Křesťanská radost (Lk 2,25-32)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Simeon chválí Boha

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 12. srpna 2018

I. Je zaplaceno!

Pokoj vám, bratři a sestry v Kristu Ježíši, milí hosté, jsem vděčný Bohu za příležitost, kdy Ho můžeme společně uctívat v jednom Duchu. Pomyslete na to, jaká vděčnost může z lidského srdce plynout, protože sám Bůh Všemohoucí dal svého jediného Syna, Ježíše Krista, jako oběť smíření za naše hříchy. Tuto vděčnost působí Duch svatý v každém srdci, které poznává, z jaké hloubky hříchu ho Bůh vytahuje, když může radostně volat: zaplatil za mě!

Radost je téma, na které se dnes podíváme do Písma. Jaká je křesťanská radost? Odkud vyrůstá a jaké ovoce přináší? Je nějaký rozdíl mezi radostí světa a radostí křesťana? Kde se dá získat? To je několik otázek, které přirozeně plynou z přemýšlení nad tématem radosti v Písmu.

Pojďme nyní přečíst krátký oddíl Písma z evangelia Lukášova, kapitola 2:21-35.

II. Rodiče přinášejí Ježíše do chrámu

A. Bez zájmu světa

Co se to děje v Jeruzalémě v těchto dnech? Slaví se snad nějaký svátek? Proudí do něj davy poutníků, aby šli do chrámu uctívat Boha Izraele a obětovat to, co předepisoval Mojžíšův zákon? Ne, nic takového. To, co se děje dnes, jde stranou zájmu davů lidí. Jistě jsou tu mnozí, tak jako každý den, ale jdou za svými záležitostmi. Kněží připravují ranní a večerní zápalné oběti, směnárníci připravují své stoly, aby využili další den, kdy mohou vydělávat, prodavači prodávat svá zvířata k oběti. Mezi lidmi přichází ten den do chrámu i dva rodiče a přinášejí svého 40 dní starého syna, aby i oni udělali to, co předepisuje Mojžíšův zákon. Tady přinášejí dítě, měsíc a půl staré, bez zájmu kohokoliv v okolí, bez povšimnutí vedoucích v Izraeli, bez poct a úcty. Svět ho nepoznal a přece je to

B. Král králů

  • J 1:10  Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.

Tady je právě narozený král. Nemá korunu, není mu vzdávána čest, nikdo se před ním neklaní. A přece je to král! A ne ledasjaký - je to Král všech králů! Právě narozený Ježíš! Je to právě 40 dnů, co kvůli němu andělé chválili Boha:

  • Lk 2:9-14  Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10  Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11  Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12  Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." 13  A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14  "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."

Bylo to řečeno pastýřům na horách. Slyšeli o něm a jeho narození další – Alžběta a Zachariáš, rodiče Jana Křtitele. Byl zjeven obyčejným lidem – On, přicházející Spasitel. Jak by vypadal spasitel, kterého by si dnes lidé představovali? Stačí se podívat na hrdiny televizních filmů nebo na oblíbené zpěváky. Zeptejte se teenagerů, kdo je vzorem, kdo je uznávaný. Možná budete hodně překvapeni, ale jedno je jisté – určitě to není malé dítě, narozené kdesi ve vsi na Blízkém východě. V tom jsou lidé, kteří chodí po ulicích vašeho města na tom úplně stejně, jako lidé v Izraeli v době narození Pána Ježíše. Každému, komu bylo zjeveno, kdo je to dítě narozené Marii v Betlémě, to bylo zjeveno od Boha. Nikdo to nerozpoznal sám od sebe. Stejné je to i s námi: rozpoznat, že se tu nemluví jen o nějakém dítěti, ale že jde o Spasitele, to je Boží milost. Proto žádné kázání či vyučování o Kristu nemůže přinést nikomu spásu, pokud se Bůh nesmiluje a nedá člověku poznat, kdo je tento narozený Ježíš: Král všech králů, Spasitel světa!  Církvi, věčný Bůh tě volá k modlitbám, k prosbám za vylití spasitelné milosti do dnešního shromáždění. Kristus sám nás, své učedníky, pevným hlasem ujišťuje:

  • J 14:13  A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.

Není lepšího využití času před shromážděním, než právě taková soukromá modlitba za Boží spasitelnou milost mezi námi. Nebylo by lepšího využití času před shromážděním než společné modlitby, prosby, celého sboru – celé místní církve, aby Bůh milostivě jednal skrze svoje slovo Duchem svatým a zjevoval Krista!

III. Muž jménem Simeon

Evangelista Lukáš nyní upírá naši pozornost na muže jménem Simeon, který se v chrámě v Jeruzalémě s tímto dítětem, Ježíšem, setkává.

  • 25  V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon;

Právě skrze Simeona a jeho jednání, zvláště pak skrze jednání Boží se Simeonem, můžeme porozumět základům křesťanské radosti.

A. Spravedlivý

Nikde jinde na jiném místě v Písmu o tomto  muži Simeonovi nečteme, a tak musíme vystačit s tím, co je zapsáno zde, v Lukášovi 2. Dozvídáme se, že Simeon žije v Jeruzalémě. Boží slovo o něm mluví krásně:

  • byl to člověk spravedlivý a zbožný (v. 25)

Pokud ho lidé viděli jako spravedlivého, znamená to, že ve vztahu k druhým lidem nebylo, co Simeonovi vytknout. Jeho jednání s druhými nemohlo být poznamenáno podváděním, lhaním nebo nedodržováním slibů. Nebyl zloděj, který by druhé okrádal, ani podvodník či pletichář, který by jiné pomlouval a sám se dělal dobrým člověkem. Kde se vzal takový způsob života, který není vůbec obvyklý mezi lidmi? Takoví lidé jsou i dnes poměrně vzácní. Daleko častěji musí být člověk připraven, že hříšníci žijí podle svých pozemských sklonů: na několika místech to Písmo explicitně popisuje. Patří sem:

  • smilstvo, necudnost, vášeň, zlá touha a hrabivost (Ko 3:3),

Na jiném místě apoštol Pavel charakterizuje jednání člověka podle své přirozenosti ještě delším výčtem:

  • Ga 5:19-21  Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, 20  modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, 21  závist, opilství, nestřídmost a podobné věci.

Ale Simeon svým životem vydával docela odlišné svědectví - byl to člověk spravedlivý. Jak vypadá takový život, co ho charakterizuje? Apoštol Pavel to v listu Galatským vysvětluje:

  • Ga 5:22-23  Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23  tichost a sebeovládání.

Jde tu o naprostý kontrast! Dva životy, dva úplně odlišné směry. Nejde jistě o absolutní kategorie, že by někdo žil jen a jen takovou hrůzu a jiný jen a jen čistý život. Ale jde o kontrast, o směřování. Tajemství toho rozdílu, že v životě jednoho člověka vládne jeho přirozenost, která táhne ke zlému jednání s druhými lidmi a naproti tomu v životě druhého člověka je touha po dobrém, to tajemství není v samotném jednání, ale v jeho zdroji. Je ukryto uvnitř. V srdci Simeona se odehrála radikální změna: uvěřil Bohu! Porozuměl, že je sám o sobě neschopný jednat dobře. Porozuměl, že jenom svatý Bůh má sílu změnit to, co on sám změnit nedokáže.

Kolikrát ses pokoušel změnit? A příliš se to nepodařilo. Kolik předsevzetí sis již dal - a po nějakém čase z nich mnoho nezbylo a tvůj život jel znovu ve starých kolejích? Simeon tu změnu zažil na vlastní kůži: sám Bůh z něj má radost! Nemyl se! Žádné rozhodnutí ani žádná síla vůle k takovému cíli nevede. Sem tě dovede jen jedna jediná cesta. Je to úzká cesta, na jejímž začátku stojí nápis: čiň pokání ze svých hříchů, ze své nevěry Bohu a pros Boha o pomoc! Ne o to, abys žil lepší život, ale o to co je kořenem spravedlnosti: o odpuštění tvé nevěry Bohu, žes´ ve svém životě jednal, jako bys byl sám sobě Bohem!  Když to uděláš, bude to důkaz, že Bůh v tobě jedná stejným způsobem Duchem svatým, jakým jednal s mužem jménem Simeon v Jeruzalémě před 2000 lety.

B. Zbožný

Stejný Duch způsobil, že Simeon byl zbožný (v.25). I ve vztahu k Bohu o něm Písmo mluví pěkně. Proč? Protože tam, kde pracuje Duch svatý v srdci člověka, proměňuje se nejen jeho jednání s druhými lidmi, ale také jeho vztah s Bohem. Určitě jste se setkali s lidmi, kteří vypadali zbožně. Pozná se to podle slov, která užívají - například slovo Bůh. Možná byli oblečeni tak, aby bylo vidět, že jsou jiní - měli roucha, vysoké čepice, zlaté ozdoby, nebo naopak celí v černém, cokoli, jen aby bylo vidět, že jsou jiní, jaksi čistí, vznešení. Ale když zaklapne zámek ve dveřích za takovým člověkem, podle jeho jednání jej nerozeznáš od člověka bezbožného. Víra se nepozná jen podle slov, ale podle skutků z víry plynoucích.

  • 1K 4:20  Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci.

Cesta od bezbožnosti a sebestřednosti k biblické zbožnosti vede skrze posvěcení. Co to znamená? Znamená to, že první otázkou, kterou se člověk ptá, není: co chci já?, ale co chce Bůh? Co se jemu bude líbit v mém životě, co ho bude těšit? Pro člověka, který je zbožný u Boha a nejen před lidmi, není nic na tomto světě, co by mělo větší důležitost než následování Boha, poslouchání Boha. Apoštol Jan nám vysvětluje, jak se pozná, že máš lásku k Bohu.

  • 1J 5:3  V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání;

Očekával potěšení Izraele

Není mnoho takových lidí, o kterých by Písmo svědčilo, že očekávají splnění naděje Izraele. O takové naději mluví proroci Izraele, od Mojžíše přes Izajáše až po Malachiáše. A vždy to znamená očekávání Mesiáše, Spasitele.

Adam s Evou po svém zklamání, po pádu do hříchu vzpoury proti svému Stvořiteli,  dostali milost od Boha. To že i oni prošli skrze pokání, dosvědčuje Evino očekávání Mesiáše. Bůh jej zaslíbil v Gn 3:15 a Eva očekávala Vykupitele. Proto říká, když porodila Kaina: Získala jsem muže, a tím i Hospodina.

  • Genesis 4:1  I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina."

Ale Kain jím nebyl. I když Eva Spasitele neviděla, její víra v Boží milost je stejnou spasitelnou milostí, jako víra Simeona. On je požehnán, protože Spasitele - Ježíše Krista uviděl na vlastní oči. Dostal od Boha zvláštní požehnání: Duch svatý mu zjevil, že nezakusí smrt, dokud neuvidí Mesiáše - Ježíše Krista. A to se nyní stalo. Veden Duchem svatým přišel Simeon dnes do chrámu. To co Duch svatý zjevuje, dozajista se splní. To dotvrzuje Ježíš, když říká:

  • Mt 5:18  Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

Boží slovo je zjevením Ducha svatého, on je jeho autor. A Bůh v srdci Simeona pracuje: Duch svatý byl s ním. Proto je o něm napsáno, že byl spravedlivý, zbožný a čekal vykoupení ze svých vin. Rozumíš tomu, co je prací Ducha svatého? Že to není, jak tě udělat šťastnějším a bohatším, spokojenějším a zdravějším? Cílem práce Ducha svatého v tobě je ukazovat ti Ježíše, abys ho lépe znal a byl čím dál více podobný jeho charakteru. Jeho cílem není udělat tě zajímavějším před druhými lidmi, ani tě balamutit, že jsi něco víc a máš něco víc než ostatní křesťané, když jsi s ním v extatickém spojení. Ne. Jeho metody vedou k tvému posvěcení; jeho cílem v tobě je svatost.

IV. Setkání s Ježíšem

  • Lk 2:27 -28 Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí

A Pán splnil to, co Simeonovi zaslíbil. Uviděl Ježíše. Duch svatý mu dal poznat, že toto je Mesiáš. To, co jiní nerozeznali, bylo Simeonovi dáno. Tak jako v historii byli v Izraeli lidé, kteří očekávali Boží vykoupení z milosti. Dosvědčuje to také autor listu Židům. Dosvědčuje víru, kterou měli někteří v Izraeli, když očekávali vykoupení Hospodinem.

  • Žd 11:13  Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci.

Byli trpěliví a věrní ve své naději. Věřili Hospodinu, že je dovede domů, do vlasti, která není zde na zemi, ale do věčného domova. Tu cestu domů otevřel a připravil jediný: Boží pomazaný - Kristus Ježíš.

Očekáváš s vytrvalostí stejně jako Simeon, že spatříš zaslíbeného Mesiáše? Kdo očekává vírou splnění své naděje, ten chodí vírou s pomocí Ducha svatého každý den. A Bůh zaslíbil, že skrze víru nás dovede až do dne, kdy uvidíme Hospodinova Mesiáše, Ježíše. I ty chceš spatřit Ježíše? Dobře, pak se přesvědč, zda je tvoje spravedlnost darovaná od Boha, jestli tvoje zbožnost je vedená Duchem svatým a jestli očekáváš svoje potěšení - setkání s Kristem.

A. Setkání se Spasitelem vede k pokoji a radosti

Toho, kterého chtěli spatřit andělé a po němž se ptali proroci, toho nyní drží v náručí Simeon. Přicházejícího Krále, který se kvůli nám tak snížil, že se stal člověkem jako my, vyjma hříchu. Simeon i jeho předkové se těšili na příchod Mesiáše. Simeonovi Pán dal tento dar. Ale i kdyby mu to nebylo zaslíbeno a on Ježíše neviděl v tomto životě, díky důkazu víry přítomné v jeho životě, nevyhnutelně by spatřil Ježíše v nebi.

  • 1 Pt 1:10-12  Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; 11  zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde. 12  Bylo jim zjeveno, že tím neslouží sami sobě, nýbrž vám; ti, kdo vám přinesli evangelium v moci Ducha svatého, seslaného z nebes, zvěstovali vám nyní toto spasení, které i andělé touží spatřit.

B. Radost v Bohu

Simeon chválil Boha (v. 28). Proč? To, co očekával, mu Bůh dal. To, co mu Bůh slíbil, to se také stalo. Jeho oči spatřily malého Ježíše a on vírou rozuměl, že toto je Mesiáš.

  • Lk 2:29-32  „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“

Ale to není vše - Simeonovy dny se krátí, ale místo, aby se smrti obával, v jeho srdci panuje pokoj. Bůh ho ujistil, že Simeonovo vykoupení z hříchů je zajištěno. Mesiáš přišel. To, čeho se každý musí bát - oddělení od Boha, to víra v Mesiáše překlene.  Ten, kdo nemá jistotu v Kristu, neví, co ho čeká ve smrti. Lidé mají různé představy, ale jedno mají společné. Každý chce hrůze smrti uniknout. Nejpopulárnější lež současnosti v naší zemi je, že to bude dobré, protože nebude nic. Ale to je stejně naivní představa, jako že třeba budeme po celou věčnost u moře na pláži sbírat mušle a házet kamínky do vody!  O jaký důvod se taková přesvědčení opírají? Kdo má takovou zkušenost a podělil se o ní s ostatními? Všichni lidé, které jsem znal a již zemřeli, jsou stále mrtví - nikdo nebyl vzkříšen, aby pověděl, co je po smrti. Vím, že máte stejnou životní zkušenost.

Ale jeden člověk byl vzkříšen a dokonce se z hrobu vrátil za svými přáteli, aby jim ukázal, že po smrti něco je! Ježíš Kristus byl vzkříšen a žije. Dal se poznat svým učedníkům, mluvil s nimi, zjevil se 500 bratřím najednou. Co jim řekl?  Po smrti tě bude soudit Bůh! Tvoje existence nekončí, ale tvůj život tady na zemi má své důsledky. Nemylte se:

  • 1K 6:9  Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, 10  ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.

Myslíš, že nic z toho neplatí o tobě? Myslíš, že se tě to netýká, že jsi v pohodě? Budu pokračovat:

  • Žd 12:14  Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.

Bez svatosti nikdo nespatří Pána! Nejsi lakomec, smilník, ani nemravný? A jsi svatý? Jak málo nebo moc musíš být svatý?

  • 1Pt 1:15-16  ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. 16  Vždyť je psáno: `Svatí buďte, neboť já jsem svatý.´

Jako Bůh! Jako Bůh! Ale to nedokážeš, nikdo to nikdy nedokázal, protože to nejde. My jsme od narození hříšníci. A hřích spolu s každým kdo hřeší, bude odsouzen v ohnivém jezeře, daleko od Boží slávy a lásky. Nezoufej! Proto Bůh poslal svého Syna Ježíše Krista, aby svou smrtí zaplatil za viny a daroval svou dokonalou Boží spravedlnost každému, kdo ho prosí. Pros Boha, aby tě umyl z tvé špíny hříchu a oblékl ti Kristův bílý šat, vypraný v krvi Beránkově!  A potom stejná radost, jakou znal Simeon, bude s tebou! Je to jiná radost, než zná svět, než znají lidé žijící v mnohých radostech tohoto života, ale přitom bez Boha.

Ježíš Kristus říká, proč přišel mezi lidi:

  • Lukáš 4:18  `Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, 19  abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.´

Simeonova radost pramení ze svobody, kterou přináší Ježíš Kristus. Kristus vysvobozuje zajatce hříchu, zdeptané na svobodu a vyhlašuje: nastalo léto Hospodinovy milosti! Bůh zadarmo odpouští hříchy!

To je radost duše, jež zbavena byla hříchu pout,

břímě, co ji tížilo, že nemohla se k Bohu hnout!

Radost z odpuštění hříchů a ze spasení je zvláštní radost. Není jako ta, kterou dobře známe: něco se podaří a my máme radost. Ale pak přijdou těžkosti a radost je ta tam. Přijde smutek a trápení a pro radost najednou není místa. Proto je třeba mít se na pozoru. Vnější projevy radosti mohou, ale také nemusí být znakem proměněného srdce. Izraelci tančili kolem zlatého telete, radovali se, ale jejich srdce byla plná modloslužby. Byla to radost, která neobstojí na věčnosti. Opačným příkladem radosti tělesné je zbožná radost. Pavel a Sílas se ve vězení modlili a zpěvem oslavovali Boha. Oni byli pro evangelium Ježíše Krista, které zvěstovali ve Filipis a podle kterého také žili, zbičováni, uvrženi do vězení a nohy jim byli dány do klády. A co na to ti, kteří poznali moc Božího odpuštění a dostali věčný život? Zpívají a oslavují Boha!

Vnější projevy radosti mohou, ale také nemusí být znakem proměněného srdce. Tam, kde se někdo raduje, i když jeho ústa mluví o Bohu, nemůžeme s jistotou říci: to je křesťan. Ale tam, kde je proměněné srdce, tam bude vždycky radost navzdory okolnostem. Možná nebude navenek jásavá, ale srdce jí bude přetékat. Takové věci může způsobit jenom Duch svatý, ne tělo samo, ne neobrácené srdce. A radost ze spasení není omezená jen na chvíli, kdy je člověk osvobozen, zbaven svých pout. Ta radost je připravená pro učedníky, aby byla v nich a v nich už zůstávala.

  • Jan 15:7  Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. 8  Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. 9  Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10  Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11  To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná."

Tady - v Kristu, v jeho následování, ve víře v něj, je plná radost!

Závěr

Podle kontextu verše 29, kdy se Simeon v modlitbě obrací k Bohu, je to již starý muž:

  • Lk 2:29-30  „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,  neboť mé oči viděly tvé spasení,

Simeonova radost v Kristu je silnější než smrt. Již ho na této zemi nic nedrží, a s pokojem v srdci může odejít ke svému Bohu. Jaká je tvoje radost? Máš ji, i když se zrovna všechno ne úplně daří? Je to radost, kterou působí Duch svatý nebo je vypůsobená okolnostmi? Pohleď na Ježíše – nikde jinde nenajdeš zdroj radosti, která je úplná a věčná, nikdy tě neopustí. Prosme o ni.

PřílohaVelikost
lk2-21-35-osnova.pdf229.44 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer