Ježíš je vzkříšený! (Sk 2,22-36)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 12. dubna 2020

 

Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.

(Zjevení Janovo 22:13)

 

Pokoj vám, bratři a sestry, milá církvi, dnes si připomínáme den vzkříšení Pána Ježíše. Den naděje.

 

I. Úvod

Nemohu vám však přinést naději, že nejen dnes, či zítra, dokonce ani za měsíc zvládneme jako národ pandemii koronaviru v naší zemi, tak jako se snaží takovou naději přinést politici v televizi. Nemohu vás ani povzbudit, abyste o těchto velikonočních svátcích šli více a hlouběji do sebe, snad ještě více než obvykle, abyste tak ve světle Kristova kříže viděli zlé stránky své vlastní osoby a dokázali se změnit. K tomu, jak jsem v těchto dnech mohl slyšet, povzbuzují kněží nejrozšířenějšího lidského náboženství v naší zemi. Pravda je, že změnit své jednání či pracovat na zlepšení situace v naší zemi je důležité, ale kdybychom to považovali za to nejdůležitější, co v této chvíli musíme dělat, pak bychom zcela minuli cíl, kvůli kterému jsme se právě uprostřed pandemie ocitli. To nejdůležitější totiž vždycky bylo, je a vždy pro každého člověka bude, aby se nechal smířit s živým Bohem. Boží slovo říká, že je lepší vejít do věčného života zmrzačený, chromý nebo jednooký, než být uvržen do věčného ohnivého pekla a nést tam navždy přenesmírnou tíhu Božího hněvu (Mt 18:8-9). Je lepší projít nemocí způsobenou koronavirem, ale nalézt Krista a být smířen s Bohem, než zůstat zdráv a nakonec zemřít na stáří jako Boží nepřítel. Je lepší nést ekonomické důsledky pandemie a žít po zbytek pozemského života v mále a přitom poznat odpuštění Boží a obdržet věčný život, než žít spokojeně v blahobytu, o kterém předešlé generace lidí ani nesnili, a přitom směřovat do věčného ohně Boží spravedlivé odplaty pro Jeho nepřátele. Můj úkol je vést nás na místo, kde člověk nalezne život, a to i kdyby nedokázal čelit nemocem, i kdyby se celý svět hroutil v ekonomickém a politickém chaosu, ano musím nás vést tam, kde dokonce "i kdyby člověk zemřel, tak bude žít", jak říká Pán Ježíš v Jn 11:25 Lazarově sestře Martě. Neboť Ježíš Kristus jediný je:

  • vzkříšení i život. A každý, kdo v něj věří, i kdyby umřel, bude žít navěky. (Jn 11:25-26)

 

II. Petrovo kázání v Jeruzalémě

Slyšeli jsme v posledních týdnech už 2x projev předsedy vlády, který se snažil přinést lidem naději, že pandemii v naší zemi zvládneme. Já bych vás však chtěl dnes vzít na místo, kde zazněl jiný "projev". Ne takový, který je plný doufání, že když se budeme snažit, tak to snad dobře dopadne, ale ke slovu, které když ho poslechneme, je stoprocentní jistotou, že budeme žít.

 

A. O Kristově vzkříšení (22)

Jak si mohu být jistý, že právě toto kázání apoštola Petra o letnicích stejného roku, kdy byl Ježíš Kristus za branami Jeruzaléma ukřižován, je právě tou 100% jistou zprávou o překonání pandemie, která sužuje prakticky celý svět?

  • Skutky apoštolské 2:22  Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. 23  Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. 24  Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.

Tím nezvratitelným důkazem, že lze porazit nemoc způsobenou virem Covid 19, je vzkříšení Ježíše Krista! O tomto Ježíši může každý číst v nespočetných knihách, které byly o něm napsány, může si v literatuře vyhledat v historických záznamech informace o Jeho ukřižování a vzkříšení. Nadto vše se však může kdokoliv dnes v naší zemi  přesvědčit o událostech, které Kristovu vzkříšení předcházely, jak se to vše stalo, i co následovalo, v knize, která o tom všem do podrobností hovoří. Můžeme číst záznam, který je do puntíku pravdivý a spolehlivý zdroj informací. Je to Bible. Je to kniha, proti které už 2000 let lidé bojují. Někteří dříve mocí pera a inkoustu, dnes za pomoci klávesnic počítačů, jiní hrubou silou ohně či zákazů, jak nám na Velký pátek v kázání připomněl bratr Pavel Borovanský. Ale nikdo za celou tu dobu nedokázal vyvrátit ani historickou pravdivost ani poselství, které ta kniha přináší. Pravdu nelze zabít. Naproti tomu, jak jde čas, je čím dál jasnější, že Bible není obyčejná kniha, protože za jejím obsahem stojí sám veliký a všemohoucí Bůh, Stvořitel nebe i země a všeho, co je na ní, Hospodin Bůh, dárce a udržovatel života, Pán všeho stvoření, Ten, který život dává i bere. Sám Bůh, kterému každý člověk patří, neboť od něho je každý člověk učiněn.

  • Ž 100:3  Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe.

Bůh, kterému bude každý skládat účty ze svého života. Ale Ježíšovo vzkříšení je tak skutečné, jako že zde právě tak nyní stojím a mluvím. Kdo bude poslouchat tento záznam kázání na internetu, ať za několik desítek minut, hodin, či snad měsíců nebo let, může si být jist skutečností, že se toto kázání skutečně kázalo v Žandově 12. dubna roku 2020, po osmé hodině ráno. V co dnes ráno doufáte? Co je vaše naděje? Nebo žádnou nemáte? Každý jeden člověk v naší zemi, který přemýšlí o koronaviru, v něco doufá. Někdo v to, že když bude dodržovat čistotu a chránit si oči, pusu a nos a ruce a vyhýbat se setkání s jinými lidmi, že ho snad ta nemoc nezasáhne. Jiný doufá, že naše vláda a krizový štáb dělají moudrá rozhodnutí a pomůžou ho ochránit před onemocněním. Nikdo, vůbec nikdo ale nemůže s jistotou říci: mě se to nemůže dotknout, já neonemocním. Vidíme, že jsou věci v tomto životě, které neumíme zajistit, neumíme vše vyřešit, jak bychom chtěli. Nejsme všemocní. My nejsme Bohem, i když se tak mnohdy snažíme přemýšlet i jednat. Jsme omezená stvoření, ne Bůh.

Apoštol Petr před 2000 lety to dobře věděl, stejně, jako to věděli lidé v Jeruzalémě, ke kterým mluvil. Přišli na svátky ze všech možných koutů světa. A najednou se dělo něco velmi neobvyklého. Náhle bylo slyšet hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr (Sk 2:2). A Petr začal k lidem mluvit: Muži izraelští! To, na co Izrael čekal od dob vašeho praotce Abrahama, téměř 2000 let, to se nyní stalo skutečností. To, na co dychtivě očekávali už první lidé, Adam se svou ženou Evou, to se nyní stalo skutečností. To, po čem toužíme ve svém nitru dnes, abychom byli ochráněni před důsledky koronaviru, to se stalo skutečností během těchto událostí v Jeruzalémě před 2 000 lety. Důsledek nemoci způsobené koronavirem je smrt. A každá smrt, i ta jako následek nemoci, je vždy důsledek hříchu: vzpoury proti Bohu, kterému patříme. Lidé v Jeruzalémě dobře věděli, že jsou před Bohem hříšní, ale neuměli s tím nic udělat. Jediné, co je čekalo, byla smrt. Bez výjimky každého. A stejný problém měl každý člověk, který se do té doby narodil, ať už kdekoliv na světě, po celou dobu lidské historie. Stejná perspektiva je před každým člověkem i dnes. A každý to ví, že je to spravedlivé, aby to zlé bylo potrestáno. Naše svědomí nám dosvědčuje, že nejsme svatí, nejsme dobří ve světle dokonalé svatosti našeho Stvořitele, kterému jsme odpovědni. Svědomí má silný hlas a těžko se umlčuje, protože mluví pravdu. Ale tady je Ježíš Kristus. Je jiný než já a ty. On je před Bohem svatý. To, co my nedokážeme, tím On se vyznačuje: hříchu neučinil (1Pt 2:22). Nikdy. Ani v myšlence. Tak čistý, jak by si někteří lidé přáli, když druhým tvrdí" jsem čistý jako křišťál, jsem dobrý", ale sami vidí, že to není pravda. Ale Ježíše Bůh dosvědčoval mocnými činy, divy a znameními před očima lidí. Ten dlouho očekávaný zaslíbený Mesiáš je Ježíš! I když ho židé rukou Římanů přibili na kříž a zabili (v. 23), stalo se něco neuvěřitelného! Smrt ho nedokázala udržet ve své moci! Jak to? Vždyť každý člověk, který kdy zemřel, je mrtvý. Neožil. Nechodí tu mezi námi na věky věků. Tento Ježíš musí být v něčem zvláštní. A Písmo říká v čem:

  • On je ten Svatý Boží."(Jn 6:69)

On dokázal to, co my nedokážeme. On učinil, čeho my nejsme schopni. Nejen porazit důsledky koronaviru, ale On porazil přímo původce důsledků každé nemoci - On porazil samotnou smrt. Důkazem toho je, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých. Vrátil mu život. Ježíš je živý. On nyní žije!

 

B. Kdo přivedl Ježíše na kříž? (23-24)

Ale proč musel umřít? Kdo ho poslal na kříž? Kdo ho umučil k smrti? Apoštol Petr to lidem v Jeruzalémě říká: byli jste to vy židé, kteří tak lpíte na tom, že vás má Bůh v takové oblibě, jako žádný jiný národ na světě. Ale Ježíše jste zabili ne vlastní rukou, ale rukou Římanů - rukou okupační armády, rukou lidí, kteří jsou v očích židů pohany bez poznání pravého Boha. To jsou pro nás dnes ale všechno cizí a vzdálení lidé. Žili přeci v tak vzdálené době a kdesi daleko na předním východě. Jak by se to tedy mělo týkat mě osobně? Co to má co společného se mnou? Proč by se mě ty události spáchané před 2000 lety v Jeruzalémě měly týkat? Stejně, jako se to týkalo židů, ke kterým apoštol Petr mluví! Přeci ne každý z nich zatloukal hřeb do Kristových dlaní na kříži. Ani ty, ani já jsme nevydali rozsudek místo Piláta: "Ježíš je vinen". A přece to byly moje i vaše hříchy, které Krista na kříž dovedly. Pro ně byl Ježíš ukřižován. Pro ně byl bičován a mučen. Pro naše hříchy On nesl hrůzu Božího hněvu. Jiný apoštol, Pavel, později napsal církvi do Korintu:

  • Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy (1K 15:3).

Není to vina především těch druhých, cizích lidí, je to především moje vlastní vina, co Ježíše přivedlo na kříž. Ale dobrá zpráva je, že to nebyl nikdo z nás, ani židé, ani Římané Ježíšovy doby, kdo by měl poslední slovo, kdo by měl nade vším moc a vládu, kdo by také vše vedl ke svému cíli. Nezapomeňte, že to je svatý Bůh, kdo vždy byl, je i bude Pán. Proto Písmo ve verši 23 dosvědčuje, že to byl Bůh, kdo takto předem rozhodl.

  • Sk 2:23  Bůh předem rozhodl, aby byl vydán,

Viděli jsme doposud jen svůj vlastní hřích, kvůli kterému Ježíš umíral na kříži. A je to správné. Sem nás musí každého ta zpráva o bezhříšném, svatém Božím synu Ježíši Kristu dovést: k pláči nad sebou samým, k slzám pokání, k lítosti nad vlastní špínou a prosbě o Boží pomoc. Chci, abychom viděli, že to Bůh sám přivedl svého syna Ježíše na kříž Golgoty! Protože,

  • Bůh je láska! (1J 4:16)

Tohle je láska! Láska Boha Otce, který vše stvořil pro svého jednorozeného Syna. I mne, i tebe. A tak udělal vše pro to, abychom mohli věčně mít radost z Něj samotného. Nemohl se vzdát své spravedlnosti, přestal by být Bohem, a proto se na věčnosti uradil se svým Synem Ježíšem a s Duchem svatým, že sám Bůh zaplatí za hříchy svých milovaných. Bůh tak předem rozhodl a Ježíš, Boží Syn, ze stejné lásky k nám, přišel v těle člověka, aby na stejném těle jako máme my, byl hřích potrestán. Pojďme se dále podívat, co říká

 

 

III. Duch svatý o vzkříšení (25-35)

A. Davidova radost ze vzkříšení (25-28)

Židé, kterým apoštol Petr kázal v Jeruzalémě, chtěli slyšet důkaz, že tento Ježíš je zaslíbený Mesiáš, který dokáže vytrhnout člověka z moci hříchu. Proto je Petr  vede do židovských Písem, do Starého zákona ke králi Davidovi, kterého měli všichni v úctě, neboť byl považován za největšího z izraelských králů. Petr říká:

  • Sk 2:25  David o něm praví: `Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal; 26  proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději, 27  neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach. 28  Dal jsi mi poznat cesty života a blízkost tvé tváře mne naplní radostí.´

To jsou slova 16. Žalmu. Pán Bůh potěšoval Davida v jeho úzkosti. Král David porozuměl, že jedině Hospodin a nikdo jiný, může ochránit Davidův život navěky a že jen u Boha najde odpočinutí od své nesvatosti, od obviněného svědomí. Jeho srdce se zaradovalo v poznání, že Bůh Davida nezanechá v říši smrti, ale že David bude mít věčné společenství s Bohem v jeho blízkosti, v jeho radosti a v jeho pokoji. David složil svou naději, svou důvěru ve svého Pána, v Boha, protože mu vyznal své hříchy a nalezl odpuštění. Bůh mu daroval milost a život věčný. Vidíte, jak Boží láska dosvědčovala starozákonnímu Davidovi, že bude v bezpečí, i když bude čelit smrti? Jeho srdce je naplněno pokojem a radostí, která vyvěrá v písni, žalmu, z jeho úst! Chválí Pána, protože v něm nalezl svůj bezpečný přístav na věky! Díky smíření s Bohem ani jeho tělo není bez naděje. Bude vzkříšeno k životu s Bohem!  Jak je dobré chválit Pána! Jaké dobro pro duši člověka, když má komu děkovat za život! Někdo děkuje za svůj život náhodě, jiný přírodě, ale to jsou bezmocné skutečnosti bez vlastní dobré vůle. Dárcem věčného života může být jen a jen milující Bůh.

 

B. David byl prorok a viděl do budoucnosti (29-31)

Chcete také slyšet důkaz, že tento Ježíš je Mesiáš, který vás dokáže vytrhnout z důsledků vašich hříchů? Petr nám ho dává:

  • Sk 2:29  Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes.  30  Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn; 31  viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. 32  Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit.

Čekali bychom, že David po tom, co poznal Pánovo ujištění o věčné radosti v Boží blízkosti, bude tělesně vzkříšen po své smrti. Pravda je, že David ale zemřel a byl pohřben. Nebyl to však jen veliký král v Izraeli. Byl to také Boží prorok. A Bůh Duch svatý mluví v Žalmu 16. o budoucnosti. Duch svatý zjevil Davidovi, že jeho zaslíbený potomek, Mesiáš Ježíš, nezůstane v hrobě stejně jako každý zemřelý člověk, jeho tělo se nerozpadne na prach, ale že jej Bůh vzkřísí. A Bůh to opravdu udělal. Vzkřísil Ježíše z mrtvých. Třetího dne vstal slavně z hrobu! A je živý na věky věků! Amen! To, co bylo předpovězeno ve Starém zákoně, to na co Izrael čekal, se nyní stalo skutečností: Bůh poslal svého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista. Jeho moc nás vykoupit z hříchů dosvědčil všem lidem, když ho vzkřísil z mrtvých! Ve své milosti dává Bůh světu ještě další důkaz, že to vše je pravda. Už jsme mluvili o Bibli, Písmu svatém, a nyní nám Petr říká: podívejte se všichni, tady je živý důkaz, že Kristus byl vzkříšen: jsme to my, Kristova církev!

 

C. Bůh Ježíše vzkřísil a my to můžeme dosvědčit (32-35)

Kristova církev - to jsou živí svědkové vzkříšeného Krista. V Jeruzalémě toho rána bylo už minimálně 120 lidí, kteří mohli dosvědčit Kristovo vzkříšení. Kdo nyní chtěl, mohl se na to dopodrobna vyptat. Žádná otázka ohledně toho, co se vlastně stalo, nezůstala bez odpovědi. Byli tu lidé, kteří byli očitými svědky vzkříšeného Ježíše. A byli to také lidé, jejichž život nyní svědčí o vzkříšeném Ježíši. Naše skutky nejlépe svědčí o tom, čemu opravdu věříme a co si myslíme. Nakolik budete u příštích voleb věřit politikovi, který z obrazovky dnes brojí proti korupci a okrádání státu skrze zmanipulované veřejné zakázky a pak se ukáže, že bral peníze od stavebních firem, kterým tento politik zakázku přihrál? Strom se pozná po ovoci. A tady stojí Petr a spolu s jedenácti a vydávají svědectví o vzkříšeném Ježíši nejméně třem tisícům lidí shromážděným v Jeruzalémě. Ten Petr, který ještě před necelými dvěma měsíci třikrát zapřel, že Ježíše vůbec zná, když bylo riziko, že by ho také zatkli a utekl. Nyní tu ten stejný Petr káže veřejně ve dne, ve městě, kde vedoucí židů vydali Ježíše Římanům, kde dav lidí křičel na Piláta: Ukřižuj ho! Je tu jedenáct dalších učedníků, kteří chodili s Ježíšem a přece se té noci před ukřižováním všichni ze strachu rozprchli a Ježíše opustili. Nezůstal s ním ani jeden z nich. Nyní tu však odvážně stojí a nejen, že se hlásí k Ježíši, ale navíc Ho prohlašují za Mesiáše, Spasitele, na kterého Izrael čeká.

Co to jen je za moc, která takhle dokáže proměnit člověka? Je to stejná moc, která proměňuje každého, kdo činí pokání a věří v Ježíše. Z lhářů dělá lidi, kteří milují pravdu, z hněvivých lidí takové, kteří se dovedou ovládat a nehřešit vůči druhým, ze zlodějů dělá pracovité lidi, kteří se dělí s potřebnými, z lidí, kteří druhé jen uráželi a škodili svými ústy, dělá lidi, kteří dokáží povzbudit slovem a pomoci, kde je potřeba (Ef 4:25-32). Poslechněte si svědectví lidí, kteří se setkali s mocí vzkříšeného Ježíše, když mu uvěřili: z celníka, který okrádal lidi a hrabal jen pro sebe, udělal služebníka, který slouží všem až dodnes tím, že zapsal v 1. století evangeliu, které máme v Písmu; z jiného člověka, který obchodoval s otroky, udělal Bůh skrze víru ve vzkříšeného Ježíše člověka, který se napomohl zrušení otroctví v britském impériu v 18. století. Že to jsou lidé z dávných dob, které dneska nikdo nezná? Stačí se podívat po lidech v každé místní církvi. Jsou tu dnes zástupy lidí, jejichž srdce vzkříšený Ježíš mění. Zeptejte se křesťana, co se s ním stalo, když poznal moc Ježíšova vzkříšení. Každý jeden vydá stejné svědectví: Bůh dává nové srdce, které touží žít pro Boží slávu, protože dostalo ten největší dar: odpuštění a věčný život. Ježíš totiž není postavou, na kterou nějací slabí lidé, kteří si říkají křesťané, každé velikonoce vzpomínají, jak špatně tenkrát v Jeruzalémě dopadl, když ho místo za krále židovského národa označili za zločince a jako takového popravili.

Ne. Tento...

 

IV. Vzkříšený Ježíš je Pán a Mesiáš (36)

Apoštol Petr o Ježíši všem shromážděným lidem kolem něj a dalších učedníků v Jeruzalémě prohlašuje: Tento Ježíš

  • Sk 2:33  Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte. 34  David nevstoupil na nebe, ale sám říká: `Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, 35  dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.´

Davidova duše je nyní s Bohem, ale jeho tělo čeká na vzkříšení z mrtvých. A zajisté povstane k životu při druhém příchodu Kristově. Tehdy Bůh přiměje každé koleno, aby se sklonilo před Ježíšem a vyznalo:

 

  • Ježíš Kristus je Pán (Fp 2:10)

A tady vrcholí Petrova zvěst, jeho kázání evangelia židům shromážděným v Jeruzalémě:

  • 36  Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem."

Vzkříšený Ježíš je nyní vyvýšen do slávy. Byl posazen na nejčestnější místo: na Boží trůn v nebi. A právem mu také náleží. On Boží Syn, Alfa i Omega, ten, který nemá počátek ani konec, neboť sám je první i poslední, je nyní oslaven. Jemu je také svěřen přicházející soud (2Tm 4:1). On na kříži zbavil smrti moc a nakonec bude smrt i její říše uvržena do hořícího jezera (Zj 20:14) a smrti už nebude. To je ten ukřižovaný a vzkříšený Ježíš. Pán a Král. Co uděláš s touto pravdou o Ježíši? Byl jsi zasažen ve svém srdci? Pak čiň pokání! Vyznej Bohu nyní své viny, svou nevěru a svěř se Ježíši. Jeho oběť na kříži je dostatečná na to, aby zaplatila i za tvoje hříchy. Všechny do jednoho. Obrať se s důvěrou k Ježíši a dej se pokřtít na znamení tvé nové víry v Krista!

V něm je i tvé vítězství nad hrozbou koronaviru a jeho důsledky. Ba dokonce nad mnohem vážnější hrozbou - nad tvými hříchy a odsouzením k věčné smrti. Zpráva o vzkříšeném Ježíši je nadějí umírajícímu světu; zprávou, která se skrze víru v tohoto Krista stane pro každého jistotou. Pojď tedy i ty dnes k Ježíši!

Amen!

 

 

Osnova kázání