Ježíš Kristus je Boží hojné milosrdenství! (Ž 5,1-13)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Hospodine, přej sluchu mým slovům …

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 19. srpna 2018

Pokoj vám přátelé a drazí svatí! Máme za sebou většinu letních prázdnin. Bůh, který je k nám velmi dobrý nám dává v tomto čase odpočinout na dovolených, na společných pobytech s rodinou, nebo s dalšími křesťany. My i naše děti nabíráme sílu k další práci na Božím díle. Nepatříme přeci sami sobě, ale Bohu, který za nás zaplatil. A tak celý náš život je zápasem a také svědectvím o Kristu a pro Krista.

Ale odpočinutí těla, i když je důležité a dobré, není tím největším a nejmocnějším odpočinutím, které nám Bůh dává. Tím je Ježíš Kristus a evangelium. On je to pravé odpočinutí. Věčné odpočinutí, které neskončí, nebude zrušeno, nebude nám odebráno, ale bude vždy mocným pramenem Boží lásky, dobroty, milosrdenství. Vyvěrajícím pramenem pokoje, odpuštění a spásy. Mocnost, hloubka, šířka i síla tohoto pramene je nekonečná. Stále sílící.

Už dnes z tohoto pramene čerpáme život a požehnání. Je to práce Ducha svatého, který nás uvádí do veškeré pravdy mocí slova, které vydechl. Žalm 119 mluví o Božím slově takto:

  • Žalm 119:43-51 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud. Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy. Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji. O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben. Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil. Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život. Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.

Boží slovo, slovo pravdy, je zákonem i svědectvím o Stvořiteli. Je potěšením Božího lidu. Láskyplným cílem i prostředkem. Dává moudrost, když se jím sytíme a přemýšlíme o něm. Vzbuzuje, dává a posiluje naději víry. Je útěchou a přináší život. Je trnem v oku svévolníků, ale životem, cestou a zákonem pro Bohem vyvolené a povolané!

Společně procházíme celé knihy Písma. Ani dnes tomu nebude jinak. Pokračovat budeme v knize žalmů. Dnes to bude žalm číslo pět. Prosím pozorně sledujte jeho text, já budu číst nahlas.

  • Žalm 5:1-13 Pro předního zpěváka ke hře na flétnu. Žalm Davidův. Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl. Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě! Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat. Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem, tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti, do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví. Kdo prolévá krev a jedná lstivě, toho má Hospodin v ohavnosti. Já však pro tvé hojné milosrdenství smím přicházet do tvého domu, smím se klanět před tvým svatým chrámem ve tvé bázni. Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm, kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou. Vždyť na jejich ústa není spolehnutí, jejich nitro je zdroj zhouby, jejich hrdlo je hrob otevřený, na jazyku samé úlisnosti. Odhal jejich vinu, Bože, ať doplatí na své plány, zavrhni je pro tak četné jejich nevěrnosti, vždyť vzdorují tobě! Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají; věčně budou plesat, když je budeš chránit, jásotem tě budou oslavovat ti, kdo milují tvé jméno. Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní.

Davidovo lkání, Davidovo postavení před Bohem!

Žalm 5:2-4 Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl. Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě! Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat.

A. Pokorná modlitba oslavuje Boha

Stojíme opět před žalmem krále Davida. David přichází do Boží přítomnosti, před Boží trůn, aby se opět dovolával Božího milosrdenství. Jako už mnohokrát ve svém životě i v pátém žalmu vidíme svědectví Davidovi víry. Svou při, svou žádost i své nepřátele přináší David k Bohu, k trůnu milosrdenství. David prosí Boha, aby jednal, aby ho zachránil. Začíná slovy: „Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl.“

To, že David činí snad již posté to samé, by možná mohlo někoho vést k myšlence tohoto typu. Je dobré, aby David neustále s každou věcí přicházel k Bohu? Není to tak trochu otravné? Nemůže pro tentokrát jednat sám, a něco vymyslet, podniknout? Vždyť je král, má prostředky. A ví přeci, že Bůh při něm stojí. Je nutné neustále dovolávat se Boha?

Ale to bychom se vydávali velmi špatnou cestou. Davidova víra je ryzí. On už poznal a pochopil, že jeho cesty nejsou tím, co vede k pokoji a ke spravedlnosti. Ví, že úplná závislost na Bohu je dobrá. Že je to správná, jediná správná cesta. Bůh a Jeho cesty vedou člověka ke spravedlnosti a naplňují ho pokojem. To je to, co po nás Bůh chce, abychom přicházeli k Němu. Poslechněme si Petra.

  • 1 Petrův 5:6-8 Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil.

David přichází k Bohu, k Pánu svého života, který jediný jedná spravedlivě a jediný může zjednat opravdovou spravedlnost, protože zná vše! David také dobře věděl o nepříteli Božím i jeho, který stojí za lidskými nepřáteli a štve je proti Davidovi. Oni jen dělali, to co ďábel chtěl. Náš zbožný král věděl, že neobstojí ani proti lidem, natož proti Zlému, který má v moci celý svět.

Navíc Jako zbožný muž, se srdcem od Boha prostě nehledá svou slávu, ale slávu Boha, svého Pána a Spasitele. Vše co David dělá, spěje ke slávě Boha, ke slávě Krista. On dobře ví, komu skutečně patří trůn Davidův.

  • Žalm 110:1-2 Davidův, žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: „Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám.“ Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel!

B. Pokorná modlitba vyvyšuje Boha

Volá-li Boží lid k Bohu vždy a za všech okolností, jedná správně a ke slávě Boha a Krista. Jakékoli jiné smýšlení znamená, že nerozumíme evangeliu správně a možná je v našem životě přítomné spoléhání na vlastní síly. A to je druh pýchy. Taková věc nepřinese nic dobrého do našich životů. Bůh je dobrý a proto nás obřezává a vychovává k víře, jako Davida.

Je naše mysl zneklidněná, postrašená, nebo tísněná tím, co se děje v našich životech? Volejme k Bohu naší spásy, ke Kristu. Jako David. Vyvyšujme ho jako David ve svých životech, i nad celým stvořením a děním! Volejme:

 Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl. Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě!

Vidíte? David to dobře ví a rozpoznává. Přej Bože sluchu mému volání k Tobě! Uchop chaos mé mysli, aby přišel pokoj! Obrať svůj zrak na mne. Volám o pomoc, je to nad mé síly. Vidíme jak se David před Bohem menší a pokořuje.

 A to je přesně to, k čemu nás vede i apoštol Petr, když říká, pokořte se pod mocnou ruku Boží, své starosti mu odevzdejte! My přeci nejsme páni svých životů. Nedržíme svět ani okolnosti ve svých rukou. Ani David nebyl pánem svého života, přesto, že ho Bůh učinil mocným králem.

A tak ihned poté, co se David pokořuje před Bohem a umenšuje sám sebe před ním, vyvýší Boha, jako jediného a skutečného Pána nad celým stvořením i děním. Naplňuje vírou první Přikázání, které zní:

  • Deuteronomium 6:4-5 Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

David to učinil těmito slovy:

Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě!

Pane, vyslyš mne! Můj králi, můj Bože, to k tobě se utíkám, k nikomu jinému! Slova „můj králi, můj Bože“ ve svém plném významu říkají totéž, co první přikázání. To že Hospodin Bůh je jediný, živý a pravý Bůh a mimo něj jiného boha není.

David svědčí. „Pane, mimo tebe není života, není spásy ani záchrany! Ty jsi jediný, jen u tebe je vykoupení a záchrana! A já se utíkám ve víře k tobě, k jedinému a pravému Bohu, své spáse.

C. Pokorná, vytrvalá a trpělivá modlitba, oběť Bohu libá.

David zakončuje první část pátého žalmu slovy:

Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat.

Nežijeme pod zákonem daným Mojžíšovi. Naším zákonem je Kristus. On je ten Beránek Boží jednou provždy obětovaný. Nemusíme již předstupovat před Boží trůn tak, jako starozákonní lid s krví obětního zvířete, aby byla naše modlitba vyslyšena. Přicházíme v Kristu! Nemusíme se znovu a znovu očišťovat z našich provinění krví zvířat. Vždyť zákon Mojžíšův je jen náznak a stín budoucího dobra. Žd 10, 1. Proto Ježíš Kristus Syn Boží pravil:

  • Židům 10:5b-7 `Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.

Tou vůlí Otce bylo, aby Ježíš jedinou dokonalou obětí usmířil spravedlivý Boží hněv a dokonale posvětil všechen Boží lid. Každého, kdo věří, tak jako věřil i král David. Protože i on opírá svou víru v zaslíbeného Mesiáše a ne o krev kozlů. Nevidí plně, ale zrakem víry doufá v to, co teprve přijde a bude plně odhaleno.

Nevcházíme do chrámu postaveného rukama lidí v Jeruzalémě. Náš chrám je Kristus sám. A my vcházíme pouze v Něm a skrze Něj. Učme se od Davida přicházet s obětí modlitby víry v Krista, která je pokorná, vytrvalá a trpělivá. Každého dne, nemusí to být zrána, můžeme se ztišit večer. Někdo je ranní ptáče, další ožívá až na sklonku dne a někdo to rozdělí do celého dne. Ale vytrvejme v tom. Každou svou starost vložme na něj. Neboť Bůh si nás zamiloval.

Ať je naše postavení a smýšlení stejné jako Davidovo. Pokořme se, oslavme Boha, vyvyšujme Ho! Každodenní modlitbou a hledáním Jeho vůle, Jeho spravedlnosti, Jeho cesty pro nás! Bůh není jako my, nelze Ho oslavit a vyvýšit ani přijít k Němu jiným způsobem, než skrze pokání a víru. Lidským smýšlením a konáním Boha nedosáhneme. Jen pokání, pokorná modlitba, to je oběť Bohu libá!

Boží svatost, vyvýšenost a odlišnost

Poslouchejme nyní dobře Davidova slova od verše pátého do verše sedm. Ty totiž charakterizují problém všech lidí bez rozdílu. A David nám zde nepřímo ukazuje na nemožnost člověka zalíbit se Bohu a přijít k němu po svém! Není to jeho hlavní cíl, ale začneme tím. David říká:

„Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem, tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti, do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví. Kdo prolévá krev a jedná lstivě, toho má Hospodin v ohavnosti.“

A. Nemožnost člověka přijít k Bohu a zalíbit se mu svými skutky.

Tato slova nás všechny diskvalifikují hned na začátku. Když je čteme, rázem vidíme tu propast mezi námi a Bohem. Abychom si to dobře a jasně vysvětlili, musíme do knihy Kazatel.

  • Kazatel 7:20 Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil.

Anebo do knihy Římanům:

  • Římanům 3:10-18 jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a  hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají.´

Bůh je svatý, ale celé stvoření je vinou člověka padlé a každý člověk je hříšný a hříchu zaprodán. Král David mluví o lidech zlých, o potřeštěncích. O lidech dopouštějících se ničemných skutků. O lhářích a lstivých lidech. A o těch co prolévají krev. Celé je to charakterizováno ihned na začátku výrokem: „Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli.“

A to jsme byli všichni. Nehledali jsme Boha a Jeho slávu. Jeho spravedlnost. Byli jsme svévolníci.

Ve verších pět až sedm nám tedy David nepřímo odhaluje problém padlého lidství, který se týká každého člověka narozeného z ženy. Proč říkám nepřímo? Protože to není hlavní záměr Davida. Není to jeho hlavní cíl v kontextu celého žalmu. Je to sice zjevená pravda Božího slova, ale David míří mnohem výše. Nechce ukazovat na člověka, ale používá tuto pravdu, aby ukázal na Boha a vyvýšil Ho. Oslavil Ho!

B. David protikladem ukazujícím na Boží dobrotu v Kristu

David volá k Bohu. Jde se svou pří k Němu. Celou svou záležitost odevzdává do Jeho rukou. Ukazuje na nezměrnou a dokonalou Boží svatost tím, že odhalí pravdu o nemožnosti hříšného člověka přijít k Bohu, zalíbit se mu. Znovu poslouchejme jeho slova:

Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl. Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě! Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat. Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem, tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti, do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví. Kdo prolévá krev a jedná lstivě, toho má Hospodin v ohavnosti.

Davidovým prvotním cílem, ke kterému vše neochvějně spěje, je oslavení Boha. Směřuje k vyvýšení Jeho milosrdenství a spásy. David tím vyvyšoval a oslavoval Krista a Jeho kříž, i když to sám plně nechápal.

Král David přichází před Boží trůn se svou záležitostí. Prosí Boha o pomoc a záchranu. Král David tedy má něco, co nemají lidé svévolně jednající z veršů 5-7. Ti, kteří jsou od Boha odděleni pro svou svévoli a hřích. David zcela zjevně k Bohu přichází a nejenom jako host, ale jako ten, který se dovolává po právu Božího zásahu a pomoci. Řekli jsme si minule, že Davidova žádost o pomoc od Boha je spravedlivá a po právu. On se jí smí dovolávat.

David se nebojí, že jako svévolník bude uvržen do záhuby, poté, co jeho přítomnost před Boží tváří zbudí nelibost a hněv, protože bude pro Boha ohavností.

Co David má? Co Davida odlišuje od těch všech svévolných? Řekli jsme si přeci, že každý člověk narozený z ženy je hříšníkem! Na co král David spoléhá? David nám odpovídá ve verších 8-9.

Výsada skrze Boží milosrdenství versus svévole nepřátel evangelia

Já však pro tvé hojné milosrdenství smím přicházet do tvého domu, smím se klanět před tvým svatým chrámem ve tvé bázni. Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm, kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou.

A. Pro hojné Boží milosrdenství, pro Krista

Zde máme jasnou odpověď na otázku co David má a co ho odlišuje. Odpověď proč smí přicházet k Bohu. Je to pro hojné milosrdenství Boží. My dnes máme plnou odpověď, když čteme Davidovy žalmy. On jen zdálky hleděl a mnohé neviděl. Přesto věřil Bohu, spoléhal na Jeho milosrdenství.

Ve světle novozákonní zvěsti my víme plně. Syn Boží, Ježíš Kristus je tím hojným milosrdenstvím od Boha. To pro Něj smíme vždy a všude přicházet k trůnu milosrdenství a žádat. Bůh nám daroval svého Syna a spolu s ním nám daroval naprosto všechno. Milosrdenství Kristova kříže není jen hojné. Je přehojné, překypující, přetékající. Doširoka se rozlévající a svou dokonalou, svatou podstatou vítězící. Je to nad naše chápání. Tam, kde se skrze hřích rozlézal a roztahoval chaos, zhouba a smrt, tam skrze kříž Ježíše cíleně přichází podle mocné Boží vůle život, odpouštějící a posvěcující milost!

Tam, kde byli všichni svévolní, zlí, lživí, ničemní a krev prolévající. Tam jsou v Kristu a v Jeho kříži k životu povoláváni vyvolené Boží děti po krvi Krista! Opouštějí hřích, smrt, modlářství, všechny své zlé skutky. Všechno to, čemu slepě otročili a čemu se ani nemohli vzepřít ve své nevědomosti!

Opouštějí to, aby v novosti života v Kristu prahli, toužili a z Boží milosti usilovali se Kristu podobat. Jednat jako On jednal. Milovat Boha ze vší své síly a nové podstaty. Milovat církev, své bratry a sestry, každého člověka a celé Boží stvoření. To je zákon Kristův!

Kristus! On je hojné Boží milosrdenství! To je to, co David měl a má. To je to, co ho odlišovalo od těch druhých. To je to, co ho zmocňovalo a dovolovalo mu to přicházet v pokorné modlitbě před Boží tvář.

David měl srdce od Boha. Měl dar spasitelné víry. Nechápal plně. Neviděl a nevěděl, co my víme! Kříž, který se stal, však odhalil vše. Kristus je přehojným milosrdenstvím Božím, jež se stalo tělem, aby se sklonilo k člověku a přineslo lidskému pokolení spásu. Písmo ústy apoštola Jana říká:

  • Jan 1:14-17 A Slovo se stalo tělem a  přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydal svědectví a  volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“ Z  jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

B. Kristus cesta Boží spravedlnosti

David dále pokračuje slovy: „Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm, kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou.“

I na tomto verši vidíme jeho naplnění v Ježíši Kristu. „Bože ve své spravedlnosti mě veď!“ Říká David. A my víme, že Syn Boží je zjevenou Boží spravedlností. Ta byla zjevena v Něm a vrcholila událostmi kříže a vzkříšení. Kniha skutků říká:

  • Skutky apoštolské 17:30-31 Bůh však prominul lidem dobu (jejich nevědomosti a modlářství), kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“

Ježíš je ztělesněním Boží spravedlnosti a plného spravedlivého lidství podle Boží vůle a záměru. Na kříži odhalil každou lež a mocnost temnoty. Podle Něho bude posuzován každý skutek každého člověka, a kdo se nebude moci vykázat Kristem, Božím hojným milosrdenstvím, bude odsouzen podle svatých a dokonalých měřítek Krista, ztělesněné a zjevené Boží spravedlnosti. On je spravedlnost i Soudce!

C. Kristus vítězné světlo a přímá cesta navzdory temnému světu

Devátý verš ukazuje na moc Kristova kříže, která je pro nás tady a teď. Přemáhá zlo a temnotu a činí vše k dobrému těm, které Bůh v Kristu povolal. Ř 8, 28. David v něm říká:

Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm, kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou.“

 Jedno české přísloví říká: „Všechno zlé je pro něco dobré.“ Ale pokud nejste v Kristu, potom to neplatí! I když se můžete tady a teď určitým způsobem poučit, nakonec skončíte v zatracení, pokud jste nezískali Krista a tím opravdovou moudrost.

Ale máte-li Božího Syna, je-li vám přičtena Jeho spravedlnost, potom vás nic nezastaví na cestě za Ním! Navzdory všem těm, kdo se budou stavět proti vám, aby se tak postavili proti Kristu, bude vaše cesta přímá. Bůh to učiní a již to učinil. Jste v Kristu, On je tou přímou cestou pravdivého života.

Kontrast dvou neslučitelných cest

A. Soud nad vzdorujícími Bohu

Devátý verš je také takovým mezníkem a jasnou rozdělující čárou, mezi Davidem a těmi druhými, kteří mají cestu spásy v opovržení a brojí proti ní i proti Davidovy.

Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm, kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou.“ Vždyť na jejich ústa není spolehnutí, jejich nitro je zdroj zhouby, jejich hrdlo je hrob otevřený, na jazyku samé úlisnosti. Odhal jejich vinu, Bože, ať doplatí na své plány, zavrhni je pro tak četné jejich nevěrnosti, vždyť vzdorují tobě!

Ve vztahu k tomu, co již David odhalil ve verších pět až sedm, kde jasně deklaroval, že svévolní a hříšní nemohou Bohu ani na oči přijít. Dotahuje David do konce jasné odlišení dvou jediných cest tohoto světa. Tou první je cesta Božího milosrdenství v Kristu a tou druhou vzpurná svévole přirozených a Boží milostí nedotčených lidí!

Ti první, reprezentovaní v našem textu Davidem půjdou navzdory nepřátelství a temnotě světa cestou Krista, cestou Boží spravedlnosti. Ti druzí směřují ke zhoubě! Dokonce text říká, že oni sami jsou zhoubou. Zhouba je jejich podstatou, podstatou jejich nitra. David nazývá jejich hrdlo hrobem, otevřeným hrobem. Otevřou-li ústa, ven vychází jen samá smrt!

A to je velmi silné, tvrdé vyjádření. Hrdlem prochází vše, co člověku přináší život zde na zemi. Dýcháte-li, kyslík jde vaším hrdlem. Pijete-li, voda jde vším hrdlem. Jíte-li, strava jde vaším hrdlem! To vše vám přináší život z Boží dobré vůle. V kontrastu toho ale, vše, co vychází jejich hrdlem ven, je smrt a smradlavé tlení hrobu! Protože jejich nitro je zdrojem této zhouby! Ponechat člověka napospas jeho hříchům a hrobu jeho nitra, to je milovaní Boží soud. A i to je předmětem pátého žalmu, protože…

B. Bůh stojí na straně práva

David prosí Boha, aby jednal nejen pro jeho záchranu, ale také, aby potrestal zlo. Volá:

Odhal jejich vinu, Bože, ať doplatí na své plány, zavrhni je pro tak četné jejich nevěrnosti, vždyť vzdorují tobě!

A je to naprosto v pořádku. Je to v souladu s naší vírou. My nemáme brát soud a potrestání do svých rukou. Dokonce se máme modlit za své nepřátele a žehnat jim. Ale to se nevylučuje s Davidovou touhou a přáním! I my máme Boha prosit, aby jednal. Odhaloval i mařil hříšné záměry lidských srdcí. Možná se nám zdá příliš tvrdé Davidovo volání, aby je Bůh zavrhl, ale musíme to chápat v kontextu dokonalé Boží spravedlnosti i toho, že Bůh sám zaslibuje potrestání každého zla. Oni v konečném důsledku přeci nejdou po Davidovi, ale jsou především nepřátelé Boha a evangelia! Vždyť tomu přeci vzdorují, říká David.

C. Zaslíbení ochrany pro spravedlivé

Bůh zaslibuje potrestání každého, kdo proti Němu bojuje. A to je případ těch, co si Davida berou jako prostředek a cíl v boji proti evangeliu. On je jim trnem v oku, pro svou víru a z ní pramenící spravedlnost. Jeho přítomnost v jejich životech je trvalým mementem soudu nad nimi. A to se může stát koneckonců i nám. Apoštol Petr přeci píše:

  • 1 Petrův 4:4 Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás.

A Pán Ježíš k tomu dodává, že pokud nenáviděli Jeho, i nás budou nenávidět a pronásledovat. J 15, 20

My se však nemusíme třást, protože tak, jak Bůh zaslibuje potrestání hříšných, tak stejně zaslibuje i ochranu pro spravedlivé!

  • Deuteronomium 25:1 Když mezi muži dojde ke sporu a oni se dostaví k soudu, aby je rozsoudili, ať je spravedlivý ospravedlněn a svévolník odsouzen.

Spravedlivý bude ochráněn a svévolník po zásluze spravedlivě potrestán. A to je koneckonců to, oč David prosí. Aby Bůh jednal, ochránil Davida a potrestal svévolné. David tím sleduje to, aby se Bůh oslavil na jeho životě. V posledních dvou verších, ve verši 12-13 král David končí slovy:

Radost Božího lidu a sláva Boží v Kristu

 Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají; věčně budou plesat, když je budeš chránit, jásotem tě budou oslavovat ti, kdo milují tvé jméno. Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní.

Boží spravedlivé jednání je důvodem k radosti, k věčné blaženosti a plesání Božího lidu. Boží spravedlivé konání Je tvořené dvěma věcmi. Ochranou spravedlivých a potrestáním hříšných. Král David prosí o ochranu pro spravedlivého. Pro sebe, protože on je předobrazem spravedlivého Krista a sám je spravedlivým z víry.

A král David prosí: „Odhal jejich vinu, Bože, ať doplatí na své plány, zavrhni je pro tak četné jejich nevěrnosti, vždyť vzdorují tobě!“

Poté pokračuje spojkou ať. Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají; David se dovolává Božího jednání, aby se mohl radovat Boží lid. Toto Davidovo jednání má jediný cíl. Boží neutuchající slávu. Následujme jeho příkladu. Protože i naše životy patří Bohu a Jeho slávě.

Vyvolený Boží lid se raduje z Boží spravedlnosti, miluje ji. Raduje se z Krista, protože On je tou Boží spravedlností. Miluje Krista. Jen v Kristu a skrze Jeho kříž lze dosáhnout Boží ochrany, věčné radosti, plesání a slávy. Protože spravedlivým Bůh v Kristu žehná a obklopuje své děti dokonalou láskou a přízní. To je evangelium drazí.

Pátý žalm je evangeliem. Je oslavnou písní Boha. Boha, který je třikrát svatý a dokonale spravedlivý. Není jen žalozpěvem a lkáním, prosbou o ochranu a potrestání svévole. Ale je i poznáním toho, že vše je učiněno a trvá k Boží slávě v Kristu a pro Krista. Písmo o Bohu svědčí následujícími slovy, která Bůh pronáší ke králi Kýrovi:

  • Izajáš 45:5-7 Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není. Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal, aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není. Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci.“

A Přísloví 16:4 volá: „Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.“ Amen!

PřílohaVelikost
zalm5osn.pdf60.56 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer