Duch svatý zjevuje (Ef 3,3-5)

Jak se k nám zjevení dostává

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 10. května 2015

Pokoj vám a milost milovaní svatí, milí přátelé. Pokračujeme ve výkladu listu Efezským. Minule jsme se pustili do veršů 3-5 ze třetí kapitoly a mluvili jsme o tom, že duchovním věcem můžeme rozumět jenom skrze zjevení. Říkali jsme si, že se nejedná o nějaké vidění, nebo slyšení duchovních věcí, ale že se jedná o sejmutí závoje, který nám brání vidět, o sejmutí klapek z očí, podobně jak to čteme o fyzickém zraku apoštola Pavla

 – když na něj Ananiáš vložil ruce a řekl mu, že ho za Pavlem posílá Ježíš, který se Pavlovi ukázal na cestě:

  • Sk 9:18 Tu jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít.

My jsme byli mrtví ve svých hříších, a to znamená, že jsme byli slepí k Božím věcem, k duchovním věcem, které přicházejí od Boha. Nebyli jsme ale slepí k duchovním věcem, které přicházeli od toho zlého, od satana. Takové věci náš přitahovaly a lákaly – a víte proč? Protože jsme žili ve tmě, v duchovní temnotě, spoutaní hříchem, zaslepení vlastním hříchem. Nenáviděli jsme světlo a nechtěli být ve světle. Proto Písmo říká, že se musíme nejdřív znovu narodit. Proto Ježíš řekl Nikodémovi, který za ním přišel:

  • Jan 3:3 Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.

Právě to je základ zjevení, o kterém je řeč v našem textu, kdy nám Bůh strhne šupiny z očí, takže vidíme a žasneme, protože najednou jsme spatřili Boží království a to je něco, co už nikdy nechceme ztratit ze zřetele. Proto činíme pokání a věříme v dílo Pána Ježíše Krista.

Dneska si ukážeme, jaké prostředky Bůh používá, abychom prohlédli, abychom se narodili znovu, abychom byli probuzeni z duchovní smrti do života spolu s Kristem. Náš text je stejný jako minulý týden, ale podíváme se na některé jiné věci, kterým jsme se minule věnovat nemohli. Ukážeme si, že Bůh dal zjevení evangelia apoštolům a prorokům, kteří ho zapsali a k nám se dostává skrze toto zapsané Boží slovo, Bibli a Duch svatý je tím, kdo skrze toto Slovo otevírá oči zaslepených hříšníků a probouzí duchovně mrtvé k životu v Kristu. Budeme číst ze třetí kapitoly verše 2-6.

První bod, kterým se musíme v našem textu zabývat, jsou:

I. Apoštolové a proroci

Bůh dal apoštoly a proroky své církvi a skrze ně přinesl Božímu lidu zjevení – zjevení evangelia, zjevení věcí, které v minulosti byly skryté – totiž toho, že spasení je tady i pro pohany a zjevení něčeho úplně nového – že ze Židů a pohanů, kteří jsou obnoveni, znovuzrozeni mocí evangelia, vytvořil nové stvoření, jednoho nového člověka, nevěstu pro svého milovaného Syna, Kristovu církev a Krista ustanovil za jedinou hlavu této své církve. Apoštolové a proroci jsou základem, na němž je Kristova církev postavena. A v našem textu vidíme, že zjevení začíná u apoštolů, resp. je dáno skrze ně.

  • Efezským 3:5 …nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům.

Apoštolové a proroci byli tedy na prvním místě:

A. Příjemci zjevení

Vidíme, že apoštolům a prorokům bylo zjeveno Boží tajemství. O tomto tajemství budeme mluvit více příště, takže nyní řeknu jen tolik, že tím, že toto tajemství bylo zjeveno, přestává být tajemstvím – už je odhalené. Ale co je pro nás v tuto chvíli důležité – a je to věc, která je skutečně zásadní – je skutečnost, že apoštolové a proroci byli těmi prvními příjemci tohoto zjevení. A jde zde jak o ono zjevení v tom širokém slova smyslu, kdy mluvíme o spasení, tak o zjevení ve velmi specifickém smyslu, které se týká především té jediné věci, a tou je církev.

Boží slovo nám tady odhaluje specifickou roli apoštolů a proroků – toto byl jejich úkol. Musíme si uvědomit, o jaké době mluvíme – byla to doba, kdy lidé měli k dispozici pouze Písma Starého zákona. Ježíš tato Písma vysvětloval a ukazoval svým učedníkům, jak se všechna tato Písma vztahují na Něj. Písma svědčí o Kristu. Potom byl Ježíš ukřižován, zemřel a byl pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých. Následujících čtyřicet dní se ukazoval svým učedníkům a vyučoval je o Božím království. A po čtyřiceti dnech byl vzat vzhůry a vystoupil zpátky k Otci do slávy, kterou měl před stvořením světa. Učedníci zůstali sami. Ovšem ještě předtím, než vystoupil k Otci, udělal Pán Ježíš jednu velmi důležitou věc – a to je něco, co potřebujeme mít na mysli, když přemýšlíme o dvanácti apoštolech na prvním místě a o ostatních následně. Ten den, kdy Pán vstal z mrtvých, zjevil se učedníkům a:

  • Lukáš 24:45 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.

Apoštolové a proroci byli svědky Ježíšova zmrtvýchvstvání.  Pán jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu a po svém nanebevstoupení seslal Ducha svatého, který je na místě Kristově uváděl do pravdy Písma. Odhalil jim pravdy o Kristu, což znamená evangelium a o Kristově nevěstě, kterým ostatní Židé nerozuměli. Apoštolové se setkali se vzkříšeným Kristem a toto setkání se stalo brýlemi, kterými se od té chvíle dívali na Písmo. Židé, kteří neuvěřili v Krista, měli před očima závoj, který jim znemožňoval vidět, že Písma svědčí o Kristu.

  • 2K 3:14-16 Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu. A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘.

Apoštolům a prorokům byl tento závoj v Kristu stržen. A nejenom jim, ale všem, kteří jsou v Kristu Ježíši. Ale začíná to u apoštolů – v 1K 15 čteme, že to začíná u Petra, kterému se zjevil Pán jako prvnímu, pak se zjevil dvanácti apoštolům, potom dalším lidem a pak všem apoštolům a naposledy ze všech se zjevil také Pavlovi. S tímto zjevením Krista přichází také zjevení, o němž je řeč v našem textu. Proto Písmo mluví o tom, že apoštolové a proroci jsou základem, ze kterého vyrůstá celá stavba. Jsou tím původním zdrojem, jsou pramenem, z něhož tryská zdravé učení o Kristu, o spasení, o evangeliu, o církvi. Oni jsou těmi, kterým Bůh jako prvním odhalil tato veliká tajemství – apoštolové a proroci byli prvními příjemci zjevení. Kromě toho ale byli také:

B. Nástroj zjevení

Byli těmi, koho Bůh použil k tomu, aby se toto odhalené tajemství šířilo dále. Byli nástrojem v Boží ruce, a byli nástrojem naprosto jedinečným a neopakovatelným. Můžeme vidět apoštoly a proroky jako pramen veliké řeky – od nich se šíří Boží zjevení dál a dál, od nich přišlo až k nám (Ko 1,26).

Vzpomeňte si na velikého učitele Apolla, který přišel do Efezu (Sk 18). Apoštol Pavel se v Korintě setkal s manželským párem Akvilou a Priscillou. Strávil s nimi rok a půl, pracoval s nimi, žil s nimi, přivedl je Kristu a vyučoval je. Nakonec po dvou letech společně opustili Korint a šli do Efezu. Pavel se tam nezdržel dlouho, ale slíbil, že se vrátí. Akvila se svou ženou tam zůstali, pracovali tam, sdíleli evangelium se Židy a založili tam sbor. V tu dobu tam přišel Apollos. Nebyl to apoštol ani prorok, byl to vynikající učitel a čteme, že:

  • Skutky apoštolské 18:25 Byl už poučen o cestě Páně, mluvil s velikým nadšením a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův.

Potřeboval se seznámit s tím, co Bůh zjevil skrze apoštoly a proroky. Znal velice dobře Písmo a vykládal ho. Rozuměl mnoha věcem o Kristu, ale chybělo mu to, co Bůh zjevil skrze apoštoly a proroky. Proto když ho Akvila s Priscillou uslyšeli v synagoze, vzali k sobě a důkladněji mu vysvětlili cestu Páně (Sk 18,26). Vysvětlili mu to, co sami přijali od apoštola Pavla, který přijal od Boha. Pavel sám o sobě říká, že evangelium nepřijal od žádného člověka, ale přímo od Boha, který ho vyvolil už v těle jeho matky (Ga 1,15-17). Ze stejného důvodu apoštol připomíná svému učedníkovi Timoteovi:

  • 2 Timoteovi 2:2 …co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.

Pavel přijal evangelium – souhrně řečeno – od Boha a svěřil tuto zvěst v celém jejím rozsahu věrnému Timoteovi, a to nikoliv někde v ústraní nebo tajně, ale před mnoha svědky. Nyní Timotea zavazuje, aby totéž udělal i on a vyhledal – a všimněte si té důležité charakteristiky – věrné svědky, kterým tuto zvěst předá. Jejich věrnost se prokáže jednak tím, že budou uchovávat tuto zvěst neporušenou a také tím, že sami zase vyhledají další věrné svědky a jim tuto zvěst předají. Toto je pravá apoštolská posloupnost. V tomto smyslu nás evangelium spojuje s apoštoly a proroky, jimiž Bůh obdaroval svou církev v prvním století. A v tomto smyslu přistupujeme ke Kristu skrze ně – jsou to naši apoštolové a naši proroci. Tady se nám odhaluje jejich role a jejich jedinečné místo, které jim Bůh dal v církvi. Oni byli příjemci zjevení, byli nástrojem tohoto zjevení a byli také:

C. Uchovatelé zjevení

Podívejte se do třetího verše našeho textu v listu Efezským – co udělal apoštol Pavel se zjevením, které mu Bůh skrze Ducha svatého dal?

  • Ef 3:3 dal mi … poznat tajemství, které jsem vám právě několika slovy vypsal.

Pavel zapsal to, co mu Bůh dal poznat a tak uchoval toto zjevení pro všechny další generace křesťanů. A nejenom Pavel, ale i ostatní apoštolové a proroci. Nezapsali všechno, co jim Bůh zjevil, ale zapsali všechno, co Bůh chtěl, aby zůstalo zapsáno. Platí zde totéž, co napsal Jan o Kristu:

  • J 21:25 Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslí, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.
  • Jan 20:31 Tato [znamení] však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Musíme porozumět této skutečnosti a trvat na ní, že nepotřebujeme víc, než je zapsáno. Než je zapsáno v Písmech Starého zákona a než je skrze apoštoly a proroky zapsáno v Písmech Nového zákona, která nám ukazují, jak máme přistupovat ke Starému zákonu.

  • 2 Timoteovi 3:16-17 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Veškeré Písmo – Starý i Nový zákon – všechno, co je v Písmu, je Boží slovo. A celé toto Písmo je schopné Božího člověka dokonale připravit ke každému dobrému činu. Jinými slovy není nic, na co Písmo nemělo odpověď. Není nic, co bychom se jako křesťané mohli naučit o Bohu, o spasení, o Kristu, o zbožnosti a dobrých skutcích z nějakého dalšího zdroje mimo Písmo. A to znamená, že všechno, co nám Bůh chtěl říct, nám už řekl – a je to tady – v Bibli! To je práce apoštolů a proroků, to je jejich hlas. Právě tady Bůh promlouvá skrze apoštoly a proroky. Tady jsou naši apoštolové a proroci! Tohle musím zdůraznit, protože v dnešní době se to doslova hemží takzvanými apoštoly a proroky, kteří vyhlašují, že Bůh k nim mluví a oni přinášejí slovo přímo od Pána. A když se takové slovo nenaplní, nic se neděje, jede se dál. To je něco, co do Kristovy církve v posledních sto letech přineslo neskutečný chaos. Lidé zmateně pobíhají a hledají apoštoly a proroky, od kterých by mohli slyšet Boží slovo, ale nechtějí jít tam, kde apoštolové a proroci skutečně jsou – do Bible. 

To nás vede k dalšímu bodu dnešního kázání. Viděli jsme, že apoštolové a proroci přijali od Boha zjevení – Bůh zjevil evangelium o Ježíši Kristu právě skrze ně. K nám se nyní toto zjevení od apoštolů a proroků dostává skrze:

II. Boží slovo

Bůh skrze apoštoly a proroky uchoval to, co jim zjevil – nechal je zapsat toto zjevení a tím se toto zjevení dostává i k nám. V první církvi, když vznikly první sbory, byli lidé odkázaní na Starý zákon a na učení apoštolů a proroků. Bylo nesmírně důležité, aby v církvi byli apoštolové a proroci, protože církev neměla zjevení v tom rozsahu, v jakém ho máme dneska my. Ale vedle toho vidíme, že hned od počátku, jakmile apoštolové začali zapisovat Boží slovo – a oni věděli, že zapisují Slovo Boží, Písmo, dbali na to, aby se toto slovo šířilo co nejvíce. Když psal apoštol Pavel do církve v Tesalonice, velmi mu záleželo na tom, aby jeho dopisy nezaměnili za dopisy, které ve skutečnosti nenapsal. Pavel si byl dobře vědom toho, co píše, proto jim říká:

  • 2Te 2:1-2 Prosíme vás, bratří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás.

A v závěru téhož listu mluví o tom, že si mají všimnout velkého písma, protože závěrečný pozdrav píše vlastní rukou – tím je ověřen každý jeho dopis (2Te 3,17). Totéž čteme např. v Ga 6,11. Apoštolům záleželo na tom, aby odlišili Boží slovo od toho, co Božím slovem není a za Boží slovo se jenom vydává.

Církev v Efezu byla chválena samotným Kristem, který této církvi napsal:

  • Zjevení Janovo 2:2 Vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři.

Vydávali se za apoštoly, ale nebyli jimi, ani nepřinášeli Boží slovo, ale byli to lháři. Slova apoštolů a proroků jsou jasná a nelze k nim nic přidat. Mluvíme o:

A. Ukončené zjevení

V Písmu jsou velká a významná varování pro každého, kdo by chtěl cokoliv přidat k Božímu slovu – kdo by chtěl přidat nebo ubrat, kdo by chtěl měnit nebo převracet Písmo. Mimochodem první věc, kterou ďábel udělal ve vztahu k lidem, bylo překroucení Božího slova, když mluvil s ženou v zahradě Edenu:

  • Genesis 3:1 Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?

Proto Pán Ježíš nazývá satana otcem lži. A co bude satan dělat do Kristova druhého příchodu? Poslouchejte dobře:

  • 2 Tesalonickým 2:9-10 …bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila.

Proto Písmo tak důrazně varuje každého, kdo by chtěl něco přidávat k Božímu slovu nebo z něj něco ubírat. Na poslední stránce Bible čteme:

  • Zj 22:19 A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.

Milí svatí, ohledně toho, co je to Boží slovo, panuje dneska mezi křesťany obrovský zmatek. Je to důvod proč musíme být velmi pečliví a musíme odmítnout každý pokus definovat Boží slovo jinak, než tím jedním slovem – Bible. Bible je Boží slovo a jenom Bible je Boží slovo.

Musíme mít naprosto jasno v tom, co držíme v rukou – že Bible je Božím slovem. Je to bezchybné, neomylné a naprosto dostatečné Slovo přímo od Boha. Jako takové je Písmo:

B. Mocné zjevení

Podívejme se rychle na pár míst do Písma samotného, která nám ukazují, jak mocné je toto zjevení, které nám Bůh nechal ze své milosti zapsat. Především vidíme, že Boží slovo je věčné. Bylo to jasné králi Davidovi:

  • Žalm 119:89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.

Náš Pán si byl naprosto jistý, když říkal:

  • Lukáš 16:17 Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona.

Apoštol Petr napsal o zapsaném Božím slově, o evangeliu:

  • 1 Petrův 1:23 Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.

Toto věčné Boží slovo je pokrmem, kterým sytíme své duše. Když byl Pán Ježíš pokoušen ďáblem, aby proměnil kámen v chleba, řekl:

  • Matouš 4:4 Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘

Chleba byl ještě donedávna jednou ze základních potravin i v naší společnosti. Dneska už tomu tak úplně není, protože žijeme v kultuře, která má obrovské přebytky potravin a proto jenom těžko rozumíme tomu, co znamenají slova Pána Ježíše. Když nebylo co jíst, nejdůležitější potravou byl chleba. V Izraeli to byl nekvašený chléb, placka z mouky a oleje. Ježíš přirovnává Boží slovo k této základní potravině. Jako je nutné jíst chléb, nebo v naší kultuře prostě jíst, abychom nezemřeli, právě tak je nutné se sytit Božím slovem – a to ne jenom vybranými místy z Písma, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Máme se sytit celým Slovem Božím – od Genesis po Zjevení. Je dobré, když křesťan může přečíst celou Bibli za rok. Jsou to čtyři kapitoly denně. Pokud je to hodně, můžete číst půlku – a přečtete celé Písmo za dva roky. A za další dva roky znovu. To je ten základní pokrm. Jsou tam těžká místa? Rozhodně. Jsou! Ale když budete takto číst Boží slovo po páté, po osmé, po desáté, najednou se začnou otevírat a budete jim rozumět víc a víc. Boží slovo je pokrm na celý život. Ale nejen to, Boží slovo je mnohem víc:

  • Ž 19:10-12 Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé, nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve. Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou.

Boží slovo je sladší než med a vzácnější než zlato. Boží slovo je jako vynikající pochoutka, je jako převzácný šperk, lepší než množství ryzího zlata. Vidíme, že Boží slovo je trvalé a má moc budovat, sytit, těšit, obohacovat, odměňovat. Z Božího slova přijímáme zjevení o Kristu. Ovšem kromě toho má Boží slovo také ničivý charakter. Poslouchejte:

  • Jer 23:29 Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?

Oheň, který spálí každou nečistotu, který přetaví zlato a oddělí ryzí kov od strusky, spalující žár, který vypaluje z našich životů náklonnost k hříchu, kladivo, které rozbíjí zatvrzelé lidské srdce, které drtí naší pýchu a sráží nás do prachu země, pokořené a zoufalé a vede nás k tomu, abychom veškerou svou naději a důvěru skládali v Boha a ne v sebe.

  • Židům 4:12-13 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.

Boží slovo nás napomíná, usvědčuje, odhaluje, pokořuje, ale také potěšuje, povzbuzuje a sytí, protože celé Písmo je:

C. Zjevení o Kristu

Apoštolové byli svědkové Kristova zmrtvýchvstání. Jejich svědectví bylo svědectvím o Kristu. Tajemství, které jim Bůh odhalil – a skrze ně také nám, se týkalo Krista. Každé slovo, které zapsali, mělo svědčit o Kristu a oslavit Ho. Ježíš jim otevřel Písma, aby rozuměli, že Písma svědčí o Něm. Hledáte zjevení o Kristu? Musíte jít k apoštolům a prorokům, a to znamená, že musíte jít do Písma, protože Písma zjevují Ježíše Krista v pravdě. Nikde jinde nenajdete pravdu o Pánu Ježíši Kristu než v Bibli.

Mluvili jsme o apoštolech a prorocích a mluvili jsme o Božím slově, které Bůh nechal zapsat skrze apoštoly a proroky. Apoštolové a proroci svědčili o Kristu a Písmo svědčí o Kristu. Apoštolové a proroci byli Božím nástrojem, skrze který Bůh zjevil světu pravdu o Kristu a Jeho církvi, a Boží slovo je způsobem, kterým Bůh toto svědectví uchovává. Ale aby se zjevení, které je uchované v Písmu, stalo realitou v našem životě, musí přijít někdo, kdo nám otevře oči, kdo strhne ten závoj, který nám brání vidět Ježíše Krista v pravdě:

III. Duch svatý

Duch svatý je největším a nejdůležitějším svědkem Ježíše Krista. Ježíš slíbil učedníkům, že až odejde, pošle místo sebe náhradu – pošle někoho jiného, kdo bude jako On sám, ale nebude to On sám – pošle Ducha svatého, který bude v učednících přebývat navěky. Je tady trvalé svědectví apoštolů o Ježíši Kristu, je tady věčné slovo Boží, které svědčí o Božím Synu a je tady Přímluvce, Duch svatý, který s křesťany zůstane navěky. Tento Přímluvce:

A. Svědčí o Kristu

  • Jan 15:26 Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.

Úkolem Ducha svatého zde na zemi je svědčit o Kristu. Duch svatý je třetí osobou Boží trojice, ale nepřišel proto, aby ukazoval na sebe, ale proto, aby ukazoval na Krista. V souvislosti s moderními apoštoly a proroky, v souvislosti s Božím slovem se dnes mnohé vydává za dílo Ducha svatého. Ale stačí si vždy položit pár jednoduchých otázek: Ukazuje to pravdivě na Krista, kterého zjevuje Bible? Oslavuje to Božího syna? Vyvyšuje to Krále králů? Toto je totiž úkol Ducha svatého. Ale pokud něco ukazuje jinam, než na Krista můžeme mít jistotu, že se o dílo Ducha svatého nejedná.

Duch svatý vždycky svědčil o Kristu. Vzpomeňte si na 2Tm 3,16 – veškeré Písmo je vdechnuté Duchem svatým – a veškeré Písmo svědčí o Kristu (J 5,39). Duch svatý svědčí skrze Písmo o Pánu Ježíši Kristu! Co bylo dále dílem Ducha svatého? Podívejte se do našeho dnešního textu:

  • Efezským 3:5 …nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům:

Duch svatý svědčí o Kristu skrze apoštoly, Duch svatý svědčí tím, že:

B. Zjevuje pravdu evangelia

Máme zde historické svědectví apoštolů – v konkrétním čase v historii dosvědčili vzkříšení Ježíše Krista. Máme zde jejich trvalé svědectví v Písmu – to je objektivní svědectví o Kristu a konečně je zde Duch svatý, který toto svědectví používá, aby otevřel oči duchovně slepých. Jak to funguje?

Křesťané vyhlašují Boží slovo, evangelium – ústy, svým životem, tím, jak jednají nebo tím, co píšou – lidé poslouchají, dívají se na svědectví života, čtou Boží slovo nebo svědectví a Duch svatý použije Boží slovo, aby strhl šupiny z očí, aby probudil duchovně mrtvého z duchovní smrti. Podobně jako když Kristus promluvil k mrtvé dceři představeného synagogy Jaira, nebo jako když prorok Ezechiel kázal v udolí suchých kostí.

Duch svatý vezme Boží slovo, které je kladivem drtícím skálu a rozbije kamenné srdce hříšníka a pomocí Božího slova stvoří v člověku nové srdce, masité, měkké, srdce, které touží po poslušnosti a zachovávání Božího slova. Duch svatý způsobuje, že člověk rozumí evangeliu, že to, co ještě před chvílí nedávalo smysl, bylo zatemněné, nebo jako kdyby se nás to vůbec netýkalo, je najednou velmi osobní a jasné. Možná jsme už mnohokrát slyšeli, že:

  • Jan 3:16 Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Ale když Duch svatý otevře oči, když nám Duch svatý dá zjevení, najednou vidíme, že se to týká mě, že to je o mně, že se dívám do Božího slova jako do zrcadla a ono promlouvá přímo do mého srdce. A co říká?

C. Přitahuje ke Kristu

Duch svatý nás přivádí ke Kristu. To je nejdůležitější zjevení, které od Ducha svatého máme. Vykresluje nám před očima Ježíše Krista ukřižovaného a my vidíme svou vlastní bídu, vidíme hloubku svých hříchů, vidíme, že nemůžeme udělat vůbec nic pro své spasení, nemůžeme si ho nijak zasloužit, koupit si ho, odpracovat si ho, naše spasení závisí výlučně na tom, co udělal Ježíš. Jestli tohle vidíte a takhle rozumíte tomu, co čtete v Písmu, je to dílo Ducha svatého ve vás. Už ve vás přebývá a zůstane s vámi navěky. Bude vám pořád ukazovat na Krista, protože Kristus je vším, co potřebujeme. V Něm máme všechno a bez Něho nemáme vůbec nic.

A jestli si ještě nejste jistí, že Kristus pro vás znamená úplně všechno, musíte volat k Bohu a prosit Ho o slitování a ujištění. Takové ujištění nemůžete dostat od žádného člověka, takové ujištění vám může dát jenom Bůh – Duch svatý. Je to ujištění o tom, že jsme Božími dětmi. Je to subjektivní? Ano, je to velmi subjektivní. Může to být pravdivé, když je to subjektivní? Ano, je to naprosto pravdivé.

  • Římanům 8:16 Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

Jestliže nemáte toto ujištění, modlete se a proste o něj. Bůh odpovídá, a když vás přivedl až sem, povede vás i dál. V jedné písni zpíváme:

Jen v Kristu mám naději svou, je světlem mým i písní mou.
Ta pevná zem, ta skála skal, v žáru i v bouři úkryt znám.
Jen pokoj Tvůj, jen láska Tvá, jen ta můj strach vždy přemáhá.
Zachránce můj, v něm všechno mám, v Kristově lásce smím tu stát.

Tohle je vyznání, které působí Duch svatý v životech těch, kdo se cele svěřili Kristu. A to je závěrečná výzva našeho textu – pojďme, moji milí, ke Kristu. Jen v Něm je naše naděje, náš úkryt, naše záchrana. Amen. 

Osnova kázání