Milosrdenství chci, ne oběť!

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 2. srpna 2020

 

O Božím láskyplném jednání! ZJ 2, 12-23

 

I. Úvod

Pokoj vám a milost od našeho Pána Ježíše Krista i Boha Otce vy Bohem vyvolení a milovaní! Proč říkám na prvním místě, že jste Bohem milovaní? Proč neřeknu, že jste i mnou milováni a milovaní? Určitě jste! Ale proč to nepovažuji za podstatné? Protože v Písmu čtu velikou pravdu a úžasnou věc o našem Bohu. Čtu o tom, že On nás miloval jako první. Ještě v čase, kdy jsme my byli zatvrzele nepřátelští k Bohu i Kristu!

  • 1 Janův 4:19 My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.

A jiné stejně mocné a nádherné místo je v knize Jeremiáš, kde stojí: „ Hospodin se mi ukázal zdaleka: "Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“ Jr 31, 3

Jak z daleka se nám všem bez rozdílu ukázal Bůh? A jakou láskou si nás všechny zamiloval? Bůh se nám ukázal z nesmírné, nezměřitelné a nekonečné dálky. Ze dvou důvodů. Za prvé miluje nás od věčnosti v Kristu. Ještě dříve, než svět povstal se vším, co je na něm, Bůh nás v Kristu poznal a zamiloval si nás! Daleko na věčnosti to učinil!

 Za druhé je ta nesmírná a nekonečná vzdálenost dána naší vzpourou. Naším hříchem a proviněním. Byla mezi námi nepřekonatelná propast. Náš hřích nás odděloval od Boha. Pán Ježíš musel přijít, umřít a prolít svou krev. Přes propast položil dřevo kříže a na něm sám sebe! Proto je Boží láska, kterou jsme milováni odvěká a věčná!

Bez Boží lásky k Božímu lidu, by nebyla žádná láska Pavla Borovanského, nebo kohokoli jiného k Božímu lidu! Možná by už nebyl ani žádný Pavel Borovanský. Ve své vzpouře a ve svém hříchu zetlel by jako list, který opadl ze stromu. Kolik takových je? Ale Bůh si nás všechny i mne zamiloval. Přemýšlejme o tom v srdci, se zamčenými ústy a v tichosti. Zkoumejme, jaký to div učinil Hospodin pro svého spravedlivého Krista a v Něm i pro své další v Kristu spravedlivé děti! Pro nás. Pro Boží lid!

Dnes budeme sledovat Boží lásku v Božím konkrétním jednání s námi. Uvidíme, jak Bůh jedná. Jak miluje, jak povzbuzuje. Jak v lásce kárá a i trestá, pokud si nebereme Jeho slova k srdci! Budeme ve ZJ 2, 12-23. Zde stojí psáno.

  • Zjevení Janovo 2:12-23  Andělu církve v Pergamu piš: Toto praví ten, který má ostrý dvousečný meč: "Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn satanův. Avšak pevně se držíš mého jména a nezapřel jsi víru ve mne ani ve dnech, kdy můj věrný svědek Antipas byl zabit mezi vámi, tam, kde bydlí satan. Jen to mám proti tobě, že u sebe máš zastánce učení Balaámova. Jako on učil Baláka svádět syny Izraele, aby se účastnili modlářských hostin a smilstva, tak i ty máš některé, kteří zastávají učení Nikolaitů. Proto se obrať! Ne-li, brzo k tobě přijdu a budu s nimi bojovat mečem svých úst. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává." Andělu církve v Thyatirech piš: Toto praví Syn Boží, jenž má oči jako planoucí oheň a nohy jako zářivý kov: "Vím o tvých skutcích, lásce a víře, službě a vytrvalosti; vím, že tvých skutků je čím dál více. Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na modlářských hostinách. Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva. Hle, sešlu na ni nemoc a do velikého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží, jestliže se od jejích činů neodvrátí; a její děti zahubím. Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce člověka, a každému z vás odplatím podle vašich činů.

Odkazy: Iz 63, 9; 1 J 4, 19; Jr 31, 3; ZJ 2, 12-23;

 

II. První je vždy Boží charakteristika, potom povzbuzení a pochvala.

A. Kdo je Bůh?

Chtěl bych, abychom si ukázali, jak Bůh postupuje a jakým způsobem s námi jedná. Snad to dobře pochopíme a budeme Boha v Jeho moudrosti napodobovat. To první, co ale vidíme v našem textu, kde Bůh mluví ke dvěma sborům církve je věc, u které musíme začít. A to vždy. Musíme začít u Boha samotného. U poznání, kdo On je a jaký je! Všimněte si následujících vět. Nejprve když Pán mluví ke sboru církve v Pergamu.

  • Zjevení Janovo 2:12 Andělu církve v Pergamu piš: Toto praví ten, který má ostrý dvousečný meč:

A když Pán Ježíš oslovuje církev v Thyatirech začíná slovy: „Toto praví Syn Boží, jenž má oči jako planoucí oheň a nohy jako zářivý kov:“ ZJ 2, 18

V obou případech Pán začíná stejně. „Toto ti pravím.“ Ale v obou případech k tomu doplňuje něco, co Ho charakterizuje a ukazuje nám to o Něm, kdo a jaký je! Boží Syn je ten, kdo má ostrý dvousečný meč a Boží Syn má také oči jako planoucí oheň a nohy jako zářící kov!

Jak si vysvětlíme tyto charakteristiky. Je Pán Ježíš někým, kdo třímá skutečně v rukou hrozivou zbraň? Má místo očí plameny ohně a nohy z kovu? Co nám Boží Syn o sobě říká?

Myslím, že odhalit podstatu dvousečného meče nebude těžké. Ve ZJ 19, 15 čteme o meči, který vychází z úst jezdce, jehož jméno je Věrný a Pravý. Ten meč, který je tak ostrý a účinný ve své práci je Boží slovo. A ten, kdo ho třímá je vtěleným Božím slovem. On je ten soudce určený od věků, aby soudil celý svět. Kristem bude svět souzen, slovem Krista bude svět souzen. Kristem a Jeho slovem jsme také posuzováni i souzeni my samotní, a to k našemu užitku a k nápravě.

Oči jako oheň zase mluví o tom, že Bůh vidí naprosto všechno a všude. Nic mu neunikne. Žádný čin, ať už je jakkoliv skrývaný ve tmě. Ani žádný počin naší mysli a nejskrytější zákoutí našich srdcí. Opět nás to vede k poznání Božího soudu. Zářivý kov nohou v kontextu výhně, o které čteme ve ZJ 1, 15 ukazují to, že soud Kristův stojí na Jeho dokonalé svatosti a čistotě. Ten kov je přetavený, přečištěný, je ryzí a bez nečistot. Září a žhne Ježíšovou svatostí! Ten kov ale také značí pevnost, neochvějnost a dokonalou spravedlnost Kristova soudu. Ježíš je ten Soudce, který pevně sedí a kraluje na trůnu dokonalé spravedlnosti, která je Jeho podstatou.

Když půjdeme do Písma hledat počátek moudrosti kam půjdeme? Zdalipak ne do žalmu 111.

  • Žalmy 111:10 Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy!

Bojíte se Hospodina? Máte opravdovou Boží bázeň v srdci? Bázeň, která předchází váš hřích a vy se bojíte hřešit proti Bohu? Máte bázeň, která vaše srdce naplňuje zármutkem nad poznáním vaší hříšnosti, a tak vás bolí každé poznání každého hříšného sklonu, který Bůh odkryl? Vede vás Boží bázeň tou nejkratší a nejrychlejší cestou ke kříži Ježíše Krista, když padnete? A to i když se bojíte v tu chvíli k Němu spěchat?

Nebojte, nemusíte odpovídat. Protože platí následující. Kdo by neměl takovou Boží bázeň, když hledí do našeho textu na syna Božího. Jehož oči jsou jako plameny ohně a nohy jako výhní přečištěný a zářící kov. Kdo by neměl tuto bázeň před Synem Božím, který je vtěleným Božím slovem a který soudí svým svatým slovem, mečem nejostřejším. Bůh nám říká, kdo je a jaký je. Je dobré mít bázeň! To je počátek moudrosti. Bez toho nic dalšího není a proto: Bojme se Boha!

 

B. Bůh nás chválí a povzbuzuje na prvním místě!

Pojďme se ale podívat na to, jak Bůh dále jedná a koná. Poznejme to, co přichází jako druhá věc v pořadí poté, co nám Bůh řekl, kdo a jaký je! Protože možná budeme všichni překvapeni. A doufám, že mile. Dospěli jsme všichni k poznání toho, že Bůh je dokonale svatý. Ví o nás všechno. Všechno vidí a zná. Poznání Boha by mělo budit v našich srdcích bázeň a zkroušeného ducha nad poznáním vlastní hříšnosti. Náš Bůh je Bohem bázeň budícím! Autor listu Židům píše ve dvanácté kapitole.

  • Židům 12:28-29 Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou. Vždyť `náš Bůh je oheň stravující´.

A nyní tento Bůh, který je strašlivý ve svém hněvu, místo toho, aby na nás vlítl jako uragán mluví naprosto pro nás nepochopitelně! Poslouchejte pozorně se mnou! Sboru do Pergamu:

  • Zjevení Janovo 2:13  "Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn satanův. Avšak pevně se držíš mého jména a nezapřel jsi víru ve mne ani ve dnech, kdy můj věrný svědek Antipas byl zabit mezi vámi, tam, kde bydlí satan.

A sboru do Thyatir:

  • Zjevení Janovo 2:19  "Vím o tvých skutcích, lásce a víře, službě a vytrvalosti; vím, že tvých skutků je čím dál více.

To je absolutně skandální! Nebo snad ne? Bůh, který je třikrát svatý, jak čteme v Iz 6, 3. Bůh, jehož oči jsou tak čisté, že nemohou ani pohlédnout na zlé. Což máme zaznamenané v Ab 1, 13. Tento Bůh, který ze své dobré a dokonalé podstaty ve chvíli kdy nás chce pokárat, jak začíná jednání s námi? Začíná pochvalou a povzbuzením. Nevlítne na nás, nesejme nás, nezboří a nezdeptá nás! Bylo by spravedlivé a biblické, kdyby se zabýval hříchem a tím, co je špatné. Vždyť mi přeci víme, že každý jeden hřích má moc nás oddělit od Boha a také nás odděluje.

  • Jakubův 1:14  Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. 15  Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

Ale Bůh je milostivý, nanejvýše slitovný a jímá ho lítost nad každým naším soužením. Náš Bůh je trpělivý a laskavý. Mohl by burácet, sesílat hromy a blesky. Jít po nás jako po kořisti. Ale On začíná povzbuzením a pochvalou.

Jak vidíme v obou verších, třináctém i devatenáctém Bůh začíná ujištěním o tom, že dobře, dokonale zná naši situaci. Ví o ní.  Říká dvakrát vím! A to je věc, která nás musí povzbudit sama o sobě. Ale také nás musí uvést do veliké bázně.

Když Bůh kárá. Tak On vždy ví. Nemá pocit. Nemyslí si, že…. Nejedná na základě přenesených informací od druhých, že někdo někde něco o někom tvrdil! Neargumentuje slovy jako třeba. „Myslím si, mám pocit, že.“ Neřekne slova jako: „Prý je mezi námi svár a špatnost, slyšel jsem to někde, někdo to říkal, už si nevzpomenu kdo, ale slyšel jsem to.“

Taková argumentace není postavená na pravdě, na nezpochybnitelných faktech. Je postavená v podstatě na pocitech, představách a domněnkách. Bůh není jako my, On vždy ví. Bez pochybností, absolutně a s jistotou. A jen v takovém případě kárá. Vím, že má proti nám v tom výhodu, je Vševědoucí, ale to nás neomlouvá, jednáme-li jinak!

Pokud my káráme a napomínáme proto, že si něco myslíme, něco nějak cítíme, nebo dokonce proto, že nám někdo něco řekl a někdo něco nějak vidí. Potom jsme mimo a nejspíš hřešíme a proviňujeme se rychlým, špatným a zle podloženým soudem. Musíme vědět, jako Bůh ví. Musíme mít jistotu podloženou Božím slovem. Písmem. Jinak je lépe mlčet. Písmo říká, že máme vše zkoumat, zlé odmítnout a dobrého se přidržet! 1 Ts 5, 21

Bůh tedy vždy ví, a navíc začíná slovy pochvaly a povzbuzení za konkrétní naše skutky.

První církvi Bůh říká: „Vím, že bydlíš na tak strašném místě, kde přebývá satan a dokonce tam již byl jeden z vás pro víru zabit. Přesto se držíš Mého jména nezapřel jsi víru!“

A druhé církvi Bůh říká něco podobného: „Vím o tobě dobře, o tvých skutcích, tvé lásce a víře. Vím, že vytrvale sloužíš a v tom všem rosteš a tvých skutků víry přibývá!“

Tak už víme, kdo a jaký Bůh je. Vede nás to správně k bázni před ním. Abychom ji měli a v ní jednali. Také jsme poznali, že Bůh by sice mohl jako dokonale svatý Pán mluvit jenom o naší nedostatečnosti a hříchu. Místo toho ale povzbuzuje a chválí za skutky, které nám sám daroval, a které bychom bez Něho a mimo Něj nikdy ani nepoznali. Napodobujme Ho! Učme se od Něj! Jednejme s druhými v bázni před Bohem, jen když víme a jsme si jisti. Jen když jsme si skutečně a do hloubky vědomi Jeho svatosti a naší vlastní hříšnosti.

A když už jsme si jisti a jdeme kárat, mějme stejně jako Bůh na paměti vše dobré, co můžeme u druhých nejprve pochválit. Milosrdenství chci, ne oběť! To říká Bůh.

Odkazy: Ž 111, 10; Žd 12, 28; Iz 6, 3; Ab 1, 13; Jk 1, 14-15;

 

III. Druhé je pokárání s výzvou k jednání podle Boží vůle.

A. Pokárání míří vždy konkrétně k našemu špatnému jednání.

Když nyní postoupíme dál k našemu textu. Uvidíme další důležité věci. Do Pergamu směřují tato Pánova slova:

  • Zjevení Janovo 2:14-15 Jen to mám proti tobě, že u sebe máš zastánce učení Balaámova. Jako on učil Baláka svádět syny Izraele, aby se účastnili modlářských hostin a smilstva, tak i ty máš některé, kteří zastávají učení Nikolaitů.

A do Thyatir směřují jiná, ale podobným způsobem mířená slova:

  • Zjevení Janovo 2:20-21 Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na modlářských hostinách. Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva.

Jaké duchovní principy důležité pro náš život vidíme v našem dalším textu?

Všimněte si, že Bůh míří své pokárání ke konkrétnímu našemu skutku, či jednání, které považuje za špatné. „To mám proti tobě, že u sebe v církvi máš Balaámovce, modlářské smilníky.“ To říká církvi v Pergamu.

A církvi v Thyatirech: To mám proti tobě. „Trpíš u sebe Jezábel a její stoupence. Svádí ke smilstvu a modlářství.“

Rád bych, abychom si uvědomili zásadní věci. První je, že Bůh neříká jsi takový, nebo makový. Máš tyto hříšné sklony, nebo tyto hříšné sklony. Když Bůh kárá, nebere dialog s námi osobně jako konfrontaci sebe a nás. Neříká, jsi náladový, máš sklon k hněvu, ke lži, ke smilstvu. Nebo jsi málo přímý, podrážděný. Málo vřelý a málo vstřícný. Nebo dokonce jsi charakterově celý  špatný. Může nás ve ztišení a v modlitebním pokojíku na tyto věci upozornit a ukázat nám je, pokud jsou pravdou, ale když nás napomíná, jde vždy o konkrétní jasné pochybení, či hřích.

Proč? Protože náš statut před ním je pevně daný. Jsme Jeho děti. A jsme Jeho svaté děti. Bůh nás oblékl do Kristovi spravedlnosti! Hledí na nás, jako na svaté!

  • Římanům 1:16-17 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Bůh zná naše hříšné sklony, všechny a lépe než kdokoli jiný. Ale vždy, když nás kárá, mluví o konkrétním selhání, chybě, či provinění. Zde jsi chyboval, zde jsi selhal a selháváš, zde jsi hřešil tímto konkrétním způsobem a není to poprvé! Osobní invektivy a narážky Bůh vynechává. Vždy ukáže na konkrétní chybu, či provinění a osvětlí ho velmi jasně!

Proto bychom se měli i my varovat osobních útoků, narážek a poukazování na podle nás špatné charakterové vlastnosti. To je špatná, tělesná a hříšná cesta. To je snižování našeho bratra, za kterého tekla Kristova krev. Před tím nás Jakub důrazně varuje ve čtvrté kapitole svého listu. Navíc víme, že všichni jsme takoví byli a naše stará přirozenost taková zůstává i dál! Ef 2, 3, nebo…

  • Efezským 5:8  I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem.

Jakub a Písmo ukazuje, že tělesné a hříšné jednání má původ v našich padlých vášních. Jakub ukazuje na naši pýchu, která za tím stojí. Před takovým jednáním bychom měli mít Boží bázeň, víme přeci kdo a jaký Bůh je. Mluvme proto vždy jako Bůh o konkrétním, jasném selhání, chybě, či hříchu. O tom, co je prokazatelné, zdržme se soudu nad lidským srdcem. Suďme jasné skutky!

 Za prvé, nejsme Bůh a nevíme všechno. On vidí a ví, my ne! Za druhé dobrý Bůh ve své moudrosti ví, že takto osobně vedená konfrontace v srdci padlých hříšníků vzbuzuje spíše vzdor, než lítost a pokání. On nás prostě zná lepe než my sami!

 

B. Cílem Božího kárání je vždy naše dobro, obnova a náprava!

Další důležitou věcí je poznání Božích dobrých pohnutek, které Boha vedou k tomu, že nás kárá, napomíná, vyučuje a vychovává.

  • 2 Timoteovi 3:16-17  Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Božím dobrým cílem je to abychom byli Božími lidmi náležitě připravenými ke všemu dobrému, co je z Boha a Boží. Jeho cílem je naše posvěcení. Ne to, aby nám Bůh dokázal, že On je ten, kdo má pravdu a my jsme ti ubožáci, co se vždy mýlí.

Takže Bůh na prvním místě naplňuje naše potřeby. Hledí na nás. On, který jediný má život sám v sobě. Stvořitel a Pán všech bytosti, všech věcí a celého stvoření. Světů duchovních i viditelných. Když vy jdete pokárat, vždy by to mělo vést k naplnění potřeb káraného.

Vždyť Bůh přeci prokázal na de vší pochybnost, že mu jde o nás. Ano víme, že vše, co činí, činí ke své slávě. Ale nemůžeme na to nahlížet jako na nějaké sebe středné jednání. Bůh nemůže jinak než vše na prvním místě konat ke své slávě. Ale Písmo jasně praví, že Bůh je láska 1 J 4, 8. A Bůh velmi jasně prokázal, že Jeho láska jedná ve prospěch druhých. Bůh za nás obětoval nejcennější a nejdražší poklad, svého Jediného, svatého Syna. Syn v lásce a poslušnosti poslechl Otce. Dal Otci sám sebe jako dar a oběť jedinou přijatelnou a dostačující. Ef 5, 2. A také Bůh Syn položil život za nás, za své přátele. Podívejme se spolu na to:

  1. To vše se stalo, abychom my byli přivedeni před Boží tvář a Boží trůn jako svatí a bezúhonní Ko 1, 22.
  2. Abychom rostli do podoby Krista a do Jeho zralého lidství Ef 4, 13.
  3. Dokonce cílem Božího dobrého jednání je, aby ti, kteří Ho nenáviděli, měli podíl v Kristu a skrze Krista na Jeho svatosti. Pisatel listu Židům o tom svědčí.
  • Židùm 12:10 A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.

Pokud tedy půjdete za bratrem ho pokárat. Ukázat mu na jeho chyby, selhání, nebo dokonce hřích tak vaším cílem musí být přesně to samé, co je Božím cílem. A nemůžete to činit jinak a jiným způsobem než Bůh. Na prvním místě musíte Boha dobře znát a být sami plní Boží bázně a zkroušeného, zarmouceného ducha i srdce. A váš zármutek musí vycházet z bázně před Bohem, ze skutečného poznání této Boží bázně a z dobrého poznání především vaší vlastní hříšnosti. To není věc jednoduchá a lehká. Ale Bůh nás zná. Proto nás varuje. Bůh ví, že nás všechny nejvíce na druhých dráždí to, v čem sami nejvíce selháváme. A tak ti největší napomínači brojí mnohdy jenom proto, že hřích jejich bratra si jim dovolil připomínat jejich vlastní selhání a selhávání v dané konkrétní oblasti. Proto nás to tolik dráždí, takoví jsme. Na mé ženě mě nejvíce rozčiluje to, čeho se sám mnohdy dopouštím.  Proto Ježíš říká:

  • Matouš 7:3-5 Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?  Anebo jak to, že říkáš svému bratru: `Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka´ - a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

Pamatujme v Boží bázní, že vyjmout trám ze svého oka je operace těžká a bolestivá. Hrubá, krvavá a drsná, ale vyjmout třísku z oka bratra je mnohem jemnější zákrok než hodinářská práce. A pamatujme na to, že náš vlastní hřích je vždy kláda a bratrův vždy tříska. I kdybyste vy někoho napadli pouze slovně, a váš bratr někoho napadl fyzicky. Vždy můj hřích je v Božích očích ten větší a zlejší problém v mém životě!

Odkazy: Ř 1, 16-17; Ef 5, 8; 2 Tm 3, 16-17; 1 j 4, 8; Ef 5, 2; Ko 1, 22; Ef 4, 13; Žd 12, 10; Mt 7, 3-5;

 

IV. Třetí je výstraha, že budeme-li neposlušní, bude Bůh jednat sám.

A. Bůh je trpělivý a milující

V posledním bodě Božího jednání s námi si zopakujeme věci, které už víme, plus jednu pravdu, která by nás neměla nechat klidnými. Podívejte se na to, co Bůh říká dále do Pergamu o situaci s Nikolaity:

  • Zjevení Janovo 2:16-17  Proto se obrať! Ne-li, brzo k tobě přijdu a budu s nimi( Nikolaity) bojovat mečem svých úst. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává."

A co vzkazuje do Thyatir?

  • Zjevení Janovo 2:21-23 Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva. Hle, sešlu na ni nemoc a do velikého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží, jestliže se od jejích činů neodvrátí; a její děti zahubím. Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce člověka, a každému z vás odplatím podle vašich činů.

V obou textech vidíme dobře Boží důraz na trpělivost a laskavost. Bůh je svatý a už jsme si řekli, že z pohledu své svaté spravedlnosti a nenávisti k hříchu by s námi mohl jednat velmi tvrdě a nekompromisně, protože za své hříchy všichni zasluhujeme smrt! Ř 6, 23

Do Pergamu Bůh vzkazuje velmi naléhavě: „Obrať se, čiň pokání. Odděl se a vyobcuj ty modláře ze svého středu.“ A pak dodává, kdo má uši ke slyší, ať slyší, protože ten, kdo slyší a jedná podle toho, co slyší, bude odměněn. Bude jíst ze skryté many a bude navěky uveden do obecenství se svým Bohem. Znovu bych chtěl zdůraznit, že cílem Božího i našeho jednání s druhými, pokud kázníme má být obnova a náprava. Posvěcení našeho bratra a sestry. Každá jiná pohnutka, než láska k bratru a obnova bratra je hřích. Pokud nám jde o trest a o to dát bratrovi za vyučenou, jsme mimo.

Do Thyatir Bůh volá podobně, a přesto i jinak: Znovu vybízí církev, aby se oddělila od činů Jezábel. Ale už nezakončuje jako u Pergamu povzbuzením. Nemluví o věčné maně, ale o soudu a konečném trestu. Na začátku je Boží laskavost a trpělivost. Bůh dal Jezábel dost času k pokání, ale potom pokračuje:

  • ZJ 2, 21nn-23 ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva. Hle, sešlu na ni nemoc a do velikého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží, jestliže se od jejích činů neodvrátí; a její děti zahubím. Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce člověka, a každému z vás odplatím podle vašich činů.

Vidíme, že Bůh je trpělivý a je milující. Ale právě proto, že je milující musí také spravedlivě potrestat zlo, které se před ním nechce sklonit v pokání. Všechny církve poznají, že Bůh vidí do nitra i srdce každého z nás! Každému z nás odplatí podle našich činů!

Už máme bázeň? Je naše srdce ve světle této pravdy zkroušené nad naším hříchem? Můžeme si namlouvat co chceme. Můžeme klamat sebe i druhé lidi, celou církev. Ale nemylme se Boha neoklameme. On ví, On vidí! Zná přesně a dobře vše o naší situaci a duchovním stavu. Přesně jak to říká v našem textu.

Na jedné straně se můžeme spolehnout na to, že pokud Mu patříme, jsme chráněni láskou, která nemá nikde v celém stvoření obdoby. Ale také se můžeme spolehnout na to, že tato láska právě pro svou dokonalost neponechá žádné zlo bez soudu! Ani zlo v církvi, zlo páchané v naší nevědomosti námi samotnými!

Ta varovná slova o tom, že Bůh bude soudit každý skutek, to nejsou slova určená nevěřícím! Stojí tam doslova: „tu poznají všechny církve, že já vidím všechno a budu soudit každého z vás křesťanů podle jeho skutků!“

Už máme skutečnou bázeň?

 

B. Aplikace

Pojďme si udělat malou rekapitulaci. Bůh nás vede k tomu, abychom se ho snažili poznávat a co nejvíce znát v Duchu svatém a pravdě! Bůh nás vede k tomu, abychom měli jistotu opřenou o zkoumání a Písmo. Mt 18, 15-17 mluví jasně o tom, že musíme mít jistotu, že náš bratr skutečně hřeší. Jen v tom případě, že prokazatelně na základě Písma hřeší, ho smíme a máme jít pokárat. Naše pocity, smyšlenky a slova druhých nic neznamenají! Dokonce i kdyby ta slova mluvil kdokoli, kdo je v našich očích moudrý a Bohem obdarovaný a je pro nás v určitém smyslu autoritou. I takový sourozenec je jen člověk, hříšný, padlý a omilostněný.

Vždy máme usilovat o to, abychom hledali a také viděli ty dobré věci u našich bratrů a začínali pochvalou a povzbuzením, než přejdeme ke kárání.

 Vždy se musíme zdržet osobních útoků i toho, abychom cokoli stavěli na tom, že i Franta a Josef říkají to co já, vidí to jako já, a proto je to pravda a basta fidli! Naše argumentace musí vždy stát na Písmu, ne na lidech. Či čemkoli jiném!

Vždy musíme pamatovat na to, že největším zlem a problémem v životě mém, mé rodiny a mého sboru je především můj hřích. I když já jsem možná jen zloděj a můj bratr je možná vrah! Pamatujme na třísky a trámy, na to, že Bůh nás všechny dokonale zná a ví! Mějme tedy bázeň a srdce zkroušená Božím zármutkem především nad sebou samými, ve vědomí toho, že nejvíce nás dráždí to, co nám připomíná a ukazuje naše vlastní selhání a hřích. Vždyť víme, že nám všem je vlastní rčení, o zloději, který křičí chyťte zloděje a o služebníkovi, jemuž bylo odpuštěno velmi mnoho a škrtí spoluslužebníka pro pár drobných! Svádět svůj duchovní stav před Bohem na selhání a hříchy druhých je pokrytectví a lež!  Amen!

Odkazy: Ř 6, 23; Mt 18, 15-17;

Osnova kázání