MOC SVATOSTI I Ř 8, 1-4

 

Moc svatosti I Ř 8, 1-4;

Moc osvobozující a ospravedlňující!

Motto: Leviticus 20:7 Posvěťte se a buďte svatí, protože já jsem Hospodin, váš Bůh.

Úvod

Pokoj vám a milost! Blažené jsou oči těch, kteří vidí a uši těch, kteří slyší. Mt 13, 16. Co myslíte, že je tou nejdůležitější a největší charakteristikou Božího lidu? Řeknete určitě vzájemná láska. Vždyť Ježíš přeci mluví o tom, že podle toho všichni poznají, že jsme Jeho učedníci, budeme-li mít lásku jedni k druhým! J 13, 35; Je to pravdivé slovo. Boží a musí platit.

Já vám ale chci ukázat na jinou charakteristiku a poznávací znak pravého Božího lidu, pravého křesťana! Víte první přikázání zní: „Miluj Hospodina celým srdcem, celou duší a celou silou! Dt 6, 5; Pokud toto nečiníte, v žádném případě nenaplňujete Ježíšův příkaz z J 13, 35!

Podmínkou milování Božích dětí i našich dalších bližních je to největší a první přikázání Božího zákona. Jsou to spojené nádoby. Jen ten, kdo miluje Boha, miluje i Jeho děti. 1 J 5, 1; A kdo nemiluje bratra, kterého vidí, nemiluje ani Otce, který zůstává skryt! 1 J 4, 20;

Ale jak tedy poznáme, že milujeme našeho Otce v nebesích podle prvního přikázání? Co je tím nejviditelnějším znakem Božího lidu, který ukazuje na lásku k Bohu, která je plná? Je v ní plné srdce, plná duše i síla celého člověka! Pojďme do Dt:

  • Deuteronomium 4:1 Nyní tedy, Izraeli, slyš nařízení a práva, která vás učím dodržovat, abyste zůstali naživu a mohli obsadit zemi, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců.2 K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy Hospodina, svého Boha, které vám udílím.

A první list Janův v páté kapitole říká:

  • 1 Janův 5:2 Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a jeho přikázání zachováváme. 3 V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká,

Bedlivě dbát na Boží přikázání a plnit je! Nic k nim nepřidávat a nic z nich neubírat! V tom je láska k Bohu. A pro Boží děti to není těžké, říká Bůh ve svém slově!

Nejmarkantnějším a nejsilnějším znakem Božího lidu a každého křesťana je poslušnost Božímu slovu. V tom máme jistotu, že milujeme Boha i Boží děti. Poslušnost je láska, poslušnost je viditelným projevem vnitřní skutečnosti, lásky k Bohu! Boží slovo říká, že to musí být dokonalá, přesná poslušnost. Jsme varování, abychom neuhýbali nalevo ani napravo! Dt 28, 14; Nic neubírali a nic nepřidávali! Dt 4, 1-2; A jsme také poučeni, že pro znovuzrozené Boží dítě to není nic těžkého! Neboť kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten kdo věří, že Ježíš je Syn Boží! 1 J 5, 5;

Kdo neposlouchá Boha, jak Jeho slovo velí, ten nemiluje. Lásku Kristovu nenalezneme ve vzdychání a emotivním se rozplývání. Nenalezneme ji v konání dobra podle našich představ a standardů! Nebo v dětinském šišlání a přesládlém mluvení. Ale v poslušnosti. Když měl Ježíš radost, byl poslušný, když měl bolest a zármutek, byl poslušný. V zimě i v horku byl poslušný. Silný i slabý, ale vždy poslušný. Byl unavený, hladový, žíznivý, ale poslušný. Byl hrozně týrán a zavražděn, protože byl poslušný. A my jsme Jeho děti, a přikázání, která nám dává, nejsou pro nás těžká. Náš dnešní text. Ř 8, 1-4;

Římanům 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, 2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. 3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, 4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

Odkazy: Mt 13, 16; J 13, 35; Dt 6, 5; 4, 1-2; 28, 14; 1 J 5, 1-3; 4, 20; 5, 5;

Lidé spravedliví před Bohem! 8, 1-2;

  1. Vyjmuti ze soudu, vysvobozeni z otroctví hříchu!

Skončili jsme sedmou kapitolu Římanům. Viděli jsme, jak Bůh jednal v životě apoštola Pavla. Jak ho probudil, vyučil a dal mu narodit se z Ducha Božího. Viděli jsme zoufalý stav Pavla i každého z nás. Jak zoufalí jsme to lidé a kdo nás vysvobodí z těl smrti? To jsme volali společně s Pavlem. Poznali jsme marnou snahu lidí zalíbit se Bohu svými skutky a získat spásu. Poznali jsme a poznáváme bolestně zákon hříchu v nás, bojující proti zákonu Božímu. Tak, že člověk dělá, co nechce!  Ale také jsme společně s Pavlem volali jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána!

Náš dnešní text navazuje na Pavlovo mocné volání díků k Bohu a Kristu. První dva verše osmé kapitoly hovoří takto:

  • Římanům 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, 2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

Bohu buď sláva i dík. Pro ty, kteří patří Kristu není žádného odsouzení. Co tím Pavel myslí? Bezprostřední kontext je dán předchozím veršem 7, 25; Tam stojí:

  • Římanům 7:25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.

Ekumenický překlad v tomto případě není dobrý. Mnohem lépe je vyjádřena pravda v jiných překladech, například v Pavlíkově. Pavel slouží myslí Bohu, masem pak, tedy tělem hříchu! To je ten rozpor vyjádřený slovy: „nepoznávám se ve svých skutcích, dělám, co nechci!“ Pavel o tom mluví v Ř 7 celkem třikrát. Jednou potom ještě v Ga 5, 17;

Aby Pavel upokojil nás všechny, protože všichni vidíme ten samý rozpor i u nás všech, říká: „Nebojte se nyní již není žádné odsouzení pro nikoho z vás, kdo jste v Kristu!“ V Ježíši jsme skryti a zachráněni od Božího hněvu.“ V Něm jsou nám odpuštěny všechny hříchy! Všechny? Pak tedy minulé, přítomné, i ty do kterých ještě upadneme v těchto tělech! Zhřešíme-li tedy, máme v Něm otevřenou cestu k pokání. 1 J 1, 9;

Proč se tak stalo? Proto, že zákon Ducha Božího mě i tebe bratře, sestro osvobodil z otroctví hříchu a smrti. Vždyť jsme narozeni z Boha, naplněni a zapečetěni Božím Duchem! Ř 8, 1 je tedy požehnaný důsledek Ř 8, 2!

Už slyším hlasité námitky mnohých, kteří řeknou: Jakže. Vám jsou odpuštěny i budoucí hříchy? To je jasné zneužití milosti! Není milovaní. Upadnout do hříchu, padnout, být slabý, to není samo o sobě zneužití milosti. Jít a vědomě hřešit, chtít hřešit s tím, že Bůh je dobrý a potom mi to stejně odpustí. To je zneužití milosti.

Toužit po hříchu, v tu chvíli také zhřešit a odvolávat se dopředu na případné pozdější pokání, které pak učiním, jak se sluší a patří. To je zneužití milosti! Písmo nikde neučí úplné posvěcení tady a teď. Bezhříšnost! Vždyť přeci spolu s Pavlem sami mnohdy voláme: „Bože smiluj se nade mnou, nepoznávám se ve svých skutcích, dělám, co nechceš, dělám, co ani já nechci ve své nejvnitřnější bytosti!“

Ale milovaní, pokud nás opravdu zákon Božího Ducha osvobodil od smrti a hříchu. Potom naším znamením rozhodně nebude zneužívání milosti ke hříchu. Ale naopak poslušnost Bohu. Podívejte se, co Pavel píše o Duchu svatém ve verši 8, 2. Osvobodil nás a co? Vede nás k životu. To znamená k Bohu! Vždy a všude, ve všech situacích! Této síle nelze odolat, nelze ji zapřít. Nový člověk v nás je z Boha! My již máme život věčný! 1 J 5:13. A ten nelze zahubit!

 Život křesťana je hluboké a silné poznání vlastní ubohosti a bídy. Život křesťana je tvrdý, nelítostný zápas s vlastním hříchem. Tvrdší než jakákoli pozemská bitva.  Náš život je trvalé, hluboké, zoufalé volání z nejniternějšího bodu naší bytosti, pramenící z poznání Boží dokonalé svatosti, a naší „dokonalé“ bídy a hříšnosti! Život křesťana ale musí být a je také poslušnost Bohu a Jeho slovu. Převládající, rostoucí, trvale nás odvracející od hříchu znovu a znovu zpět ke Kristu! Protože Ř 8, 1-2 to říká, jsme osvobozeni a vedeni k Bohu tou nejmocnější silou, co jest! Kde to chybí, tam není život z Boha!

  1. V Kristu svatí!

Takže bezprostřední kontext toho, že jsme vyňati ze soudu v tom smyslu, že nás žádný hřích ani žádná jiná moc neodloučí od Boží lásky chápeme. Chápeme i to, že jsme svobodni od hříchu ve smyslu nabyté schopnosti být Bohu poslušní. Táhne nás nejmocnější síla. Boží síla spasitelné milosti. Nechci, abyste si mysleli, že vás nabádám abyste brali hřích na lehkou váhu, ale musím říct následující.

Když tisíckrát padnete, a jste v Kristu, potom vás Boží milost tisíckrát znovu v pokání zvedne! Padnete-li deset tisíckrát, milost Boží vás zvedne deset tisíckrát. To říkám proto, abychom žasli nad sílou Boží milosti a lásky k nám. Ne abychom jí pohrdli a hřešili! A dosvědčím to slovem Písma.

  • Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. 1 Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já." 16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Plnost milosti a pravdy v Kristu. To je zářící sláva Krista Ježíše! Nevyčerpatelná plnost milosti. Doslova milost za milostí, jedna za druhou. Ale drazí sourozenci v Kristu, pokud patříte Kristu, toto poznání vás povede přesně opačným směrem než ke zneužití milosti. Budete usilovat o poslušnost, bude hledat Pána z jitra i večer. Budete se bít s hříchem do poslední kapky krve o každou minutu v Kristu a s Kristem. Nic jiného ani není možné milovaní bratři a sestry! Zákon Ducha osvobozuje a vede plně Boží mocí k životu. A dělá to s námi všemi stejně. Jak? Poslouchejte:

  • Jan 14:15 Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; 16 a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky - 17 Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

Před Letnicemi platilo o Pánových učednících, že znali Ducha svatého. Protože byl s nimi. Po Letnicích platilo, že je v nich! Stali se chrámem Božího Ducha. A ještě více, stali se Božími dětmi narozenými z Ducha Božího! Jako každý křesťan! A co praví Písmo o tomto Duchu Božím? O Bohu, z kterého jsme se narodili?

  • 1 Janův 4:4 Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.

Jak bychom tedy mohli zneužívat Boží milost? My chrám Božího Ducha, Boží děti!  Jak bychom mohli znovu dále hřešit proti Bohu a být mu neposlušní. Zápasíš bratře s hříchem nečistoty? Je to tvrdý, nelítostný boj? Jsi někdy zoufalý a rezignovaný? Ano, je to líté, je to tvrdé, je to z lidských sil nemožné! Ale nejsi v tom sám, i já zápasím, bratr vedle tebe zápasí.

A hlavně Ježíš Kristus zápasil. Tam na kříži! A nyní zápasí spolu s tebou! Je ti po boku, je před tebou i za tebou, vedle tebe po obou stranách. Je i v tobě přítomen skrze Ducha Božího! Nemohu ti slíbit, že už nepadneš, nemohu ti říct kolikrát ještě padneš! Ale mohu ti říct, pohlédni na Krista, volej k Němu, utíkej k Němu, vrhni se mu k nohám! Bez ohledu na to kolikrát padneš, ti mohu říct, že pokud to učiníš, nezvedneš se sice sám. Ale tvůj drahý Spasitel tě vždy pozvedne, očistí a znovu posílí.

Zápasíš bratře, sestro s hříchem, který se vrací? Tlachavý jazyk, pomluvy, tvrdost, nečistota, lhaní, lenost duchovní i fyzická? Hřích usiluje tě zničit! Zničit tvé vztahy, na prvním místě s Pánem Bohem a všechny tvé další vztahy v rodině, v církvi! Ale blízko tebe, v tobě samotném je Bůh. Jeho Duch, Jeho slovo! A to je silnější moc než hřích, silnější než ďábel. Jsi v Kristu svatý, jsi svobodný od moci hříchu! Hříchu jsi mrtev a pohřbený! Bohu jsi živ v Kristu a skrze Krista!

A On, Kristus, pokud jste slabí, jste  jako mrtví a padlí u Jeho nohou, vkládá na vás svou pravici a říká vám:

  • 1 J 1: 17"Neboj se. Já jsem první i poslední, 18 ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.

V Něm jsme přeci svobodní od moci hříchu, jsme vyjmutí ze soudu, jsme svatí v Kristu!

Odkazy: Ř 7, 25; Ga 5, 17; 1 J 1, 9; 5, 13; 4, 4; J 1, 14-16; 14, 15-17;

Cena nemožného!

  1. U lidí a ve stvoření nemožné

A tak se neboj bratře, neboj se sestro, pohlédni na Ježíše a důvěřuj Mu! Znovu se silou Kristovou zvedni a v poslušnosti jdi! Vždyť nejde přeci o nic menšího než o věčný život, nebo věčné zatracení! Pohlédni také pozorně, co pro tebe učinil tvůj Bůh a tvůj Pán!

  • Ř 8: 3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,

Bratři a sestry v našich životech se stala nadpřirozená věc. Modlím se za sebe i za vás, aby následující slova nebyli jen křesťanské klišé. Taková ta omáčka, kterou všechno zalijeme. ÚHO křesťanské církevní kuchyně! Podívejte se dobře, co píše Pavel do Říma na začátku třetího verše osmé kapitoly. Bůh něco učinil! A co učinil? To, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost! A bylo to skutečně nemožné zákonu? Nebo to bylo nemožné člověku, aby zákon naplnil a činil? Zákon je přeci Boží, dobrý a svatý. Je tedy ve své podstatě dokonalý a svůj úkol on splnil! Přinesl poznání hříchu. Ale pro lidskou slabost milovaní nemůže přinést člověku spásu. Není to tedy selhání zákona, slabost zákona, ale člověka. Nás lidí.

Jsme padlí, hříšní. Poničení hříchem ve své podstatě a ve všech rovinách, oblastech! Beznadějně ztracení. Tváří tvář Bohu jsme odsouzení. Jsme cílem. Spravedlivým cílem Božího, hrozného, svatého a věčného hněvu. A je tomu tak bratři a sestry po právu. Jde o spravedlivé a dobré rozhodnutí Boží. Zlo musí být potrestáno, vymýceno! V tomto časném věku musí být odhalováno a dobře pojmenováno. Musí být trestáno a odstraňováno, drženo pevně v jasných mezích. A pro věk budoucí a věčný musí být věčně potrestáno a na věky vymýceno! Bůh je láska a láska nemůže přihlížet zlému! Jestli Bůh miluje, musí stíhat hřích lidí!

Problémem člověka ale je, že nevidí svůj hřích tak, jak ho vidí Bůh. Jsme tak prosáklí a zkažení, že hřích nevidíme v jeho hrozné obludnosti a zhoubnosti. Zlehčujeme celou záležitost kolem pádu a hříchu. A tato naše hluboká porušenost hříchem je důvodem, proč zákon nemohl přinést lidem spásu. A tak je to dobrý Bůh. Činí nemožné zákonu, činí nemožné člověku. Činí něco, co je nemožné jakékoli síle a bytosti ve stvoření! Ani svatí archandělé nemohou člověka zachránit. Přestože moc, kterou mají jako služebníci Boží propůjčenou, je proti lidem ohromná a ohromující! Co dokázal jeden jediný anděl, ani ne archanděl, anděl?

  • 2 Královská 19:35 Stalo se pak té noci, že vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc. Za časného jitra, hle, všichni byli mrtví, všude mrtvá těla.

Ale moc která přinese lidem spásu musí být mnohem větší. Nenalézá se v celém stvoření. Jen Bůh ji má. A tak Bůh nečiní jen nemožné. On ve své absolutní moci činí zázračné a nadpřirozené dílo. Něco, co nedokáže svatý Boží zákon, pro lidskou slabost. Něco, co nedokáže člověk, démon, anděl, ani ten nejsvatější archanděl! Prostě nikdo v celém stvoření. Věda nám odhalila ohromnou sílu, která je ve fyzickém stvoření. Když se uvolní energie skrytá v nejmenších částicích, v atomech a dojde k řetězové reakci, uvolní se ohromná síla. Schopná vše zničit. Ale síla všech jaderných hlavic, síla všech atomů ve vesmíru nic není. Ani kdyby se uvolnila v jediné řetězové, jaderné reakci. Vše by bylo zničeno, ale nic by nebylo zachráněno. Ani jedno tělo, jeden jediný člověk!

Ale Bůh učinil nemožné! Milovaní přemýšlejte nad tím. Modlete se za hluboké pochopení věty Bůh učinil nemožné! A pomocí, velkou pomocí nám k tomu bude druhá polovina verše tři. Poslouchejte pozorně a bedlivě rozvažujte!

  1. Otec soudí a trestá svého jediného Syna v těle!

V druhé polovině Ř 8: 3 stojí psáno:

  • Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,

Už vidíte, proč Písmo trvá ústy apoštola Pavla na tom, že Bůh učinil nemožné? Bůh je dobrý. Bůh miluje. Miluje dokonalou láskou, nemůže ani hledět na zlé. Stíhá zlé, trestá zlé, vykořeňuje a vytrhává zlé. Spaluje zlé ohněm svého svatého Božího hněvu! A tento Bůh? Dává v oběť za vinu svého vlastního Syna. Posílá ho na zem, aby v těle vynesl hříchy mnohých na dřevo kříže a stal se tak terčem spalujícího Božího hněvu místo nás. Přestože hříchu neučinil a v Jeho ústech nebylo nalezeno nic zlého!

Svatý jednorozený Boží Syn byl dán. A musel být dán. Nikdo jiný nemohl nést břemeno a tíhu, které jsou dostatečné ke spáse lidí. Ne jednoho člověka. Ale tisíců, miliónů a miliard lidských duší. Nevěříte?

  • Zjevení Janovo 7:9 Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou.

Jediný hlas mohl zaznít, když Otec Bůh se ptal těmito slovy: „Koho pošlu, kdo půjde?“ A Izajáš odpovídá: Já půjdu, pošli mě!“ Izajáš je předobrazem Krista. Celý ten příběh je stínem věcí budoucích. Ukazuje na Božího Syna. Iz 6: 1-10; to Bůh Syn odpovídá na Otcovo volání: „pošli mě, já půjdu!“

A to je důležité vědět. Proč? Protože mnozí z nevěřících lidí, kterým je zvěstováno evangelium o Božím Synu, který byl Otcem dán se vzpírá a říká: „No říkáte, že Bůh je láska, ale pro mě je váš Bůh strašlivý Bůh, který nemiluje vlastního Syna, jak by mohl opravdově milovat nás?“ To je vážný argument. Je potřeba zodpovědět ho dobře. Kdybychom šli do důsledků, i za tímto postojem stojí lidská pýcha, která zabraňuje lidem vidět pravdu, a tak si lidé, kteří takto mluví, pyšně myslí, že jsou lepší než Bůh. Oni by přeci nic tak hrozného neudělali. Ale jak jim dobře odpovíme, abychom umlčeli každá ústa? Boží lide, je to prosté!

  • Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno."

Jednota Otce a Syna i Ducha svatého v trojici je tak svatá, že není ani smítka, stínu nesouladu v jednotě jejich vůle. Jsou naprosto totožné, identické, jsou jedno! Kdyby Otec poslal Syna na tak hroznou cestu a v Synově vůli by byla jedna miliardtina miliardtin nesouladu, byl by Bůh Otec tím nejhorším otcem, který existuje. Ale Kristova vůle je v naprosté dokonalé shodě S Otcovou. Je naprosto identická. Je víc než identická. Je jedno s Otcovou vůlí. Je to ta samá vůle! Jde o jednu vůli! Syn miluje stejně plně jako Otec. Nenávidí zlo a hřích stejně jako Otec. Jejich myšlení i konání je jedno.

Proto Otec dává svého jediného Syna do rukou strašlivých nepřátel Božích, jako jsem byl kdysi já i každý z vás. A nevrhá to žádný stín pochybností na Boha Otce. Protože Bůh Syn jde dobrovolně, jde rád. Z té samé vůle, z jaké Ho Otec posílá. Láska Pána Ježíše mocně pohání, aby šel! Nemůže jinak!

A tak dochází k tomu, co by skutečně nikdo z nás nikdy neudělal a čeho by nebyl nikdo schopen! Bez ohledu na to, zda bychom byli v roli otce, nebo v roli syna, který plní vůli táty, protože ho tolik miluje, že jeho vlastní vůle je tatáž jako otcova! Kdo z nás rodičů tolik miluje ostatní lidi, aby obětoval pro vymýcení a potrestání zla ve světě to nejcennější? Nejdražší, jediný objekt své rodičovské lásky a dobrovolně ho vydal něčemu tak strašlivému, co se odehrálo na kříži? A kdo z nás synů a dcer je tak poslušný, aby něco tak strašlivého nesl z poslušnosti a lásky ke svým rodičům? I kdyby se možná někdo v mysli odhodlal, nikdy by to nemohl naplnit. Takovou oběť může přinést jenom Bůh.

Už víte, co nemožného Bůh Otec v Kristu učinil? Chce někdo tváří v tvář té nesmírné váze a ceně bolesti Boha Otce. Ceně Kristova utrpení, života a krve dále vědomě hřešit? Co udělám, až na mě zase vystřelí nečistota na internetu a tón pokušení se rozezní v mém srdci? Co uděláš ty bratře? Až budu chtít lhát, nebo prosazovat sebe? Když budu i jinak tažen svou hříšnou přirozeností? Co uděláte bratři a sestry vy v takové chvíli? Bože smiluj se nad námi! Ty jsi za náš hřích soudil a trestal svého vlastního Syna. A On to nesl poslušně a dobrovolně, z lásky k tobě i k nám. Ale kdo jsme my?

Odkazy: 2 Kr 19, 35; ZJ 7, 9; J 10, 30;

V Kristu člověče splňuješ požadavky zákona!

  1. Boží spravedlnost byla naplněna!

V posledním našem verši nás Pavel vede k poznání toho, jak jsme spravedliví v Kristu. Čí je ta spravedlnost, která byla naplněna v nás. A jak v nás působí!

  • Ř 8: 4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

Bůh odsoudil lidský hřích. Musel, neboť to požadoval Boží spravedlivý zákon. Bůh sám to přeci požadoval a požaduje! Nemůže popřít sám sebe, svou spravedlnost. Pán Ježíš v poslušnosti zapřel sám sebe a šel až na smrt. Beránek svatý a bez viny se učinil pro náš hřích prokletým. Visel na dřevě.  Nesl spravedlivý trest patřící však nám! A jak jsme již řekli, není nikdo v celém stvoření, který by to mohl udělat místo Pána Ježíše. Jen On, protože je nekonečný a věčný Bůh, může vykoupit nespočetné zástupy z věčného trestu. Nikdo jiný, než On nemůže prohlásit následující výrok a zároveň mu dostát. Splnit, co prohlásil! Je mnoho těch, kteří si hrají na Mesiáše. Ale pouze hrají. A přijde den, kdy budou s pláčem a skřípěním zubů litovat! Jen Pán Ježíš je naplněním následujících slov:

  • Jan 10:17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."

Nemožné v očích lidí se stalo skutkem. A právě proto také platí, že se lidé všude ve světě vzpírají této zprávě. Jakmile začnete mluvit o tom, který byl obětován a třetího dne vzkříšen, odcházejí. Bůh sice prominul lidem dobu, kdy nemohli pochopit tajemství, které jim zůstávalo skryté. Ale ani po důkazu všech důkazů se na jejich postoji nic nemění. Co se stává nám, když zvěstujeme? A co se stalo Pavlovi jen několik let po ukřižování a vzkříšení Krista?

  • Skutky apoštolské 17:30 Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. 31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých." 32 Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: "Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy."

Bůh musí učinit i zde nemožné. Bůh musí povolat duchovní mrtvoly z duchovních hrobů! Ale Pavel v našem dnešním, posledním verši říká, že to se nám, kteří jsme v Kristu, stalo. Spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří již nejsme živi ze své vlastní síly, ale z moci Ducha Božího! Není to naše vlastní spravedlnost, ale Ježíšova. Nám je v Kristu pouze přičtena. Pánu byly přičteny naše hříchy, nám Jeho dokonalá poslušnost a spravedlnost.

Díky Pánu Ježíši splňuji já, i ty bratře, i ty sestro dokonale požadavky zákona Božího! To je poziční spravedlnost, poziční svatost před Bohem. Díky Kristu jsme v Božích očích dokonale svatí a naše poziční spravedlnost je bez chyby a poskvrny. Tak nás Bůh vidí. Ale já chci, abychom si dobře všimli, co říká druhá polovina čtvrtého verše. V kom byl naplněn dokonalý požadavek Božího zákona a Boží spravedlnosti? V nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

  1. Život těch, kteří se řídí vůlí Ducha!

Kruh se uzavírá, milovaní! V úvodu jsem mluvil o nejviditelnějším rozpoznávacím znaku Božích dětí. O poslušnosti Božímu slovu, Písmu, které cele vydechl Duch svatý, jehož vůlí se poslušně řídíme! To je ten hlavní znak Božích dětí. Kniha Deuteronomium.

  • Deuteronomium 13:1 Všechno, co vám přikazuji, budete bedlivě dodržovat. Nic k tomu nepřidáš a nic z toho neubereš.

Vidíte k čemu jsme v Kristu a díky Kristu povoláni? K jaké poslušnosti? Poslouchejte poslední dva verše Dt 13.

  • Deuteronomium 13:18 Ať ti neulpí na ruce nic z toho, co propadlo klatbě, aby se Hospodin od svého planoucího hněvu odvrátil a udělil ti slitování. Slituje se nad tebou a rozmnoží tě, jak přísahal tvým otcům, 19 když budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dbát na všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, a dodržovat, co je správné v očích Hospodina, tvého Boha.

Ulpívá na nás něco, cokoli, co je proklaté? Svévolně dál hřeším? Dbám pečlivě na všechny Hospodinovi příkazy? Nebo uhýbám nalevo, či napravo od Písma? Ubírám, nebo přidávám, překrucuji, či vnáším do Písma své vlastní představy, myšlenky a přání? Dělám to, když jsem pod tíhou vážných a těžkých věcí, vyžadujících řešení? To se nám tak mnohdy děje! Nic mě ale před Bohem neomlouvá! Žádná situace není tak těžká, aby v Bohu nebylo řešení a východisko přesně podle Písem! Bůh přeci dává svým služebníkům, aby obstáli. Ř 14, 4; O co více dá svým dětem!

Anebo trvám na Písmu, vyučuji ho správně, ale v praxi podle něho nejednám? Ani ve svém životě, ani v životech druhých křesťanů? V těžkostech potom hledám skulinky a vlastní cestičky pro sebe i pro druhé? Výhybky a odbočky kterými obcházím, a tak vlastně rozšiřuji tu úzkou cestu a tu těsnou bránu, kterou Bůh vytyčil v Písmu? Pak ale nejsem srdcem zakotven pevně v Písmu. Možná intelektem přijímám, ale srdcem nerozumím! A to je zlé. Zlé, jestli rozšiřuji stezku a bránu pro sebe. Dvakrát zlé, jestli ji rozšiřuji i pro druhé. Protože Pán Ježíš neříká. Mluvte o úzké cestě, přemýšlejte o úzké cestě, kažte úzkou cestu, ale…

  • Matouš 7:13 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. 14 Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Těsná je brána a úzká je stezka pravdy! Jen málokdo ji nalézá. Co musím vynaložit? Jaké úsilí? Jakou snahu? Abych nesešel mimo úzkou stezku, abych se protáhl těsnou branou a vešel do radosti svého Pána? Jak moc svatě mám žít a jak moc svatá má být má spravedlnost? Vyšší než zákoníků a farizejů! Nejen zvenčí, ale celý i uvnitř svatý. Mysl, ústa, ruce i nohy, tedy skutky!

Dnes jsme byli v Ř 8, 1-4. A viděli jsme moc svatosti, kterou má Boží lid k dispozici ve svých životech. Ano opravdu všechno, co potřebujeme ke zbožnému životu máme od Boha v Kristu. Bůh je dobrý. Dnes jsme viděli osvobozující a ospravedlňující moc svatosti Kristovi, kterou nám Bůh přičetl a dává ve svém Synu. Uvidíme i další podoby této svaté moci. Ale vidíme jasně, jak nadpřirozené, mocné a ve stvoření nemožné věci Bůh učinil s každým z nás.

 Boj s naší hříšnou přirozeností stále trvá. Zákon hříchu v našich tělech bojuje proti Duchu svatému v nás. Mnohdy sténáme, mnohdy pláčeme. Dokonce někdy zoufale křičíme, není to už ani pláč. Nejhůře je, když mlčíme. Jsme ubití a rezignovaní. Ale tak to nemusí být. Ježíš již vše učinil. On už bojoval a zvítězil. Tam na kříži!

Pohlédni na něj, když tě na zem sráží tvá vlastní bída. A pamatuj, co všechno musel snést od nás hříšníků, abys bratře neochaboval, abys sestro neklesala na duchu. Pamatuj na to, že to tak je a musí být. Vždyť my jsme ještě nemuseli prolít krev v boji s hříchem! Odhoď ho tedy, i každou další přítěž, která ti brání v cestě za Pánem. Odhoď to všechno znovu a znovu, zas a zas. Vždyť věrný je Bůh, který ti dává milost za milostí. On tě drahý křesťane povolal, On tě cele posvětí a cele zachová bez úrazu a bez poskvrny až do dne příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Za to se modlím, za to se prosím bez přestání modlete. Amen!

Odkazy: J 10, 17-18; Sk 17, 30-32; Dt 13, 1; 13, 18-19; Ř 14, 4;vMt 7, 13;

 

 

Osnova kázání