Dobrá naděje (Ž 71)

Od mládí do šedin je Bůh moje spása.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 5. srpna 2018

Ž 71:1-24 Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben! (2) Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou. (3) Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz! (4) Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka. (5) Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám. (6) Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále. (7) Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště. (8) Z mých úst plně zní tvá chvála, den co den tě oslavuji. (9) Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil. (10) Nepřátelé se už na mě domlouvají, ti, kdo mě hlídají, společně se radí, (11) prohlašují: ho opustil, pusťte se za ním, chopte se ho, nevysvobodí ho nikdo. (12) Nevzdaluj se ode mne, můj Bože, Bože, na pomoc mi pospěš! (13) Ať zahynou v hanbě, kdo mě osočují, potupa a stud ať halí ty, kdo zlo mi strojí. (14) Já však budu vytrvale čekat a vždy víc a nade vše tě budu chválit. (15) O tvé spravedlnosti budou má ústa vypravovat, každého dne svědčit o tvé spáse, a přece nestačím všechno vypovědět. (16) Přicházím s bohatýrskými činy Panovníka Hospodina; tvoji spravedlnost, jenom tvoji, budu připomínat. (17) Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy. (18) Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky tvé paže a s tvou bohatýrskou silou všechny, kteří přijdou. (19) Bože, tvoje spravedlnost až k výšinám sahá, vykonals veliké věci. Bože, kdo je tobě roven! (20) Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět. (21) Ty mě stále činíš větším, útěchou mě zahrnuješ. (22) A já strunným nástrojem ti budu vzdávat chválu, Bože můj, za tvoji věrnost, s citerou ti budu zpívat žalmy, Svatý Izraele. (23) Ať plesají mé rty, když ti zpívám žalmy, i má duše tebou vykoupená. (24) A můj jazyk bude o tvé spravedlnosti hovořit každodenně, budou se rdít hanbou ti, kdo mi strojili zlé věci.

I. David uprostřed tísně

Otvíráme dnes společně z Božího slova Žalm 71. Není to náhodou, ale mám za to, že je to právě jedno z míst Písma, které přináší Božímu lidu naději i praktické vedení do životních situací, kdy člověk neprožívá zrovna povzbuzující chvíle.

O tomto žalmu si někteří bibličtí komentátoři myslí, že jej napsal Jeremjáš a že hovoří především obrazně o situaci izraelského národa a jeho naději v Bohu. Hlavní důvody jsou dva: první je nadpis, který máme v našich Biblích v poznámce dole: Davidův, od synů Jónadabových a prvních zajatců. Tenhle nadpis směřuje do pozdějšího období, kdy byli za Jeremjáše  židé varováni před opuštěním Hospodina a později odvedení do babylónského zajetí. Druhým důvod pro takový pohled je, že v Žalmu 71 nalézáme podobné myšlenky jako v jiných žalmech - třeba ve 31., 35., 70. nebo 40.

Ale přirozeným čtením vidíme Davida, jak toho, kdo se tu utíká k Hospodinu. Ostatně stejný autor používá stejné myšlenky jako v jiných svých písních - žalmech. To je přirozené, proto se mohou opakovat. Stejný autor - stejné myšlenky.

V něčem je to podobné jako otázka stvoření: podobnosti jednotlivých druhů organismů jsou podle evoluční teorie známkou společného předka, např. člověka a opic. Boží slovo však přináší jiné vysvětlení: podobné znaky lidí a opic jsou výrazem jednoho Stvořitele obou, člověka i opic.

David napsal tento žalm ve svém stáří. Nebylo to ve chvíli, kdy by se mohl otočit a podívat se zpět na svůj dosavadní život a říci: tak to všechno jde dobře, všechno se daří a je to čím dál lepší. To by bylo přirozené očekávání, naše touha. Dobrým příkladem je vztah rodičů k dětem. Každý rodič si jistě přeje, aby jeho děti rostly, dobře se jim dařilo a byly v životě úspěšné. K tomu rodiče obvykle dětem pomáhají - výchovou, radou, spořením, péčí.

Ale v tomto hříchem poničeném světě, kdy nejúskočnější ze všeho je naše vlastní srdce, stejně tak jako srdce všech dalších lidí, když se člověk ohlédne za léty, která mu Bůh daroval na této zemi, vidí jiný obraz: ne všechno se mi podařilo, co jsem chtěl, ne v každé zkoušce, která přišla, jsem obstál. V takové situaci se setkáváme s králem Davidem.

Jeho vlastní syn Abšalom (2S 15) se proti němu obrátil! Chce získat království pro sebe. Odešel do Chebrónu a nechal se tu provolat králem. Velká část národa se dala na Abšalómovu stranu. A teď jde do Jeruzaléma, aby se posadil na královský trůn. David je ve smrtelném nebezpečí a tak on i celý jeho dům, jeho věrní, utíkají z Jeruzaléma. David už tu není v bezpečí:

  • Ž 71:10-11 Nepřátelé se už na mě domlouvají, ti, kdo mě hlídají, společně se radí, (11) prohlašují: "Bůh ho opustil, pusťte se za ním, chopte se ho, nevysvobodí ho nikdo."

A právě z této situace vytryskl žalm 71. z Davidových úst, tato modlitba, ke které ho Duch svatý vedl ve chvílích největšího tlaku. Tady jde o život. Kdyby to bylo ve chvíli, kdy byl ještě David mladý, snad by měl dost síly k boji, snad by se Abšalómovým vojskům postavil a tvrdě je potrestal za tu vzpouru. Ale do Davidova života přišel čas stáří. Sil ubývá, už nevydrží to, co vydržel dříve - dlouhý útěk před pronásledováním Saula, skrývání se v poušti v jeskyních i mnohá vítězná bitva. Ne, na to vše už dávno nemá sílu.

Ale jedno se u Davida můžeme naučit my všichni, staří i mladí. Jak se Boží dítě vypořádá se situací, která po lidsku vypadá beznadějně? Jak se zachovat, když vše vypadá temně a neřešitelně? Kde je naděje a praktická pomoc?

II. Vyznání víry

První, a to nejdůležitější je, že se David v tuto těžkou chvíli obrací k Bohu.

  • Ž 71:1  Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben!

Kde jinde by také měl hledat pomoc, než u Toho, kterému vše patří, který je Pánem všech králů a naklání lidská srdce, kam On chce?

  • Př 21:1  Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.

K Bohu se dá vždycky utíkat! Nemusíme nikam běžet o pomoc fyzicky, aby se nám fyzické pomoci dostalo! David tomu dobře rozumí. A tak první co dělá, je, že se utíká v modlitbě k Bohu. A jeho modlitba v sobě skrývá moc. Jakou? Že by se David uměl modlit nějak, jak jiní neumí? Ne jeho modlitba má moc ne kvůli tomu, kdo se modlí, ale kvůli obsahu té modlitby!

Čtěme pečlivě ta slova:

  • Ž 71:2-3  Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou. Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz!

Jde vlastně o Davidovo vyznání víry! Jeho modlitba je postavená na tom, čemu o Bohu věří.

A. Obsah vyznání

David věří, že Bůh se ho zastane (v.1). Ano, to je Boží vlastnost, že se zastává těch, které miluje, dokonce je hájí proti nepřátelům. A David se té pomoci dovolává:

  • Bože, kéž nejsem nikdy zahanben! (v.1).

Zapomíná snad Bůh na svoje děti? Jak by mohl? Sám Bůh o tom mluví skrze Zacharjáše proroka:

  • Zacharjáš 2:12  Toto praví Hospodin zástupů, který mě poslal pro svoji slávu k pronárodům, které vás plenily: Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka.

Jak by se nezastal svých dětí, za které Boží Syn Ježíš Kristus vylil svou krev a dal svůj život!

Bůh dává vyváznout svým dětem z rukou svévolníků, bídáků a násilníků (v.4). I Davida nakonec vysvobodí a zachrání a jeho království mu zůstane. Stejně tak Bůh zachránil další své děti, o kterých čteme v Písmu: Jozua, kterého vyvedl z otroctví v Egyptě nebo Daniela proroka z jámy plné hladových lvů.

Ale kéž bychom měli důvěru i odvahu k našemu Bohu, jakou projevili Šadrak, Méšak a Abed-nego, když Nebúkadnezar chtěl, aby uctívali modly, jinak je nechá vhodit do rozpálené pece. Odpověděli mu:

  • Da 3:17  Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. 18  Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme."

A opravdu, někteří nebyli fyzicky vysvobození od nepřátel, ale víru zachovali a tak dosáhli daleko vzácnějšího vítězství: věčného života. Vzpomeňte na prvního mučedníka církve, na Štěpána.

To je Bůh Davidův, o kterém ve své modlitbě vyznává: je Zastánce, naslouchá modlitbě toho, který mu důvěřuje a volá k němu, je spásou, je pevnou tvrzí a skalním hradem (v.3). Je nadějí pro toho, kdo v Něho doufá (v.5).

B. Kořeny vyznání

Jak to, že David si může Boha takto připomínat? Kde se vzalo jeho vyznání, které je v tuto chvíli posilou, povzbuzením? Kde se vzalo Davidovo porozumění a důvěra?

  • Ž 71:5  Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám.

Ačkoliv David píše tento žalm ve svém stáří, připomíná si to, co zná ve svém životě po celou dobu - zná Boží moc a nyní si jí připomíná.

A to je Boží dílo v Davidovi a s Davidem. A on to ví:

  • Ž 71:6  Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.

Tak jako Bůh řekl: "Budiž světlo" a bylo světlo (Gn 1), tak Bůh také rozhodl o Davidově záchraně, jak si David připomíná ve verši 3. To je Boží dílo a každé Boží dítě se z této pravdy může radovat: Bůh je dobrý. Spolu s apoštolem Pavlem můžeš zvolat:

  • Ga 2:20  ... život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Bůh si tě zamiloval, a proto tě zachránil! Když  člověk objeví tuhle pravdu Písma ve víře, nemůže jinak, než Boha chválit a vyvyšovat stále chvalozpěvem, stejně jako David ve v.6!

A přece to byl David, kdo v mládí Bohu uvěřil, kdo ve Všemohoucího začal v mládí doufat! (v.5)

Bůh je dobrý! Žalm 71 nám dal, aby nás všechny povzbudil! Podívejte se, jak Bůh s Davidem od mládí jednal:

  • Ž 71:17  Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy.

A to je klíč k důvěře, kterou člověk může mít v Boha, i když už je v pokročilém věku, když jeho síly ubývají a jediné, co naopak přibývá, jsou šediny (v.18).

Proto je tento žalm určený pro každou generaci.

III. Davidovo vyzbrojení

Všechna důvěra, všechno spolehnutí, které člověk může ve stáří u Boha mít, začíná už daleko dříve a je jen ovocem toho, co člověk zasel v přechozích letech. To také bude sklízet.

Jak Bůh vyzbrojil Davida do let, ve kterých člověk nemá zalíbení, protože jeho tělo pozbývá sil a mysl bystrost? (Kazatel 12:1). Vyzbrojil ho skrze plně nový životní styl: jsou to dny naplněné vyučováním o Bohu. Jsou to dny naplněné chválou Bohu (v. 8)!

To je ta nejdůležitější výzva pro vás, kteří jste mladí! Boží slovo vám ukazuje, jaký životní styl vás dovede do stejného bodu, kdy i v šedinách, až budete staří, budete stále moci prožívat pokoj a radost ve svém srdci, i kdyby všechno kolem vypadalo jako ta největší katastrofa!

A. Boží spravedlnost

Jaký je ten návod?

Objev Boží spravedlnost! Objev Jeho spravedlnost! On je spravedlivý v každém směru, ale my nejsme. Nejsme jako Bůh, svatí a bez úhony. Nejsme schopní být dobří, nelhat a mluvit pravdu, nejsme schopni splnit, co jsme slíbili, nejsme schopni ani ochotni poslouchat rodiče. A mohl bych pokračovat dál a dál v čem všem nejsme svatí jako Bůh je svatý. Nejsme. Proto potřebujeme Jeho spravedlnost, jinak nemáme naději, jinak jsme na věky ztracení, jinak se řítíme do největší katastrofy všech katastrof, jaká existuje: spějeme vstříc Božímu soudu s jediným možným soudním výrokem:

vinen!

Nyní je však zjeveno, jak dosáhnout Boží spravedlnosti, jak ji mít za vlastní:

  • Římanům 3:21  Nyní však je zjevena Boží spravedlnost ..., 22  Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří.

Slož svojí naději v Krista, uvěř Spasiteli Ježíši, že platil i za tvoje hříchy na kříži! Uteč k němu ve víře a Bůh ti daruje Kristovu spravedlnost.

Ó, jaká úleva, jaký pokoj pro duši každého, kdo je v Kristu, kdo složil svůj batoh viny a neschopnosti těšit svatého Boha u kříže Pána Ježíše! Tam, jedině tam a nikde jinde můžeš najít Boží spravedlnost. Běž, běž!

B. Boží škola pro teenagery

Protože když to uděláš, Bůh naplní tvůj život tím, čím naplnil život budoucího krále Izraele, Davida. Už jako kluk to udělal - uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost. A Bůh ho začal učit.

David měl i jako kluk svou práci - pásl stáda, nosil svým starším bratrům jídlo do bitvy. A při tom všem se učil - nejen hrát na hudební nástroj nebo střílet z praku. Učil se poznávat Boha.

Udělej to jako David! Uprostřed všech svých povinností jako je učení, práce doma, hra na hudební nástroj nebo sport, učiň poznávání Boha tím nejdůležitějším. Máš všechno, co potřebuješ! Umíš číst a máš Bibli. Máš učitele, Ducha svatého, máš sbor, kde se Bible vysvětluje, máš okolo sebe rodiče i bratry a sestry ve sboru, kteří ti pomohou najít odpovědi na tvé otázky. Jsi nesmírně požehnaný už ve svém mládí.

Vyznáš s Davidem:

  • Ž 71:5  Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám.

Necháš se od mladosti vyučovat Bohem nebo utratíš svůj čas za zábavu, za to co pomine? Necháš, aby se videa na Youtube stala králem tvého volného času? Za dva dny už stejně nevíš, o čem to bylo. Naplň svůj čas tím, co ti přinese stoprocentně požehnání dnes, zítra i po celý tvůj život až do stáří: poznávej Hospodina skrze Jeho Slovo. Žalmista se ptá:

  • Ž 119:9  Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova. 10  Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. 11  Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. 12  Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 13  Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.

Stejnou zkušenost udělal i David - naplnil svůj život poznáváním Boha a službou Bohu a když přišla tíseň, měl místo, kam se schovat: Bůh mu byl skalním příbytkem, pevným hradem, který nikdo nemůže dobýt!

C. A co střední generace?

Tady se Boží slovo obracelo k mladým lidem. A co ti starší? Co střední generace? Je tu Boží slovo zticha? Ne, není.

Davidovi bylo třicet let, když se v Chebronu stal králem a kraloval dalších 40 let. Jako král vedl naplněný život. Z bitvy do bitvy, řešení sporů, soudce v zemi. Jestli některý král vedl usedlý a pohodlný život, David to nebyl. Busy life, řekli bychom dnes.

A přece tu v Žalmu 71 David nemluví o všech svých vojenských úspěších, dobrých obchodech, které udělal, diplomatických jednání, ve kterých byl úspěšný, až upevnil své království a nepřátelé se neodvažovali jeho království napadnout.

To, o čem tu mluví, je něco docela jiného. Možná to je malá zmínka svým rozsahem, ale obrovská svým dosahem ve verši 17:

  • Ž 71:17  Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy.

To co se učil, používal, aby učil druhé. Jeho život byl naplněný svědectvím o Bohu, kterého poznal! Od mládí, po všechna svá léta středního věku, až do stáří, po celou dobu, kdy se musel starat o svou rodinu, děti, o království, v tom všem tu mluví o jediném: zvěstuje druhým Boha, který vykupuje z hříchu, který dává spravedlnost bezbožným a proměňuje celý život, ať je někdo mladý nebo starý - v jakémkoliv věku. To je svědectví krále.

A Bůh podivuhodným způsobem Davidovi přidával. Nenastal totiž den, kdy by si David musel říct: Tak už jsem všechno, co jsem se o Bohu naučil, ostatním řekl. Už nemám co dát.

Ne, kdo chodí ve víře Bohu, toho Bůh vyučuje neustále a tak vždycky bude, o čem můžeš vydávat lidem svědectví. Život s Bohem je naplněný život, život neustálých příležitostí k vděčnosti a ke chvále, ke svědectví, radě i napomenutí. Bůh naplní tvůj život užitečně a bude tě používat pro své království. Jen hledej nejprve Jeho a všechno ostatní, co potřebuješ, ti bude přidáno!

IV. Čas stáří

To všechno je ale minulost. Nyní je David ve věku, kdy na něj dolehlo stáří (v. 9). Ani síly již nejsou na rozdávání. A kdyby jen to, ještě ke všemu mu nepřátelé usilují o život. Jeho vlastní rodina, syn Abšalom, ho chce zničit.

A. Požehnaný a naplněný čas

K čemu ho v tuto chvíli Bůh vedl?

David v téhle situaci učinil zásadní rozhodnutí:

  • Ž 71:14  Já však budu vytrvale čekat a vždy víc a nade vše tě budu chválit.

Místo pasivity, odevzdanosti a nakonec podlehnutí celé situaci, Bůh dal Davidovi jiný postoj. To je možné tomu, kdo chodí v Boží blízkosti. Takto slavně Bůh jedná v jeho životě.

Neboť z víry roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. Dobrá naděje tak vyrůstá z ospravedlnění z víry, které je jedině v Kristu Ježíši.

  • Římanům 5:1  Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, 2  neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. 3  A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, 4  z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje.

Znovu jsme u stejného základu: stojíš-li ve svém stáří stejně jako David na Kristu (ač ho neviděl a my ho také nevidíme), pak se ti tu otevírá ten nejúžasnější výhled i do let slabosti těla, do stáří.

Davidovo srdce je upnuté k Bohu, k vytrvalé naději ve víře. Naděje na Boží blízkost je jistota. I kdyby se nepřátelé shlukli a vypínali se nade mnou, já budu čekat na Hospodinovo jednání a v tom všem očekávání ho budu chválit.

Bůh dal Davidovi program do jeho života, do dnů kdy lidé bez Boha vidí jen prázdno a blízký konec a chlácholí se, že to určitě nebude nic hrozného.

Ale Boží dítě má proč se radovat i ve stáří! Bůh s tebou počítá, neodepsal tě, tak jako to dělají lidé, když už z druhého nemají užitek, ale stává se jim spíše přítěží. Nejen, že Bůh Davida neodepsal, ale podívejte se, co pro něj připravil právě do pokročilého věku!

  • Ž 71:15  O tvé spravedlnosti budou má ústa vypravovat, každého dne svědčit o tvé spáse, a přece nestačím všechno vypovědět.

Pán Bůh má pro Davida úkol! Chce si ho použít, aby šířil mezi lidmi evangelium! Dobrou zprávu o spasení. A to David nevěděl o Ježíši Kristu, jeho narození, smrti i vzkříšení, nevěděl nic o církvi, která je tělem Kristovým a jen málo o Duchu svatém.

O co víc víš ty, křesťane, dnes. A David říká, že toho je tolik, o čem může lidem o Bohu vyprávět, že to ani nestihne. O co víc důvodů ke svědectví i k radosti má křesťan ve svém stáří dnes, s plností Božího zjevení v Kristu, o kterém svědčí Boží slovo!

To je úžasný program pro stáří!

Jedna sestra si jako dítě velmi ráda hrála zajímavou hru. Hlídla ji babička a ona seděla pod stolem a když se jí ptaly, co tam dělá, tak řekla: čekám na důchod!

Ale s Kristem neexistuje prázdnota života! Podívej, za co prosí David Boha:

  • Ž 71:18-19  Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky tvé paže a s tvou bohatýrskou silou všechny, kteří přijdou. Bože, tvoje spravedlnost až k výšinám sahá, vykonals veliké věci. Bože, kdo je tobě roven!

To je obsah Davidovy služby! Má plán pro čas, který mu Bůh ve stáří ještě dopřeje: bude svědčit lidem o Bohu. Komu? Všem, kteří za ním příjdou!

Ve stáří už člověk nemá tolik sil, aby cestoval, jezdil a navštěvoval druhé. Ale Bůh to tak vede, že druzí přichází za námi. Dokonce, i když už člověk nemůže z domu, přichází návštěvy, příbuzní, sousedé, zdravotní sestry - a všem těm Boží dítě v šedinách může s radostí vydávat svědectví o Božích skutcích v Kristu!

Každý den můžeš naplnit službou evangeliu: a když nikdo nejde, dá se napsat dopis, dá se zatelefonovat, dá se modlit za druhé.

Křesťanovo svědectví v čase stáří není obyčejné.

B. Jedinečnost křesťanského stáří

Svědectví člověka, který má šediny ve svém stáří, není a nemůže být povrchní. Už toho příliš mnoho zažil, aby jeho slova klouzala jen po povrchu. David vyznává:

  • Ž 71:20  Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět.

Tolikrát jej Pán vystavil zkoušce - a to z jednoho jediného důvodu: aby jeho víra a důvěra Bohu rostla. Nikdo jiný než člověk znovuzrozený ve víře v Krista si nemůže totiž přivlastnit slova Písma:

  • Římanům 8:28  Víme, že všecko napomáhá k dobrému.

Nevěřící lidé s oblibou říkají: všechno je k něčemu dobré. Ale náš verš v Ř 8:28 má pokračování! Druhou část:

  • Římanům 8:28  Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Ti, kteří milují Boha, které povolal k víře v Krista, se mohou ohlédnout do svého života a říci: skrze to všechno mi Bůh prokazoval milost. Chtěl, abych ho lépe znal a miloval. A to se mu podařilo. Proto je svědectví křesťana v jeho stáří důvěryhodné: zná svého Pána.

Závěr

To je důvod, proč život křesťana, jeho pouť po tomto světě má smysl v každé chvíli: v mládí, středním věku i ve stáří. V každém čase má náš Spasitel pro své dítě využití - náš život není nikdy zbytečný. Ne kvůli nám samotným, protože již nežijeme sami  pro sebe, ale tím, kdo dává životu smysl, je věčný Bůh, který se nám dal poznat ve svém Synu Ježíši Kristu.

  • Židům 1:1  Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2  v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. 3  On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech 4  a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.

Co jiného může Boží dítě dělat, když všechna tahle nádherná pravda zní jeho uším? Svými rty, i jistě celým srdcem plesat Bohu, chválit jej a vzdávat díky! David uměl hrát na citeru. Většina z nás neumí. Ale každý může dělat to, k čemu nás vybízí apoštol Pavel v 5. kap. listu Efezským:

  • Svým srdcem zpívejte Pánu a velebte Ho! (Ef 5:19)

Davidovo srdce byl naplněné vděčností a chválou (v. 22-24). S Kristem je naplněný celý život! Jsi-li v Kristu, pak i tvůj!

Osnova kázání