Kde je tvůj poklad? - Lk 12,22-34

Verze pro tiskVytvořit PDF
Proč si dělat zbytečné starosti?

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 27. září 2009

Dobré dopoledne. Zdravím vás ve jménu Pána Ježíše Krista. Budeme dnes pokračovat ve výkladu Lukášova evangelia a to ve 12. kapitole Lukáše. Nacházíme zde Ježíše, jak vyučuje zástupy i své učedníky. Tématem jeho vyučování jsou různé aspekty lidského života postavené do světla Božího království. Ale Boží království je tím nejdůležitějším bodem Pánova vyučování.

  • Lukáš 8:1 Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království;

Boží království je hlavním tématem také našeho dnešního textu. Pojďme si ho společně nyní přečíst.

Podobenství o bohatém statkáři z minulého oddílu bylo určeno zástupům lidí, kteří se shromáždili kolem Ježíše. Nicméně měli ho slyšet také učedníci Pána. Toto vyučování je určené přímo učedníkům, ačkoliv musíme předpokládat, že také zástup byl stále ještě kolem Pána Ježíše a bedlivě naslouchal.

Problém bohatého muže z předchozího podobenství byl v tom, že nevěděl, co má dělat s množstvím majetku, jimž mu Bůh požehnal. A ještě mnohem závažnější problém bylo to, že vůbec ve svém uvažování nepočítal s Bohem. Naproti tomu učedníci Kristovi počítají s Bohem a často řeší úplně opačný problém - nevědí, co mají dělat kvůli nedostatku prostředků. Nemělo by nás to překvapovat:

Jakubův 2:5 Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?

A na jiném místě čteme:

  • 1 Korintským 1:26-29 Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.

Proto by nás nemělo překvapovat, že křesťané daleko častěji řeší problém, jak vyjít, než co udělat s nadbytkem. Ale ani tehdy, když máme nadbytek, tak nejsou věci automaticky vyřešené. I když jsme Bohem zahrnováni vším potřebným - a je třeba, abychom si přiznali, že jsme na tom mnohem lépe, než kdy byli naši předkové a než je na tom 80-90% světové populace, tak i když se máme takto dobře, nejsme tím nijak automaticky uchráněni před starostmi, před kterými nás varuje Ježíš.

Jedním z největších problémů křesťanů kdykoliv v historii, a také v současnosti, je odvrácení se od toho, k čemu je Bůh povolal a přiklonění se k věcem tohoto světa, ke starání se o to, co budeme jíst, co budeme pít, co si budeme oblékat. Smyslem života se v tu chvíli začne stávat vydělávání peněz a Boží dílo je odsunuto na druhou kolej. Někdy se to dokonce může dít pod pláštíkem „zbožných“ starostí o zabezpečení rodiny, vlastního života a někdy dokonce i služby.

Proto můžeme rozumět těmto Ježíšovým slovům jako určitému varování a vidět je jako nějaký návod, který následuje po příběhu o bohatém zemědělci.

  • Lukáš 12:21 Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem."

Ovšem vedle toho si ale musíme také všimnout, že tento oddíl má být také velkým povzbuzením a vyučováním o tom, co to znamená být bohatý před Bohem, mít poklad v nebi. Podívejte se, jak se tam opakují slova – nebojte se, nestarejte se, Bůh se o vás postará, Bohu na vás záleží, neshánějte se, nebojte se. Po všech těch vážných a tvrdých slovech, která zazněla během jedenácté a dvanácté kapitoly na adresu zákoníků, farizeů, pochybovačů, pokrytců a dalších. Přesto i tato slova povzbuzení, která jsou určena učedníkům uprostřed zástupu, v sobě nesou osten, který je také zvednutým prstem a varováním.

22-23 Svým učedníkům řekl: "Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv.

Hned na začátku tohoto textu si všimněte, na co Ježíš odkazuje. Je tam slovíčko „proto“, které ukazuje na předchozí příběh o bohatém muži. Tenhle příběh je základ, na který Ježíš odkazuje v tomto svém vyučování. Bohatý muž měl velkou úrodu i bohatství, přesto vůbec nepočítal s Bohem, měl všechno, co potřeboval, přesto mu Bůh řekl: „Blázne“. Tento si muž si dělal naprosto zbytečné starosti, jak naloží se svým nově získaným majetkem – zbytečné byly proto, že ještě té noci, kdy našel řešení svých těžkostí a starostí si vyžádali jeho duši a on neviděl vůbec nic z toho, co tak dobře naplánoval.

Proto Ježíš klade také svým učedníkům tuto otázku -proč si děláte starosti?

A říká jim tři věci – nemějte starost 1. o život, ani o 2. jídlo, ani o 3. oděv. A na několika příkladech jim ukazuje, jak pošetilé je, dělat si starosti o věci, které jsou ve srovnání s věčností naprosto zanedbatelné. Ten příběh bohatého muže, který byl předvolán před Boha, je nám v tom velkou pomocí, protože nám ukazuje správnou perspektivu. A Ježíš ji znovu v našem textu opakuje.

  • Lukáš 12:31 Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.

To je naprosto klíčový verš celého dnešního oddílu. A je to mimochodem také klíčový verš celého křesťanského života a v různých obměnách se opakuje v celém Novém zákoně. Nemějte tedy starost o život – tohle téma už Ježíš rozvíjel ve dvanácté kapitole:

  • Lukáš 12:4 Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou.

Život je přece víc než pokrm a tělo víc než oděv. I proto zde byla ilustrace o bohatém muži. Velmi se hodila do té situace, kdy Ježíš mluvil o vyznání jeho jméno, o tom, že učedníky povedou k soudům, ale Bůh jim skrze svého Ducha dá, co mají mluvit. Bohatý muž, který se stará jen o to, co by měl udělat se svou úrodou, kterou nemá kam dát, je v tuto chvíli jako bez života. Ačkoliv žije, je mrtvý. Nemá nic.

Bude povolán před Boží tvář a ukáže se, že všechno bohatství, kterým se mohl chlubit na zemi, je před Bohem ničím – neznamená vůbec nic. Nijak se nestaral o svou duši. Staral se jen a jen o svůj majetek a o své tělo. Ale připomeňme si to ještě jednou, než půjdeme dále:

  • Lukáš 12:19-20 a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli. Ale Bůh mu řekl: Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?

Život je prostě víc než hromadění majetku. Život je víc jídlo a pití. Život je víc než užívání si a bezstarostnost. Ale zatímco na začátku dvanácté kapitoly směřovala Ježíšova k zachování života v kontextu pronásledování kvůli němu – nebojte se o svůj život, tak nyní směřují k zachování jasného vyznání v kontextu světa, který nás strhává zpět, pryč od Boha, od soustředění se na Něj. Jinými slovy Ježíš říká: Dejte si pozor, aby se váš život nestal honbou za majetkem, honbou za zabezpečením, honbou za užíváním si nebo nějakými dalšími požitky. Nebojte se o svůj život.

24 Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci!

První příklad, který nám Pán dává je o havranech – všimněte si těsné souvislosti s boháčem. Nemají komory ani stodoly, nesejí ani nežnou. A přece se o ně Bůh stará. Mimochodem On se postaral také o toho boháče – Bůh mu požehnal, takže sklidil tak hojnou úrodu. Přesto jsme neviděli ani slůvko vděčnosti, ani náznak nějakého vyjádření chvály Bohu. Bůh se o něj postaral stejně jako o havrany. Oni nemusí sít, žnout, shánět komory nebo stodoly pro svůj majetek. Přesto je Bůh živí.

  • Žalm 147:7-9 Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citaře, tomu, který zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě, tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí.
  • Žalm 104:24.27-28 Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů. … A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm; rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.

Bůh se stará o celou zemi. Celou ji stvořil a celou ji udržuje při životě. Celou ji zabezpečuje – od těch nejmenších živočichů až po ty největší. A teď si všimněte, co říká Pán Ježíš: Máte mnohem větší cenu, než ptáci! Resp. o co větší cenu máte! Ten rozdíl není ani vyčíslitelný.

Moji milí, uvědomme si to – Pán chce, abychom s jistotou věděli, že Bohu na nás záleží. Může to být těžké tomu rozumět, když dobře chápeme, kdo jsme a kdo je Bůh, ale toto je paradox Boží milosti. Z hříšníků dělá milované Boží děti.

  • Jan 1:12-13 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
  • Římanům 8:15-17 Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.

Po takových slovech Písma nezbývá než volat Haleluja! Boží děti, synové, dědicové, narození z Boha, účastníci Boží slávy – když si uvědomíme tyto souvislosti, nezbývá nám než konstatovat, jak opravdu pošetilé je, dělat si starosti o to, co budeme jíst. Copak se o nás náš milující Otec nedokáže postarat?

25-26 Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní?

Další ilustrace se týká lidského života. A znovu zde zní – neznepokojujte se! Může vaše péče a starostlivost nějak prodloužit váš život? Třeba jen o píď? Ani o vteřinu, moji milí. V tomto týdnu se objevila v médiích zpráva, že v budoucnosti budeme používat miniaturní roboty, kteří budou moci cestovat v našem těle a opravovat ho. A mělo by to vést k prodloužení lidského života. Můžeme jenom žasnout nad tím, co dokáže věda v oblasti nových technologií. Ale nic z toho nám nemůže zaručit, že náš život bude jen o píď delší. My nevíme ani dne, ani hodiny.

Proto musíme žít tak, abychom neuslyšeli z Božích úst ta strašlivá slova: Blázne. Žil jsi jako kdyby Bůh nebyl. Nyní musíš vydat počet ze svého života. Hromadil jsi své starosti jednu ke druhé – co budeš jíst, co si budeš oblékat, jak se o sebe postaráš, jak se postaráš o svou rodinu, jak se zabezpečíš na stáří. Strávil množství času tím, že jsi řešil, co by, kdyby … ale ty nevíš, že dnes v noci si vyžádají tvou duši. A čí bude, co jsi nashromáždil?

A aby to nebylo málo, tak Ježíš přidává ještě další příklad, kdy spojuje dvě ilustrace do jedné:

27-28 Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou, netkají - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní!

Lilie, které sám Bůh obléká tak nádherně, že se jejich nádheře nemohla vyrovnat ani nádhera krále Šalamouna. A jeho nádhera byla vyhlášená ve všech končinách země, takže se na ni zdaleka jezdili dívat – aby spatřili na vlastní oči tu krásu a moudrost, kterou se Šalamoun tolik proslavil.

Ale Ježíš říká – podívejte se, obyčejné lilie, nepředou, netkají, neshánějí se po tom, jak budou vypadat, netrápí se starostmi, zda jim to bude slušet a co budou mít na sebe. A přece se jim ani král Šalamoun ani zdaleka nemůže vyrovnat.

A znovu – Bůh se takto stará o polní kvítí, které tu chvilku je a najednou už není, které uschne, když zasvítí slunce, které se poseče a spálí v peci. Proč by se nepostaral o vás, když máte o tolik větší cenu než polní kvítí. Bohu na vás záleží. On vás obleče. A Pán tady dodává slůvko, které z toho dělá ohromné pokárání, napomenutí – malověrní!

Nevěříte Bohu a chcete si všechno zajistit sami. Nevěříte tomu, že se o vás Bůh postará. A tak se honíte a pachtíte a chcete se domoci všeho vlastní silou, vlastníma rukama, vlastním úsilím.

Dostáváme se tady tak trochu oklikou k samotnému jádru evangelia – k Boží milosti. Ježíš tady ukazuje Boží milost na lidském životě. Ukazuje nám, že všechno v našem životě, cokoliv máme i cokoliv jsme, cokoliv dokážeme nebo čehokoliv dosáhneme, všechno je založené na Boží milosti. A nejinak je tomu i s naším spasením. Nelze si ho nijak vypracovat, nemůžeme ho nijak a ničím dosáhnout – dobrými skutky, chozením do církve, vlastním snažením se o lepší život, … Spasení je dar, dar Boží milosti.

  • Efezským 2:8-9 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Bůh to tak udělal, aby se nikdo nemohl chlubit. Aby všechna sláva byla Boží. A to je pro nás velmi často kamenem úrazu. Spasení z milosti, je kamenem úrazu pro každého člověka, kterému Bůh neotevře srdce a oči a život z milosti je často velkou překážkou pro křesťany, kteří chtějí žít život z vlastních sil. Proto to Ježíšovo slůvko malověrní.

V závěru oddílu, v němž jsme tolikrát slyšeli nádherná slova povzbuzení – nemějte starost, neznepokojujte se, Bůh se o vás postará, nám toto jediné slůvko ukazuje na podstatu tohoto problému – tím je nedůvěra Bohu. Za vším tím sháněním, starostmi, znepokojením je nevěra.

Tu můžeme vykořeňovat ze svých životů jenom tím, že se budeme na Pána Boha spoléhat i v těch nejmenších detailech svých životů. Když si uvědomujeme, že Bůh se o nás stará, On nás zabezpečuje a zaopatřuje. Když mu za to vzdáváme chválu a díky. Nebuďte jako bohatý muž, který na Boha ani nevzpomněl, ale svými starostmi o majetek si dokonale naplnil hlavu i život – život, který mu Bůh dal i vzal.

A Pán nám ukazuje další nebezpečí, které plyne z našich starostí:

29 A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím.

Znovu opakuje svá slova – tentokrát se slovíčkem neshánějte se a netrapte se. My za tím musíme znovu vidět Boží dobrotivou ruku, která se stará a naplňuje všechny naše potřeby slavně v Kristu Ježíši. A znovu je to pro nás povzbuzení – dvakrát v jediném verši nám Pán připomíná, abychom se nestarali.

  • 1 Petrův 5:7 Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží.

Ale v tuto chvíli také Pán ukazuje ještě negativní dopad, který má nevěra na náš život.

30a Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa.

Tímto způsobem života žijí ateisté. Takto žil ten bohatý muž z předchozího podobenství. To byl smysl jeho života. Ale úplně stejně je to i problém mnoha tzv. křesťanů. Na jedné straně vyznávají, že věří Bohu, ale na druhé straně žijí – v praxi, ve svém každodenním životě jako ateisté.

Jejich priority, jejich zájmy, jejich starosti, jejich úsilí, jejich celý život je obrácený k tomuto pozemskému životu – tady a teď.

  • Matouš 16:26 Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?

Chybí tam jedna podstatná starost – starost o svou duši, starost o svůj věčný úděl, starost o ten život potom. Starost o to, jak se já, jako hříšník, mohu ukázat před Boží tváří? Proč by mě měl Bůh přijmout?

A tak jak odpovíte na otázku, kde strávíte věčnost? Je váš život jenom sháňka toho, co budeme jíst a pít, jak zaplatíme účty a jak finančně vyjdeme? Budeme mít dovolenou tam nebo tam? Budeme jezdit takovým autem nebo takovým? Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa.

30b Váš Otec přece ví, že to potřebujete.

Bůh ví, že to potřebujete. Jenom dvě věci chci zmínit z této věty, než půjdeme dále: Jednak se znovu mluví o Otci. Ježíš mluví o VAŠEM Otci. Svou řeč směřuje k učedníkům, a aby ještě více povzbudil jejich víru, tak jim říká, že Bůh je jejich Otcem.

Bůh je Otec, náš Otec. To znovu ukazuje na naprosto jedinečný nadpřirozený vztah. Skrze Ježíše Krista poznáváme Boha jako svého nebeského Otce. Jako toho nejlepšího Otce, kterého můžeme mít. Otec se stará o své děti, zná je a ví o všech jejich potřebách. A to je ta druhé věc – ví přesně, co potřebujeme.

On ví všechno – ví, co chceme, ví, po čem toužíme, zná naše nejtajnější přání a sny. Ale především ví, co skutečně potřebujeme. Mezi těmito věcmi může být někdy velký rozdíl a musíme tomu dobře rozumět. Bůh není automat na splněná přání. On je Otec. A to znamená, že vždycky naplní naše potřeby, a také to znamená, že nás bude vždycky vychovávat. Někdy k těm našim potřebám přidá nějakou splněnou touhu, jindy nám naopak ukáže, že to, co my tak moc považujeme za potřebu, vlastně potřeba vůbec není a jen to jen touha našeho srdce nebo dokonce naše žádost, která volá po uspokojení. Jako dokonalý Otec Bůh tyto věci naplňuje a odhaluje v našem životě a jeho cílem je naše posvěcení:

  • Židům 12:7-10 Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.

Důvěřujte svému nebeskému Otci, důvěřujte jeho výchově a jeho vedení. Tím se budete lišit od lidí tohoto světa a ve vašem životě bude zřejmé, že směřujete k úplně jiným věcem:

31 Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.

Hledejte Boží království a Bůh naplní všechny vaše potřeby. Tady se, moji milí, ukazuje poslušnost víry. Mnoho z těch věcí, o nichž jsme mluvili, bychom chtěli mít a zakoušet ve svých životech. Boží zaopatření, život bez starostí a strachu. Ale podívejte se do našeho verše, jak jsou tyto věci spolu spojené. Nestačí sedět doma a čekat, až se můj talíř naplní jídlem. Je tady ještě něco jiného – hledejte Boží království. Ještě nejste v cíli. Tady se musíme ještě na okamžik zastavit a zopakovat si několik věcí, abychom neobrátili smysl celého tohoto oddílu.

Ježíš říká: hledejte, a ostatní vám bude přidáno. Je to zcela v duchu:

  • Lukáš 11:9-10 A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

Bůh po nás nechce pasivitu, netečnou odevzdanost nebo lhostejnost. Bůh chce, abychom jednali, abychom žili aktivní životy a ve všem hledali jeho království. Ale musíme vědět, že to je možné jen s jednou jedinou podmínkou – s podmínkou Boží milosti, která nám dává víru i touhu hledat Ho, která nám dává sílu jít, hledat, prosit, tlouci. A která nás vede k tomu, abychom se starali:

32 Nebojte se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.

Abychom se starali o Boží království. Nemusíme se o něj bát – NÁŠ Otec nám ho dává. S radostí a s láskou. Zalíbilo se mu dát nám království. Ale to pro nás znamená jediné – že od této chvíle už naše životy směřují jenom jedním směrem – k tomuto nebeskému království.

  • Koloským 3:1-2 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.

Dělejte si starost o to, zda jste skutečně bohatí před Bohem, ne před lidmi, ne v tomto světě, ale ve světě, který přichází od Boha. K tomu nám Ježíš dává jednu radu:

33 Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí.

Tady zní něco velmi zajímavého, něco, co zaujme každého ekonomicky uvažujícího člověka. Měšce, které se nerozpadnou, jinými slovy – bankovní účty v bankách, které nikdy nezkrachují (a to nikoliv kvůli státním subvencím), nevyčerpatelný poklad – otevřený účet, úvěr, který nikdy nelze vyčerpat, na místě, které nepodléhá inflaci a znehodnocení, kde se ho žádný zloděj nemůže zmocnit. To zní překrásně. V době finanční krize jsou tato slova jako rajská hudba. Má to ale jeden háček.

Začíná to naprosto nepochopitelným vkladem na ještě méně pochopitelném místě – prodejte, co máte a rozdejte to a budete mít nebeský účet. Tohle už našim uším tak rajsky nezní. To nám zní i skoro odpudivě, nemyslíte? Přesto je to přesně to, co říká Pán. Je to cesta, jak si můžeme střádat na tom nevyčerpatelném účtu. Je to jedinečná možnost, jak se může prokázat naše důvěra v Pána, jak může růst naše víra. Je to cesta aktivního hledání Božího království. Jinými slovy to znamená, oprostit se v co největší možné míře od závislosti na majetku a na pozemských věcech a svěřit svůj život cele do rukou Pána. Znamená to použít to, co máme, nikoliv pro svoje potřeby, ale pro potřeby Božího království. Investovat do Božího království. To neznamená: co zbude, dám. Ale to znamená: co mám, použiji pro Boží království, a co zbude, můžu použít pro sebe. To je ten nebeský měšec. Není to nutně rozdaný všechen majetek, ale to investice do Božího království – ať už se jedná o majetek, peníze, čas, intelekt, práci, prostě cokoliv, co mám. To jsou vklady na nebeský účet.

To je život, který je cele soustředěný na nebeské království. A Pán nám dává velmi jednoduchou věc, abychom my sami mohli rozlišit, na co se náš život soustředí:

34 Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

Jde přesně o naše srdce. To má milovat Hospodina. Kde tedy je? Je přesně tam, kde je tvůj poklad. To může cokoliv – to nemusí být majetek nebo peníze, může to být tvůj oblíbený koníček, může to být sport, mohou to být děti nebo vnoučata, může to být manžel nebo manželka. Jan Amos Komenský ve své knize O dokonalosti křesťanské píše toto věnování: Manželko má milá, klénote můj po Pánu Bohu nejdražší! – Jeho poklad byl v nebi. Přesto to neznamenalo, že by nemiloval své nejbližší. A tak je to i tímto naším dnešním oddílem. Kde je tvůj poklad? Je v nebi? Potom si nemusíš dělat starosti o svůj život, ale žij v důvěře, že se Bůh postará.

Co s tím provedeme v našich životech? První a naprosto zásadní věc, kterou musíme udělat, je, že se ujistíme, že máme založené své nebeské konto. Jinými slovy, že Ježíš Kristus je naším Pánem a my mu postupně podřizujeme všechny oblasti našich životů a že nebe je náš cíl. Ne nebe na zemi, ale nebeská sláva, Boží království, nebeské příbytky, které nám Pán připravil.

Je to to, co hledáme ve svých životech? Jde nám o to na prvním místě? Potřebujeme mít tuto jistotu! Nejistota v těchto věcech znamená špatný cíl, špatné priority, špatný směr. Kde je náš poklad? Je jím skutečně Ježíš Kristus? Jestliže to tak není, neodkládejte to na jindy, ale utíkejte ke Kristu. Proste, tlučte, hledejte. To je otázka života a smrti. Nepovažujte jí za nedůležitou ani jí neodkládejte na později. Utíkejte ke Kristu, vyznejte mu svou nedůvěru, svou vzpouru proti Němu, neochotu podřídit se mu a přijměte odpuštění z Jeho ruky. Spasení a víru jako dar milosti.

A jestli žijete s Pánem, ale stále vás stahuje tento svět, čiňte pokání a věřte evangeliu. Nedovolte, aby vás starosti odvedly od jasného následování Ježíše Krista, od Jeho Slova, od Jeho lidu, od modliteb a chval.

A jestli víte, že Kristus je váš úděl, potom slyšte slova pokoje a ujištění – nebojte se, nestrachujte se o své životy a živobytí, nemějte starost. Bůh se o vás postará. Jemu se zalíbilo dát vám království.

  • Filipským 4:6-7 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer