Kristus - chléb z nebe (J 6,22-59)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 25. června 2017

Pokojné ráno vám všem, milí hosté, sestry, bratři v Kristu. Pokračujeme dnes v našem výkladu Janova evangelia. Budeme číst z kapitoly 6. od 1. verše do verše 59.

I. Úvod: Návrat do Kafarnaum (v. 22-24)

Před dvěma týdny jsme si ukázali, jak Ježíš posiluje svoje učedníky – nás, kteří mu patříme.  Pán Ježíš také posilnil svých 12 učedníků zemdlených těžkou službou tím, že jim ukázal svou moc a zdroje, které dodává On k jejich službě. Odpočinek, který nejvíce potřebovali, bylo ujištění o Pánově blízkosti, lásce a moci. Blízkosti v tak těžkých životních situacích, skrze které jako Kristovi služebníci procházeli. Pravý odpočinek pro naše duše je tak u Krista - v jeho slávě.

Pět tisíc mužů, k tomu ženy a děti, ti všichni druhý den po té, co jim Ježíš dával jíst chléb a ryby, zjistilo, že Ježíš ani jeho dvanáct učedníků již s nimi není. Pohotoví podnikatelé z města Tiberiady na západním břehu jezera, když zjistili, že tisíce lidí šly pěšky na druhý břeh Galilejského moře, připluli na svých lodích tam, kde všichni byli. Zástupy lidí se tedy nalodily na ty čluny a nechali se převést ke Kafarnaum, kde Ježíš bydlel. Tam ho nalezly v synagóze. A Pán Ježíš je učil. Jeho kázání máme dnes před sebou v oddíle od verše 22 a dále.

II. Usilujte o nepomíjející pokrm (v. 25- 33)

  • "Mistře, kdy ses sem dostal?“

To je první otázka, kterou mu položili, sotva jej našli. Neprovolali ho králem, ačkoliv po tom, co učinil tak veliký zázrak, když dal všem dosyta jíst ze dvou ryb a pěti chlebů, které zázračně rozmnožil před jejich zraky, to chtěli. Místo toho se Ježíš šel o samotě modlit. Ale naděje zástupů, že Ježíš bude ten politický vůdce, který je vysvobodí od nadvlády cizích vojsk - římské armády a správy, neopadají, ba naopak rostou: znovu byli ochotni jít a plout, aby byli s ním.

Ale Ježíšova odpověď je úplně jiná, než bychom čekali: nevysvětluje, jak to bylo s učedníky, kteří pluli přes noc na lodi proti silnému větru, jak šel po vodách a pak k nim vstoupil na loď, jak utišil vítr.

Místo toho Ježíš vede své posluchače k tomu, co opravdu potřebují slyšet:

  • Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se. (26)

Jde přímo k srdci, k podstatě, k důvodu, proč má člověk následovat Ježíše. Neztrácí čas ani koncentraci posluchačů tím, co není podstatné. Jeho cíl je jasný: vede je, aby získali věčný život a Bůh tak byl oslaven.

Celé tisíce lidí šli za Ježíšem kvůli úplně špatným motivům. Jejich očekávání bylo tělesné: chtěli ho provolat králem v Izraeli, ale On je Králem celé země, chtějí nyní, aby je zabezpečil pozemskými statky - jídlem, pitím, ale On dává mnohem víc - věčný život.

Dal jim Ježíš, co žádali? Ne! Chce snad nyní přitáhnout davy lidí, aby se stali jeho následovníky tím, že bude mezi nimi dělat sociální práci: sytit hladové, uzdravovat nemocné, vymýšlet zábavu, aby se měli dobře?

Ježíš dělá něco úplně jiného! Odhaluje pravdu o srdci člověka, aby ji viděli ve světle věčnosti. Říká: usilujete o pomíjející věci, které pominou. Takové kázání, které odhaluje lidské srdce, je těžké k poslouchání. Vždyť také když je Ježíš dokončil, mnoho lidí s ním z těch 5 000+ nezůstalo. Myslím, že se píše o 12, kteří zůstali...(66)

Ježíš nám tu dnes pokládá otázku: Přicházíš za Ježíšem proto, aby zlepšil tvůj život, aby tě uzdravil z nějaké nemoci nebo postižení, aby zlepšil tvoje manželství, zbavil tě tvé závislosti na čemkoli? Nebo se jenom snažíš zakrýt skutečné důvody, proč jsi dnes přišel - jen ať to vypadá dobře v očích tvé manželky, jen ať si ostatní ve sboru myslí, že jsi v pohodě?

  • Ale Kristovy oči jsou jako plameny ohně (Zj 1:14). On hledí až k srdci, i když lidé vidí jen to, co mají před očima (1S 16:7).

Stejně jako je Ježíš schopen nasytit pět tisíc mužů, ženy a děti z pěti chlebů a dvou ryb, jistě je schopen zajistit ve tvém životě i všechno, co k němu potřebuješ. Ale nakonec, to jsou záležitosti tohoto přítomného života, které v den tvé smrti pominou. A co potom? Co ti zbude?

  • Neusilujte o pomíjející pokrm, pokračuje Ježíš.

Nehledejte u Krista na prvním místě věci tohoto světa. Po tom se shánějí lidé bez Krista, bez Boha. Neusilujte o to, co se dá získat úsilím, námahou v tomto světě.

  • Lukáš 12:29  A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. 30  Potom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. 31  Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.

Jestli tvým cílem v životě je, jak se mít dobře, vydělat peníze a pak si za ně užít, nebo je tvým nevyřčeným cílem využívat druhé lidi ke svému prospěchu, jestli je tvým nejvyšším cílem kariéra v práci a tak jsi ochotný jí obětovat prakticky všechen svůj čas, schopnosti i energii, pak je to příliš málo pro skutečný život, pro věčný život.

  • Usilujte o pokrm, zůstávající pro život věčný (27).

To, co tě vyživí a uživí navždy, na věčnost, je něco jiného, než věci tohoto světa. Takový pokrm může dát jenom Syn člověka, poslaný od Boha: Ježíš Kristus. Usilujte o to, co se žádným úsilím získat nedá: o věčný život.

  • Tak co máme udělat? (28)

Tak co mám dělat? To je nejčastější otázka, když lidé slyší o tom, že potřebují Boha.

Kolik mám zaplatit desátků? Jak můžu pomáhat potřebným? Musím chodit na všechny akce církve? To je přirozená odpověď přirozeného člověka: Co já můžu udělat, abych měl pokoj s Bohem?

Nic. Ježíš říká, že nemůžeš udělat vůbec nic, co by tě jen o milimetr přiblížilo k Bohu. Žádná činnost, žádný skutek milosrdenství, oběti ani dobroty, nemůže zaplatit to, co Bohu dlužíme.

Když náš syn rozbije míčem sousedům okno, půjdu a nové sklo jim zaplatím. Tím bude můj dluh vyrovnán a náš vztah se sousedy bude v pořádku.

Ale za svoje hříchy nejsem Bohu schopen dostatečně zaplatit. Mzdou hříchu je smrt. Dokonce ani to, že bych umřel, není dostatečná hodnota, která by srovnala u Boha to, co mu dlužím. Tak veliký je dluh, jako Bůh je svatý. Proto trestem za hřích je věčná smrt - není to bezvědomí nebo konec existence, ale je to vědomý stav duše a těla, které nesou tíhu trestu po věčnost, a není úniku, není vysvobození, není konce. Jen pustá hrůza, zbavená i té nejmenší Boží dobroty.

  • Jak máme tedy jednat? (28), aby se to Bohu líbilo?

Co mám dělat, abych byl zachráněn?

  • „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“ (29)

Jediné, co po nás Bůh chce je, abychom důvěřovali Jeho Synu. Žádná práce z naší strany nestačí. Bůh chce víc - jde mu o naše srdce.

Ježíš netouží po tvém zvolání: Mistře! Učiteli, Činiteli zázraků, Uzdravovateli, ale chce tvoje srdce!

Tisíce lidí přišli za Ježíšem. Měl úžasnou příležitost jim kázat a výsledek? Dvanáct jich zůstalo, kdo mu uvěřili.

Nepromarni čas, který ti Pán tady na zemi dal, pro dočasné věci, zážitky, pro zábavu, pro to co těší tělo, ale vlož svou energii do hledání toho, co je duchovní realitou věčného života.

A když se dělíš o evangelium s lidmi, nepřizpůsobuj svou zvěst, kterou říkáš lidem, aby ses jim líbil, aby jim se ta zpráva líbila. Nech to na Duchu svatém. Ty kaž pravdu evangelia, že člověk je hříšný a potřebuje Krista. Kaž Krista ukřižovaného a vyzývej lidi, aby uvěřili Jeho dílu na kříži. Nezaměň životodárné evangelium za poselství lepšího života tady a teď na zemi. Sebekrásnější život člověka bez víry v Krista pokračuje na věčnosti peklem. Sebebídnější život tady na zemi ve víře v Krista vede k věčnému životu v radosti Božího království. Jde o mnoho.

Bojíš se, že ti nikdo neuvěří? Podívej se na největšího evangelistu, nejlepšího kazatele, na Ježíše. A přece z tisíců lidí jemu uvěřilo dvanáct.

Zástupy také nevěřili a žádali znamení.

  • Jan 6:30  Řekli mu: „Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?

Lidská nevěra Bohu je nebetyčná! Právě včera byli nasyceni z toho málo, co měl malý chlapec - zázrak svědčící o Kristově moci nad materiálním světem a oni chtějí znovu vidět znamení! Co dokážeš? Bylo to snad málo? Asi chtěli znovu jíst!

Židé nyní Ježíši říkají: Protože jestli ty jsi poslaný od Boha, pak uděláš aspoň to, co Mojžíš: našim otcům dal na poušti jíst manu, chléb z nebe. A to po 40 let. Tak koukej taky něco dokázat!

Kde je ten obdiv, pro který ještě včera neváhali jít 15 km na pusté místo, jen aby viděli a slyšeli Ježíše? Kam se ztratil ten obdiv a nadšení? Kde se vzala najednou ta skepse?

To proto, že jim Ježíš odhalil pravdu o jejich srdci: hledali nasycení svého těla a nehledali Boha! Nyní vyšly najevo motivy lidí.

Říkejte dnes lidem, že Ježíš je na požádání uzdraví a přijdou zástupy. Řekněte jim, že jsou hříšníci, směřující k peklu a zástupy odejdou. Řekněte lidem v naší zemi, že existuje Bůh a mnozí budou říkat: to je zajímavé, asi to tak je, taky si to myslím. Ale řekněte jim, že se mají podvolit Jeho vůli zjevené v Písmu a přestanou se s vámi bavit!

Chléb, který měli Izraelci, když putovali z Egypta pouští do země, kterou jim Bůh dal, byl ne od Mojžíše, ale darem od Boha! Mojžíš neměl na voze domácí pekárnu na manu - ta padala z nebe od Boha! A nasytila jejich břicha a to na jeden den. Nakonec všichni, co z Egypta vyšli, na poušti zemřeli. Ten chleba je nezachránil.

Ale tady je jiný druh chleba: chleba sestupující od Boha a dávající věčný život (33).

To je pokrm zůstávající pro život věčný: je to Kristus zjevený v Písmu. Vidíte, jak nádherně graduje Ježíšovo zjevení kým je? Postupně buduje skrze Janovo evangelium náš pohled na Něj, abychom viděli postupně víc a víc – ten, co má moc, prorok, vládce nad nemocemi, Pán nad sobotou, sám Bůh. A nyní to všechno graduje: Bůh, který dává sám sebe, abychom skrze něho i my měli život věčný!

To je nejsladší mana, nejvoňavější chleba, jaký duše člověka kdy může znát! Přivoň a ochutnej! A jez dosyta! Protože:

III. Kdo jí chléb od Boha, má život věčný a bude vzkříšen (v. 34-40)

Lidé v zástupu zpozorněli:

  • Tak ty máš chléb z nebe? Tak nám ho dej! (34)

Ale dostali odpověď, kterou nečekali. Čekali snad, že je opět nasytí chlebem a rybami.

  • Jan 6:35  Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.

Ježíš ale opět nemluví o dočasném nasycení, ale o věčném uspokojení lidské duše. A všimněte si, že jim neuložil žádné náboženské úkony, nebo morální pravidla, aby se skrze jejich dodržování nakonec dostali k Bohu. Předložil jim skutečnost, které mají věřit: že jej poslal Otec, o čemž svědčí svými zázraky a že v něm je život.

Tito lidé viděli Ježíšovy zázraky, byli sami nadpřirozeně nasyceni, předtím byli svědky anebo slyšeli o dalších znameních, která mezi lidmi udělal: od proměnění vody ve víno až po uzdravení chromého člověka. A přece v něj zástupy nevěří!

Je to s podivem? Tolik důkazů, nejlepší kazatel, plný soucitu - a oni přesto nevěří! Tisíce lidí to viděly a přece nevěří.

Má smysl kázat evangelium? Má smysl mluvit se sousedy o Kristu? Má smysl stát na pravdě a snášet urážky, pohrdání a posměch spolužáků? Má smysl dokonce za Krista položit život?

Kdyby to bylo na člověku a jeho schopnostech, pak by to vše svůj smysl ztratilo. Nikdo by nechtěl uvěřit, nikdo by nechtěl zůstat Kristu věrný a nebyl by ochotný ztratit svůj pozemský život, aby jej zachránil pro ten věčný.

  • Efezským 2:4  Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, 5  probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Bohu budiž sláva! Je to On, kdo v nás působí, že chceme a činíme, co se mu líbí (Fp 2:13).  Je to On, kdo proměňuje srdce z kamene v srdce živé, které osvobozeno Duchem svatým z otroctví hříchu radostně spěchá do náruče svého Spasitele.

Kdyby nebylo Boží milosti, nikdo by neuvěřil Kristu! Ale Otec dal Synu lidi, kteří k němu jistě přijdou. A Boží vůlí je, aby každý, kdo věří Synu, měl život věčný! Nebude ani jeden člověk, který by se Otci ztratil, ale skrze víru v Krista bude každý zachráněn.

Není v tomto Ježíšově ujištění veškerý potřebný pokoj pro křesťanskou službu zvěstování evangelia? Věřím, že to Ježíš v tuto chvíli říká předně kvůli svým 12 učedníkům. Protože vidět tisíce lidí, jak jdou, aby se setkali s Ježíšem, a když pak slyší evangelium, tak se otočí a jdou znechuceně pryč a nikdo nezbyde – to by porazilo kdejakého služebníka Božího, co káže evangelium. Proto potřebovali ujištění, že Otec dosáhne svého cíle a přivede ke spasení ty, které k tomu určil.

A bratři a sestry, bylo to napsáno i kvůli nám – o co víc jsme my pevní ve víře, než byli apoštolové? Ale Pán je dobrý, On nás ujišťuje o své lásce, abychom neklesali na mysli před tím, co máme před očima, ale ve víře se spolehli na to, co říká.

  • Jan 6:37-40  Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,  (38)  neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal;  (39)  a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.  (40)  Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“

IV. Ježíš - pravý pokrm a pravý nápoj (v. 41-59) 

Židé proti němu reptali (41): "Kdo si myslí, že je, vždyť víme kdo je jeho otec je Josef a matka Marie."

Ve skutečnosti nevěděli nic.

  • Skutky apoštolské 28:27  Neboť srdce tohoto lidu otupělo, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže očima neuvidí a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´

Tak cituje Pán Ježíš i apoštol Pavel Izajáše.

Kolikrát jsme již slyšeli: Ježíš nebyl, nebo: nebyl vzkříšený - to je výmysl, nebo: neumřel na kříži, ale odešel do Indie a tam učil....

Kolikrát jsme již slyšeli: Bůh mě přijme, nepotřebuji žádného Ježíše, protože jsem žil dobrý život a nikomu jsem neubližoval.

Nebo: Rozhodně nebudu věřit nějakému Ježíši Kristu, navíc dva tisíce let mrtvému. Jsi blázen, křesťane! (málem bys mě byl přesvědčil).

Ale takovému člověku říkám: podívej se do svého života: vždyť nejsi schopen nelhat, kolikrát jsi někoho nenáviděl a jak často říkal věci, které druhým ubližovali? Jak se chceš z toho ospravedlnit? Jak se chceš zachránit? Každý musí zaplatit účet...

Židé si také mysleli, že jsou spravedliví. Ale jejich otcové na poušti pomřeli- protože byli bez Krista. Dostali sice chléb, ale ten byl dočasnou výživou těla, které stejně nemohl zachránit od smrti.

Tu je pravý Boží chléb. Kdo ho jí, bude živ na věky! Ježíš Kristus. Nepohrdej jím, snad proto, že je člověk jako ty, i když bez hříchu. Snad jsi čekal pompéznější způsob přijetí k Bohu. Ale kdo se pokoří před Pánem, bude povýšen.

  • Římanům 3:25  Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří.

Jeho si Bůh vyvolil, aby tě zachránil. Jez tento chléb a budeš živ! Ale jak můžu jíst Kristovo tělo?

  • Jan 6:52  Židé se mezi sebou přeli: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“

Židé tomu nerozuměli. Chce snad, abychom byli kanibalové a snědli ho? To je zjevně nesmysl, který jde proti jejich Zákonu.

  • Jan 6:53  Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. 54  Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. 55  Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.

Jak tedy máme jíst Kristovo tělo a pít Kristovu krev? Ježíšovo přikázání zjevně nesměřuje k Památce Páně. To by opět znamenalo, že spasení bude z dodržování vnějších přikázání. Nebe by pak bylo plné těch, kteří bývají účastníky Památky Páně, ale jejich srdce není Pánu vydané skrze víru. Naopak, slavnost Večeře Páně, ukazuje na to samé, co náš text.

Tělo a krev Pána Ježíše tu odkazují na oběť Kristova těla, které vydal na kříži, když umíral za hříšníky. Vedou nás až k vykoupení Jeho smrtí, k Jeho utrpení za nás, k vykoupení, které nám vydobyl, když za nás nesl spravedlivý Boží hněv kvůli našim hříchům.

Krev tu reprezentuje zdroj života. Hospodin říká skrze Mojžíše Izraelcům v

  • Lev 17:11  V krvi je život těla. Já jsem vám ji určil na oltář k vykonávání smírčích obřadů za vaše životy. Je to krev; pro život, který je v ní, se získává smíření.

Kristova prolitá krev přináší smíření s Bohem. Jeho lámané tělo na golgotském kříži je pak chlebem, kterým Bůh sytí naši víru.

"Jíst a pít" tu znamená mít život, a to skrze přijetí Kristovy oběti vírou. To se děje uvnitř člověka, v jeho srdci a nemá to nic společného s vnějšími tělesnými projevy. Kdykoliv někdo pod tíhou vlastních vin a hříšnosti uvěří v Kristovu vykupující oběť, přijme ji za svou a důvěřuje v Kristovo vykoupení, pak jí Jeho tělo a pije Jeho krev. Jeho duše se živí Kristovou obětí, jako se naše těla živí upečeným chlebem.

A tak "tělo a krev Kristova" zde znamenají Kristovo vykoupení a "jíst a pít je" pak znamená věřit Kristu.

Kdo nevěří, že jej Kristus vykoupil na kříži svou obětí, nemůže být spasen. Kdo nejí Kristovo tělo a nepije jeho krev, nemůže být spasen.

Jez tento pokrm a budeš živ. Dá to práci, vytrvalou a pečlivou: číst Bibli, zápasit na modlitbách, poslouchat kázání, bojovat proti pokušení, zápasit o posvěcení.

Usiluj, bojuj, běž, namáhej se,...  Syť se tím chlebem života a budeš plný života!

Jako je Otec věčným zdrojem Synova života, tak i Kristus bude věčným zdrojem tvého duchovního života, tvou výživou. Pojď a zůstávej v Něm skrze víru.

PřílohaVelikost
j_622-59_-_osnova.pdf223.59 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer