Následujte Božího příkladu (Ef 5,1-2)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Žijte v lásce!

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 24. září 2017

Pokoj vám a milost, milí křesťané, domácí víry i milí hosté, milí přátelé. Dostáváme se do páté kapitoly listu Efezkým a před námi jsou dnes jenom dva verše. Čteme v nich:

  • Ef 5:1-2 Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Pavel navazuje na to, co napsal před pár verši:

  • Efezským 4:17 To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ.

Nežijte jako pohané, místo toho žijte jako milované děti. Nežijte už podle svých marných představ, ale místo toho žijte podle příkladu Ježíše Krista. Už nežijte v temnotě, ale žijte ve světle, nežijte podle své tělesnosti, podle vášní a žádostí, ale žijte z moci Ducha Božího. Od sedmnáctého verše do konce čtvrté kapitoly jsme viděli, co to znamená prakticky. Starý člověk byl svlečen a nový už byl oblečen – to je radostná zpráva evangelia:

  • 2K 5:17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

Sláva Bohu, který činem své lásky, kterou prokázal na Kristu, změnil přirozenost člověka, když nás spolu s Kristem vzkřísil z mrtvých a ze své milosti nás oživil. Do našeho nitra vložil svého Ducha a udělal z nás nové stvoření. Jsme znovu stvořeni v Kristu, abychom konali skutky, které nám Bůh připravil. To není z nás, to je dílo Boží milosti. Kdy k tomu došlo v našich životech?

  • Ef 1:13 Když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu.

Tehdy jste byli zapečetěni Duchem svatým, z Božích nepřátel Bůh udělal své děti. Z těch, kdo byli vzdálení, udělal blízké, z hříšníků se stali svatí – ne proto, že bychom byli tak dokonalí a skvělí, nebo proto, že by v nás nebo na nás bylo něco hezkého, co by se Bohu líbilo – ale kvůli Kristu samotnému.

Právě o tom je náš dnešní text. Říkali jsme si, že do poloviny čtvrté kapitoly nalezneme v listu Efezským jenom jeden příkaz – a ten zní ‚pamatujte‘ (Ef 2,11) – ale v následujících dvou a půl kapitolách je jich více než třicet. Ve dvou verších, které dnes máme před sebou, jsou další dva příkazy. Kromě nich je tady také zdůvodnění těchto příkazů a vysvětlení toho, co skutečně tyto příkazy znamenají. A to jsou věci, na které se nyní společně podíváme.

I. Příkaz k lásce

Nejprve je tu příkaz. Jsou zde dvě slovesa v rozkazovacím způsobu – buďte a žijte, ale obě vyjadřují jedno a totéž – nežijte jako pohané, ale buďte učedníky  a následovníky Pána Ježíše Krista.

  • Efezským 5:1-2 Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce.

Doslova je tady, abychom byli napodobiteli Boha a žili v lásce. Řecké slovo, které tady Písmo používá, znamená imitátor, tedy někdo, kdo napodobuje. A je tady příkaz – napodobujte Boha! Buďte, staňte se napodobovateli Boha. Jinými slovy – staňte se těmi, kdo jednají podle Božího příkladu, kdo jednají jako Bůh. Tak to je možná trochu silná káva – copak ďábel v ráji neříkal Evě – budete jako Bůh? A k čemu to vedlo? Ke vzpouře, k hříchu, ke smrti. Co to tedy znamená?

Abychom tomu lépe a správně porozuměli, musíme to zasadit do kontextu, ve kterém je to řečeno. Podívejte se o pár veršů zpátky:

  • Ef 4:24 … oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

Oblékli jste nové lidství, jak bychom také mohli přeložit ten verš. Jenom pokud jsme novým stvořením, můžeme jednat podle Božího příkladu. A všimněte si těch tří nesmírně důležitých slov, která v tom verši jsou – spravedlnost, svatost, pravda. Čin prvního Adama vedl k nespravedlnosti, k hříchu a ke lži. Čin posledního Adama, Krista, vedl ke spravedlnosti, svatosti a pravdě. Následovníci a potomci prvního Adama, tedy všichni lidé přicházející na svět, jsou mrtví v hříchu, tedy žijí v nespravedlnosti, v nesvatosti a ve lži. Proto Pavel napsal křesťanům, že už nemají žít jako pohané podle svých marných představ. Proto jim také napsal, že odložili a mají odkládat dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi (Ef 4,22).

V tom starém způsobu života není žádná spravedlnost, žádná svatost a ani pravda. Proto jsme museli slyšet ta slova od 25. verše do konce kapitoly – bylo to jako střelba z kulometu příkazů – mluvte pravdu, hněvejte se a nehřešte, nedejte místo ďáblu, už nekraďte, pracujte, ať nevyjde špatné slovo z vašich úst, nezarmucujte Ducha, buďte k sobě laskaví, odpouštějte si navzájem. A na tento kulomet navazují další dva příkazy – buďte následovníky Boha a žijte v lásce. Napodobujte Boha tím, že budete žít v lásce jako Kristus.

Možná si vzpomínáte na to, jak list Efezským stále vyvyšuje Krista, jak pořád ukazuje, kdo Kristus je. A dnešní text v tom není výjimkou. Jak máme napodobovat Boha? Že budeme žít v lásce jako Kristus! Co nám to říká o Pánu Ježíši Kristu? Neříká to nic jiného, než co on sám dosvědčil svým učedníkům:

  • Jan 14:9 Kdo vidí mne, vidí Otce.

Kdo napodobuje Krista, napodobuje Otce, kdo následuje Krista, následuje Otce, kdo přichází ke Kristu, přichází skrze něj k Otci, kdo nemá Krista, nemá ani Otce. Kdo nepřichází k Synu, nikdy nebyl u Otce. Proto mohl Ježíš říci:

  • Jan 14:6-7 Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.

Ježíš Kristus je obraz Boha neviditelného (Ko 1,15), on je odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty (Žd 1,3), spočívá v náruči Otcově (J 1,18). Už chápete, co tady znovu Pavel říká o Kristu? Nemusí psát: Ježíš Kristus je Bůh. Ale napíše – napodobujte Boha tím, že budete žít jako Kristus. Ale kdo může takhle žít? Nikdo! Křesťanský život není těžký – je nemožný. Jenom Kristus může žít takovým životem. Jenom když budete žít z moci Božího Ducha, budete moci žít takovým životem. A k tomu nelze přijít jinak než skrze nové narození. Proto tento text mluví o Božích dětech. Jako milované děti…

Jestliže jste v Kristu, jste milované děti Boží. Tato slova nejsou určená nevěřícím lidem. Nevěřící nejsou Božími dětmi a nejsou ani milovaní. List Efezským je nazývá dětmi hněvu a Jan je ve svém listě nazývá dětmi ďábla. Pavel napsal, že my všichni jsme k nim patřili, dokud nás Bůh ze své milosti nezachránil duchovním vzkříšením, znovuzrozením, v Kristu Ježíši.

A jako děti pozemských otců následují příkladu svých otců, úplně stejně děti nebeského Otce následují příkladu svého Otce. To je proměňující dílo Boží milosti. Takto Bůh pracuje v srdcích svých dětí – dal nám nové srdce, které je schopné milovat Boha, dal nám novou přirozenost, jsme nová stvoření, změnil naše nejvnitřenější touhy, takže naší největší láskou už nejsme my sami, už to není moje, už to není hřích, už to není temnota, ale je to světlo, je to život, je to svatost, spravedlnost a pravda, je to Ježíš Kristus. On se stal naším zákonem.

Milujeme Boha a Bůh miluje nás. Milujeme Boha, protože Bůh nejprve miloval nás. Jste Hospodinovi milovaní. Jste milované děti. Chápete, co to znamená? Patříte do Boží rodiny. Jste dědicové Boží. Bůh vás zahrnuje svou přízní, svou láskou, vychovává vás jako své děti. Jeho výchova je přísná, ale vede k podílu na Boží svatosti. A tímto textem nás volá k tomu, abychom ho následovali a napodobovali jeho jedinečného Syna, kterého miluje věčnou láskou – láskou, která zde byla dříve, než byl tento svět. Jestliže za vás dal svého jediného Syna, jak by vám spolu s ním nedaroval úplně všechno.

Přemýšlejte nad Boží láskou. Jak velikou láskou vás Bůh zahrnul! Jako své děti vás naprosto dokonale zabezpečil. Podívejte se jenom do listu Efezským – v Kristu vás zahrnul vším nebeským požehnáním nebeských darů, předurčil vás k přijetí za syny, odpustil vám hříchy, zapečetil svým Duchem, takže vás nic nemůže vytrhnout z jeho ruky, působí ve vás svou mocí, kterou vzkřísil svého Syna z mrtvých, i když jste byli mrtví ve svých hříších, ze své veliké lásky, kterou si vás zamiloval, vás probudil a spolu s Kristem vzkřísil, zahrnul vás svou milostí a připravil pro vás skutky, abyste v nich chodili, učinil z vás nového člověka, stali jste se Bohu blízkými pro Kristovu prolitou krev, v Kristu jste příbytkem Božím v Duchu svatém, zjevil vám evangelium, dal vám svobodu, takže nyní můžete s důvěrou přistupovat k Bohu, Kristus skrze víru přebývá ve vašich srdcích a jste naplňováni jeho láskou, a poznáním jeho slávy, obdaroval vás duchovními dary, jimiž můžete sloužit druhým, učinil vás součástí Kristova těla, dal vám bratry a sestry, kteří vás podpírají ve víře a společně se budujete do podoby Ježíše Krista…

Když tohle slyšíme, mohli bychom někdy pochybovat, že jsme Bohem milované děti? Zahrnuje nás takovou péčí a takovou láskou, jakou nenajdeme nikde jinde ve světě. Proto jako milované děti, následujte Božího příkladu a žijte v lásce. A to nás vede ke druhému bodu dnešního kázání – o jaké lásce mluvíme?

II. Příklad lásky

  • Efezským 5:2 … a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás…

Pavel vysvětluje a zdůvodňuje příkaz, který křesťanům dal. Musíte žít v lásce, protože tím napodobíte Boha. Boha budete napodobovat, když se budete dívat na Ježíše Krista a žít podle jeho příkladu, žít tak, jako žil on. Musíte žít v lásce, protože Kristus miloval vás. Ježíš Kristus je tím důvodem, proč máte takto žít. Je tím důvodem, proč nemůžete žít jinak. Jan to vysvětluje podobně:

  • 1 Janův 2:6 Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.

Křesťan nemá na výběr – pokud chce někdo žít jinak, než jak žil Kristus, potom tím dokazuje, že není Božím dítětem. Boží dílo v srdci člověka jde jenom jedním jediným směrem. Poslechněme si to ještě jednou přímo slovy proroka:

  • Ezechiel 36:25-27 Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.

Je tady bezpodmínečné očištění, odpuštění hříchů. Ezechiel o pár veršů dříve vysvětluje, proč Bůh udělá tyto veliké věci se svým lidem – tedy s těmi, které vyvolil před stvořením světa, aby přijali podobu jeho milovaného Syna. Ačkoliv jsou tato slova skrze proroka řečena Izraeli, Nový zákon (např. v listu Židům) jednoznačně tato slova vztahuje na křesťany z Židů i pohanů. Poslouchejte, jak Bůh zdůvodňuje své jednání:

  • Ezechiel 36:22-23 Toto praví Panovník Hospodin: Nečiním to kvůli vám, izraelský dome, nýbrž kvůli svému svatému jménu, které jste znesvěcovali mezi pronárody, kamkoli jste přišli. Opět posvětím své veliké jméno…

Ezechiel popisuje bezpodmínečné Boží jednání, svrchované jednání. Neříká, když budete dělat to a to, já vás očistím, ale říká, že kvůli svému jménu bude Bůh jednat ke své slávě. Jak bude jednat? Shromáždí svůj lid ze všech pronárodů – to je Kristova církev. Očistí svůj lid od jeho hříchů – to jsou svatí, tedy křesťané. Vloží do jejich nitra nové srdce a vloží do nich svého Ducha – zapečetí je Duchem svatým. Bůh z vás učinil své děti a zapečetil vás Duchem svatým. On sám to udělal ke své slávě. A nakonec tam říká to, co on sám učiní – učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat mé řády a jednat podle nich (Ez 36,27). Řečeno slovy Nového zákona – budete růst do podoby Ježíše Krista.

Křesťan nemá na výběr – toto je genetický materiál jeho nového narození. Když je počato dítě, přijímá genetický fond od svých rodičů. Od samotného začátku, od početí, je jasné, zda dítě bude kluk nebo holka, muž nebo žena. Možná se jednou dospělý nebo dospívající muž začne cítit jako žena. A tak se rozhodne, že se nechá – díky pokročilé medicíně, kterou dnes disponujeme – předělat na ženu. Projde několika operacemi, dostane mnoho dávek hormonů a navenek skutečně může vypadat jako žena. Ale víte co? Každá ze 75 biliónů buněk jeho těla říká, že je to muž. Úplně stejné je to s novým narozením. Bůh obnovuje vnitřního člověka a jeho „DNA“ je růst do podoby Ježíše Krista. K tomu je každý křesťan, který byl vyvolený před stvořením světa, předurčen:

  • Ř 8:29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna.

Není možné být křesťanem a nebýt napodobitelem Božím. Není možné být křesťanem a nežít v lásce. A toto je přesně to, co to znamená, že nás Kristus miloval. A že jsme milované děti Boží. Jak poznáte, že je někdo biologickým otcem dítěte? Uděláte testy DNA. A je to jasné. Jak poznáte, že je někdo Božím dítětem? Uděláte biblický test „DNA“:

  • Jan 13:35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.

Jako Kristus miloval vás i vy se milujte navzájem. Bůh udělal všechno, abychom se mohli milovat, abychom nemohli jinak, než se milovat navzájem. Jak nás tedy Kristus miloval? Seděl snad v nebesích na trůnu a vzdychal: „Ách, já je tak miluju…“? Rozplýval se nad tím, jak moc miluje ty úžasné lidi? Seděl a mluvil o lásce a sladkými slovíčky se snažil získat zkažená a zatvrzelá srdce lidí? Ne! Co říká Písmo? Dal sám sebe jako oběť!

Svatý a čistý Boží syn sestoupil ze své slávy, opustil slávu, kterou měl u Otce, a stal se jedním z lidí. Již před stvořením světa byl vyhlédnut jako beránek, který zaplatí za hříchy svého lidu. A když se naplnil čas, vzal na sebe tělo, jako má člověk, narodil se z ženy a podrobil se zákonu. Vzal na sebe způsob služebníka, otroka a sloužil lidem. Král slávy, stvořitel světa, majitel a pán, sloužil… Přišel a sloužil. Uzdravoval nemocné, sytil hladové, vysvobozoval spoutané a kázal evangelium ztraceným. Myl nohy svým učedníkům, když ho měli oslavovat jako beránka, snášel jejich pýchu a tvrdost a trpělivě a laskavě je vedl a vyučoval. Znovu a znovu jim ukazoval, kým je a proč přišel. Přinesl pravdu, která osvobozuje. Ukázal nám, že on sám je tou pravdou, která osvobozuje. On je životem, on je světlem, on je zachráncem.

  • Fp 2:7-8 V podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

To je Kristova láska, že on za nás položil svůj život. Proto Bůh říká:

  • 1J 3:16-18 A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.

To je láska. Takto Kristus miloval a takto máme i my milovat.

Podívejte se do Písma na Krista. Jak miloval? Vždycky praktickým způsobem. Vždycky to bylo nějak vidět. Vždycky to mělo nějaký zjevný projev. Kristus je naším příkladem, je vzorem toho, co to znamená milovat. Protože on miloval, i my máme milovat. Jako on miloval, tak máme milovat i my. Jak tedy Kristus miloval? Miloval naprosto dokonale! Když se ho ptali, jaké je největší příkázání zákona, co jim řekl?

  • Lukáš 10:27 Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe.

Kristus se nikdy neprovinil proti jedinému přikázání Božímu – a to znamená, že v každé chvíli svého života, v každém jednotlivém okamžiku, neustále, cele, naplno, stoprocentně miloval Boha z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miloval svého bližního. Žijte v lásce, tak jako Kristus miloval vás! Jak vás miloval? Na sto procent v každé chvíli.

To je cíl, ke kterému směřujeme. Jak ho můžeme dosáhnout? Jenom tak, že on bude žít stále více v nás. Jak to řekl Jan Křtitel:

  • Jan 3:30 On musí růst, já však se menšit.

Tato slova se musí stát krédem, vyznáním křesťana, tato slova se musí stát filozofií i způsobem našeho života – aby Kristus rost v nás my se zmenšovali. Aby na mém životě bylo vidět stále více Krista a stále méně Jardy Kernala. Aby on sám dokonale pronikl mým životem, mým myšlením, mou duší, mou myslí, mou silou a celým mým srdcem. Jak to můžeme udělat prakticky?

Moji milí, tohle znamená, že na prvním místě musíme jít do Písma. Musíme proměnit svou mysl Božím slovem. Nežijte už jako pohané, podle marných představ své zatemnělé mysli… (Ef 4,17). Žijte jako ti, kdo napodobují Boha.

  • Ř 12:2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Jak obnovíme svou mysl? Jenom tím, že jí budeme pořád namáčet do Božího slova, dokud nebude úplně prosycená Božím slovem. Boží slovo je materiálem, který Duch svatý, který v nás přebývá, používá k tomu, aby nás vedl, aby nás budoval, aby nás posvěcoval, aby nás proměňoval do Kristovy podoby. Boží slovo nám ukazuje pravdu o Kristu i o nás. To není pravda, kterou bychom mohli vymyslet svou vlastní hlavou, to není pravda, kterou bychom našli v učebnicích, ve filozofiích nebo ve světě – tuto pravdu najdeme jenom v Božím slově, v Bibli.

A jenom z Božího slova můžeme také porozumět tomu, co to znamená, že nás Kristus miloval, jak nás Kristus miloval a jak máme my milovat druhé. Vysvětlení lásky můžeme najít v závěru našeho textu:

III. Porozumění lásce

  • Efezským 5:2 Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Tady máme definici toho, co to znamená milovat druhé. Milovat druhé znamená dát sebe sama jako oběť Bohu kvůli druhým, pro druhé a za druhé. To je důvod, proč láska nemůže zůstat nečinná, proč nemůže zůstat utajená, proč nemůže zůstat sama. Bůh nás vykoupil jako jednotlivce, ale vykoupil nás ke společenství. Láska potřebuje milovat – prakticky jednat ve prospěch druhého.

Podívejme se na to, co říká tento verš postupně. Nejprve tady čteme, že dal sám sebe. Tady začíná láska – vydáním sebe samotného. Jan říká, že:

  • Jan 13:1 Miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.

Ježíš miloval až do krajnosti, do úplného konce. Umyl nohy svému zrádci, i když věděl, co je v jeho srdci, a potom šel na kříž. Dal sám sebe. Kristus nebyl pasivní, nebyl obětí okolností, ale stal se člověkem dobrovolně, šel na kříž dobrovolně. Nikdo mu nevzal jeho život, ale on sám ho dal, protože chtěl. Kvůli tomu přišel. Jednal cíleně a promyšleně. A to je láska.

Příliš hluboko máme zakořeněnou představu, kterou jsme si přinesli ze světa, že láska je slepá, nepřemýšlí, neplánuje, prostě se jen tak rozplývá a je křehká a zranitelná, snadno se dá zaplašit, je bázlivá a schovává se někde v koutku. Ale podívejte se na Krista! Jaká je jeho láska? Je promyšlená, plánovaná, důsledná, důkladná, cílevědomá, silná, odvážná, trpělivá, vytrvalá. Kristova láska je přesně taková, jak jí popisuje Pavel ve známém chvalozpěvu na lásku:

  • 1 Korintským 13:4-8 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.

Přesně tohle můžeme vidět na Pánu Ježíši. Jeho nejbližší ho zrazovali, snažili se odvrátit od cesty na Golgotu. Ale to byl důvod, proč přišel. Jeho zrak byl upřený k Jeruzalému, kde měl dokonat dílo lásky, dílo vykoupení. Dal sám sebe. Nechtěl prosazovat své zájmy, ale Boží zájmy. Proto se modlil v Getsemane:

  • Matouš 26:39 Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.

Ale všimněte si, prosím, důležité a podstatné věci v našem textu – komu se Kristus vydal? Vydal se za nás, čteme, ale dal se jako oběť Bohu! Tohle je to místo, kde vždycky začíná skutečná láska – u Boha. Náš Pán se neodevzdal lidem, ale Bohu. Jeho odevzdanost k Bohu ho vedla k lidem, ale vždycky to znamenalo, že na prvním místě bude dělat radost Bohu. Dobře to může vidět na jedné scéně ze začátku jeho služby, kdy večer uzdravil mnoho nemocných a posedlých a druhý den ráno se modlil na pustém místě. Jeho učedníci za ním přišli, protože ho všichni hledali. Zástupy lidí ho chtěly zadržet, ale co udělal?

  • Lukáš 4:43  Řekl jim: „Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán.“

Proto může říct, že činit vůli Boží je jeho pokrmem. Kristus se jako dokonalý člověk odevzdal Bohu. Ale nejenom že se za nás dal Bohu – podívejte se, co o tom říká náš text – dal sám sebe jako dar a oběť. To jsou slova, která si zaslouží trochu hlubší prozkoumání. V řečtině jsou dvě slova, která obě znamenají oběť. Obě se dají použít pro různé druhy obětí. Dají se použít jak k popisu oběti samotné (jako byl beránek, nebo chléb, nebo prvotiny úrody), tak k aktu obětování. V tomto smyslu jsou použité v našem textu. Kristus je obětí samotnou, zástupnou obětí, Kristus je obětním beránkem, který snímá hříchy světa, a současně je tím, kdo tuto oběť vykonává, je veleknězem, který přináší nejvyšší oběť Bohu, oběť smíření za naše hříchy.

  • Židům 9:14 Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí.

Dostal tělo, které dal jako oběť. Dostal život, který dal za naše hříchy. Prolil svou krev, aby nás smířil s Bohem. Dal sám sebe Bohu jako oběť smíření. Obětoval sám sebe – a to je podle našeho textu popis lásky. To je také popis ceny lásky. Skutečná láska nikdy není laciná, ale bude vás stát všechno. Láska není možná bez oběti, bez bolesti, bez ceny. A podívejte se ještě na poslední věc v našem textu – jeho oběť byla líbeznou vůní Hospodinu.

Když Noe po potopě vystoupil z archy a přinesl Bohu oběť:

  • Genesis 8:21 I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.“

A Bůh požehnal zemi i potomstvu Noeho – tedy všem lidem, protože všichni jsme potomci Noeho. Bůh to udělal, přestože viděl přetrvávající hřích člověka.

Když Kristus přinesl jako oběť sám sebe, byla to dokonalá oběť. Byla to jediná skutečně svatá oběť, která kdy v lidských dějinách byla obětovaná. Tato oběť byla svatá svou podstatou a svou přirozeností. Byla to oběť, v níž Bůh našel dokonalé a trvalé uspokojení. Proto byla tou nejlíbeznější vůní Bohu. Nemohlo být nic většího, nic lepšího, nic dokonalejšího, co by mohlo být obětováno. Boží syn dal sám sebe za nás jako oběť smíření za naše hříchy.

  • Židům 10:14 Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.

Moji milí, tohle je způsob, jímž máme i my oslavovat Boha, jímž se máme stát napodobiteli Boha a žít v lásce. Tohle je láska, kterou po nás Bůh chce. Není to pocit, není to zatemnění mysli, ale je to čin. A když pochopíme, že láska je čin, skutek, potom nám to velmi pomůže v našem každodenním životě. Mnohem jasněji uvidíme, že přirozeností křesťana je sloužit. Sloužit svým bližním, sloužit svým nejbližším, sloužit své ženě, svému muži, svým dětem, sloužit bratrům a sestrám v církvi – sloužit jako Kristus, tedy tiše, pokorně, v ústraní, aby to na prvním místě bylo Bohu a ne lidem. Aby Bohu z toho vzešla sláva a ne mně. Tohle je způsob, jak máme být napodobiteli Boha a žít v lásce, jako Kristus miloval nás. Na prvním místě to znamená budovat svůj vlastní vztah s Bohem.

  • Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Tohle je největší služba druhým lidem a svému sboru – že přinesete sami sebe Bohu, že najdete potěšení a uspokojení v samotném Bohu. Ne v lidech, ne ve chvále od lidí, ne v množství skutků, ale jenom v samotném Bohu. Když řeknete ne má, ale tvá vůle se staň. Na tomto místě začíná skutečný život lásky k druhým. To je místo, kde se Kristus stává větším a větším v našem životě, a kde se naše já, naše pýcha, naše soběstřednost začíná zmenšovat.

Abychom ale takto mohli žít, musíme jít ke Kristu. Dívat se na Krista, učit se z jeho lásky k nám. Jste smířeni s Bohem Kristovou obětí? Žije Kristus svým životem ve vás? Pokud ne, musíte jít k němu, volat k němu, prosit ho smilování, činit pokání ze své vzpoury proti němu a spolehnout se na jeho oběť na kříži.

A pokud v něj věříte, máte žít v lásce, jako on miloval nás. A to nepůjde jinak, než že půjdete ke Kristu, budete s ním, budete trávit čas v jeho přítomnosti, na modlitbách a v jeho Slovu, a potom – nasyceni jeho dobrotou a láskou budete dávat tuto lásku druhým. Z vašich úst už nevyjde ani jedno špatné slovo, ale jen dobré, které pomůže, kde je potřeba. Vaše ruce budou pracovat, abyste se nejenom uživili, ale mohli jste se postarat o druhé – o služebníky ve svém sboru i o potřebné, kteří jsou v nouzi. A vaše srdce bude proměňováno do srdce Kristova – bez zloby, hněvu, křiku, hádek a utrhání budete odpouštět druhým tak, jako Bůh v Kristu odpustil vám. Amen. 

PřílohaVelikost
ef-5-1-2-osnova.pdf249.02 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer