Dvě uzdravení (J 4,43-5,15)

Dvě uzdravení

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 26. února 2006

Lidé v době Ježíše Krista chtěli vidět velké a zázračné věci - chtěli vidět znamení a zázraky. Podmiňovali svou víru zázraky. Dokud neuvidím, neuvěřím, prohlásil po třech letech chození s Ježíšem Tomáš. Byli to paradoxně lidé s podobným postojem jako měl Tomáš, kteří nakonec odmítli Pána Ježíše Krista (J 1,11). Byla to tvrdost lidského srdce, neochota vyznat Ježíše jako Pána, neochota uznat svrchovanost Boží.

  • Matouš 11,20-24 Tehdy začal vyčítat městům, ve kterých se stalo nejvíce jeho zázraků, že nečinila pokání: "Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by v pytlovině a v popelu činili pokání. A tak vám říkám: Týru a Sidonu bude v soudný den lehčeji než vám. A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla budeš svrženo. Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí v tobě, staly v Sodomě, zůstala by stát až dodnes. A tak vám říkám, že sodomské zemi bude v soudný den lehčeji než tobě."

I dneska lidé odmítají Krista kvůli jeho zázrakům. Říkají, že žijeme v moderním světě, ve světě, který má své zákony a zákonitosti. Že je to svět, který se dá vědecky popsat a vysvětlit. Do takového světa nepatří zázraky, které jsou spojené s osobou Ježíše Krista. A to je jeden z důvodů, proč lidé nechtějí slyšet nic o křesťanství a o Ježíši.

Ale apoštol Jan nám připomíná, že napsal svoje evangelium a popsal v něm několik vybraných zázraků proto, abychom uvěřili v Ježíše a tak měli věčný život v Jeho jménu.

Podobně apoštol Pavel napsal, že slova o Kristu, evangelium, jsou lahodnou vůní těm, kdo jsou zachraňováni:

  • 2 Korintským 2,15-17 Jsme totiž Bohu Kristovou líbeznou vůní mezi těmi, kteří jsou zachraňováni, i mezi těmi, kteří hynou: některým jsme ovšem smrtelnou vůní k smrti, jiným pak vůní života k životu. Kdo je však k tomu způsobilý? Nejsme totiž jako mnozí, kteří kupčí s Božím slovem, ale jakožto z upřímnosti, jakožto z Boha, mluvíme před Boží tváří o Kristu.

Budeme číst z Janova evangelia od 4,43 do 5,15.

Minulý týden jsme viděli Ježíše, jak prochází Samařskem a setkává se s jednou ženou. Viděli jsme, že se Ježíš chtěl setkat s touto ženou. Viděli jsme, že to byla jeho iniciativa, že se setkali. A viděli jsme, že toto setkání bylo rozbuškou, která zapálila bombu víry mezi Samařany, takže mnozí z nich uvěřili Ježíši pro Jeho slova.

  • 43 Po dvou dnech pak odtud odešel a vydal se do Galileje.

Ježíš měl úspěch v Samařsku - lidé ho přijali jako Mesiáše, ale byl odmítnut ve svém vlastním městě - jeho vlastní ho nepřijali. Dokonce jednoho dne, když kázal v synagoze v Nazaretu, tak ho chtěli kvůli jeho slovům zabít (Lk 4,16-30).

  • 44 Sám Ježíš měl totiž vydat svědectví, že prorok není ve své vlasti v úctě.

Ti, kdo s ním vyrůstali a dobře ho znali, ho nechtěli přijmout. Zázraky jsou určeny k tomu, aby posílily víru věřících, ale nikoliv k tomu, aby proměnily myšlení těch, kdo odmítají Pána.

Galilea byla Ježíšovou vlastí - rodnou hroudou. A protože zde lidé tak dobře znali Ježíše, odmítli mu vzdát takovou čest, jakou by měl mít. V tom můžeme rozpoznat, že tito lidé Ježíše ve skutečnosti neznali. Kdyby ho znali, vzdávali by mu čest, jakou měl mít.

Je zde něco, co bychom mohli nazvat falešné poznání Ježíše. Jedná se o nebezpečný pocit, že o Ježíši vím všechno - nebo alespoň všechno důležité a podstatné. „Toho znám“. „Co dobrého může přijít z Nazaretu?“ ptal se Nathanael (J 1,46). Takový postoj a takové pocity vedou k nedostatečnému uctívání Ježíše. Vedou k tomu, že Ježíš stojí na okraji zájmu a před ním je celá řada jiných „podstatnějších“ věcí. Je to velmi nebezpečný stav, protože tato polovičatá víra neuznává Ježíše jako Pána a ve svém důsledku bude podle toho odměněna - Pán řekne: „Neznám vás.“

Následující verše 45-54 jasně vysvětlují, co mají znamenat tato slova, že prorok není v úctě mezi svými vlastními.

  • 45 Když tedy přišel do Galileje, Galilejci, kteří viděli všechno, co dělal ve svátek v Jeruzalémě, ho přijali, neboť i oni přišli na ten svátek.

Lidé ho zde nepřijali proto, že by chtěli slyšet Boží slovo nebo se setkat s Ježíšem jako Mesiášem, ale proto, že chtěli vidět nějaký zázrak. Byli zaujati Ježíšovými zázraky nikoliv jeho osobou.

  • 46 Přišel tedy znovu do Kány Galilejské, kde udělal z vody víno. A tam byl jeden královský úředník, jehož syn byl nemocný v Kafarnaum.

Ježíš dělá druhý zázrak na stejném místě jako první. Respektive Jan zmiňuje toto znamení jako druhé - druhé znamení, které nás nemá vést k soustředění se na zázraky, ale naopak k víře, že Ježíš je Syn Boží a že v Něm máme jistotu věčného života.

  • 47-48 Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu a prosil ho, aby sestoupil a uzdravil jeho syna, neboť začínal umírat. Ježíš mu tedy řekl: "Neuvidíte-li znamení a zázraky, nikdy neuvěříte."

Ježíš tu neříká, že musíme nejprve vidět zázraky a potom uvěřit. Naopak - Ježíš dělá zázraky v životech těch, kdo ho vyznali jako svého Pána a Spasitele, kdo mu vzdali čest jako Mesiáši, Zachránci.

Znamení a zázraky mohou přivést člověka k víře v Boha a mohou dodat hodnotu a váhu poselství o nebeském království. Ale stejně tak mohou mít nulový účinek a dokonce mohou být použity Satanem k oklamání lidí, když použije falešné zázraky a znamení.

  • 2 Tesalonickým 2,9-10 Příchod toho bezbožníka odpovídá satanovu působení s jeho veškerou mocí, znameními a lživými zázraky a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kdo hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni.

Znamení a zázraky jsou obvykle dobrými věcmi, ale nejsou nikdy základem naší víry. Jsou lidé, kteří chtějí „zkoušet“ Boha - jestli Bože jsi, udělej … Ale to není křesťanské jednání. Žádný zázrak nemůže proměnit hříšné srdce. Izraelci viděli veliké věci u hory Sinaj, slyšeli na vlastní uši Boží hlas (Ex 19,16-20,1), a potom - malou chvíli na to - uctívali zlaté tele (Ex 32,1-6).

  • 49 Královský úředník mu řekl: "Pane, pojď, než mé dítě umře!"

Prosba tohoto úředníka vychází z jeho hluboké potřeby - nouze. Jeho syn umíral. Jak vypadá tato prosba ve světle předchozího verše? Jestliže porozuměl Ježíšovým slovům, potom přichází za Ježíšem s vírou, s důvěrou, že Ježíš může pomoci.

Tento úředník byl muž, který zastával nějaký významný úřad. Jak malé bylo jeho postavení, když se dostal do této nesmírné nouze. Někdy nás Ježíš tak sníží, že musíme přijít k Němu s hlubokou pokorou a předložit Mu své nejhlubší potřeby.

Tento muž stvrdil svou víru činem, když mu Ježíš řekl - jdi domů, tvůj syn žije.

  • 50 Ježíš mu řekl: "Jdi, tvůj syn žije." A ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.

Ježíš prověřuje víru tohoto muže - chce, aby věřil „jenom“ jeho slovům. Ježíš chce, aby tento muž vložil svou důvěru jedině do jeho slov. Ale skutečnost této důvěry se projevuje v tom, zde bude také podle těchto slov jednat. Jak by to změnilo naše životy, kdybychom ve všem důvěřovali tomu, co Ježíš říká? Přemýšlejme o tom chvilku. Kde jsou rezervy v našich životech? Kde jednám podle toho, co vidím a ne podle Božího Slova?

Proč Ježíš používá tak dramatické uzdravení? Mnozí dlouho vyhlížejí takové velké a výrazné věci v Božím jednání. A někdy Bůh takové věci opravdu dělá. Ale pravá víra takové věci nepotřebuje. Často může taková věc, takový zázrak pobídnout slabou a „tělesnou“, ignorantskou víru, ale zralá křesťanská víra nežije z vidění, ale z Božích zaslíbení.

  • 51 A když už byl na cestě, setkali se s ním jeho služebníci a oznamovali mu: "Tvůj syn žije!"

Určitě se jednalo o skvělého muže, protože jeho služebníci ho milovali a šli mu naproti, aby mu oznámili dobrou zprávu. Tvůj syn žije! Jak lahodná to byla věta pro uši tohoto muže.

Jakou větou končí všechna čtyři evangelia? On žije! Syn Boží žije! Ten, který byl ukřižován, zemřel a byl pohřben - ŽIJE! To je zpráva, která tvoří kostru dějin první církve, to je poselství, se kterým šli apoštolové do celého světa.

  • 52-53 Vyptal se jich tedy na dobu, od které mu bylo lépe, a tak mu řekli: "Včera o sedmé hodině ho opustila horečka." Otec tedy poznal, že to bylo v tu chvíli, ve kterou mu Ježíš řekl: "Tvůj syn žije." A tak uvěřil on i celý jeho dům.

Tento muž uvěřil jako první a byl spasen. Předal svou zkušenost s Ježíšem zbytku svého domu a oni následovali jeho vedení a také uvěřili. Celá skupina lidí byla dotčena vírou jediného muže, a Boží mocí, která pracovala skrze něj.

Věřil této muž předtím? Četli jsme, že uvěřil Ježíšovým slovům. Ale nyní je jeho víra podepřená jeho osobní zkušeností s Boží proměňující mocí. Jeho předchozí víra vedla k růstu jeho víry. I my můžeme z minulého Božího požehnání udělat zaslíbení budoucího požehnání.

Je úžasné, že tady byla skupina lidí z Galileje, kteří uvěřili. Ale oni uvěřili, protože viděli znamení a nebyli nijak otevření k tomu, aby uvěřili. Jak žalostně vycházejí ze srovnání se Samařany, kteří neviděli žádný zázrak, ale uvěřili Jeho slovu (J 4, 39-42).

  • 54 Toto je zase druhý zázrak, který Ježíš udělal, když přišel z Judska do Galileje.

To je druhý zázrak, druhé znamení. Všechna tato znamení jsou dána, abychom uvěřili (J 20,30-31) a není těžké vidět, jak tyto zázraky budují naší víru.

  • 5,1 Potom byl židovský svátek a Ježíš přišel do Jeruzaléma.

Ježíš byl v Samaří (tam přišel z Judeje), potom šel do Galileje a na svátek šel znovu do Judeje - do Jeruzaléma. Nevíme, o jaký svátek se jednalo, ale pravděpodobně to byl jeden ze tří velkých svátků - Velikonoce, Letnice nebo Svátek sklizně. Pokud by se jednalo o Velikonoce, pak bychom mohli datovat dobu trvání Ježíšovy služby na tři a půl roku.

  • Exodus 23,14-17 Třikrát ročně mi budeš slavit slavnost. Zachovávej Slavnost nekvašených chlebů. Po sedm dní jez nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce abíb, neboť v něm jsi vyšel z Egypta. Nikdo ať se přede mnou neukáže s prázdnou. Zachovávej Slavnost žně prvotin své práce, toho, co jsi zasel na poli. Zachovávej Slavnost sklízení na konci roku, kdy budeš z pole sklízet plody své práce. Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před Panovníkem Hospodinem.
  • 2-4 A v Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět podloubí. Tam leželo veliké množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých očekávajících pohnutí vody. Občas totiž sestupoval do rybníka anděl a vířil vodu a ten, kdo po tom zvíření vody do ní vstoupil první, býval uzdraven, ať měl jakoukoli nemoc.

V době Nehemjáše byly postaveny hradby Jeruzaléma a měly 12 bran. Jednou z bran, které vedly přímo k chrámu byla Ovčí brána. Tuto bránu stavěl v době Nehemjáše velekněz. Ovčí brána - místo, kudy se dalo vejít přímo k chrámu.

Blízko této brány bylo sloupořadí, kolonáda a nádrž, která nesla jméno Bethesda. Bethesda znamená dům milosti.

Možná tady byla nějaká naděje na skutečné uzdravení, ale spíše se zdá, že se jednalo o nějakou legendu - nikdo nikdy nebyl uzdraven, ale lidé tomu věřili a přicházeli a očekávali uzdravení.

Zde jsou některá neobvyklá uzdravení v Bibli:

  • Očištění hrnce s jedovatou rostlinou (2 Kr 4,38-41)
  • Uzdravení Námana omytím v Jordánu (2 Kr 5,10-14)
  • Vzkříšení muže, kterého pohřbívali do hrobu Elíšova (2 Kr 13,20-21)
  • Uzdravení těch, na které padl Petrův stín (Sk 5,14-16)
  • Uzdravení skrze šátky, jimiž se lidé dotkli Pavla (Sk 19,11-12)

Bůh někdy může jednat a také jedná neočekávaným a zvláštním způsobem. Ovšem musíme dávat dobrý pozor, protože ne všechny neobvyklé nebo zvláštní věci jsou od Boha.

Když se podíváme trochu symbolicky na celé toto místo - Ovčí brána, dobrý pastýř - Ježíš, cesta k chrámu - k uctívání Boha, Bethesda - dům milosti - a ztracený, bezmocný člověk, který si sám nemohl nijak pomoci. Jak symbolický příběh - ukazuje na spasení z milosti, jenom skrze Ježíše Krista a jedině jeho mocí a Jeho slovem. Ježíš, který je branou ke skutečnému uctívání Boha, Ježíš, který je pastýřem a vede ovce a stará se o ně. Jak veliké a mocné spasení je nám tady představováno! Haleluja!

  • 5-7 A byl tam jeden člověk, který byl nemocen třicet osm let. Když ho Ježíš uviděl ležet a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: "Chceš být uzdraven?" Ten nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám člověka, který by mě snesl do rybníka, když se zvíří voda. Když přicházím, sestupuje přede mnou jiný."

Ježíš se ptá muže, zda chce být uzdraven. Tato otázka může vypadat jako pouhá řečnická otázka. Ale Ježíš věděl, že ne každý nemocný si přeje být uzdraven. Věděl také, že někteří nemocní jsou na tom tak špatně, že ztrácí veškerou naději. Ježíš tu povzbuzuje svou otázkou tohoto muže (jehož srdce bylo stejně ochromené jako jeho nohy) a buduje jeho víru.

Toto je férová otázka. Tak často jsou totiž naše prosby a přímluvy před Bohem znehodnocovány tím, že máme jen velmi malou nebo skoro žádnou představu o tom, co vlastně chceme.

Jedná se také o odůvodněnou otázku - jestli chce tento muž být skutečně uzdraven. Jeden komentátor napsal, že na východě často žebráci ztrácejí dobré živobytí, když jsou uzdraveni ze své nemoci.

Často je nám milejší zůstat v nějakém nepříjemném stavu, než dělat kroky, které potřebujeme udělat, abychom se z toho dostali.

Muž, který zde ležel byl „věřící člověk“ - očekával zázračné uzdravení od Boha - ovšem byl dokonalým produktem náboženské tradice a náboženských pověr. Věřil jednak o pověře o uzdravení skrze anděla a potom také tomu, že kdyby se mu podařilo dostat se do vody včas - kdyby vynaložil svou námahu a velké úsilí, byl by zachráněn a uzdraven.

A tak odpovídá Pánu - ano chci být uzdraven, ale nevím, jak by se to mohlo stát.

Kalvín k tomuto prohlásil: „Nemocný muž dělal to, co děláme my skoro stále. Omezil Boží pomoc na svou vlastní představu a neodvážil se důvěřovat Božím zaslíbením víc, než jak si to představoval ve své mysli.

Existuje vynikající kniha na toto téma, která se jmenuje „Tvůj Bůh je tak malý“ (J. B. Phillips). Opravdu je to často tak, že ve své mysli si vytvoříme malého Boha, Boha, který je omezen nějakou škatulkou, do které ho chceme zařadit. Jaký je tvůj Bůh?

  • 8 Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi své lůžko a choď."

Chceš být zdravý? Tak vstaň a choď! Často je to velmi jednoduché a prosté. Jak často zápasíme s nějakým hříchem, navyklým způsobem jednání, s nějakou maličkostí a říkáme: „Já to nemohu udělat z vlastní síly, nejde, musím počkat, až to Bůh nějak udělá“. A nebo jsme duchovně slabí a ochrnutí, nejde nám to žít život s Bohem (z mnoha rozličných důvodů). A často potřebujeme slyšet jednoduchou pravdu - už to víckrát nedělej! Jdi a už nehřeš (J 8,11) nebo vstaň a choď. Začni jednat správně. Už nelež u vody a nečekej až přiletí anděl, ale začni doopravdy chodit s Bohem. Vstaň a chod!

  • 9 A ten člověk byl hned uzdraven, vzal své lůžko a chodil. Ten den však byla sobota.

Proč si Ježíš vybral tohoto muže, aby ho uzdravil? Proč Ježíš neuzdravil další, kteří byli nemocní nebo ochrnutí? Nebylo na něm nic lepšího ani horšího než na ostatních - vybral si ho ze své milosti. Milost není vázána na nějaké zásluhy, na velikost hříchu ani na dobrý život - milost je svobodné a na člověku nezávislé Boží rozhodnutí.

V následujících verších vidíme „nábožné“ židy, jak vytvářejí určité tabu ze Slova Božího. Uzdravit někoho v sobotu byla práce a nosit lůžko v sobotu bylo porušením Mojžíšova zákona. Ale Ježíš přikázal tomuto muži porušit toto náboženské tabu, tento lidský zákaz „nošení lehátka“ v sobotu.

  • 10 Židé tedy tomu uzdravenému říkali: "Je sobota, není ti dovoleno nosit lůžko!"

Zákonictví vždycky nenávidí milost a útočí na ní. V celém evangeliu Jan používá slovo židé ve smyslu židovských vůdců, kněží, zákoníků - těch, kdo se aktivně stavěli proti Ježíši. Nejedná se o všechny židy, ale jen o tyto jmenované.

Nošení lehátka bylo porušením rabínské interpretace přikázání proti práci nebo obchodu v den odpočinku. Jedná se ovšem o lidské vysvětlení tohoto přikázání.

Dodnes to tak je u židů - Rabín Sidon nedávno v pořadu Jana Krause prohlásil, že židovské ženy se nemohou dívat na tento pořad, protože je v pátek večer, tedy po začátku sabatu a jim během sabatu není dovoleno zapnout televizi.

  • 11-12 On jim však odpověděl: "Ten, který mě uzdravil, mi řekl: `Vezmi své lůžko a choď.´" Zeptali se ho tedy: "Kdo je ten člověk, který ti řekl: `Vezmi své lůžko a choď´?"

Skutečnost, že byl tento muž uzdraven, nebyla důležitá pro tyto náboženské vůdce. Porušení zákona bylo pro ně mnohem důležitější. Jejich oči se soustředily na rituály a tradice, nikoliv na známky toho, že je tu Mesiáš.

Tito lidé nechtěli vědět, kdo toho muže uzdravil, ale chtěli znát toho, kdo mu přikázal nosit lůžko v sobotu.

  • 13-14 Ale ten uzdravený nevěděl, kdo to je, protože Ježíš poodešel od zástupu, který byl na tom místě. Potom ho Ježíš nalezl v chrámu a řekl mu: "Pohleď, jsi uzdraven; už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího."

Ježíš varoval tohoto muže před mnohem větším nebezpečím, než bylo to, čím tento muž v posledních 38 letech prošel.

Ježíš tohoto muže znovu vyhledal - šel za ním, ale nezajímal se příliš o jeho fyzické zdraví, ale o jeho duchovní stav - říká mu nehřeš! Žít život v hříchu je horší a vede to k horšímu výsledku než žít jako ochrnutý 38 let.

Znovu slyšíme jednoduchá Ježíšova slova - Jdi a už nehřeš!

  • 15 Ten člověk odešel a oznámil Židům, že ten, kdo ho uzdravil, je Ježíš.

Můžeme snadno pohrdnout tímto mužem, že šel oznámit židům, kdo ho uzdravil, ale on prokázal velikou odvahu, protože poslechl Ježíšův příkaz, aby chodil s lůžkem a riskoval tím vyloučení ze společenství Izraele nebo dokonce smrt.

Závěr:

Viděli jsme dva nádherné příběhy o uzdravení. Viděli jsme příběh muže, který uvěřil Ježíšovým slovům a jednal podle nich - a celý jeho dům došel spasení.

Viděli jsme také příběh náboženství, které vsadilo na pověry - na místě, kde bylo jasně proklamováno spasení z milosti, bylo množství pověr, které ovládaly lidskou mysl a snažilo se Pána Boha nacpat do nějaké malé a omezené ohrádky. Byli zde lidé, kteří se soustředili na vnější rituály, kteří byli pohlceni svým náboženstvím, takže neviděli Boží milost ani záchranu člověka.

A konečně jsme viděli velikost Boží a nádheru Božího spasení. Syn Boží, který jako dobrý pastýř vyhledává ztracenou ovci, dává ji do pořádku a provádí ji domem milosti až před Boží trůn.

Jaký je tvůj Bůh?

Jaké je tvé očekávání Božího jednání?

Apoštol Pavel napsal:

  • Efezským 3,20-21 Tomu pak, který je podle moci působící v nás schopen učinit nezměrně více než všechno, oč prosíme nebo co rozumíme, tomu buď sláva v církvi skrze Krista Ježíše ve všech dobách na věky věků. Amen.

Osnova kázání