Jsou odporní Bohu (Tt 1,15-16)

Poznáte je po ovoci

Jaroslav Kernal, Kladno 22. února 2015

Pokoj vám a milost, milí svatí. Z Boží milosti se znovu scházíme nad Božím slovem, které je centrem naší bohoslužby. Budeme pokračovat v našem výkladu listu Titovi, kde se dostáváme na samotný závěr první kapitoly, kterou teď celou přečteme.

Apoštol Pavel ponechal Tita na Krétě, aby dal do pořádku, co ještě zbývá a ustanovil v církvích starší, kteří povedou církev a vyvedou jí ze zmatku a chaosu, v němž se nacházela kvůli mnohým, kteří se nepodřizovali, vedli prázdné řeči, sváděli lidi, trvali na vnějších věcech, jako byla obřízka nebo dodržování lidských nauk a nařízení, stavěli na židovských bájích, tedy na vymyšlených věcech a odvraceli se od pravdy, tedy od Božího slova. Tak to vypadá, že krétská církev se zabydlela i v současném světě, a to nejenom na Krétě, ale po celém světě. Lékem na takový stav jsou starší, kteří jsou ustanovení podle Písma a odpovídají požadavkům, které Písmo na starší klade.

Takoví lidé jsou věrní Božímu slovu, vyučují ho a sytím jím Boží lid, povzbuzují i napomínají, těší Božím slovem a také jím kázní, a používají Boží slovo jako meč, kterým vyhánějí z církve vlky, kteří chtějí uchvátit stádo.

Náš dnešní text jasně ukazuje, že na Krétě byli v církvi lidé, kteří v církvi učili, vedli, kázali, říkali druhým, co mají nebo nemají dělat, co je a není pravá zbožnost, a přesto tito lidé byli nevěřící. Náš text také ukazuje, že se tito lidé nejenom za věřící, za opravdové křesťany vydávali – oni dokonce byli sami o sobě hluboce přesvědčeni, že věřícími jsou. Z toho vyplývá jedna důležitá věc, na kterou se budeme dneska soustředit, jeden cíl, ke kterému směřuje náš dnešní text – a to je důležitost porozumění tomu, kdo je to křesťan. Toto porozumění patří k tomu nejdůležitějšímu v církvi. Pokud nemáme jasno v tomto bodě, nebudeme mít jasno v mnoha dalších. Tato základní pravda je jako pilíř, o který se opírá mohutná stavba. Malá chyba, malá odchylka, malá trhlina nebo nepevnost a celá stavba se zhroutí.

Apoštol Pavel píše Titovi a ukazuje mu, jak má odlišit křesťany od těch, kteří se možná za křesťany považují, jistě se za ně vydávají, ale ve skutečnosti jimi nejsou. Jeho popis těchto lidí, kteří jsou v církvi, začíná už ve verši deset, kde Pavel říká, že jsou to lidé, kteří se nepodřizují a vedou prázdné řeči a proto je potřeba zavřít jim ústa. Nedovolit jim mluvit, nedovolit jim učit, nedovolit jim trhat stádo. Tento popis se verš za veršem stupňuje a vrcholí v posledním verši první kapitoly. Ale už v patnáctém verši Pavel jasně ukazuje, že lidé, o kterých mluví, jsou nevěřící, nejsou to křesťané. Pavlův popis ve verších 10-16 je veskrze negativní. Mnohem méně mluví o tom, kdo je křesťan a mnohem více mluví o tom, kdo křesťan není, jak křesťan nevypadá, co není křesťanům vlastní a podle čeho tedy můžeme rozponat opravdového křesťana od člověka, který se za křesťana považuje, ale není jím.

Tyto dva verše, které jsou dnes před námi, jsou nepochybně nejtemnějšími verši z celého listu, protože tady Boží slovo naprosto jasně odhaluje pravou podstatu lidí, kteří sice byli součástí krétské církve, ale nebyli součástí církve Kristovy. To je skutečná tragédie. Víte, nevěřící člověk, který je svým vyznáním neznaboh nebo modlář, si obvykle nic nedělá z Božího soudu. Jednoho dne bude velmi nepříjemně překvapen strašlivostí, palčivostí, intenzitou a hrůzou spalujícího žáru, do něhož bude uvržen. Ale tady se mluví o člověku, který ví o tomto soudu, ale je hluboce přesvědčen o tom, že jeho samotného se to rozhodně netýká. Zjištění takového člověka bude děsivé, protože v onen den uslyší od Pána ta hrozná slova: „Nikdy jsem vás neznal. Jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti“ (Mt 7,23).

Milovaní, nikdo z nás nechce slyšet taková slova. Nikdo z nás nechce být v kůži takového člověka. Proto je tak zásadní a důležité, abychom rozuměli tomu, kdo je to křesťan, abychom nebyli oklamáni podobnými lidmi, kteří se snažili oklamat křesťany na Krétě. Proto musíme zkoumat svá srdce. Proto musíme nechat dopadnout tento temný text na své vlastní životy, postavit ho před sebe jako zdrcadlo, které nám ukáže, jak si stojíme. Pojďme tedy do našeho textu a podívejme se nyní na první věc, která je řečena o křesťanech:

I. Křesťan je čistý

  • Titovi 1:15 Čistým je všechno čisté.

V patnáctém verši začíná Pavel krátkým pozitivním popisem, přičemž všechno, co potom následuje až do konce šestnáctého verše, klade do protikladu k tomuto krátkému popisu.

Máme před sebou text, který se velmi často zneužívá k tomu, aby si lidé omluvili hříchy, aby si omluvili nebiblické jednání, aby si omluvili způsoby a praxi, které nevycházejí z Písma, ale často jdou přímo proti němu. Dobrým příkladem mohou být návrhy k evangelizaci, které jsem si přečetl na stránkách jedné denominace – byly tam věci jako „rozdávání světla“ (dávání svíček lidem před modlitebnou), „na pivo s knězem“ nebo „živé umění“ (dramatické představení na ulici). Mnozí lidé obhajují podobné věci právě tímto veršem. Ale pozor – tento verš nám neříká, že když jsme křesťané, nezáleží na tom, co děláme a jak žijeme, hlavně když to myslíme upřímně. Věřím tomu, že můžeme spolu s apoštolem Pavlem prohlásit: Všechno je mi dovoleno. A Pavel tato slova opakuje v listu Korintským (to byla církev, která asi mohla být dvojčetem té krétské církve) hned čtyřikrát. Ale nikdy ta slova nezní sama:

  • 1 Korintským 6:12 ‚Všechno je mi dovoleno‘ - ano, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je mi dovoleno‘ - ano, ale ničím se nedám zotročit.
  • 1 Korintským 10:23 ‚Všechno je dovoleno‘ - ano, ale ne všecko prospívá. ‚Všechno je dovoleno‘ - ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu.

Totéž platí také v našem textu. Nestojí jen tak o samotě, ale patří do širšího kontextu. V druhé polovině první kapitoly Titovi jsou jenom dvě kladná prohlášení – ve verši třináct, kde Pavel souhlasí s popisem Kréťanů, které bylo pera krétského básníka, který dosvědčil, že:

  • Titovi 1:12 Kréťané jsou samí lháři, zlá zvířata, lenivá břicha.

A Pavel k tomu dodává, že to je pravdivé svědectví (v. 13). Druhým kladným prohlášením je naše věta z patnáctého verše. A všimněte si kontextu – je zde řeč o lidech, kteří nemají zdravou víru, drží se židovských bájí – podle toho, že tady byli lidé, kteří vyžadovali po křesťanech obřízku, by se mohlo zdát, že šlo o Židy, ale Židé kladli důraz na zákon, nikoliv na židovské báje. Spíš šlo o lidi, kteří byli ovlivněni židovstvím, židovskými rituály, jako byla obřízka, židovskými bájemi – s takovým tajemným nebo možná mystickým obsahem – a to byly věci, na kterých stavěli. Na základě těchto věcí potom vydávali příkazy, které Pavel nazývá příkazy lidskými (v. 14), kterými říkali křesťanům, jak mají křesťané žít, co mají dělat. Podobní lidé byli i v Kolosis, kde učili:

  • Koloským 2:21 …neber to do rukou, nejez, nedotýkej se…

Apoštol k tomu dodává jasné a jednoznačné vysvětlení:

  • Koloským 2:22-23 Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí. Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní.

A. Křesťan byl očištěn

Právě v tomto kontextu Pavel říká, že křesťan je čistý, a čistým je všechno čisté. Křesťané na Krétě byli pod tlakem lidí, kteří se je snažili spoutat lidskými příkazy – to podle nich byla pravá zbožnost. Podobně v Efezu byli lidé, kteří:

  • 1 Timoteovi 4:3 Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu.

Podívjte se, jaké vysvětlení dal Pavel Timoteovi – napsal mu, že:

  • 1Tm 4:4-5 …všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. Vždyť je to posvěceno Božím slovem a modlitbou.

Čistým je všechno čisté! Křesťané byli očištěni samotným Kristem. Jejich čistota nepostupuje zvnějšku dovnitř, protože neexistuje žádná vnější věc, která by mohla kohokoliv očistit také uvnitř. Křesťan byl očištěn zevnitř a tato vnitřní čistota nyní prostupuje na povrch – u někoho ve větší a u někoho zatím v menší míře, ale přijde den, kdy se vrátí náš Pán a my mu půjdeme vstříc a dostaneme nová těla, která budou čistá, jako On je čistý, na kterých nebude ani špetka hříchu a ta vnitřní čistota bude zářit ven.

Kristova krev byla prolita za hříchy jeho lidu – tou krví byl Boží lid na kříži Golgoty očištěn. Potom Duch svatý přináší do životů lidí toto očištění, když slyší evangelium, slovo pravdy, a dává jim nové srdce, takže mohou skutečně zakoušet toto očištění. Stává se to jejich vlastní zkušeností. Je to chvíle, kdy člověk naprosto jasně vidí ohavnost hříchu a kdy poprvé v životě z celého – Duchem svatým obnoveného – srdce touží po čistotě a svatosti. Je to okamžik, kdy se člověk spolehne na Kristovu dokonanou oběť a díky víře v Krista se odvrací od svých hříchů, činí pokání, lituje své vzpoury proti Bohu a vydává se na cestu následování Krista.

Moji milí, je toto také vaše osobní zkušenost? Uvěřili jste, že Ježíš Kristus je dostatečnou obětí za vaše hříchy? Spoléháte se cele na Jeho dílo na kříži? Byli jste očištěni? Pokud to tak není, musíte činit pokání, litovat své vzpoury proti Bohu, protože v ní stále ještě žijete a musíte věřit v Krista. To je příkaz a to je povinnost, která se ukládá všem lidem na celém světě. Proste Boha o milost a slitování, proste Ho, aby obnovil vaše srdce a dal vám víru a s ní i milost k pokání. Na místě Kristově vás prosím, dejte se smířit s Bohem.

A pokud jste uvěřili v Ježíše Krista, potom se radujte a žijte s důvěrou v Něj a ve víře v Jeho oběť na kříži. On očistil vaše srdce a to znamená, že jste čistí.

  • Matouš 5:8 Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

B. Křesťanovi je všechno čisté

Čistým je všechno čisté! Je-li čisté srdce, potom bude všechno čisté. Pán Ježíš to dobře vysvětloval farizeům, kteří se snažili očišťovat se zvenčí, takže dávali pozor, aby se nedotkli něčeho, co by je mohlo znečistit, očišťovali poháry, číše a nádoby a dělali spoustu dalších věcí, ale to, co zanedbávali, bylo jejich vlastní srdce. A tam je ten zásadní problém:

  • Marek 7:15. 21-22 Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. … Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost…

To není nic nového – to je učení Starého zákona:

  • Přísloví 4:23 Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.

A pokud je v srdci život, pokud je srdce očištěné Kristem, potom žádné vnější věci, žádné skutky, obřady, žádné zkušenosti nebo rozlišování čistého a nečistého nemůže k vaší čistotě nic přidat.

Jsou lidé, kteří rozlišují pokrmy na čisté a nečisté a budou vám tvrdit, že když budete jíst vepřové maso, budete pro Boha nepřijatelní, protože se tím poskvrníte. Jiní se vás budou snažit přesvědčit o tom, že jsou svatá a nesvatá místa – na jedněch budete blíž k Bohu a na druhých s vámi Bůh nebude mluvit. Židé byli pohoršeni, když Ježíš hodoval s celníky, kterými opovrhovali a pokládali je za nečisté, nebo když Ježíšovi umyla nohy nevěstka. Farizeus, který s ním seděl u stolu, si v duchu říkal, že ten člověk nemůže být prorok, protože jinak by takové věci nedovolil. Další lidé rozlišují svaté a nesvaté dny a tvrdí, že nějaký den – pro někoho sobota, pro jiného neděle – vás může přiblížit k Bohu, protože prý vás posvětí. Jako kdyby vás nějaký den mohl učinit více svatými, jako kdyby nějaká vnější věc byla mocnější než Kristova prolitá krev. A víte co? Farizeové a velekněží byli plní hněvu na Ježíše a jejich srdce byla naplněná touhou zavraždit Ho. Ale protože neměli právo to udělat, šli za Pilátem, který to právo měl a šli za ním s jediným cílem – aby bez jakýchkoliv důkazů odsoudil Syna člověka k ukřižování. Ale když přišli před Pilátův dům, chtěli být tak čistí, že nevstoupili na nádvoří toho domu, protože to bylo nádvoří pohana a oni by se mohli poskvrnit tím, že by se dotkli dlažební kostky, na kterou šlápla pohanská noha. Ale jejich srdce, jejich mysl, celý jejich vnitřní člověk byl naplněn jednou jedinou věcí – a to byla úkladná a krutá vražda! Proto nám Ježíš s takovou naléhavostí připomíná:

  • Lk 11:34-35 Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.

Křesťané, byli jste očištěni – ne svou vlastní silou ani svými zásluhami, ale Ježíšem Kristem, proto nehledejte svou čistotu jinde a nenechte svést lidmi, kteří vás matou, že musíte dělat to či ono, abyste byli čistější. Čistým je všechno čisté. To je první a jediný pozitivní obraz křesťana v našem textu. Všechny další obrazy, které následují, jsou negativní:

II. Křesťan není poskrvněný, ale obnovuje se

  • Titovi 1:15 Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté.

V našem textu je kontrast – na jedné straně jsou čistí a na druhé straně poskvrnění a nevěřící. A tady je negativní obraz, který nám ukazuje, co křesťan není. Je tu kontrast, který nám říká, že čistým je všechno čisté, ALE nevěřícím… Tento kontrast sahá až do konce první kapitoly a za ním následuje další, kterým se budeme zabývat příště a který mluví o Titovi:

  • Titovi 2:1 Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení.

Na Krétě byli lidé, kteří mluvili to, co bylo nezdravé. Podívejte se, jak tyto lidi charakterizuje Pavel ve verši 14. Jsou to lidé, kteří se odvracejí od pravdy. To je velmi zásadní charakteristika. Když apoštol mluví o poslední době – to je doba, ve které žijeme – říká, že satan bude mnohými klamnými zázraky:

  • 2 Tesalonickým 2:10 a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila.

Na Krétě byli lidé, kteří se odvraceli od pravdy. Hledali cokoliv jiného jenom ne to, co říká zapsané Boží slovo. Toto je velmi důležitá charakteristika – křesťan je ten, kdo miluje pravdu a tedy miluje Boží slovo. Zná pravdu, a to znamená, že zná Boží slovo. Rozumí pravdě a podřizuje se pravdě.

Ale ti, kdo vzdorují pravdě, kdo nepřijímají pravdu a odvracejí se od ní, jsou v našem textu označeni jako ti, kdo stojí v protikladu k čistým – jsou:

A. Poskvrnění a nevěřící

Čisté je to, co je čisté zevnitř ven. Možná se to na povrchu trochu znečistí, ale potom stačí jenom setřít špínu a je to zase čisté. Je to jako když Ježíš myl nohy učedníkům – když se Petr bránil, Ježíš mu řekl:

  • Jan 13:8-10 ‚Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.‘ Řekl mu Šimon Petr: ‚Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!‘ Ježíš mu řekl: ‚Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý.‘

Ale kdo není vykoupán, kdo není znovuzrozen z Božího slova, z pravdy, ten je poskvrněný a nevěřící. A musíme si připomenout, že Pavel tady píše do církve, mluví tu o lidech, kteří jsou v církvi, ne mimo ní, ale uvnitř, a někteří z nich dokonce v té církvi učí a chtějí vést druhé. Ale nemilují pravdu a snaží se očistit svými vlastními skutky, což ukazuje jednak na to, že jsou stále ještě poskvrnění, nečistí a také to ukazuje, že jsou ve skutečnosti nevěřící. Tohle je velmi závažná skutečnost, která se dnes zhusta přehlíží. Boží slovo nám říká, že uprostřed církve budou ti, kteří jsou poskrvnění a nevěřící.

Křesťan byl očištěn, a proto věří. Zde jsou lidé poskvrnění, neočištění Kristem, a to znamená, že jsou nevěřící. Za chvilku uvidíme, že oni sami si to o sobě nemyslí, protože prohlašují, že znají Boha, ale jejich život je usvědčuje. A zde je to jejich víra, resp. nevěra, která je usvědčuje. Nevěří tomu, že Kristus je dostatečnou obětí za jejich hříchy, ale potřebují něco k tomu přidávat, aby byli dostatečně čistí. Takže to doopravdy ukazuje, že nevěří v Krista, jak o něm svědčí Boží slovo. Pro takové lidi nakonec:

B. Nic není čisté

Je tady další kontrast – všechno je čisté čistým, NIC není čisté poskrvněným a nevěřícím. To, o čem tady mluví Pavel je svým způsobem relativní – je to dané do vztahu k těmto poskvrněným a nevěřícím lidem. Ve své touze získat spravedlnost vlastním způsobem, očistit se od vnějších věcí, budou vytvářet seznamy pravidel, příkazů a zákazů, povolených a zakázaných věcí, míst, jídel, činností. Je to určitý druh náboženství, které chce dělat víc a víc a další a další věci, ale nechce jednoduše a prostě spočinout v Kristu.

Než se stal Martin Luther křesťanem, byl augustiniánským mnichem. A tohle byl jeho způsob života. Postil se, modlil se, studoval, dělal všechny skutky, které mu přikazovalo jeho náboženství, byl horlivý jako málokdo. Chodil ke zpovědi několikrát za den, až mu jednoho dne jeho zpovědník řekl, aby už za ním nechodil, protože to, co vyznává jako hříchy, žádné hříchy nejsou. Ale Luther byl spalován a usvědčován a potřeboval dělat víc a víc. Ale nakonec mu Bůh otevřel oči a při svém studiu listu Římanům uviděl stejnou pravdu, která je zapsaná také v listu Titovi:

  • Titovi 3:5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.

Ale poskrvnění a nevěřící nejsou obmyti, nejsou očištění, neznovuzrodili se k novému životu a proto je jim všechno nečisté. Nejenom jim, ale i v nich:

C. Mysl i svědomí

  • Titovi 1:15 Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny.

Tohle je velmi důležité, milovaní. Mysl, nebo rozum i svědomí nevěřícího člověka jsou poskvrněné. Jde zde o vnitřního člověka, a dokud je neobnovený, neočištěný Kristem, neznovuzrozený, není nic, co by nebylo zasaženo a porušeno hříchem. Mysl i svědomí jsou stejně porušené hříchem, jako všechno ostatní v našich životech. Člověk je padlé stvoření a Písmo mluví o tom, že naše porušenost hříchem jde až tak daleko, že jsme duchovně mrtví (Ef 2,1).

Tělesná mysl není schopná porozumět duchovním pravdám.

  • Římanům 8,7 Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. (ČSP)

Tohle je důvod, proč se musíme nově narodit, proč potřebujeme nové srdce a spolu s ním musíme také obnovovat svou mysl. Křesťan je člověk, který se proměňuje obnovou své mysli, ponořuje svou mysl do Božího slova, aby se Boží mysl, která vyjádřena v Písmu, stala jeho vlastní myslí. Když k tomu dochází, obnovuje se také naše svědomí a začínáme rozlišovat.

  • Ř 12:2 …abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Je tady duchovní narození, které je spojené se zjevením pravdy z Písma. Křesťan byl tedy očištěn Kristem a obnovuje se Jeho Slovem. A nakonec:

III. Křesťan žije tím, co vyznává

Pavel pokračuje ve svém popisu lidí, kteří byli v krétské církvi:

  • Titovi 1:16 Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku.

A. Vyznávají, že znají Boha, ale svými skutky zapírají

Zpráva evangelia zasahuje celého člověka. Zasahuje jeho srdce, takže je čisté, zasahuje jeho mysl, takže se obnovuje, zasahuje jeho svědomí, takže začíná rozlišovat dobré od špatného a pravdu od lži. To všechno jsou věci, které se dějí uvnitř nás, jde o proměnu nitra. Ovšem nic z toho by nemělo zůstat skryto. Tady byli lidé, kteří sice vyznávali, že znají Boha – a slovo, které je tady použité ukazuje na to, že se nejednalo jenom o nějaké neurčité povědomí o Bohu, jako ho mají mnozí nevěřící. Tito lidé byli z hloubi svého srdce přesvědčeni o tom, že Boha doopravdy znají.

Aktivně vyznávali, že vědí, kdo je Bůh. Veřejně to dosvědčovali. Bylo to něco, co dělali dlouhodobě a na čem si stáli. Vím, kdo je Bůh, vím, jaký je Bůh, znám Boha, protože zachovávám tenhle seznam pravidel, protože žiju takovým nebo takovým způsobem života, protože studuju Bibli, protože sloužím Bohu, protože věřím správným doktrínám, protože chodím do správné církve… Když tedy všechny tyto věci dělám, musí to přece znamenat, že znám Boha a že budu spasen, nebo snad ne? Copak Písmo neříká, že kdo vyzná svými ústy Ježíše, bude spasen? Ano, jistě je to tak. Přesně takto to Písmo říká. Ale, moji milí, není to jediná věc, kterou Písmo říká. Vzpomeňte si na podobenství o služebnících, kterým jejich pán rozdal různé množství hřiven a odcestoval. Co říkal ten, který dostal jednu hřivnu?

  • Matouš 25:24-25 Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.

Slyšíte to? Slyšíte tu pýchu, tvrdost a nevěru, která se skrývá za „zbožnými“ slovy? Pane, poznal jsem tě, bál jsem se… Tento muž vůbec nejednal podle toho, že by zde byl jeho pán, nejednal podle toho, co říkal o poznání tohoto pána a už vůbec se svého pána nebál. To všechno byla jenom prázdná slova, protože všechno, co udělal, svědčilo o pravém opaku.

Jiný známý text také mluví o lidech, kteří přijdou k Pánu a budou Mu říkat:

  • Matouš 7:22 Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?

Všimli jste si někdy, na čem tito lidé stavěli? Na tom, co oni sami dělali! Na svém duchovním poznání – jak prorokovali, na své duchovní moci – jak vymítali zlé duchy, na svých vlastních zásluhách – jak mnoho mocných činů udělali. A k tomu všemu se nestyděli brát si Kristovo jméno jako záštitu – to ve Tvém jménu jsem JÁ to všechno udělal. Tito lidé vyznávali Pána svými ústy, ale svým jednáním Ho zapírali. Proto také slyšeli ona tvrdá slova:

  • Mt 7:23 Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.

To nás vede k samotnému závěru našeho textu, který říká, že takoví lidé:

B. Jsou Bohu odporní, neposlušní, neschopní…

Žádný skutek nevěřícího člověka se nemůže líbit Bohu. Žádný skutek neznovuzrozeného člověka nemůže být takové podstaty, a takového charakteru, aby se mohl Bohu líbit. Bůh se oslaví i na nevěřících lidech a na jejich skutcích, ale žádné jejich skutky nejsou svou podstatou dobré, protože vycházejí ze srdce, které je propadlé hříchu, z mysli, která nepřátelská Bohu a ze svědomí, které je převrácené, takže jeho nejvyšším Bohem je vlastní JÁ.

Doslova zde stojí, že jsou neschopní ke všem dobrým skutkům, tedy nejsou schopní udělat jakýkoliv dobrý skutek. Není ani jeden skutek nevěřícího člověka, který by mohl udělat a před Bohem by mohl být označen jako dobrý. Jaký je to protiklad ke křesťanům! Boží slovo ujišťuje křesťany:

  • Efezským 2:10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

To je celý smysl našeho textu a to je také důraz celého listu Titovi – abychom konali skutky, které ukazují, že naše vyznání je pravé, že naše slova nejsou prázdná, ale že podle nich také žijeme. Vždyť Kristus:

  • Titovi 2:14 …se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.
  • Titovi 3:8 Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné.
  • Titovi 3:14 Ať se učí i naši lidé vynikat v dobrých skutcích, kde je jich naléhavě potřebí, aby nebyli neužiteční.

Křesťan je ten, kdo vyznává pravdu o Bohu a kdo tuto pravdu také žije. Není větší lež, než něco vyznávat a něco jiného žít, není větší pokrytectví, než tvrzení, že znám Boha, ale svými skutky toto tvrzení zapírat. Neexistuje prázdnější způsob života, než život mluvky, který jen mluví a mluví, ale nikdy neudělá nic z toho, co říká. Není horší svědectví pro bezbožný svět než člověk, který prohlašuje, že zná Boha, ale svými skutky do celého světa křičí opak!

  • Matouš 5:16 Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Osnova kázání