Jsi-li Boží Syn ... (Lk 4,1-15)

Pokušení Ježíše na poušti

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 11. května 2008

Dobré dopoledne ještě jednou vám všem, kteří jste dnešního dne přišli oslavit vzkříšení Pána Ježíše Krista do společenství církve.

Včera jsme byli na krásném výletě na Blansko. Byla to nádherná cesta, ale zřícenina hradu Blansko, leží na straně od Ústí na vysokém kopci. Ten kopec je hrozně dlouhý a strmý a někteří z nás byli v pokušení se otočit a vrátit se zpátky. Těsně před cílem, když už zbýval jenom malý kousek. Ale nakonec jsme to všichni statečně zvládli a byli jsme odměněni nádherným rozhledem z vrcholu zříceniny.

Často to tak v životě bývá, že jsme pokoušeni a dokonce je to i tak, že někdy tomu pokušení těsně před cílem podlehneme. Problém - podobně jako při našem výstupu na kopec - bývá v tom, že nevidíme úplně jasně cíl své cesty a musíme důvěřovat - my jsme museli důvěřovat turistickým značkám, v duchovním životě musíme důvěřovat Bohu a Jeho Slovu, že mluví pravdu a vede nás dobře. Někdy je ovšem ta vidina okamžité úlevy a změny tak lákavá, že se jí dokonce rádi poddáme.

Ale kdykoliv jsme pokoušeni, tak nám Boží Slovo radí jediné - upínat svůj zrak ke Kristu.

  • Židům 4,15 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.

Tak pojďme se nyní podívat na to, jak to bylo, když tento náš nádherný velekněz, Ježíš Kristus, byl pokoušen samotným satanem, ale nepodlehl žádnému pokušení a nedopustil se hříchu. Pojďme se učit od toho, který tichý a pokorného srdce.

Budeme společně číst z Lukášova evangelia, kap. 4, verše 1-15.

Hned na začátku našeho textu stojíme před jedním tajemstvím. Boží Slovo nám tady ukazuje, jak jsme malí před Bohem a jak moc jsme závislí na tom, co On sám nám bude chtít zjevit. Ježíš byl veden na poušť a čtyřicet dní strávil na poušti. Víme, že se postil a pravděpodobně se také modlil, za celé to dílo, které bylo v tuto chvíli ještě před ním.

Je ale těžké vypátrat tuto věc, protože Ježíš byl na poušti sám. Proto to, co víme, víme jenom proto, že se to Ježíš rozhodl sdělit svým učedníkům. Můžeme vidět, že Lukáš dělá hodně práce, ale je to nakonec Bůh, kdo k němu a skrze něj také k nám mluví.

  • Lk 4,1 Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha Svatého a Duch jej vedl na poušť

Ježíš se vrátil plný Ducha svatého a Duch ho vodil po poušti. Tato poušť se nachází severozápadně od Mrtvého moře a bylo to pusté místo. Bylo to místo, kde vyrostl Jan Křtitel. Ježíš na toto místo přichází plný Ducha Svatého. Jak je to nádherný příklad pro nás - také my máme být plní Ducha, kontrolováni jím, vedeni.

V minulé kapitole jsme si ukázali na Ježíše jako na Božího Syna, ale také jsme viděli jeho lidský rodokmen, který sahá až k Adamovi a ukázali jsme si na Ježíše jako na Syna člověka. A tady vidíme, že Ježíš, jako dokonalý člověk, byl stále plný Ducha. Nechal se Duchem vést na poušť.

  • Lk 4,2-3 Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl a tehdy mu ďábel řekl:

Ježíš byl veden na pustinu a byl tam 40 dní. Byl pokoušen a nakonec měl hlad. Nabízí se nám tady nádherné srovnání prvního Adama v ráji a druhého Adama - Syna člověka, Ježíše na poušti.

Adam byl v dokonalém ráji. Všechny jeho potřeby byly naplněné, ale selhal. Byl obklopen vším, co mělo sloužit jenom jemu, ale zhřešil. Naproti tomu, Pán byl v pustině, kde neměl co jíst, byl pokoušen a obstál k Boží Slávě.

O třech pokušeních můžeme vědět, protože jsou pro nás zaznamenaná. Nevíme více, nevíme, jak mnoho byl Pán pokoušen, ale máme tady tři pokušení, která jsou v určitém slova smyslu vzorová. Vejde se do nich většina pokušení, kterými jsme pokoušeni. Podívejme se tedy na první pokušení:

  • Lk 4,3 tehdy mu ďábel řekl: "Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se stane chlebem."

Jsi-li syn Boží - moji milí, slyšíte ten ohromný kontrast? V předchozí kapitole to byl můj milovaný syn a na další stránce: JESTLI JSI SYN BOŽÍ! Toto je způsob, jak komunikuje ďábel - zpochybňuje. Jenom několik týdnů po požehnání následuje pokušení. Ježíš i všichni, kdo byli přítomní, slyšeli z nebe Boží hlas - Toto je můj milovaný syn. Nyní přichází ďábel a jenom Ježíš slyší - jestli jsi Boží syn.

Satan jedná stále stejně. Podívejme se nyní společně do první knihy Bible, do knihy Genesis, kde to všechno začalo:

  • Genesis 2,7-9 I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
  • Genesis 2,15-17 Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."
  • Genesis 3,1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"

Vidíte to? Bůh vám zakázal jíst ze VŠECH stromů v zahradě?

Jestli jsi doopravdy Boží Syn, tak řekni tomuto kameni ... Stále stejná písnička. Zpochybnění a převrácení Božího Slova. Ale nejedná se o nějaké dramatické převrácení - je to „jenom" takové zpochybnění, vyvolání pochybnosti v mysli. Maličké převrácení významu slova. Děje se to stále znovu - stačí posunout význam slova, zpochybnit trošku Boží Slovo a je to.

Stalo se to mnohokrát a děje se to znovu - dobrým příkladem může být slovo hřích - Boží Slovo říká, že to je vzpoura vůči Bohu, ale dneska můžete slyšet, že to je selhání, chyba, nedostatek, nedokonalost apod. Jiným příkladem může být slovo starší - dnes jsou starší vesměs volenými zástupci s časově omezeným mandátem, kteří tvoří poradní nebo výkonný tým pastorovi sboru, který tou hlavní autoritou. Ale Písmo říká, že Duch Svatý ustanovuje starší a musí to být lidé, kteří splňují požadavky Písma - a jejich mandát trvá tak dlouho, dokud trvá jejich touha sloužit jako starší, nebo pokud nejsou diskvalifikováni závažnými nedostatky v jejich charakteru.

Výsledkem jsou potom lidé, kteří jsou o sobě přesvědčení, že jsou křesťané, ale nikdy nedošli k poznání hříchu a tedy své potřeby Spasitele a používají náboženství jenom jako cestu k vylepšení sebe sama a jsou tady církve, které jsou duchovně slabé bez schopnosti rozlišovat, často ovládané a manipulované jedinci nebo úzkou skupinkou „vyvolených".

Ale pojďme nyní zpátky do našeho textu v Lukášově evangeliu. První pokušení se odehrává na poušti a je z oblasti lidských chutí. Když Ježíš vyhladověl - po čtyřiceti dnech půstu, přichází satan a říká - proměň kámen v chleba. Není nic špatného na chlebu ani na jedení. Nebylo by na tom nic špatného, kdyby Ježíš proměnil kámen chleba. Ale satan chtěl, aby Ježíš používal svou božskou moc nikoliv podle vůle Otce, ale v lepším případě podle vůle těla a v tom horším v přímé poslušnosti satanovi.

Takže v tomto prvním pokušení se jedná o legitimní věc v nelegitimním kontextu. Tělesnost a svět překrucují věci a ďábel to používá.

Bůh nás stvořil a dal nám všechny věci k tomu, abychom je užívali k Jeho slávě a ke službě druhým. Místo toho tak často slyšíme - já mám nárok. Je to moje právo. Jde přece o mě ... Všechno se točí kolem mě. Satan chtěl k tomuto dotlačit také Pána. Je to přece legitimní, když máš hlad. Je to přece v pořádku mít jinou ženu, když už si nerozumíte s tou svojí. Ďábel chce otočit věci tak, aby nás dovedl k poslušnosti jeho vůli a ne Boží vůli. Jak se tím vypořádal náš Pán? Pojďme se učit od Něj:

  • Lk 4,4 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: `Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým Božím slovem.´"

Ježíš odpovídá: JE PSÁNO! Ježíš nikdy nepoužil své božství k naplnění svých vlastních potřeb - on může proměnit kameny v chléb stejně, jako proměnil vodu ve víno na svatbě v Káni Galilejské. Ježíš přišel naplnit Boží vůli a nepotřeboval vedení ani žádnou radu od ďábla.

Náš Pán odpovídá citací zapsaného Božího Slova. Používá Deuteronomium 8,3:

  • Deuteronomium 8,3-6 Pokořoval tě a nechal tě hladovět, potom ti dával jíst manu, kterou jsi neznal a kterou neznali ani tvoji otcové. Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst. Po těch čtyřicet let tvůj šat na tobě nezvetšel a noha ti neotekla. Uznej tedy ve svém srdci, že tě Hospodin, tvůj Bůh, vychovával, jako vychovává muž svého syna. Proto budeš dbát na přikázání Hospodina, svého Boha, chodit po jeho cestách a jeho se bát.

Mnohem důležitější než fyzické chutě a touhy je poslušnost Božímu Slovu. Ježíš se nedohaduje s ďáblem - prostě ho umlčí Božím Slovem. Když je Boží Slovo použité v moci Ducha Svatého, umlčí argumenty každého protivníka. Jak řekl jeden učenec: tajemství síly v konfliktech a pokušeních je v používání Božího Slova správným způsobem.

Nesnažme se přemoci temnotu tím, že s ní budeme diskutovat. Jediné, co musíme udělat, je, rozsvítit. Prostě rozsviť světlo Božího Slova. A temnota musí zmizet.

  • Lk 4,5-7 Potom ho ďábel vyvedl na vysokou horu a ukázal mu v jednom okamžiku všechna království světa. Ďábel mu řekl: "Dám ti všechnu moc a slávu těchto království, neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci. Když se mi pokloníš, všechno bude tvoje."

Nyní je tady druhé pokušení. Pokušení na vysoké hoře. Satan ukázal Pánu království světa. Dám ti všechnu moc a slávu - a to je přesně to, oč tu běží. Světská sláva a moc. Je to tragické pozorovat křesťany, kteří podléhají pokušení moci a slávy. Moci, která je tak příjemná - a je to jedno, jestli se jedná o církevní prostředí, kdy lidé zakusili, jaké je to mít moc nad druhými v duchovním kontextu nebo se jedná o necírkevní prostředí, kdy se lidé dostávají do pozic nadřízených a šéfů. To jsou nesmírně lákavé věci a NIKDO z nás není vůči těmto věcem imunní.

Mohli bychom si říci, tak to se týká jenom lidí, kteří jsou vedoucími v církvi nebo mají nějakou funkci. Ale není to tak. Když se podíváme ke kořenům tohoto pokušení, tak je tady opět nějaký legitimní nárok, ale satan nabízí zkratku k jeho získání.

A znovu je to tak, že toto všechno Pánu patří. Bude to jeho. Jemu byla dána všechna moc i sláva.

  • Matouš 28,18 Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.

Pán dostal všechnu vládu i moc, ale nyní stojí ještě na té straně před křížem. Až dokončí svůj úkol, dostane všechno. Ale ne v těchto nechutných souvislostech uctívání satana. Satan je lhář a slibuje něco, co nemůže nikdy udělat. Satan znovu překrucuje věci - já mohu dát vládu, komu chci.

Ano, Písmo říká, že je to Bůh, kdo rozhoduje o vládách a mocích, je to Bůh, kdo svěřuje autoritu.

A tak jsou tady nějaké oprávněné požadavky, ale je tady také nějaká zkratka.

A všimněte si, že toto pokušení je přímo konfrontační - budeš-li se mi klanět. Udělej mi malou úlitbu a všechno bude tvoje. Udělej takové malý kompromis a získáš mnohem, ale opravdu mnohem víc. Tohle je prostor pro každodenní aplikaci.

Je to podobné, jako to bylo s kouzelníkem Šimonem, který se možná stal křesťanem, ale ďábel ovládl jeho srdce:

  • Sk 8,18-19 Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl: "Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce."

Jak moc můžeme získat, když se nezachováme správně! Udělej ústupky svému šéfovi v zaměstnání a budeš na tom mnohem lépe a možná tě i povýší. Na tuhle písemku se nemusíš učit - to se dá všechno opsat z taháků, nebo z učebnice. Tuhle zakázku můžeš získat, ale bude potřeba poslat nějakou částku na tenhle účet nebo nabídnout nějakou službičku jistému člověku. A mohli bychom pokračovat.

Ale Ježíš již podruhé odpovídá: JE PSÁNO!

  • Lk 4,8 Ježíš mu odpověděl: "Odejdi ode mě, satane! Je přece psáno: `Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.´"

Podívejme se na okamžik na to, jak Pán v tomto pokušení používá Písmo. Znovu tady cituje z knihy Deuteronomium, a když se podíváme do kontextu, vidíme, že vybírá pasáž, která naprosto jasně odpovídá dané situaci.

  • Deuteronomium 6,10-16 Až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, o které přísahal tvým otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ti ji dá, a dá ti veliká a dobrá města, která jsi nestavěl, domy plné všeho dobrého, které jsi nenaplnil, vykopané studny, které jsi nevykopal, vinice a olivoví, které jsi nevysadil, a budeš jíst a nasytíš se, pak si dávej pozor, abys nezapomněl na Hospodina, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Hospodina, svého Boha, se budeš bát, jemu budeš sloužit, při jeho jménu přísahat. Nesmíte chodit za jinými bohy z božstev těch národů, které jsou kolem vás, neboť uprostřed tebe je Bůh žárlivě milující, Hospodin, tvůj Bůh. Ať Hospodin, tvůj Bůh, nevzplane proti tobě hněvem a nevyhladí tě z povrchu země. Nepokoušejte Hospodina, svého Boha, jako jste ho pokoušeli v Masse.

Pán nestřílí verši kolem sebe, jak to někdy děláme my, ale bere verš, který s celým svým kontextem odpovídá dané situaci.

Člověk má sloužit jedině Bohu a jeho jediného uctívat.

A nyní pozor - teď přichází skutečná perlička:

  • Lk 4,9-11 Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. Je přece psáno: `Svým andělům přikáže o tobě, aby tě ochránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.´"

Je tady třetí pokušení, které máme zaznamenané, a v tuto chvíli je také satan připraven citovat Bibli. Dvakrát Ježíš cituje Bibli. Takže satan také cituje Bibli:

  • Žalm 91,11-12 On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil;

Moji milí, tady se můžeme naučit jednu velice důležitou lekci - to, že někdo cituje Bibli, ještě neznamená, že je křesťan. Znovu a znovu Boží lid sedá na špek satanovi. Už jsme si ukázali, že jeden z oblíbených způsobů, jimiž satan svádí Boží lid, je, že překrucuje Boží Slovo. Maličko ho pozmění. Lehce posune význam slov.

Tady je druhý způsob zmíněný v našem oddíle, který ukazuje na to, jak satan svádí Boží lid - vytrhuje z kontextu. Minulý týden jsme si ukazovali důležitost kontextu na příkladu z textu - křtu ohněm. Jeden dva vytržené verše a dostanete jakékoliv učení, jaké si jen budete přát. To je práce ďábla.

Je tolik lidí, kteří citují Písmo! Ale samotné Písmo nás varuje:

  • 1 Janův 4,1 Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.

A na jiném místě čteme:

  • 2 Tm 3,5 budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň.

Tuto věc zkouší také na samotného Pána. Nemáme nyní čas do detailů rozebírat Žalm 91, a i kdybychom se do toho pustili, tak bychom viděli, že se nejedná o nic jednoduchého a jednoznačného, byť to tak na první pohled možná vypadá.

Dokonce je to tak, že nechci, abychom se pouštěli do nějakého hlubokého rozboru tohoto žalmu. Důvod je jednoduchý - ani Pán se do něj nepouští.

  • Lk 4,12 Ježíš mu odpověděl: "Je řečeno: `Nepokoušej Hospodina, svého Boha.´"

Ježíš odpovídá znovu: JE PSÁNO! Je to nadmíru jasné. Raději než diskutovat s ďáblem nad Písmem jde na jiné místo a jde od toho. Jde tam, kde je to jasné. To je něco, co se potřebujeme bezpodmínečně naučit. Stát na jednoznačných místech Písma.

Tak často se lidé nebo církve rozdělují, kvůli věcem nejednoznačným, ne zcela důležitým. Někdy to dokonce bývají maličkosti - ale my chceme prosadit ten vlastní důraz. Tak to prostě vidíme my. Jak často nám ale chybí hlubší pochopení věcí v jejich kontextu, vidění dalších souvislostí. Chtěl bych se vás zeptat, jak rozlišujete podstatné a důležité věci? Rozlišujete je vůbec? A chtěl bych navrhnout některé věci, které bychom měli považovat za podstatné a důležité, od čeho se tak nějak odpíchnout, abychom mohli jít dále.

Určitě nemůžeme dělat kompromisy v otázkách, které se týkají Písma, v otázkách, které se týkají Ježíše Krista a jeho díla a v otázkách, které se týkají spasení z milosti pouhou vírou. Na těchto věcech se potřebujeme pevně postavit v Písmu, zakotvit v nich, vybudovat pevný základ a potom uvidíte sami, jak vás Bůh povede dál, takže budete moci odpovídat jasnými místy z Písma a vysvětlovat jimi ta místa méně jasná - přesně tak, jak to dělal Pán Ježíš Kristus.

Toto je náš dokonalý vzor. Ježíš třikrát cituje Písmo z Deuteronomia. Kolik toho můžeš ocitovat z Deuteronomia ty? Dokážeme vůbec v Bibli najít Deuteronomium?

Nespokojujte se s tím, když neznáte Písmo dost dobře - začněte ho studovat. Učte se ho zpaměti. Hledejte kontext veršů, které se učíte zpaměti, nebo, které cituje někdo druhý.

  • Lk 4,13 Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost.

Marek poznamenává, že andělé ho obsluhovali. Pán přestál pokušení, ale to nejhorší ho teprve čekalo. Znovu přišlo pokušení jít svou vlastní cestou a podruhé Pán bojoval modlitbou - v Getsemane, kdy jasně prohlásil: Ne má, ale Tvá vůle se staň!

Pán byl pokoušen na poušti, podobně jako Izrael, který musel čtyřicet let strávit na poušti kvůli své nevěře. Pán byl pokoušen na hoře - Izrael se na hoře Sinaj setkal s živým Bohem, ale zároveň začal pod horou Sinaj uctívat zlaté tele. Pán byl pokoušen ve městě, v Jeruzalémě, v chrámě. A všude obstál. Není místo, kde bychom mohli legitimně podlehnout pokušení. Náš vzor nám ukázal, že je možné zvítězit na jakémkoliv místě. ALE ...

Máme být ve střehu. Náš Pán byl pokoušen satanem, Boží Syn, dokonalý beránek bez vady - a byl pokoušen. Nemysleme si, že nám by se pokušení mohlo nějak vyhnout.

  • 1 Korintským 10,12A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.

Co se máme naučit z pokoušení Pána? Podívejme se alespoň na tři věci:

1. Podstatou pokušení je, že satan použije dobré věci. Není nic špatného na jídle, na autoritě a vládě nebo na důvěře Bohu. Ale satan je mazaný. Ten stejný pokušitel, který svedl Adama, se odvážil pokoušet i Pána. Bude pokoušet i NÁS. Je mistr pokušení. Má prostudované lidstvo po tisíciletí. On nás bude pokoušet. Počítejme s tím, že pokušení přijde.

2. V každém ze tří uvedených pokušení jde o kompromis - udělej kompromis, trošku slev, neměj tak vysoké nároky, nebuď takový fanatik, neber tu Bibli tak vážně, hřích není tak hrozný, ... I nás chce satan dovést k tomu, abychom dělali kompromisy, abychom slevovali a nebrali Boží Slovo tak vážně. Ale každý kompromis vede k tomu, že se nám více zastírá ostrost Božího Slova. Přestáváme rozlišovat podstatné a méně podstatné, začínáme stavět na věcech nedůležitých, často osobních, naše mysl je zmatená a zbloudilá. Nakonec nevíme, kde zastavit a čeho se chytit. Ale je tady východisko:

3. Je tady náš Pán, Ježíš Kristus. Satan se chce dostat na jeho místo, chce, abychom nahradili Krista - čímkoliv jiným, to je celkem jedno, co to bude, protože v konečném důsledku - když nebudeme uctívat Krista, budeme se klanět vládci tohoto věku - satanovi. Ale satan je nesrovnatelný s naším Pánem. Máme velekněze, který nám přichází na pomoc. U Něj musíme začínat, k němu utíkat. Jestli jsi skočil satanovi na lep, utíkej ke Kristu a vyznej mu své poblouznění. Jeho krev nás očišťuje od každého hříchu. Jdi k Němu a poslouchej ho.

  • Jan 6,37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,
  • Matouš 11,28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

Pojď k Pánu. On se vydal za tebou, aby hledal a spasil, co zahynulo. On se vydal za tebe, když se dobrovolně nechal ukřižovat, za naše hříchy. Vydej se teď ty Jemu v důvěře a v poslušnosti.

  • Lk 4,14-15 Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a zpráva o něm se roznesla po celém okolí. Učil v jejich synagogách a všichni ho chválili.

Poslední detail z našeho textu, kterým uzavřeme dnešní kázání. Je to znovu něco, co se můžeme od Pána naučit.

Vítězství nad pokušením znamená poslušnost Bohu. A obráceně - poslušnost Bohu nás povede k vítězství nad pokušením. A každé vítězství, každá poslušnost je korunována novým zmocněním. Ježíš se z pouště vrátil do Galileje a zpráva o něm se roznesla - podstatné věci, které zde vidíme, jsou, že se vrátil v moci Ducha a učil. Dvě věci, které jdou ruku v ruce - mohli bychom si říci, tak když to bylo v moci Ducha, tak to musel dělat ohromné zázraky a na každém kroku křísit mrtvé a vůbec se nezabývat nějakým suchým vyučováním.

Ale Boží Slovo má jiný názor - Ježíš dělal mnoho velkých činů a my některé z nich uvidíme ještě v této kapitole, ale když nám ukazuje na to, že Ježíš šel v moci Ducha Svatého, tak Písmo říká, že to znamená, že učil v jejich synagogách. A jak uvidíme dále, učil Boží Slovo.

Tak dneska je stále více lidí, kteří chtějí žít v moci Ducha, ale nechtějí se zabývat učením a mnozí dokonce tvrdí, že důraz na učení škodí a lidé potřebují hlavně žít a zakoušet mocné věci Ducha. Ale není žádná moc Ducha Božího bez Slova Božího, není žádné vítězství nad pokušením, není žádné chození v moci Ducha, není žádné rozlišení duchovních věcí, nejsou žádné bohulibé mocné činy bez toho, aby tady byla mysl, která bude proměněná Božím Slovem, bez toho, že tady bude mysl, která bude o Hospodinově zákoně rozjímat ve dne i v noci.

  • Žalmy 119,97Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.

Všimněte si, že v prvním verši jsme četli, že Ježíš byl plný Ducha. Plný Ducha a plný Božího Slova. Díky moci Božího Slova obstál ve všech pokušeních, z nichž tři, jsme mohli sledovat. Plný ducha třikrát cituje Písmo. Být plný Ducha svatého znamená být plný jeho slova. Nesnaž se sám oklamat satana - vytáhni meč a použij ho. Proto si musíme pamatovat Boží slovo a poddávat se mu. Petrovi Ježíš řekl, syť mé ovce. Rodiče, jestliže milujeme své děti, musíme je učit Písmo. Bratři a sestry, jestliže milujeme Pána, budeme milovat a učit se jeho Slovo. Není nic cennějšího než známost Písma.

Amen.

Osnova kázání

Otázky ke studiu