JAK SE STÁT DOBRÝM SPOLUPRACOVNÍKEM NA BOŽÍM DÍLE? (FP 2,19-24)

 

Jak se stát dobrým spolupracovníkem na Božím díle?

(Fp 2,19-24)

 

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 7. března 2021

2 Timoteovi 2:1  A ty, můj synu, buď silný milostí Krista Ježíše, 2  a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.

I. Úvod: apoštol Pavel v lockdownu

Milost vám a pokoj, v Kristu Ježíši, Bohem milovaní!

Jsem moc rád, že vás mohu vidět takto přes obrazovku, když nejsme spolu v tomto obvyklém nedělním čase ve společném shromáždění na jednom místě. O to těžší to je zvláště pro vás, kteří jste doma sami. Právě do takových dnů nám Pán Bůh dává své potěšující ujištění:

  • Iz 43:2  Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.

a v listu Židům:

  • Žd 13:5  Vždyť Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.´ 6  Proto smíme říkat s důvěrou: `Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?´

Pán o vás ví, ví o každém svém dítěti, které mu důvěřuje. Napadají nás otázky: co nás to postihlo? Nemůžeme volně cestovat za hranice okresu, dokonce se nesmí ani navštěvovat příbuzní, prožíváme taková omezení. Bratři a sestry, Pán Bůh o nás ví, On je s námi. Jak to můžu říci? On to zaslíbil, jak jsme si právě připomněli, a také to dělá. Nebo je to snad náhoda, že právě v těchto měsících procházíme společně knihu Filipským? Jsme uzavření ve svých domovech, v úplně nové situaci a možná nevíme, co si  o tom všem myslet. A náš Pán? Co On na to? Vede nás do Božího slova, do listu Filipským a říká: podívej se, já o tobě vím, a ukáži ti svou vůli do tvého života ve všech těžkých omezeních, ve kterých se nyní nacházíš! Apoštol Pavel je v tom nejtvrdším lockdownu, uzavření, co může být! Když píše tento list filipské církvi, tak sedí kdesi ve starověkém Římě, v pronajatém bytě a čeká na soud. Nemůže z tohoto domácího vězení nikam odejít. Netrvá to tři týdny, trvá to dva roky! Je dokonce připoután řetězy k římskému vojákovi, který ho má za úkol střežit. A na příkladu tohoto muže se máme my dnes společně učit, jak projít touto dobou, kdy jsme sevřeni opatřeními státu a více méně uzavřeni ve svých domovech, bez obvyklých příležitostí vzájemného společenství.

Přátelé, pohleďte na apoštola Pavla. Muž, v očekávání přelíčení před císařským soudem, muž v okovech, muž s velmi pravděpodobnou vyhlídkou, že bude odsouzen jako nepřítel císaře a proto také popraven. To je totální lockdown jeho života. S úžasem však čteme o úplně jiném příběhu, než bychom v takové situaci čekali. Neslyšíme od Pavla nadávky na zkorumpovaný státní systém, na nespravedlnost, kvůli které on musí tak trpět ve vězení, žádné výčitky Bohu, jak se to mohlo stát, jak to mohl dopustit. Místo toho nám Písmo ukazuje muže radostného, jak povzbuzuje Boží děti skrze dopis. List Filipským je označován jako epištola radosti, dopis radosti a povzbuzení. List plný naděje a Božího pokoje. Kéž porozumíme tomu, proč to tak je!

Dostala se mi nedávno do ruky pozoruhodná kniha. Kniha o jednom křesťanu, který organizoval praktickou pomoc pronásledovaným bratřím a sestrám, dospělým i dětem, v Africe. Při jedné ze svých cest do země, vyznačující se zvlášť krutým pronásledováním křesťanů, byl tento muž zatčen tajnou policií a uvězněn. Podmínky v cele byly hrozné. Bylo v ní tolik mužů, že se nedalo mnohdy ani pořádně ležet na zemi. A když se k tomu přidalo trýznění a mučení od spoluvězňů, kteří se hlásili k islámskému státu, protože věděli, že on je křesťan, zabýval se tento muž znovu a znovu myšlenkami na své propuštění: kdy už to bude?, ptal se v duchu. Přeci mě tu nebudou držet dlouho, když jsem český občan. A navíc jsem nic zlého neudělal, tak to je přece nespravedlivé, že mě zatkli. Plynuly týdny, měsíce a vytoužené propuštění na svobodu stále nepřicházelo. Musela to být zoufalá situace. Až jednoho dne Bůh změnil utrpění tohoto muže. Ve vězení se dostal  do společnosti skupiny nových vězňů. A začal s nimi sdílet evangelium. Pověděl těm lidem o Božím Synu Ježíši Kristu, který se stal člověkem, aby na lidském těle nesl spravedlivý Boží hněv vůči hříchu lidí. Pozval je, aby složili svou naději v tohoto Krista, neboť Bůh řekl, že kdo Pána Boha prosí o odpuštění svých hříchů a v Krista uvěří, v jeho umučení i zmrtvýchvstání, tomu Bůh odpouští a přijímá jej za své adoptované dítě. Kristus přináší svobodu, vězňům a zajatcům svého hříchu a jeho důsledků. Ti lidé mohli zakusit, co říká Písmo v

  • Ř 8:1  Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, 2  neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

A tam, v tom hrozném vězení, ten muž pochopil, že to je Bůh, kdo ho přivedl na tak hrozné místo, do špinavého súdánského vězení, aby skrze jeho svědectví slyšeli evangelium další a další ubohé duše, žijící dosud bez světla naděje, a směřující do zahynutí. Jakou ti vězňové mohli mít dříve naději? Žili v muslimské zemi, kde se o Kristově evangeliu nedozvíte z knih, neuslyšíte o něm kázat na ulici, ani se nic nedozvíte ve škole. A nakonec se ještě ocitnete ve vězení. Není to zjevně Boží ruka, která to vše učinila? Že právě na tom nejméně pravděpodobném místě uslyšeli z úst bělocha, křesťana, svědectví o Boží milosti v Kristu Ježíši? Ten křesťan našel pokoj pro své srdce, když se přestal soustředit na sebe a svou bezútěšnou situaci a upřel svůj duchovní pohled na Pána Ježíše. Už se víc neptal: proč? Jak dlouho ještě? Když už budu propuštěn? Místo toho prosil: dej Pane nové příležitosti zvěstovat evangelium! Oslav se na těchto lidech! Zjevuj v evangeliu svou lásku. Z člověka, který byl zaměřený na sebe a kterého tak přirozeně sužovaly otázky spojené s jeho utrpením a touhou po svobodě a bezpečí, se stal člověk zaměřený na Krista. A jeho srdce i mysl se upokojili. Porozuměl, že jej sem dovedl jeho Pán a chce jej také používat, by se Kristus na něm oslavil ve spasení dalších lidí.

A to je stejný postoj, jaký přijal náš radostný vězeň pro Krista, apoštol Pavel, jak čteme v listu Filipským. Svůj život zaměřil na Krista a žil pro Krista, bez ohledu na svou, v lidských očích bezvýchodnou situaci. Možná nebudeš svědčit desítkám lidí o Kristu nebo kázat stovce vězňů evangelium, jako Petr Jašek v Súdánu. Ale modli se, aby ti Pán dal příležitost říct o Kristu sousedce na patře u vás v domě, až se příště potkáte. Modli se o jakoukoliv příležitost sdílet s někým evangelium. Směřuj své naděje, své modlitby, své očekávání na Krista.  A místo obav, co bude v době přísných opatření a zákazů, se kterými musíme dnes žít, Bůh ti bude dávat svůj pokoj do srdce a radost z Kristovy lásky. Můžeš tak být stejně radostný "vězeň" v dnešním lockdownu jako apoštol Pavel v tom jeho, užitečný pro Boží království.

II. Timoteus - osvědčený služebník Pána Ježíše

Myslím, že klíčový verš v celé 1. a 2. kapitole pro nás je uveden v 1. kapitole listu ve v. 27. Pavel tu filipským říká:

  • Fp 1:27  Jenom veďte život hodný Kristova evangelia,

Ať jsme v jakékoliv životní situaci, toto je verš, který by měl být naším heslem. Jenom veďte život hodný Kristova evangelia! Jak to vypadá, to jsme viděli ve 2. kapitole, kde Pavel ve verších 6-11 soustředil naši pozornost na smýšlení Pána Ježíše Krista: On nelpěl na své rovnosti s Bohem, ale pro nás se zřekl všeho, co u Otce měl, a narodil se jako člověk v judském Betlémě. Ponížil se v poslušnosti Otci a to až na smrt na golgotském kříži. Bůh jej vzkřísil a vyvýšil nade všechny, aby k slávě Boha Otce každý jazyk vyznával: Ježíš Kristus je Pán!

Bůh nám dal Ježíše a jeho smýšlení také jako vzor, jak má smýšlet každé Boží dítě, každý křesťan. Co se stane, když je takové smýšlení v církvi? To hned vidíme na životě apoštola Pavla, radostného vězně Ježíše Krista. Ale někdo si řekne: ale to byl apoštol! Jeden z malé skupiny lidí! Takových moc nebylo - měli zvláštní obdarování od Boha. A co já? Já přeci nejsem apoštol... Ve své moudrosti a lásce nám Pán Bůh dále ukazuje, jak stejná moc Ducha svatého proměňuje a ke službě používá další lidi v církvi, nejen apoštoly. Druhý příklad života proměněného Kristovou mocí najdeme v oddíle 2:19-24, je to příklad Pavlova spolupracovníka, Timotea. Podívejme se na Timotea.

 

A. Jeho vztah k filipské církvi

  • Fp 2:19-24  Mám naději v Pánu Ježíši, že vám brzo pošlu Timotea, abych i já byl dobré mysli, když se dovím, co je s vámi. 20  Vždyť nemám nikoho, jako je on, kdo by se tak upřímně o vás staral; 21  všichni si hledí jen svého, a ne toho, co je Krista Ježíše. 22  O Timoteovi však dobře víte, jak se osvědčil, když se mnou jako syn s otcem sloužil evangeliu. 23  Jeho tedy doufám pošlu, jakmile uvidím, co bude se mnou. 24  Spoléhám pak na to v Pánu, že i sám brzo přijdu.

Timoteus byl jeden z Pavlových spolupracovníků, který spolu se Silasem a Lukášem přišli před více než 10 lety do Filipis a zvěstovali zde evangelium. Z jejich služby zde také vznikl sbor - místní církev. Uvěřila nejprve obchodnice s purpurem Lydie. Potom Pavel vyhnal zlého ducha z mladé otrokyně. Její majitelé přišli o zisk z jejího věštění a tak nechali Pavla a Silase uvrhnout do vězení. Ti však zažili nadpřirozené vysvobození. Uvěřil i žalářník a jeho rodina. Mladá církev se začala shromažďovat v domě Lydie. Timoteus se do sboru alespoň jednou ještě vrátil v dalších letech. Tato malá církev od počátku podporovala svými dary Pavla v jeho misijním úsilí. Ježíš Kristus spojil Pavla, učeného žida, mladého Timotea, jehož otec byl nevěřící pohan, Lukáše, snad řeckého původu a nově uvěřivší křesťany ve Filipis trvalým poutem lásky a vzájemné služby. Jedni za druhé se modlí a podporují službu evangelia praktickou pomocí a kázáním. A tak není divu, že Pavel v římském vězení také touží vědět, jak se filipským daří, zvláště poté, co se dozvěděl od Epafrodita, jednoho z bratří z filipské církve, o potížích, se kterými se v  tomto sboru potýkají - vloudili se mezi ně draví vlci - špatní dělníci (3:2), a došlo také k hluboké rozepři mezi dvěma služebnicemi evangelia - Euodií a Syntyché (4:2). Vůbec celý sbor musel zápasit o jednotu smýšlení, lásky i jednání (2:1-3). Koho Pavel pošle, aby se dozvěděl, jak se filipským daří? Timoteus je nejvhodnější kandidát! Má ve svém srdci pro filipské velké místo. Pavel o Timoteovi dokonce říká:

  • 20  Vždyť nemám nikoho, jako je on (Timoteus), kdo by se tak upřímně o vás staral;

Je to snad s podivem, že Timoteus měl takovou péči o filipskou církev? Vždyť to byla církev, která se narodila i z jeho služby během jeho úplně první misijní cesty! Musel mít starost, když se také dozvěděl o trápeních filipských. A potom tu je ještě jeden z filipských bratří - Epafroditus, kterého tato církev poslala na cestu dlouhou 1000 km, aby přinesl dar Pavlovi do vězení, podporu na živobytí, a sám se stal darem filipské církve, když s Pavlem a ostatními v Římě zůstal, aby Pavlovi sloužil, snad jako osobní pomocník. Epafroditus však během své služby v Římě těžce onemocněl. Timoteus se tak staral o něj, služebníka filipské církve a tak se vlastně staral i o filipské. Pavel tu vydává dobré svědectví o Timoteovi. Dokonce říká, že tu nemá nikoho jiného, kdo by se tak o filipské staral, komu by tak ležely na srdci osudy filipských křesťanů, komu by na nich tolik záleželo. Zřejmě nikdo z ostatních spolupracovníků Pavla nemohl jít z Říma do Filipis, jen Timoteus. Ale Timoteus má odvahu zapírat sám sebe, svou starou přirozenost, své staré zájmy a rozhodl se svůj život vydat cele Kristu Ježíši. Hledí si toho, co je Krista Ježíše (v. 21). Teď si možná říkáš: No, ale on byl kazatel Božího slova, on k tomu byl obdarován a povolán, to já nejsem. Ale chci ti dnes říct: oddej se cele Pánu, ať už je tvé povolání jakékoliv!  Ať jsi učitel ve škole, vědec v laboratoři nebo uklízíš na stavbě, oddej se cele Pánu. Život pro Krista není podmíněn tvým obdarováním a povoláním. Pán Bůh tě volá, abys ve všem, co děláš, dělal vše ne jako lidem, ale jako jemu! Pavel nás všechny v Koloským 3:23 vyzývá

  • Kol 3:23  Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, 24  s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte.

Jsme povoláni k životu, který bude celý bohoslužbou, ne jen naše nedělní shromáždění: Pán touží, abychom přinášeli každý sám sebe jako živou, svatou, Bohu milou oběť každý den, v každý čas (Ř 12:1). Tak Timoteus následuje apoštola Pavla a oba dva pak svého Spasitele Ježíše Krista. Rozhodli se oslavit Boha svou obětavostí pro evangelium. Vždyť sám Pán Ježíš dal svůj život, abychom tu zde dnes mohli ve víře stát, majíce jistotu odpuštění hříchů. Ježíš si nehleděl svého, ale ze své lásky k nám se zřekl všeho, aby nás spasil. Podívejme se dále na Timoteovo osvědčení.

  • Fp 2:22  O Timoteovi však dobře víte, jak se osvědčil, když se mnou jako syn s otcem sloužil evangeliu.

B. Jeho osvědčení v životě

Timoteus se také ve službě evangeliu osvědčil. Jeho život dokazuje, že svou víru myslí vážně. Když přijdete k někomu na návštěvu a podíváte se do jeho knihovny, můžete si o tom člověku udělat určitý obrázek. To, co čte, vám napoví, kdo asi je, jaký je váš hostitel. Stejně tak, když se někdo podívá na dosavadní Timoteův život, pak uvidí, že svědčí o víře v Krista. Timoteus sloužil evangeliu spolu s apoštolem Pavlem. Pavel dokonce říká - jako syn s otcem (v. 22). Tak byl mezi nimi věkový rozdíl jedné generace a přece spolu sloužili.

Timoteus nebyl z těch nově obrácených lidí, kteří si o starších křesťanech myslí něco jako: no, tahle stará generace, ti žijí evangelium ještě po staru. Já vím, jak se musí zvěstovat evangelium mojí generaci - mladým lidem moderním způsobem. Tomu tenhle starý Pavel nemůže rozumět. Ale já budu používat nové, moderní metody a určitě budu mít větší úspěch.... Ne. Vidíme tu úplně jiný obraz: pokorný Timoteus se učí od pokorného Pavla. A všimli jste si někdy, že by se Pavel povyšoval nad Timotea? Že by zdůrazňoval svou vlastní důležitost, vždyť on je přeci apoštol! Ne. I Pavel i Timoteus jednají pokorně před druhým a s druhým křesťanem. To je dobré, Bohu libé jednání. Kdysi před lety, jak o tom čteme v listu Galatským ve 2. kapitole, šel Pavel do Jeruzaléma za staršími, aby s nimi probral, jak rozumí evangeliu, a shodli se, že jej káže pravdivě. Apoštol, kterého do služby povolal sám Ježíš na cestě do Damašku a on jde v pokoře za církví, aby se spolu poradili. Ne, ani Timoteus, ani Pavel, žádný z nich rozhodně nebyl pyšný muž. Je to služebník, který naslouchá, co mu říkají jeho spolupracovníci, co mu říká církev. Tak to Bůh v církvi totiž moudře zařídil, aby nás samotné ochraňoval od pýchy, která je tomu starému člověku v nás tak přirozená. Ale Bůh nám dal bratry a sestry v církvi, aby nás od té zničující pýchy proměňoval do pokory podobné pokoře jeho Syna, Ježíše Krista.  Nepohrdejte bratři a sestry hlasy církve, neodmítejte slova, kterými vás Pán skrze církev chce zachraňovat od vaší pýchy, která může vést k bolestivému konci, kdy člověk spláče nad svým životem.

III. Tvoje místo služby

Ještě se chci zastavit u jedné pozoruhodné věci. Pavel říká: O Timoteovi však víte, jak se osvědčil ve službě (v. 22). Kde začala Timoteova osvědčenost? Když začal s Pavlem sloužit evangeliu ve Sk 16? Když ho Pavel spolu se Silasem vzali na misii? Myslím, že ne. Ta osvědčenost Timotea je spíš už nějaké ovoce, dozrávající na stromě s hlubšími kořeny. U zrodu osvědčenosti Timotea totiž stály jiné osoby. Byla to jeho babička Lóis a maminka Euniké. Apoštol Pavel nám to sděluje v 2. listu Timoteovi, když mu píše:

  • 2Tm 1:5  Připomínám si tvou upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lóis a tvá matka Euniké, a kterou máš, jak jsem přesvědčen, i ty.

Tyto dvě ženy byly pro Timotea a jeho budoucí službu klíčové. Jak mu posloužili? - Timoteovi a tím nyní celé církvi? Pavel to znovu vysvětluje v další části listu:

  • 2Tm 3:15  Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.

Od dětství jej tyto dvě ženy vedly ke znalosti Písma. Muselo to být intenzivní vedení, vždyť Pavel říká: již od dětství znáš Písma - ne jen v dětství jsi něco slyšel z Písma, nebo v dětství ses něco dozvěděl z Písma. Ne, píše: ty je přeci Timotei od dětství už znáš!  Ani babička, ani maminka nemohly způsobit ani zaručit, že Timoteus uvěří Kristu. Věděly, že to je Boží milost, Boží dílo. Ale zároveň rozuměly úkolu, který jako rodiče či prarodiče mají od Pána: učit jim svěřené děti Božímu slovu. Vůbec v tu dobu, kdy byl Timoteus malý, nemohly vědět, jak jednoho dne začne Timoteus sloužit evangeliu, vůbec nemohly tušit, jakým povzbuzením bude Timoteus dalším křesťanům ve filipské církvi, jistě neměly ponětí, že se stane starším celého jednoho sboru, místní církve, a bude vychovávat další muže a ženy ke službě evangeliu. Ale ukázalo se to jako klíčové v životě Timotea: od mládí poznával Boží slovo, rostl a sílil v něm. A Pán Bůh to vše jednoho dne použil: nejprve k obrácení Timotea, snad jak to popisuje Lukáš ve Skutcích 14:6 při první misijní cestě apoštola Pavla, když přišel do Lystry v dnešním Turecku a později v Timoteově službě Božímu království. Vím, že tu dnes poslouchají někteří z vás, kteří jste rodiče - maminky a tátové, nebo babičky a dědečkové. Jestli vám Bůh svěřil do péče děti, pak je syťte od malička Božím slovem. Nejprve vyprávěním, potom třeba příběhy z dětské Bible, ale již v předškolním věku je uvykejte klasické Bibli. Je to vaše výsada i zodpovědnost učit děti Slovu. Je to vaše služba Pánu i církvi. Bůh ví, jak jednoho dne budou sloužit Pánu! Položte dobrý základ svou každodenní věrnou službou učení dětí Božímu slovu: čtěte s nimi, mluvte, ptejte se, vysvětlujte. A Pán vás odmění radostí ze služby evangeliu! A jestli nevíte, jak na to, zeptejte se ve víře starších žen v církvi, které tak děti vedou nebo vedly. Věrná, každodenní a dlouholetá služba maminky a babičky Timotea přinesla ovoce v pravý čas a posloužila celé církvi. Spurgeonovi bylo 16 let, když kázal své první kázání ve sboru. A hádejte, kdo položil základ jeho celoživotní služby evangeliu: jeho dědeček, u kterého malý Spurgeon bydlel. To on ho sytil slovem a učil ho Božímu slovu rozumět. Rodiče, dejte si tu práci a učte své děti Písmu. Ale i vy, kteří jste již starší - je vám třeba 30 syťte se Božím slovem. Studujte ho - namočte se do něj jak okurka do láku, jak říká bratr Pavel Steiger. A Bůh vás bude používat ke službě církvi.

A pak chci ještě vyzvat jednu skupinu lidí v církvi: zvláště mladé muže a dívky. Je ti dnes možná 13, možná 15 let. Ale právě teď máš největší možnosti. Tvá mysl je čerstvá, lehce se učí, je bystrá a pamatuje si, co se učí. Ponoř se do Božího slova, aby proměňovalo tebe samotného a Pán tě mohl použít také ke službě církvi. Fascinovalo mě, když jsem tento týden viděl ukázku z americké národní soutěže ve znalostech Bible. Porota položila otázku, odkud z Písma pochází tento verš: bohatství a sláva pocházejí od tebe. Soutěžící byli děti, snad 13 až 17 let. A jedna ze soutěžících dívek odpověděla: 1 Paralipomenon 29:10-12. A pak začala z paměti tyto verše recitovat. A nejen to, uprostřed se téměř rozplakala. Zeptali se později, co se stalo. Její odpověď byla svědectvím víry: jak Boží  slovo z paměti citovala, tak k ní promlouvalo a ona si uvědomovala, kdo je Bůh, o němž mluví. V těch verších je totiž napsáno:

  • 1Pa 29:10-12  I dobrořečil David Hospodinu před zraky celého shromáždění. Řekl: "Požehnán jsi, Hospodine, Bože Izraele, našeho otce, od věků až na věky. 11  Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skvělost, stálost a velebnost, všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava. 12  Bohatství a sláva pocházejí od tebe, ty panuješ nade vším, máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, vyvýšení a utvrzení všeho je v tvých rukou.

Ano, to je náš Bůh. V tomto posledním čase se nám zjevil v Ježíši Kristu, abychom se i my mohli stát jeho služebníky, služebníky evangelia Ježíše Krista. Pán nám dal dva příklady, jak vypadá život služebníka Kristova – ten apoštola Pavla v římském zajetí a také Timotea věrného služebníka evangelia. Život zaměřený na Ježíše Krista a naplněný jeho slovem. Dá-li Pán, příští neděli se podíváme na třetí svědectví života, tentokrát člena filipského sboru – Epafrodita.

 

 

Osnova kázání