Ježíš a Otec jsou jedno (J 10,22-42)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Pravda o Ježíši je odhalena: On je Spasitel a Bůh.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 7. ledna 2018

I. Úvod

Dobré dopoledne, pokoj vám, milé sestry a bratři, milí hosté,

je po svátcích a my se scházíme, abychom uctívali našeho Pána tím, že ho budeme poznávat, Jej i Jeho vůli a budeme mu vděční. A vděčnost se vyjadřuje poslušností.

Vánoční svátky se v naší kultuře dnes vyznačují tím, že si lidé dělají dobře. Mezi způsoby, jak toho dosáhnout, patří také jídlo. Být nasycen, dobře se najíst, to dnes patří k pocitu spokojených Vánoc. Sebelepší jídlo těch nejzajímavějších chutí, ani jeho množství, však nedokážou nasytit duši člověka. Pokud budete hodně jíst, jediné, na co budete později myslet je, jak shodit nabraná kila hmotnosti. Knihy o hubnutí v regálech knihkupectví jsou toho důkazem.

Kristus Ježíš volá lidi, aby neusilovali o pomíjející pokrm, ale hledali pokrm, který zůstává pro život věčný.

  • J 6:51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky.

A stejně tak volá na ty, kteří jsou vyprahlí, ve srovnání s omezeností všeho bohatství světa a jeho nádhery, kterou svět nabízí v čím dál více překypujícím množství darů na Štědrý den, kterými se lidé v naší zemi zahrnují:

  • J 7:37 „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“

Protože, kdo z Něho pije, nebude žíznit na věky a kdo z Něho jí, nebude nikdy hladovět, ale má život věčný! (J 6:51).

Jsme nyní v polovině Janova evangelia a připomeňme si, proč ho Jan píše:

  • J 20:31 ... abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Svědectví, které Ježíš vydává slovy i skutky se neustále stupňuje. Argument za argumentem, čin za činem, dokumentuje apoštol Jan identitu Ježíše Krista. Kým Ježíš je. V tuto chvíli jeho dílo vrcholí Ježíšovým sebezjevením. Potvrzuje židům, že je:

II. Ježíš - Mesiáš poslaný od Boha

a) Řekni to otevřeně!

Napětí se stupňuje. Před dvěma měsíci, na podzim v době jednoho ze tří největších svátků roku - Svátku stánků, Ježíš veřejně učil v chrámu. A lidé byli rozděleni. Jedni v něho uvěřili, většina však byla k jeho svědectví čím dál zatvrzelejší. Ani zázrak uzdravení člověka slepého od narození nebyl dostatečným důkazem Ježíšovy autority a tak většina židovských vedoucích došla od projeveného zájmu, přes odmítnutí až k otevřené nenávisti vůči Ježíši. Jsou chvíle, kdy jej chtějí kamenovat (8:59) a přece se nyní Ježíš vrací do chrámu.

Nyní je zima a nastaly svátky posvěcení chrámu - osmidenní svátky, které se slaví na připomínku očištění chrámu Judou Makabejským roku 164 před Kristem. Chrám byl totiž tři roky před tím znesvěcen Antiochem Epifanem, který nechal na oltáři obětovat vepře a zakázal veškerou bohoslužbu v chrámě. Po povstání vedeném Judou Makabejským byl chrám znovu posvěcen. To je svátek posvěcení, očištění, nebo také svátek světel, protože město bylo osvíceno v tyto dny na znamení radosti.

Ačkoliv je v Jeruzalémě zimní období, kdy často prší, v lidech to vře. Už dlouho, více než tři roky, koná Ježíš svou veřejnou službu. Svědectví o jeho moci i slova evangelia tlačí na mysl lidí. Je to ten zaslíbený prorok, jež má přijít?

Proto nyní, když se Ježíš prochází v chrámě v Šalomounově sloupoví, jež nese své jméno proto, že jde o zbytek ze stavby z původního chrámu, vystavěného králem Šalomounem, obklopili židé Ježíše s otázkou:

  • J 10:24 „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“

Už se to téměř nedalo vydržet! Musíme to vědět! Jsi Mesiáš, Kristus?

V našich křesťanských uších to zní dobře, že? To je přeci cílem naší služby, aby se lidé ptali, jestli je Ježíš Mesiáš. Aby to už nemohli déle vydržet a museli znát odpověď na svou otázku. Tak jako to chtěli slyšet židé od Ježíše, když se procházel v chrámu.

Ale zde si musíme dát pozor. Jakého Mesiáše člověk, kterému svědčíme, hledá? Protože to je jádrem evangelia Pána Ježíše. To je podstatou zvěsti, která může člověku přinést život anebo věčnou záhubu! Otázka zní: koho hledáš?

Jakého Mesiáše lidé hledají? Židé, kteří nyní Ježíše obklopili v chrámě, mají totiž úplně jinou představu o Kristu, Zachránci. Potřebují Mesiáše, jistě. Ale jejich očekávání je, že to bude politický zachránce, král Izraele, který je konečně zbaví nadvlády Říma - jeho politické moci i vojenské síly.

"Řekni nám to otevřeně!" (v. 24). Proč Ježíš neřekne konečně otevřeně, že je Mesiáš?

Vždyť už to před časem pověděl samařské ženě u studny. Znavený si sedl a požádal tu přicházející ženu, aby mu dala napít. Pak s ní vedl rozhovor, během kterého ji vedl tak, aby viděla, co jí schází.

Vidíte ten rozdíl? Nakonec samařská žena hledala pokoj pro svou obviněnou duši, protože rozuměla, že před svatým Bohem a Jeho svatostí je její život jako cár špinavých hadrů, protože neumí žít svatě před Bohem. Vždyť měla ve svém životě již pět mužů a ten, se kterým nyní žila, nebyl její manžel. Žila v cizoložství a dobře to věděla. Rozuměla, že potřebuje pro svou budoucnost Mesiáše, který jí ukáže cestu do Božího království, jinak zůstane pod Božím hněvem, určená k odsouzení, k věčné smrti v odloučení od Boží lásky. Ježíš jí otevřel oči k pokání a víře. Setkání vrcholí ve chvíli, kdy:

  • J 4:25-26 Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“ (26) Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“

Ale židé v Jeruzalémě si nyní myslí, že potřebují silného vůdce, který je schopen nastolit pozemské království Židů zbavené jakékoliv nadvlády pohanských Římanů. Proto hledají Mesiáše, který jim ukáže cestu k pozemskému království.

Co je obsahem evangelia, které kolem sebe šíříme? Je to Mesiáš, Kristus, který je schopen naplnit všechny možné bláznivé touhy lidí v tomto světě? Který pomůže, abych měl lepší život tady a teď? Pak je to ale spíše "džin v láhvi", který tu je od toho, aby plnil lidská přání.

Anebo jde o Mesiáše, Spasitele duší pro věčný život? Toho, který přišel na svět, aby učinil to, čeho mi nejsme pro naši slabost schopni? Stal se obětí za hřích a to v těle, jako máme my, aby tak na lidském těle odsoudil hřích a tak nás učinil spravedlivými, tedy bez hříchu před Bohem (Ř 8:3-4).

Ujistěte se z Písma, že evangelium, které říkáte lidem, je skutečně evangeliem Ježíše Krista a ne zprávou vzešlou z lidských představ, ale zprávou pevně ukotvenou v tom, co říká Bůh.

b) Řekl jsem vám to, a nevěříte

Znovu a znovu měli židé příležitost slyšet Ježíšovo vyučování, kladli mu otázky a slyšeli odpovědi. Všechno, co čteme od sedmé do desáté kapitoly Jana. Ale oni neuvěřili Ježíši. Neuvěřili, když jim říkal, že je Mesiáš.

Jejich naděje se upínaly k mesiáši, králi, jakým byl David, jenž by zemi politicky osvobodil a zvítězil. Ale Ježíš se představuje jako Mesiáš, který je v tuto chvíli nejlépe popsán Izajášem: jako poslušný, trpící a umírající Služebník (Iz 53). Doba jeho království teprve přichází skrze kříž a zmrtvýchvstání.

Ale Ježíš lidem řekl: Já jsem Mesiáš! Nikdo se nemůže vymlouvat, že by to nebylo oznámeno, že by to Bůh zatajil.

A přece v něj nevěří...

Nevěří ani, když slyší, ani když vidí Ježíšovy skutky.

Proč? Vždyť jen stačí naslouchat s důvěrou Ježíšovým slovům a hned by rozuměli, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, poslaný k záchraně pro věčný život! Ale nevěra má své důsledky: neporozumění. Čím více židé Ježíše poslouchají a čím více jejich nedůvěra, nevěra roste, tím méně rozumí tomu, co jim říká. Už položil tu otázku a dal na ni i odpověď:

  • J 8:43 Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.

Nevěří, co ty skutky zjevně učí, co znamenají. A to je nevěra, to je hřích. A za to jsou zodpovědní - Kristus je vyzývá, aby věřili na základě jeho důkazů - skutků, zázraků, které činí. Ale oni nevěří, protože nechtějí věřit.

Viděli, jak uzdravil slepého od narození, chromého u rybníka Bethesda, slyšeli, jak nasytil pět tisíc mužů a jejich rodiny, slyšeli, že byl uzdraven syn královského služebníka v Kafarnaum, aniž by se s ním Ježíš potkal.

A přece nechtějí věřit, že je to Mesiáš. Navíc dělají vše pro to, aby ani ostatní Ježíši nevěřili. Nevěří, protože nechtějí. A za to jsou před Bohem odpovědni.

Podobně Bůh poskytl o sobě dostatek důkazů všem lidem. Od stvoření světa lidé mohou vidět projevy Boží neviditelné věčné moci a Jeho božství, když přemýšlejí o jeho díle – o stvořeném světě. Nikdo nemá výmluvu, že nevěděl, že je Bůh (Ř 1:19-21). A přece Mu nevěří – protože nechtějí. A za to jsou odpovědní.

Proč nevěří? Proč nechápou? Ježíšova řeč je přímá:

  • J 10:26 Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.

Možná bychom čekali opačné zdůvodnění: Protože nevěříte, proto nejste z mých ovcí. Ale pro lidskou pýchu je to těžké prohlášení: nevěříte, protože nejste z mých ovcí...

Ježíšova odpověď ukazuje k původu víry člověka. Víra je Boží dar. Ovce dobrého Pastýře Ježíše jsou všichni ti lidé, které mu Otec dal (10:29). Ti slyší Jeho hlas a následují ho (27). Kdo k těm ovcím nepatří, nechce slyšet Ježíšův hlas a jít za ním. Nechtějí a ani nemohou poslouchat Boha, protože jsou soustředění na sebe (Ř 8:7).

Tak tu na jednom místě vidíme jak lidskou zodpovědnost věřit evangeliu a zároveň Boží svrchovanost, se kterou Bůh vyvolil některé lidi ke spasení a jiné zanechal v jejich hříších. Obě dvě skutečnosti nám Bůh zjevuje. Ani jednu z nich nemůžeme odmítnout jako nebiblickou. A přece je nedovedeme spojit dohromady. Ani Písmo to nedělá. A proto musíme věrně držet obě pravdy.

Mnozí se v historii církve snažili sjednotit obě tyto pravdy dohromady. Vždy to ale dopadlo tak, že jedna pravda zvítězila na úkor té druhé. Výsledek ale postrádal biblické vyvážení. Jen za cenu otupení nebo překroucení Božího slova vznikli názory o svobodné vůli člověka, na kterého Bůh čeká, jestli ho přijme nebo ne, anebo překroucení na opačném pólu, které tvrdí, že nemáme šířit evangelium, protože to je stejně Boží záležitost, kdo mu uvěří, a ne naše.

Ale Bůh skrze Písmo volá všechny lidi, aby činili pokání! A přece je to jen a jen On, kdo dává víru.

Nepokoušejte se nikdy jít dále, než zjevuje Písmo. Kdyby Bůh chtěl nám zjevit, jak mohou být obě pravdy sloučeny, udělal by to. Ale On si ponechal odpověď na tuto otázku u sebe.

  • Dt 29:28 Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, zjevné však patří navěky nám a našim synům, abychom dodržovali všechna slova tohoto zákona.

Držte v této otázce biblickou vyváženost, jinak upadnete do jednoho z dříve zmíněných extrémů a se všemi důsledky.

c) Ujištění Kristovy moci

Ti, kdo Ježíši naslouchali, byli vždy dvojího druhu. Jedni, kteří mu nevěřili a odmítali ho a pak ti, kteří jsou z jeho ovcí, darováni Bohem Otcem Synu Ježíši Kristu. A pro ty má nyní Pán Ježíš slova ujištění:

  • J 10:27-30 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou (28) a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. (29) Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. (30) Já a Otec jsme jedno.“

Jaký větší pokoj mohl Ježíš přinést do situace, kdy vedoucí národa, nejvyšší náboženská a politická rada země i znalci zákona zastrašují každého, kdo by snad přemýšlel, že Ježíš je poslaný od Boha, mluví pravdu, dokazuje ji zázraky a je tím, v koho by člověk měl složit svou naději, věřit mu a veřejně ho vyznávat jako Spasitele.

Varovali každého:

"Vyznej ho jako Mesiáše a budeš vyloučen ze synagogy!" (J 9:27), bylo usnesení vedoucích židů.

Ale následovat Ježíše vede k věčnému životu. Žádná síla vojáků, ani moc mocných není dostatečná na to, aby Ježíšovu ovečku mohla zničit. Kristův hlas zní jasně jako zvon. Nikdo Boží ovečku nemá moc vyrvat z Otcovy ruky. Prostě neexistuje nikdo, žádná síla.

  • Ř 8:35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?

Apoštol Pavel rezonuje svou víru na tomto Božím zaslíbení:

  • Ř 8:36-39 Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Jestli dnes slyšíš hlasy, které ti vyhrožují za to, že vyznáváš a následuješ Ježíše, věz, že právě pro tebe je toto napsáno. Bůh mluví skrze svoje slovo. A nemusí to být jen lidé, kteří jsou v otevřeném nepřátelství vůči Bohu, ale bývají to také těžké okolnosti v životě, které se nás snaží dovést k porážce, k tomu, abychom se odklonili od Krista a zapřeli ho.

Poslouchej Kristův hlas, On tě povede, dá ti sílu, aby tě dovedl domů, k Otci. To, že mu důvěřuješ, je jeho ujištění o Jeho lásce.

A celé Ježíšovo ujištění jeho ovcí je nádherně zakončené zjevením, kým je náš Pán Ježíš. Vždyť jeho ovce nemůže vyrvat nikdo z Otcovy ruky (v. 29) a zároveň z Ježíšovy ruky (v. 28). Otcova moc je největší, nikdo jiný se s ní nemůže měřit. Ježíšova moc je stejná, jako Otcova. Ježíš je stejně mocný jako Otec.

  • Jan 10:27-29 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.

Korunou Ježíšova ujištění je v. 30:

  • "Já a Otec jsme jedno."

Láska Ježíšova k jeho ovcím je stejná jako láska Otce k ovcím, které Synu dal. Otec a Syn jsou jednotní, jsou jedné podstaty - v tom mezi nimi není rozdíl. Všimněte si ale, že Ježíš říká: Já a Otec. To jsou dvě odlišné osoby.

A tak v tomto jednom oddíle máme tři Ježíšova ujištění o jeho identitě: potvrdil, že je Mesiáš, Spasitel. Ukázal, že je jedné podstaty s Otcem. A nakonec, že je odlišnou osobou od Boha Otce. Tím však Ježíšovo odkrývání kým je ještě nekončí!

 III. Ježíš Kristus je Bůh

Židé dobře porozuměli, co Ježíš říká. Prohlašuje, že je Bůh! A proto se chopili kamenů, aby ho ukamenovali (31), protože se podle nich rouhá.

Není tu úniku, kdyby snad někdo říkal: "ale Ježíš to tak nemyslel, On netvrdil, že je Bůh". Boží slovo zde říká opak. Tvrdil. A židé tomu rozuměli.

  • J 10:31-33 Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali. (32) Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“ (33) Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“

To je právě to, co Ježíš o sobě nyní říká: jsem Bůh. Vedoucí židů mu nevěřili. Boží milost je však veliká. Po Kristově vzkříšení a nanebevystoupení počet učedníků v Jeruzalémě velmi vzrostl, a uvěřili i mnozí z kněží (Sk 6:7).

  • Sk 6:7 Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru.

Ježíš nyní trpělivě vysvětluje dále. Chtějí ho kamenovat, protože tvrdí, že je Bůh. Jaké další důkazy ke svému tvrzení předkládá?

a) Důkaz I: Písmo platí

Ale sám Bůh, který je autor Písma - jak tomu věří stejně Ježíš i židé, shromáždění zde kolem něho, nazývá v Žalmu 82 někoho "bohy".

  • J 10:34-36 Ježíš jim řekl: „Ve vašem zákoně je přece psáno: ‚Řekl jsem: jste bohové.‘ (35) Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí platit – (36) jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?

Bůh v tomto Žalmu mluví zřejmě k soudcům lidu, nazývá je "bohy" a napomíná je a odsuzuje, protože nesoudí podle práva a straní svévolníkům.

Jestliže takto Bůh nazývá stvoření, které učinil a povolal, aby uplatňovali spravedlnost mezi lidmi, "bohy", oč větší právo má Ježíš, který byl oddělen, posvěcen a poslán do světa s ještě větším úkolem - dokonat spasení, nazván Božím Synem?

Ježíš říká: Písmo musí platit! A na tom se s židy shodli. Písmo svědčí o Ježíši. Vzpomeňte na dva učedníky, kteří po Kristově vzkříšení šli cestou z Jeruzaléma do Emaus a připojil se k nim vzkříšený Pán.

  • Lk 24:27 ... začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

Čtěte, čtěte Písmo, knihu za knihou, všech 66 co jich v Písmu je. A každá část svědčí o tom, kdo je Ježíš Kristus.

Sám Bůh říká, že Bible je pravdivá, mluví o tom apoštolové Pavel i Petr ve svých dopisech. Veškeré Písmo je vydechnuté Bohem a zapsané lidmi tak, jak Bůh chtěl - v pravdě. Bůh dohlédl na to, aby bylo zapsáno to, co On chtěl rukou a stylem pisatelů.

O Kristu však svědčí také jeho skutky.

b) Důkaz II: Skutky Ježíšovy

  • J 10:37-38 Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! (38) Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci.“

To je Ježíšova výzva, aby každý, kdo ho slyší, přemýšlel o zázracích, které Ježíš učinil. Kdo dokáže činit věci, které jdou proti přirozenému běhu událostí v přírodě? Už jsme si dnes připomněli několik zázračných okamžitých a trvalých uzdravení lidí. Chci připomenout další, o kterých mluví evangelia - vzkříšení mrtvých pouhým slovem z Ježíšových úst - budeme mluvit zanedlouho, dá-li Bůh o Lazarovi, jenž byl již 4 dny mrtev v hrobě a Ježíš jej před zraky lidí svým slovem povolal k životu. Čteme jak je Ježíš Pánem nad přírodními zákony, když ovládá živly - tiší bouři svým slovem, chodí po vodě. Mohl bych pokračovat dál a dál...

Kdo to může být? Kdo ovládá zákony přírody nežli ten, kdo je utvořil? A Ten, který vše stvořil, je také hoden uctívání svým stvořením. Jedině Stvořitel je hoden uctívání. Jedině Bůh.

Ježíš činí skutky, jaké může činit jedině Bůh. Zázraky pochází od Otce. Pochopte jednou pro vždy, že Otec je v Synu a Ježíš v Otci. Tak hluboká je jednota v jejich díle i v podstatě obou osob Boží trojice.

Jaké důsledky z tohoto Ježíšova sebezjevení vyplývají?

IV. Důsledky

  • J 10:40-42 Odešel znovu na druhý břeh Jordánu, na místo, kde dříve křtil Jan, a tam se zdržoval. (41) Mnozí k němu přicházeli a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda.“ (42) A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.

Mnozí se šli přesvědčit, zda to co prorokoval Jan Křtitel o Ježíši je pravda. Přesvědčili se a uvěřili. Bylo to mnoho lidí (v. 42).

Pojděte se také přesvědčit, že to, co jsme dnes četli z Janova evangelia o Ježíši je pravda. Biblické křesťanství nevede člověka k slepé víře v "někoho" a bez důvodů. Písmo podává přesvědčivé rozumné důvody, proč by člověk měl svou naději, svou víru, svou důvěru složit v Ježíše, Syna Božího. Udělejte to, přesvědčte se, dokud je čas. Náš život je krátký, plyne velmi rychle. Tak nepromarněte vstup do Božího království vírou v Ježíše, dokud je to možné. Člověk jen jednou umírá a potom bude soud. Kdo zde bude stát s vírou v sám sebe, neobstojí, ale kdo vyzná už nyní v tomto životě Bohu své hříchy a nechá se obmýt krví Ježíše, prolitou na kříži Golgoty, bude ospravedlněný. Bude žít! Miluješ život?

  • Ježíš Kristus je ta cesta, pravda i život!
PřílohaVelikost
j10-22-42-osnova.pdf215.15 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer