Křesťanova pevnost a stálost (Fp 4,5-7)

Křesťanova pevnost a stálost

(Fp 4,5-7)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 5. září 2021

 

… jak je psáno: `Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.´

Římanům 9:33

 

Pokoj vám, Kristem milovaní. Vítám také všechny dnešní hosty – kéž nám společně Pán požehná milostí, abychom Ho dnes poznávali. Nejen intelektuálním poznáním, ale abychom jej poznávali jako toho, kým opravdu je – živého všemohoucího Boha, Stvořitele a Pána všeho. Kéž nás toto poznání vede, abychom Ho uctívali v Duchu a pravdě a vyvýšili jej ve svých životech.

1. Úvod: potřeba pevných a vyrovnaných křesťanů

Považujete se za pevné křesťany? Jsi člověk, který se vykazuje stabilitou? Stálostí a pevností ve svých rozhodnutích, ve svém následování Krista? Anebo vás stále provází pochybnosti, zda je to správně tak nebo jinak? Jsou vaše názory lehce ovlivnitelné tím, co právě říkají lidé okolo? Dobře známe přísloví: Kam vítr, tam plášť.

Do nějaké míry musí každý z nás přiznat: ano, to přísloví mluví i o mně. Nejsme stálí, pevní za všech okolností. Nejsme lidmi, o které se vždy a za všech okolností mohou druzí opřít v době nepřízně. Jsme ovlivnitelní názory druhých, jejich jednáním, vzory, které máme před očima, a nakonec býváme ochotni přikývnout tam, kde jsme ještě před chvílí stáli na opačné straně.

K tomu nás však Kristus svou výchovou nevede. Postavil nás do církve, do místního společenství Božích, Kristovou krví vykoupených dětí, aby z nás vyrostli duchovně dospělí lidé, kteří budou odrážet nádherný Boží charakter.

K tomu jsme byli stvořeni, k tomu jsme byli Bohem před stvořením světa určeni a nyní jsme k tomu i povoláni. Takto Bůh jedná, jak vysvětluje apoštol Pavel v

  • Ef 4:11 -14 A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, 12  aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, 13  až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. 14  Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.

Ano, Bůh vychovává své děti, aby z nich rostli lidé dospělí ve víře, pevně zakotvení v Kristu a stabilní ve svém smýšlení i jednání. Pevní v Kristu, kvůli Kristu, jak se zpívá v křesťanské písni:

Až příjde bouře vír, budeš v mé loďce stát,

ty moře utišíš, s tebou já plout chci dál.

S Tebou je plavba ta bezpečná, nevede na zcestí.

S Tebou se života nebojím, propluji úskalím.

Apoštol Pavel se učil u svého Pána, Ježíše Krista, jak být pevný a stabilní křesťan. Jak i ty můžeš růst v takového křesťana? To je zvěst oddílu z listu Filipským. Od konce 3. kapitoly, od 17. verše nás to Pavel učí. To, co se učil od Krista, to se od Pavla učí další, aby i oni byli vzory a pomoc pro další křesťany. To je součást procesu učednictví. Vždycky musíme rozlišovat, jaké vzory máme – zda jsou to zbožní lidé, kteří oslavují svým životem Pána anebo jsou to lidé, kteří sice ústy říkají, že následují Krista, ale svým jednáním to popírají a žijí jako nepřátelé Kristova kříže, protože nežijí pro něj, ale pro svět, pro sebe sama, pro svoje vášně. (Jk 4:1-4) Jestliže máš své občanství v nebesích (3:20), jestliže jsi složil své hříchy u Krista, aby On je přibyl na golgotský kříž a zaplatil za ně svým svatým životem, On sám, Boží věčný Syn plný milosti a pravdy, jestliže jsi usmířen s Bohem, jestliže jsi se znovu narodil z víry v Krista k novému životu, pak je to povolání právě pro tebe: dorůstej do pevného a stálého Kristova služebníka.

2. Křesťanův růst v pevnosti a stabilitě

  1. Úsilí

Očekáváš, že to udělá Bůh, Duch svatý? Ano, máme zaslíbení, že On nás povede.

  • J 16:13  Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší.

Ale nebude to dělat bez nás. Někdy mají křesťané představu, že Duch svatý vše zařídí: nejen moje spasení – vždyť je z milosti (Ef 2:8-9), ale i posvěcení. Jako bychom se chtěli zítra probudit a být víc podobní Kristu, aniž by nás to cokoliv stálo. Ale křesťanův běh není procházka po stadionu. Je to závod o vítězství, je to duchovní zápas, dokonce duchovní boj (Ef 6). Znáte příběh Edmonda Dantese? Možná jej znáte spíše pod jménem hrabě Monte Christo z klasického románu 19. století od Alexandra Dumase. Tento muž byl nespravedlivě odsouzen do vězení, když ho zradilo několik lidí. Přišel o vše, majetek i milovanou osobu. Ve vězení tak nemyslel na nic více než na pomstu. 14 let dělal za zdmi vězení vše proto, aby se mohl jednoho dne pomstít. Vzdělával se, pracoval na přípravě útěku, spřádal plány.... Hnací motor na každý den byla pomsta. O co silnější, a především nádhernější motiv máš ty křesťane pro své každodenní úsilí růst do Krista, než měl tento nebohý Edmond Dantes. Jeho sžírala touha po pomstě, tebe vede Duch svatý k posvěcení, abys byl podobnější Kristu! V celém svém způsobu života Buďte svatí, neboť já jsem svatý, říká Pán (1Pt 1:16). Vždyť s Bohem na věčnosti nemůže být žádný neposvěcený člověk, jak svědčí kniha Zjevení.

  • Zj 21:27  A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.

Proto je nyní před námi řada příkazů, výzev pro křesťana, aby rostl ve stabilního, pevně v Kristu ukotveného člověka, který nebude zmítán jednou sem a jindy tam, nejistý a slabý. Máte před očima obraz ze Žalmu 1? K čemu je přirovnáván křesťan, Boží člověk? K haluzi, která se sklání ve vichrech?

  • Ž 1:1-3  Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, 2  nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. 3  Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.

Je to obraz vzrostlého, zdravého, silného, pevného, vznešeně se tyčícího stromu, košatého a rozložitého. Dává stín, poskytuje úkryt a bezpečí a přináší hojné ovoce, které slouží druhým.

  • 4  Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.

Tak ani křesťan, pokud neroste do Krista, jeho charakteru, pak nemůže vydávat užitek a nemůže být tak užitečný ve službě druhým. Takový člověk bude také nemoudrý, jako ten, kdo je sice už věkem starší, ale jedná jako nedospělý. Bude zmítán závanem kdejakého učení a podléhat vlivu nečestných lidí, chytrákům, kteří z něj budou jen těžit, protože se snadno nechá oklamat a svést k bludu. Naopak dorůstat do Krista znamená dorůstat v pevnosti, stálosti a rovnováze. Znamená to růst v duchovní stabilitě uprostřed rozbouřeného světa.

  1. Mírný charakter

Stůjte pevně v Pánu, milovaní, píše Pavel ve v.1. Abychom to dokázali, postupně nám předkládá několik bodů, jak růst ve stabilitě křesťanského charakteru i jednání. První dva body – smíření tam, kde je rozdělení v církvi a zůstávání v radosti v Pánu jsme již procházeli. Dnes se chci zaměřit na Pavlovu výzvu ve v. 5 a 6 a důsledky takového jednání ve v.7.

  • Fp 4:5 Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.

České překlady uvádějí slova jako: mírnost (EP), vlídnost (NBK), středmost (BKR), povolnost (Žilka), ušlechtilost (Petrů), umírněnost (Pavlík). Stejně tak jsou na tom anglické překlady. Zkrátka ani angličtina, ani čeština nemají jedno slovo pro řecké epiekes. Buďte mírného ducha. To je charakteristika dozrávajícího křesťana. Být biblicky vlídný, mírný, pokorného ducha neznamená, že nebudeš žena či muž bez principů, že bys měla opustit pravdu, abys vyšel vstříc lidem a nebyl jim trnem v oku. Ne. Boží člověk musí nejprve hledat Pána a jeho království. Jak se mé jednání líbí Bohu? Co na to říká Bůh? Teprve potom přichází na řadu otázka: co tomu říkají lidé?

Mírný, vlídný, povolný, ušlechtilý a umírněný křesťan rozumí, že je pro Krista lepší trpět škodu, než se domáhat svých práv (1K 6:7). Raději trpí škodu a křivdu, než aby sám sebe obhájil, ale přitom působil škodu Božímu království. Mírný charakter se vyznačuje milostí k druhým a pokorou před druhými lidmi. K takovému charakteru křesťana patří dobrá vůle, velkorysost, přátelskost, milosrdenství vůči selháním druhých, shovívavost vůči selháním druhých, umírněnost, jemnost a tichost. Opakem křesťanské mírnosti je postoj, který vyznává a propaguje svět, když říká: na tobě záleží, ne na druhých. Na tvém uspokojení, za jakoukoliv cenu. Sebeláska, sebe ocenění a sebe naplňování je reklama světa. Když se toho ale člověku nedostává, je z něj uzlíček, který potřebuje péči psychologa, protože je jeho já v troskách. Bůh nás však v Kristu vede k duchovní stabilitě. Skrze mírnost a vlídnost charakteru, který ví, že jeho cena je dána Kristovou obětí, a proto může zůstat silný a pevný, i když je ve vězení pro svou víru a čeká ho rozsudek smrti – jako v Pavlově případě. Možná budeš nespravedlivě nařčen. Vynes pravdu na světlo, ale neusiluj o ponížení druhého. Pavel se modlil za své nepřátele, o co víc milosti a pokory musíme prokazovat bratřím a sestrám. Budeš-li stát tváří tvář pádům svých bratří a sester veď je k pravdě, ale čiň to v a mírném a pokorném duchu (1Pt 3:4; Jk 3:13; Gal 5:23; 1Pt 3:16

3. Pán je blízko

Posilou pro naši duchovní stabilitu, stálost a rovnováhu, je jistota, že Pán je blízko. Blízko může znamenat jeho brzký příchod na Zemi k soudu nebo také brzký čas, kdy se s ním setkáme v den své smrti. Ale pro každodenní život s Kristem je největší posilou křesťana jistota, že Pán není daleko od svých milovaných.

  • Ž 145:18  Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově.

Protože Bůh je blízko křesťanovi, neměli bychom propadat strachu, úzkosti a váhání. A přece, když přicházejí zkoušky, spíše to s námi často vypadá, že zapomínáme na to, kdo je náš Bůh. Naše jistota v něm i náš pokoj se začnou rozplývat v duchovní nejistotě a nestabilitě. Propadáme skleslosti pod tíhou situace. Apoštol Petr se tváří v tvář zastáncům obřízky v církvi v Antiochii začal bát a odděloval se od křesťanů z pohanů (Ga 2:11nn) Zapomněl, že spasení není z dodržování Mojžíšova zákona, ale z milosti. Teprve Pavlova veřejná konfrontace evangeliem odstartovala Petrovu obnovu. Petr se nedržel Krista a jeho evangelia, a tak jeho duchovní stabilita byla otřesena a on se zmítal v názorech lidí. A to byl v Jeruzalémě Petr uznáván za jeden ze sloupů církve! (Gal 2:9) Ale jaký to jiný Petr, o kterém čteme v jeho posledním listě před odchodem z tohoto pozemského života – 2P 1. kapitola. Ačkoliv se blíží den jeho smrti, vede ve svém dopise další křesťany ke Kristu, ujišťuje je o Boží moci, o jeho věrnosti i zaslíbeních, kterými se stali účastníky. Tehdy jednal jako opravdový sloup církve. Náš Pán, který je blízko křesťanu, je mocný, pravý a živý Bůh, zjevený Písmem. Poznávej ho, jeho lásku, moc a moudrost a pěstuj a rozhojňuj skrze Písmo své poznání Boha. Tak budeš růst ve stabilního a pevného křesťana. Boží člověk se

  • Ž112:7 Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina.

jak svědčí Ž 112:7. Slabý a nestálý člověk ve víře, nejistý ve svém jednání potřebuje budovat svou jistotu na slovech Božího slova. Hledej, co Písmo říká o Bohu. Jak jej popisuje? Jeho jednání, jeho skutky. Jaký je jeho charakter. Co je u Boha dobré a co zlé? Z čeho má Bůh radost v životě svých dětí? A co Bůh nenávidí? Vidíte? Máme ještě mnoho práce nad Písmem, abychom rostli v duchovní stabilitě skrze známost našeho Pána.

4. Netrapte se žádnou starostí

  • Fp 4:6  Netrapte se žádnou starostí,

Být pevný v Kristu, duchovně stabilní a vyrovnaný, to neznamená, že křesťan nebude mít žádné starosti. Podívejte se zpět do 2. kapitoly listu Filipským! Pavel tu povzbuzuje filipskou církev sdělením, že tu je někdo, kdo má upřímnou starost o ně! Timoteus myslí na filipské jako nikdo jiný, snad kromě Epafrodita. Pavel ho chce co nejdříve poslat do Filipis, protože se Timoteus upřímně stará o jejich dobro. Starat se, mít na srdci druhé je dobré starání. Aby se jim dobře dařilo tělesně i duchovně, to je dobrá starost. Ta starost, která naopak vede ke slabosti víry a nejistotě, to je starost o sebe sama. Obvykle je spojená s tím, co budu mít na sebe a co budu jíst a pít – tedy otázky spojené s živobytím. Finanční stabilitou. Prací. Ale Pán Ježíš nás svojí láskou ujišťuje, že takové starosti máme vložit na Boha.

  • Mt6:25 -34 Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? 26  Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? 27  Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? 28  A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - 29  a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. 30  Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? 31  Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? 32  Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. 33  Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. 34  Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.

Odpovědí na přicházející starosti je Pavlovo vedení ve v. 6:

5. Pojďte k Bohu

  • Fp 4:6  Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.

Jsme-li duchovně nestabilní lidé, pak ve zkouškách propadáme panice a hrůze. Strach se nás zmocňuje a paralyzuje. Naopak duchovně stabilní lidé odpovídají na zkoušky modlitbou. Co můžeš udělat, když tě svírají okolnosti, když zkoušky na tebe tvrdě doléhají? Jaká bude tvá modlitba? Stará přirozenost vede člověka k výčitkám: proč se to děje zrovna mě? To si nezasloužím! V jedné populární písni nedávných let se autor v refrénu ptal: za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid? Nakonec takový postoj může vést až k obviňování Boha: proč jsi to dopustil? Jindy duchovně nestabilní člověk obrátí svou mysl od Boha úplně a začíná hledat, jak by svoje trápení vyřešil. Přestat počítat s Boží mocí je však cesta do záhuby, protože končí sebedůvěrou, která nemůže obstát. Křesťan je Duchem svatým veden k důvěře ve všemohoucího Boha,

  • Ef 1:3  který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; zahrnul svou milostí v Kristu Ježíši (Ef 1:8) a láskou (J16:27).

A zbožné srdce ví, že vše, co od Boha má, je z milosti. Kdyby s námi Pán měl nakládat podle našich skutků, dávno bychom tu nebyli. Proto

  • 1Pt 5:7  Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží.

Podívejte se do verše 6: co vede ke stabilitě křesťanova duchovního života? Je to děkování!

  • Fp 4:6 v každé modlitbě a prosbě děkujte

Ne nadarmo mnohé Pavlovy listy začínají díkuvzdáním, děkováním Pánu za jeho milost a milosrdenství (Ř, 1K, Fp, Kol, 1 a 2Tes, 2Tm, Fil). Vděčné srdce totiž ví, že to, co má, i to co nemá, čím prochází i před čím je ušetřeno, vše je z Boží ruky. Vždyť Bůh Všemohoucí je cele svrchovaný Pán nad každým stvořením, nade vším, co jest! Nad živou i neživou přírodou, nad světem viditelným i neviditelným, nad královstvími pozemskými i duchovními. On je Pán pánů! Vždyť

  • Ef 3:15  od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod,

proto před ním poklekáme na kolena! A to, že k němu přicházíme v modlitbě, to je naše vyznání: ano, Ty jsi mocen vést všechny okolnosti v mém životě k Tvojí slávě a to je moje nejvyšší touha, tomu mě nauč podřídit celou mou vůli, mou mysl, mé nohy i ruce Tobě, Pane. Nezaslíbil nám snad Pán Bůh svou péči o nás?

  • 1K 10:13  Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

Proto předkládej své obavy Pánu a pros jej, předkládej mu své žádosti, jak zde říká Písmo. Tak bude růst tvá důvěra v Pána, že On to je, kdo má moc tě provést zkouškami. On je moudrý a dostatečně silný, aby tě ochránil, tvou víru zachoval a posilnil dokonce i skrze těžkosti a trápení. Děkovnou modlitbou spolu s prosbami upevňuješ také svou jistotu v Boží svrchovanost a svou důvěru v jeho kontrolu nad tvým životem.

  • Ř 8:28  Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Důsledky růstu v duchovní rovnováze

Takové vydání se Pánu, takový život v jeho blízkosti, taková důvěra v časech těžkých, přináší pokoj do srdce i mysli toho, kdo žije vírou v Krista Ježíše. Tam, kde se v srdci křesťana rozhojňuje pokoj s druhými, radost z Krista, mírnost Ducha a modlitební blízkost Bohu, tam poroste i pokoj Boží v člověku.

  • Fp 4:7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Není to pokoj, jaký znají nevěřící lidé v době, kdy se dobře daří. Tento nadpřirozený pokoj převyšuje každé pomyšlení. Vydobyl nám jej Pán Ježíš svou obětí na kříži. Učedníkům před svým zatčením řekl:

  • J 14:27 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!

Je to pokoj v srdci i mysli – v přemýšlení i citech, který není vyprodukován mou silou ani ničím v tomto světě. Je to nadpřirozený pokoj, který se nedá koupit za žádné peníze. Je to Boží dar těm, kdo ho milují. Je to pokoj, který si dokonce ani nedokážeme vymyslet, jak bude vypadat, jaké bude mít důsledky. Je větší, protože je to pokoj Boží. A tento pokoj je Bohem určen jeho dětem, aby naše srdce střežil. Aby v nás zůstával po celou dobu zkoušky –to je Otcovo ujištění: jsi můj a nic a nikdo tě z mé ruky nevytrhne (J 10:28).  Vidíte, jak se spojili ty tenké nitky, budující duchovní stabilitu, rovnováhu, pevnost? Vždyť je to Bůh, kdo ji působí. A přece je to povolání, abychom o ni usilovali. Kéž nám Pán v tom požehná. Amen.

 

 

 

 

 

 

Osnova kázání

Otázky ke studiu