Duchovní zralost mladších žen (Tt 2,4-5)

… aby Boží slovo nebylo zneváženo

Jaroslav Kernal, Kladno 6. září 2015

Pokoj vám a milost, milí v Kristu. Bůh je dobrý a dává nám zakoušet mnohá dobrodiní ze své dobroty. Jedním z těchto dobrodiní je, že nám dal své Slovo, které je zjevením Jeho samotného, a ve kterém se zjevuje také Jeho dobrota. Jeho dobrotu můžeme vidět v tom, že Boží slovo je vhodné a schopné připravit nás ke každému dobrému činu. A dneska máme před sebou text, který je přesně takovým textem, který přímo připravuje k dobrým činům. Minule jsme mluvili o starších mužích a starších ženách a viděli jsme, že mezi povinnosti starších zbožných žen patří vyučování mladších žen.

Boží slovo říká, ať je vyučují dobrým a správným věcem, v dobrém – a náš dnešní text dodává:

  • Titovi 2:4-5 … a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a své děti, byly rozumné, cudné, staraly se o domácnost, byly laskavé a poslouchaly své muže, aby Boží slovo nebylo zneváženo.

Ještě předtím, než se pustíme do našeho textu, musím zmínit několik důležitých věcí – náš dnešní text se týká mladších žen a tak by se snadno mohlo stát, že každý, kdo se necítí být mladší ženou, by si mohl říct, že to je něco, co nemá ani moc smysl poslouchat, co se jeho osobně vlastně vůbec netýká. Starší ženy, starší muži, mladší muži, děti – mohli bychom jít domů, ne? Určitě ne. Náš text po nás všech vyžaduje pozornost a soustředění.

Nejprve tedy ty mladší ženy – o koho se jedná? Když jsme minule mluvili o starších ženách, ukazovali jsme si z Písma, že když se jednalo o vdovy v první církvi, tak za opuštěnou vdovu – a tedy starší ženu – ačkoliv ony starší ženy nejsou jenom vdovy – měla být považována taková, které už bylo více než šedesát let a byla sama a neměla žádné příbuzné, kteří by se o ni mohli postarat. Z toho vyplývá jednoduchá úvaha – mladší žena je ta, které je méně než šedesát let. A především v souladu s 1Tm 5 máme považovat za mladší ženu takovou, ženu, která se může vdávat a mít děti. Těch šedesát let není nějaké dogma, ale má to i pro nás být určitým orientačním bodem.

A co se týče mužů – proč by měli poslouchat kázání, ve kterých se mluví především o ženách? Mám tady šest důvodů a jistě bychom našli i další:

1. Především se jedná o Boží slovo. To je samo o sobě dostatečným důvodem pro to, abychom bedlivě naslouchali. Tady mluví Bůh! Každé slovo, které vychází z Jeho úst je naším pokrmem, každé slovo je plné Jeho moudrosti, je bohaté a je dostatečné k tomu, aby nás připravilo k dobrým skutkům.

2. Náš text je o zbožnosti a zbožnost je šatem, do kterého se musí oblékat každý křesťan. Potřebujeme rozumět tomu, co je to zbožnost a co je duchovní zralost ve světle Písma, abychom ji nezaměňovali za něco, co opravdovou zralostí ve skutečnosti není. Kromě toho máme přemýšlet o všem, co je:

  • Filipským 4:8 … pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.

Přesně o tom je text, který je před námi.

3. V každé rodině je alespoň jedna žena. Proto je dobré a důležité, aby muži věděli, co nejvíce z Božího slova o ženách. S tím souvisí:

4. Manželé mají své ženy vést Božím slovem, vysvětlovat jim ho a učit je Boží slovo. A zde jsou konkrétní věci, o kterých je třeba mluvit.

5. Otcové mají vychovávat své dcery, pokud je mají, ve zbožnosti a v bázni před Bohem. A zde je cíl, k němuž bychom měli směřovat při výchově dcer. Přesně toto jsou věci, které mají zbožní rodiče učit své děti.

6. Svobodní muži, o kterých budeme mluvit příště, začnou jednoho dne – dříve nebo později – hledat ženu, se kterou by mohli mít vztah, kterou by si chtěli vzít za manželku a mít s ní rodinu. Právě takové ženy jaké jsou popsané v těchto dvou verších, by měli mít před očima, na mysli i na srdci, když budou uvažovat o partnerce pro život. Vím, že tohle dneska není příliš populární – dnes lidé hledí na to, co mají před očima, ale Hospodin, stejně jako v minulosti, tak i dnes hledí k srdci a chce, abychom se to učili od Něj. To je způsob, jak máme hledat – hledat na základě biblických kritérií, ne světských!

Vidíme, že všichni potřebujeme dobře naslouchat tomu, co říká tento text Božího slova a učit se z něj Boží moudrosti. Pojďme tedy k prvnímu bodu:

I. Pastýřská moudrost

Apoštol Pavel dává svému vlastnímu synovi ve společné víře, Titovi (Tt 1,4), pastýřský návod, jak si má počínat v církvi. Dává mu velmi konkrétní, detailní pokyny o tom, jak má jednat s jednotlivými skupinami lidí v církvi. Z toho, co čteme, nevidíme, že by Pavel doporučoval nebo měl na mysli ucelené skupiny, jak to často vidíme v dnešních církvích – dorost, mládež, skupina mužů, zvláštní setkání žen nebo seniorů… Z našeho textu spíš dýchá osobní pastorační práce, práce s jednotlivci, a Pavel dává Titovi návod, jak jednat s jednotlivci z různých věkových i sociálních skupin. Podobné instrukce dával Pavel také Timoteovi, když mu ukazoval, jak jednat s různými lidmi ve sboru:

  • 1 Timoteovi 5:1-2 Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, vždy s čistou myslí.

Všimněte si těch posledních slov – vždy s čistou myslí. Ta slova – ač nevyřčena – ještě více vynikají v našem textu a ukazuje se na nich Pavlova moudrost a zkušenost pastýře lidských duší. Jde o to, že:

A. Mladé ženy jsou vyučované ženami

Apoštol Pavel viděl ten veliký zmatek, který vládl v církvích na Krétě a nechtěl Tita ani na okamžik vystavit problémům, které by mohly vzniknout při pastoraci mladších žen. Proto jasně říká, že mladší ženy mají být vyučovány staršími ženami, nikoliv Titem. Text z 1. Timoteovi 5,1-2, který jsem četl, nám ukazuje, že to není naprosto nezbytné a jediné řešení, protože Timoteus měl vyučovat a napomínat i mladší ženy, ale je moudré, aby se mladším ženám věnovaly starší ženy a nikoliv svobodní (a můžeme dodat, že i ženatí) muži. Mladší ženy – a ačkoliv je v našem textu řeč o vdaných ženách, je jasné, že se netýká jenom jich, ale také svobodných žen, by neměly trávit čas o samotě s jinými muži. To je obecné pravidlo, které máme aplikovat nejenom na vyučování a pastorační práci, ale do všech oblastí křesťanského života.

Na jedné straně musíme rozumět tomu, že není hříchem, když jsou dva lidé opačného pohlaví spolu o samotě, na druhé straně se to ale hříchem velmi rychle může stát. Je to podobné, jako jsme to viděli ve třetím verši – není hříchem napít se vína, ale je hříchem stát se opilcem nebo pít příliš. Existuje nějaká hranice? Neexistuje.

Nemůžeme oddělit muže a ženy, i když to církev i společnost někdy dělaly. Bůh nestvořil muže a ženu, aby byli oddělení, ale aby spolu žili. Stvořil nás jako muže a ženy, tedy s našimi pocity, touhami, vášněmi, s naší sexualitou a je jenom přirozené, že se v přítomnosti opačného pohlaví takové věci derou na povrch – protože jsme takto stvořeni. Ale Bůh také určil pravidla a řád pro všechny tyto věci. A jednou z největších zásad, která zde platí, je, že všechny tyto věci patří do manželství. Je do jisté míry normální, že svobodní lidé vyhledávají přítomnost druhého pohlaví, ale musíme vědět, že to má svá pravidla a také svá úskalí, protože trávit čas s někým opačného pohlaví o samotě – dokonce i při tak duchovní činnosti jako je studium Písma, znamená otevírat dveře takovým pokušením, která velmi snadno a rychle mohou vést k hříchu. Kolik starších, kazatelů bylo diskvalifikováno jenom proto, že nebrali tyto věci dost vážně! Kolik mladých lidí nebere tyto věci vážně a potom se diví, jak je to možné, že se ocitli tam, kde nikdy neplánovali být. Přitom stačilo následovat toto jednoduché pravidlo!

To je hlavní důvod, proč Pavel chtěl, aby mladší ženy byly vyučované staršími ženami, ne Titem. Je to řešení, které je velmi moudré a citlivé jak vůči Titovi, tak vůči těmto mladším ženám, tak také vůči manželům těchto žen. Jde o to nevystavit žádný úd církve pokušení, nebýt a nestat se pohoršením a nestat se příčinou nějakého skandálu. Velmi jasně o tom mluví závěr verše 5:

  • Titovi 2:5 … aby Boží slovo nebylo zneváženo.

Proto mají o mladší ženy pastoračně pečovat především ženy starší, zbožné a moudré ženy. Na tu moudrost ukazuje také způsob, jakým mají jednat.

B. Starší ženy vedou rozumně

České překlady Písma používají dvě slova, aby popsaly toto vyučování – buď je tam slovo ‚vedou‘ nebo slovo ‚učí‘. Slovo, které je použité v originále, je jenom na tomto místě v Písmu a je to celkem ojedinělé slovo v řečtině. Nemáme příliš mnoho dalších dokladů tohoto slova. Toto slovo bychom mohli také přeložit jako „přivádět někoho k rozumu“, k uvážlivosti, napomínat nebo povzbuzovat ve smyslu popohánět, pobízet, mohli bychom ho dokonce použít ve smyslu trénovat. Tedy dovést někoho k určitému – rozumnému – způsobu jednání a chování a toto chování v něm upevnit.

Právě takto mají jednat starší ženy – přivádět mladší ženy k rozumu, učit je správnému způsobu jednání a chování, ukazovat jim správné, tedy zbožné a svaté postoje srdce, mysli i úst. To je něco, co chybí posledním třem generacím v naší zemi. Také proto vypadá naše společnost tak, jak vypadá. Musíme se modlit, aby Pán probudil generaci starších zbožných žen, které budou v Boží moudrosti vyučovat mladší ženy tomu, co je to duchovní zralost. To nás přivádí k dalšímu bodu dnešního kázání – k bodu, který má sedm podbodů:

II. Duchovní zralost

Máme zde sedm charakteristik duchovní zralosti mladších žen, sedm postojů, vlastností, sedm věcí, které popisují, jak by měla vypadat zbožná mladá žena, zvláště taková žena, která žije v manželství.

Podobně jako ve druhém verši i tady Boží slovo znovu používá infinitiv slovesa být, který může znamenat, jak přání – „kéž by takové byly“, nebo určitou míru povinnosti – „měly by takové být, mají být“, nebo přímo závazek, rozkaz, normu – „musí být“. A první verš druhé kapitoly nám říká, že nejde o přání ani o nějaký idelál, ale že jde o normu. Titus má učit zdravé učení, doktrínu. A to není něco, co by vedlo k nějakým utopiím, ale to je normativní, autoritativní, závazné slovo Boží. Před námi není možnost! Mladá křesťanka si nemůže zvolit, jestli taková bude nebo nebude. Boží slovo tady říká, že taková prostě být má. Tohle je cíl, ke kterému starší ženy mají vést ženy mladší. Což mimochodem neznamená nic méně, než že na starších ženách, které povedou mladší, budou tyto charakteristiky vidět. O jaké vlastnosti se jedná?

A. Miluje svého muže

Pavel začíná v srdci mezilidských vztahů – vztahem mezi manželem a manželkou. Žena má být milovnicí svého manžela. Zde je to první místo, kde se bude projevovat Kristova láska, kde se bude projevovat znovuzrozené srdce. To není o politickém soužití dvou lidí, není o tom, že se dva lidé snaží spolu vyjít, tedy urvat si co nejvíc pro sebe tak, aby to ten druhý ještě unesl, ale je to o skutečné křesťanské lásce. Žena nemá být jako manželka krále Davida Míkal, která svým mužem ve svém srdci pohrdla, protože jí jako král připadal málo důstojný, když uctíval Hospodina a s tancem se radoval z toho, že Boží schrána byla přestěhována do Jeruzaléma. Tato charakteristika je na prvním místě o lásce – právě o té lásce, o které čteme ve známém textu:

  • 1K 13:4-7 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Taková láska má být prioritou ženy. Mimochodem – taková láska je přímým příkazem pro manžela, jak říká Ef 5,25. A zjevně je také normou pro manželku.

Když Písmo říká, že žena má mít ráda svého muže, mluví také o oddanosti, což velice úzce souvisí s láskou. Žena má být oddaná svému manželovi. Podobně má být oddaná také svým dětem – a to je druhá charakteristika.

B. Miluje své děti

Je zde použité skoro stejné slovo jako v předchozím případě.

V řečtině je v obou případech použité jedno slovo, které spojuje mít rád a v prvním případě manžela a v druhém případě děti. Mohli bychom také říci, že bude milovnicí svých dětí, bude mít ráda své děti.

Možná si řeknete, co by to bylo za matku, která by neměla ráda své děti. A možná vám na mysl přijdou nějaké matky, které použijou babybox, kam odloží své nově narozené dítě. Ale to není to, o čem je tady řeč. Tady řeč o matkách, které skutečně milují své děti, a to znamená, že pro ně chtějí opravdové dobro – takové dobro, které je dobrem také v Božích očích.

To nejsou matky, které své děti rozmazlují nebo jim dovolí všechno, co chtějí. Matka, která miluje své dítě, je matkou, která své dítě vychovává v bázni před Bohem, učí ho znát Boha takového, jaký doopravdy je – tedy v Jeho milosti i v Jeho soudu a svatosti. Nejde o opičí lásku, ale jde o lásku, která je z Boha, která se obětuje pro dobro svých dětí. Takovou láskou si Bůh zamiloval nás a takovou lásku máme milovat jedni druhé a své děti především.

  • 1 Janův 4:10 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

Mladší žena má být vedena, připravována, vyučována, trénována a cvičena v tom, aby milovala svého manžela a své děti. Láska se neděje jen tak, ale je potřeba se v ní cvičit. Další charakteristika, k níž starší ženy mají vést mladší, je:

C. Rozumná (rozvážná, šlechetná)

Slovo, které je zde, ukazuje na člověka, který je pomalý k vynášení soudů. Toto slovo zdůrazňuje sebeovládání a jednotlivé české překlady ho překládají také jako rozvážná nebo šlechetná, střízlivá nebo zdrženlivá. Stojí za tím představa ženy, která není impulsivní nebo náladová, není zmítána tím, co zrovna vidí a slyší, nenechá se jen tak ovládnout emocemi, ale je rozvážná a přemýšlí o věcech, snaží se najít nejlepší řešení.

Důraz je potom položen na sebeovládání – je to tedy žena, která nepůjde do nějakých extrémů, bude jednat moudře a prozíravě. Je to žena, která promýšlí věci, která plánuje, je aktivní a snaží se předejít případným problémům a starostem. Je to žena z Přísloví 31, která ví, co bude potřeba za několik měsíců a s čím může s Boží pomocí počítat v budoucnosti.

D. Cudná (čistá, svatá, nevinná)

České překlady zde vesměs jednotně překládají řecké slovo hagnos jako cudný. Je to slovo, které znamená čistý, riutálně čistý, očištěný, tedy nevinný, jde o člověka, který je zdrženlivý, morálně bezúhonný, neobvinitelný.

V našem chápání se často slovo cudný spojuje s oblékáním, ale to není jeho hlavní význam. Jde o postoj srdce, jde o jednání, které vyplývá z tohoto postoje. To se samozřejmě bude projevovat i v oblékání, ale nejenom – bude se to projevovat v celém způsobu života. Takové slovo potom popisuje člověka, nebo v našem případě mladší ženu, která se uchovává v čistotě, snaží se vyhnout každé nemorálnosti, každému hříchu – jak v řeči, tak v jednání i v myšlení a v postojích. Bude se vyhýbat všemu, co by mohlo vést k problémům, co by nějak souviselo s pokušením, co by mohlo vést k pokušení nebo dokonce k hříchu, co by mohlo vrhnout nějaký stín nebo podezření na její pověst, na její charakter nebo na pověst její rodiny.

Toto slovo dobře popisuje charakter Pána Ježíše Krista. Bylo mnoho náboženských lidí, které Ježíš svým jednáním pohoršoval. Ale byly to věci lidské tradice, kultury a lidského náboženství, které bez rozpaků porušoval – např. když stoloval s hříšníky, s celníky nebo si nechal mýt nohy od nevěstky. Ale nikdy se nedopustil hříchu. Nikdy nejednal proti Božímu slovu.

K lepšímu porozumění nám může pomoci také protiklad slova cudný, což je necudný, což znamená nemravný, nestoudný, nestydatý nebo sprostý. To je popis toho, jaká by křesťanská žena být neměla. Můžeme tady vidět souvislost s předchozí charakteristikou a i s oněmi dvěma prvními – rozumná žena bude cudná a cudná žena je nepochybně ženou rozumnou. Stejné slovo jako je zde, používá Jakub, kdy popisuje Boží moudrost:

  • Jakubův 3:17 Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.

Právě takto bychom mohli popsat ženu, která je cudná, čistá, tedy morálně bezúhonná. Je to postoj srdce a s ním souvisí další charakteristika:

E. Stará se o domácnost (netoulavá)

Tady se dostáváme na místo, které je často používané k tomu, aby ukázalo, že ženy by neměly chodit do práce, ale měly by zůstat doma a pracovat doma, tedy starat se o domácnost. Tak to čteme v B21 – pečovat o domácnost, nebo v ČSP – pracovité v domácnosti. Je to o to problematičtější, že zde nacházíme textové varianty v řeckých rukopisech. Zatímco některé rukopisy zde mají slovo, které by se mělo přeložit jako „pracovat doma“, jiné rukopisy mají slovo, které by se dalo spíš přeložit jako „střežit domov“ nebo „zůstávat doma“. Mám za to, že ona druhá varianta je lepší a více odpovídá kontextu pasáže. Zde je několik důvodů, proč si to myslím.

1. Především se jedná o to, že zde máme soubor vlastností. Kdyby šlo o práci doma, měli bychom zde šest vlastností a mezi nimi by bylo místo, kde se má žena zdržovat. Ale pokud jde o střežení domova, potom se jedná opět o charakterovou vlastnost, o postoj srdce, který by měla žena mít, nikoliv o činnost, kterou by měla dělat.

2. Druhým důvodem je historický kontext. V době apoštola Pavla bylo jen málo prací, které lidé dělali mimo domov. Byla zde skupina nádeníků – především v zemědělských oblastech. To byli lidé, kteří pracovali za denní mzdu, byli to ti nejchudší, kteří neměli vůbec nic a museli prodávat sami sebe za mzdu. Ale takových lidí nebylo v té době příliš mnoho. V řecko-římské společnosti většina práce, kterou dělali takoví nádeníci, byla zajištěna otroky. Pokud měli lidé své pole, pracovala celá rodina na poli – pracoval tam muž, pracovala tam žena a pracovali tam také děti, případně všichni další, kteří v dané rodině žili. Pokud se někdo živil nějakým řemeslem – jako např. Akvila s Priscillou, kteří dělali stany, oba manželé dělali totéž – a doma. Bylo jenom málo prací, které se dělaly mimo kontext domova. A tak by tato Pavlova slova nedávala příliš velký smysl lidem v tehdejší společnosti.

3. Velkou roli hraje také soudobý kontext. Když se podíváte do starých komentářů z doby před 19. stoletím, až na výjimky tam nenajdete ten výklad, že by žena měla pracovat doma. Je to pochopitelné, protože ženy pracovaly doma. Teprve 18. a 19. století přináší velkou změnu v podobě průmyslové revoluce – vznikají továrny, zefektivňuje se práce a s tím, jak společnost bohatne, se rozvíjí také služby. Teprve tehdy můžeme mluvit více o tom, že ženy začínají pracovat mimo domov. Kromě toho se také teprve v té době objevuje bohatá střední třída, kde muž je schopen ze svého příjmu uživit celou rodinu. To je něco, co v širokém měřítku najdeme teprve v posledních stoletích v západní společnosti.

4. Dále je zde širší biblický kontext. Hodně nám tady může pomoci Kralický překlad, který toto slovo překládá jako „netoulavá“. Když apoštol Pavel psal Timoteovi o vdovách a o tom, jaké vdovy má církev podporovat, mluví o takových vdovách, které byly zjevně zaopatřené. Říká o některých z nich:

  • 1 Timoteovi 5:13 Zároveň si navykají zahálet a chodit po návštěvách. A nejen zahálet, nýbrž i klevetit, plést se do cizích věcí a mluvit, co se nepatří.

Zvykají si zahálet a chodit po návštěvách. S tím je potom spojena řada dalších věcí, které shrnuje slovy – pletou se do cizích věcí. Pavel pokračuje:

  • 1 Timoteovi 5:14 Chci tedy, aby se mladší vdovy vdávaly, měly děti, vedly domácnost a nedávaly protivníku příležitost k pomluvám.

Tady je vysvětlení našeho textu. Mladší ženy se mají starat o domácnost a ne se toulat okolo. Není to o tom, jestli budou pracovat nebo ne, ale je to o jejich zaměření – jde o to, jestli se starají o věci kolem, nebo o věci svého domova. Přesně o to jde – o vytvoření domova. O soustředění se na rodinu, na manžela, na děti, na domácnost. Není to jediné místo působnosti ženy, jak to můžeme dobře vidět třeba u chvály ženy statečné v Přísloví 31, ale je to jako v té chvále – je to žena, která dělá všechno pro svou rodinu a svůj dům.

5. Tomu odpovídají i další vlastnosti v našem seznamu. Pokud takto vysvětlíme toto slovo, potom všech sedm vlastností směřuje jediným směrem a vytvářejí ucelený charakter zbožné ženy, která se soustředí na svou rodinu. Podívejme se na další slovo:

F. Laskavá (dobrá, užitečná)

Žena, která miluje dobro, má v něm zalíbení, libuje si v něm a prokazuje ho druhým. Komentátor Hendriksen na jiném místě popisuje toto slovo jako „připravený dělat to, co je k užitku druhým lidem“. Laskavá znamená také příjemná, vlídná, dobrotivá. V rané církvi tomuto slovu rozuměli jako neúnavné aktivitě lásky. A poslední charakteristika nám ukazuje, kam je tato láska, laskavost, dobrota nasměřovaná:

G. Podřízená vlastnímu muži

Náš seznam začíná láskou k vlastnímu muži a končí podřízeností manželovi. Je zarámován do nejdůležitějšího vztahu, který žena má – a tím je vztah s jejím mužem. I tento detail nám ukazuje, že Pavel chtěl, aby se srdce, mysl i jednání mladších žen zaměřovalo jediným směrem – k manželovi a rodině.

Tato poslední charakteristika je něčím, co není přirozené lidské povaze a lidské pýše. Kdykoliv se začne mluvit o podřízenosti ženy muži, najdete lidi, které to pobouří. Může to být oprávněné, protože nejenom v minulosti, ale i dnes se najdou muži, kteří „ve jménu“ tohoto Božího řádu zneužívají ženy a dělají z nich své služky nebo otrokyně. Chtějí být hlavou a panovat, ale ne tak, jak o tom mluví Bible – chtějí ovládat a mít moc nad druhým člověkem. Ale Písmo říká, že muž vede svou ženu a své děti láskou, trpělivostí, vyučováním Božího slova, pokorně a se vší vážností. A úkolem ženy je podřizovat se vlastnímu muži.

Tím nejlepším příkladem je v tom Pán Ježíš Kristus a Jeho podřízenost Otci. Ale Kristova podřízenost nebyla podřízeností sluhy a pána. Nebylo v ní nic mechanického, nic ponižujícího, nebylo v ní nic znevažujícího – byla to radostná a ochotná podřízenost. Syn vždycky oslavoval Otce – a Otec? Oslavil Syna! Právě zde se máme učit, co to znamená podřízenost. Krista musíme mít neustále před svýma očima. To nás pomalu vede k závěru.

III. Důsledky nezralosti

Apoštol Pavel popisuje charakter, který má mít zbožná křesťanská žena. Starší žena, a následně také mladší žena. Starší žena musí v takovém charakteru vynikat, aby mohla mladší ženu v těchto věcech vyučovat, trénovat. To nejsou věci, které by nám byly přirozené. To nejsou věci, které jaksi samy přijdou. Nepřijdou! Je potřeba se je naučit a je potřeba se v nich trénovat, cvičit je až do té míry, dokud se nestanou součástí charakteru. A charakter, který je tady popsaný, je charakter Ježíše Krista. On je vzorem – jak pro starší muže, tak pro starší ženy, tak pro mladší ženy a také pro mladší muže. On je dokonalým vzorem lidství. Každý křesťan musí růst ve službě – a to znamená, že se musí cvičit, trénovat, sloužit víc a znovu a znovu:

  • Efezským 4:13 … až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.

Kristus je dokonalým vzorem. Od Něj se musíme učit a z Jeho síly musíme čerpat. Žádná mladá žena nedokáže sama ze své síly být takovou ženou, jakou popisuje Písmo na tomto místě. Jenom Kristus jí může proměnit.

Musíme si uvědomit důležitou věc – ty ženy, o kterých tady mluví Písmo, takové nebyly. Tohle byly věci, do kterých měly růst. Tohle byly věci, ve kterých se potřebovaly cvičit. Mluvil jsem o tom, že takový charakter je normou, a trvám na tom, ale chci, abychom rozuměli také tomu, že to je něco, čeho křesťan dosahuje teprve v průběhu svého křesťanského života. Muž, který je pro mnoho křesťanů vzorem, apoštol Pavel, sám o sobě napsal:

  • Filipským 3:12 Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš.

Běžíme, abychom dosáhli dokonalosti. A důvodem je Kristus. Běžíme z Jeho síly, běžíme kvůli Němu a pro Něj, běžíme za Ním a k Němu. On je motivem, On je motorem, On je místem, k němuž směřujeme. Jeho chceme oslavit svým životem. Mladší ženy, takové, kterých se zmocnil Kristus, tedy křesťanky, chtějí ve svém životě a svým životem oslavovat Krista. A zde je napsáno, jak to mají udělat. Vezměte tato slova a vepište si je do srdce, naplňte jimi svou mysl i své životy a vaše životy se stanou oslavou Ježíše Krista.

Opusťte tato slova, ignorujte je, vysmějte se jim jako něčemu náboženskému, zastaralému, úzkoprsému nebo nemodernímu – a podívejte se mnou do našeho textu, co se stane: Boží slovo bude zneváženo!

Doslova je v našem textu, že Boží slovo bude pomluveno, bude v porouhání. To se děje, když křesťanka nemiluje svého manžela, to se děje, když křesťanská matka nemá ráda své děti a nevychovává je, to se děje kdykoliv nějaká mladá křesťanka jedná nerozumně, nerozvážně, hloupě, kdykoliv se chová necudně nebo se podílí na jakékoliv nemravnosti, když se zaplétá do světských věcí nebo je známá svým flirtováním nebo dokonce milostnými aférami – Boží slovo je uváděno do porouhání! Nevěřící lidé se vysmívají Božímu slovu. Neuvěří vám, že Boží slovo má moc proměnit lidské životy.

Když se mladší žena stará více o svou práci, nebo o politiku, nebo o nějaký zájmový nebo třeba dobročiný spolek a zanedbává svou rodinu, zanedbává svého manžela a nemá čas na své děti, nevěnuje jim svou péči, nevychovává je, nevytváří pro ně domov, potom se nevěřící svět vysmívá Božímu slovu a říká – kážete vodu a sami pijete víno.

Moji milí, tohle je podle apoštola Pavla zdravé učení. Tohle Pavel chtěl, aby Titus učil v církvích na Krétě, a to se musíme učit i v církvích v naší zemi. Tohle je zdravé učení, které přináší slávu Bohu a vyvyšuje Boží slovo. Jak ho vyvyšuje? Je to velmi jednoduché – jedná podle něj. Tím uvádí Boží slovo ve vážnost. Tím ukazuje, jak si ho váží a okolní svět vidí, že to je Boží slovo, které má veliký dopad na život křesťana. Laskavá křesťanka, která se podřizuje svému manželovi, je mocným nástrojem v Boží ruce. Apoštol Petr o takové ženě říká:

  • 1 Petrův 3:1-2 Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží.

Právě o tom je celý náš dnešní text – o čistém životě v bázni Boží. To je něco, co nepotřebují jenom mladší ženy, ale co potřebuje každý z nás. Proto musíme jít ke Kristu a hledat sílu u Něj, v Jeho veliké moci. Proto se musíme spolehnout na dílo Jeho kříže. Bez něj jsme vydáni jenom sami sobě a svým vášním, své hříšné přirozenosti. Jenom Kristův kříž má moc nás proměnit.

  • Judův 24-25 Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, vláda i moc přede vším časem i nyní i po všecky věky. Amen.

Osnova kázání