Jeden všemohoucí nad všechny nepřátele (Žalm 20)

Daniel Adamovský, Ústí nad Labem, 10. března 2019

Kam se upínáte v čase těžkých životních situací? Za co se modlíte?

 

I. Úvodní ilustrace

Představte si, je rok 1944, červen a vy jste už pře rok na jihoanglickém prostředí, kde tvrdě cvičíte na invazi do francouzské Normandie. Víte, že vás čeká těžký nepřítel v masivním železobetonovém opevnění. Den D se neúprosně blíží a vy už jen čekáte na konečný rozkaz k nalodění a plutí přes Lamanšský průliv. Za několik hodin vystoupíte na francouzské pláže mezi dopadající dělostřelecké granáty, kulometnou palbu a miny. Nebudete mít žádnou cestu zpět, jen kupředu proti nepříteli. Nyní je však ještě večer před bitvou a vy jste pronásledováni nejistotou a strachem. Co se vše stane, přežiju to? Kdo z nás padne? Podaří se nám prolomit obranu? Zvítězíme, nebo nás smetou zpátky do moře? Život křesťana je válka plná bitev, které vyžadují plné nasazení. Nepřátel je mnoho. Neustále bojujeme s vlastní hříšnou tělesností. Bojujeme s pokušením, které dokáže velmi překvapivě zaútočit. Přichází zkoušky do našich životů, životní zvraty s nejistou budoucností, atd.

II. Úvodní otázky směřující pozornost posluchačů

Kam se v těch chvílích upínáte? Za co se modlíte, když stojíte před těžkou životní bitvou?

A. Přechod k hlavním bodům

Žalm 20 nás učí, jak se v čase před těžkou bitvou připravit skrze:

  • přiznání Boží svrchovanosti,

  • poznávání Božích vlastností na modlitbách,

  • propojení důvěry v Jeho moc.

Název kázání je Jeden Všemohoucí nad všechny nepřátele.

III. Modlitba boří strach z nepřítele (v. 2-6)

Blíží se velká bitva. Na Izrael přitáhl mocný nepřítel s těžce vyzbrojenou armádou. V lidu vyvstávají obavy a strach. Co bude? Jak se ubráníme?

Král David však neváhá a přivádí lid před Hospodina, aby společně prosili v těžké době Boha o vítězství. V prvním bodě kázání čteme 4 prosby shromážděného lidu za svého krále. Sledujeme, jak tíseň sjednocuje lid se svým králem, na kterém leží břemeno rozhodování, a proto se musí všichni spojit ke společným modlitbám.

A. Prosba za Boží ochranu (v. 2)

První prosba ve v. 2 je prosbou za vyslyšení modliteb a Boží ochranu v nadcházející bitvě. David ví, že Bůh slyší a odpovídá na jeho prosby. Mnohokrát byl v podobně tíživé situaci, například když bojoval s vlastním synem Abšalómem, tehdy prosil a Bůh odpovídal.

  • Ž 3:5  Můj hlas zní k Hospodinu, volám a on mi ze své svaté hory odpovídá.

Bůh svého věrného vždy vyslyší. Král David i lid jsou zde zajedno, prosí u svrchovaného Boha. Prosí u zdroje moci. V druhé části verše modlitba pokračuje prosbou za bezpečí pro krále uprostřed bitvy. Slovní spojení „poskytne bezpečí“ doslova znamená uvést na vyvýšené bezpečné místo. Vykresluje vyvýšení Bohem z vřavy bitvy do bezpečné výše, kde na krále nikdo z nepřátel nedosáhne. Ovšem, co má králi poskytnout bezpečí? Čteme: „…jméno Boha Jákobova“. V dobách SZ bylo jméno vždy spojené s reputací dané osoby, postavením ve společnosti a charakterem. Například mocný člověk měl mocné jméno, naopak vyvrhel byl bezejmenný (Jb 30:8). Jméno bylo synonymem toho, co osoba znamenala a jak jednala. Symbolizovalo souhrn jeho vlastností spojený se zkušeností s jeho jednáním.

I: Když si někde přečtete jméno Adolf Hitler, okamžitě vám v mysli vyvstanou historické souvislosti démonického říšského kancléře, který zatáhl svět do války, v níž zahynulo přibližně 72 mil. lidí.

Naopak, když si přečtete třeba jméno Kačer Donald, tak vám vyvstanou v paměti veselé příběhy dobrosrdečného i když trochu natvrdlého animovaného hrdiny. Tedy jméno bylo a je pro pověst jeho nositele velmi významné.

Tím spíše Boží jméno pro Boží lid. Boží jméno reprezentuje lidu i králi všechny Boží vlastnosti a Boží jednání. Mnoho přímých spojení nacházíme v Žalmech.

  • 89:17  Ve tvém jménu jásají každý den, pozvedají se ve tvé spravedlnosti.

Boží jméno je spojené se spravedlností.

  • 99:3 Nechť vzdávají chválu tvému jménu, velkému a budícímu bázeň -- je svaté.

Boží jméno je hodné chvály a budí bázeň stejně jako sám Bůh. A nalezli bychom mnoho dalších Božích vlastností spojených s Božím jménem, věrnost (89:25), spása (96:2), dobrota (100:4-5), aj. Vidíme milí svatí, že modlitbou si lze připomínat všechny úchvatné Boží vlastnosti a současně bohaté historické zkušenosti Božího jednání se svým lidem. Čímž lze povzbudit svou kuráž před nadcházející bitvou a porazit strach.

B. Prosba za Boží moc (v. 3)

Proto druhá prosba ve v. 3 žádá o přímou Boží pomoc a podporu. Protože lid i král vědí, že se modlí k Bohu, který vše vede podle svého plánu svou neomezenou mocí, tak de facto prosí, aby Bůh přímou intervencí bitvu vyhrál. Neprosí o posílení vlastních sil, neprosí ani o požehnání jejich zbraní, či čehokoliv jiného. Prosí, aby Bůh jednal svou mocí a jen On se oslavil. Místem odkud má Boží moc vyjít je svatyně a Sión, tedy Jeruzalém, kde Boží moc přebývala mezi lidem. Už od dob Mojžíše Bůh přebýval ve svatostánku se svým lidem, ne jinak tomu bylo, když David vnesl Archu úmluvy do Jeruzaléma, ještě než vznikl Šalamounův chrám. Bůh dnes nestojí na straně žádné armády ani státu, ale stále se zastává a bojuje za svůj Boží lid. Stejně jako David a lid Izraele, i my musíme prosit za jednání Boží moci v našich bitvách. Není to tak, že bychom nedělali nic a jen se dívali. Nejsme diváci, ale válečníci. Avšak stejně jako v modlitbě roste kuráž, tak s vědomím Boží moci roste i důvěra.

C. Prosba za přijetí oběti (v. 4)

Třetí prosba lidu za svého krále žádá přijetí králových obětních darů, které předložil Bohu. Sloveso „pamatuje“ má hlubší význam, než jen to, aby Bůh měl obětní dary pasivně zapsané v paměti. Bůh není účetní, který by sčítal každému člověku předložené dary a zapisoval je někam na listinu. Ne, David předkládá dary a oběti, aby jej před Bohem připomínali a Bůh aktivně jednal. Byly tehdy součástí uctívání. Ve Skutcích 10 čteme o Korneliovi, římském setníkovi, který se bál Boha. Když se modlil, přistoupil k němu anděl.

  • Sk 10:4 (Kornelius) Pozorně na něho pohlédl, ulekl se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, jako připomínka před Bohem.

Korneliovy modlitby a almužny, vystoupily jako aktivní připomínka před Bohem a Bůh jednal. Poslal anděla s výzvou, aby Kornélius poslal pro Petra. Petr přišel, svědčil o Kristu a Kornelius z Boží milosti uvěřil. Od začátku do konce Boží dílo, v němž obětní dary sehrály roli připomínky. My dnes žádné dary nepřinášíme Bohu na oltář, ale naší připomínkou před Bohem jsou naše modlitby. A ty musí vycházet z víry a čistého srdce stejně jako David předkládal své oběti a dary. Proto když jdeme do bitvy, musíme mít jistotu, že nejsme zatížení hříchem. Nejen, že by Bůh odmítl naše modlitby, ale současně bychom se vystavovali Božímu káznění. Ne nadarmo, když prosíme Boha, tak musíme i vyznávat naše hříchy. Myslím, že stejné to bylo ve shromáždění vedené Davidem, v. 4 je ukončený slovem Sela, které vytváří pauzu a dává prostor zkoumat své srdce.

D. Prosba za naplnění plánů (v. 5)

Poslední prosba v pořadí je prosbou za naplnění králových válečných plánů k poražení nepřítele. David musel vytvořit strategii postupu, naplánovat každý krok válečného tažení. Co bylo podmínkou, aby Bůh naplnil Davidovy plány podle jeho srdce? Samozřejmě to nebyla chytrost jeho plánů. Ale jestliže David byl zbožným mužem plně závislým na Bohu, potom jednal podle Boží vůle a jeho plány tomu odpovídali. Byly podle Božího záměru. Tedy Davidova věrnost Bohu byla tou podmínkou. Věrnost a závislost.

  • Př 16:3  Uval své dílo na Hospodina a tvé plány obstojí.

Plánovat tedy není v rozporu modlitbou, ale plánování musí být podřízené víře v Boha. A to je přesně, kam celá modlitba ve verších 2 až 4 vede. V modlitbě roste kuráž, následně podněcuje důvěru v Boží moc a jistotu v Boží vůli. Modlitba nás má upevnit v těžké chvíli v Bohu, který svými vlastnostmi překonává vše představitelné. Modlitba podřizuje naše plány Boží vůli a dává nám pokoj v Bohu pro nadcházející bitvu.

E. Vize oslav vítězství (v. 6)

Výsledky modlitby na sebe nenechají dlouho čekat. Lid i král modlitbou získali důvěru, že Bůh zvítězí a tak se jejich myšlenky přenesly do budoucích oslav vítězství. Ve v. 6 vidíme budoucí jásot, plesání a radostný zpěv k oslavě Božího vítězství. Lid se raduje více, než kdyby měli vyhrát MS v hokeji. V proudu oslav ve jménu svého Boha vyzdvihnou válečné kmenové korouhve. Celý národ bude chválit Boží jméno a radovat se ze záchrany způsobené Bohem. Všude plno radosti, barevné výzdoby a veselí.

I: Jako když si představíte obrázky či záběry z květnového osvobození na konci 2. sv. války, sluncem zalité ulice, rozkvetlé stromy, všude radostné davy lidí. Nové nadechnutí po šesti letech brutálního útlaku. Konec strachu, nová naděje na dosah. Nyní posíleni modlitbou si jsou všichni jistí v Bohu a těší se, až Bůh vše uvede ve skutečnost. Celý úsek modlitby pak uzavírá jako shrnutí žádost za vyplnění všech králových proseb, neboť se modlí jednotně za stejný záměr. Milí svatí, to je důvěra, kterou může vybudovat jen modlitba k Bohu. Když na vás dopadá tíže tísně a vy pod tlakem nevíte kudy kam. Když stojíte před velkou bitvou se silnějším nepřítelem a strach vás svazuje, utíkejte v modlitbě k Bohu. Rozjímejte nad Božími vlastnostmi. Učte se o Bohu, abyste rostli v poznání, že Bůh, v něhož jste uvěřili, je mocen zvítězit ve vaší zkoušce. Připomínejte si Boží věrnost, jak již dříve jednal ve vašich životech a provedl vás mnoha těžkými zkouškami. Pak v modlitbě porazíte strach z tísně i nepřítele. A také budete v modlitbě upevňovat svou jistotu v Bohu, což je náš druhý bod.

IV. Modlitba upevňuje jistotu v Bohu (v. 7-9)

A. Boží záchrana (v. 7)

Sedmý verš začíná provoláním jistoty, která vyrostla ze společné modlitby. Nemluví již shromáždění lidu, ale sám král. Ačkoliv je vítězství ještě v budoucnosti, jeho vyznání vyjadřuje jistotu záchrany a Boží odpovědi, které Hospodin učiní svému pomazanému, tedy samotnému králi. Boží odpověď přijde ze svatého nebe a Boží moc porazí nepřítele a vysvobodí ohrožený lid. V Žalmu 18 jsme četli o podobné válečné tísni, David byl těsně před pádem, volal, křičel k Bohu a Bůh vyslyšel a jednal svou strašlivou mocí.

  • Ž 18:8-18  Země se zachvěla a zatřásla. Otřásly se i základy hor, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem. 9  Z chřípí mu vystupoval dým a z úst stravující oheň, od nějž chytalo uhlí. 10  Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu. 11  Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru. 12  Temnotu učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe temné vody, hustá oblaka. 13  Ze záře před ním vystupovala mračna, krupobití a řeřavé uhlí. 14  Hospodin zahřměl na nebesích, Nejvyšší vydal svůj hlas -- krupobití a řeřavé uhlí. 15  Poslal své šípy a rozptýlil je, množstvím blesků je přivedl do zmatku. 16  Když jsi zahrozil, Hospodine, ukázala se koryta vod, odhalily se základy světa -- před dechem tvého hněvivého ducha. 17  Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě a vytrhl mě z mocných vod. 18  Vysvobodil mě od mocného nepřítele, od těch, kdo mě nenáviděli, kdo byli silnější než já.

Bůh jednal svou neomezenou mocí pro svého pomazaného, toho, kdo mu patří. Davidova záchrana přišla v takové moci, že nikdo nemohl být na pochybách, že to způsobil Bůh. Z Davidovy zkušenosti plyne i nám stejná jistota. Bůh vždy odpoví a svou mocí porazí nepřítele a nám bude jasné, že vysvobození přišlo od samotného Boha.

B. Boží vítězství (v. 8-9)

Proto následující verše dávají do protikladu lidské válečné prostředky a Boží jméno.

Ne skrze lidské prostředky (v. 8a)

Nepřítel přitáhl s velkou armádou, je těžce vyzbrojená válečnými vozy a koňmi. Proti Davidovým pěším vojákům to je obrovská síla. Asi jako dnes tanky proti pěchotě. Nepřítel se honosí těmito prostředky a vkládá do nich své naděje na porážku Izraele. Dlouho zbrojil, intenzivně se připravoval a nyní táhne sebejistý svým vítězstvím. Avšak zapomněl na podstatnou věc, na straně Božího lidu stojí Bůh.

Skrze Boží jméno (v. 8b-9)

David staví proti naději ve válečné zbraně připomínku Božího jména, aby ukázal všem, kde je skutečná moc. Aby také nikdo z jeho lidu nezapochyboval při pohledu na těžce vyzbrojenou nepřátelskou armádu. Ve své modlitbě lid prosil, aby Bůh pamatoval na královy oběti, nyní obráceně David připomíná sobě i lidu, aby měli trvale Boha v mysli jako objekt své víry. Aby si jej připomínali, měli v Něj důvěru a pamatovali na Jeho skutky. A že nejde o prázdná očekávání, dokazuje Davidovo vítězství nad Hadad-ezerem, popsané v 1. Letopisů 18:3-5.

  • 1Let 18:3-5  David pobil také Hadad-ezera, krále Sóby, v Chamátu, když táhl upevnit svou moc u řeky Eufratu. 4  David mu zajal tisíc vozů, sedm tisíc jezdců a dvacet tisíc pěšáků. David ochromil všechny koně k vozům a ponechal mu koně jen ke stu vozům. 5  Aramejci z Damašku přitáhli Hadad-ezerovi, králi Sóby, na pomoc, ale David pobil z Aramejců dvacet dva tisíc mužů.

Bůh dal Davidovy zvítězit nad mnohonásobně silnějšími armádami, protože stál na straně zbožného muže, který vložil svou jistotu v Boží moc a ne v lidské prostředky. Protože kam kdo vloží svou jistotu, podle toho také dopadne. Ukazuje to jasně v. 9, ve kterém David to dokazuje s vědomím dřívější zkušenosti. Ti nepřátelé, kteří se tolik honosili mocí své armády, klesali a padli. Pod tíhou Boží moci klesli k zemi a zemřeli na bojišti. Proti tomu Boží lid, který vložil naději v Boha, povstává z ponížení a strachu a je obnovován v pokoji, neboť nepřítel byl poražen. Spolehnutí na lidské prostředky se dříve či později ukáže jako bláhovost. Avšak o pár století dále můžeme vidět stejnou hloupost u neposlušného Judy, který se spoléhal na vše možné, jen ne na Hospodina.

Izajáš je varoval:

  • Iz 31:1  Běda těm, kdo sestupují do Egypta pro pomoc a opírají se o koně. Spoléhají na vozbu, že je početná, a na koně, že jsou velice zdatní, avšak ke Svatému Izraele nevzhlížejí a Hospodina se nedotazují.

Oni však neposlechli varování, zůstali v neposlušnosti a stalo se jim přesně to, co čteme. Egypt je zradil, koně a vozy padly a poražen byl i vyvolený národ. Bůh je za spoléhání na lidské síly potrestal. Milé sestry a milí bratři, je velmi důležité kam vložíte svou důvěru. Je tragické, když křesťané doufají v lidské prostředky, zatímco mají přímo na dosah Boží moc. Naše srdce je v tomto ohledu velmi zrádné. Vzpomeňte si, kolikrát jste už padli do hříchu, který jste si mysleli, že už nikdy nespácháte. Nesčetněkrát jste začínali znovu a znovu. I když jste začínali dobře a plně jste spoléhali na Boha, stejně to zase přišlo. Pokušení a pád. Pak přišly výčitky a s nimi otázky, jak to je možné, že se neustále točím v kruzích. Příčinou je, že jste po krátké době nabyli představy, že už nemusíte tak moc spoléhat na Boha a můžete bojovat z vlastních sil. V tu chvíli vás pokušení přepadlo nepřipravené. Proto milí svatí mějte na paměti, že žádná válka se nevyhraje za jedno odpoledne. Vyhrát ji stojí mnoho úsilí a námahy. Pro křesťany to není úsilí vložené do sebezapírání, asketizmu, či čehokoliv lidského. Je to úsilí vložené do modlitby. V ní získáte jistotu, že Bůh již je vítězem ve vašich zápasech a vy s mečem v ruce trpělivě bojujete a čekáte na dovršení celého vítězství. Proto můžeme nazvat třetí bod…

V. Modlitba má poslední slovo (v. 10)

Celé shromáždění se spojuje k závěru společné modlitby.

C. Za záchranu (v. 10a)

Čas bitvy se blíží a lid ještě naposledy prosí za záchranu. Avšak proti začátku, nyní nejsou svázáni strachem a mají jistotu v Bohu. Vše mu předali a očekávají Boží vítězství.

D. Za odpověď (v. 10b)

V prvním verši začali svou modlitbu prosbou k Hospodinu za odpověď, stejnou prosbou nyní modlitbu uzavírají. Jsou připravení, Bůh již odpověděl a čas vítězství se blíží. Modlitba porazila strach a dala vzrůst kuráži do boje s nepřítelem, následně podnítila důvěru v Boží moc a jistotu v Boží vůli, kterou upevňuje spolehnutím na Boží prostředky. A není překvapivé, že jistota v Bohu vede zpět do modlitby. Modlitba má poslední slovo v přípravě boje s jakýmkoliv nepřítelem.

I: Modlitba je jako nekonečný závit, ve kterém utahujete šroub více a více, protože s každou otočkou získáváte další důkazy o Boží moci a milosti. Co činil Pán Ježíš v předvečer svého zatčení? V očekávání velké zkoušky se modlil, aby byl připravený. Neměl moc času, Jidáš už byl na cestě, přesto věnoval co nejvíce času modlitbě. A v ten večer, to nebyla výjimka. Pán Ježíš se během své služby modlil, kdy jen mohl. Vstával časně ráno, případně se modlil po namáhavém dni dlouho do noci. Modlil se, aby Jeho služba byla živená Boží mocí. Modlil se, protože věděl, že nikde jinde než u svého Otce nenalezne sílu, moudrost ani pokoru. Proto Jeho služba měla tak velikou moc. Pán Ježíš doslova žil žalm 20.

Aplikace

David nám v celém žalmu staví do popředí jméno Boha, které reprezentuje všechny Boží vlastnosti a Boží moc. Žalm 20 je výborným vodítkem pro modlitby věřícího v čase tísně. Avšak na bitvy, které se soužením přichází, se musíme připravit již dnes. Stejně jako vojáci těch spojeneckých armád tvrdě trénovali, aby přežili válku, i vy již dnes musíte upevnit svou důvěru v Boha, abyste obstáli. Každá válka je krutá a smete v první řadě ty, kteří nejsou na boj připravení. Platí to o válce mezi lidmi i o bojích duchovních. Ptáte se, co tedy máte dělat?

V první řadě si povšimněte, jaký postoj má David k Hospodinu. On pokorně přijímá, že přichází soužení. I vy musíte přijmout, že Bůh vládne nad celým světem. Tudíž vše co se děje má smysl, i když se vám to nelíbí. On všechny události dovede do závěrů, které On naplánoval. Na Boží svrchovanosti musíte stavět svou důvěru v Boha a pěstovat svou jistotu v Jeho vůli. Žádnou důvěru nelze vybudovat bez faktů, ani mezi lidmi. Proto je potřeba Boha poznávat. Chtěl bych vás povzbudit, ať studujete z Písma Boží vlastnosti, ať poznáváte co nejvíce o Bohu, v Něhož věříte. Rozjímejte nad nimi a promítejte si je do vašich životů. Studujte také historické knihy v Písmu, abyste přímo pochopili, jak Bůh v historii jednal a jedná. Čím více budete o Bohu vědět, tím více jej budete milovat a tím více poroste vaše důvěra v Něm. A tím méně budete propadat strachu a obavám a nebudete spoléhat na lidské síly a prostředky. V tomto procesu je ovšem nutné přiznat si skutečný stav. Pán Ježíš vyzýval své učedníky:

  • Mk 11:22-24 … „Mějte víru Boží. Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘ a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít.“

Přiznejme si, že když čteme tato slova, že o nich pochybujeme. Nejde o to vytrhnout horu, ale o to, že naše víra je slabá a nedůvěřujeme dostatečně Boží moci. Na jednu stranu přiznáváme, že Bůh stvořil celý vesmír, ale na druhou stranu propadáme obavám, když se zhorší naše zdraví, nebo máme přijít o zaměstnání. Nedůvěřujeme, že Bůh je mocen odpovědět všechny naše modlitby, které předkládáme v souladu s Jeho vůlí. Proto se také málo modlíme a více pracujeme vlastní silou… a pak jsme zklamáni z výsledků. Modlitba svatých skutečně má obrovskou moc, v celé historii spásy to jsou právě modlitby, co uvádí Boží vůli ve skutečnost. Tak proč se stále spokojíme s málem vydřeným vlastními silami, když můžeme sledovat Boží moc působící v našich životech i životech druhých lidí? Svatí, potřebujeme růst v modlitbě a potřebujeme získat jistotu, že naše modlitby již jsou Bohem odpovězeny. Musíme vyznávat jistotu, stejně jako David modlící se před bitvou, že Bůh již dal vítězství. Proto i my, když se modlíme a předkládáme naše soužení či soužení jiných bratří a sester Bohu, musíme si být jistí, že Bůh již rozhodl. K této jistotě je klíčem život a oběť Pána Ježíše Krista. Díky Jeho výkupní oběti, každý, kdo v Něho věří, má jistotu Božího dítěte, že Bůh Otec všechny prosby slyší a jedná v nich. On nám otevřel přímý přístup k neomezené Boží moci, která působí skrze modlitbu.

Shrnutí

Mějme tedy na paměti, že modlitba poráží strach a dává kuráž do boje, podněcuje důvěru v Boží moc a jistotu v Bohu a vede zpět do modlitby. Milé sestry a milí bratři, s takovou výzbrojí můžeme s klidem jít do boje a očekávat Boží vítězství v každé válce. Žádná válka nebude prohraná.

 

Osnova kázání