Král přichází! (J 11,45-12,19)

Svědectví o Ježíši a radost z Jeho slávy se šíří mezi lidmi.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 11. února 2018

Pokoj vám a milost, milé sestry a bratři, milí hosté.

I. Krátkozraká rada: vzdej se Ježíše (11:45-57)

Dobré ráno, pokoj vám ve jménu našeho Spasitele Ježíše Krista vám všem.

Náš text začíná slovy:

  • Jan 11:45 Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.

Na místě je otázka: Co tak velikého židé viděli, že mnozí uvěřili v Ježíše?

Lazar a jeho sestry Marta a Marie bydleli v Betanii, hodinu cesty od Jeruzaléma. Byli to Ježíšovi blízcí přátelé. Když Lazar těžce onemocněl, zavolali sestry Ježíše. Avšak když Ježíš do Betanie s učedníky přišel, byl Lazar již čtyři dny mrtvý v hrobě. Ježíš jej svým hlasem povolal zpět k životu a Lazara vzkřísil z mrtvých. Zástupy lidí toho byli očitými svědky. Mnoho lidí přišlo potěšit sestry Lazarovy v jejich zármutku, když jejich milovaný bratr zemřel. Byli mezi nimi tací, kteří byli k Ježíši nepřátelští, nyní však mnozí z nich, když viděli, co Ježíš učinil, v Něho uvěřili.

Na vlastní oči viděli, jak vzkřísil Lazara z mrtvých. Čtyři dny byl ten člověk v hrobě, když Ježíš zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ A zemřelý vyšel znovu živý ven z hrobu. (11:43)

Zjevně ale vzkříšení Lazara mělo za následek dvojí reakci lidí - jedni viděli a uvěřili, další však ještě více zahořkli a jejich srdce se tím více zatvrdilo, čím více slyšeli o Ježíši (11:46-54).

A. Vedoucí židů se uradili

Zpráva o Ježíšově mocném činu vzkříšení mrtvého Lazara se dostala velice rychle k vedoucím židovského národa. Ti okamžitě svolali radu farizejů a velekněží, aby se poradili, co s tím.

Proč se vedoucí národa tak báli? Co je tak vystrašilo, že museli svolat poradu nejvyšších špiček národa?

Jan dává odpověď:

  • Jan 11:47-48 Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení. (48) Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a odejmou nám toto svaté místo i národ.

V první řadě se tito lidé, kteří měli zodpovědnost za vedení národa, báli, že přijde změna, která se dotkne jich osobně. Ohrozí to jejich vlastní postavení. Báli se především o sebe.

S pravým Božím lidem je tomu naopak: toužebně očekává a vyhlíží, jak s ním Pán bude jednat. Ví, že život člověka je v rukou Božích a lidé, kteří vedou a vládnou, jsou také jenom služebníci Boží: buď jsou poslušní tomu, který je povolal na místo vedoucích, nebo jsou proti Němu ve vzpouře a jednají svévolně – ale ani v tomto případě nejsou těmi, kdo může cokoliv: vždyť každou vládu, každé vedoucí, ustanovuje Bůh. Apoštol Pavel nás o tom ujišťuje v listu Římanům:

  • Ř 13:1-2 Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu.

To neznamená, že každý vedoucí, každá vláda automaticky dělá to, k čemu jí Bůh povolal. Jsme toho svědky dnes a denně, když sledujeme zprávy. Ale to, že vůbec existuje vláda, že jsou nějací vedoucí, to je Boží milost, Boží ustanovení k tomu, aby mohl fungovat ve společnosti řád a ne chaos. Pokud bychom žádné vlády neměli, vládla by úplná anarchie, zmatek a úpadek.

Je také zjevné, že každý, komu je svěřena vláda nad jinými, je také zodpovědný za to, jak vládu vykonává. A vždy je zodpovědný na dvou rovinách: vůči těm, které spravuje - a často vlády lidmi pohrdají a nejednají spravedlivě, a v absolutním měřítku jsou zodpovědní Bohu, který tento řád ustanovuje. Nikdo se nemůže mýlit: každý, komu byla vláda nad jinými svěřena, bude se zodpovídat, zda jednal spravedlivě nebo ne.

  • Ř 2:16 Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.

Farizeové a velekněží se báli. Ale nebáli se toho správného! Místo, aby měli bázeň před Bohem, báli se lidí. A nakonec to byl strach především o jejich vlastní pozici. Svým postojem říkají: „Jestli to takhle půjde dál, budou lidé věřit Ježíši a ne nám! Nebudou nás více poslouchat a přijdeme o svoje místo moci i zdroje. A tomu se musí zabránit za každou cenu!“

Máte pocit, že to byl problém vedoucích židů a nevíte, jak by se to mělo týkat vašeho života? Je to jednoduché. Nikdo z nás nežije ve vesmíru sám. Pán Bůh nás každého postavil do společenství s dalšími lidmi: každý má někoho kolem sebe, za koho má zodpovědnost:

Máš rodiče? Pak jsi zodpovědný vůči nim, abys jim zvěstoval evangelium svým způsobem života, svým jednáním s nimi.

Máš manželku? Pak jsi zodpovědný za to, abys ji vedl v poznávání Pána a v životu, který bude beze slov svědčit: Ježíš Kristus je můj spasitel. Aby vaším vyznáním byla slova apoštola Pavla:

  • Ga 2:19-20 Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Máš manžela? Pak jsi zodpovědná tím, co ti Bůh dal za úkol vůči svému muži: být mu pomocí a povzbuzením, mít ho za svou hlavu v Pánu.

Máš děti? Pak jsi zodpovědný za to, abys je vedl a vychovával v naučení Páně: budeš s nimi číst Písmo, vysvětlovat ho a jednat podle něj.

Strach o sebe sama vedl farizeje a velekněží stále hlouběji do propasti. Byli čím dál méně schopni rozlišit, co je dobré a co zlé. Proto Kaifáš, velekněz toho roku, říká:

  • Jan 11:49-50 Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: ničemu nerozumíte; (50) nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.

Hřích Kaifáše oslepil natolik, že byl ochoten zavraždit jiného člověka. Ostatním to znělo tak moudře a správně. Je přece lepší, aby zahynul jeden člověk, než všichni. Líbilo se jim to a souhlasili s tím, protože se stejně nechali oslepit a byli zaměření sami na sebe a neptali: co je Boží vůle? Ta celá otázka, kterou Kaifáš nastolil je totiž špatná. Vůbec se nepídil po tom, co říká Bůh ve svém slově. Měli v ruce Starý zákon, četli ho, znali ho zpaměti a přece mu nerozuměli. Jak to víme? Protože se jím neřídili v životě.

Jejich vzorem nebyl Nehemjáš, zodpovědný za Izraelce, když se navrátili z babylonského zajetí. Ten povolal Ezdráše, aby četl a učil z Mojžíšova zákona. A když četli, že Izrael má slavit svátek stánků, poslechli, udělali si stany a sídlili v nich na připomínku, že je Bůh vyvedl z Egypta a vodil 40 let po poušti. Izraelci tenhle svátek neslavili sedm století! Ale nyní poslechli!

Vzorem Kaifáše, velekněží a farizejů nebyl Mojžíš, který když jednal sám, bez Boha, tak ubil jiného člověka. Ale když ho Bůh zavolal, porozuměl, že potřebuje vědět, co říká Bůh do jeho života. Nakonec se stal člověkem, o němž Bible říká, že je „Božím přítelem“ (Iz 41:8).

Jejich vzorem nebyl Abraham, který uvěřil Bohu, bylo mu to počítáno za spravedlnost a byl nazván přítelem Božím (Jk 2:23).

Na místo Kaifáše, velekněží a farizejů se člověk dostane, jestliže nemá na prvním místě bázeň před Bohem. Jeho jednání pak určuje cokoliv jiného, jen ne to, co je dobré a bezpečné: věčný Bůh.

B. Zbavit se Ježíše

  • Jan 11:53 Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.

Farizejové a velekněží, celá židovská rada, měli jasno: je třeba se Ježíše zbavit. Rozhodli se, že ho zabijí. Tu snahu už měli dva roky, od chvíle, kdy v sobotu uzdravil 38 let chromého člověka u rybníka Bethesda.

Pak tu ale byli lidé, kteří když přišli na velikonoční svátky do Jeruzaléma, uslyšeli o tom, že Ježíš vzkřísil Lazara z mrtvých a vzbudilo to v nich očekávání.

Tři a půl roku trvá již veřejná služba Ježíše Krista. A u lidí vzbuzuje otázky. Vždyť židovský národ nežije ve svobodě, ale v područí Římanů. Lidé mají nyní znovu naději: možná, že Bůh konečně vysvobodí svůj lid! V hlavě jim koluje stejná otázka, jako kdysi Janu Křtiteli:

  • Matouš 11:2-6 Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“

Proto nyní stojí poutníci v chrámě v Jeruzalémě s očekáváním: uvidíme toho, který křísí mrtvé, dává zrak slepým a uzdravuje ochrnuté? Třeba je to opravdu ten, kterého Bůh posílá, aby nás vysvobodil od Římanů!

Kdo je Ježíš pro tebe? Bojíš se jako farizeové a velekněží, že převrátí tvůj svět na ruby, když se před Ním skloníš, pokoříš a uznáš jej za toho kým je? Za Mesiáše poslaného od Boha, aby tě zachránil z tvých vlastních vin? Vyznáš jej jako svého Spasitele, který přišel dát svůj neposkvrněný život místo tvého, abys mohl být očištěn Jeho krví a prohlášen za spravedlivého? Bude i pro tebe Ježíš ten nejvzácnější poklad?

II. Nejvzácnější poklad (12:1-11)

Pak tu byla skupina lidí, pro něž je Ježíš vzácný. V týdnu před velikonocemi, v pátek před západem slunce, přišel Ježíš do Betanie, aby poslední sobotu před ukřižováním strávil se svými přáteli. V domě Šimona malomocného připravili večeři. Marta při ní obsluhovala, byla tu i její sestra Marie, jejich vzkříšený bratr Lazar, i dvanáct učedníků. A společně stolovali.

A. Společné stolování

Společné jídlo je v Písmu vykresleno jako jedinečná příležitost, kdy je možné budovat a prohlubovat vztahy s druhými i s Bohem.

Když Hospodin uzavíral smlouvu s izraelským lidem na hoře Sínaj, vystoupil Mojžíš a Áron, Nádab a Abíhú a sedmdesát izraelských starších na horu. Uviděli slávu Boha Izraele a jedli a pili - měli tu společenství u jídla mezi sebou a s Hospodinem (Ex 24:9-11).

Stejně tak Pán Ježíš, když mluví s učedníky o životě v novém nebi a na nové zemi, vykresluje jej jako hostinu!

  • Lk 13:29 A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království.

Ta hostina je součástí slavného dne, na který se těší a očekává církev všech věků: den svatby Beránkovy a Jeho nevěsty, církve! (Zj 19:6-10)

U společného stolu posiloval Pán učedníky, vyjadřoval jim svou lásku i péči. Ne nadarmo to bylo u společné večeře, kdy pro právě se rodící církev ustanovil společnou slavnost Památky Páně, aby si Boží děti připomínali až do Jeho slavného druhého příchodu svého Pána a jeho dokonané dokonalé dílo na kříži.

Pro křesťany je společné stolování, společné jídlo s bratry a sestrami zvláštní radostnou příležitostí, kdy si mohou vyjadřovat lásku a jednotu a sloužit si navzájem. Společné stolování je příležitostí, jak tváří v tvář v rozhovorech poznávat druhé a jak dát poznávat sám sebe druhým. V dnešní době, která je charakteristická svým individualismem, rostoucí realitou, kdy se lidé uzavírají do svého soukromí a s druhými komunikují většinou přes sociální média, je společné stolovaní s církví důležitým prostředkem k růstu vzájemného společenství v projevovaném zájmu o druhé, péči i lásce. Děkuji Pánu za příležitosti, které máme jako místní církev při společných obědech, být spolu. Není mnoho jiných příležitostí, jak vyslechnout bratra, jak se mu daří, zjistit, za co se mohu v jeho životě modlit, jak mu mohu pomoci, kde potřebuje povzbudit. Společné stolování je Boží dar církvi!

Ta vzácná chvíle páteční večeře v domě Šimonově, nás učí nejen o hloubce křesťanského společenství u jídla, ale ta událost je připomínána v církvi už 2 000 let také proto, co učinila Marie - sestra Lazarova.

B. Marie pomazala Ježíše

Jan 12:3 Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.

Z vděčnosti Ježíši za život, který dal Lazarovi, vzala Marie extrémně drahý olej, takový parfém, a vylila jej na Ježíšovu hlavu i nohy. Byl to vzácný olej z pravého nardu, rostliny, která se pěstovala v Tibetu, v Himalájích v odlehlých oblastech a ve velkých výškách. Nebyla to náhražka, ale pravý olej a bylo ho hodně. Cena té alabastrové, tedy sádrovcové nádobky plné pravého oleje z nardu, byla odhadem tři sta denárů. Jeden denár byla běžná denní mzda dělníka. Pro představu, kdyby dnešní průměrná mzda dělníka byla 15 000 korun měsíčně, pak by ta nádobka měla hodnotu přes 200 000 korun.

Marie, vzpomeňte si, je tou nejlepší Ježíšovou posluchačkou. Viděli jsme ji dříve při jiné příležitosti v

  • Lk 10:38-42 Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde.“

Využívala dobře příležitosti, kdy se mohla učit od Ježíše. Každý den má svých starostí dost a je tolik věcí, které zaměstnávají naši mysl i ruce a je potřeba je udělat. Ale kdo pracuje na tom, aby si vyhradil uprostřed všech svých povinností čas, kdy bude sám u Ježíšových nohou, ten volí dobře. Protože to je místo, kde křesťan roste, kde se učí rozlišovat dobré od zlého, učí se rozpoznávat co je důležité a co je vedlejší, učí se moudrosti pro tento život i pro věčnost. Marie tomu porozuměla, proto seděla u Ježíšových nohou a poslouchala Jeho slovo, i když bylo tolik jiné práce. V té chvíli volila dobře.

Pán Ježíš je blízko těm, kdo ho hledají. Nemůžeme si sednout k Jeho nohám, jako kdysi Marie. Ale v modlitbě přicházíme do Jeho přítomnosti a on slyší. Skrze čtení Jeho slova se s ním setkáváme, živým Bohem, protože Jeho slovo je živé. Je dokonce ostré!

  • Žd 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. 13 Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.

Boží slovo je tak nástroj, který Ježíš používá, aby Duchem svatým jednal s námi! Marie to věděla a tak poslouchala Ježíše. K čemu to vedlo? Ona rozpoznala, to co jiní ještě neviděli: vzala tu nádobku a pomazala Ježíše k pohřbu! Viděla dál, než jeho učedníci. Porozuměla, že se blíží Ježíšova smrt. Skrze úzké obecenství s Ježíšem, měla Marie větší duchovní rozpoznání než ostatní.

Také její srdce bylo proměněné. Bylo štědré. Darovala Ježíši drahocenný majetek, bez výčitek, bez váhání, beze strachu z budoucnosti. Darovala mu ten olej z vděčnosti. Darovala mu opravdu drahocenný majetek. Ale co je dvě stě tisíc korun ve srovnání s tím, co sama dostala? Za kolik peněz se dá koupit věčný život? Ani za majetek celého světa jej nikdo nekoupí. Odpuštění hříchů, víra v Krista a věčný život, to všechno je dar od Boha. Nedá se koupit. Ale dá se za něj prosit.

Už jsi prosil o to nejvzácnější, co můžeš mít? Musíš rozumět tomu, jaká je cena za Boží království!

  • Mt 13:44-46 „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, 46 objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

Marie rozpoznala cenu Božího odpuštění, cenu, kterou má Boží království. Nic na této zemi se s ním nedá srovnat. Nic. A získá-li člověk Krista, věčný život, pak pozná skutečnou hodnotu všech věcí tohoto světa.

Prodej všecko co máš a získej drahocennou perlu! To je obrazně řečeno. Znamená to: vzdej se sám sebe a vydej se Bohu! Vyznej mu svou nevíru, svou vzpouru, své hříchy, svou nespravedlnost v modlitbě Bohu.

  • 1 J 1:8-9 Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. 9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Bůh miluje, když odpouští hříchy! Pros Ho a On tě jistě neodmítne!

Ale jestli nechceš dát sám sebe Bohu, chceš si být svým vlastním Bohem, dej pozor! Jidáš se nechal chytiti do stejné pasti.

  • Jan 12:4-6 Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: 5 „Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?“ 6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.

Nakonec ho jeho nevíra, vzpoura proti Bohu, dovedla k tomu, že byl dokonce zloděj. Tvářil se jako učedník Krista, byl s ním jako ostatní, jednal jako Ježíšovi nejbližší učedníci. Nikdo mimo jejich kruh, ani dokonce ostatních 11 učedníků by neřeklo: ten zradí Pána. A přece zradil. Jeho pýcha ho dovedla až k věčnému krachu. Jeho život skončil sebevraždou a nakonec peklem.

  • Mk 14:21 Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“

Jidáš nesvěřil svůj život do Ježíšových rukou. Jeho nevěra ho nakonec zahubila, ačkoliv měl tolik příležitostí, když byl s Pánem, v jeho blízkosti.

Nepromarni svou příležitost. Dnes je den spasení! Volej k Bohu a On tě vyslyší! Protože

III. Král přichází (12:12-19)

  • Jan 12:12 Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“

Čím dál více lidí, kteří přicházeli na velikonoční svátky do Jeruzaléma, slyšeli tu zvěst o vzkříšeném Lazarovi. Jak se to mohli dozvědět? Jedině tak, že očití svědci nemlčeli! Ti, kteří to viděli a uvěřili, že Ježíš je Spasitel, nebyli zticha! Ta novina se rozletěla nejen po Betanii, po Jeruzalémě a dokonce i dál!

Ten, kdo se setkal s Ježíšem, jenž křísí mrtvé, nemůže a nechce mlčet! Ať to všichni ví, kdo je Ježíš! Není totiž nikdo, kdo by mu byl podobný. Tam, kde Duch svatý přivede člověka skrze pokání k víře v Ježíše, tam se radost nedá skrýt!

Jako vězeň, který je odsouzen k doživotnímu trestu ve vězení, když se dozví, že je mu trest odpuštěn, bude se radovat! Bude jásat, skákat radostí! Možná ne fyzicky, ale ve své mysli jistě!

Teď je tu někdo, kdo rozvazuje pouta duchovně spoutaným lidem, kdo osvobozuje otroky hříchu, kdo dává skutečnou svobodu! To musí slyšet každý! Proto církev zvěstuje evangelium dalším lidem - nemůže jinak, kdyby mlčela, volalo by kamení!

A tady je zástup, velký zástup židů, poutníků, kteří přišli na svátky do Jeruzaléma a uslyšeli, že přichází Ježíš. Veškeré očekávání vrcholí. Pán Ježíš:

  • Jan 12:14-15 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: „Raduj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.“

a vjíždí do Jeruzaléma! Král přichází! Zástupy

  • Jan 12:13 Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosana, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“

Nebojte se ani vy! Ani učedníci v tu chvíli nerozuměli, co to znamená a rozpomněli si na to až po Ježíšově vzkříšení. Ale v zástupu byli lidé, kterým Duch svatý dal porozumět, že se naplňuje to, co prorokoval Zacharjáš, předposlední z Malých proroků v našich Biblích:

  • Zach 9:9 Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a plný spasení (KRAL), pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.

A byl tu zástup svědků Lazarova vzkříšení. A vydávali znovu a znovu svědectví o tom, co se stalo. Kdo to slyšel, šel vítat Ježíše. Svědectví církve způsobilo, že farizeové museli v tu chvíli přiznat:

  • Celý svět se dal za ním! (v. 19). A nikdo proti tomu nic nezmohl.

Církvi, zpráva, kterou nám Bůh svěřil, evangelium o spasení, je mocná. Ta moc, ta síla svědectví nespočívala v odvaze lidí, kteří svědčili, ale spočívala v obsahu té zprávy! Možná se cítíte slabí, bez odvahy, bez schopnosti mluvit s jinými lidmi, možná jste spíše uzavřený člověk.

Ale jestliže jsi byl ty sám vzkříšen spolu s Kristem skrze víru - nemůžeš si nechat tu dobrou zprávu o přicházejícím Králi pro sebe! Pamatuj, že to nejsi ty, kdo jiného člověka spasí. Ne, to je Boží dílo. Ale nás, svou církev, vyzbrojil evangeliem.

Apoštol Pavel měl úplně stejnou zkušenost a říká k tomu:

  • Ř 1:16-17 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

To je naše evangelium. Je to Boží moc ke spasení! V Betsaidě byl vzkříšen jeden člověk - Lazar a takové to způsobilo pozdvižení: každý ho chtěl vidět, každý chtěl vidět toho, který ho vzkřísil, Ježíše Krista.

Říkáš: No, ale dneska nemůže nikdo mluvit se vzkříšeným Lazarem, takže to nikoho nepřesvědčí.

Dnes v tomto sále sedí desítky vzkříšených!

  • Kol 2:12-14 S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.

Zde jsou živí svědkové Krista! Vzkříšeni od smrti k věčnému životu. Stačí o tom povědět vašim sousedům, spolužákům a známým. Ta zpráva se bude šířit jako oheň. Množství lidí se bude na Ježíše ptát.

A Bůh se oslaví!

Osnova kázání