Jen jedno je potřeba (Lk 10,38-42)

Marie a Marta

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 24. května 2009

Pokoj vám a milost. Tento týden jsem byl postaven před velmi obtížný úkol. Dneska máme před sebou pouhých pět veršů ze závěru desáté kapitoly Lukášova evangelia. Je to jenom pět veršů, které v sobě mají velmi jednoduchý příběh s rychlým rozuzlením.

Čím déle jsem však nad tím přemýšlel, tím obtížnější mi připadalo připravit si kázání na tento text. Chtěl bych vám poděkovat za vaše modlitby, když se pravidelně modlíte za přípravu kázání, za moudrost a vedení Božím Duchem. Tento týden jsem znovu viděl, jak moc je to potřeba, jak nutně musíme být závislí na Pánu, jak potřebujeme modlitby jedni druhých. Proto vám chci ještě jednou poděkovat za to, že se za mě vytrvale modlíte a nejen za mě, ale také za další, kteří slouží Božím Slovem a také ze všechny svaté z našeho sboru.

Takže pojďme se nyní pustit do té hostiny, kterou nám Pán ze své neskonalé milosti připravil z Božího Slova. Otevřeme Lukášovo evangelium a budeme společně číst z desáté kapitoly, a to od verše 25 do konce.

Pane náš, prosíme Tě o Tvé vedení a o Tvou moudrost. Dej nám prosím plnost svého Ducha, abychom dobře pochopili Tvé Slovo a mohli mu podřídit své životy. Amen.

Ačkoliv se dnes budeme zabývat pouze posledními pěti verši desáté kapitoly, tak jsem přečetl trochu delší úsek, a to přinejmenším ze dvou důvodů:

Předně proto, abychom si připomněli kontext. To je pravidlo, které si potřebujeme neustále připomínat, totiž že Písmo nelze vykládat jinak, než v jeho kontextu. Jinak můžeme počítat s tím, že si na základě Písma vymyslíme a odůvodníme naprosto cokoliv a to včetně hříchu.

Ten druhý důvod už vychází právě z tohoto kontextu. Ačkoliv oba příběhy – příběh zákoníka a jeho otázky včetně Ježíšovy ilustrace a příběh obou sester k sobě zdánlivě nepatří, Lukáš je ve svém evangeliu zařadil za sebe a protože vyznáváme, že Boží Duch ho vedl při psaní, tak je to dílo Boží a proto potřebujeme najít také nějakou souvislost mezi oběma příběhy. Souvislost, která možná není na první pohled úplně zřejmá, kterou si ale za okamžik – doufám, že jasně – ukážeme.

Musíme se ale nejprve vrátit k zákoníkovi z předchozího příběhu. Jak mohu mít podíl na věčném životě, byla jeho otázka. A také si na ni správně odpověděl:

  • Lukáš 10:27-28 `Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí´ a `miluj svého bližního jako sám sebe´." Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ."

Viděli jsme, že zákoník se chtěl ospravedlnit, protože nejednal podle těchto přikázání. A nejjednodušší bylo použít osvědčenou satanovu strategii – zpochybnit Boží Slovo:

  • Lukáš 10:29 Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?"

Vypadá to, že ho ani tak netrápila otázka, jak milovat Boha, jako spíš otázka, jak milovat bližního. A Ježíš dává zákoníkovi odpověď v podobě příběhu o milosrdném Samařanovi. Všimli jste si, že tento příběh, který chápeme většinou samostatně, nezávisle na otázce zákoníka a to i přes to, že Ježíšova odpověď je přímou reakcí na zákoníkova slova. Příběh o Samařanovi je „jenom“ ilustrací daleko hlubší otázky – otázky, komu mám být bližním.

Je nesmírně zajímavé, že zákoník neměl problém s tím, jak milovat Boha, ačkoliv podle smyslu celého příběhu to byl jeho ZÁSADNÍ problém. Nemiloval Boha, proto zpochybňoval Jeho Slovo, proto hledal výmluvy, jak nejednat podle tohoto Slova, proto přišel zkoušet samotného Pána.

Přesto Ježíš odpovídá pouze na jeho otázku ohledně milování bližního. A to i přesto, že je jasné, že první přikázání – milovat Boha, je daleko, daleko před tímto druhým přikázáním.

A přesně to je důvod, proč Lukáš do svého evangelia zařazuje příběh o Martě a Marii. To je totiž příběh, který obrací podobenství o milosrdném Samařanovi tak trochu naruby. To je přesně ten příběh, který nám dává odpověď na otázku, co to znamená milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí. Je tady zřetelná souvislost, zřetelná následnost, jasný kontext. Pojďme tedy do našeho textu a podívejme se na to, co nám Bůh říká o tom, jak ho máme milovat.

  • Lk 10,38 Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta,

Ježíš odešel od zákoníka a ubíral se dál svou cestou. Pamatujete? Ježíš je na cestě:

  • Lukáš 9:51 Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma

Ježíš se ubírá dál svou cestou. Je to cesta, na jejímž konci ho čeká kříž. Potupná, ale také zástupná smrt. Smrt, díky které jsme vykoupeni a můžeme Pánu vzdávat chválu a díky. Ježíš na této své cestě prochází řadou měst a vesnic a nikde se příliš dlouho nezdržuje, protože se nezadržitelně blíží čas, kdy má být obětován a On má před sebou ještě dlouhou cestu, než dorazí do Jeruzaléma. Nyní vchází do jedné vesnice – do Betánie, která je blízko Jeruzaléma. Jak to víme?

  • Jan 11:1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.

Jak se dozvídáme z dalšího textu, tak Lazar byl bratr Marty a Marie.

  • Jan 11:5 Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.

Ježíš přišel do Betánie a vešel do domu Marty a Marie. Zdá se, že Marta byla nejstarší z celé trojice a je pravděpodobné, že byla vdovou, která přijala do svého domu své dva sourozence – nebo přinejmenším svou sestru. Z textu Janova evangelia se zdá, že Lazar možná s oběma svými sestrami nebydlel. Dům je označen jako Marty dům a Marta se nám tady prokazuje jako žena, která s radostí přijímá Pána do svého domu. Trochu nám to připomíná začátek desáté kapitoly:

  • Lukáš 10:5-7 Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: `Pokoj tomuto domu!´ A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám. V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť `hoden je dělník své mzdy´! Nepřecházejte z domu do domu.

Martu tady můžeme vidět jako ženu, která očekává Boží království, ženu, která rozpoznala Krista, jako přicházejícího Mesiáše. Možná dokonce vyšla Pánu vstříc, aby ho mohla pozvat do svého domu. Tak tomu bylo, když Ježíš přišel do Betánie po smrti Lazara:

  • Jan 11:20 Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.

Marta se tehdy ukázala jako velmi zbožná žena – žena, která bezvýhradně důvěřuje Kristu. Podívejme se na její rozhovor s Ježíšem z Jana:

  • Jan 11:21-27 Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."

Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš. To je nádherné vyznání a v evangeliích podobných vyznání mnoho nenalezneme. Přesto mějme na paměti, že příběh zaznamenaný v Janově evangeliu se odehrál až těsně před ukřižováním, zatímco náš příběh z Lukáše se odehrává ještě o několik okamžiků před ním. Mohlo jít o týdny až měsíce.

Ovšem takto hluboká zbožnost, jakou Marta prokazuje později, se nerodí ze dne na den, ale výsledkem každodenního následování Krista, je výsledkem dlouhého procesu zrání a utváření, takže se můžeme dívat na Martu i v našem příběhu jako na ženu zbožnou, věřící a milující Krista. Ovšem vedle Marty se v našem příběhu vyskytuje také další žena – její sestra Marie.

  • Lk 10,39 která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.

Marta měla sestru Marii, která si sedla k Ježíšovým nohám. Marta byla zbožná a pohostinná žena a obě tyto vlastnosti Bůh hodnotí velmi vysoko. Vedle toho Marie se projevuje úplně jinak. Pokaždé, když v Písmu čteme o Marii, tak ji nacházíme u Pánových nohou. Když Ježíš navštívil jejich domov, Marie si sedla k Jeho nohám a poslouchala Jeho slovo. Podívejme se znovu do Janova evangelia – potom, co Marta domluvila s Pánem:

  • Jan 11:28-32 S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Je tu Mistr a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž ještě nedošel do vesnice a byl na tom místě, kde se s ním Marta setkala. Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel."

Také Marie spěchala za Ježíšem. Marta byla ovšem mnohem rychlejší – už u Ježíše byla. Ale zatímco Marta vyznávala svou víru v Krista, tak Marie Pána uctívá.

Padla mu k nohám. To je výraz hluboké úcty. Řecké slovo, které se překládá jako uctívat, obsahuje tento prvek – padnout před někým – před Králem, vládcem, Bohem. Padnout před Pánem na zem, k jeho nohám. To je výraz ohromné pokory. A to je přesně to, co udělala Marie, když se setkala s Ježíšem. A ještě na jednom místě čteme v Písmu o Marii z Betánie – je to znovu v Janově evangeliu:

  • Jan 12:1-3 Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu. Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.

Znovu vidíme Marii u nohou Ježíše. A tento příběh je dokonce ještě mnohem hlubší a vážnější. Marie tady pomazala Pánovo tělo k pohřbu. Ačkoliv po Ježíšově ukřižování ženy nakoupily nějaké masti k pomazání mrtvého těla a Josef z Arimatie spolu s Nikodémem přinesli ještě nějaké další, tak už nikdo neměl příležitost pomazat Ježíše. Jedině Marie, když rozbila nádobku se vzácným olejem a pomazala Pána. A samotný Ježíš to připomíná:

  • Jan 12:7-8 Ježíš řekl: "Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu! Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky."

Celý dům se naplnil vůní tohoto uctívání Ježíše. To je Marie. Marie, která tráví svůj čas u Pánových nohou, v jeho nejtěsnější blízkosti, Marie, která obětuje to nejvzácnější co má, aby uctívala Pána, Marie, která jde proti tomu, co si o ní budou myslet ostatní lidé, jenom aby mohla uctívat Ježíše Krista a v našem příběhu – slyšet Jeho slovo.

Vypadá to jako zvláštní situace – židovští učitelé – rabíni, většinou nepřijímali jako své učedníky ženy a nevyučovali je. Naproti tomu Ježíš s tím rozhodně nemá žádný problém. Když si Marie sedá k jeho nohám, tak ji bez rozpaků vyučuje Božímu Slovu. Ostatně pokud si vzpomínáte, tak Marie nebyla jedinou ženou, která poslouchala a následovala Pána Ježíše Krista.

  • Lukáš 8:1-3 Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.

To byli ti Ježíšovi nejbližší. Ale vedle toho také Ježíš často sloužil ženám a Lukáš se na to zvlášť soustředí. Můžeme jenom letmo připomenout Petrovu tchyni uzdravenou z horečky, vdovu z Naim, jejíhož jediného syna vzkřísil z mrtvých, nebo ženu hříšnici, která za ním přišla do domu farizea Šimona a svými slzami umyla jeho nohy a vytřela je svými vlasy. Můžeme také připomenout dceru představeného synagogy v Kafarnaum – Jaira, kterou Pán vzkřísil nebo ženu uzdravenou z mnohaletého krvácení.

I nyní jsou zde dvě ženy, které milují Pána a slouží mu – Marta a Marie. Často jsou to právě ženy, které jako první přijímají evangelium – můžeme si připomenout Lydii z knihy Skutků, druhého dílu Lk.

  • Skutky apoštolské 16:14-15 Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: "Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty"; a my jsme její naléhavé pozvání přijali.

Krátce poté také ve Filipis byla vysvobozena z démonické posedlosti mladá otrokyně. A teprve potom čteme o tom, že uvěřil také nějaký muž - žalářník a jeho rodina.

Ale abychom nezůstali jen u chvály a nepodlehli falešnému pocitu, že ženy jsou nějak blíže k Bohu, musíme si připomenout také to, že i ženy odporují evangeliu. Když byl Pavel s Barnabášem v Pisidské Antiochii, tak čteme, že:

  • Skutky apoštolské 13:49-50 A slovo Páně se šířilo po celé krajině. Ale židé pobouřili vznešené ženy, které také ctily jediného Boha, pobouřili i přední muže toho města, podnítili tím proti Pavlovi a Barnabášovi nepřátelství a vyhnali je ze svého kraje.

Dodnes mám před očima živý obrázek toho, jak jsme před několika lety rozdávali tady v Ústí film Ježíš. Chodili jsme dveře od dveří na sídlišti, a nabízeli lidem film Ježíš. A v jednom bytě nám otevřel jeden pán a projevoval veliký zájem. Vzal si od nás videokazetu a ptal se na řadu věcí, ale do toho přišla jeho žena – zevnitř z bytu, a když zjistila, o co jde, byla hodně rozzlobená a pustila se do sporu se svým mužem a veškerý rozhovor skončil a už jsme se nikdy s tímto mužem neviděli. Ale to je dílo evangelia, které na jedné straně boří hradby, takže:

  • Galatským 3:28-29 Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.

Ale vedle toho také stále evangelium rozděluje:

  • Matouš 10:34-36 Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a `nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina´.

A tak jsou ženy, které jako Marta a Marie uctívají Pána a slouží mu a jsou jiné, které se staví na odpor a s muži je to úplně stejné. Pojďme ale zpátky k Marii. Marie si sedla k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo. To ovšem i mezi zbožnými sestrami vedlo ke konfliktu.

Lk 10,40 Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila.

Zatímco Marie seděla u Pánových nohou, tak Marta kmitala v kuchyni. A jistě se měla co otáčet. Vždyť se Ježíšem přicházelo většinou přinejmenším dalších dvanáct mužů a všechny chtěla Marta dobře pohostit. Chtěla následovat ten vzor, který nám dává Písmo a být pohostinnou. Je řada míst v Božím Slově, které nás k tomu vybízejí – abychom otevřeli své domovy a zvali druhé lidi a hostili je.

  • Židům 13:1-2 Bratrská láska ať trvá; s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud - tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly.

Zde je pravděpodobně odkaz na Abrahama, který pohostil tři muže a setkal se tak se samotným Bohem a možná také na další svaté, kteří otevřeli své domovy.

To není nic běžného a jednoduchého. A v našem textu můžeme vidět názorný příklad toho, že to nebylo nijak snadné. Marta měla plno práce, aby Pána obsloužila. Pohostinnost něco stojí. Čas, peníze, soukromí, práce. To všechno je úzce spojené s pohostinností. K tomu všemu nás Písmo volá.

Měli bychom si proto velmi vážit takových pozvání jako je od Pavla a Markéty, kdy otevírají svůj byt, aby se u nich se mohla sejít církev, nebo Honzy a Ivy a dalších. A učme se i my jednat podobně.

Ovšem taková pohostinnost může mít také nejedno úskalí. Na jednom takovém ztroskotala zbožná Marta. Pojďme se podívat na další verš:

  • Lk 10,40 Přišla k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!"

Tady vrcholí spor mezi oběma sestrami. Dochází k vyhrocené situaci, kdy Marta kmitá, aby obsloužila hosty, a Marie si v klidu poslouchá Pánovo slovo. Myslím, že Marta také chtěla slyšet Pánovo vyučování. Myslím, že chtěla co nejrychleji všechny věci udělat a zařídit, aby si mohla v klidu sednout někde do kouta a naslouchat Pánu. Ale nešlo to. Byla na všechno sama. Čím více nad tím přemýšlela, tím více se její hněv obracel proti její vlastní sestře. Sestra si nechá sloužit od Ježíše, On jí vyučuje Božímu Slovu, ale já tady musím všechno oddřít. To není spravedlivé. A její zloba se také pomalu obrací proti samotnému Pánu.

Moji milí – toto je něco, co by nás nemělo ani trochu překvapit, protože do podobných situací se dostáváme také my, a řekl bych, že poměrně často. Marta už má všeho dost a přichází za Pánem se dvěma věcmi – přichází s výčitkou – Pane, nezáleží ti na mně. A přichází s jasným doporučením, co má Pán dělat: řekni přece mé sestře!

Toto je verš, ve kterém se velice často skrýváme právě my. Výčitky Pánu a vedení Pána – ukazujeme Bohu, jak má věci správně dělat. Může jít o chvíli, kdy jsme zavaleni prací, a zdá se nám, že lidé kolem jsou v pohodě, jde o chvíle, kdy se kolem nás hromadí ten nekřesťanský duch tohoto světa a my si říkáme, Pane, co s tím budeš dělat, abych se necítil tak osamoceně, jako jediný křesťan na širém světě. Jedná se o chvíle, kdy s velkým nasazením sloužíme Pánu a začne na nás doléhat vyčerpanost a únava a další křesťané okolo nás nám připadají nevytížení a v pohodě. A tak se náš hněv obrací proti nim a v důsledku také proti Pánu. Jak to můžeš dopustit? Řekni přece něco.

Podobně Marta říkala: necháš mě sloužit samotnou, samotného a je ti to jedno? Co ten druhý, Pane? To byla otázka apoštola Petra, když se sešel po vzkříšení Pána s Ježíšem:

  • Jan 21:21 Když Petr spatřil toho učedníka, řekl Ježíšovi: "Pane, co bude s ním?"

Co ti druzí, Pane? Jak na tokové věci reaguje Pán? Podívejme se do dalšího verše:

  • Lk 10,41 Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.

Zbožná a pracovitá Marta se tady stává předmětem Pánova pokárání. Dostáváme se tady k rychlému a překvapivému rozuzlení celého příběhu. Ježíš napomíná Martu a dává jí za příklad Marii, která si zvolila dobře. Jak tohle máme rozsoudit? Jak se v tom celém vyznat? Kde najít klíč k pochopení? Naším vodítkem je následující verš a klíč máme ve 27 verši desáté kapitoly:

Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí.

To je skutečný klíč. A vodítko je:

  • Lk 10,42 Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde."

Ježíš tady staví do zjevného protikladu obě sestry. Marto, Marto a proti tomu – Marie volila dobře.

I přes pokárání, které tady zní, můžeme slyšet lásku v Ježíšově hlasu. Podobně jako to bylo jinde – když se Ježíš setkal s bohatým mládencem, který chtěl znát cestu do Božího království:

  • Marek 10:21 Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"

Ježíš na něj s láskou pohleděl. Myslím, že úplně stejně se díval na Martu, když si stěžovala na svou sestru. S láskou na ní hleděl a napomínal ji. Marta si myslela, že Ježíš se o ní vůbec nestará, ale Pán se o ní postaral tím, že jí ukázal, na čem skutečně záleží a co má věčnou hodnotu. A to je ta nejlepší starost, kterou můžeme o druhé mít. Ukázat jim, co má věčnou hodnotu – ukázat na Pána Ježíše Krista a vztah s ním.

I v příběhu s bohatým mládencem Ježíš říká – jedno ti schází: Následuj mě! To je jinými slovy totéž, co říká Martě. Jen jedno jediné je potřeba. Co to může být? Jediné přikázání, které má prioritu před vším ostatním – budeš milovat Hospodina, svého Boha.

A tak, jak už to Ježíš dříve avizoval, tak i nyní znovu dává najevo, že nejde oddělit vztah k Němu od vztahu k Jeho slovu. Marie seděla u Jeho nohou a naslouchala Jeho slovu.

  • Lukáš 9:26 Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.

A na jiném místě připomíná, že je to opravdu to zásadní, na čem záleží – to jak slyšíme a nasloucháme, to jak Boží Slovo naplňujeme ve svém životě:

  • Lukáš 8:11 Semenem je Boží slovo. 15 Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.

Marta se v našem příběhu zaměstnávala sama sebou, svými starostmi a prací, zatímco Marie se cele oddala Pánu a jeho Slovu. A to je přesně to, oč zde jde. Oddat se Bohu a Jeho Slovu. Vždycky je důležitější to, co jsme, než to, co děláme. A to, co doopravdy jsme, vyplývá jedině z toho, jak trávíme čas s Ježíšem.

Marie zvolila to, co nepomine – vztah s Ježíšem a Jeho Slovo. O to nepřijde.

  • Lukáš 16:17 Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona.

To je ta perla, kterou máme střežit nade všechno, to je ten skutečný poklad, kvůli kterému se nám vyplatí, prodat všechno a koupit to pole s pokladem, vzdát se všeho a následovat Ježíše. Náš Pán je tím pokladem a evangelium, které jsme slyšeli a díky kterému máme věčný život. Tady je to jasné spojení s tím předchozím příběhem o zákoníkovi a jeho otázce – co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě? A naše odpověď zní: Padnout k nohám Ježíše a pečlivě naslouchat Jeho Slovu. To je život.

Na závěr chci zdůraznit několik aplikací, které vyplývají z našeho dnešního textu:

1. Naprosto zásadní roli v našem životě musí hrát náš soukromý čas s Ježíšem. Jak trávíme čas u Jeho nohou? Máš svou modlitební komůrku, kde jsi jenom Pán a ty? Nemusí jít nutně o fyzické místo, ale musí jít nutně o oddělený čas jenom a jedině pro samotného Boha. Milovat ho celým srdcem, duší, myslí a ze vší své síly.

2. To, co s tím úzce souvisí – čas strávený s Božím Slovem. Slyší slovo, zachovávají ho a nesou hojné ovoce (Lk 8,15). Nad Hospodinovým zákonem rozjímá ve dne i v noci (Ž 1,2).

  • Deuteronomium 6:6-9 A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.

Pamatujete? To je výraz lásky k Hospodinu. Tak jsme to viděli minulý týden a znovu nám to Boží Slovo připomíná i dnes. Slyšet Boží Slovo musí být naší prioritou – soukromě i ve společenství církve.

3. To, co děláme s Ježíšem je mnohem důležitější, než to, co děláme pro Ježíše.

  • Jan 15:5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.

Nemůžeme cokoliv udělat pro Pána, bez toho, abychom nejprve nestrávili čas s Ním. Jenom pokorná podřízenost Pánu vede k poslušnosti a opravdové službě, která přináší věčné ovoce.

4. Marta vyčítala Pánu, že se o ní nestará, ale Ježíš se postaral o Martu tím, že jí ukázat, co je skutečně důležité a co má věčnou hodnotu. Zkoumej svůj život a dívej se, kam tě Pán vede. On se o tebe stará s velikou láskou, i když tě možná napomíná a kárá nebo dokonce trestá. Dělá to proto, že tě miluje.

  • Židům 12:6 Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.´

Pán se o nás stará. Proto všechny své starosti vložme na Něj, neboť mu na nás záleží (1Pt 5,7). Pojďme k Němu a uctívejme ho celým svým životem. Amen.

Osnova kázání