Kříž Kristův! (Ř 8,1-4)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Beránek Boží snímá hříchy světa

Pavel Borovanský, 30. dubna 2018, Ústí nad Labem

Pokoj vám milost! Je Velký Pátek, podle tradice den, kdy byl ukřižován Ježíš Kristus. Máme dnes shromáždění, kterým si chceme největší událost v dějinách lidstva připomenout. Přesto že si ji jako věřící křesťané připomínáme při každém pravidelném shromáždění. Přestože si ji jako lidé vykoupení krví Krista připomínáme každý den. Každý den, když se ráno vzbudíme, budíme se jako lidé omilostnění díky Kristu a Jeho oběti. Židovskému národu bylo v Egyptě dáno nařízení, kterým si měli po všechna pokolení připomínat, jak je Hospodin vysvobodil z otroctví v Egyptě. Byl to velikonoční hod beránka.

  • Exodus 12:1-17 Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi: „Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem v roce. Vyhlaste celé izraelské pospolitosti: Desátého dne tohoto měsíce si každý vezmete beránka podle svých rodů, beránka na  rodinu. Kdyby byla rodina malá a na beránka by nestačila, přibere si každý souseda, který bydlí nejblíže jeho rodiny, aby doplnil počet osob. Podle  toho, kolik kdo sní, stanovíte počet na beránka. Budete mít beránka bez  vady, ročního samce. Vezmete jej z ovcí nebo z koz. Budete jej opatrovat až do čtrnáctého dne tohoto měsíce. Navečer bude celé shromáždění izraelské pospolitosti beránky zabíjet. Pak vezmou trochu krve a potřou jí obě veřeje i nadpraží u domů, v nichž jej budou jíst. Tu noc budou jíst maso upečené na ohni a k němu budou jíst nekvašené chleby s hořkými bylinami. Nebudete z něho jíst nic syrového ani vařeného ve vodě, nýbrž jen upečené na ohni s hlavou i s nohama a vnitřnostmi. Nic z něho nenecháte do rána. Co z něho zůstane do rána, spálíte ohněm. Budete jej jíst takto: Budete mít přepásaná bedra, opánky na nohou a hůl v ruce. Sníte jej ve chvatu. To bude Hospodinův hod beránka. Tu noc projdu egyptskou zemí a všecko prvorozené v egyptské zemi pobiji, od lidí až po  dobytek. Všechna egyptská božstva postihnu svými soudy. Já jsem Hospodin. Na  domech, v nichž budete, budete mít na znamení krev. Když tu krev uvidím, pominu vás a nedolehne na vás zhoubný úder, až budu bít egyptskou zemi. Ten den vám bude dnem pamětním, budete jej slavit jako slavnost Hospodinovu. Budete jej slavit po všechna svá pokolení. To je provždy platné nařízení. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Hned prvního dne odstraníte ze svých domů kvas. Každý, kdo by od prvního do sedmého dne jedl něco kvašeného, bude z Izraele vyobcován. Prvního dne budete mít bohoslužebné shromáždění. I sedmého dne budete mít bohoslužebné shromáždění. V těch dnech se nebude konat žádné dílo. Smíte si připravit jen to, co každý potřebuje k jídlu. Budete dbát na ustanovení o  nekvašených chlebech, neboť právě toho dne jsem vyvedl vaše oddíly z  egyptské země. Na tento den budete bedlivě dbát. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení.

Pokud budeme číst pozorně tento oddíl z Exodu 12. Kapitoly, uvidíme zde několik důležitých věcí.

1)      Ve verši dvě vidíme nový počátek. Stanovený měsíc je začátkem měsíců, je první v roce. I my v Kristu začínáme znovu. Jsme nová stvoření v novosti života.

2)      Obětovaný beránek je beránkem bez vady. To je jasný odkaz ke Kristu a Jeho svatosti!

3)      Znamením smlouvy je krev na veřejích. Tak jako krev Kristova je znamením smlouvy, mezi Ním a Jeho lidem.

4)      Po hodu beránka následuje sedm dní bez kvašeného chleba. Kvas je zde i jinde v Písmu znamením hříchu. A hřích má být opuštěn, ponechán v Egyptě. Číslo sedm je pak symbolem plnosti života bez hříchu, a to v Kristu.

5)      Po sedm dní nemá být také vykonávána žádná práce. To je předobrazem odpočinutí od hříchu v Kristu. Hospodin proklel zemi kvůli Adamovi a práce zde na zemi je poznamenaná hříchem. Je úmorná až k smrti, tak jako hřích.

Vidíme, jak nádherným způsobem mluví Písmo v knize Exodus o pravém Beránku a Jeho oběti. O pravém vysvobození z otroctví hříchu a o plném odpočinutí v Kristu. Hod beránka a svátek Hospodinův byl navždy platným nařízením pro všechna pokolení lidu Staré smlouvy a to až do příchodu Ježíše Krista. Až do Jeho ukřižování. Poté už ne! Protože roční beránkové z ovcí a koz ukazovali jako stín věcí budoucích na pravou oběť, která má moc jednou provždy vykoupit a osvobodit od hříchu. Protože je obětí podle Boží vůle! Abraham na Izákovu otázku kde je beránek k oběti odpovídá:

  • Genesis 22:8 Nato Abraham řekl: „Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.“ A šli oba spolu dál.

Tím dosvědčuje, že jen Beránek vyhlédnutý a ustanovený Bohem plně a navždy uspokojí Boží spravedlivý hněv. Pojďme se podívat na pravou oběť pravého beránka. Víme, že je jím Boží Syn, Ježíš Kristus. Budeme mluvit o Jeho oběti a o tom, jaké pro nás dnes má důsledky. Budeme mluvit o kříži Krista. Náš dnešní text zní takto.

Římanům 8:1-4 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

I. Kříž je místem utrpení pro Boha Krista a místem milosti a odpuštění pro znovuzrozeného člověka!

Pavel začíná osmou kapitolu slovy: Nyní však není žádné odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši!

Když jsme dnes na začátku četli o ukřižování z Mk 15, 1-39, viděli jsme krok za krokem utrpení kříže, které musel náš Pán Ježíš nést. Byl zajat hříšníky, byl ostouzen, vysmíván, popliván a zbit ještě před tím, než byl odveden na Golgatu a ukřižován. Slepí, zlí hříšníci se zatemnělou myslí i srdci tupí a haní svatého Boha. Božího Syna Ježíše Krista. Potom ho všemožně bijí, týrají. Odvedou ho na Golgatu a přibijí Ho na kříž. I tam se Kristu zástupy smějí a dále Ho tupí. Ale náš Pán je jako němý. Ač je právě vražděn těmi, které stvořil a o které se jako dobrý, nanejvýše starostlivý Stvořitel stará. Sedm set let před těmito událostmi je o Mesiáši vyřčeno ústy proroka Izajáše toto proroctví:

  • Izajáš 53:1-7 Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na  sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro  nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.

Apoštol Petr vyvyšuje Ježíše Krista slovy dvaadvacátého verše, ve druhé kapitole svého prvního listu. Podle Petra Ježíš `hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest´.

Kristovo utrpení na kříži vrcholí chvílí, kdy je pro naše hříchy odloučen od svého Otce. Milovaný Boží Syn, který byl od věků v náruči Svého Otce, nepoznal nikdy ani na chvilku samotu a odloučení od Toho, kterého miluje věčnou láskou. Od Boha Otce. A v této chvíli Kristovo utrpení vrcholí. Běsnění římských vykonavatelů trestu, fyzické trýznění v podobě bičování a jiného bití není tím, co by našeho drahého Pána soužilo až k smrti. To, co Krista souží. To, co Pána Ježíše vyděsilo a sevřelo Jeho duši, až ke smrtelnému zármutku popisuje dobře např. Mk 14. Kap., to není utrpení těla.

Odloučení od Otce, způsobené tím, že se Ježíš dobrovolně učinil z vůle Otce a pro nás hříchem. To je bolest, to je to největší utrpení, pokoření se a ta největší hrůza smrti, kterou musel milovaný Boží Syn podstoupit! To je ten kalich hrůzy a děsu, který Krista ve 14. kap. Mk zlomí a Ježíš padá před Otcem na tvář a prosí Otce: „ Je-li to možné, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň!“

Vidíme tedy římský kříž, toto místo nejhoršího trestu v dějinách člověka. A ten kříž je místem nesmírného sebezapření a sebeobětování Boha i člověka Ježíše Krista. Je místem nesmírného utrpení Boha i člověka Ježíše Krista. O tom velmi jasně mluví 2. List do Korintu v páté kapitole. Ale mluví ještě i o další věci. Poslouchejme dobře.

  •  2 Korintským 5:17-21 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z  Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

Tím, že Bůh Otec kvůli nám ztotožnil Krista s hříchem a potrestal Ježíše místo nás, mohl nám odpustit a smířil nás skrze Kristův kříž sám se sebou.

Kříž na Golgotě je místem utrpení Božího Syna a místem odpuštění pro všechny lidi, kteří v Krista složili svou naději! Pojďme dál!

II. Kříž je vítězství života nad hříchem a smrtí pro ty, kdo věří!

Římanům 8:2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

Tak tedy nyní již ti, kteří věří Kristu, nepodléhají soudu. Satan, ten dávný prahad, svůdce celé země, nemá, co by žaloval na Bohem omilostněnou církev, na Bohem omilostněné křesťany. Tomu zlému a smrtelně nenávidějícímu hadu nezbylo nic v ruce. Protože Pán Ježíš na kříži zvítězil a Písmo praví.

  • Koloským 2:13-15 Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s  ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství.

 I kdyby Boží dítě tisíckrát za den padlo, síla a moc Kristova kříže jej znovu pozvedne. Boží spravedlivý hněv už nesměřuje proti nám. A to díky Kristově zástupné oběti.

Apoštol Pavel v nádherném listě do Efezu, v listě, který je poetickým, básnickým vyjádřením pravdy evangelia píše:

  • Efezským 1:7 V něm jsme vykoupeni jeho (Kristovou) obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, jíž nás zahrnul…

Vidíme tedy, že moc kříže nás doslova zahrnuje přebohatou milostí. Sloveso zahrnuje, ukazuje na nezměřitelnou Boží dobrotu, laskavost a milosrdenství. Představte si, že stojíte na kraji vesmíru, někde v úplné temnotě a Bůh ve své milosti na vás pošle a soustředí všechno světlo miliard sluncí a hvězd. Nejsvítivější hvězdy, každá supernova, nespočetné zástupy sluncí na Boží příkaz nasměrují všechno své světlo a energii na vás. A drazí přátelé, tento příměr zdaleka nedosahuje schopnosti plně vyjádřit obsah sedmého verše, první kapitoly do Efezu. Jen malinko se blíží obsahu termínu. „ Zahrnuti přebohatou milostí Boží.“ Stejně tak o této Boží neskonalé lásce ke svým dětem mluví i náš dnešní text.

Římanům 8:2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

Zákon Ducha, zákon Boží lásky Agapé, tento životadárný zákon, který má moc porazit zákon hříchu a smrti přišel a přichází do světa i do života člověka jen skrze Ježíše Krista, jen skrze Kristův kříž na Golgatě. Tam byl přibit dlužní úpis každého, kdo věří. A tím byly odhaleny a odzbrojeny mocnosti. Byly vytaženy mocí kříže z úkrytu temnoty, jejich síla byla zlomena a jejich zbraně hřích a smrt jim byly odebrány, vyrvány a vyraženy z rukou. Těm, kteří věří, již nejsou nebezpečné. Apoštol Jan naše bezpečí krásně vyjádřil ve svém prvním listě.

  • 1 Janův 5:18 Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne.

Smrt Krista na kříži je velmi děsivá, hrozná a bestiální! Skoro by se chtělo vykřiknout, že je nelidská! Ale není nelidská, je veskrze lidská, ukazuje na podstatu padlého člověka, na jeho zlé, zkažené srdce. A právě proto se pro nás stává také velmi dobrým ukazatelem hloubky, zvrácenosti a zhoubné síly našich hříchů! Člověk ukřižoval vlastního Stvořitele!

Pro Pána Ježíše byl kříž místem hrozného Božího soudu a trestu smrti, ale pro nás díky tomu se stává kříž místem nového života. Pán Ježíš musel zemřít, abychom my mohli žít! Zákon Krista, zákon lásky a života na kříži porazil zákon hříchu a smrti. Ř 8, 2; Kříž je zemí, je půdou a Ježíš Kristus, Slovo, jejž se stalo tělem, je zrnem.

  • Jan 12:24 Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.

A to je vítězství kříže Krista, to je i vítězství všech křesťanů!

III. Kříž je mocnější než zákon

Spěchejme ale dál do našeho textu.

Římanům 8:3a Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost:

Čteme zde, že Bůh si použil kříž k tomu, aby učinil to, co bylo nemožné pro zákon daný Božímu lidu. Pro zákon Mojžíšův, napsaný na kamenných deskách. Proč a co je pro zákon nemožné?

Pro zákon je nemožné učinit člověka spravedlivým před Bohem. Pro zákon je nemožné přivést člověka k vysvobození z hříchu a smrti, tedy přivést ho k životu. V knize Galatským čteme:

  • Galatským 2:16 víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona `nebude nikdo ospravedlněn´.

A apoštol Pavel píše i Efezanům, že Spasení není z nás, je to Boží dar; není z našich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Ef 2, 9; Vidíme tedy skutečně slabost zákona, jeho neschopnost učinit člověka spravedlivým před tváří Boží. Zákon totiž neřeší příčinu hříchu a smrti. Nejsme hříšníci, protože hřešíme! Ale protože jsme ve své podstatě hříšníci, proto hřešíme. Dovolte mi to vysvětlit. Pohyb i působení hříchu a smrti je vždy zevnitř ven. Když Pán Ježíš mluví o pokrmech, pokračuje potom slovy.

  • Marek 7:18-23 Řekl jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?“ Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. A řekl: „Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“

Od pádu Adama se rodíme se zlým, padlým srdcem. Milujeme tmu a ne světlo. Každý člověk je z tohoto pohledu dítětem ďábla a činí jeho vůli. Pán Ježíš to vysvětluje farizeům a zákoníkům.

  • Jan 8:44 Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v  něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.

A námi velmi často citovaný apoštol Pavel? Opět v listu do Efezu potvrzuje pravdivost výroku z J 8, 44.

  • Efezským 2:1-2 I vy jste byli mrtvi pro  své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu.

Pavel dokonce o zákonu píše, že když přišel, přivodil Pavlovi smrt. Přestože je zákon Boží nanejvýše dobrý, přináší člověku prokletí smrti. Proč?

  • Římanům 7:5-13 Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti. Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona. Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: `Nepožádáš! ´ Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev. Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil, a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt. Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil. Zákon je tedy sám v sobě svatý a  přikázání svaté, spravedlivé a dobré. Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.

Zákon je světlem odhalujícím temnotu lidských srdcí. Zákon je pro nespravedlivé, pro lháře, podvodníky, smilníky, cizoložníky, lupiče a vrahy. Tím vším je zákon vychovatelem ke Kristu!

Zákon je diagnostický přístroj. Je stoprocentní. Nikdy se nemýlí a určí přesně diagnózu. Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Lékařem je Ježíš a lékem, nebo chirurgickým nástrojem je Jeho kříž. Tam Bůh, Kristus na Kříži, učinil to, co byl zákonu nemožné pro lidskou slabost. Jasně tedy vidíme jak v našem dnešním textu, tak i v tom, co Pavel říká v sedmé kapitole Římanům, že problém není ve svatém a dobrém zákoně. Ale v nás, v člověku. Pro naši hříšnost, pro naši slabost ke hříchu a pro hřích nás zákon Boží vepsaný na kamenné desky nemůže učinit spravedlivými, a přivést k věčnému životu.

Na štěstí kříž to láme a zlomil. Kříž ruší prokletí zákona. Na kříži zákon Ducha, vepsaný do našich srdcí v okamžiku našeho obrácení, zlomil moc smrti a hříchu a uvedl nás do věčného života. Přesně jak jsme slyšeli ve druhém verši. Proč a jak to mohl učinit?

IV. Kříž je spravedlivým soudem nad všemi hříchy Kristem zastoupených!

Jsme hříšníci a v Písmu přeci čteme, že hřích přináší smrt? A zasáhlo to celé lidstvo, každého člověka. Víme přeci, že hřích je urážkou Boha a Bůh ho z celého srdce nenávidí? Dokonce nenávidí i svévolného člověka pro jeho hříchy.

  • Žalmy 11:5 Hospodin zkoumá spravedlivého i svévolníka; toho, kdo miluje násilí, z té duše nenávidí.

Také víme o spravedlivém Božím hněvu, který je namířen a dopadne na každého hříšníka. Ř 1, 18; Každý hřích musí být potrestán! Bůh stíhá vinu za každý hřích! Jak je tedy možné, že jsme obživeni křížem k životu, my od narození hříšníci? Upustil snad Bůh od své spravedlnosti? Pojďme spolu s apoštolem Pavlem zvolat rázné Ne. Zvolejme směle „ Naprosto ne!“

Bůh nemůže obejít svou svatou spravedlnost. To by nebyl Bohem. Učinil by něco, co je proti samotné Jeho podstatě, proti Jeho svatosti. Přestal by být svatý! A to je nemyslitelné, nemožné.

Boží svatost je tak nádherná, čistá, dokonalá, zářící a od Boha neoddělitelná! Není svatosti bez Boha a boha bez svatosti. Vždyť oči Boží jsou tak čisté, že ani hledět na zlo nemohou. To říká prorok Abakuk v první kapitole, ve 13. verši. A pokud zlo Boží oči spatří, potom ho Bůh musí odsoudit a potrestat, tak mu velí Jeho svatá spravedlnost! Proč tedy zároveň platí, že je shovívavý, milosrdný a odpouští provinění? Odpověď zní kvůli Kristu. Kvůli kříži Svého Syna! Náš text to dokládá, neoddiskutovatelně.

Ř 8, 3b Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,

Spravedlnosti muselo být a bylo učiněno zadost. Lidský hřích musel a díky Bohu byl odsouzen na lidském těle. Na těle, jaké má hříšný člověk. V takovém těle se totiž Pán Ježíš narodil, sloužil a zemřel na kříži. Toto své tělo ztotožnil kvůli nám s hříchem a vynesl na něm naše hříchy na kříž. Zaplatil dlužní úpis všech, kdo v Něho věří. Mluvíme o takzvané zástupné oběti. On mřel na kříži místo nás. A tím bylo učiněno spravedlnosti zadost. Ježíš naplnil spravedlnost ze zákona a těm, kteří v Něho věří, byla tato spravedlnost přičtena. V Božích očích jsou bez hříchu, tedy jsou spravedliví v Kristu a skrze Kristův kříž. Vzhůru donekonečna a ještě dál! Text pokračuje.

V. Kříž je naplněním spravedlnosti, zdrojem spravedlnosti a pramenem spravedlnosti Božího lidu!

  • Římanům 8:4, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

Na kříži byly uspokojeny dokonalé požadavky Boží spravedlnosti. Tato spravedlnost je přičtena každému, kdo činí pokání a věří evangeliu! To je právní statut. Bůh Otec nás prohlašuje v Kristu za svaté a spravedlivé díky zástupné oběti kříže. Tím je naplněna spravedlnost i v nás. Stává se také pramenem spravedlnosti vyvěrajícím v novém srdci. Žijeme v moci Božích dětí, v moci Božího lidu, který je lidem vyvoleným, národem svatým, královským kněžstvem a přináší světu podivuhodné svědectví o Boží zázračné moci 1 Pt 2, 9! Apoštol Jan to odhaluje hned na počátku svého evangelia.

  • Jan 1:12 Těm pak, kteří ho přijali a  věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Moc nového srdce a tím i nového člověka v nás je neustále vyvěrajícím a posvěcujícím pramenem milosti v každém křesťanovi. A je to znovu o dílu kříže Krista, jen a jen o něm a ne o ničem jiném! Na kříži jsme zemřeli hříchu spolu s Pánem Ježíšem. To v Něm jsme spolu s ním zemřeli hříchu. Již dále nežijeme a ani nemůžeme žít v hříchu a pro hřích! Náš zdroj, nové srdce nás nově směřuje. Proto Písmo mluví o obrácení se od model k živému Bohu. V šesté kapitole Římanům se píše:

  • Římanům 6:1-4 Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli - jak bychom v něm mohli dále žít? Nevíte snad, že všichni kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života.

Znovu a znovu jsme posvěcováni přehojnou milostí kříže. Ačkoli máme poklad v hliněných nádobách a mnohdy upadneme do hříchu, moc kříže je větší. Skrze tuto milost znovu a znovu v pokání a modlitbě jsme obnovováni mocí Ducha Božího a Jeho slova, Písma! Pavel nám to nezamlčuje a radostně oznamuje církvi i celému světu na svědectví, že o Božím lidu a o křesťanovi platí následující. I když jsme někdy slabí a padáme, platí, že…

  •  neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné. 2 Korintským 4:16 -18

Vidíte tu moc Kristova kříže vyvěrající k životu věčnému. Kdo, nebo co vás dokáže odloučit od lásky Boží a vytrhnout z náruče Krista i Otce? Nikdo a nic nezlomí moc kříže ve vás!

Vždyť Bůh Otec neušetřil Svého jednorozeného Syna, ale za všechny věřící Ho vydal. A proto nám již spolu s Kristem a v kříži Krista daroval všechno. My už prostě nemůžeme dostat na této zemi víc! V nebi, tam bude plnost, tam bude, milovaní ještě více, ale zde nemůžeme dostat více, než Kristův kříž. Milujme ho proto, milujme ho vroucně! V něm je náš život. Kříž je ten pramen.

VI. Kříž je výstrahou a připomínkou posledního a věčného soudu, nad těmi, kdo nečiní pokání!

Poslední věcí, kterou zjevuje kříž Kristův, je výstraha, připomenutí posledního soudu a věčného zatracení těch, kdo setrvávají ve vzpouře a hříchu. Ve třetím verši našeho textu jsme četli, že Bůh odsoudil na lidském těle hřích. A jasně jsme si ukázali, že odsouzen byl pouze hřích těch, co věří evangeliu. Ty a nikoho jiného Kristus zastoupil. Pokud by Bůh na kříži odsoudil a potrestal hříchy všech lidí, potom by bylo nespravedlivé kohokoli kvůli hříchu odsoudit na posledním soudu k věčnému zatracení. Za jednu a tu samou věc by Bůh požadoval dvojí trest, jeden od Svého Syna, druhý od lidí, co zůstali ve vzpouře. Bůh není nespravedlivý, je svatý!

Pokud budeme mluvit o obecné milosti, potom můžeme říci, že Bůh kvůli kříži Svého Syna a kvůli všem vyvoleným zůstává shovívavý a trpělivý. I svévolníci díky kříži mohou užívat dobrých věcí tohoto světa. Užívají a přitom se posmívají. Ti však, co odmítají činit pokání, jsou jako nerozumná zvířata, vedená na jatka a nevědí, co přichází. Apoštol Petr varuje.

  • 2 Petrův 3:3 Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: „Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření.“ Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a  zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u  Pána jako tisíc let a `tisíc let jako jeden den´. Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k  pokání. Den Páně přijde, jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.

Vy, Kdo jste v Kristu, radujte se z milosti přehojné, jíž jste zahrnutí od Boha křížem Jeho Syna. Chvalte Boha, velebte Ho a děkujte Mu za Kristův kříž! A vy, kteří spolu se světem tvrdíte, že Bůh je lhář. Že Písmo svaté, o němž sám Bůh svědčí, že je cele vydechnuté Jeho Duchem, je snůška nesmyslů. Vy prosím pamatujte a myslete na den Božího hněvu, na den soudu, který je před vámi. Pro svou nevěru a vzpouru proti evangeliu na vás přijde.

Vždyť Bůh vám to nezamlčel a všem lidem o tom poskytl důkaz a dal jasné varování. A to v kříži Ježíše Krista. V Jeho smrti a jak uslyšíme v neděli především v Jeho vzkříšení. Ježíš Kristus je ten Bůh, Ježíš Kristus je ten člověk, co bude soudit celý svět se všemi hříšnými skutky. A už to učinil, na kříži! Amen!

PřílohaVelikost
r_8_1-4osn.pdf47.88 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer