Jak žít pro věčnost? (J 12,20-50)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Světlo naplňuje věčný život; tma v něm nemá místo.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 4. března 2018

Dobré dopoledne vám všem a pokoj a milost ve jménu Ježíše Krista!

Co to znamená žít pro věčnost? Dnes je rozšířený názor, že žijeme teď a tady a pro tuto chvíli a to je to podstatné, to je vše, na čem záleží. Odpověď na otázku, jestli je náš život věčný, nebo jen omezený 70, či 80 lety určuje, jak jej prožijeme. Co je důležité o co usilovat, co má smysl a co ne, to poměřujeme odpovědí na tuto otázku.

Jestli je tento život od narození až po smrt všechno, co je, pak "jezme, pijme, neboť zítra zemřeme" (1K 15:32). Pak by opravdu záleželo jen na tom, co je nejlepší pro mě, jak můžu získat co nejvíc v oblasti majetku, kariéry, uznání od druhých, kolik moci nad druhými, jaké množství požitku. Jestli je tento život vše, pak se všechno točí kolem mne: o co tu jde, jsem jenom já. Pak je každý jediný člověk sám sobě středem všeho.

Bible tento pohled nazývá duchovní slepotou. Protože člověk, který má za cíl potěšit sám sebe, místo, aby těšil Boha a byl potěšen Bohem, je slepý a duchovně mrtvý. Satan mu oslepil oči, aby neviděl pravdu a jeho duch je mrtvý, protože je oddělený od Boha a nemá schopnost Boha milovat. Duchovně mrtvý člověk nesměřuje k věčnému životu, který oplývá pokojem a radostí, která nemá konce, ale k tomu, aby nesl trest za svou nevěru a vzpouru proti svému Stvořiteli a Dárci života. A nesl ho věčně.

Smrtí tady na zemi to nekončí. A máme kolem sebe tolik znamení, ukazatelů, vykřičníků, že tomu tak je. Jen je nebereme vážně, když odmítáme poslouchat Boha.

Smrt je pro člověka nepřítel. Zdravý člověk nechce zemřít. Dělá vše pro to, aby zdravý zůstal, co nejdéle. Nemocný vyhledává lékaře, aby mu pomohl být opět zdravý a nezemřít.

Také volby, které v životě děláme, ukazují, že jde o něco víc, než jen o časnost a o to, jak si ji užít. Student zapírá svou lenost, aby zvládl zkoušky, a tak se učí. Všichni rozlišujeme dobré a zlé a jsme ochotni pro to dobré něco obětovat, protože máme nějaký stupeň zodpovědnosti. Jsme schopni abstraktně přemýšlet, jsme schopni žít v manželství, přátelství, ve vztazích. Jsme schopni lásky a oběti.

Proto Ježíš Kristus přišel na zem a stal se člověkem, abychom mohli žít život, ke kterému jsme byli stvořeni: k Boží slávě, v radosti a pokoji s Bohem i stvořením. Ježíš proto přišel, aby porazil smrt, našeho nepřítele.

Jak tedy můžeš i ty žít pro věčnost? Odpověď na tuhle otázku dává Ježíš také:

  • Jan 12:20 ...poutníkům, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu...

I. Žít pro věčnost znamená uvěřit Ježíši (12:20-24)

O velikonočních svátcích přicházelo do Jeruzaléma mnoho poutníků, aby se klaněli v chrámě Bohu. Mezi nimi byli Řekové (v. 20). Očekávali bychom, že v židovském chrámě budou Boha uctívat především židé, ale Boží milost zasáhla také pohany a někteří se odvrátili od svých bohů k uctívání Hospodina, Boha Izraele. Ti každoročně přicházeli v tento čas velikonoc, aby se klaněli Bohu na místě pro ně v chrámě vyhrazeném. A protože byli v Jeruzalémě právě v tuto dobu, nemohli nezaslechnout, co se mezi lidmi tak rychle šířilo: zpráva o Ježíši Nazaretském, který vzkřísil mrtvého člověka, jménem Lazar, ačkoli ten byl mrtvý a již 4 dny pochovaný v hrobě. Nebyla to popravdě jediná zvěst, která o Ježíši ve městě kolovala: učinil před očima lidí už mnoho zázraků. Apoštol Jan některé z nich popsal ve svém evangeliu: uzdravení 38 let chromého člověka, uzdravení od narození slepého a dokonce i to, jak Ježíš odpouštěl hříchy, což jak každý rozumí, přeci může jenom Bůh a ne žádný člověk.

Poutníci slyšeli o Lazarově vzkříšení, a proto nyní chtějí vidět Ježíše (v. 21). Přicházejí tedy za Filipem a ten za Ondřejem, pak jsou společně za Ježíšem.

Filip a Ondřej jsou jediní mezi 12 učedníky, kteří mají řecká jména. Snad proto šli Řekové právě za nimi. Proč nešli poutníci rovnou za Ježíšem?

A. Ježíš a lid izraelský

Je možné, že se báli. Obecně byl postoj židů k pohanům nadřazený. Izrael byl pro Boha zvláštní národ. Apoštol Pavel to popisuje takto:

  • Ř 9:4-5 Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, jejich jsou praotcové,

Byli tedy Bohem požehnáni tak, jako žádný jiný národ. A tato skutečnost je vidět i ve službě Pána Ježíše. Matouš zaznamenává, jak Pán Ježíš chodil mezi pohany - v okolí Týru a Sidónu.

  • Mt 15:21-24 Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: "Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá." Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: "Zbav se jí, vždyť za námi křičí!" On odpověděl: "Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského."

První, co té pohanské ženě Ježíš říká, je: přišel jsem zvěstovat spasení lidu izraelskému.

Opomněl ji snad? Ne, jen ji dal čas, aby porozuměla, jakého požehnání se jí dostává. Ona se před ním pokořila a upnula svou naději na uzdravení své dcery k Ježíši. A on ji uzdravil.

Stejně jednal učedníky, když čekal ještě 2 dny, než šel vzkřísit Lazara - kvůli nim to učinil, aby uvěřili (J 11:15). Stejně jako Abraham a Sára museli čekat 20 let, než se jim narodí syn, kterého jim Bůh zaslíbil. Čekání na Boží čas má vždy dobrý důvod. Chce nás něco naučit o vděčnosti Bohu.

Viděli jsme už v Janově evangeliu, jak Ježíš sloužil pohanům - tedy lidem, kteří nebyli židy. Byla to samařská žena u studny, která v něj uvěřila, když jí pověděl evangelium. U Lukáše v 7. kap. čteme o zřejmě římském setníkovi, jehož sluhu Ježíš uzdravil.

Bojíš se přijít k Ježíši? Co ti řekne? Myslíš, že ty nejsi ten, s kým by se Ježíš chtěl setkat? Protože jsi ho nikdy nehledal? Protože jsi nežil moc dobře?

Ale Ježíš přišel, aby zbořil zeď mezi pohany a židy, protože na kříži usmrtil jejich nepřátelství. Přišel zvěstovat pokoj všem blízkým i dalekým, každému člověku. Proto smíme stát ve víře v Něj před Bohem Otcem (Ef 2:14-18)

Už tu není žádná překážka, abys nemohl k Bohu přijít s důvěrou. On tě nevyžene pryč. Je jediná cesta k Bohu, a to ve víře v oběť Syna Božího na kříži:

  • 1 J 1:9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Protože: uvěřit Ježíši, znamená žít pro věčnost!

B. Ježíš řečtí poutníci

Filip a Ondřej přivedli řecké poutníky k Ježíši.

  • Jan 12:23-24 Ježíš jim odpověděl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo.

Ježíš je Pán a Bůh v lidském těle. Ví, co nyní přichází. To, proč přišel, se blíží. Ježíš to dobře ví. Je to poprvé, kdy místo, aby řekl: ještě nepřišla má hodina, všem okolo stojícím dosvědčil: to, proč jsem se stal člověkem, se blíží.

A dobře také ví, jaký úkol ho čeká: přišel, aby zemřel zástupnou a vykupitelskou smrtí. Ke kříži Golgoty už mnoho času nezbývá.

Okolnosti v jeho životě nejsou tím, co by ho vláčelo sem a tam. Ne: On je Pánem a vše se děje tak, jak před věky Bůh naplánoval: použije hříšné lidi, aby dosáhl vítězství nad hříchem a jeho láska aby slavila vítězství: zemře-li Ježíš, pak to nebude kvůli svému hříchu, protože On jediný je svatý, jediný dokázal žít bez hříchu:

  • 1 Petrův 2:21 vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 22 On ‘hříchu neučinil

ale zemře kvůli lidem. Jeho smrt přinese užitek všem, kteří ve víře vyznali své hříchy Bohu. Ježíš je vezme za své.

Kradl jsi někdy? Ježíš bude přibit na kříž jako zloděj místo tebe. Ublížil jsi někomu? Ježíš bude přibit na kříž jako násilník místo tebe. Byl jsi nevěrný své ženě? Ježíš bude přibit na kříž jako cizoložník místo tebe. Podváděl jsi ve škole? Ježíš bude na kříž přibit jako lhář místo tebe. Odmítal jsi ve svém životě Boha? Ježíš bude přibit na kříž jako bezbožník místo tebe! Jak se to může stát? Věř a budeš žít!

Ježíš přišel proto, aby se stal hříchem kvůli nám!

Proto musí pšeničné zrno padnout do země, zemřít. Proto musí nyní Ježíš jít na kříž.

  • Zemře-li však, vydá mnohý užitek (24).

Kdyby Ježíš nezemřel, nikdo by nebyl zachráněn. Nezvěstovali bychom dnes nic o věčném životě. Ale On to učinil. A jeho dokonané dílo přineslo a stále přináší užitek: hříšníci se v pokání obracejí k Bohu a Bůh je oslaven!

II. Žít pro věčnost znamená zemřít pro časnost

A. O učednících

Myslím, že to není náhodou, že zde apoštol Jan zmiňuje Filipa a Ondřeje, učedníky Pána Ježíše. Na všem, co Pán dělá, vyučuje svoje nejbližší, které vybral, aby je vyzbrojil ke službě evangeliu. Už jsme si mohli všimnout, jak procházíme Janovým evangeliem, jak Pán se svými učedníky jedná, i když to na první pohled vypadá, že mu jde v tu chvíli především o ty, kteří ho ještě neznají.

Boží děti, které Bůh Otec adoptoval do své rodiny skrze víru v Krista, si mohou být jisté, že Bůh s nimi bude vždy jednat k jejich dobru: zvěstuje-li se někde evangelium, používá to Bůh také k budování učedníků - Božích dětí.

Filipa a Ondřeje povolal kdysi Pán Ježíš v Betsaidě na začátku své služby před třemi a půl lety. Učil Filipa i Ondřeje důvěřovat Kristu i uprostřed náročné služby, když Ježíš nasytil 5000 rodin a učedníci pomáhali. Učil je důvěře v Jeho moc a božství, když čekal se vzkříšením Lazara, učil je i před několika málo dny u večeře v domě Šimona malomocného. Nikdy mu nesešli z mysli. Neopustil je, ani na ně nezapomněl kvůli dalším lidem.

Pán Ježíš neopouští svoje učedníky, ale znovu je učí, vyzbrojuje, posiluje i kárá a napravuje. To proto, aby rozuměli, na čem záleží. I když je tu zástup Řeků, kteří ho chtějí vidět, Jeho slova nakonec směřují až k Ondřejovi a Filipovi.

  • J 12:25-26 Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“

Je to paradox! Ježíš chce po svých učednících, aby nepovažovali život, který žijí za nic ve srovnání s životem věčným! Není přece všechno v našem životě špatné! Každý máme spoustu hezkých zážitků. Radujeme se a těšíme z dobrých vztahů s kamarády nebo s rodinou. Je to príma sejít se na oslavě narozenin s blízkými. Miluji dívat se na majestátné hory se zasněženými vrcholy. Raduji se, když se našemu Honzíkovi podaří pěkně vystřihnout vystřihovánku pro děti.

Ale kdybych pro tuhle všechnu krásu, dobré chvíle, zážitky a vztahy zapomněl na Boží království, zjistil bych jednoho dne, že mi nic nezbylo. Kdo považuje všechnu krásu a dobré věci, které jsou mimochodem vždycky darem od Boha lidem, ať mu věří nebo ne, kdo je staví na první místo ve svém životě, ten o ně nakonec přijde.

Každý nemusí být hned rovnou zločinec, aby jednal pošetile z hlediska věčnosti. Protože každá věc, i když sama o sobě dobrá a užitečná, pokud s ní zacházím jako s důležitější, než je žít pro Krista Ježíše, je jen pastí.

Před 20 lety jsem moc rád jezdil do přírody, na výlety nebo na chatu. To jsou samé dobré Boží dary: být v přírodě, sportovat, těšit se ze společnosti rodičů a přátel. Ale znamenalo to, že jsem neměl v neděli společenství s církví, ani jsem se nenechal sytit Božím slovem. Nakonec mi tomu dal Bůh porozumět, abych viděl, co je důležité pro věčnost.

Jestli chceš sloužit Ježíši, následuj ho! Nenechej, aby jakákoliv dobrá věc ani jakýkoliv jiný člověk vstoupil mezi tebe a Ježíše a stal se pro tebe důležitějším.

Nebude to jednoduché. Protože následovat Ježíše je v tomto světě jako pěst na oko. Budeš muset jednat jinak než tvoji spolužáci ve třídě, kteří ještě pořád žijí pro tento svět. Ale právě skrze tvoji věrnost Ježíši se jim dostane svědectví, které může zachránit jejich život pro věčnost. Nestojí to za to?

Možná nebudeš oblíbený v práci, když nebudeš chtít dělat podfuky stejně jako ostatní. Ale to je právě ta věrná služba Kristu, která dojde cti od Otce (v. 26). Můžeš být nástrojem v Božích rukou ke spasení jiných lidí. Nestojí to za to?

Nemáš pro svoje zájmy a koníčky vlastně čas sloužit druhým lidem ve sboru? Ale Kristus za tvého bratra a sestru zemřel! A tebe volá ke službě církvi. Nestojí to za to?

B. O Kristu

Žít pro život věčný není jednoduché. Nebylo to jednoduché ani pro Ježíše. Dokonce to bylo tak těžké, že prosil Otce, jestli neexistuje nějaká jiná cesta, než zemřít v tomto světě na golgotském kříži.

  • J 12:27 -28 „Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“

Úzkost doléhá na duši Ježíše. Použitý slovesný tvar tu vyjadřuje, že ten stav už nějakou dobu trvá. Ale ta úzkost je čím dál tím víc intenzivní, takže jeho duše už je tou úzkostí sevřená ze všech stran jako ve svěrací kazajce, jako ovoce v lisu, který se víc a víc utahuje. Hrůza kříže se blíží.

A opravdu: večer před svým zatčením v Getsemanské zahradě se Ježíš modlí k Otci:

  • Mt 26:39 „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich;

To není výkřik vzpoury proti Otci, ale je-li jiná cesta, jiný způsob jak přinést smíření mezi Bohem a lidmi, než Ježíšovo utrpení na kříži, ať ji Otec otevře!

Ale jiná cesta není. A Pán Ježíš ji přijímá:

  • Mt 26:39b avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“

Jestliže se svatý, dokonalý, nevinný Boží Syn ponížil v poslušnosti a podstoupil smrt na kříži, jak bychom my, kteří bychom měli být spravedlivě odsouzeni za své viny, avšak místo toho nyní ospravedlněni prolitou krví Kristovou, nebyli z vděčnosti ochotni vydat všechno v tomto životě Bohu?

Bůh Otec se k Ježíši přiznal:

  • J 12:28 Z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“

Skrze vyvýšení Krista na kříži i Ježíšovo vzkříšení a vystoupení na nebesa je Bůh oslaven. Jeho spravedlnost se naplnila: hřích byl potrestán podle zákona. Bible říká:

  • Ř 6:23 Mzdou hříchu je smrt,

a přece Bůh lidem odpouští hříchy: protože Kristus zaplatil plnou cenu, zaplatil dostatečně za každého, kdo mu věří. Verš v Římanům 6:23 má totiž slavné pokračování ve své druhé části.

  • ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu!

Rozumíte tomuto slovu? Bůh říká, že se oslaví!

III. Žít pro věčnost znamená žít ve světle

Lidé, kteří to kolem Ježíše slyšeli, se dali rozdělit do tří skupin:

1) první říká: hm, to jen zahřmělo.

Bylo to slovo o kříži Ježíše pro vás jen zahřmění, které se ozvalo a už tu není?

2) Pak tam byli ti, kteří říkali: Anděl k němu promluvil.

Je pro tebe slovo o kříži Pána Ježíše jen náboženská povídačka?

3) Ale ten hlas se neozval kvůli Kristu, ale kvůli nám! Kvůli lidem, kteří kolem Ježíše stáli, kvůli učedníkům, a také kvůli nám, kteří jsme tu dnes shromážděni!

Poslechněte si to ještě jednou: Bůh se oslavil v Kristově kříži a ještě se oslaví ve chvíli, kdy mu vyznáš svoje hříchy v prosté modlitbě víry. Nečekej na nic a poklekni v duchu před Kristem! Slož svou naději na věčnost v Něho! Nikdo jiný tě nemůže zachránit!

Možná si představuješ toho, kdo tě může zachránit, jako schopného politika. Třeba je to pro tebe Miloš Zeman, který zachrání naši zemi před právem šaríja.

Anebo to vůbec není žádný politik, protože si myslíš, že žádnou záchranu nepotřebuješ, protože tenhle život zvládneš sám!

Lidé, kteří stáli kolem Ježíše, měli celkem jasnou představu, kdo je může zachránit: bude to Mesiáš, nebo-li Kristus, Spasitel, Zachránce, který ustaví pozemské království. Takový politik, král. Takové porozumění měli ze Starého zákona. Ale rozuměli mu špatně, vykládali ho pod tíhou osobní zkušenosti nadvlády Římanů.

A přece u Daniele v 7. kap. čteme o Synu člověka, který přichází z nebes, aby zvládl na věky.

  • Da 7:13 Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. 14 A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno."

Spasitel je Syn člověka, který přichází z nebe. Bůh v lidském těle. To je Ježíš, kterého si lidé představovali jinak: čekali mocného člověka, politika nebo vojáka. Ale Písmo mluví jinak, jak čteme u proroka Izaiáše. Mluví o trpícím služebníku, který skrze svoje utrpení a smrt vykoupí Boží lid.

  • Iz 53:3-5 Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.

Prověřte tedy, jestli i vaše představa o Spasiteli je pravdivá nebo je to spíše vaše přání nebo výklad v současnosti většinou lidí přijímaný jako ten správný. Pravda je objektivní a lze ji dohledat a ověřit. Pravda je zjevením od Toho, který je Pravdivý a komu vše patří! To zjevení pravdy držíte ve svých rukou! Ověřte, co říká Boží slovo!

To světlo, které přišlo do světa a které je jistým průvodcem na věčnost, je tento Ježíš Kristus. Znovu a znovu činil před lidmi znamení, aby uvěřili, že jej poslal Otec a že je tím Zachráncem. A my, ačkoliv jsme nebyli přítomni, když Ježíš mluvil k lidem a ta znamení činil, čteme o nich v Božím slově. Všimněte si toho důrazu: v Božím, ne lidském slově! Proč na tom záleží?

Protože jsme na tom stejně jako byli posluchači Pána Ježíše:

Někteří odmítali Ježíše. Bůh je vydal na pospas jejich odmítání. Čím víc zavírali oči před Ježíšem, tím méně viděli Spasitele svých duší, čím více odvraceli srdce od důvěry Kristu, tím více byla jejich srdce tvrdá a neoblomná.

Tak jedná Bůh plný milosti a slávy, tak jedná Ježíš Kristus, neboť on je vpravdě Bůh v lidském těle. Jeho je spravedlnost a on spravedlivě trestá hřích nevěry lidí. Jeho je však také nezměrná láska, která dává nové srdce těm, kdo se mají znovu narodit k chvále Boha.

Uvěříte této zprávě? Uvěříte tomuto kázání?

Mnozí v ten den, kdy k nim Ježíš mluvil, uvěřili. Ne všichni se od pravdy odvrátili, ale mnoho z předních mužů (v. 42) v něj v ten den v Jeruzalémě uvěřilo.

Uvěříš Kristu? Satan byl poražen, nyní je vyvržen ven (v. 31) a Kristus vládne. On každý den povolává lidi ze všech národů k víře a ke spasení - z židů i z pohanů - nikdo není vyloučen. Žijeme ve věku církve, těla Pána Ježíše, které vykoupil svou krví.

Budeš následovat světlo, které nyní září před tvýma očima, nebo je zavřeš a zůstaneš ve tmě. Ježíš volá:

  • J 12:44-46 Ježíš hlasitě zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal. A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“

Ještě zní hlas pozvání ke spáse.

  • Žd 3:7-8 Proto, jak říká Duch svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru.‘

To slovo, které jsme dnes četli, není jen voláním ke spáse - je to také slovo, které rozsuzuje:

  • J 12:48-50 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den. Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci. A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“

Ježíš se rozhodl: žít pro věčnost, s pohledem upřeným na věčnost, na Boží slávu, na Boží dobrotu a lásku, mu dalo sílu jít až na kříž Golgoty. V něm je ukryto to tajemství, nyní zjevené nám, kteří se neřídíme svou vůlí, ale vůlí toho, jež si nás zamiloval a dal svůj život za nás. Upři i ty svůj pohled na kříž Kristův. Jeho světlo ti dá schopnost pravdivě vidět co je důležité a co ne. Dá ti porozumět, jak žít život pro věčnost už nyní.

PřílohaVelikost
j12-20-50-osnova.pdf221.8 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer