Moc svatosti II Ř 8, 5-8;

Moc Svatosti II Ř 8: 5-8;

Motto: Ezechiel 39:27 Ukážu na nich svou svatost před očima mnohých pronárodů tím, že je přivedu zpět z národů a shromáždím ze zemí jejich nepřátel.

Úvod

 Pokoj vám sourozenci po krvi Kristovi! V knize Genesis v hned v prvních verších čteme slova o světle. Čteme tam tato slova:

  • Genesis 1:1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. 3 I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. 4 Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.

Ihned na začátku svého stvořitelského díla po stvoření nebe a země Bůh učinil světlo. A je to nanejvýše logické. Když Bůh učinil zemi a nebe, tedy vesmír v prostoru a čase. Všude byla pustota, prázdnota a temnota, tma! Na zemi i na nebi, ve vesmíru. Nad vodami propastné tůně se sice vznášel Duch Boží.  Ale první stvořenou věci, která přichází do této pustoty, prázdnoty a temnoty stvořeného nebe i země je světlo. Je prvním stvořitelským počinem Boha, Božího Ducha ve stvořeném vesmíru. Tímto počinem fyzického světla Bůh odhaluje celému stvoření něco o sobě!  Proč? Protože Bůh je světlo! Bůh sám je světlo. Věčné světlo. Bůh je pravda a pravda je vždy světlem! 1 J 1, 5; A když se v Písmu mluví o příchodu Pána Ježíše Krista, mluví se takto:

  • Jan 1:9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.

Jan také říká, že v tomto světle, které osvěcuje každého člověka, je život lidí. A můžeme říct, že v tomto světle je život všeho stvoření. Nedivme se tedy, že první věcí, kterou Bůh po stvoření země a nebe učinil je světlo. Do té doby byly nebe a země pusté, prázdné a temné. Ano, vznášel se nad zemí a temnotou Duch Boží, ale Duch Boží je Bůh. A Bůh nepatří do stvoření, je vždy oddělený, vyvýšený nade vším stvořením.

První věcí, která fyzicky naplňuje, a tedy ruší tuto pustotu, prázdnotu a temnotu stvořeného vesmíru je světlo. A musí to tak být. Bez světla není život. Bez světla není nic vidět. Tudíž není žádné poznání. A bez poznání zůstane pravda skrytá. Světlo stvořené Bohem je ukazatelem a odkazem na to věčné, vždy pravé světlo, kterým je Bůh sám! Fyzické světlo je odrazem a stínem duchovního světla a pravdy, kterou Bůh sám ve svém stvořitelském a spasitelském díle odhaluje od samého počátku. A to krok za krokem. Od té první zjevené věci a částečky pravdy, až k poslednímu završení Božího spasitelného zjevení v evangeliu Ježíše Krista! Stvoření fyzického světla je jedním z prvních způsobů, kterým k nám Bůh mluví. Ne však jediný a poslední. Protože cílem všeho je Ježíš Kristus! On je dědicem všeho a skrze Něho vše bylo stvořeno. Tedy i to první fyzické světlo.

  • Židům 1:1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

Od Boha v Kristu všechno povstává a k Bohu v Kristu všechno směřuje. Bůh jediný existuje a má život sám v sobě. Jeho bytí je věčné a jediné nezávislé. Všechno ostatní je na Bohu ve svém bytí závislé. Mimo Boha v Kristu a bez Boha v Kristu není život. A to uvidíme i dnes, v našem dnešním kázání. Náš dnešní text je Římanům 8, 5-8;

Římanům 8:5 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. 7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. 8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.

Odkazy: Gn 1, 1-3; 1 J 1, 5; J 1, 9; Žd 1, 1-2;

O absolutní přitažlivosti podstaty! Verš 5

  1. Život z těla!

Náš dnešní text začíná v ekumenickém překladu slovy: Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné! Ne vždy je EP dobrým překladem, vystihujícím plně danou myšlenku. A tak je tomu i dnes. Nejpřesněji podle mě vystihuje myšlenku pátého verše Pavlíkův studijní překlad.

  • Neboť ti, kdo jsou podle masa, myslí na věci masa, ti podle Ducha, pak na věci Ducha.

Abychom lépe pochopili, o čem mluví pátý verš, musíme se vrátit do páté kapitoly listu Římanům. Kde Pavel rozvádí učení o prvním a druhém Adamovi.

  • Římanům 5:15 S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.

Víme, že vinou jednoho jediného člověka, prvního Adama, všichni propadli odsouzení a smrti. Ř 5, 12; 5, 16; Všichni potomci prvního Adama, tedy všichni lidé rodící se do tohoto světa, rodí se jako duchovně mrtví. Slovy druhé kapitoly Genesis, šestnáctého a sedmnáctého verše. „Ze stromu poznání dobrého a zlého nejez. V den, kdy z něho pojíš propadneš smrti!“

Jaké smrti Adam s Evou propadli? Vždyť jedli a neskáceli se bez života k zemi. Přesto zemřeli. A to ihned po konzumaci. Dokonce ještě dříve. Ve chvíli, kdy se v srdci rozhodli, odmítli Slovo Boží a přijali zaseté smrtící slovo ďáblovo. Jeho lež. Svým přestoupením Božího příkazu, ve svém dokonaném hříchu byli odděleni od Boha. Boha, který je dárcem a zdrojem života. Jejich smrt byla okamžitá v tomto oddělení! I když v těle a mimo zahradu Eden jejich život ještě nějaký čas pokračoval. Adam s Evou okamžitě duchovně zemřeli. Před Bohem zemřeli! Pro Boha zemřeli! Ihned a okamžitě. Což se později mimo zahradu Eden projevilo postupnou zhoubou a zkázou těla. Začali stárnout, podléhali nemocím, až zemřeli nakonec i tělesně.

V této poznané pravdě se ukrývá hlavní myšlenka pátého verše, jeho první poloviny.

 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné!

Jinými slovy: Potomci prvního Adama, rodící se v této oddělenosti od Boha, tedy duchovně mrtví, mají svou podstatu, svůj život pouze z těla. Pouze z padlého, hříšného těla je zasetý a v něm je počatý jejich život. Pod vládou zlého a zhouby, jak stojí v 1 J 5, 19. Celá jejich podstata, myšlenky, touhy, záměry, vůle a cesty vyvěrají, jsou určeny, ovládány a řízeny z moci (síly) této podstaty! Jenom z ní, z ničeho jiného. Podstata a kořeny i všechna životní síla jejich bytí jsou zakotveny pouze v padlém, hříšném těle, které podléhá zkáze. Jinou moc k dispozici pro svůj život nemají. Proto bychom měli začátek pátého verše chápat takto:

Ti, kdo nežijí z jiné moci (síly) a z jiné vůle, než z moci a vůle padlého a hříšného lidství, tíhnou jen k tomu, co povstává z tohoto padlého a hříšného lidství a dělají pouze to, co povstává z tohoto padlého a hříšného lidství. Nemohou totiž jinak!

  • Neboť ti, kdo jsou (jen a pouze) podle masa, myslí (jen a pouze) na věci masa, (Pavlíkův překlad)
  1. Život z Boha, z Ducha svatého!

Naštěstí oba překlady, jak náš ekumenický, tak i Pavlíkův pokračují. Překlad ekumenický:

  • ČEP Ř 8, 5b ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.
  • PSP Ř 8, 5b ti podle Ducha, pak (myslí) na věci Ducha.

Milovaní, kdo se dá vést Duchem Božím? V sedmém verši našeho dnešního textu čteme, že přirozený člověk, potomek prvního Adama se nechce, ani nemůže podřídit Božímu zákonu! To nemůže udělat nikdo, jehož život je pouze z padlého a hříšného těla! Jen ten, kdo je podle Ducha živ. Podstata takového života musí být zaseta a počata z jiné vůle. Z jiné moci! A Písmo nám to potvrzuje i v evangeliu podle Jana. Poslouchejte.

  • Jan 1:10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. 11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. 12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. 13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.

Ti, kteří přijali vírou Pána Ježíše Krista jsou nová stvoření! Jsou to dokonce Boží děti! Nenarodili se jen z těla a padlého lidství a pouze z jeho vůle. Nýbrž narodili se znovu, z Ducha Božího a z Boží vůle. Narodili se z Boha! Bůh jim dal moc svých dětí. To je úplně jiná podstata, vůle i moc. A ta naprosto jinak určuje, formuje a vede jejich život. Jsou neodolatelně přitahování vším, co je z Boha! Budeme o tom mluvit více v dalším bodě kázání. Nyní se však vraťme k podstatě nového stvoření a k tíhnutí, které z ní povstává.

Co znamená slovní obrat tíhnout k něčemu? Podívejme se na základ slova tíhnout. Je od slova tíha. A co znamená tíha? Znamená váhu, tlak, trápení, břemeno, tíseň a hmotnost. Když si uvědomíme, co všechna tato synonyma spojuje, uvidíme sílu, moc, která má podstatný vliv na něco v našich životech. Pod váhou, hmotností, tíží, břemenem klesáme k zemi, když ho neseme. A to tím více, čím větší ta váha a břímě je. Také tlak, tíseň a trápení má vliv na náš život. Opět úměrně své rostoucí podstatě. Tíhnout tedy k něčemu znamená být k tomu veden, tažen nějakou silou. A my mluvíme o síle podstaty, z níž máme svůj život zde na zemi.

Jsme-li pouze z padlého a hříšného těla, pouze potomci prvního Adama. Tíhneme pouze k tomu, co je tělesné, padlé a hříšné. A to hrozné na tom je, že je to pro nás něco, čemu prostě nemůžeme odolat. Jak jsme si řekli, padlý člověk nemůže jinak.

Naštěstí narodit se z Boha, znamená přijmout novou podstatu. Mnohem mocnější! Tu nejmocnější! I přesto, že tento převzácný poklad máme v hliněných nádobách. Je pro nás nová podstata ještě mnohem neodolatelnější. Moc pádu a hříchu je tou největší mocí ve stvoření. Celý svět je pod touto zhoubou. Ale moc evangelia Kristova je mocí Boží. Nadpřirozená, protože nepochází ze stvoření, ale z živého Boha! Kdo ji odolá? Jestliže člověk nemůže odolat již padlé moci hříchu, která má svůj původ ve stvoření. A tak se stává sám v sobě bezmocným otrokem této moci. Jak by mohl odolat moci nadpřirozené, která nemá svůj původ ve stvoření, ale v Bohu? To nelze! Jestliže menší a v konečném důsledku ohraničené moci nelze odolat, o to více nelze odolat moci absolutní, ničím neomezené! A tak ke slovům pátého verše z osmé kapitoly Římanům musíme říct pouze Amen!

Ti, kdo jsou pouze z vůle a moci těla, nemohou nic jiného, než tíhnout a toužit po věcech tohoto padlého a hříšného těla! Ti však, kdo jsou nové podstaty, protože se narodili z Boha, tíhnou a celým srdcem touží po věcech Ducha Božího. A to dokonce navzdory tomu, že převzácný poklad Božího daru žijí v hliněných nádobách padlého lidství. Taková je moc a sláva Kristova evangelia!

Odkazy: Ř 5, 15-16; 5, 12; Gn 2, 16-17; 1 J 5, 19; J 1, 10-13;

Kdo je můj Bůh? Verš 6

  1. Sobectví, zdroj a kořen modlářství!

Apoštol Pavel pokračuje v šestém verši následujícími slovy.

  • Římanům 8:6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.

Zjevně tedy ten, kdo žije jen z moci a vůle padlého a hříšného těla podléhá něčemu, co Pavel nazývá sobectvím. Co je sobectví? Tak, než si vysvětlíme, co to vlastně znamená. Je potřeba si uvědomit na prvním místě, co to přináší. Podle Pavla to přináší smrt. Sobectví je cesta smrti. A co si pod tím máme vlastně představit?

Sobectví, znamená sledování vlastního prospěchu a zájmu, a to vždy na prvním místě, i kdyby to mělo být na úkor druhých.

To je lidská definice slova sobectví. Další lidskou definicí sobectví je následující tvrzení:

Láska k sobě, chování, které je výlučně nebo především zaměřeno na uspokojení vlastních potřeb a přání, zatímco přehlíží přání a potřeby druhých.

Vidíme, že je to podobné. Ale chybí tomu něco podstatného z biblického hlediska. Těmito definicemi se pohybujeme pouze v lidské rovině. Ale na základě Božího slova my můžeme mnohem jasněji a přesněji definovat co to je sobectví. Kde a v čem má své kořeny i jakou má zhoubnou závažnost. Uvidíme i to, že největší zhoubný důsledek sobectví se neprojevuje pouze na lidské rovině, v mezilidských vztazích. Ale ve vztahu člověka k Bohu! Druhá lidská definice nám hodně napovídá. A to slovy: láska k sobě. Víte již kam mířím? Co bude následovat? Poradí mi někdo? Kam do Písma půjdeme? ……….

  • Genesis 3:1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" 2 Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3 Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«" 4 Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. 5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." 6 Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.

Sobectví milovaní je dokonaný hřích. Je to modlářství. Je to v první řadě porušení toho největšího, nejdůležitějšího, prvního přikázání!

  • Deuteronomium 6:5 Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

Je to vzpoura proti Bohu. Je to sesazení Boha z trůnu vzbouřenými lidmi! Naplněná hříšná touha po bohorovnosti, která byla zaseta ďáblem do srdce všech lidí a které jsme v Adamovi podlehli my všichni! Sobectví je krádež. Dokonce je to ta nejhorší krádež, protože je to svatokrádež! Úcta, chvála, sláva náležející pouze a jen Bohu byla sprostě ukradena! Jedním slovem dokonalá a poslušná láska člověka, náležející pouze Bohu byla ukradena a obrácena k objektu, jemuž nikdy nenáležela a náležet nebude! Svou neposlušností člověk odepřel tuto lásku Bohu, aby začal takto milovat a uctívat sám sebe! Jde o tu nejhorší tragédii jejímž nejodpornějším a nejhorším důsledkem, a tedy ovocem bylo zavraždění Božího Syna! Nejhorší justiční vražda všech dob!

 Je to velmi tragické. Protože co člověk zaměnil ve svém životě za svého Stvořitele, za jediného, pravého a živého Boha? Nejdříve zaměnil Boha V Kristu za ďábla. Zaměnil zdroj a pramen života za toho vraha a otce lži. A to jen proto, aby dosadil na trůn místo Boha sám sebe. Hlínu a prach. Ubohoučkého otroka hříchu.

Tolik trápení, bolesti, smutku a temnoty je ukryto v první polovině šestého verše osmé kapitoly Římanům! Šest slov!

  • Římanům 8:6 Dát se vést sobectvím znamená smrt,
  1. Evangelium, Boží moc ke spasení každému, kdo věří!

Drahé ovečky Pána Ježíše Krista. Znovu s apoštolem Pavlem voláme: „Jaké ubohé stvoření je člověk. Kdo ho vysvobodí z tohoto zámku padlé tělesnosti a smrti!

Bůh své děti po krvi Kristově ale neponechává v zármutku, který nám působí pravdou svého slova. Tou pravdou, která zjevuje naši ubohost ve světle Jeho mocné svatosti! Zármutek světa není k ničemu, než k hrozné a smutné smrti daleko ve věčném odloučení od Boha a v temnotě!

Ale pokud způsobuje zármutek v našich srdcích sám Bůh poznáním pravdy, potom se radujme. Víme přeci jak jsme vyučování od Otce a přiváděni ke Kristu. Pavel přeci nekončí u poznání své vlastní ubohosti. Ale volá ještě něco dalšího. Mocného a nádherného. Volá: „Jedině Bohu buď dík skrze našeho Pána Ježíše! Nyní již není žádného odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši!“

Zármutek od Boha je dobrý zármutek. Poslouchejte, co tom Pavel říká ve druhém listu Korinstkým:

  • 2 Korintským 7:10 Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.

Každému je zvěstováno toto evangelium Kristovo, o Boží spravedlnosti a spasitelné moci pro každého, kdo věří. Pro Žida i pohana. Pro muže, ženu i dítě. Pro bohatého i nemajetného. Pro člověka svobodného, i pro otroka, či vězně. Je to zpráva o druhém Adamovi. O Kristu, jehož jediný čin spravedlnosti přináší spásu a záchranu všem, kdo v Něho věří. Už jsme to dnes říkali a slyšeli. Těm, kteří ho přijali vírou, dal moc Božích dětí. Novou podstatu. Nové lidství. Mysleli jsme jen na věci padlého těla. Tíhli jsme jen k věcem padlého těla. Byl to neúprosný tlak, tíha a otrocké břemeno, kterého jsme se nemohli sami zbavit! Bůh však snímá smrtící, hrozivé otrocké jho z každého, kdo činí ve víře v Božího Syna pokání. Pokorným srdcem Bůh nepohrdá. Volání, prosby a modlitby ponížených Bůh slyší. Nalistujme společně knihu Izajáš.

  • Izajáš 57:15 Toto praví Vznešený a Vyvýšený, jehož přebývání je věčné, jehož jméno je Svatý: "Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných.

Izajáš 57:15! Čím tento oddíl dobývá srdce padlých lidí? Ostatně tak, jako celé Písmo. Jak mluví ke mně a jak mluví k tobě sestro, bratře? Pravda je tou mocí, která bortí hradby hříchu a snímá jeho prokletí! Bůh, jenž má život sám v sobě. Bůh jediný, pravý a živý. Přebývající věčně ve třech osobách. Bůh Vyvýšený a Vznešený a Svatý. Všimněte si, že český překlad slova Vznešený a Vyvýšený a Svatý je s velkým počátečním písmenem. Jde nejen o Boží atributy, vlastnosti. Ale o samotnou Boží podstatu. Bůh je takovým způsobem Vyvýšený, Vznešený a Svatý, že jde vlastně o Boží jména.

Tento Bůh, ačkoli svým bytím i podstatou je vysoko nade vším stvořením a přebývá v nepřístupném světle, oznamuje v Iz 57, 15 evangelium! On je vysoko čnící nad svým stvořením, ale zároveň je s každým, jehož duch je zdeptaný a ponížený. Každému takovému je Bůh velmi blízko. Každému takovému je Bůh přímo v srdci. Neboť, co jiného znamená být poníženého a zdeptaného ducha před Bohem, než činit pokání? Co jiného znamená být oživen v duchu i v srdci, než stát se novým stvořením v Kristu!

Spravedlnost založená na víře se neptá, kdo Krista přivede dolů z nebes. Ani kdo Ho vyvede z dola z podsvětí. Takovou moc nikdo z lidí nemá. Co ale tedy říká spravedlnost založená na víře?

  • Římanům 10:8 `Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci´; je to slovo víry, které zvěstujeme. 9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. 10 Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, 11 neboť Písmo praví: `Kdo v něho věří, nebude zahanben. ´

Pokud jsi tedy činil pokání a byl oživen v duchu i v srdci. Jsi nové stvoření. Jsi smířen s Bohem. Máš pokoj s Bohem! Tvůj nový život je z Ducha Božího. To je druhá polovina verše šestého.

  • Římanům 8:6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.

Odkazy: Odkazy: Gn 3, 1-6; Dt 6, 5; 2 K 7, 10; Iz 57, 15; Ř 10, 8-11;

Kdo je nepřítelem Božím? Verše 7-8

  1. Ten, kdo se soustředí na sebe!

Ale pokud jsi tím, kdo odmítá evangelium. Vzpírá se Božímu příkazu činit pokání. Je to zlé člověče. Tento příkaz byl dán všem lidem bez výjimky. Skutky 17, 30-31; Také když hledíme na Jana Křtitele, samotného Pána Ježíše i Jeho apoštoly, když zvěstovali evangelium. Vždycky vidíme, že příkaz činit pokání je dán všem lidem!

  • Matouš 3:1 Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: 2 "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."
  • Matouš 4:17 Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."
  • Skutky apoštolské 3:18 Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. 19 Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy

V Ga 1, 16 Pavel prohlašuje, že byl vybrán, aby nesl evangelium všem lidem. Doslova ke všem národům. A v první kapitole listu Římanům čteme, že nikdo z lidí nemá před Bohem výmluvu pro svůj hřích a vzpouru! Ř 1, 18-20;

Ale hlavně, pokud člověk nečiní pokání, zůstává ve své staré podstatě. Ve své vzpouře a sobectví, které ho zahubí. A v sedmém verši čteme:

  • Římanům 8:7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.

Znamená to tedy milý člověče, že zůstáváš nepřítelem Boha! Kdo je nepřítelem Božím? Každý, kdo se soustředí na sebe jako na boha. A slouží jen a jen sobě v naplňování všech tužeb padlého, hříšného těla! Každý, kdo říká Bůh není, nebudu činit pokání! Nebo Bůh možná je, ale co mi dal, co pro mě kdy udělal? Já si chci žít podle sebe, být svým pánem! Ale to znamená žít jen právě z hříchu a pro hřích. Být otrokem hříchu. Nejsi svým pánem! A nikdo, kdo hřeší nevstoupí do království Božího, ale hněv Boží na něm zůstává. V knize zjevení od apoštola Jana stojí:

  • Zjevení Janovo 20:13 Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. 14 Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. 15 A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera.

Kdo ponechává na trůnu svého života své padlé a hříšné já, zůstává nepřítelem Božím. V listu Galatským čteme slova, která by nikoho neměla nechat klidným. Nikoho, kdo dál setrvává ve vzpouře proti Bohu.

  • Galatským 6:7 Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. 8 Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.

Je-li tedy zde někdo, kdo ještě nečinil pokání, ať pospíchá ke kříži Ježíše Krista. Neotálejte. A pokud zde sedíme s přesvědčením, že patříme Kristu a jsme nová stvoření. Pak na čem ale stojí naše spása? O co se opřu? Jak mohu svou spásu prozkoumat, o co opřu svou jistotu, že jsem Kristův? Opřu ji já Pavel Borovanský o to, že teď tady stojím a kážu? A ty bratře, opřeš ji o to, že pravidelně neděli, co neděli sedíš zde uprostřed shromáždění Božího lidu? A ty drahá sestro opřeš ji o to, že sloužíš druhým ve chválách, modlitbou, nebo přípravou pohoštění vždy, když je společný oběd?  Pak budeme všichni plakat nad rozlitým mlékem!

Pokud stavím svou jistotu spásy na těchto věcech, v čem se liším od těch, kdo v den setkání s Ježíšem hlasitě volali: „Ve tvém jménu Pane jsem prorokoval, kázal, hrál ve chválách, sytil hladové a dělal mnoho mocných činů! A proto mě pusť do svého království!“ Takto mluví člověk, který má na trůnu svého života pořád sebe!

Člověk, který má na trůnu života Krista, přichází k Němu vždy se stejnou zlomeností a pokorou, s jakou k Němu přišel v den svého narození z Boha! Říká: „Nemám, co ti dát Pane, jen svůj hřích. A jenom tvá krev je mou nadějí a spásou!“ Zdeptaný duch, poznání vlastní hříšnosti a pokorné srdce rozpoznávající Boží velikost a svatost! To je znakem nejenom počátku křesťanovi víry, ale celého dalšího života až do druhého setkání s Pánem, kdy odloží hliněnou nádobu smrti!

  1. Ten, kdo žije ze síly těla!

V posledním našem verši vidíme ještě jeden znak nepřátelství s Bohem.

  • Římanům 8:8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.

Musíme dobře chápat, proč je i tento znak znakem nepřátelství vůči Bohu. Opět zde můžeme tápat vinou ekumenického překladu. To, co on překládá následovně: „Ti, kdo žijí z vlastních sil.“ To je opravdu zavádějící. Protože křesťané mnohdy mohou usilovat o posvěcení a zbožný život špatným způsobem! Pavel píše v listu do Efezu.

  • Efezským 6:10 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. 11 Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.

Píše to proto, že dobře chápe podstatu požadavků Kristova zákona lásky. Ví, že je nikdo nedokáže naplňovat ze své lidské síly. Tedy pouze z přirozenosti těla. Tělo se nemůže, a hlavně ani nechce podřizovat Božímu zákonu. Touhy těla, tedy lidské přirozenosti budou vždy směřovat proti Duchu Božímu Ga 5, 17; a Duch Boží bude směřovat vždy proti nim.  A tak každý z nás poznává častokrát ve svém životě, že selhává, protože se zaměřuje na sebe, a ne na Ježíše. Přesto, že Písmo nás vede přesně opačným směrem. Jak se nám podaří odhodit všechnu zátěž a hřích, který se nás každého podle Božího slova tak snadno přichytí? Tím, že upřeme svůj zrak na sebe, nebo druhé lidi? Ne!

  • Židům 12:1 Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, 2 s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu.

Na Krista, na Jeho kříž je potřeba hledět. Na potupu, kterou podstoupil, a tak zvítězil! Ježíš je ten, u koho je třeba hledat posilu. A kříž je tím místem, kam je třeba neustále hledět. Není jen místem potupy. Je místem korunovace! Korunovace, o kterou by nikdo jiný nestál a nestojí. Jen Boží Syn, aby nás zachránil a přivedl obmyté svou krví před trůn Otcův!

Zde ale v našem posledním verši jsou opět hlavní důraz a myšlenka někde jinde. Nejde zde o křesťany, kteří usilují ze svých sil o posvěcení, protože zrovna chybují a nehledí na Ježíše. Pavlík překládá:

  • Ř 8, 8b Ti, kdo jsou v mase, nemohou se Bohu zalíbit!

Je to opět odkaz na život pouze z vůle a síly masa, tedy těla. Znovu jde o ty, kteří zůstávají ve vzpouře a jejichž zástupcem před Bohem je ten první Adam, ve kterém zůstávají všichni v odsouzení a ve smrti. A proto se nemohou líbit Bohu. I ty jejich nejlepší skutky totiž nejsou a nemohou být naplněním Božího dokonalého zákona. Protože vycházejí ze sobeckých pohnutek a oslavují ne Boha, ale modlu sedící na trůnu takového života. A tou je daný člověk sám!

Jenže právě proto, že hlavní myšlenka osmého verše je opět znak nepřátelství s Bohem a znovu je zde ukázán neobrácený nevěřící člověk. Právě proto vyvstává veliký problém i pro nás všechny, kteří vyznáváme svou osobní víru v Pána Ježíše? Jaký je to problém? Pomůže nám list Židům.

  • Židům 10:25 Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. 26 Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, 27 ale jen s hrozným soudem a `žárem ohně, který stráví Boží odpůrce´. 28 Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. 29 Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.

Náš život milovaní musí svědčit úplně jiným způsobem, než život těch, co jsou jen z těla. Musí velmi zřetelně ukazovat na jinou podstatu. Na jinou vůli, moc a sílu než je pouze padlé tělo. Nesmí být zaměnitelný takovým způsobem, aby ti, kdo na nás hledí řekli: „Já nevidím žádný rozdíl! Žádný tam není, ani v myšlení, ani v mluvení, ani v konání! Možná, ale opravdu jen možná, když zamhouřím ne jedno, ale obě oči, a ještě pro jistotu usnu. Pak snad…“

Drazí, tyto věty musí mě i vás vést ihned a nejkratší cestou ke kříži Pána Ježíše! Bůh vidí všechno! I ta nejskrytější zákoutí mého, vašeho srdce. A víte, co je nejhorší? On mnohdy přeci nemusí hledět až tak hluboko. Nemusí jít často ani k našim myšlenkám. Stačí mu vidět to, co je zjevné. Slyšet, jak mluvíme. Hledět na to, kam směřují naše kroky! Jsou chvíle v mém životě, kdy bych si přál být alespoň zákoníkem, nebo farizejem. A dobře to chápejte. Jejich vnější kázeň, která jim nemohla přinést spásu, byla určitě v očích mnoha lidí kolem nich něčím, co navenek bylo nenapadnutelné. Protože jen Bůh vidí do srdcí. V kontextu tohoto poznání jsou skutky mého sobectví někdy zcela viditelné i navenek. Jsou něčím, co nepřináší Bohu slávu  ani vnější kázní!

Jak často jsem já, nebo někdo z vás bratři a sestry zjevně v kolizi s textem Božího slova z prvního listu Petrova?

  • 1 Petrův 2:11 Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši, 12 a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu `v den navštívení´.

To ví dokonale jenom Bůh sám. Bůh, kterému nezůstává skryto naprosto nic. Bůh, jehož svatý hněv se zjevuje proti každé bezbožnosti a lidskému hříchu. Může Bůh o mě, o vás prohlásit následující slova?

Služebníku věrný, žiješ vzorně mezi pohany! Prohlásí Bůh před ďáblem, až se ten bude zase courat zemí křížem krážem, viděl jsi mého spravedlivého služebníka Pavla Borovanského? Karla Nováka, či mou věrnou služebnici Petru Smutnou? Nebo bude Bůh raději o mě, o vás mlčet? Odpověď musíme před Bohem hledat každý sám za sebe! Amen!

Odkazy: Mt 3, 1; 4, 17; Sk 3, 18-19; Ga 1, 16; 6, 7-8; 5, 17; Ř 1, 18-20; Žd 12, 1-2; 10, 25-29; ZJ 20, 13-15; 1 Pt 2, 11-12;

 

Osnova kázání