto legendách pohybuje mezi dvěma a dvanácti. Na tři osoby královského původu se usuzuje podle darů, které přinesli - tři a vzácné. Tolik tedy lidské legendy, my však hledáme, co říká Bible - Boží slovo, které sám Bůh dal lidem. To jediné je cele pravdivé a důvěryhodné ve všech směrech - co se týká teologie - tedy poznání Boha, i historie nebo geografie.

Boží slovo mluví prostě o mudrcích, kteří přišli ze své země od východu. Přišli, aby nalezli "toho právě narozeného krále Židů" (v. 2), hledali Mesiáše.

Hledáte i vy naplnění svých tužeb, touhy svého srdce? A je to, co hledáte, skutečně tím, co vás může přivést k pokoji a radosti?

Naše touhy, touhy lidského srdce nemusí být vždy jen dobré. Správné touhy je možné odlišit od těch špatných: protože ne všechno po čem lidé touží, je dobré. Když otec rodiny touží po samotě, není to vždy dobré pro jeho děti a manželku. Když někdo touží po bohatství, může se mu stát příčinou životního ztroskotání. Ale je tu Boží slovo, Bible, která to dokáže rozlišit:

  • Žd 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

Toto Boží slovo ukazuje, že je tu někdo, kdo dokáže dokonale naplnit touhy člověka: mluví o Bohu, který jediný je schopný naplnit lidskou touhu po věčnosti. V knize Kazatel, ve 3. kapitole je to vysvětleno, odkud jsou touhy po věčnosti:

  • Kaz 3:11 On (Bůh) všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.

Bůh vložil do našeho srdce touhu po pokoji a radosti. Věděli to i mudrci z východu, kteří v našem textu přišli do Jeruzaléma, aby nalezli toho právě narozeného krále Židů, toho Mesiáše. Odkud to věděli, že se má narodit? Věděli to z Bible, protože odjinud se to dovědět nemohli.

Potřebujeme Bibli, slovo, ve které se sám Bůh zjevuje lidem, abychom stejně jako oni nalezli Mesiáše - Krista. Mudrci znali proroctví Bible, že Bůh pošle Spasitele, který vysvobodí lidi z hříchu.

Protože hřích je tím, co nám zatemňuje cestu. Co se nám snaží namluvit, že uspokojení najdeme ve věcech tohoto světa, v jeho potěšeních, že naše naděje naplní jiní lidé. Hřích nás odděluje od pravého pokoje a trvalé radosti. Hřích nás odděluje od Boha.

Co to ve vás vyvolá, když slyšíte, že vaše touhy mohou být naplněny a váš pokoj může být nalezen jedině v Mesiáši, kterého poslal sám Bůh. V Kristu Ježíši?

Vyvolá to ve vás stejný odpor a stejný poplach jako v Herodovi, králi, který byl v Jeruzalémě, když tam mudrci dorazili? Herodes se cítil být ohrožený.

II. Herodes v ohrožení (v. 3-8)

Mudrce z východu přivedla hvězda, kterou viděli na obloze a za kterou šli. Nyní je dovedla do Jeruzaléma. Existuje několik názorů, co mohlo být onou hvězdou: od hvězdy výjimečného jasu, přes prolétající kometu až po zvláště jasnou planetu Jupiter či její konjunkci s planetou Saturn.

Žádné z těchto vysvětlení však nedokáže vysvětlit pohyb hvězdy po dlouhou dobu na západ až nad Jeruzalém, její setrvání zde po nějakou dobu a poté znovu její pohyb nad Betlém a zastavení se přesně nad místem, kde se Ježíš narodil.

Jediné vysvětlení je, že to je hvězda speciálně stvořená k úkolu, pro který jí Bůh použil. Zdá se to nemožné?

Není to poprvé, co Bůh něco takového udělal. Když vyváděl před staletími Izraelce z egyptského otroctví, stvořil Bůh ohnivý sloup, ve kterém je v noci vedl a za dne ve sloupu oblakovém:

  • Exodus 13:21-22  Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci. Sloup oblakový se nevzdálil od lidu ve dne, ani sloup ohnivý v noci.

Je-li Bůh stvořitelem celého světa i nespočetných hvězd ve vesmíru, řídí-li jejich pohyb, který my dokážeme alespoň částečně popsat pomocí tzv. přírodních zákonů, pak pro takového Boha není žádná překážka, proč by nestvořil i tuto hvězdu určenou ke speciálnímu úkolu: aby ukázala cestu a místo mudrcům od východu, kde se narodil Mesiáš, Spasitel.

A to je opravdu zázrak: něco, co se vymyká obvyklému chování stvoření. V konci konců, nejsme i my sami takovým zázrakem - když dýcháme, krev nám koluje v těle, naše srdce bije. Není to zázrak, že dovedeme přemýšlet a činit rozhodnutí; dovedeme se chovat k jiným lidem?

Nic z toho není samozřejmost. Nakonec, když nad tím budete hlouběji uvažovat - vůbec nic v našem životě není samozřejmost.

Ale pro někoho je to nanejvýš pobuřující, když slyší, že je tu Spasitel, nově narozený král Židů.

  • Mt 2:3 Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém;

V Jeruzalémě už jeden král vládl: Herodes - a nyní se cítí ohrožen. Vždyť to on si přisvojuje titul "král Židů". Trvalo to dlouho, než s pomocí Římanů a krvavou cestou ovládl nejen Judeu, ale i další území. Tak se stal králem židů, i když sám nebyl židovského původu.

Slovo, které tu je použito - "znepokojil se" má význam "roztřásl se". Že by tu byl někdo, kdo ho chce připravit o trůn? A s ním se znepokojil celý Jeruzalém: co nás čeká? Projeví na nás Herodes opět svou krutost, aby si udržel trůn?

Takovou reakci vzbuzuje právě narozený Mesiáš v každém, kdo se cítí být králem svého života!

Herodes svolal náboženské vůdce, které židé měli k dispozici. Svolal nejlepší znalce Mojžíšova zákona, aby se dozvěděl, kde se má Kristus narodit. A rychle dostal svou odpověď: je to Betlém, celkem malá vesnice kousek na jih od Jeruzaléma, asi 6 km.

Herodes chtěl lstivě využít mudrce, aby mu zjistili, kde ten nově narozený král Židů je a kdy se narodil.

  • Mt 2:8 „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“

Jeho jedinou touhou bylo zbavit se tohoto konkurenta. Jeho srdce říká: nechci tu mít žádného, který by mě ohrožoval, mou vládu, to kdo jsem a co jsem dokázal.

A je na tom úplně stejně, jako velekněží a zákoníci v Jeruzalémě: znají Písmo, dle jeho výpovědi očekávají Mesiáše. Přichází mudrci se zprávou o naplnění těchto starozákonních proroctví: to, na co Izrael čeká a v co doufá, se stalo skutečností: Bůh poslal Spasitele!

Kolik se jich zvedlo a šlo se poklonit Kristu? Ani jeden. Měli svoje představy o spasiteli. Tohle nemůže být on. Budeme čekat dál. Zeptejte se židů dnes: čekají dál. Zeptejte se lidí za zdmi této budovy: čekají dál na svého spasitele, ať jím má být člověk sám sobě, nebo někdo jiný.

Ale mudrci od východu, ti kteří nestáli uprostřed náboženského dění židů v Jeruzalémě, ale přišli z dálky, ti došli až do Betléma. Byli to lidé, kteří uvěřili Boží zprávě: dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán. (Lk 2:11).

Vidíte, jak Pán Bůh jedná s lidmi kdekoliv na světě, ať jste z velkého města nebo z malé vesnice, ať z místa, o které každý ví anebo ze zapadlého kouta, kde lišky dávají dobrou noc. Boží volání doléhá až tam: dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán.

III. Mudrci se klaní a uctívají Mesiáše (v. 9-12)

A tak mudrci jdou za hvězdou, která je dovedla až do Betléma. Zastavila se nad místem, kde bylo to dítě (v. 9). Bůh je přivedl na toto místo. Musela to být dlouhá cesta, trvající měsíce a možná i více než rok.

Bůh vás přivedl dnes na toto místo. Váš život neplyne náhodně sem a tam řečištěm příčin a důsledků. Ani život mudrců nebyl řadou náhod, které by je dovedli až do daleké vesnice. Šli by snad za nějakým dalším králem jiného národa, který se má narodit? To by chodili pořád někam, protože králové se rodí a umírají jeden za druhým.

Ne, mudrci věděli, že tady na tom místě, kde nyní stojí, se narodil Někdo, kdo není stejný jako jiná miminka. Bůh jim zjevil, že toto je král Židů. To je Pastýř Izraele.

A ti mudrci v Něj uvěřili. Uvěřili v Něj ještě, když Ho neviděli – a tak následovali hvězdu a šli za ní ze své země, z východu.

Věřili v něj, i když znalci Bible a náboženští vůdcové v Jeruzalémě zůstali doma, i když znali proroctví Písma, týkající se příchodu zaslíbeného Mesiáše.

A věří v něj nyní, když Ho vidí – bezbranné dítě u své matky Marie, a padají před ním na zem, klaní se mu a obětují přinesené dary jako výraz úcty (v. 11).

Neviděli jste Krista a přece to nejlepší, co ve svém životě můžete udělat, je složit v Něj svou naději. Mudrci šli z východu za svou nadějí navzdory, že se vše kolem vzpíralo myšlence, že to je On, Kristus, Zachránce, to právě narozené dítě, oni v něj svou naději složili. A byli zachráněni.

  • Izajáš 53:12  (Kristus)…vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky." On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.

Mudrci padli před Krisem na zem a klaněli se Mu. Poznali osobně Toho, kdo ponese místo nich viny a kdo za ně zaplatí cenu za tuto vinu.

My dnes víme přesně, jak Pán Bůh přinesl svobodu a věčný život lidem: Ježíš Kristus, ten Mesiáš, za kterým šli mudrci a kterého uctívali, dal svůj život jako výkupné za náš život. Svou smrtí zaplatil za náš hřích.

  • 1. Timoteovi 2:5-6  Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, (kdo v Něho věří).

Nový zákon vysvětluje, kdo jsou lidé, kterým tento Král vládne: jsou to ti, kterým se stal Spasitelem. To znamená Zachráncem. Tím, který nás zbavuje našich vin, kterými jsme naplnili svůj život.

Otázkou dnešního rána je: přišli jsme i my k tomuto dítěti, Spasiteli, který se narodil v Betlémě a o kterém Písmo říká, že je to Ježíš, kdo:

  • Židům 7:25   přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.

Vskutku nádherný je Bůh, který ve své neskonalé a hluboké lásce udělal to, co je pro nás lidi nemožné: poslal Zachránce, aby nás vykoupil z našich hříchů a vin – Ježíše Krista spravedlivého.

  • 1 Janův 4:9-10  V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

Padněme dnes ve svých srdcích a pokloňme se před tímto Spasitelem! Poznejme, že to je jedině On, skrze koho ve víře můžeme přijít k Bohu. Vydejme Mu nejen vzácné dary jako mudrci, ale dejme mu ten nejvzácnější dar, co máme: svůj život!

Protože On je mocný Spasitel:

  • Zjevení Janovo 1:17-18  Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.
PřílohaVelikost
mt_2_1_12_-_osnova.pdf241.51 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer