Kristova cesta na svátky stánků (J 7,1-13)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Strach svazuje, Ježíš Kristus osvobozuje.

 Jan Suchý, Ústí nad Labem, 6. srpna 2017

Pokoj vám milí hosté i domácím víry, všem Božím vykoupeným Kristem Ježíšem, pro něž už není...

  • Římanům 8:1-4  Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

Ježíš Kristus je jedinou nadějí pro život každého člověka a proto i dnes budeme pokračovat ve čtení z Božího slova a jeho výkladu. Bůh mluvíval různými způsoby k lidem skrze proroky, v posledním čase k nám promluvil ve svém Synu (Žd 1:1). Ježíš Kristus Otce zjevuje. Kdo zná Syna, zná i Otce (J 14:7).

To jsou veliká zaslíbení, která Bůh lidem v Bibli dal. Tak proč se jich lidé úpěnlivě nedovolávají, proč se k nim neupínají, nehledají celou svou silou, jak být živi?

Budeme číst oddíl ze 7. kapitoly Janova evangelia, od 1. do 13. verše.

I. Úvod: Doma v Galileji

Ježíš Kristus má za sebou zatím největší misi. Očima přítomných pozorovatelů velmi neúspěšnou. Tisíce lidí přišly, protože byli nadšeni tím, jaká znamení udělal na nemocných (6:2). Uzdravil v okamžiku osmatřicet let ochrnutého člověka v Jeruzalémě u rybníka Bethesda, uzdravil umírajícího syna královského služebníka ve městě Kafarnaum, aniž by se ho dotkl, či ho vůbec viděl. Obrovské očekávání tisíců lidí, že tento Ježíš bude novým politickým leaderem národa, který jej vyvede z područí ponižující moci římské nadvlády, skončilo fiaskem. Zjevný zázrak, kdy před očima lidí rozmnožil pět ječných chlebů a dvě ryby a tak nasytil úplně všechny a ještě zbylo, byl zcela přehlušen a zapomenut ve chvíli, kdy Ježíš začal lidi učit.

Co bylo obsahem jeho učení, že ho ty tisíce ještě před chvílí nadšených následovníků opustilo a zbyla jen hrstka, kteří věděli, že nemá smysl jít pro svou naději jinam?

Klíčovou odpověď najdeme, když Ježíš vysvětluje své vlastní rodině, proč tomu tak je:

  • Jan 7:7  Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků.

Od Petrova vyznání: Ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života a my jsme poznali, že ty jsi svatý Boží (6:68) uplynulo půl roku. Ježíš je doma, chodí po Galileji, uzdravuje a vyučuje. Bydlí v městě Kafarnaum, spolu se svými bratry, setrami i matkou. Některé jeho bratry známe jménem: jsou to Jakub, Josef, Šimon a Juda (Mt 13:55). I když je jim tak blízko, dokonce jej znají už takovou dobu, vždyť Pánu je okolo 30 let, přesto, že ho už tolikrát slyšeli mluvit, viděli ho dělat zázrak proměnění vody ve víno v Káně, přesto v něj nevěřili:

  • Jan 7:5  Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.

Žili s ním takovou dobu, v těsné blízkosti a přece nebyli křesťany. Ani to všechno nemělo moc udělat z nich věřící.

A jediný důvod k tomu je ten, který už Pán Ježíš lidem vysvětloval:

  • Jan 6:44  Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

A to je něco, co si musíme dobře zapamatovat. Protože v našem životě přijdou chvíle, kdy uslyšíme tichý hlas obviňování: ty si říkáš křesťan a následovník Ježíše? A přitom tvoji nejbližší už tolik let vidí tvůj život, slyší tvoje argumenty pro víru a přece neuvěřili. Dokonce se zdá být jejich srdce ještě tvrdší než kdysi.

Tehdy v naší slabosti přichází obvinění: je to tvoje chyba, že ještě nevěří... jsi špatným svědectvím... raději to vzdej...

Ale vezměte povzbuzení od Krista: jeho bratři v něj nevěřili, ačkoliv Kristus hříchu neučinil, prokazoval se mocí a vydával svědectví o Otci i cestě spásy. Ačkoliv byl oproti našemu Jeho život dokonalý v jednání, smýšlení - v lásce i činu, přece v něj nevěřili. Chyba ani selhání nebyli na straně Ježíšově.

To proto, že spasení není z vůle lidí, ale je to dar od Boha.

  • Ef 2:8-9  Milostí tedy jste spaseni skrze víru.  (9)  Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

II. Dvojí účinek následování Krista

Ježíšova přítomnost nezpůsobila víru jeho bratrů. To, co ale způsobila, byla něco docela jiného.

Jak rádi bychom, aby naši nejmilejší měli radost, že jsme poznali Krista a náš život dostal věčný smysl. Jak rádi bychom, aby radost, kterou Duch svatý vypůsobil v našich srdcích, přetekla do jejich srdcí a zaplavila je. Toužíme po tom, aby plamen Ducha zapálili i jejich srdce (1Te 5:19) vírou v Krista.

Ale reakce přirozeného člověka, ať je sebemilejší, je v okamžiku setkání s evangeliem úplně opačná:

  • Jan 7:7  Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků.

Nevěřící svět nenávidí toho, kdo následuje Krista. To je tvrdá pravda. Proč?

  • Galatským 5:17  Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad,

Nevěřící svět nenávidí všechno, čím není a přitom ví, že tím má být: svatý jako je Bůh svatý.

Pro ilustraci není třeba chodit daleko: Dospívající člověk je podobně velmi často ve vzdoru vůči svým rodičům, protože nesnáší, když mu jiní říkají, jak má jednat. Nikdo mu přece nemá právo říkat, jak má žít - to je hlavní myšlenka teenagera ve vzpouře proti autoritám.

Každé svědectví vydávané o Kristu, každé vyučování, apologetika, může sklouznout po člověku, kterému je určeno, jako nůž po másle. Jedno však vždycky přinese reakci nevěřících lidí: posvěcený život. Ale tam, kde je křesťanovo svědectví doprovázeno posvěceným životem, tam vykonává svoje dílo:

Ukazuj lidem na Krista, říkej jim o Bohu a nebude se možná dít mnoho. Ale přidej ke svému svědectví život s úsilím o svatost a budou se dít věci.

Uč abstraktní pravdy o Bohu a očekávej na akademickou přednášku suchou odpověď. Ale začni odmítat žít v hříchu a vyzývat ostatní, aby nehřešili, a jistě přijde rychlá a důrazná odpověď.

  • 1 Pt 4:2-4  Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží. Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství. Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás.

Usvědčuj svět z hříchu a můžeš si být jistý, že tě bude svět nenávidět. Můžeš stokrát lidem ve škole říkat, že jsi křesťan, ale lidem to bude jedno. Teprve, když tvoje vyznání bude doprovázet posvěcený život, druzí si toho všimnou. Teprve, když nebudeš vědomě dělat stejné hříchy jako ti, kteří nevěří, pak to vyvolá jejich reakci. Nikomu není příjemné, když je vidět, že není až tak dobrý, jak se snaží vypadat.

Ježíše svět nenáviděl, protože světu ukazoval jeho hřích. A to není nic příjemného. Lidem to není vůbec příjemné. Příjemnější je myslet si o sobě, že jsem v celku dobrý.

To není nejjednodušší vyhlídka do budoucnosti pro křesťany! Je to jisté zaslíbení lidského hněvu a nepřátelství.

Ale Boží milost je veliká. Naděje přichází od Boha. To, co vypadá po lidsku beznadějně a temně, to Bůh dokáže proměnit. Vždyť On je v Kristu Ježíši Světlo světa!

A tak účinek věrného následování Krista je dvojí:

  • 2K 2:15-16  Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí. Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu.

Tvůj zápas o svatost má smysl! Jedněm je sice důvodem, aby tě nenáviděli, stejně jako byl nenáviděn Kristus, ale stejně jako milost Boží pronikla do Ježíšovy rodiny, tak bude proudit i skrze svědectví tvého života.

Vždyť o bratrech Pána Ježíše, kteří v něj nyní nevěří, čteme také ve Skutcích, v první kapitole 14. verši, když po vystoupení vzkříšeného Ježíše na nebesa nalézáme Pánovi bratry, jak se ve městě, shromážděni v horní místnosti domu, modlí spolu se svou matkou a jedenácti apoštoly!

  • Sk 1:12-14 Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu. Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův.  Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.

Ti, kteří si o Ježíši mysleli svoje a viděli ho jen lidskýma očima a ne očima víry, jsou nyní mezi několika věrnými, kteří se modlí a očekávají seslání Ducha svatého.

Jeho bratři měli o Ježíši svoje vlastní představy. Ale Bůh se nad nimi smiloval a daroval jim víru. Není zde naděje pro každého, kdo uslyší od vás evangelium a uvidí svědectví vašeho života?

Dokud nehleděli duchovním zrakem, tlačili Ježíše jeho bratři dopředu, aby to zkusil znovu: nevyšlo to u Galilejského jezera? Odešli od tebe ti, kteří tě nejprve chtěli následovat? Tak jdi nyní do Jeruzaléma! To je centrum! Teď to vyjde!

  • Jan 7:4  ...ukaž se světu!“
  • Jan 7:2  Byly blízko židovské svátky stánků,

III. Svátky stánků

Tak to je přeci ten nejlepší čas, jak dát o sobě konečně vědět! Takhle to viděli bratři. Svátek stánků, dle našeho současného kalendáře připadá na přelom září a října, je příležitost, kdy do Jeruzaléma přijde opravdu velké množství lidí.

Třikrát do roka měli židé putovat do Jeruzaléma: o Velikonocích, aby si připomněli vyvedení národa z egyptského otroctví za Mojžíše, dále pak o Letnicích, kdy si připomínali darování Desek zákona Mojžíšovi na Hoře Sínaj, a potřetí právě o Svátku stánků.

Svátek stánků podle Leviticu 23:33 trval osm dní, od soboty do soboty. První a osmý den se slavila Slavnost odpočinutí. Mezi tím měli lidé přebývat ve stáncích na připomenutí si, že Bůh přechovával Izraelce ve stanech, když je vyvedl z egyptské země a putovali po poušti. Byli to svátky plné radosti, spojené také s vděčností za úrodu.

Ale Ježíšův čas ještě nenastal. Kdyby šel nyní veřejně z Galileje na jih do Jeruzaléma, reálně by hrozilo, že bude zatčen. Vždyť už od 5:18 ho židé usilovali zabít. Proč Pán Ježíš nešel?

  • Jan 7:8  Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil.“

Vše je v Božím plánu. Před stvořením světa si Bůh vyhlédl beránka,

  • 1 Pt 1:19  ... On jako beránek bez vady a bez poskvrny 20  byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.

aby, jej obětoval za naše hříchy.  Slavnost, která se nyní má slavit, je slavnost stánků. To není ten správný čas v Božím plánu pro obětování beránka, Ježíše Krista. Ten čas nastane až za půl roku, o svátku Velikonočním. Tehdy bude obětován ten pravý Beránek bez poskvrny, který snímá hřích světa (J 1:29).

Náš Bůh je svrchovaný Pán nad lidmi, událostmi i časem. Vždyť všechno pochází od Něho a je pro Něho (Ko 1:16). Bůh nemůže být překvapen nějakou neočekávanou událostí nebo snad lidským rozhodnutím. On ví vše (Ž139:4). A On dokončí svůj plán se svým stvořením.

  • Ef 1:10  že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

Ani nyní se Pán nespletl. Ještě se Jeho čas nenaplnil.

Nikomu jinému se nemůže dostat takové utišení v každém dni či noci, než Božímu vykoupenému dítěti. Není chvíle ani situace, není těžkost ani trápení, které by bylo mimo Boží kontrolu, mimo Jeho věčného plánu. Ještě nikdy nenastala situace, kdy by ses svému nebeskému Otci, který si tě zamiloval a dal za tebe svého Syna jako oběť smíření za tvé hříchy (1J 4:10), ztratil. Nikdy taková situace ani nenastane, protože tvůj milující Otec je Bůh Stvořitel, Otec věčnosti, tvůj Spasitel.

To je vyznání, které vede:

IV. Ježíš rozděluje

  • Šel tedy do Jeruzaléma tajně, aby se o tom nevědělo (v.10).

Mezi lidmi se o Ježíši mluvilo a všichni byli zvědaví, říkali: "Kde je?" (v. 11) v tu dobu byli v Jeruzalémě jak místní, včetně vedoucích národa - členů Sanhedrinu, nejvyšší židovské rady, a také i velké množství poutníků. Ti říkali o Ježíši: "Je dobrý," protože slyšeli o tom, co Ježíš činil - uzdravoval nemocné, vyháněl démony, křísil mrtvé. Jeruzalémští byli spíše nakloněni říkat: "není dobrý, vždyť svádí lid" (v. 12). Pamatujme na to, že už od chvíle, kdy Pán vyhnal prodavače z nádvoří Chrámu a zpřevracel stoly směnárníků, začala bujet nenávist vedoucích židů. Závist započala jejich nenávist k Ježíši, kterou završuje nevíra v Ježíše. Od 5. kapitoly 18, chtěli Ježíše zabít, protože:

  • Jan 5:18  ...protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl naroveň.

Názor na Ježíše se tedy mezi lidmi lišil. Jedno však spojovalo všechny lidi v Jeruzalémě dokonale: strach z lidí. Nikdo si nedovolil veřejně o Ježíši promluvit, protože se všichni báli těch, kteří mají moc nad tělem člověka. Zapomněli, že všechna moc je v rukou Otce a bez Jeho vůle nikdo nic nezmůže. Dobře to později Ježíš vysvětlil Pilátovi, když jej Pilát vyslýchal:

Jan 19:10-11  Pilát řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“ Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu.“

Strach z lidí vždycky svazuje a potlačuje pravdu. Naopak to, co člověku přináší svobodu, je strach z Boha. To je lekce, kterou se mnozí v Jeruzalémě ještě budou muset naučit.

Proto jste vy, kteří vyznáváte Ježíše za svého Spasitele, světlem tomuto světu (Mt 5:14).

  • Ef 5:8  I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem.

Závěr

Nevěřící bratři chtěli Ježíšovi radit, jak má jednat, aby byl úspěšný. Přáli mu úspěch, ale protože byli duchovně slepí, mrtví ve svých vinách a hříších, nedovedli rozpoznat, co je tím, jak se měří úspěch v životě ve světle věčnosti. Možná Ježíše považovali za takového blázna, kterého s laskavým úsměvem budou tiše tolerovat.

Ani dobře míněné rady světa nemohou být pro křesťana spolehlivým vodítkem v rozhodování. Protože vede-li slepý slepého, oba padnou do jámy (Mt 15:14). Vede-li slepý toho, který vidí, dopadne to stejně. Je třeba, aby naopak vidící vedl slepého.

I nevěřícím lidem Bůh ze své milosti dává, že někdy jednají rozumně. Proto může být rada nevěřících členů rodiny mnohdy dobrá. Ale jestli je dobrá nejen pro tuto chvíli, pro život v tomto světě anebo ještě dále, na věčnost, to už musí posoudit ten, který má Ducha Božího. To nevěřící neumí rozpoznat. Proto i dobré rady nevěřících musí křesťan posuzovat Duchem Božím - vedou-li k Boží slávě v našich životech nebo ne.

Kde k tomu nalézt moudrost?

  • Přísloví 9:10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.

To je ta jediná cesta, jak žít moudře v tomto světě i na věčnosti. Tak budeme moci být

  • Mt 10:16  obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.

Tak budeme moci obstát jako ovce mezi vlky, kteří nás budou nenávidět pro evangelium, pro jméno Ježíše; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen!

  • Matouš 10:16-22 Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům. A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce. Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
PřílohaVelikost
j7-1-13-osnova.pdf218.54 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer