Jistojistá naděje! Ř 8, 24-27;

Jistojistá naděje! Ř 8, 24-27;

Úvod

Pokoj vám a milost od Boha Otce i od Pána Ježíše! Pokračujeme v listu Římanům a jsme stále v osmé kapitole. V minulém kázání jsme mluvili o tom, jak veškeré tvorstvo sténá a toužebně vyhlíží návrat slávy Božích Synů. Protože je zasažené hříchem, pádem a zhoubou.  To vyhlížení je doslovně s tváří obrácenou tam, odkud se vrátí Pán Ježíš! Tedy vzhůru k nebesům.

Tak jako slunečnice a nejen ona, ale i spousta dalších druhů rostlin se otáčí za světlem a sluncem. Což dělají velké dřeviny, keře a stromy. Tomuto jevu se říká fototropismus. Tak i celé stvoření se točí tváří ke světlu. Tváří, zrakem i srdcem ke slunci, které je mnohem zářivější než miliardy sluncí v miliardách galaxií dohromady. Ke Kristu. To světlo je tak mocné, že oslepilo apoštola Pavla. A kdyby na nás dopadlo plnou silou, shoříme v tom jasu jako papír.

  • Skutky apoštolské 22:6 Když jsem ještě byl na cestě a blížil se k Damašku, kolem poledne mě najednou obklopilo jasné světlo z nebe. 7 Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: `Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? ´ 8 Já jsem odpověděl: `Kdo jsi, Pane? ´ A on mi řekl: `Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ. ´ 9 Moji průvodci viděli sice světlo, ale neslyšeli hlas toho, kdo ke mně mluvil. 10 Řekl jsem: `Co mám dělat, Pane? ´ A Pán mi řekl: `Vstaň a pokračuj v cestě do Damašku; tam ti bude řečeno všechno, co ti Bůh ukládá. ´ 11 Protože jsem byl oslepen jasem toho světla, museli mě moji druhové vzít za ruku a tak mě dovedli do Damašku.

Jestliže ale takto hledí směrem k nebesům a trůnu, který jim vládne celá příroda, živá i neživá. Jak moc a s jakou touhou, dychtivostí a jak s silnou nadějí máme hledět a také hledíme ke Kristu a k Jeho druhému návratu my, kteří máme částku Ducha Božího jako závdavek i pečeť synovství?

My přeci mnohem jasně ji vnímáme pád a hřích v tomto světě. Jako bytosti stvořené k Božímu obrazu nejsme odkázání pouze na instinktivní, pudové poznání skutečnosti, že celý svět leží ve zlém! Citovali jsme pravdu o tom, že čím více moudrosti, tím více hoře, čím více vědění, tím více bolesti! Kz 1, 18;

A my jsme přeci z Boží milosti získali poznání veliké a s tím i velikou moudrost. Protože jsme poznali Boha Otce i Syna Ježíše Krista v pravdě a v Duchu svatém! V této pravdě a v tomto svatém Duchu Boha ctíme! Tím naplňujeme to, co Bůh Otec žádá. Jak bychom mohli tedy očekávat druhý příchod Pána Ježíše s menší touhou, dychtivostí a nadějí?

Vždyť nás se přeci hřích mnohem více, bolestněji a osobněji dotýká než přírody. Byl naším pánem! Zůstává zatím dál přítomen v našich životech, všude kolem nás, a i v našich tělech skrze hříšné sklony. Stvoření nehřeší, je padlé, ale ne hříšné. To platí ve viditelném hmotném světě pouze o člověku!

Proto dnes budeme znovu, a ještě mluvit o naší naději a jak se konkrétně projevuje v našich životech. Náš dnešní text je:

Římanům 8:24 Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?  25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. 26 Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. 27 Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.

Odkazy: Sk 22, 6-11; Kz 1, 18;

Co je biblická naděje v Písmu Verš 24

A. Není zatím vidět!

Všimněte si, že Pavel používá velmi zvláštní obrat. Říká jsme spaseni v naději. A ta není vidět. naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?  Je zde zdánlivé napětí, rozpor. Mnohem přijatelnější by možná bylo, kdyby Pavel napsal: „máme naději, že budeme spaseni.“ Vždyť naše naděje není přeci zatím vidět! Uvidíme ji v plnosti a celé tvorstvo ji uvidí v plnosti, při druhém Příchodu Pána Ježíše. Všichni ji tedy teprve vyhlížíme.

Ale je naprosto správné, že Pavel řekl, jsme spaseni, již jsme spaseni! Apoštol Jan k tomu dodává: „kdo věří, má život věčný!“ J 6, 47; Nebo jeho první list.

  • 1 Janův 5:13 Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.

Jde tedy o něco, co již máme. Jsme naplněni Duchem svatým, máme tedy závdavek i pečeť budoucí plnosti. V Římanům 8, 29, 30 vidíme, že nikdo z těch, které Bůh povolává se mu neztratí a každý bude doveden a uveden až do slávy! A ve Filipským 1, 6 je další mocné ujištění, že Bůh vás neponechá napospas uprostřed cesty. Bůh není člověk, aby započaté dílo z jakéhokoli důvodu nedokončil! První kniha Samuelova, patnáctá kapitola, dvacátý devátý verš:

  • Věčný Bůh Izraele neklame ani nebude litovat; není to přece člověk, aby litoval."

A tak i když české slovo naděje v sobě skrývá určitou nejistotu, stejně jako výraz soudím totiž, jako novozákonní pojmy v sobě oba tyto výrazy mají myšlenku něčeho, co je naprosto jisté. To k čemu totiž směřujeme, je naprostou jistotou a zárukou toho je sám Pán Ježíš Kristus! Poslouchejte, co k tmou říká 1 Tm 1, 1;

  • 1 Timoteovi 1:1 Pavel, apoštol Krista Ježíše z pověření Boha, našeho Spasitele, a Krista Ježíše, naší naděje,

Pavel, který píše o svém pověření, říká, že jedná z pověření Krista, který je naší nadějí! My již nyní stojíme ve velmi pevné pozici a těšíme se výsadnímu postavení v Kristu. To jsme viděli již v desátém verši osmé kapitoly. A uvidíme to v ní ještě jednou ve verších 29-34. Také Juda ve svém listě mluví o tom, že sláva patří tomu, který má moc uchránit nás před pádem a postavit nás svaté před tvář své slávy. Ju 24; a apoštol Pavel?

  • 2 Timoteovi 1:12 Proto také všechno snáším a nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne.

Máme tedy již nyní jistotu. Jsme spaseni v naději, která je jistá. Ale ještě není vidět. Náš první dnešní verš je těžký k výkladu. Pavel nám dělá vrásky právě druhou polovinou verše 24.

  • naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? 

Ale Pavel tím vlastně neříká nic jiného než že naděje, kterou již nyní žijeme a máme se zatím nenaplnila. My ji vyhlížíme, my k ní směřujeme, my pro ni podstupujme soužení, tedy všemožné zkoušky a utrpení. Ale její naplnění je zatím před námi. Přesto je jistá, pevná, nezničitelná, neochvějná, nehynoucí, pevně daná, dokonaná, nepřemožitelná a věčná! Proč je jedním slovem jistojistá! A nyní se zaměříme, proč je taková mocná.

B. Je jistotou, protože Bůh to učinil a řekl!

Z čeho naše naděje vychází? K odpovědi nám pomůže to, co jsme již slyšeli. Pavel řekl v 1 Tm 1, 1 že tou nadějí je sám Ježíš Kristus.  A tak první věc, která nám vytane a musí vytanout na mysli je připomenutí toho, co se dělo na Golgatě před více než dvěma tisíci lety. Co o kříži z Písma víme?

  • 1 Korintským 15:1 Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, 2 a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. 3 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem 4 a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, 5 ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. 6 Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. 7 Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. 8 Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.

Podívejte se, co Pavel říká hned v první větě. Chci vám připomenout dobrou zprávu, kterou jsem vám již zvěstoval, kterou jste přijali, která je základem, na němž stojíte. Základ, to je to slovo. Na něm je stavěna celá stavba naší spásy a víry. A tak základem, centrem, cílem, silou, příčinou naší spásy, víry, a tedy i naděje je Kristovo vtělení, život, smrt na kříži a vzkříšení z mrtvých. A všimněte si také, že i zde je Pavlem vyjádřená jistota o naší spáse. Říká: „Vždyť jste neuvěřili nadarmo!“ A také když mřel náš Pán na kříži, je tam jeden velmi jasný a pevný bod pro nás. Víte? Ne? A teď už víte? Ještě někteří nevíte? Tak poslouchejte. Janovo evangelium.

  • Jan 19:28 Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: "Žízním." 29 Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. 30 Když Ježíš okusil octa, řekl: "Dokonáno jest." A nakloniv hlavu, skonal.

Pán Ježíš věděl! Věděl, že již je dokonáno. Přesto ale poté, co smočil rty v octu řekl: Dokonáno jest! Proč to udělal? Pro Boha Otce to udělal! Pro nás to udělal! Aby se naplnilo slovo Písma naprosto, beze zbytku, plně a dokonale! Jde přeci o Boží slovo! Boží slovo a Boží vůle musí být naplněno.

Je něco, co Ježíš, který je naplno Bohem a je si roven s Otcem nemohl učinit? Ano je. Nemohl nenaplnit Písma a tím i Boží vůli! Poslouchejte pozorně znovu. Ježíš nemohl nenaplnit Písma a tím i Boží vůli!

Vše se dělo, aby se Písma, to Boží slovo a ta zjevená Boží vůle naplnily. Tím základem, na kterém stavíme je poznání, že Boží slovo, Písmo a Boží vůle v něm dostatečně zjevená se naplnily a dokonali na kříži Golgaty před dvěma tisíci lety.

Jasná a jistá zaslíbení daná Božímu lidu v Písmu se naplnila. Ježíš je garantem, protože ježíš je naplnil a dokonal. V žalmu 119, 81-82 vyhlíží a čeká žalmista na co? Na Boží slovo! Ukrývá se v čem?  V Bohu, v Jeho slovu! A sám apoštol Pavel nás vede kam? Do Písma. Do Božího slova, do ujištění, zaslíbení a potvrzení Písma! Poslouchejte:

  • Římanům 15:4 Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.

A tak milovaní bratři a sestry, ať se děje cokoli, věřte evangeliu. Tam na kříži se stala vaše spása jistotou. A nyní již jen čekáme, vyhlížíme a jdeme vstříc této naději.

Odkazy: J 6, 47; 5, 13; 19, 28-30; Ř 8, 28-34; 15, 4; Fp 1, 6; 1 S 15, 29; 1 Tm 1, 1; Ju 24; 2 Tm 1, 12; 1 K 15, 1-7; Ž 119, 81-82;

Naděje podle Písma přináší tichost a trpělivost Verš 25

A. Tichost.

Přestože v našem dnešním textu nenajdeme slovo tichost. Tak já bych chtěl o ní hovořit. Je v našem textu obsažena. Pavel mluví o tom, že doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. Verš dvacátý pátý. A k trpělivosti patří tichost jako sestra. Nebo jako její ovoce. Představte si dva muže v čekárně u lékaře. Je tam více lidí. Ale jsou tam dva muži. Ten první je trpělivý. Přišel do čekárny, zeptal se kdo je poslední před ním a trpělivě čeká, až na něho přijde řada. Ten druhý také přišel, zeptal se kdo je před ním poslední. Ale nesedl si. Chodí z místa na místo. Sem a tam. Je zjevně netrpělivý, a proto není tichý. Nejdříve několikrát nahlas řekne, aby ho slyšeli i ostatní: „co tam ten doktor s tím člověkem dělá. To je hrozný, jak mu to trvá.“

Potom se zeptá, jak je tam pacient, který je uvnitř, dlouho.  Jeho netrpělivost narůstá a tím se tento druhý muž stává více a více opakem toho, co znamená být tichý. Nakonec již bouchá na dveře ordinace a hlasitě se dožaduje toho, aby byl vpuštěn rychle dovnitř.

Jestli mi dobře rozumíte, chápejme, že tichost i její opak hlučnost a halasnost je především o postoji srdce. Jste-li tichý srdcem, neznamená to, že jste jen němý. Že nemluvíte, nezpíváte a vznášíte se tiše nad zemí jako duch. Naproti tomu to, že někdy mluvíte nahlas až zdi praskají, boucháte dveřmi a dupete jako slon, neznamená, že jste hluční srdcem!

A naše víra má být tichá. Tichost je ovocem trpělivosti. Tichý člověk se nedere dopředu. Nedomáhá se vždy a za všech okolností na prvním místě svých práv. Čeká trpělivě, až přijde na řadu. Upřednostňuje druhé. Snaží se o to.

Víra křesťana má být takto tichá. On očekává splnění, naplnění své naděje. Ta je před ním a on ji vyhlíží a spěchá k ní. A je tichý právě v tom smyslu, jak jsme si řekli před chvílí. Přesně jako Pán Ježíš. Křesťan bere na sebe Pánovo jho. Poslouchejte.

  • Matouš 11:29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

Tento oddíl je odkazem ke čtyřicáté druhé kapitole proroka Izajáše. Tam je tato nádherná pasáž o Kristu.

  • Izajáš 42:1 „Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. 2 Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. 3 Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy. 4 Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon."

Ale když Ježíš vyhnal prodavače z chrámu, možná na ně ve spravedlivém a svatém hněvu pozvedl hlas, ne? A když mluvil k zástupům, jistě ho bylo na ulici slyšet, ne? Ale mi mluvíme o Ježíšově postoji srdce. O vnitřní tichosti. To není, že Pán, když zpřevracel stoly směnárníku, tak u toho musel jen šeptat. Nebo, že když učil zástupy, tak ho nebylo na dané ulici slyšet. Ta tichost je tichost Kristova srdce. Tichost, která se nejvíce projevila na kříži. Tam Ježíš naplnil slovo Písma znovu z…

  • Izajáš 53:7 Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.

Kříž byl situací, kdy tichost Krista, která byla a je vnitřní záležitostí Kristova srdce se projevila i navenek. Tak je to vždy. Kdyby srdce Krista nebylo tiché, nebyla by tichá ani Jeho ústa. Čím srdce přetéká, to ústa mluví.

Soužíte se bratři a sestry? Proste o tiché srdce. Bojujete s hříchem a pokušením? Proste o tiché srdce. Máte jakékoli problémy? Proste o tiché srdce.

B. Trpělivost.

Tichost tedy jde ruku v ruce s trpělivostí. Jsou to propojené nádoby. Jste-li trpělivý, jste tichý. Minimálně o to usilujete a učíte se to. A učíte-li se tichosti, roste vaše trpělivost. Pavel říká, že trpělivě očekáváme naději, která není vidět. A tak tu je prostor pro podobné napětí, jaké prožívali ti muži v čekárně u doktora. Už aby přišli na řadu a dozvěděli se, zda jsou zdraví, či nemocní. A jestli nemocní, tak jestli je to vážné, či nikoli. Jeden je tichý a trpělivý. Druhý naopak. Jaký je mezi nimi rozdíl? Ten tichý a trpělivý má ukázněné srdce. Nemyslete si, že mu nezáleží na tom dozvědět se co nejdříve, jak na tom je. Ale on dobře ví, že na něj prostě jednou přijde řada. Že se dočká. Ukázněně, a tedy trpělivě s tichostí čeká a přijímá všechny okolnosti, i nepříjemné tak, jak jsou. Jeho srdce se upnulo k jistotě cíle. Že prostě až nadejde ten čas, přijde na řadu.

Ten druhý muž také moc dobře ví, že na něj určitě přijde řada. Ale jeho srdce je neukázněné. Místo, aby se upřelo ke stejné jistotě cíle. Upíná se k okolnostem! A nejvíce k těm, co jsou mu nepříjemné. Plná čekárna lidí, dlouhé čekání, strach že by mohl být na tom špatně. Atd.

A stejné je to s námi milovaní. S křesťany. Pokud neukázníme naše srdce. Pokud ho necháme, aby se upínalo k tomuto světu. K nám samotným a k našim problémům. Ke špatným okolnostem kolem nás, potom nikdy nebudeme tiší a trpělivý ve své víře. Protože tyto věci budou vždy větší než my a naše síly.

Pokud však ukázníme svá srdce a upřeme je ke Kristu, potom On nám dá sílu, abychom byli tiší, trpěliví a rostli ve víře, která očekává naplnění své naděje. Upnout svůj vnitřní zrak k cíli, navzdory okolnostem, znamená tam dojít.

Dám příklad. Bojujete s pokušením sexuální nečistoty. Nebo s pokušením krást. Pokud se soustředíte na okolnosti. Na to, že je to vaše slabost, tyto věci. Na to, že jste zatím vždy podlehli. Na to, že jste vlastně ve své staré podstatě smilník, nebo zloděj. Na to, že žijete v padlém hříšném světě, kde na vás číhá pokušení všude. Budete-li pod tíhou těchto okolností brblat, reptat, stěžovat si, nadávat proč zase se to děje a proč musíte zase procházet tímto bojem s pokušením. Potom nejspíše znovu prohrajete.

Když ale upřete svůj zrak k cíli, který je před vámi a nemine vás, tak jako ty dva muže nemine chvíle, kdy vstoupí do ordinace k lékaři. Upnete-li se ke Kristu, který přemohl svět. K tomu, že již máte věčný život, protože Ježíš již za vás zvítězil, když zemřel za vaše hříchy a vstal pro vás z mrtvých. Když upřete svou víru k naději, jejíž závdavek a pečeť nesete pro den vykoupení. A ke které vás Bůh podle svých zaslíbení jistojistě dovede. Vaše srdce se ztiší, nabude síly k trpělivému a vytrvalému přemáhání těch zlých okolností. Dá vám zvítězit. Dokonce i kdybyste padli, dá vám sílu vstát.

Proto Pavel říká. Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. Protože i když je plnost naší naděje teprve před námi, jistota této naší naděje je již nyní s námi a v nás. Dokonána byla na Golgatě před více než dvěma tisíci lety.  A proto ji trpělivě vyhlížíme skrze vytrvalost v soužení. Nehledíme na břemena, která nás tlačí, nepoddáváme se a snášíme i utrpení a další zlé poměry a okolnosti.

Odkazy: Mt 11,29; Iz 42, 1-4; 53, 7;

Boží Duch pomáhá v souladu s Boží vůlí Verše 26-27;

A. Nejsme na to sami. V 26;

Apoštol Pavel píše v našich posledních dvou verších.

  • Římanům 8:26 Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. 27 Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.

Podívejme se nejdříve na verš dvacet šest. Pavel nám říká velmi dobrou zprávu. Jednu ze stěžejních pravd evangelia! V tomto boji nejsme sami a nestojíme v něm ze svých vlastních sil. Je s námi Duch Boží, který trvale a vždy přichází na pomoc naší vlastní slabosti. Naše slabost je tak závažná, hluboká, tak extrémní, že my kolikrát ani nevíme, jak a za co se modlit! Vidíte tu naši zoufalou potřebu Krista, Jeho Ducha, Jeho lásky a milosti? Potvrzuje nám to slova písma o tom, že spasení není z nás. Je to dar Boží milosti. Ef 2, 9;

Na jiném místě potom čteme, že máme usmrcovat naše hříchy mocí Ducha svatého. Ř 8, 13; když to děláme, je to známka toho, že patříme Kristu a Boží Duch v nás přebývá. A co píše Pavel Timoteovi, že má dělat, má svůj nový život víry, ten poklad střežit mocí Božího Ducha.

  • 2 Timoteovi 1:14 Svěřený poklad chraň mocí Ducha svatého, který v nás přebývá.

Proto se modlíme, čteme a pilně studujeme s modlitbou Písmo. Aby rostlo naše poznání Pána Ježíše i naší bídy. Aby se proměňovalo naše mysl pravdou. To vede k bázni. Kdo zná v pravdě Boha, ten nemůže nemít bázeň před Jeho velikou, dokonalou svatostí. V mysli i srdci takového člověka je vepsáno písmem ohnivým toto poznání z listu Židům. Kde stojí.

  •  12:29 Vždyť `náš Bůh je oheň stravující´.

A ve světle této ohromující Boží svatosti vidí velmi dobře i svou bídu. Ta je velmi dobře popsána v následujícím textu.

  • Izajáš 64:5 Jako nečistí jsme byli všichni, všechna naše spravedlnost jako poskvrněný šat. Uvadli jsme všichni jako listí, naše nepravosti nás unášely jako vítr.

Ale zde máme jasně napsané, že nejsme na to sami. Bůh učinil to, co nám bylo nemožné. V Kristu nás povolal k novému životu a dal nám svého svatého Ducha! To je velmi zavazující. Bůh nás nepovolal k tomu, abychom díky milosti dále, a ještě více hřešili. Ale povolal nás k posvěcení. A proto nám dal svého svatého Ducha. Kdo to nechápe, ten pohrdá Bohem. 1 Ts 4, 7-8;

Jak je to tedy se mnou a hříchem? Mými hříšnými sklony? Vedu zápas na život a na smrt? Nebo se pomalu smiřuji s hříchem v mém životě? Toleruji ho? Nebo snad po něm dokonce toužím? A co ty bratře, sestro?

Naštěstí to, že nám Bůh dal svého svatého Ducha není jen zavazující, ale i velmi povzbuzující. I v těch nejtěžších chvílích, kdy ani nevíme co Bohu v modlitbě říct. Boží Duch nám přistupuje na pomoc a přimlouvá se za nás!

B. Tím vším se naplňuje Boží vůle. V 27;

Poslední náš dnešní verš nás určitě velmi posílí ve víře. Pavel píše ve verši dvacet sedm.

  • Římanům 8:27 Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.

Kdo je ten, který zkoumá srdce? Kdo je ten, jehož zrak je více než nejsilnější lasery a rentgeny světa? Je to Bůh. Bůh, který hledí na lidské syny a velmi, velmi pečlivě zkoumá, má-li kdo z nich rozum! Ž 14, 2; je to Bůh, svrchovaný, všemohoucí, všudypřítomný a vševidoucí! Hledí do lidských srdcí, tam se dívá, kam žádný zrak lidí nedohlédne. Nádherný text z Židům ukazuje na to, kdo je Bůh a jak jsme na tom my před Jeho zrakem.

  • Židům 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. 13 Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.

Když čteme tento text. Mělo by nás velmi mrazit u srdce. Naše bázeň před Bohem by měla dosahovat vrcholu. Ale jsme mnohdy tvrdí a hodně ignorantští.

Naštěstí pro nás ale Ten, který zkoumá srdce ví o našem problému lépe než my sami. Přesto, že nás zná velmi dobře, zamiloval si nás. Své vlastní nepřátele. Když se Duch za nás přimlouvá, Bůh to dobře ví. Duch svatý nedělá nic proti vůli Otce, nebo Syna. Ale naopak vše naprosto podle jejich vůle. V Boží trojici je dokonalá jednota.

A tak byl a je to právě Bůh Otec, který nám poslal druhého učitele a přímluvce, Ducha svatého. Dal nám se z Něho narodit, naplnil nás svým Duchem a zapečetil nás svým Duchem. Jsme Boží vlastnictví! Podle Boží vůle nám Duch Boží přijde vždy na pomoc a vždy se za nás přimlouvá. Není to nádherné? Není to uklidňující a přemáhající? Už dobře chápeme, v jaké naději již jsme spaseni? Ještě není vidět v plnosti. Ještě se plně nezjevila ve své plné moci a slávě. Ale již je zde. Mezi námi a v nás! Je neotřesitelná, neochvějná, velkolepá, neporazitelná, neodnímatelná, nehynoucí, jistojistá, dokonalá, již na kříži dokonaná! Bůh, který je nade všemi a nade vším, ten nevezme své slovo zpět. Ani neodejme svůj dar. Věčný Bůh Izraele neklame ani nebude litovat; není to přece člověk, aby litoval, že se vás rozhodl spasit. On si to nerozmyslí!

 Písmo to dosvědčuje!

  • Numeri 23:19 Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval. Zdali řekne, a neučiní, promluví, a nedodrží?

Amen!

Odkazy: Ž 14, 2; Žd 4, 12-13; Nu 23, 19;

 

Otázky ke studiu