Královské kněžstvo

Verze pro tiskVytvořit PDF

I. Úvodní text

Milí bratři a sestry v Kristu.

Dnes si zopakujeme biblické skutečnosti, které všichni už dobře známe. Bude to praktické vyučování Písma. Vnořme se tedy do základního textu, který si blíže rozebereme. Bůh podmínečně slíbil svému vyvolenému lidu; v tomto textu, jak se na první pohled zdá z hlediska Starého zákona, tj. tělesným potomkům Jákoba, přejmenovaného na Izrael toto:

  • Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.  (Exodus 19:5-6)
  • Vy však jste [přítomný čas] `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla [do Krista]. Kdysi jste `vůbec nebyli lid´, nyní však jste lid Boží; pro vás `nebylo slitování´, ale nyní jste došli slitování. Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. (1 Petrův 2:9-11a)

Modlitba

Bože prosíme Tě o moudrost, abychom správně pochopili Tvé Slovo. Prosíme o Tvého Ducha, aby byl s námi při výkladu těchto Tvých svatých slov. Modlíme se za každou zde přítomnou duši, aby otevřela své srdce a nechala se vést Tvým Duchem svatým. Vše vkládáme do Tvých rukou, bez Tebe nemůžeme nic, naše tělo a krev nám nic nezjeví, veškeré zjevení a pochopení máme od Tebe. Prosíme, abychom se dali vést Tebou, Tvým Slovem; a ne svým chybujícím rozumem. AMEN

II. Naše naprostá neschopnost dodržet zákon

Nikdo z Adamových potomků, ani před, ani po kříži Pána Ježíše Krista, nebyl, není, a nebude schopen dodržet Boží zákon. Zákon byl dán Bohem z té největší milosti, protože směřoval k milosti, která je pouze, jedině a toliko v našem Spasiteli, Pánu Ježíši Kristu. Proto Zákon, přestože byl dán z milosti, sám v sobě neobsahoval ani kapku milosti. Právě naopak, zákon odsuzoval k smrti, jak stojí ve 2. listu Korintským 3:6; „…Litera zabíjí, ale Duch dává život.“ Zákon ukazoval na neschopnost každého člověka, bez výjimky, jej dodržovat. Zákon je milostivý, ale neobsahuje žádnou milost. V podstatě i světské zákony jen ukazují, jak je hříšný člověk neschopen, v těle a krvi, jej dodržet. Každý řidič už jel alespoň jednou přes obec rychleji než padesátkou. Jak potom mohl Izrael dodržet Boží požadavek:

  • Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.  (Exodus 19:5-6)

Okamžitě vidíme, že Bůh po etnickém Izraeli požaduje skutečnou poslušnost, tj. dokonalou, svatou poslušnost, kterou žádný přirozený člověk nemůže dodržet.

III. Kristus dodržel Zákon za nás

Pro naši totální neschopnost, stoprocentně dodržet jakýkoli, natož tak Boží zákon, přišel, z vrcholné Boží milosti, Pán Ježíš Kristus, člověk z Panny Marie, a Bůh z Ducha svatého, aby všechny podmínky Zákona, který dal Bůh Mojžíšovi na Sínaji, dodržel za nás:

  • Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. (Matouš 5:17)

Nový zákon, Kristus je ten Zákon, již nezabíjí, jako litera Starého zákona, ale obživuje z milosti Boží.

Přirozeného, vyvoleného člověka, toho, kterého dal Otec Synovi, Syn pokřtí Duchem svatým do sebe, tj. ponoří jej do sebe; a Duch svatý jej v Kristu trvale zapečetí. To je znovuzrození, to je první, duchovní vzkříšení, kdy jsme byli spolu s Ním vzkříšeni a uvedeni na nebeský trůn v Kristu Ježíši (Ef 2:6). Jsme-li v Kristu, potom co On dělá, děláme i my (příklad jsme-li v letadle nebo v autě). Potom jsme, ne sami v sobě, ale v duchovní pozici v Kristu, způsobilí dodržovat Zákon:

  • Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha, který nás učinil způsobilými [tím, že jsme v Kristu mocí Ducha svatého] sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život. (2 Korintským 3:5-6)

Nyní jsou tedy všichni v Kristu způsobilí, skutečně Boha poslouchat. Podmíněný slib daný Izraeli, je naplněn, podmínku skutečné poslušnosti splnil za nás Pán Ježíš Kristus. Podmínka z Exodu 19:5-6 „budete-li skutečně poslouchat“ je naplněna Kristem, proto Petr může směle říci:

  • Vy však jste [přítomný čas] `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla [do Krista]. Kdysi jste `vůbec nebyli lid´, nyní však jste lid Boží; pro vás `nebylo slitování´, ale nyní jste došli slitování. Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. (1 Petrův 2:9-11a)

IV. Kdo je v Kristu je královský kněz

My všichni kdo jsme v Kristu, ať židé nebo pohané, jsme to, čeho Izrael nemohl nikdy dosáhnout. Jsme královstvím kněží, národem svatým. Už při zběžném porovnání Exodu 19:5-6 s 1. Petrovým 2:9 se ukáže, že oba texty používají sice stejná slova, ale v různém smyslu. Tato slova se nejprve vztahují na Izrael jako na jedinečný národ mezi ostatními národy, a tím Izrael skutečně byl – „Božím odděleným etnikem“. Táž slova se také vztahují na pravý Boží Izrael, čili na vykoupené Kristovo Tělo. V Exodu 19 najdeme seznam konkrétních požehnání, která Bůh Izraeli slíbil, budou-li dodržovat podmínky smlouvy, tj. desatero přikázání. Izrael tyto smluvní podmínky nikdy nesplnil a uvedená požehnání proto nikdy neobdržel. Nakonec byl jako národ zavržen a ztratil své výsadní postavení zvláštního vyvoleného národa. Slíbené, podmíněné požehnání izraelskému národu, bylo naplněno v Kristově těle, v církvi, protože Kristus, jak víme, nepřišel první smlouvu zrušit, ale naplnit. Porovnejme slovo za slovem Exodus 19:5-6 s 1. Petrovým 2:9-10:

Exodus 19:5-6

1. Petr 2:9-10

Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, BUDETE mi

Vy však JSTE [=protože Kristus naplnil smlouvu místo vás]

(1) zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.

(1) rod vyvolený,

(2) Budete mi královstvím kněží,

(2) královské kněžstvo,

(3) pronárodem svatým.

(3) národ svatý, lid náležející Bohu,

To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.

abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy [=satana] do svého podivuhodného světla [=Krista]. Kdysi jste vůbec nebyli lid, nyní však jste lid Boží; pro vás nebylo slitování, ale nyní jste došli slitování.

Je v Písmu ještě na jiném místě zmíněno naše kněžství? Jistě, v knize Zjevení Ježíše Krista Janovi:

  • Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás [minulý čas] královským kněžstvem Boha, svého Otce - jemu sláva i moc navěky. Amen. (Zjevení 1:5b-6)

Každý člověk, který se znovu narodí z Ducha, tj. ten, který prošel prvním duchovním vzkříšením, je Bohem učiněn svatým knězem. To zjevil Ježíš Kristus Janovi:

  • To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let [=mezi oběma kristovými adventy]. (Zjevení 20:6)

O dva verše výše čteme, že Ježíš Kristus Janovi zjevil toto:

  • Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud.(Zjevení 20:4a)

Ústřední myšlenka tohoto verše je vládnutí Ježíše Krista se svými svědky, se svými mučedníky, kteří nepodlehli satanovi. Ti jsou vykoupeni, byli uvedeni do Kristova podivuhodného světla, jsou blahoslavení. Jsou duchovně vzkříšeni, jsou znovuzrozeni. To je, milovaní bratři a sestry o nás. Vy a já jsme ti, kdo usedli (1) na nebeské trůny, a (2) byl nám svěřen soud.

1. Sedíme na trůnech

Ve Zjevení 20:4. čteme, že Jan viděl ty, kteří usedli na trůn. To jsou všichni v Kristu. Jsou Božím královským kněžstvem, králi a kněžími, protože Kristus Janovi jasně zjevil:

  • A učinil nás krále a kněží Bohu a Otci svému, jemužto buď sláva a moc na věky věků. Amen. (Zjevení 1:6) [KR]

Bezpochyby, ten kdo kraluje, je vládce a sedí na trůnu. Je zřejmé, že všichni, kdo jsou v Kristu, jsou také, již v tomto okamžiku, v Jeho království:

  • On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. (Koloským 1:13)

Zopakujme, že Nový zákon jasně učí, v souladu se Zj 20:4, že všichni vykoupení Kristovou krví, od okamžiku svého znovuzrození z Ducha, již sedí v Kristu Ježíši na nebeském trůnu:

  • Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, (Efezským 2:6)

To je, milovaní, znovuzrození z Ducha, to je blahoslavené první vzkříšení.

2. Byl nám svěřen soud

Dále se dovídáme, že Božímu lidu byl svěřen soud, protože již byl přenesen do věčného království Ježíše Krista a byl posazen v Kristu Ježíši na nebeský trůn. Jak tomu rozumět? To není žádná budoucnost, to je současná, praktická úloha každého křesťana na zemi. Vynesení soudu každého křesťana nad světem je nesporné – je to hlásání evangelia! Pojďme si to trochu vysvětlit.

Církev je budována z Kristova pověření na každém jejím členu, a každým jejím členem, který stojí na základech apoštolů a proroků, a na úhelném kameni, tj. Ježíši Kristu. První, ale v žádném případě poslední, kdo zvěstoval evangelium, komu byl svěřen soud, po Kristově ukřižování, byl Petr, protože Petr byl zřejmě první, komu Otec zjevil, že Kristus je Mesiáš. Proto, Petrovi také jako prvnímu oznámil jakou mocí a soudcovskou autoritou jej, a všechny, jimž Otec zjevil Kristovo Mesiášství, pověřuje:

  • A tobě [Petře] dám klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích. (Matouš 16:19) [CSP]

Tento biblický text způsobuje mezi upřímnými křesťany mnoho nedorozumění. Pokusme se o co nejvěrohodnější výklad. Klíče představují autoritu, moc, pověření. Jestliže předá soused klíče od svého bytu mé manželce, aby zalévala květiny, oprávnil a pověřil ji vstupem do svého „hradu“. Kdo mi propůjčí auto, musí mi dát klíčky od zapalování. Dostaneme-li jakékoliv klíče, jsme zmocněni a stáváme se reprezentanty a pověřenci majetku toho, kdo nám je svěřil do rukou.

V Matoušovi 16:19 Kristus zmocňuje Petra a nás všechny, kdo věříme, v Kristovo Mesiášství, abychom reprezentovali svou skutečnou vlast´, tj. Nebesa, v nichž jsme byli posazeni na trůn. V rukou již máme klíče království Nebes. Jsme Kristovi milovaní, občanství máme v Nebesích, a nejsme z tohoto světa. Proto můžeme jménem Krista na zemi prohlásit, co bylo svázáno nebo rozvázáno v nebi. Jinými slovy je toto naše zmocnění potvrzeno v následujícím, souběžném textu:

  • Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy. (Jan 20:23)

Takový verš a kolik nedorozumění může způsobit! Zde nás Kristus zmocňuje, abychom odpouštěli nebo ponechávali hříchy lidí. Jak tomu všemu rozumět? Jak Matouše 16:19, tak Jana 20:23 plně pochopíme jen v následujícím kontextu, v kterém Kristus dává návod jak jednat s hříchem ve shromáždění věřících:

  • Jestliže tvůj bratr proti tobě zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Poslechne-li tě, získal jsi svého bratra. Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok`. Jestliže by je neposlechl, pověz to shromáždění, a jestliže by neposlechl ani shromáždění, ať je ti jako pohan a celník. Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi. (Matouš 18:15-18) [CSP]

V podstatě, my všichni, kteří věříme v Mesiášství Krista, kteří jednáme podle návodu a v souladu s evangeliem Ježíše Krista, jsme zmocněni prohlásit a posoudit zda někomu Nebesa hřích odpustila nebo ne. To není domýšlivost nebo povyšování, je to jen nám zjevená znalost Boží vůle. Sbor věřících vylučuje ze svého středu nenapravujícího se hříšníka ne proto, aby jej potrestal, nebo aby se mu v osobním styku úplně stranil, ale proto, aby vykázal jeho duchovní negativní vliv ze shromáždění. Jedna kvasinka totiž prokvasí celé těsto. Takový vyloučený by měl být sborem považován ne za bratra, ale za váženého člověka, kterému má být Kristus teprve zjeven skrze osobní svědectví Kristových kněží.

Zdůrazňuji, nejsme to my věřící, kteří odpouštějí hřích hříšníkům v Nebesích; hřích v nebesích může odpustit jen Bůh. My všichni jsme ale vlastníky nebeských klíčů, proto zde na zemi reprezentujeme Boží evangelium. Jsme Boží, království kněží, proto můžeme vyřknout postihy, které již vynesla Nebesa. Postihy se nevyhnou nikomu, kdo odmítá uposlechnout podmínky odpuštění, jež jsou opět stanoveny Nebesy. Tou jedinou podmínkou rozvázání hříchů je víra v Mesiáše Krista, který nás na kříži zastoupil v potrestání. Opravdová víra pak musí způsobit pokání, tj. obrat.

Jestliže nám nějaký „něcista“, věřící „v něco“ řekne, že věří např. v reinkarnaci, a Bibli chápe jen jako doplňkovou moudrou, duchovní literaturu; nebo že Ježíš je jen jedna z mnoha cest k Bohu; nebo že všechna náboženství mají částečnou nebo úplnou pravdu; nebo (mi přišel email) že teroristé, kteří s letadly narazili do newyorských mrakodrapů, také umírali s modlitbou v srdci a na rtech, proto jim víru nemohu upřít; nebo že bůh je příroda; nebo že každý, kdo věří v jednoho boha, musí věřit v toho samého, nebo že jsme byli na tento svět nasazeni mimozemskými civilizacemi atd. atp., potom, každý z nás v Kristu je zmocněn říci takovému „věřícímu“ člověku děsivou pravdu, že je ztracen a stále je otrokem toho Zlého. Byly nám darovány Kristem klíče Nebes, proto můžeme směle svázat a posoudit na zemi to, co již Bůh svázal v nebesích:

  • Ježíš je ten kámen, který jste vy, stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Skutky 4:11-12)

Jestliže nám však někdo potvrdí, že Ježíš Kristus zemřel za jeho hřích, že jej Kristus v potrestání zastoupil, že vložil svoje provinění na Krista a On jej očistil, jedná a chová se podle této víry, tj. kaje se, obrátil se od světa ke Kristu; potom každý z nás v Kristu je zmocněn mu říci radostnou novinu, že je spasen a patří již Bohu. Kristus nám daroval klíče Nebes, proto můžeme směle rozvázat na zemi to, co již Bůh rozvázal v nebesích:

My hlásáme jen to, co nám pověděl v Písmu Bůh, Duch svatý. Jako Boží vyslanci, kněží a králové již kralujeme z trůnu spolu s Ježíšem Kristem zde na zemi a předkládáme lidem Boží, nikoli naše, rozhodnutí. Co Bůh již v nebesích svázal, to my, Jeho království kněží, zde na zemi prohlašujeme za svázané. Co Bůh již v nebesích rozvázal, to my, Jeho království kněží, zde na zemi prohlašujeme za rozvázané.

3. Jsme pomazaní a vyučení v evangeliu

Máme zmocnění Pána Ježíše Krista, abychom hlásali světu Boží vůli. Poslechněme si, jak Daniel již ve Starém zákonu psal o nás, kdo známe Boží věci:

  • Prozíraví v lidu budou poučovat mnohé, ale budou po nějaký čas klesat pod mečem a plamenem, zajetím a loupeží. (Daniel 11:33)

Následující verš jsem kdysi, když jsem byl začínající křesťan, chápal jen matně. Nechápal jsem, že prý všemu rozumím:

  • Vy ale máte pomazání od Svatého a všemu rozumíte. (1 Janův 2:20)

Jsme pomazaní, máme klíče Božího království, známe evangelium, dobrou novinu, i tu špatnou novinu, tedy rozumíme Božímu rozhodnutí v nebesích, a Boží rozhodnutí zde na zemi reprezentujeme. Co Bůh již na nebesích svázal, my na zemi směle prohlásíme za svázané. Co Bůh již na nebesích rozvázal, my na zemi směle prohlásíme za rozvázané. Nikdo ze světa nám nemůže říci — jste namyšlení, kdo vám dal takové pověření? Jak nás, Boží lid, může soudit člověk ze světa, když neví, o co v evangeliu vůbec jde? Jak exkluzivní, jak výjimeční, jak jedineční jsme my všichni, kdo jsme se Boží mocí narodili z Ducha svatého, a jsme oprávněni tlumočit Boží soud. Nás ale nemůže ze světa soudit nikdo:

  • Kdo však je duchovní, může rozumět všemu, ačkoli jemu nikdo nerozumí. Vždyť: „Kdo poznal Hospodinovu mysl, kdo by mu mohl poradit?“ My ale máme mysl Kristovu! (1 Korintským 2:15-16)

My, církev, máme Kristovu mysl, proto můžeme jednat tak, že to lidé ze světa nemohou vůbec pochopit. Jsme rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abychom hlásali mocné skutky toho, kdo nás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla (1Pt 2:9).

Ten nejmocnější skutek, který každý z nás hlásá, protože chce, ne protože musí, je Kříž Pána Ježíše Krista. Evangelium, které hlásáme, totiž soudí každého člověka:

  • Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí. Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu. Ale kdo je k takovému poslání způsobilý? (2 Korintským 2:15-16)

Svědectví evangelia usvědčuje a soudí každého, kdo jej slyší z našich úst, z úst královského kněžstva, jež sedí na trůnech v království Ježíše Krista. Evangelium Ježíše Krista, vyřčené z našich královských a kněžských úst jedněm zvěstuje věčný život v Kristu; druhé odsoudí k zahynutí, daleko od Krista. Rozhodnutí je samozřejmě Boží; my jsme jen královskými a kněžskými nádobami, které roznášejí Boží vůli. Boží svědci, synonymum pro mučedníky, mají v Kristu Ježíši významnou úlohu a zprostředkující moc.

V. Věk kralování a kněžství církve mezi oběma Kristovými příchody

Věk církve, věk nás všech, židů a pohanů pod Kristovou hlavou prorokoval už Izajáš starozákonnímu Izraeli, potomkům Jákoba:

  • Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští [=duchovní pustinou] cestu, pustou krajinou řeky [=slovo evangelia]. Čest mi vzdá zvěř pole, šakalové i pštrosi; obdařil jsem poušť vodou [=Kristem] a pustou krajinu řekami, abych napojil svůj vyvolený lid. Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných činech. Nebyl jsem to já, koho jsi vzýval, Jákobe, kvůli mně ses neobtěžoval, Izraeli! (Izajáš 43:19-22)

Celá Boží spásná historie směřuje ke Kristovu tělu, novému lidu ze všech etnik, ke všem Abrahámovým zaslíbeným, potomkům:

  • …ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž `z Izáka bude povoláno tvé potomstvo´, to jest: dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené. (Římanům 9:7-8)

My všichni máme Abrahamovu víru. Narodili jsme se znovu z Ducha Božího nadpřirozeným zásahem, podobně jako se narodil Izák tělesně. Bůh nám dal privilegium, abychom měli účast jak na svém tělesném, tak i duchovním rozmnožování. Tím se navzájem posilujme, z toho čerpejme naši duchovní sílu.  Amen

PřílohaVelikost
kralovske_knezstvo_osnova_ul.pdf245.17 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer