Falešné představy o Kristu vedou do záhuby (J 7,14-30)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Přesvědč se, kdo je Ježíš Kristus, protože na tom záleží budoucnost tvého života.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 3. září 2017

Dobré dopoledne, vám všem, kteří jste dnes přišli uctívat Pána - Boha Stvořitele, Otce Ježíše Krista, Spasitele hříšníků a dárce Ducha svatého.

Není však každé místo, kde se lidé schází ve jménu náboženství, automaticky místem, kde je uctíván živý a pravý Bůh. Lidé postavili nádherné náboženské stavby, veliké stadiony i poutní místa, kam přicházejí ve jménu náboženství. Uctívají na pustých místech, vrcholcích hor i uprostřed rušného velkoměsta.

Ale to důležité není místo, kde uctíváme, ale kdo je objektem našeho uctívání. Jak si můžeme být jisti, že uctíváme pravého, živého Boha a ne modlu, výplod lidské představivosti, jeho přání a tužeb?

I. Zdrojem Ježíšova učení je Otec (7:14-18)

Před dvěma tisíci lety uctívali Židé Boha v Jeruzalémě, v nádherném chrámě, který právě po čtyřicet šest let procházel rozsáhlými úpravami (J 2:20). Poprvé byl chrám vybudován králem Šalomounem a po 400 letech zbořen Nebúkadnesarem, králem babylónským. Po návratu ze zajetí postavili Židé chrám znovu. Tento chrám byl však o mnoho skromnější než ten první. Ti, kteří jej viděli obnovený a pamatovali si, jak vypadal ten původní, vystavěný Šalamounem, plakali (Ezd 3:12). Herodes Veliký jej tedy začal upravovat, aby byl nádhernější a vznešený.

A do tohoto chrámu přichází nyní Ježíš, aby učil (v. 14). Židovské svátky stánků, trvající týden na přelomu září a října, byly právě uprostřed. Byli tu lidé z Jeruzaléma, celého Judska i vzdálené Galileje.

Okamžitě přicházejí autority, vedoucí národa. Už se ví - Ježíš se tu objevil. Už několikrát se židé rozhodli a utvrdili, že jej zabijí, protože nejen že znesvěcoval sobotu, ale stavěl se na roveň Bohu (5:18). Dokonce jej nazýval Otcem. Ve Starém zákoně je Bůh nazýván Otcem velmi zřídka: u Izajáše např. Ale když přišel Ježíš na tuto zem, oznámil Bůh veřejně, hlasitě:

  • Toto je můj milovaný Syn, toho jsem si vyvolil (Mt 3:17).

Bůh sám nazývá Ježíše svým Synem! A tento Ježíš je nyní opět v chrámě, uprostřed lidí, a odvážně plní vůli svého Otce, navzdory hrozbám lidských autorit, které mu ukládají o život. Proč to dělá? Sám nám to říká:

  • Jan 6:38  neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal;

a) Vedoucí poslouchají, ale neslyší.

Vedoucí židů - farizeové a zákoníci už byli rozhodnuti Ježíše zabít. A on tu je uprostřed lidí, kteří mu naslouchají, v chrámě a mluví úplně veřejně! Chvíli ho poslouchali, o čem učí. Ale jakoby jejich uši byly zacpané! Myšlenka, která jim přichází na mysl, není: "Co to Ježíš říká, o čem to mluví?" Ale je úplně jiného druhu: ze zášti a závisti přemýšlí o něčem úplně jiném:

  • Jan 7:15  Židé se divili a říkali: „Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?“

Vůbec tito lidé nepřemýšlí o tom, co Ježíš říká, zda by se snad mohli dozvědět více o tom, jak jít za Bohem, jak ho poznávat a uctívat. Místo toho je to pro ně dobrá příležitost pro to, jak jej zdiskreditovat, jak jej v očích lidí prohlásit za člověka, který nemá žádné právo ani schopnosti něco učit.

Protože v očích židovských vedoucích vykládat svatá Písma mají právo jen ti, kteří prošli rabínskými školami – např. Gamalielovou, ve které byl vyučen Pavel, apoštol. Jedině tak je zaručeno, že takové vyučování bude v souladu s danými pravidly a v linii obecně přijatelného výkladu Písem. Takže, protože je známo, že Ježíš neprošel žádnou takovou školou, znamená to jediné: jeho učení, jeho výklady Písma jsou jen jeho vlastní myšlenky! A takového člověka nesmí lidé poslouchat!

S jedním ale vedoucí židovského národa nepočítali:

  • Ježíš jim odpověděl: Mé učení není mé, ale toho, který mne poslal! (v. 16)

Vůbec je nenapadlo, že poselství, které Ježíš přináší, pochází z úplně jiného zdroje. Ten zdroj je daleko důvěryhodnější než nejlepší teologický seminář v zemi. Ježíšovo vyučování není převzaté od jiných lidí, od nichž by se je naučil, nepochází z jeho samotného, ale Ježíš jej převzal od samotného Hospodina, od svého Otce v nebesích!

Zdrojem Ježíšova učení je Bůh. Nyní je všem známo, k jaké autoritě se Ježíš upíná.

Pán Ježíš nás tu učí důležitý princip: to, co máme hledat, je Bůh a jeho slovo.  Jestliže na první místo postavíme požadavek na vzdělání v otázkách náboženství, které pokládáme za důležitější než dílo Ducha svatého v člověku, jestliže je formální vzdělání důležitější než Boží povolání, pak jsme postavili vozík před koně. Protože první, co v následování Boha v životě je důležité, je proměněné srdce.

Toto je výzva pro celou místní církev: modlete se za děti mezi námi, aby jejich srdce milovala Pána Ježíše. Vaše vyzbrojování dětí, které doma děláte, když se společně modlíte, čtete Bibli a vyučujete děti, možná není tím nejdokonalejším na světě. I s tím málem, se kterým každý rodič může začít učit své děti, bude církev obohacena o výborné ovoce, když zaseté slovo dopadne na dobrou půdu probuzeného srdíčka.

To je vzkaz pro všechny otce a matky mladíků v církvi. Jestliže je vaší touhou, aby snad vaši synové byli jednou kazateli Božího slova, evangelisty či misionáři, nemodlete se na prvním místě za to, aby vystudovali dobrý teologický seminář, ale modlete se především za jejich srdce, aby milovalo Pána Ježíše. Protože teprve potom bude biblické vyučování k užitku, teprve potom bude teologické vzdělání v životě dítěte k Boží slávě a k pomoci ve službě lidem.

To je biblické volání k nám všem v církvi, ať jsme starší věkem, ať jsi žena, ať jsi svobodný, ať jsi kdokoliv: Miluj Pána Ježíše Krista pro to kým je - Spasitelem plným lásky, ze které přišel vydat sám sebe k ukřižování. On je tou dokonalou obětí, dostatečnou k zaplacení za naši nenávist namířenou proti Bohu, Stvořiteli, Udržovateli a Soudci každého člověka. On je tím jediným, kdo dokázal nést veškerý svatý Boží hněv, určený pro nás viníky.

Proto:

b) Záleží na novém srdci

Pán Ježíš prochází Judeou, Galileou, Samařskem a všude tam přináší dobrou zprávu lidem:

  • Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu." (Mk 1:15)

Jedině nové srdce chce činit vůli Boží. A takovému srdci, takové proměněné mysli bude Ježíšovo učení radostnou písní, vyživujícím pokrmem, vodou osvěžující vyprahlé nitro. Pro člověka, v jehož srdci pracuje Bůh Duch svatý, je setkání s Ježíšovým učením, s ním samotným, tou nejlahodnější písní pro jeho uši. Nové srdce miluje Krista.

Je vaše srdce právě takové? Je Kristus pro vás tím, kdo ve vás vyvolává vděčnost Bohu za veliké spasení, které vám připravil? Je vaše srdce tím, které přemýšlí, jak by Boha potěšilo skrze věrnost Jeho povolání? Je vaše srdce zdrcené myšlenkou na všechny ty projevy nevěry Bohu ve vašem životě? Je vděčné za Boží odpuštění? Pak je to srdce, které dosvědčuje spasitelnou víru v Krista.

Ježíš tu lidem vysvětluje, jak se dá poznat pravost jeho vyučování:

  • Jan 7:17  Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe.

Jaký je vztah mezi láskou a poznáním v křesťanském životě?

Na počátku stojí poznání Krista. Abychom ho mohli milovat, musíme ho nejprve znát. Samozřejmě ta znalost není vyčerpávající. Ale bez základních pravd o Kristu a jeho díle neexistuje objekt lásky, který by člověk mohl milovat.

Na druhou stranu pouhá znalost faktů o evangeliu nezajišťuje člověku spásu. Bůh odpouští hříchy tomu, kdo ho prosí, kdo uvrhne svou duši do rukou Božích v prosbách o milost a postaví své nohy na Krista a jeho vykoupení.

Tak vidíme, jak se poznání a láska k Bohu prolínají a doplňují, jedno bez druhého nemůže stát samo o sobě, aby přineslo spásu člověku. Láska ke Kristu nevyhnutelně vede člověka touhou k poznávání Jeho osoby, skutků, vůle, jeho vysvětlení k našim otázkám, jeho vztahu k Otci, k lidem, ke stvoření....Láska ke Kristu vede k poslušnosti Kristu.

  • Jan 14:15  Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;

A čím hlouběji, čím blíže zjišťuje proměněné srdce, nové stvoření, kdo a jaký je Kristus, tím hlouběji jeho láska k Bohu zapouští kořeny. Tak to Pán ve své moudrosti a milosti učinil.

Proto vás vyzývám, dejte se tou dobrodružnou cestou za Kristem a s Kristem. Je to nejpodivuhodnější cesta života ze všech. On je na ní člověku průvodcem. S ním nebudete zklamáni, ale budete mít každý den důvod k vděčnosti Bohu.

c) Cílem Ježíše je Boží sláva (v. 18)

  • Jan 7:18  Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.

Ježíš ve všem, co dělá, co učí, hledá Boží slávu. Nepřišel oslavit sám sebe - to by dobrovolně nešel na kříž. V Janovi 17:24 se Ježíš modlí několik hodin před svým zatčením k Otci a prosí jej za své učedníky:

  • Jan 17:24  Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.

Tady staví do naší pozornosti také svou slávu - slávu Božího syna, Krista. Hledal tedy Ježíš svou slávu, či ne?

Sláva Kristova, je slávou darovanou od Otce. Je to Otcova sláva, kterou sdílí se Synem. Není to sláva Syna samotného, sobecká, ale vždy ukazuje až k Otci:

  • Jan 17:4-5  Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.  (5)  A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.

V té samé modlitbě o něco dříve najdeme vysvětlení. Pán Ježíš svým vykupitelským dílem zde na zemi, které vyvrcholilo křížem a následným vzkříšením, oslavil Otce. Po svém vzkříšení však už má podíl na Otcově slávě, která mu už náležela před stvořením světa.

To je náš Pán!

II. Zbožnost versus náboženství (19-24)

Ale Kristova sláva se projevuje v jeho poslušnosti Otci. A proto jej Otec poslal na zem, jak nám vysvětluje apoštol Pavel:

  • Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. (1Tm 1:15)

S těmito hříšníky nyní Ježíš v chrámě jedná. Podívejte se, k čemu Kristovo vyučování nyní vedlo - v. 31: Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili. A pak tu byli také ti, kteří neuvěřili. Ale jak se to stalo? Skrze odhalení pravdy o srdci těch, kteří Ježíši naslouchali. Konfrontace s Ježíšem Kristem a jeho slovem vždycky odhaluje, co je v srdcích posluchačů.

Obrací se nyní k židům, k vedoucím:

Říkáte, že jste strážci zákona, který vám dal Mojžíš. Považujete se za Mojžíšovy učedníky (J 9:28), v Mojžíše a jeho zákon jste složili svou naději (J 5:45).

  • Jan 7:19  Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. Proč mě chcete zabít?“

To, co Ježíš dělá, je že odhaluje motivy našich srdcí. Židé vypadali navenek velmi zbožně. Jsou to lidé, kteří dodržují pravidla, svými ústy vyznávají Boha za svého Pána. Všechno vypadá dobře...

Ale živého Boha lze nalézt jen, když člověk jde po jeho cestě, ne po své vlastní. Náboženští lidé se vždy chtějí přiblížit k Bohu vlastní cestou.

Je to podobné, jako když má student napsat diplomovou práci. Ale místo, aby studoval, pracoval a psal, tak ji raději okopíruje z internetu. Když se pak vše odhalí, pochopí takový student, že jeho vlastní způsob dosažení vysokoškolského titulu nevede k cíli.

Židé měli v rukou Mojžíšův zákon. A byli na to patřičně pyšní. Pavel, apoštol Ježíše Krista, o tom mluví ve 2. kap. Římanům:

  • Ř 2:17-24  Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem  (18)  a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží.  (19)  Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách,  (20)  vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy.  (21)  Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš?  (22)  Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš?  (23)  Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha?  (24)  ‚Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy‘, jak stojí psáno.

A stejnou pravdu ukazuje židům nyní i Ježíš: Nikdo z vás zákon neplní (v. 19).

Nejen že se židé považují za ty, kteří znají, vědí a o Ježíši pohrdavě prohlašují: mluví svoje vlastní myšlenky a ne Boží, ale dokonce se ve svém srdci rozhodli, že ho zabijí.

Část lidí v zástupu se divila: „je posedlý, kdo tě chce zabít“. Snad to byli lidé z Galileje, vzdálenější oblasti od Jeruzaléma. Pak tam ale byli také vedoucí židů, kteří se už dříve rozhodli, že ho zabijí, jak jsme četli v 5. kapitole. Ježíš uzdravil chromého člověka a udělal to v sobotu. Vedoucí židů od té doby usilovali Ježíše zabít. V srdci Ježíše nenáviděli. Nenáviděl ho svět, protože ho usvědčuje z hříchu.

I nyní usvědčuje židy z hříchu: v srdci mají vraždu a ve vlastním oku trám, když chtějí vytahovat třísku z oka Ježíše.

Jsou rozzlobeni a říkají: on porušuje sabat, protože uzdravil člověka v sobotu. Zjevně je řeč o Ježíšově uzdravení 38 let ochrnutého muže u rybníka Bethesda v Jeruzalémě (5. kap.) Ježíš odpovídá: vždyť i vy obřezáváte podle Mojžíšova zákona chlapce osmého dne po jeho narození. I když tento den bude zrovna sobota. Proč se na mě zlobíte, když já uzdravuji celého člověka v sobotu? Příkaz obřezávat takto své syny dostal už Abraham (Gn 17:10) a je zopakován později v Mojžíšově zákoně (Lv 12:1-3). A děláte to, i když tím dnem je právě sabat, kdy se nemá pracovat. Tak to tedy není hřích. A ani já nehřeším, když uzdravuji celého člověka.

Víme, že Pán Ježíš přišel a byl podroben zákonu (Gal 4.4) a nikdy nezhřešil (Žd 4:15). Proto ani jeho uzdravení v sobotu nemohlo být hříchem, tedy porušením Mojžíšova zákona. Stejně jako obřízka provedená osmého dne, i když to byla právě sobota, není porušením Zákona a tedy ani hříchem.

K čemu tu Pán Ježíš směřuje: aby nejprve židé prozkoumali danou věc, než vynesou soud.

  • Jan 7:24  Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!“

Jak moc nás zde Pán Ježíš učí! Než si uděláme definitivní názor, než vyneseme svůj verdikt nad člověkem, než mu dáme svou nálepku, jak pečlivě potřebujeme prozkoumat pravdu. Protože pokud se necháme vést tím, co je na povrchu, nikdy nemůžeme porozumět podstatě.

Takové povrchní poznání skutečnosti, toho jak se věci opravdu mají, zničilo už mnoho vztahů mezi lidmi. Jsme schopni se urazit, aniž bychom se přesvědčili, co ten druhý člověk opravdu říká.

Jsme schopni se hněvat na druhého, protože jsme se něco doslechli, ale už jsme se nepřesvědčili, zda je to pravda.

Dáme někdy více na fámy či pomluvy, než abychom se dotčeného člověka zeptali přímo a věc se tak projasnila.

Je však ještě závažnější situace, kdy mnoho záleží, zda jsme se důkladně přesvědčili o skutečnosti a pravdivosti. Lidé, o kterých mluví 7. kapitola Janova evangelia, neprozkoumali, co Ježíš říká. „Je to pravda?“ Tak měla znít otázka rezonující v jejich uších, a jejich nohy se měly jít přesvědčit.

Důkladně se přesvědčujte o Ježíši a jeho vyučování, co to znamená pro váš život, protože na tom závisí, zda budete následovat pravého Boha nebo jen boha svých představ.

Zamilujte si pravdu a vzdávejte Bohu čest svým životem, protože jinak vás Bůh vydá napospas touhám vašeho srdce (Ř 1). Vnější zbožnost nemůže nikoho zachránit: tady byly zástupy náboženských lidí – židů v chrámě a přece ne všichni byly spaseni, uvěřili jen někteří.

Proto záleží, zda známe Pána. Naše svědectví bezbožnému světu je důležité – buď povede lidi k poznání živého Boha Písma anebo povede lidi k uctívání lidských představ – a to jsou modly, které nemohou zachránit, ale jen ukolébat lidi na cestě do záhuby.

Apoštol Jan pokračuje a říká:

III. Prozkoumej pravdu (25-30)

Židé tu dále hodnotí Ježíše, ale znovu si nedávají tu práci, aby prozkoumali, kým opravdu je.

Už se to v Jeruzalémě ví: vedoucí národa chtějí Ježíše zabít. Mimojeruzalémští jsou tím udiveni. Ale i místní jsou udiveni, avšak něčím jiným: jak to, že Ježíš může mluvit veřejně a velerada s tím nic nedělá? Nezměnili snad nakonec svůj názor na Ježíše? Nepokládají ho tedy nakonec opravdu za Mesiáše? (v. 26)

  • Jan 7:27  Ale o tomto člověku víme, odkud je. Až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je."

Nemůže to přece být Mesiáš, protože víme, že tento Ježíš je z Galileje, je to syn Marie a Josefa (6:42 a 7:41).

Zjevně mezi židy v tuto dobu panovaly dva názory na to, odkud Mesiáš přijde.

1. buď to nikdo nebude vědět - tak ve verši 27 a nebo druhý názor: Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David (v. 42).

"Ale o tomto člověku víme, odkud je." Ať tak nebo tak, Ježíš určitě Mesiáš není: víme, že je z Galileje. Proto nemůže být Mesiášem.

Podívejte se nyní, k čemu vede, když si člověk nedá tu práci a neprověří fakta. Mnozí lidé v chrámě toho dne dali na to, co uslyšeli od jiných, co se říkalo a co ale nebyla pravda.

a) Záleží na tom?

Pokud nejsou lidé ochotní prozkoumat otázky spojené s osobou Ježíše Krista, pak musí nést důsledky své lenosti, pýchy a vzpoury.

  • Jan 7:28  Tu Ježíš, když učil v chrámě, hlasitě zvolal: „Znáte mě a víte také, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý; toho vy neznáte.

Ironicky zvolal Ježíš: myslíte si, že mne znáte. Kdyby to ale byla pravda, poznali byste, že mně poslal můj Otec.

Proto nesmíme váhat v použití varování. Musíme lidem říct, jaké jsou důsledky toho, když se nechtějí zabývat evangeliem, když odmítají podrobit svoje představy o Bohu, o spasení, o životě, biblickému porovnání s realitou.

  • Skutky apoštolské 17:31  Neboť (Bůh) ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."

Církev dostala od svého Pána životně důležitý úkol – aby bojovala. Čím a za co?

  • 2K 10:4-5  Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly  a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista,

Lidé mají falešné představy: např. všichni budou spaseni, stačí být pokřtěn, záleží, jestli žiji dobrý život. To je duchovní boj: bořit lidské výmysly a místo nich stavět z pravdy o Kristu.

Pán Ježíš v tu chvíli židy varoval:

Neznáte Boha! (v. 8). Já vám o něm svědčím. Reakce tvrdých srdcí na sebe nenechala dlouho čekat:

  • Jan 7:30  Tehdy se ho chtěli zmocnit; ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina.

Evangelium Ježíše Krista ještě může zachraňovat a zachraňuje. Ještě nepřišla hodina, kdy už nebude možné Krista nalézt. Ještě je čas, ještě trvá doba milosti. Ještě je možné přinášet pravdu našim bližním.

PřílohaVelikost
j_714-30_-_osnova.pdf223.99 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer