Milost poslušnosti (1Pt 2,18-20)

1 Petrův 2:18  Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým. 19  V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. 20  Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem.

Úvod

Drazí bratři a milované sestry, sourozenci Kristovi prolité krve, milí hosté a hledající, než přistoupím dnes k vlastnímu výkladu, chtěl bych vyjádřit vděčnost a velikou radost, jakou mám v Kristu z každého z vás!

Raduji se společně s vámi, že dnes bude křtěn můj nejstarší syn! Modlím se za něho 12 let a nejen já. Ale mnoho dalších mužů a žen.

A raduje se celé nebe před svatým trojjediným Bohem, když jediný hříšník činí pokání Lk 15, 7. Dnes Pavel veřejně vyzná svou víru a naději v Ježíši Kristu. A my velebíme a chválíme našeho Boha Otce, který Pavla probudil v Kristu ze smrti do života, tak, jako nás.

Druhým důvodem mé radosti a vděčnosti je, že v úterý po biblické hodině jsme měli setkání mužů, kde jsme se bavili o další cestě našeho sboru i o misii v Praze, na kterou jak věříme, vyslal náš Pán a Spasitel Ježíš Jardu a Alenku Kernalovi.

Byl jsem velmi povzbuzen z tohoto setkání, protože jsme si mohli všichni uvědomit, jaká veliká milost spočívá na našem malém sboru.

 Viděli jsme jednotu v Duchu svatém, jednotu mysli i spolupráci Kristova těla v praxi.  Viděli jsme, jak skutečně potřebujeme jeden druhého a já jsem vděčný za Honzu i Jardu, kteří od počátku usilují o tuto jednotu a vedou sbor k jejímu společnému hledání a budování.

Tak jsme si mohli společně uvědomit to, jak nesmírné je bohatství Boží dobroty a milosti. Jsme nepatrní, ale máme výsadu poslat obdarovaného služebníka z vlastních řad a nemusíme se bát, že se nám zde nebude dostávat stejné milosti a štědrosti od Otce našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Je před námi budoucnost, do které nemůžeme nahlédnout, a kterou zná jen Bůh, ale na základě toho, co jsem říkal, můžeme směle vykročit vírou v našeho Pastýře, který nás opatruje k věčnému životu a doufat, že pokud se budeme držet Jeho slova, bude s námi Jeho svatá štědrost i požehnání, ať už bude budoucnost jakákoli. Protože Bůh je věrný a nemůže zapřít sám sebe!

Proto bych vás chtěl všechny povzbudit jako ty, kteří byli uvedeni do svobody poslušných Božích služebníků, tak, jak o tom čteme v 1 Pt listu.  Proč zdůrazňuji slovo poslušnost? No, protože služebník bez poslušnosti není žádný služebník! A protože poslušnost Bohu a z ní vycházející způsob života je právě námětem 1 Pt listu, kapitol, které spolu právě procházíme.  Jsme Boží služebníci, a proto nám záleží na tom, abychom byli shledáni věrnými. Žalm 119 říká:

  • Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. 2  Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. 3  Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.

Takovými toužíme a usilujeme být, ne na prvním místě kvůli sobě. Toužíme oslavit ne sami sebe, ale Boha, který nás tak miloval, že za nás dal to nejcennější. Svého vlastního Syna Ježíše Krista. Toužíme oslavit tohoto Krista, protože se zřekl své slávy Boha a ponížil se k nám.

Vyměnil svou svatost za naše hříchy. Ne tak, že by přestal být svatým, ale vzal na sebe naše hříchy, zaplatil za ně smrtí na kříži a tím porazil moc hříchu nad námi. Otec Ježíše Krista i Otec náš, dnes hledí na nás skrze dílo svého zplozeného Syna, jako na spravedlivé a svaté.  Ježíš zemřel za naše hříchy, Ježíš vstal z mrtvých mocí své svatosti pro naše ospravedlnění! 

Proto jsme dnes zde, abychom naslouchali spravedlivým soudům a úradkům našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista.  Pojďme se nechat vyučovat i dnes tím, co nařizuje požehnaný Hospodin ve svém slově.

  • 1 Petrův 2:18  Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým. 19  V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. 20  Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem.

Odkazy: Lk 15, 7; Ž 119, 1 – 3;

1. Služebníci Boží a pozemští páni

a)      Nesmírná moc a cena Krista

Když se podíváme na 1 Pt, uvidíme na jeho struktuře v jeho první kapitole, že Petr mluví o velikých věcech, které se nám staly skrze milost Boží a dílo Ježíše Krista! Staví nám před oči ten největší zázrak, jaký jen můžeme spatřit a jehož můžeme být přímými a osobními účastníky. Nejde o nic menšího, než o naše nové narození. Znovuzrození z Boha.

Bůh nás vyvolil, předem vyhlédl a posvětil svým Duchem skrze očistnou koupel Kristovi svaté krve! Jsme Boží děti a dědicové nádherných skutečností. A jsme střeženi nepřemožitelným Bohem skrze víru, kterou nám daroval. To je ta první skutečnost, sdělovaná Petrem. Vzácný a nejvzácnější zázrak evangelia, pokání a znovuzrození!

Ne uzdravování, ne proroctví, ne jazyky a mocné činy, po kterých touží velká část dnešní tělesně smýšlející viditelné církve a staví je na první místo, protože učí, že bez nich nemůže být!  Jeden křesťan napsal do ZOdu, že bez projevů těchto darů není církev církví. Takové tvrzení není ani v souladu s učením Písma svatého, ani pravdivé z hlediska historické skutečnosti.

My ale tvrdíme, že to, bez čeho nemůžeme jako křesťané a církev být, je Kristus v nás. Znovuzrození hříšníka ze zkázy a smrti k životu věčnému v Kristu Ježíši. Bez Krista, bez zázračné moci Jeho evangelia není církev církví!

  • Efezským 1:3  Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; 4  v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. 5  Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny 6  a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

 To je ta nádherná zvěst, zastiňující vše ostatní! Petr tuto neuvěřitelnou, nadpřirozenou skutečnost Boží moci staví do protikladu k tomu, čím procházela církev tehdy a prochází i dnes. Strasti, soužení, nepřátelství i pronásledování ze strany padlého světa, padlých lidí. A hlavní poselství je, vytrvejte, stojí to za to!

Kristus, ten vzácný a uhelný kámen vám za to stojí. Nepochybujte a věřte. Kristus je nade vše ostatní.  Utrpení a soužení tohoto věku není ničím proti bohatství a neskonalé dobrotě požehnání v Kristu. Proti budoucí slávě, kterou obdržíme jen díky Kristu a jen v Kristu. Veškeré požehnání všech nebeských darů. Jak bychom mohli doufat v něco většího?!

b)     Požadavek svatého života

Proto klade již v první kapitole Bůh ústy Petra požadavek na odhodlaný svatý život křesťanů. Ve verši 13 až 15. Máme se upnout k té svaté slávě a moci evangelia, zázraku, který z lítých vlků činí poslušné ovečky. Nedejte se opanovat vůlí padlých těl, promlouvá k nám Pán Bůh ústy apoštola Petra. Buďte svatí v celém způsobu života, protože já jsem svatý. Nádherná zvěst první kapitoly, která se stala skutečností v našich životech. Ježíš nás vykoupil, jsme nová stvoření!

c)      Dobré dílo v Kristu stojí za to konat i ve zlém, zvráceném světě!

A pak v druhé kapitole jsme viděli již konkrétní oblasti života věřících. A Petr stále používá tu základní myšlenku, jednejte svatě a dobře navzdory a v protikladu ke zlu a utrpení tohoto světa!

Protože Kristus je tím nejvzácnějším co máte, protože jste díky němu rod svatý a vyvolený, hlásejte Jeho mocné evangelium vzorným způsobem života mezi lidmi. Podřizujte se pro Krista všem vládám a lidským zřízením, umlčujte tmu, tím, že budete světlem.  Ctěte vládu a všechny lidi, milujte církev a Boha se bojte, protože on je třikráte Svatý.

 Pořád je Petrem do kontrastu stavěna ta úžasná zpráva, nádherná skutečnost o tom, že jsme živí v Kristu, noví lidé obnovení k Jeho obrazu a tak máme žít novým způsobem života i když svět je stále při starém a ve zlém leží.  Pavel říká:

  • Římanům 12:21  Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Zlý soused není důvodem ke hříchu a zlému jednání. Zlý starosta, či primátor, zlá vláda, nevěřící a zlý manžel, nespravedlivý a podplacený soud, nabourané auto opilcem, vykradená chata chmatákem, co nechce pracovat. Nic z toho není důvodem, proč bych se měl uchylovat ke zlému ve svém jednání!

Toto krédo by si měl držet každý, kdo byl povolán ke svobodě Božího služebníka. Ke svobodě od hříchu, ke svobodě od zlého myšlení a zlého jednání!

d)     Podřízenost každé autoritě, stojící nad námi!

Proto nás nepřekvapí, že Petr i v další konkrétní oblasti volá věřící k tomu, aby se pokorně a poslušně podřizovali tomuto krédu, nebo chcete-li principu. Vede služebníky k poslušnosti všem pánům nejen moudrým a laskavým, ale také svévolným a zlým. Píše nám:

  • Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým.

Předchozí verš, tedy 17 verš druhé kapitoly našeho listu, končí slovy: „ Boha se Bojte a krále ctěte!“ Petr zde opět nastiňuje obecný princip poslušnosti vládám a všem autoritám, které stojí ve společnosti nad námi, protože tak to Bůh ustanovil, tak to Bůh chce.

  Tehdejší společnost byla zvyklá na třídní uspořádání svobodných lidí, kteří se dělili na vlivné, bohaté a chudé vrstvy, dále zde však existovala třída otroků. Lidí, kteří byli majetkem druhých. Řecké slovo pro ekumenický výraz služebníci je slovo oiketés a znamená to člen domácnosti, služebník, nebo sloužící a dále také otrok.  A v Novém zákoně vyjadřuje vždy toho, kdo je pod jakoukoli autoritou, toto slovo má tedy obecný význam ve smyslu nižšího postavení pod někým, kdo je jakýkoli způsobem nám nadřazený.

a dnes bychom to mohli v naší kultuře a společnosti vztáhnout na jakýkoli vztah podřízenosti. Znovu můžeme mluvit o žáku a učiteli, dítěti a rodiči, ženě a manželovi, sportovci a trenérovi. Nebo to budeme aplikovat na zaměstnance, aby se podřizovali svým zaměstnavatelům a nadřízeným poslušně a pokorně, bez ohledu na to, zda tito lidé, kteří mají nad nimi autoritu, jsou dobří, či zlí.

To jestli můj zaměstnavatel, nebo nadřízený je spravedlivý a dobrý, nebo je nespravedlivým tyranem, nemůže hrát roli v životě věřícího křesťana, pokud by byl sváděn a pokoušen k tomu, aby oplácel, nebo se bránil jednáním, které je před Bohem hříchem.   Nebo když můj otec má despotické a tyranské chování, nemohu se proti němu vzbouřit a hřešit, ale musím vše vložit do rukou Božích a modlit se.

Znovu bych chtěl zopakovat, že není autority, než od Boha Ř 13, 1.  A proto platí, ve vší bázni před Bohem, podřizujte se s nejvyšší vážností pánům, tedy všem autoritám, které Bůh ustanovil nad námi. Vždyť my nevíme, zda je svým svatým jednáním nezískáme pro Krista. Tak oslavíme Boha tím nejlepším způsobem, když ctíme Jeho slovo.  Ba dokonce tím ukazujeme, že je v našem srdci láska k Bohu, že Boha milujeme.

  • 1 Janův 5:3  V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká,

Neznamená to, že si křesťan nemůže hledat lepšího zaměstnavatele, nebo dokonce, že si musí hledat zlého nadřízeného, či zaměstnavatele, aby oslavil Boha. Znamená to pouze skutečnost, že taková situace, přestože je složitá a zlá, není důvodem k tomu, abychom dělali Pánu Bohu ostudu a tupili ho zlým, hříšným jednáním.

odkazy: Ef 1, 3-6; 1 Pt 1, 13-15; Ř 12, 21; 1 Pt 2, 17; Ř 13, 1; 1 J 5, 3;

2. Milost a čisté svědomí před Bohem

Vidíme tedy, jak poslušnost Bohu navzdory zlé neposlušnosti světa, která nám může přinést mnoho zlého, ctí a velebí Boha a evangelium Ježíše Krista. Umlčuje svévoli a přivádí hříšníky k pokání. Tím vším to přináší Bohu slávu.  Přináší to něco také nám? Ano, Petr píše:

  • 19 V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně.

Přináší nám to tedy milost. Pokud kvůli Pánu a evangeliu Božímu zachováváme čisté svědomí nezatížené hříchem a raději trpíme, ač jsme nevinní, je v tom milost!  Jak tomu máme rozumět? To je mi teda milost, když trpím, jen co je pravda! Jako bych už ty hlasy, kolikrát včetně mého, slyšel.

Toto tělesné smýšlení je nám všem vlastní, každý z nás jsme v něm žili až do svého obrácení. Někteří tedy desítky let.  Podívejme se však na to očima Písma. Boží slovo říká, a Boží slovo nelže, že když zavázán svým svědomím Bohu a Kristu Ježíši trpíš nevinně, máš velikou milost!

a)      Milostí je nám přízeň Boha

Pokud jednáme jako On, jako Beránek Boží. Pokud následujeme Jeho svatý příklad a trpíme nevinně pod tlakem zlých pánů tohoto světa, máme milost. Získáváme tím totiž Boží přízeň! Trpíme-li nespravedlivě, aniž bychom reagovali na toto nespravedlivé utrpení hněvem, nepřátelstvím, reptáním nebo dokonce hříšnou pýchou a vzpourou, máme velikou milost a přízeň Boží! Bohu je naše jednání milé pro Jeho Syna Ježíše Krista!

b)      Milostí je Boží ochrana skrze víru, tedy jistota spasení

Bůh chce, abychom nehřešili ani pod tlakem soužení, útrap a nespravedlivého pronásledování.  Abychom zlo přemáhali dobrem.  Když tak jednáme, konáme skutky víry a skrze ni nás Bůh střeží. Milost je totiž také v tom, že poslušností Bohu a Jeho slovu prokazujeme svou víru a skrze tuto víru nás svrchovaná Boží moc střeží ke spasení!  

Jestli však nejsme poslušní Bohu, jakou víru prokazujeme? Žádnou! Skrze co nás ale potom Bůh střeží ke spáse?! To je velký otazník, nejistota a nebezpečí. Budeme o tom mluvit dále. Nyní platí, že pravá spasitelná víra, ve které nás Bůh chrání ke spasení, se vždy musí projevit skutky! Jak potvrzuje list Jk.

  • Jakubův 2:20  Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? 21  Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? 22  Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? 23  Tak se naplnilo Písmo: `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost´ a byl nazván `přítelem Božím´. 24  Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!

Dám vám ten nejdokonalejší příklad té nejdokonalejší víry! Nebude to nikdo jiný než náš Spasitel a Mistr Ježíš Kristus. V Janově evangeliu v 18. kapitole čteme o tom, jak jeden ze strážců udeřil našeho Pána do obličeje. To byla ohavná nespravedlnost, jak jinak, vždyť náš Pán nikdy neučinil nic zlého a tupý hříšník udeřil Svatého Boha. Stačilo jedno slovo, a ten muž by se skácel mrtev k zemi a jeho duch by sestoupil do pekel.

 V zahradě Getsemane se potom opakovala podobná událost a náš Pán mohl jednat v plnosti své moci. Jen jedno slovo.  Nestalo se tak! Pán Ježíš je tím nejlepším, dokonalým příkladem víry. Víry, která ho vedla až na kříž, k té nejpotupnější a nejbolestivější smrti!

On vše vložil do rukou Otce a věřil, že Bůh Otec ho vysvobodí, oslaví a vyvýší právě skrze to nejstrašlivější ponížení, jaké kdy mohlo být spácháno! Boží Syn byl pošlapán a zhanoben na těle i duchu. Byl ukřižován jako ten nejhorší zločinec. Svět i ďábel ho pokoušeli, útočili na něj, ale On zůstal pokorný a poslušný Otci.  Neučinil nic zlého. Velebte Ho za to, protože jinak bychom tu neseděli! Nevěříte?

  • Filipským 2:6  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7  nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8  se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

A list Koloským to nádherným způsobem doplňuje.

  • Koloským 1:20  aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.

c)       Dva pilíře jistoty

Jsme smířeni! S Bohem i s lidmi!

Jen díky kříži našeho Pána Ježíše, Jen díky Jemu samotnému! Pro svědomí zavázané a odpovědné Jemu a tím i Otci máme se podřizovat každé autoritě, která nad námi je ustanovena. Kvůli Pánu. A jestli se tak v našem životě děje, můžeme postavit svou víru a naději, svou jistotu spasení a jistotu toho, že skutečně náležíme Kristu na dvou pevných pilířích. Oba dva jsou mocné, ale ten druhý je podmíněn prvním.

První pilíř je samotné Boží slovo, které říká, každý kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha. 1 Janův 5:1  

Druhý pilíř jsou právě skutky víry. Víry, která opravdu jedná, podle toho, čemu věří. Tedy že Ježíš je Spasitel a není žádný jiný.  Pokud kdokoli říká, věřím v Ježíše Krista a přitom nejedná podle Jeho slova a příkladu, nemá pravou víru! Není spasení bez pokání. A pokání? To není věc pouze našich úst, kdy nahlas říkám:

„Pane Bože svatý, zhřešil jsem proti tobě, víš, dnes mě můj šéf obral o prémie a tak jsem ukradl našemu staršímu Jardovi peněženku, prosím tě odpust mi to.“ A poté jdu a ukradnu peněženku Honzovi. Pokání je nové srdce a tedy i nové skutky. Ježíš říká nám všem: „Jdi a už nehřeš!“ Co čteme v 1 listu Janově?

  • 1 Janův 2:3  Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. 4  Kdo říká: `Poznal jsem ho´, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. 5  Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. 6  Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.

Proto pokud kvůli Němu milovaní snášíte bolest a rány, jednáte tak podle Jeho slova a příkladu a máte milost nad milost, máte věčný život!

odkazy: Jk 2, 20-24; Fp 2, 6-8; Ko 1, 20; 1 J 5, 1; 1 J 2, 3-6;

3. Trpělivost v trestu, trpělivost zločince (hanby)

Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Zde Petr napomíná každého, kdo žije v rozporu se svatým povoláním, a omluvou pro hřích není ani tvrdé pronásledování lidmi i světskou mocí! Pokud si sáhneme do svědomí, myslím, že nás zde Petr každého trochu rozkolísá. Souhlasíte se mnou? A to nás v podstatě nikdo nepronásleduje!

a)      Možná jen neposlušný a hloupý křesťan

Člověk považující se za křesťana, který však snáší útrapy a rány protože hřeší, takový člověk nese utrpení a rány ne pro slávu svého Pána a Spasitele, ale jako neposlušné dítě, které musí dobrý rodič vychovávat a trestat k poučení a nápravě! Vždyť Boží soud začíná od nás, od Božího domu!

A může to jít až tak daleko, že bude znovu spoután do zajetí hříchu, odejde do vyhnanství, bude vyobcován z řad Božího lidu. Jako cizoložník z korintské církve. Aby tam ve světě plném bezbožnosti otevřel oči a přišel k rozumu, k pokání.  A to samozřejmě sebou nese skutečnost, že Bůh dopustí na jeho hlavu třeba i meč.

  • Leviticus 26:23  Jestliže se tím nedáte ode mne napomenout a budete mi dále odporovat, 24  i já se vám budu stavět na odpor a budu vás bít sedmkrát víc za vaše hříchy. 25  Uvedu na vás meč pomsty, aby pomstil porušování smlouvy. Shromáždíte-li se do svých měst, pošlu mezi vás mor a budete vydáni do rukou nepřítele.

Jedná-li se skutečně v takovém případě o obráceného člověka, potom místo milosti Boží přízně obdrží přísnou výchovu a krušné tresty a možná celý Jeho život bude rozvrácen důsledky jeho vlastní neposlušnosti a také veliké hlouposti. Pravá moudrost vyrůstá jen z bázně a poslušnosti před Pánem celého stvoření.  

To je v tom lepším případě, kdy člověk opravdu byl znovuzrozen milosti ke spáse, ale tvrdošíjně odmítá řídit se slovem svého Pána.  Přijde o milost časné přízně Boží. Jeho dílo shoří, ale bude zachráněn.

b)      Možná nespasený pohan, před Bohem zločinec

V tom horším případě člověk, který snáší tresty pro svůj hřích, není vůbec křesťanem a zůstává tak pod Božím hněvem! A tak nás nutí Petrův text k zamyšlení nad námi samými. Jak je to se mnou, s námi? Když procházím utrpením, trpím pro Krista a evangelium, nebo pro svůj hřích a neposlušnost? Oslavuji Boha, nebo sklízím, co zasévám?

Prosme Boha o porozumění těmto věcem a o Jeho velikou zachraňující milost. Pokud si nalháváme, že jsme Božími dětmi, potom nepřicházíme jen o časnou milost Boží přízně v tomto životě, ale nemáme ani milost věčnou a směřujeme do pekla! 2 Pt 3, 7

odkazy: Lv 26, 2š-25; 2 Pt 3, 7;

4. Zase ta milost!

V poslední části našeho dnešního textu Petr prohlašuje: „Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem.“ Ze všech tří veršů hned dva mluví o tom samém. O tom, že milost před Bohem je když jednáme dobře, přestože svět nám dává svou odměnu podle hesla, že každý dobrý skutek bude po zásluze tvrdě potrestán!

Já jsem za toto zdůraznění důležité pravdy Bohu a Petrovi velmi vděčný.  Protože všichni víme, že když Písmo něco takto zdůrazňuje, je to opravdu podstatná, důležitá věc.  Kterou Pán Bůh chce do nás ne otisknout, ale vkovat.  Tyto verše, vícekrát zdůrazňovaná pravda nás mají zpevnit, abychom vydrželi uprostřed útrap i pronásledování.

Tak, jako chrom s niklem zpevnili ocel, ze které vyráběli Němci za druhé světové války vysoce odolné pancíře pro bitevní lodi a tanky. A Boží slovo je meč, je jako legovaná ocel meče, a opakované pravdy v něm jsou jako příměsi zpevňující tuto ocelovou pravdu, ostří pravdy nás chrání a žádný nepřítel před ním neobstojí!

Druhým důvodem mé vděčnosti je příležitost vrátit se k nádherným duchovním pravdám z první kapitoly. My jsme mluvili a mluvíme již poněkolikáté o praktických věcech, postavených na základě těch úžasných prohlášení Božího slova z 1. kap. 1 Pt listu.

 A i tyto praktické věci jsou nádhernými duchovními pravdami, ale naše přirozenost má sklony to nevidět. A možná hrozí, že někdo bude unaven z toho praktického vyučování a už nyní potřebuje být znovu ubezpečen, že to, co se odehrává v jeho životě od obrácení, nemá nikde a v ničem jiném obdoby.

 Že všechny věci křesťanského života jsou podmíněny nádhernou, nade všecko zázračnou a vše přemáhající skutečností evangelia, jež činí z našich životů nesmírnou výsadu, poctu a odměnu, kterou si ničím nemůžeme zasloužit, je to dar nade všechny dary. Má nesmírnou a trvalou hodnotu, nejenom ve chvílích, kdy na tomto světě prožíváme radost, hojnost, mír a bezpečí.

 Ale i ve chvílích pronásledování, bolesti, nebezpečí, mučení a dokonce smrti. Ba co více, právě v těchto okamžicích, kdy se nám bude zdát, že svět zešílel a všechno se hroutí, právě v takových chvílích nejvíce zazáří nejcennější pravda, která se dá označit jediným slovem milost! A aby nikdo nezůstal na pochybách, o čem to mluvím, hodím do placu další indicií, po níž už nikdo nebude tápat. Boží! Ještě nevíte? Apoštol Pavel nám to vysvětlí.

  • 2 Korintským 12:8  Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, 9  ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost;

Slyšíte to? Evangelium Kristovo není evangeliem dokonalé prosperity, úspěchu a zdraví! Trpíte pro Krista, pro úžasnou zprávu, pro evangelium o záchraně těch, kteří si zaslouží být navěky zatraceni a uvrženi do nejčernější temnoty temnot? Pak milost Boží je ve vás a s vámi zůstává.

Nemůžete mít nic, co by bylo dražší, lepší, dokonalejší. Není nic, co by bylo pro vás potřebnější! Nemůžete získat nic, co by vám přineslo větší, skvělejší a dobrotivější požehnání! Vždyť v první kapitole Petr píše:

  • 1 Petrův 1:4  Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích 5  a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. 6  Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, 7  aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. 8  Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, 9  a tak docházíte cíle víry, spasení duší. 10  Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; 11  zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde. 12  Bylo jim zjeveno, že tím neslouží sami sobě, nýbrž vám; ti, kdo vám přinesli evangelium v moci Ducha svatého, seslaného z nebes, zvěstovali vám nyní toto spasení, které i andělé touží spatřit. 13  Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista.

To je evangelium, opravdu dobrá, nejlepší zpráva. To je Ježíš, řečený Kristus, to je Jeho svaté a slavné dílo. Mohl by snad někdo z nás zahlédnout větší slávu?

Otče našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista! My tě velebíme a chválíme tě za tvoji dobrotu a milost, díky které můžeme být obnoveni a přivedeni zpět domů k tobě, našemu Stvořiteli.  Ty jsi vše předem naplánoval a určil, věděl jsi, že člověk upadne do osidel smrti a hříchu, ale měl jsi již připraven plán plný lásky a milosti, neponechal jsi člověka napospas zhoubě. Byl si rozhodnutý spolu s tvým Synem a Duchem svatým, že tvůj svatý Syn vysvobodí svůj lid z jeho hříchu.  Nezměrnou lásku, kterou vyléváš na svého Syna, jsi v Něm vylil i na nás a učinil jsi nás svými dětmi. Nikdy ti nebudeme moci dostatečně poděkovat, přestože na to máme celou věčnost!  Dej, abychom rostli v poznání tebe, skrze osobu tvého Syna našeho Pána Ježíše. Modlíme se za nás, za tvou církev v této zemi i za náš národ, aby přišlo probuzení. Děkujeme ti v Kristově jménu! Amen!

odkazy: 2 K 12, 8-9; 1 Pt 1, 4-13; 

Osnova kázání