Milující starší (Tt 1,6)

Muž podle Božího srdce

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 18. listopadu 2012

Dobré dopoledne, pokoj vám a milost. Už je to osm měsíců, kdy jsme naposledy spolu společně otevřeli list Titovi. Dnes máme tu výsadu pokračovat v našem studiu tohoto nádherného novozákonního listu. Je to malý, ale velmi mocný list. Kdybychom neměli žádné jiné Písmo, tak z tohoto listu bychom věděli dost o spasení z milosti i o životě v Duchu svatém, věděli bychom dost o životě rodiny, o životě církve o organizaci církve i o životě křesťanů v pohanské společnosti. Stojí za to tento list studovat, stojí za to, naučit se ho zpaměti a především ho žít – aplikovat ho do svého života, do své rodiny i církve. Přečteme nyní první kapitolu a potom se budeme zabývat šestým a první polovinou sedmého verše. Modlitba. Otázky dětem.

Úvod – Co ještě zbývá?

Titus byl vyslán na Krétu s jedním specifickým úkolem: Dát do pořádku, co v pořádku není – ustanovit v jednotlivých městech, tedy v každé církvi starší. To jsou vedoucí Božího lidu. Boží slovo je nazývá staršími. Vedle toho nám ukazuje několik dalších jmen, která se používají rovnocenně s označením starší – jsou to biskup, neboli dohlížitel, pastýř, nebo se v češtině používá toto slovo z angličtiny ve tvaru pastor. To znamená, že starší v církvi jsou pastoři církve, biskupové, dohlížitelé, strážci.

Titus měl ustanovit starší ve všech sborech na Krétě. Každý sbor má být vedený staršími. Viděli jsme, že to ukazuje na to, že vedení staršími musí být skupinové vedení, že se jedná o skupinu starších. Bible nám neříká, kolik starších má být v církvi. Neukazuje na maximální nebo minimální počet starších. Ale říká nám, že sbor, nebo církev, má vést několik starších. V listu Titovi i v listu Timoteovi čteme o několika starších, to znamená dva a více a vždy jsou to rovnocenní starší.

Duch Svatý věnoval v Písmu hodně pozornosti tomu, aby ukázal, jaká je zodpovědnost starších. Jednak je to vedení – starší vedou. To znamená aktivní způsob jednání, hledání cesty, souvisí to s rozhodováním o důležitých otázkách, které se týkají života církve, jako např. co a jak bude církev dělat a proč to bude dělat nebo nedělat, s kým a jakým způsobem bude církev spolupracovat. Vedení znamená také povzbuzování a posilování věřících, ale také napomínání a káznění (dokonce mají zavřít ústa odpůrcům).

Tou druhou zodpovědností starších je vyučování. Starší jsou zodpovědní za vyučování v církvi. Starší musí sytit věřící Božím Slovem. Jsou zodpovědní za jasné a zdravé učení. Mají předávat celou vůli Boží a jejich vyučování musí být hluboce zakotvené v Božím Slově:

  • 1 Petrův 4,11 Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží.

Dnes máme před sebou šestý verš. Jediný verš nám může o starších prozradit skutečně hodně. Ale nejenom o nich. Boží slovo totiž říká, že to, co platí o starších, má být standardem, normou pro každého učedníka Pána Ježíše Krista. Dnes si tedy ukážeme, co náš text říká o starších, co říká o rodině a také co říká o nás samotných.

I. Starší

Je zjevné, že Bůh nevyžaduje pro starší žádné akademické tituly, bohatství, společenské postavení, věk nebo velké duchovní obdarování. Dneska ale člověku stačí, když je absolventem teologické školy a může se rovnou ucházet o místo kazatele, tedy staršího. Ovšem v době první církve situace nebyla o moc lepší. Apoštol Pavel napsal Titovi (v. 5), aby dal do pořádku, co ještě zbývá, co v pořádku není – řešením bylo ustanovit starší.

A. Bezúhonný

  • Titovi 1,6 Mají to být lidé bezúhonní, …

 O jakých lidech tady Pavel psal? Setkáváme se tady s první charakteristikou staršího v našem textu. Tento člověk je bezúhonný. Je zde použité řecké slovo ANEGKLÉTOS, což doslova znamená neobvinitelný. Na takovém člověku není nic, za co by ho mohl někdo stíhat. Nelze na něm nalézt nějaké zjevné a závažné nedostatky, kvůli kterým by se dostal do problémů.

„Bezúhonnost“ mluví o vnějším pohledu na člověka. Když se díváte zvenku, tak zde není nic, co byste mohli vytknout. Není zde jediná skvrnka, jediná vada, jediný problém. Dokonalým příkladem je náš Pán:

  • Matouš 26:59-60 Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti. Ale nenalezli.

Nenalezli. Nebylo nic. I když přivedli mnoho křivých svědků, tak stejně nenalezli nic. Ježíš byl naprosto bezúhonný. Podívejme se na jiné místo:

  • 1 Korintským 1,8 On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni.

Tady je to cíl života každého křesťana. Podobně v Ko 1,22. Takže starší musí být bezúhonný. Ale tady vidíme, že všichni křesťané mají být bezúhonní.

Proto se vás musím zeptat, jak je to ve vašem životě, milovaní svatí? Jste bezúhonní? Mohou lidé kolem vás řící – já na tomto člověku žádnou vinu nenalézám? (slova Piláta na adresu Ježíše – J 18,38).

Slovem bezúhonný v listu Titovi apoštol Pavel shrnuje všechny vlastnosti, které potom následují. Jestliže je někdo bezúhonný, potom nemá vážné problémy v žádné z následujících vlastností, které najdeme v listu Titovi 1,6-9 nebo v 1 Tm 3,2-7. Vlastnosti uvedené v těchto seznamech jsou jednoduše vlastnosti zralých křesťanů. Když rosteme v těchto vlastnostech, rosteme do podoby Pána Ježíše Krista. ___ Je tady druhá charakteristika:

B. Muž jedné ženy

  • Tt 1,6 Mají to být lidé … jen jednou ženatí… (muž jedné ženy – ČSP)

Co je tohle za zvláštní charakteristiku? O čem to tady Bible mluví? Už minule jsme si ukázali, že Bible touto charakteristikou ukazuje, že starší má být muž. Co to ale znamená „muž jedné ženy“ nebo „jen jednou ženatý“?

1. Starší musí být ženatý. Tento názor úplně nejde dohromady s důrazem, který je v textu položen na číslovku „jedné“ (ženy muž). Řecká konstrukce charakterizuje popisovaného muže. Je tu doslova „jedné ženy muž“, přičemž to, co je před slovem muž, má za úkol popsat podstatné jméno muž, které následuje. Mnohem závažnější argument proti tomuto názoru říká Pavel v listu Korintským, kde popisuje svobodné muže a ženy a říká, že jsou obdarovaní zvláštní milostí od Boha k tomu, aby byli svobodní a mohli tak využít tento svůj stav (to, že nejsou ženatí nebo vdané) jako příležitost pro účinnou, dalekosáhlou a oddanou službu Kristu (1 K 7,7-32). V listu Titovi se ale Pavel nezabývá tím, zda je člověk svobodný nebo žije v manželství. Ve skutečnosti, v normálním životě je to tak, že většina mužů žije v manželství a má nějaké děti. Ale z textu nevyplývá, že starší musí být nutně ženatí.

2. Další často připisovaný význam tomuto textu je, že starší nemá žít v mnohoženství. Ovšem mnohoženství je v Písmu zakázáno všem věřícím.

  • 1 Korintským 7,2 Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže.

Mnohoženství bylo v době, kdy Pavel psal tento list zakázáno dokonce v celé římské říši. Nebylo obvyklé ani mezi Židy, ani mezi Řeky nebo Římany. Kromě toho se ono slovní spojení ‚jedné ženy muž‘ se v obrácené podobě ‚jednoho muže žena‘ objevuje na jiném místě v Novém zákoně:

  • 1 Timoteovi 5,9 Mezi zapsané vdovy smí být přijata žena ne mladší než šedesát let, žena jednoho muže…

Pokud bychom verše týkající se mužů vykládali jako varování před polygamií, potom bychom logicky měli verš, který se týká vdov, vyložit jako varování před mnohomužstvím. Tento výklad ale nedává smysl. Proto bychom neměli trvat ani na výkladu o varování před mnohoženstvím z Tita 1,6.

3. Další názor říká, že by to měl být muž, který má jednu ženu po celý život. Jinými slovy neměl by to být člověk, který měl během svého dosavadního života více než jednu ženu, tedy vdovec, který se znovu oženil, nebo rozvedený muž, který se znovu oženil. Boží slovo nám ukazuje, že jsou dva legitimní důvody pro rozvod – jedním z nich je cizoložství a druhým z nich je případ, kdy nevěřící partner chce opustit věřícího kvůli jeho víře. U těchto případů – a pouze u těchto dvou – nám Bůh ve svém slově říká, že takový člověk je volný k dalšímu sňatku, který má být pouze s věřícím člověkem. Proto nemohu tento názor přijmout jako vysvětlení tohoto textu.

4. Nejjednodušší a nejlepší výklad tohoto textu ukazuje na to, že starší musí být věrný a oddaný jediné ženě, s níž aktuálně žije, své manželce. Jedné ženy muž znamená oddán své manželce. Tato fráze – jedné ženy muž – ukazuje spíš na charakter člověka, než na nějaký stav. To znamená, že muž se musí projevovat jako věrný, oddaný, milující manžel. Tohle nás vede k druhému bodu:

II. Rodina

Starší je muž, který vede svojí rodinu. Není pasivní, není lhostejný. Rodina hraje skutečně důležitou roli v životě staršího, v životě každého křesťana.

  • 1 Tm 3:5 Nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?

Boží slovo nám ukazuje, že toto je místo, kde všichni – skutečně všichni – selháváme. Zkuste najít v Božím slově nějakou vzorovou rodinu – žádná není! Ať půjdeme do životů patriarchů, králů nebo proroků, všude najdeme problémy, těžkosti a hřích. Najdeme jednotlivce, najdeme i určitá období v životech biblických rodin, která budou pro nás velikým vzorem, ale vždycky se něco nakonec pokazí.

Když mluvíme o rodině, tak vždycky musíme začít u vztahu manželů a teprve potom jít k dětem. To je biblický pořádek a my ho vidíme i v popisu starších. Ukážeme si z našeho textu dvě věci, které se týkají rodiny. Starší je oddaný své manželce. Co to znamená? Musíme ještě zůstat u těch slov „jedné ženy muž“. Oddanost znamená, že muž:

A. Miluje svou manželku

Ukazuje to jednak na sexuální čistotu člověka a potom na oddaný vztah. Toto je třeba vysvětlit, protože naše představy jsou daleko víc formovány světem kolem nás než Božím slovem. A mnoho křesťanů, věrných služebníků, včetně pastorů a starších podléhá a padá právě v této oblasti. Troufnu si říct, že všichni máme v této oblasti problémy, rezervy, prázdná místa.

A teď nemluvím o sexuálních problémech, o nečistotě, o cizoložství nebo podobných věcech. Žijeme v době, která nám tvrdí, že je normální žít sexuálním životem mimo manželství, před manželstvím. Manželství samotné je pod velikým tlakem. Nemluvím o tom, že dochází k předefinování toho, co je to manželství. V západní společnosti už to není vztah jednoho muže a jedné ženy. Ať je to všechno jiné, jen ne tohle! Ale nebojme se těchto věcí – v minulosti to nebylo jiné. Boží Slovo musí zdůraznit:

  • Židům 13,4 Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.

Manželství bylo vždycky pod tlakem a můžeme to vidět právě na tom, co jsem před chvílí říkal – že v Bibli není žádná dokonalá a vzorová rodina. Proto jsou také důležité rodinné poměry starších. O čem tedy mluví náš text? Ukazuje nám do listu Efezským, kde nám Pavel předkládá jednu z nejúžasnějších ilustrací Krista a jeho církve (nalistujte si to prosím):

  • Efezským 5:25-29 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev.

Kristus nám svým příkladem ukazuje, jak mají muži milovat své ženy, a tím také vysvětluje, co to je skutečná láska. Podívejme se na pár charakteristik a podívejme se na ně očima textu z listu Efezským:

1. Láska se obětuje. Kristus se obětoval za svou církev. Před stvořením světa si ji vyhlédl, ve stanovený čas přišel a obětoval se za ní. Podívejte se na to, co se stalo: Nebyla to církev, která by volala, můj ženichu přijď a něco pro mě udělej, ale byl to Kristus, kdo šel a vytáhl církev – tedy jednotlivé křesťany, kteří jsou údy Jeho církve, z bahna hříchu a z temnoty smrti. Jak to udělal? Tím, že se obětoval za svůj lid! Proč to udělal? Aby mohl být se svou nevěstou. Ona byla hříšná, špinavá, nehodná svého ženicha, ale on ochotně a dobrovolně udělal to, co dělat vůbec nemusel – položil svůj život, aby svou nevěstu očistil, aby ji zbavil hříchu, aby ji posvětil – aby z ní byla nejkrásnější nevěsta, kterou kdy svět viděl. Tou nevěstou jste vy!

Právě toto je láska, která se obětuje. Muži, manželé, bratři, přemýšlejme o tom. Jak to vypadá v našich životech, když po nás naše manželky něco chtějí? Jsme těmi, kdo jdou ochotně vstříc, napřed, kdo dělají víc, než je třeba? Kdo věci předem připraví, naplánují, obětují sami sebe – své zájmy, své koníčky, své potřeby, své pohodlí, svůj volný čas…

2. Láska pečuje. Kristus si zamiloval svou nevěstu a udělal všechno pro to, aby byla nádherná. Ale nezůstalo to jenom u toho. V našem textu čteme, že Pán o svou církev pečuje a stará se o ni. Dal jí všechno, co církev potřebuje k životu ve zbožnosti. Zaopatřuje ji ve všech věcech – často jsme bezradní a nevíme, co máme dělat, ale Pán má řešení. Svoji církev zabezpečil a hojně ji obdaroval. Udělal to důkladně, důsledně a účelně – každý má v církvi své místo a je důležitý pro fungování celého Kristova těla. Je to obdivuhodné dílo.

Oddaný a milující manžel právě takto pečuje o svou manželku.

3. Láska staví druhého na nejvyšší místo. To je v jistém slova smyslu shrnutí obou předchozích charakteristik. To je základ, na němž stavěl Pán:

  • Fp 2:6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Když apoštol psal křesťanům tato slova o Kristu, připomenul jim předtím:

  • Filipským 2:5 Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši.

Mluvíme o starších a k takovému manželskému životu musí směřovat člověk, který má být ustanoven jako starší církve. Když si představíte takového člověka … Kdo by takového muže nechtěl jako svého vedoucího?

Jedné ženy muž – to je dobrá charakteristika. Kéž ji máme na paměti i v našem sboru, když budeme hledat další muže, kteří budou staršími církve.

B. Vychovává své děti

Rodinný život – to je skutečně nejdůležitější věc, na kterou se máme dívat, protože ukazuje na všechny další vlastnosti. O něco dále je, že starší nemá být pijan nebo rváč. Opilec nebo násilník bude jen těžko milovat svou ženu, jako si Kristus zamiloval svou církev.

Vždycky to začíná u vztahu mezi manžely, ale pokračuje to dále:

  • Titovi 1,6 …mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost.

V poslední části našeho verše se Pavel přesouvá od posvěceného manželství k posvěcenému vedení rodiny.

Pavel tady poznamenává, že povinností muže je starat se o rodinu. Podle toho, jak to vypadá v rodině, můžeme rozpoznat, jaký je muž vedoucí. Jak je schopný vést a starat se o církev.

  • 1 Timoteovi 3,4-5 Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?

Pavel tady neříká, že starší musí mít děti. Ale mluví o tom, jaké ty děti mají být. Je to napsáno o budoucích starších, kteří žijí v manželství a mají děti. Je to situace, která je dříve nebo později obvyklá, normální pro většinu dospělých mužů. Tedy že se ožení a mají děti. A znovu si potřebujeme připomenout, že ačkoliv je to zde podáno jako norma pro budoucí starší, tak z jiných míst Písma vidíme, že to je norma pro každou křesťanskou rodinu.

Co si představoval Pavel pod slovem věřící? Myslel si, že je v moci nějakého člověka, aby jeho děti uvěřily, aby se narodily z Ducha svatého? Určitě ne.  Mluvil tedy o dospělých dětech? Nebo mluvil o malých dětech?

První věc, kterou si musíme říci, že Pavel tady mluví o dětech, které žijí společně se svými rodiči, jsou pod jejich autoritou. Bible nezná „penzion mamá“ – mladé dospělé, kteří pracují a zároveň žijí u svých rodičů a nechají se jimi opečovávat. Podle Písma nemají děti zůstat dětmi, ale stát se dospělými. Děti, o nichž je tady řeč, mohou být malé i větší, ale především je možné je charakterizovat určitými slovy.

Řecké slovo, které je tady použité pro slovo věřící (pista) se dá přeložit jako věřící nebo jako věrný. A v řečtině se používá v obou významech – když se mluví o věrném správci (Mt 24,45) nebo o věřícím Abrahamovi (Gal 3,9). Je zajímavé, že jen málo překladů dává přednost slovu věrný – pouze jeden český překlad (Pavlíkův) to uvádí ve vysvětlující poznámce k tomuto slovu. Přesto si myslím, že je to lepší překlad, než překlad věřící. Ať již z toho důvodu, že žádný otec nemůže způsobit víru svých dětí – takže diskvalifikovat kvůli tomu někoho by bylo hloupé, a potom také kvůli kontextu – především kvůli dvěma slovům, které následují:

Jsou zde slova, která jsou v protikladu ke slovu věřící nebo věrný (pistos). Z těchto slov můžeme lépe pochopit, jaké mají být děti starších – nebo ještě lépe řečeno – děti zbožných rodičů.

České překlady překládají tato slova výrazy: prostopášnost, vzpurnost, nevázanost, neposlušnost, bujnost, nepoddajnost. Je to celá škála významů, které bychom mohli shrnout jediným slovem – a to je neukázněnost. Stejné slovo používá Pavel na jiném místě, kde popisuje opilství:

  • Efezským 5,18 A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost…

A Lukáš stejným slovem popisuje marnotratného syna (Lk 15,13), který promrhal všechen svůj majetek prostopášným způsobem života. To je život bez jakýchkoliv zábran. A podobně Petr používá toto slovo, když popisuje reakci nevěřících lidí na věřící, kteří již nežijí stejným způsobem života jako nevěřící, ale slovy našeho verše, žijí v bezúhonnosti:

  • 1 Petrův 4,4 Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás.

Stejné slovo jako neposlušnost používá Pavel v 10. verši 1. kapitoly Titovi, kde píše o falešných učitelích.

  • Titovi 1,10 Je mnoho těch, kteří se nepodřizují… těm je třeba zavřít ústa.

Takové je třeba ukáznit. A o tom to nakonec také je. Je to o láskyplné kázni. Křesťané vychovávají své děti, vedou je a s láskou je kázní, když je to třeba. Děti starších jsou děti, které se podřizují rodičovské kázni. Je to velmi důležitá věc, protože člověk, který žije ve vzpouře, člověk, který neumí poslouchat, člověk, který nakonec sám sebe nedokáže ukáznit, který se nedokáže ovládat, ale je neukázněný, nemůže přijmout Boží Slovo.

  • Jakubův 1,21 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.

V tichosti, v pokoji, se vším soustředěním – tam, kde je Boží slovo takto přijímané, tam přináší ovoce, tam má moc spasit duše. Ale tam, kde jsou děti neukázněné, nejsou schopné přijímat Boží Slovo. A víra je ze slyšení Božího slova. To je jeden z důvodů, proč křesťané učí své děti poslouchat.

Musíme ale rozumět tomu, že děti jsou děti – a tak jako nejsou dokonalí rodiče, nejsou ani dokonalé děti. Jsou to normální hříšníci, stejní jako my. Akorát nedokážou svou hříšnost tak dobře zakrývat, jako to dokážeme my.

Zásadní věc, kterou tady tedy čteme, se týká toho, že starší vychovávají své děti a vedou je kázni. Ne vždy se jim to daří podle jejich představ, a už jenom málo se jim to daří podle našich představ. Ovšem jak krásně řekl Jan Kalvín - nehledáme dokonalé služebníky, ale takové, kteří mají vlastnosti uvedené v Božím Slově ve zjevné míře. To znamená takové, kteří už ušli kus cesty ke zralosti.

III. Aplikace

Mluvili jsme o kvalifikaci starších. Ale také jsme si ukázali, jak se tyto věci týkají našich vlastních životů. Podívejme se ještě rychle na dvě věci:

A. Církev

Mluvili jsme o rodině a o starších církve. Viděli jsme, že rodina je církev v malém. Církev je rodinou ve větším. Platí tu všechno, o čem jsme mluvili. Láskyplné vztahy, ochotná služba, obětování se za druhé.

  • 1 Janův 3:16 Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry.

Církev je Kristovou nevěstou. Někdy se poukazuje na to, že Ježíš nebyl ženatý, ale musíme si uvědomit, že byl a je zasnoubený a stále ještě čeká na svou nevěstu. Trpělivě ji buduje a připravuje a čeká, až bude připravená na svatební den. Ta chvíle nastane, když vejde plný počet pohanů, tedy až bude spasen ten poslední, který zapsán v knize života. Potom skončí čas milosti a začne svatba Beránkova – svatba Krista a jeho nevěsty.

B. Ježíš Kristus

Ježíš Kristus je cílem toho všeho. Petr mluví o starších jako o podpastýřích:

  • 1 Petrův 5:4 Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.

Ježíš Kristus je nejvyšší pastýř. On je naším vzorem. On je také naším řešením. Mluvili jsme dnes o věcech, které se dotýkají života každého z nás. Všechny tyto věci nás usvědčují. Ukazují nám naši neschopnost – neschopnost být bezúhonní, neschopnost nezištně milovat, neschopnost láskyplně káznit a vychovávat. Jenom Ježíš Kristus je schopen tyto věci naplnit.

A je tady opravdu dobrá zpráva – On žije v těch, kdo v Něj věří. V Něm jsme doplněni k dokonalosti (Ko 2,10). Moji milí, chci vás povzbudit, pojďte ke Kristu. Složte svá břemena u Něj. On na sebe vzal naše hříchy a dal nám nový život. On je skutečným řešením pro naše životy. On je řešením pro naše církve. K Němu směřuje i nás text. Starší, kteří ve svých životech zrcadlí Krista, budují církev, jako Jeho podpastýři. Církev krásnou, připravenou, čistou, svatou. Církev, která čeká na svého Ženicha.

  • Zj 22:17  A Duch i nevěsta praví: "Přijď!" A kdokoli to slyší, ať řekne: "Přijď!" Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.

Osnova kázání