Musíte se znovu narodit (J 3,1-21)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 19. března 2017

Věčný život je jedině skrze víru v Ježíše Krista.

  • Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3:16)

Přeji vám dobré dopoledne a pokoj v Kristu Ježíši, který přináší smíření s Bohem do života každého, kdo v Krista věří.

Úvod

Otevíráme dnes znovu Boží slovo v Janově evangeliu a máme před sebou nejdůležitější část Písma, která se vypíná vysoko před našima očima jako maják, jež svítí všem lidem plujícím po rozbouřených vodách života, jako maják, vedoucí do bezpečného přístavu. 

Je to pasáž ve svědectví Janově, kde sám Bůh zjevuje lidem to nejdůležitější tajemství, které potřebuje každý v životě odhalit: jak můžu poznat Boha a nalézt u něj milost? Jak můžu žít tento život v pokoji, a nebát se toho, co přijde? Je před námi klíčová část Písma: je zde jádro zvěsti, proč Ježíš přišel na svět - aby lidé uvěřili a měli život.

Ježíš je právě se svými prvními učedníky v Jeruzalémě, jsou Velikonoce, a zbývají dva roky do jeho ukřižování. Ježíš přišel do Jeruzaléma, aby oslavil svého Otce. Jak? Nyní svým životem. Horlivost pro Boží dům jej stravuje (2:17). To, co se děje uvnitř člověka žijícího, planoucího pro Boha, nemůže zůstat skryto, ale musí nutně ven.

  • Mt 5:15  A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.

Po ovoci pozná se strom. Kdyby Ježíš seděl v klidu své tesařské dílny a četl si zbožně Písmo a přitom to s ním nikdy nic nedělalo, byla by to známka, že jeho srdce je chladné. Ale ono není. Hoří pro Boží slávu. Proto to první znamení, které židé v Jeruzalémě dostali, říká: Ježíš je oddaný Bohu a nehledí, co ho to u lidí bude stát.

Druhé znamení o tom, kdo je, jim Ježíš o velikonocích nyní odkrývá: ve třech dnech postavím Boží chrám. Mluvil o chrámu svého těla: svým vzkříšením dá narodit se církvi, svému tělu (Ef 4).

To, co Ježíš v Jeruzalémě dělá a o čem mluví, není něco, co dělá a jak mluví každý člověk. Je to něco zvláštního. A mnozí tomu porozuměli. Děje se něco neobvyklého. Je tu někdo neobyčejný (2:23)

I. Nikodém jde za Ježíšem

a) Kdo je Nikodém

Mezi svědky těchto událostí byl také člověk jménem Nikodém. Dozvídáme se o něm, že je členem židovské rady (v. 1).  Je to tedy významný člověk, je učitel Izraele (v. 10). Patří k politické straně farizeů - to znamená skupiny lidí, jejichž předci se nechtěli vzdát své víry navzdory silnému pronásledování pohanské vlády, pod kterou museli žít. Ta původní skupina se označovala jako Chasidim, (svatí, zbožní) a byli pronásledováni za Antiocha Epifana ve druhém století před Kristem. Z nich se později zformovali farizeové, skupina, strana, stojící na Mojžíšově zákoně.

Nikodém tedy znal výborně židovská Písma - Starý zákon. Tak jako mnozí další v Jeruzalémě i on byl svědkem Ježíšových slov a činů. Nemůžeme se divit, že mu v hlavě vyvstává důležitá otázka: Kdo jsi, Ježíši?

Ale představte si, že jste veřejně velmi dobře známá osobnost. Takže, když vyjdete na ulici, lidé vás poznávají, když něco řeknete, lidé to neberou na lehkou váhu. A teď, že by se měl Nikodém veřejně kompromitovat s tím Ježíšem, který způsobil takový rozruch a potíže v chrámě? Dokonce použil násilí, když vymetl trhovce z nádvoří chrámu!

Ale je vidět, že Duch Boží v Nikodémovi pracuje. Nedá mu to spát. Musí se jít osobně přesvědčit, kdo to ten Ježíš je. A tak za ním jde. Sebral odvahu a jde. Ale jde v noci, raději, aby to nezpůsobilo rozruch a pohoršení u spolustraníků - farizejů. Co by si o mně řekli, uvažoval Nikodém. Ještě bych se dostal do řečí. Takhle to bude lepší.

b) Neodbytná otázka

Možná Nikodém neví kudy do toho, jak začít rozhovor. A tak to co, říká vlastně není přímá otázka, ale konstatování s velkým otazníkem. Jak to tedy je?

  • J 3:2  "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním."

Nikodém říká: viděl jsem znamení, která jsi udělal. Ty nejsi jako ostatní. Kdo jsi?

Viděl minimálně dvě znamení, která Ježíš učinil v Jeruzalémě, ale možná jich bylo i více, jak potvrzuje apoštol Jan ke konci svého evangelia.

  • J 20:30  Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.

Podívejte se na Nikodéma. Nikodém se setkal s Ježíšovým svědectvím. A udělal to nejlepší, co mohl: šel se přesvědčit, jak to s tím Ježíšem je. Mohl zůstat sedět doma a nic by se v jeho životě nezměnilo. Nic by se nestalo a nebyl by zachráněn.

Jak to, že někdo konfrontovaný svědectvím o Ježíši se jde přesvědčit a jiný zůstane sedět a nic to s ním neudělá? Je vidět, že jde o duchovní záležitost. Duch svatý musí pohnout srdcem člověka. Nedat mu spát, dokud se nepůjde přesvědčit.

Vydávání svědectví, tisk křesťanských knih, kázání slova Božího, apologetika - nic z toho by nemělo cenu, kdyby Boží duch nejednal. Proto bez modlitebního zápasu o Boží milost v díle evangelia nemůžeme očekávat ovoce. Proto prosíme, aby Bůh jednal. Není v naší moci, probudit duchovní život v člověku. Ale Pán nám dal způsob, jak můžeme mít vliv na spasení druhých: horlivé a vytrvalé modlitby za Boží vylití Ducha svatého, za jeho milost mezi lidmi, za nový život pro duchovně mrtvé, za nová vzkříšení duchovně mrtvých Lazarů!

c) Překvapující odpověď

Na Nikodémovu nepřímou otázku: Kdo jsi, Ježíši?, odpovídá Kristus úplně převratným způsobem. Čekali bychom, že řekne, kdo je jeho matka, otec, kde se narodil, kde bydlí, co dělá...

Ale jeho odpověď zní: jestli tomu chceš Nikodéme opravdu porozumět, musíš se duchovně znovu narodit (v. 3).

Takovou odpověď nečekal. A vůbec jí nerozuměl. Nikdy zjevně nerozuměl, jak může být člověk spasen, zachráněn, živý u Boha a ne odsouzený za své hříchy, za svou vzpouru, na věčnost.

Proč to všechno dnes posloucháme, proč o tom mluvíme? Vyznáváme, že známe Ježíše a on je naším Spasitelem.  Ale potřebujeme dobře rozumět tomu, jak se člověk může vyvarovat přicházejícího Božího hněvu a soudu nad každým, kdo svého Stvořitele neuctívá celým svým životem, kdo ho nemiluje celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou.

Věčnost je absolutní pojem. Proto nesmírně záleží, abychom si byli jisti, že jsme Kristu zde na zemi uvěřili. Protože pokud je naším přesvědčením jenom vnější náboženství bez obnoveného života, bez nového narození, pak budou důsledky pro nás katastrofální.

Potřebujeme také být schopni vysvětlit svým bližním, jak i oni mohou být zachráněni a znát ve svém životě pokoj s Bohem a radost, která vytrvá navzdory trápením života, protože je to radost ze svatého Boha, který se mi stal Spasitelem v Kristu a Otcem. Potřebujeme rozumět, jak vést druhé k naplněnému životu zde na zemi a radosti v nebeském království.

II. Musíš se znovu narodit!

a) Nelze dosáhnout spravedlnosti před Bohem svým dobrým životem

Nikodém znal Boží přikázání, celý jeho zákon, snažil se ho pevně držet a žít podle něho. Byl dokonce členem skupiny lidí oddaných životu podle Božího zákona, farizejů - a přece mu Ježíš říká, že takhle k Bohu není schopen přijít!

To nestačí! Tak zjevně nestačí žít co nejlépe, prostě dobrý život, nikomu neškodit, být milý a hodný k lidem - a pak to bude se mnou OK. Dodržovat určitá pravidla, dodržovat zákon a pak je můj život v pořádku a Bůh by musel říct: ty jsi dobrý, zasloužíš si věčný život.

Mnoho lidí smýšlí dnes jako Nikodém: budu jednat podle daných pravidel a tak mi není co vytknout. Ale člověku je, co vytknout. Máme příliš nízké mínění o Bohu. Myslíme si, že Bůh je jako hříšní lidé: že se snad bude radovat z hříchu, z naší neposlušnosti? z naší nevěrnosti? z naší soběstřednosti? z naší touhy oslavovat sami sebe? S čím ještě chce člověk před Boha přijít?

Rozuměj Nikodéme, že Bůh je svatý! Celý Mojžíšův zákon, který se snažíš tak moc zachovávat, ti ukazuje, že ty nejsi svatý! Že jsi hříšný. Že nejsi schopný ve všem ctít, poslouchat a oslavovat Boha.

Lidé, se kterými mluvíme dnes, nevědí příliš o Mojžíšově zákoně. Ale Bůh dal každému člověku svědomí. A to nás jednou obviňuje a jindy hájí. A tak ukazuje, že nejsme dokonalí, nejsme svatí, nejsme ve všem dobří. Že jsme na tom všichni úplně stejně před Bohem, jako Nikodém.

Jestli někdo chce spatřit Boží království, život farizeje, život dodržování zákona, dobrý život v očích lidí, k tomu nestačí.

Musíš se znovu narodit!

b) Nové narození není fyzické

Jak se může člověk znovu narodit, když už je starý? To přeci nejde!

Nikodém vůbec nechápe, o čem Ježíš mluví.

  • Přeci nejde znovu vstoupit do těla své matky a znovu se narodit (v. 4).

Je vidět, že Nikodém může být obřezán na těle, ale není obřezán v srdci. Ještě nerozumí, co to znamená znovu se narodit.

  • 1 K 2:14  Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.

Ježíš tedy trpělivě vysvětluje Nikodémovi podstatu nového narození. Stejně jako se člověk nemůže vrátit do lůna matky a znovu se fyzicky narodit, tak to nejde ani žádným jiným tělesným způsobem - dostat se do Božího království. Ani dobrými skutky, ani snížením podmínek pro vstup do království - že bychom snížili Boží požadavek na svatost.

Pán Ježíš znovu trpělivě vysvětluje, jak člověk může přijít k Bohu: musí se duchovně znovu narodit.

  • Jan 3:5  Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.

Nové narození je možné jenom shůry, není závislé na tom, co člověk dělá nebo nedělá. Je to dar. Vnějším znamením toho, co se děje uvnitř v lidském srdci, je křest - obmytí vodou.

Nové narození nemá nic společného s fyzickým narozením. Protože z hříšného těla se může narodit zase jen hříšné tělo. Proto se nikdo nerodí jako svatý, bezhříšný, ale od narození je oddělený od Boha a jeho svatosti svojí neschopností nehřešit. Narodit se do určité rodiny nebo národa nedává nikomu záruku na věčný život.

  • Jan 3:6  Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.

Naopak je to jen Duch svatý, který posvěcuje lidskou přirozenost.

Nikodém tomu zjevně vůbec nerozuměl. Byl zvyklý, že cesta k Bohu vede přes dodržování Zákona - skrze skutky zákona. Proto také židé přidávali do svého výkladu, co to znamená dodržovat Zákon, tolik podrobností, které měly regulovat i ty nejmenší detaily každodenního života - aby se zalíbili Bohu. Ale to všechno je jen vnější, to co je na povrchu, tělesné.

Najednou je tu někdo, kdo se prokazuje mocí od Boha, jako nikdo jiný a říká: spasení není za zásluhy, je to Boží dar!

  • Ef 2:9  Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Jaký to musel být pro Nikodéma šok! Znal Starý zákon svou hlavou, ale zjevně mu nerozuměl. Nerozuměl duchovní podstatě spasení, ale jen přikázáním, pravidlům a nařízením - a to je náboženství. Takhle si to Nikodém nepředstavoval. A tak se musí zeptat:

  • Jan 3:9  Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“ Jak se může člověk znovu narodit.

 III. Cesta do Božího království

a) Cesta do Božího království nevede skrze vlastní spravedlnost

Jak se člověk může znovu narodit? Pán Ježíš dává Nikodémovi odpověď. Není to pro Nikodéma jednoduché. Uslyšel to, co je nejhorší otázkou při zkoušení, kdy žák stojí před svým učitelem: A tohle nevíš?

Nikodém, sám učitel Izraele, znalec Písma, dosáhl na jednu z nejprestižnějších pozic v zemi: je členem židovské rady - a najednou stojí před Ježíšem a je všechno je odhaleno. Nic z toho, čeho dosáhl, není pro věčný život podstatné, pokud neporozumí, jak dosáhnout věčného života, jak se znovu narodit.

Je to vlastně výčitka: jak to, že tohle nevíš. Ty bys to měl vědět. A to je ještě horší, než jen nevědět.

Všechno se muselo Nikodémovi sesypat. Tak hluboko musí Bůh člověka dovést, aby přestal spoléhat sám na sebe. Dokud nezjistí, že před Bohem nemá nic, bude se vždycky snažit ospravedlnit sám sebe. Ale Bůh je milostivý. On nás dovede až k pokání.

Mohl to Nikodém vědět? Mohl. Písmo není němé k této otázce. Protože znovu a znovu ukazuje, že vnější zbožnost není dostatečnou zárukou, aby Bůh člověku dal podíl na Božím království, věčný život.

Starý zákon svědčí o nedostatečnosti života židů. Znovu a znovu je Bůh volá k pokání z nevěrnosti. Není tu nikdo, kdo by dosáhl Božího království, protože jednal tak, jak Bůh chce. Ale vždycky to musela být Boží milost, která vedla Izraelce k poznání svojí závislosti na Bohu a na Jeho díle milosti a která je obnovila.

Barvitě je vše vylíčeno v Ezechielovi, 36. a 37. kapitole. Bůh bude jednat. On očistí svůj lid a vylije na něj svého Ducha. Ve vidění vyvedl Hospodin Ezechiela do údolí, plném suchých kostí. Je to Bůh, kdo je dokáže obživit. On obživí suché kosti, aby ožily. Ezechiel má kázat Boží slovo a Boží duch přinese život suchým kostem.

To je obraz Boží moci, Jeho díla v člověku.

b) Cesta do Božího království vede skrze víru

Jak se to může stát, jak se člověk může znovu narodit? To jsou Nikodémovy otázky. Ale než dostane odpověď, musí Ježíš dovést Nikodéma do stavu, kdy pozná své prázdné ruce před Bohem, které nemají co nabídnout výměnou za věčný život. Teprve když je stojí člověk před Pánem duchovně "nahý", zbavený všech domnělých zásluh, pak teprve uslyší Ježíšovo vyučování.

  • Jan 3:14-15  Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,  (15)  aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.

Nejlepší vysvětlení, jaké Nikodém může slyšet, je to, co již zná. Ježíš mu předestřel situaci, kdy Bůh zachránil nevěrné Izraelce, když putovali ze zajetí z Egypta.

  • Nu 21:4-9  Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti  a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: "Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví."  I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo.  Lid přišel k  Mojžíšovi a přiznával: "Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil." Mojžíš se tedy za lid modlil.  Hospodin Mojžíšovi řekl: "Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu."  Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.

To, jak mohli být Izraelci zachráněni před smrtí, bylo důvěřovat Bohu. I když to vypadalo jako neuvěřitelný způsob záchrany, byl to Boží způsob a ne lidský. Cílem Božího vyučování lidu na poušti byla lekce o víře. On, Bůh, ne člověk, zachraňuje.

A proto svou spásu hledejte u Boha! Nehledejte ji ve své dobrotě a dobrých skutcích. Žádnou spásu v nich nenajdete. To Bůh připravil spasení! To On vyvýšil svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo na něj ve víře pohlédne, byl zachráněn od smrti. Ještě tomu nerozumíte?

  • Jan 3:16  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Ze své veliké lásky Bůh připravil spasení. To, co bylo pro člověka nemožné, to učinil Bůh - on připravil, povolal a dokonal skrze svého Syna spasení.

Svou láskou zahrnul Bůh své stvoření. Navzdory jeho vzpouře, navzdory jeho odmítnutí milovat svého Stvořitele. Bůh nepřestal prokazovat lidem dobro. Každý den vychází slunce, aby svými paprsky dávalo životodárné teplo a světlo pro všechno na zemi. Každý den pozvedají lidé ruku k ústům, aby se najedli z toho, co dostali darem od Boha.

To všechno činí Bůh pro člověka kvůli svému Synu. Ježíš Kristus je pravým zobrazením svého Otce před našima očima. Stejně jako jeho nebeský Otec, i Pán Ježíš je plný lásky a to k těm, které mu Otec dal (J 17), aby v nich byl oslaven.

To kvůli Kristu Otec posečkává se svým soudem nad hříchem, aby žádný, kdo v Krista věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Proto nechť celý svět se obrátí k Bohu skrze Krista a je mu vděčný za vše co má! Každé ráno by v rozhlase místo zpráv, kde se co událo, mělo znít: buďte vděční Bohu za nové ráno!

Ale víme, že realita světa je jiná. Tak zatvrzelá jsou srdce lidí, že bez nového narození, které je darem od Boha by nikdo, ani jeden, Boha neuctíval. Tak hrozný, hluboký, zakořeněný a destruktivní je hřích.

Ale Boží láska je silnější než moc hříchu. Ježíš dává svobodu otrokům hříchu

  • Ž 107:1-3 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!  Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka,  které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře.
  • Ž 107:13 -14 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:  vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta.
  • Ř 6:18  A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.

Bůh vyvýšil Ježíše před naše zraky, aby každý, kdo na něho ve víře pohledí, nezahynul, ale byl zachráněn a měl život věčný.

Jeho Bůh učinil obětí za naše hříchy. To, co mi nikdy nemůžeme zaplatit, to zaplatil Ježíš na kříži, aby Boží spravedlnost byla naplněna.

Proto už není žádného odsouzení pro ty, kdo věří (Ř 8:1). On přibil na kříž náš dlužní úpis a všechno zaplatil za nás. Tak jako před zraky Izraelců na poušti udělal Mojžíš bronzového hada, tak před stvořením světa připravil Bůh spasení skrze svého Syna Ježíše. Nakonec to byl On, koho Bůh ztotožnil kvůli nám s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti (2K 5:21).

Tak jako Mojžíš vyvýšil had na poušti, tak byl vyvýšen náš Pán na kříž Golgoty. Tam Jeho smrt přinesla věčný život mnohým, tam jeho trest znamenal odpuštění mnohým, tam jeho umírání přineslo otevření cesty do Božího království pro mnohé. Kříž Ježíše Krista je klíčem k záchraně. Bez kříže bychom byli ztraceni, stále ve svých vinách a hříších, duchovně mrtví a směřující k věčné smrti v odloučení od dobroty Boží.

Každé znovuzrozené srdce nyní zajásá. Nejenom nové narození, ale také ospravedlnění připravil Bůh pro svoje děti. Nejen, že dává svým Duchem člověku znovu se narodit, ale také dává svého Syna, aby se stal Vykupitelem a zároveň výkupným za naše hříchy. A nakonec dává také víru v tohoto Syna (J 6:44), abychom si mohli přivlastnit to, čeho pro nás Ježíš dosáhl.

Tam, kde v srdci člověka začne pracovat Duch svatý, jenž působí jako vítr - nevíš odkud je, ale přináší změnu, tam je neodolatelná touha milovat Boha.

Co musí člověk udělat, aby si mohl přivlastnit Ježíšovo dokonané dílo na kříži?

Věř a budeš spasen!

Nikde Bůh neříká, co musíme dělat, nebo kdy díky své snaze už budeme dostatečně hodni nebeského království. Kdo v Krista věří, má život věčný. To je cesta do Božího království. To je jediná cesta, jediný způsob, jak do něj vstoupit. A neexistuje žádný jiný způsob, jak mít věčný život.

To je ta nejnádhernější zpráva! Pro lidi bez naděje, Bůh připravil spasení. To, co jim na mysl nepřišlo, Bůh připravil - spasení skrze Krista Ježíše.

Ale ne každý se raduje z této dobré zprávy. Ne každý věří Bohu. Kdo za to může?

  • Jan 3:18  Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

Vinu za své odsouzení nemůže člověk svalovat na nikoho jiného. Zodpovědnost leží na každém zvlášť. Evangelium je zvěstováno všem, bez rozdílu. Bůh o sobě vydává svědectví o sobě všem lidem, bez rozdílu. A přece si lidé více zamilovali tmu než světlo.

Je čas se rozhodnout!

Ježíš přišel do světa, aby byl jeho světlem. Ale proč ho odmítáte? Přirozeně, když děláte něco špatného, nechcete, aby o tom někdo věděl. Nechcete, aby to vyšlo na světlo. Čím dál víc bude vaše srdce zatvrzelejší vůči světlu.  Je mu lépe ve tmě, ve svém domnělém bezpečí, které však končí tragédií - opakem věčného života - života v lásce a dobrotě Boží. Váš život skončí věčnou existencí pod Božím hněvem. Kdo nevěří Kristu, nemusí čekat na poslední soud, aby se dozvěděl svůj rozsudek: slyší ho již nyní. Je odsouzen, protože neuvěřil v jednorozeného syna Božího.

Uvěř Ježíši Kristu! Slož svou naději na věčný život u něj!

Jaký to propastný rozdíl oproti přítomnému životu těch, kteří věří. Osvobozen pravdou, budeš se radovat v pravdě. To co nyní nově narození zažívají pod vedením Ducha svatého je jen závdavek toho, co budou zakoušet v Boží blízkosti na věčnosti. Kdo činí pravdu, ukazuje na Boha svým životem.       

Uvěř Ježíši!

Závěr

Jestli spoléháte na to, co pro Boha můžete udělat a proto vás Bůh musí obdarovat věčným životem, mýlíte se. Mýlil se Nikodém, ale dostal milost, aby to poznal. I my dostáváme milost, když slyšíme rozhovor Nikodéma s Ježíšem.

  • Ř 10:9  Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Nikodémovy začátky byly velmi chatrné. Celý život si myslel, že se Bohu líbí jeho způsob života a uctívání a tak mu Bůh doširoka otevře své království. Ale Ježíšovo poselství s ním otřáslo. Všechno je jinak. Musí začít znovu, i když není žádný mladík. Musí odhodit to, na co spoléhal - svou autoritu, znalosti, úspěchy. Bál se o svou pověst a tak vyhledal Ježíše pod rouškou tmy.

Ale do duchovní tmy jeho života zazářilo světlo. Uvěřil, že sám Bůh ho zachrání ne pro jeho spravedlivé skutky, ale ze své milosti skrze víru ve Spasitele - Ježíše Krista. Na začátku se Nikodém bál, uprostřed pak hájil Ježíše před velekněžími a farizeji (Jn 7:45), kteří ho chtěli zatknout a nakonec je jeden ze dvou mužů, kteří jediní se k Ježíši přiznali před lidmi. Všichni učedníci po ukřižování Pána utekli, Jidáš jej dokonce předtím zradil. Jen Josef z Arimatie a Nikodém šli, aby zemřelého Krista uložili do hrobu. Už nebylo co skrývat. Jejich víra přinesla první ovoce.

Malé začátky se z Boží milosti proměňují v požehnané konce. Vykročili jste po správné cestě vedoucí k věčnému životu v Boží lásce?

PřílohaVelikost
j3-1-21-osnova.pdf217.91 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer