Nedejte se přimět k neposlušnosti, nebojte se! (1Pt 3,5-6)

1 Petrův 3:5  Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům,   tak jako Sára poslouchala Abrahama a `nazvala jej pánem´. Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit.

Úvod

Drazí milovaní sourozenci v Kristu, buďte pozdraveni pokojem Kristovým! Dnes začnu netradičně ihned citací Písma. Ve druhé knize korintským je psáno toto Pavlovo napomenutí pro nás pro všechny:

  • 2 Korintským 6:1  Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno, 2  vždyť je psáno: `V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc. Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!

Nyní je tedy čas příhodný, čas spásy, jak říká sám Bůh ústy apoštola Pavla.  Je čas vykládat evangelium z 1 Pt listu.

Apoštol Petr se ve svém prvním listě zaměřil na tichost, pokoru a poslušnost božího lidu autoritám, které povstávají ze stvořitelského řádu. Jeho důraz je velmi silný!  Petr totiž popisuje kříž, nesení kříže, následování našeho Pána Ježíše, který neoplácel zlé zlým, ale láskou. Nespílal, když byl bit, proklínán a přibit na kříž.

Petrův důraz je tak radikální, že s každým dalším kázáním z jeho listu, jsem usvědčován více a více ze své hříšnosti a ptám se sám sebe, jak mohu kázat druhým, když sám tolik selhávám tváří tvář požadavkům Božího slova. Myslím, ale, že Boží slovo takto usvědčuje nás všechny!

Tichý a pokorný duch? Milovaní, ve své přirozenosti nacházím všechno možné, jen ne tichého a pokorného ducha.

  • Římanům 7:21  Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. 22  Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; 23  když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. 24  Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

Naštěstí zde list Římanům nekončí. Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, protože nyní již není žádné odsouzení těch, kteří věří v Kristu Ježíši!

 A tak platí to, že evangelium Boží musí být kázáno a pravdou je, že Bůh si k tomu povolává nás ubohé hříšníky oblečené do Kristovy spravedlnosti. To je úžasná Boží milost, milosrdenství a dobrota.  My, odsouzení zasluhující buřiči a hříšníci, nesmiřitelní nepřátele Boha, jsme zahrnuti touto zachraňující dobrotou našeho Stvořitele.

 Něco tak velikého a mocně uchvacujícího je v tomto světě nemožné! Vůbec se to sem nehodí! Skoro by se nám chtělo křičet ne, toto nemůže být pravda.! Tomu nevěřím milý příteli, je to totiž neuvěřitelné!

Milovaní bratři a setry, to je skutečně zpráva, nad kterou by nám měl rozum zůstat stát. A zůstává že? Je to skutečně zpráva těžká k uvěření, vždyť jen ten, komu Bůh otevře srdce, jen ten může spatřit a přijmout tuto neuvěřitelnou pravdu, která skutečně není svou povahou a podstatou z tohoto světa.

Evangelium je evangeliem Božím, nemá svůj původ a počátek ve stvoření, ale jen a jen v prvotní příčině všech věcí, kterou je sám Bůh! Bůh je jediná skutečnost. On je jediná pravá realita, počátek a zdroj všeho jsoucna.

Tento Bůh z ničeho stvořil vše. Řekl a stalo se! Bůh dal povstat všem dalším jsoucnům na nebi i na zemi.  V genesis 2, 1 čteme:

  • Genesis 2:1  Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.

A to je o stvoření, které je popsáno v 1. kap. Gn.  Bůh Je Pánem a vládcem všeho. Pánem, který dal všemu řád. A o tom mluví Petr. Mluví o vztahu nás lidí, k tomuto stvořitelskému řádu. A podle našeho vztahu k tomuto řádu nám ukazuje na náš vztah k samotnému Pánu nad tímto řádem všeho stvoření nebeského i pozemského.

Petr nás učí následovat Krista navzdory padlému charakteru světa, který se zákonitě musí projevovat vzpourou a hříchem. Tento mravní imperativ máme následovat ve vztahu k vládám ve světě, k nadřízeným na pracovišti, k rodinným příslušníkům, kteří jsou nad námi, i k autoritám v církvi.

Máme mu zůstat věrní i v okamžiku, kdy se padlý charakter světa obrátí proti nám samotným a bude na nás pácháno bezpráví. A to se určitě stane. Kdy? V podstatě ihned po našem obrácení!

  • 1 Petrův 4:3  Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství. 4  Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás.

Poslušný a pokojný duch je a má být naší chloubou. Uvidí-li náš čistý, zbožný život pohané, můžeme je získat. Chvěje se vaše srdce při těchto slovech? Máte poznání velkého deficitu a vlastní nedostatečnosti? Usvědčuje vás to? Pak je to v pořádku a Boží slovo koná svou práci a vede nás ke Kristu, k milosti, k pokoře před Bohem. Pojďme k našemu dnešnímu textu.

1 Pt 3, 6 - tak jako Sára poslouchala Abrahama a `nazvala jej pánem´. Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit.

I. Nazvala jej pánem

 tak jako Sára poslouchala Abrahama a `nazvala jej pánem

A. Sára vzorem nejen zbožné ženy a vnitřní krásy před Bohem

Petr vybízí ženy k poslušnosti svým mužům, a to i v případě, kdy je jejich muž nespasený a zůstává ve vzpouře proti Bohu. Tento duchovní princip je platný pro všechny křesťany ve vztahu ke všem autoritám, daným nám stvořitelským řádem.

To je ta ozdoba, která nás má činit krásnými v Božích očích. Jde o vnitřní krásu, o zbožný charakter určovaný pokorou, skromností, tichostí a poslušnou poddaností autoritám!

 Žena, ale i každý věřící, který je takto ozdoben před Bohem, je poznáván podle výrazného určujícího znaku. Tento znak bychom mohli shrnout slovy duchovní a z toho pramenící praktická moudrost.

Zbožná žena, následovnice Sáry, je pokladem, který existuje, ale není ho jednoduché nalézt. Potažmo můžeme říci, že i každý takový věřící, je poklad a nastřádat ho, nalézt ho stojí značné úsilí!

O takové ženě, jako byla Sára, mluví Přísloví 31. Pojďme se podívat na moudrost, kterou ji Bůh obdařil a pamatujme prosím na to, že Sára je vzorem i pro muže a zbožné děti. Vybereme si jen několik příkladů, ale doporučuji číst celé Př 31 a přemýšlet nad ním v kontextu Petrova listu.

1) Tato žena moudře vyučuje své děti! Př 31, 1-9

2) Je vzácná, jak jsme si již řekli! Př 31, 10

3) Její muž ji plně důvěřuje! Př 31, 11

4) Je pracovitá, přičinlivá, je silná díky tvrdé práci. Je milosrdná a služba rodině i společenství ji činí radost! Př 31, 13-24

5) Její muž je vážen v očích lidu, pro zbožný charakter své ženy! Př 31, 23

6) Tato žena bude jíst ovoce z moudrého díla svých rukou! Př 31, 28-31

Klamavá je líbeznost tváře a krása ženského těla, pomíjející a nejistá je síla i odhodlání muže, nedostatečná je rychlost koně! Člověk mající bázeň před Hospodinem a doufající v Něj. Ten dojde chvály a bude zachráněn!

B. Koho nazvala Sára pánem? Kdo byl a je skutečným Pánem Sáry?

Sára tedy nazvala Abrahama svým pánem. Čteme o tom v Gn 18,12b.  Touto svou poddaností však vyjadřuje svou bázeň před tím, který je Pánem a Stvořitelem všeho. Před Hospodinem zástupů. A v Písmu stojí psáno.

  • Žalmy 111:10  Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy! 

Dcery Sářiny jsou ty ženy, které ji následují v její bázni před Pánem celé země. Potomci Abrahamovi jsou lidé víry. Lidé, co složili svou naději v Boha, v Krista, který zemřel a vstal pro záchranu Božího vyvoleného lidu!

II. Dvě větve lidského rodu, aneb jednáte-li dobře

A. Jednáte-li dobře (synové a dcery Boží)

Od pádu totiž lze lidstvo dělit na ty, kteří jednají dobře a na ty, kteří nejednají dobře. Můžeme to vidět u Kaina a Ábela. Dokonce můžeme vidět víru ještě před nimi, u Evy.

V Gn 4, 1 vidíme víru Evy, reagující na Boží zaslíbení z Gn 3, 15. Zaslíbení zní:

  • Genesis 3:15  Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."

Eva pak vyjadřuje svou víru v Boží slib v GN 4, 1:

  • Genesis 4:1  I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina."

Kain ale nebyl tím potomkem zaslíbení. Naopak je počátkem duchovní linie těch, kteří žijí podle své hříchu zaprodané vůle! Kain přestože žil, byl mrtev a zůstal ve smrti.

Ábel, přinesl Bohu oběť pravé víry, je počátkem duchovní linie těch, kteří vzývají ve víře Hospodina. Zůstává pro svou víru živý. A to přesto, že byl zavražděn!  Je první mučedník víry.

A je ve své smrti prvním předobrazem Krista. Spravedlivý byl zabit, protože přinesl tu správnou oběť víry. Protože věřil. Byl zabit „prvním farizejem“, který doufal ve svou dostatečnost před Bohem! Ábela nahradil do klína Evy vložený potomek jménem Šét. Po narození Šétova syna Enóše se začalo vzývat Hospodinovo jméno.

Od Kaina s Ábelem se lidstvo rozdělilo na dvě duchovní linie. Na živé v Kristu a na mrtvé ve svých vinách. Na ty, kteří věří a doufají v Hospodina a v Jeho zaslíbeného Mesiáše. A na ty, kteří nevěří a doufají v sebe. Linie spravedlivého Ábela a linie svévolného Kaina, otroka hříchu. Poslyšte, co říká Hospodin samotnému Kainovi poté, co odmítl jeho svévolnou oběť!

  • Genesis 4:6  I řekl Hospodin Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? 7  Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout."

Synové a dcery Sáry a Abrahama jednají dobře. Jednají ve víře v Krista, přinášejí Bohu svůj život jako oběť pravé, spasitelné víry. Jsou duchovními potomky Sáry a Abrahama. V pokorné poslušnosti Bohu, Jeho slovu a Jeho Stvořitelskému řádu následují Jeho Syna Ježíše, vzor pravého, plného a dokonalého lidství, když jsou poslušní ve všech oblastech svého života.

Před vládnoucí mocí jako občané. Před nadřízenými jako zaměstnanci, před muži, či rodiči, jako rodinný příslušníci, před autoritami v církvi, jako členové Boží rodiny. Z této poslušnosti nás může vyvázat jen, když po nás bude autorita chtít něco, co je v rozporu s Božím slovem, a jde to proti naší víře a svědomí obmytému krví Krista!

B. Nejednáte-li dobře (synové a dcery ďábla)

Naproti tomu duchovní potomci Kainovi se vyznačují tím, že nekonají dobře. Jsou ve své svévoli otroci hříchu, nad kterým mají vládnout. Nekonají dobře, i kdyby jejich život byl jen samé dobrodiní! Jsou totiž nevěřící!

Dokonce, i kdyby říkali: „ jsme křesťané!“ a dávali by Bohu všechno, co mají, sami sebe, svůj majetek, své životy, pokud by to Bohu dávali nebo pokud to Bohu někdo dává a spoléhá se na to, že díky tomu od Boha něco obdrží, je bloud, který klame sám sebe. Je jako Kain, spoléhající se na svou dostatečnost.

Takoví lidé, nebo takový člověk je nevěřící v biblickém slova smyslu, i když bude třeba tvrdit, že v Boha věří. Ano v Boha věří, ale Bohu a Jeho slovu nevěří! Spoléhá na sebe.

 Podívejte se na Židy, chtějí spásu ze skutků, podívejte se na muslimy, chtějí spásu ze skutků. Podívejte se na ŘKC  odmítající spasení pouze z víry skrze milost Boží. Ti všichni veřejně a jednoznačně odmítají spasení jen skrze víru v dílo Kristovo.

 Podívejte se na Adventisty, kteří naoko hlásají, že spása je jen z milosti skrze víru v Kristův kříž, ale podmiňující spasení dodržováním sabatu! Ti všichni věří v Boha, ale nevěří Bohu a Jeho slovu!

Jednat dobře, v biblickém významu, znamená věřit Bohu a Jeho slovu, spolehnout se na něj a nic nepřidávat ke Kristovu spasitelnému dílu. Lidé doufající ve své skutky jsou neposlušní Bohu a Jeho slovu. Přivádějí k pádu sami sebe tím, že vzdorují Božímu slovu.

  • 1 Petrův 2:6  Neboť v Písmu stojí: `Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben. ´7  Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to `kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným´, 8  ale i `kamenem úrazu a skálou pádu´. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni.

Vzpírají se každé autoritě, což je přirozenost potomků Adamových. Absolutní vzpoura a bezuzdnost, ke které jejich konání spěje, je držena na uzdě milostivým konáním Svrchovaného Boha a Jeho zákona! To nám potvrzují slova Pavlova.

  • 1 Timoteovi 1:8  Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně 9  a je si vědom, že zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce, pro vrahy, 10  smilníky, zvrhlíky, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co se ještě příčí zdravému učení

Ti všichni nejednají dobře, i kdyby nakrásně byli členové ryzích křesťanských společenství a vyznávali by svou víru v Boha! Kdo nevěří Bohu a Jeho slovu, i kdyby věřil v Boha, je zlý, neposlušný, bezbožný a bohaprázdný hříšník! Uzamčený pod prokletím zákona! 

C. Jak lze jednat dobře?

Pro ty, kteří nejednají dobře, totiž pouze pravou vírou, je tu zákon. A z toho nám plyne i odpověď na otázku, jak tedy mohu konat dobře, podle slov Písma? Podívejme se do 1 Tm 1, 5 co je cílem křesťanského života i vyučování. A od čeho se odchýlili ti, kteří doufají v dodržování zákona.

  • 1 Timoteovi 1:5  Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.  

Láska, která je naplněním zákona, která sama je zákonem Kristovým, láska vyrůstá mimo jiného z upřímné víry v Krista! Jen vírou v Krista, jen v Kristu jednáme a konáme dobře, podle slov Písma. Jen ten, kdo věří a složil svou naději v Něho!

Na tomto místě se zastavuji a měli byste to udělat i vy. Mnohokrát v posledním čase, tváří v tvář své vlastní slabosti jsem se ptal a ptám. Je ve mně život z Krista?  Žiju zde svůj ve víře v Syna Božího? Žiji já, nebo žije ve mně Kristus? Ga 2, 20

Je potřebné zkoumat sám sebe, je nemožné žít křesťanský život bez Krista! Pokud ve vás není milost Kristova, nemůžete zvítězit. A je to těžké, pokud nejste v Kristu pevně zakotveni, nebo pochybujete. Je těžké bojovat s tak tvrdým nepřítelem, jako je hřích, pokud pochybujete, že kopete za tu správnou stranu, že jste v tom správném rohu ringu.

  • Jakubův 1:5  Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. 6  Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.

K tomu ale nejsme povoláni, abychom byli unášeni kdejakým větrem! Nýbrž k pevné naději víry, ve které porosteme. A Bůh je věrný, nedopustí nad síly člověka. Střeží naší víru od počátku dokonce. Dílo, které v nás započal, zdárně dokončí. V tom je naše naděje. V něm, ne v nás! Kdo věří v Boží milost v Kristu Ježíši, ten jedná dobře, jako Sára.

III. Nebojte se! Nedejte se přimět k neposlušnosti! Zůstaňte potomky Sáry a Abrahama!

Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit.

A. Satan si používá strach!

Přirozeností hříšného člověka v tomto padlém světě je strach. Vstoupil do tohoto světa do lidských srdcí spolu s hříchem, s vědomím viny. Všichni se bojíme. Vy i já i každý další člověk.

 Dokonce i zvířata a možná i rostliny se bojí. Četl jsem o studiích, které to prokazovali, nevím, do jaké míry se dobrali pravdivé skutečnosti, ale vím, že i rostliny dokážou vysílat varovné signály a preventivně se bránit, pokud tento signál zachytí. Poslouchejte, co jsem četl na stránkách jednoho serveru pro popularizaci vědy:

Včelám rostliny signalizují, z kterého květu byl nektar vysát a z kterého ne, elektrickým polem. Umí dát echo o svém napadení škůdcem vylučováním těkavého methyljasmonátu, po němž sousedky začnou do svých listů pumpovat jedovaté látky. Podobným způsobem probíhá domluva rostlin s predátory svých predátorů. Jsou i rostliny, které slyší. Když jim pustíte ze záznamu zvuk chroupající housenky, začnou se preventivně bránit. Američtí vědci z Virginie a Pennsylvanie teď asi odhalili další komunikační kanál rostlin. Vyměňují si informačně bohaté molekuly mRNA.

Strach od pádu ovládá celé stvoření, včetně člověka. Bojíme se bolesti, smrti, záhuby a člověka ještě pohání strach z vědomí trestu, který je pro něho připraven, kvůli vzpouře proti Bohu. I takového člověka, který vám bude tvrdit, že v žádného Boha nevěří, žádný Bůh přeci není. Někdy prožíváme strach a tíseň velmi intenzivně, přestože ani nevíme z čeho.

Situace je ještě horší, protože Písmo učí, že tyranský, uzurpátorský, podvodný bůh tohoto světa ďábel si strach používá k tomu, aby vykonával svou vražednou vládu nad tímto světem! O Ježíšově spasitelném činu čteme v Žd:

  • Židům 2:14  Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, 15  a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.

Drazí bratři a sestry, to v žádném případě neznamená, že Satan má moc nad životem a smrtí, to má jen pravý Bůh, jen Ježíš Kristus. Ten drží klíče od hrobu i smrti. Byl mrtev, ale hle přemohl smrt a je živ. ZJ 1, 18

Satan si jen používá strach ze smrti k tomu, aby otročil lidské bytosti a celé stvoření! Dělá to s lidmi nevěřícími a používá stejnou taktiku i u nás křesťanů. Chce, abychom ve strachu uhnuli od pravdy, zapřeli svým jednáním Krista a místo Boží vůle a Božích prostředků použili lidské padlé principy, a bude-li to třeba i zhřešili! Příklady?

  • Bojím se, že vláda, která je protikřesťansky orientovaná mně bude pronásledovat, ohrožovat mou svobodu, možná i život a proto se veřejně nehlásím k víře v Krista a jednám podle běhu světa!
  • Bojím se, že přijdu o práci a má rodina zůstane bez prostředků. Proto zavírám oči před porušováním zákona ve firmě, kde pracuji.
  • Žena se bojí, že její nevěřící muž ji bude týrat, když bude dětem číst Písmo a povede je k víře v Krista a proto dětem o Bohu ani nečte, ani se s nimi nemodlí.
  • Syn se bojí, že jeho pohanský otec přestane platit školné na vysoké škole, když se přizná ke Kristu.
  • Křesťan se bojí, že bude dehonestován, když ve sboru ukáže na nebiblické učení, nebo se bojí konfrontovat bratra kvůli jeho hříchu, protože se bojí konfliktu.
  • Všichni se bojíme, že kvůli víře v Krista můžeme a budeme trpět újmou. A to od pomluv, přes pronásledování až třeba ke smrti.

B. Nebojte se pronásledování, ani újmy! Vždyť Bůh kraluje!

Ďábel si používá a chce používat strach i proti nám křesťanům. Je to vyzkoušená taktika, přirozená tomuto světu. A my se bojíme podřídit se nevěřícím autoritám, protože víme, že to mnohdy znamená bolest, znamená to následovat Krista na kříž v Jeho smrti.

 Ale pokud se s ním neztotožníme ve smrti, jak potom můžeme očekávat zmrtvýchvstání? Zrno musí padnout do země, zemřít a potom vzejde nový život, jen tak přinese užitek! J 12, 24

Jiná cesta do Božího království nevede, než skrze kříž následování Krista. Bratři a sestry je pro mne velmi těžké vám kázat toto slovo, protože nikdo z vás určitě nemá takový strach, jako já. Mnohdy si uvědomím, vlastně dost často si uvědomím, jaký jsem strachu pytel. Strach a tíseň na mne náhle padne, jako těžká, dusící deka. Je to takový nával tísně.

 Vážnost života v tomto padlém, hříchu zaprodaném místě temnoty, umocněná odpovědností před Bohem za mne, mé blízké, za církev, to vše mi někdy nedává spát. Vám se to nestává?

Potom volám k Bohu, aby se nade mnou smiloval, protože se bojím nejen umřít, ale ještě více žít jako následovník Krista. To jakoby nemá východisko. Kam se vrtne člověk, bojící se žít i umřít? Bůh ale má řešení, není svázán tímto padlým světem.

Není jiná cesta, než pokorné podřízení se Božímu řádu, přesně tak, jak to učinil náš Pán a Učitel. I kdyby to znamenalo újmu nejvyšší! Svatí mučedníci zvítězili, protože se nebáli! Protože milovali Krista více než vše ostatní, více, než svůj život.

  • Zjevení Janovo 12:11  Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti.

Taková odvaha se ale nenalézá v nás. Modlete se milovaní, ať vás sám Bůh posílí, vaši víru i vaši lásku ke Kristu, aby obstála v den zkoušek. Vždyť Bůh kraluje a má moc vám dát vítězství ve zkouškách.  Krev Kristova je tou mocí k vítězství.

  • 2 Petrův 2:9  Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu;
  • Zjevení Janovo 3:10  Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země.

Proste o pokoru, poslušnost a odvahu, která vám dá moc zachovat slovo Boží. Klíčem je praktická věrnost Písmu! 

C. Nebojte se samotného hříchu a smrti! Bojte se hřešit proti Bohu, bojte se soudu! Vždyť Bůh, který kraluje, se nad tebou smiloval a zamiloval si tě!

Někteří bratři a sestry se ve své úzkosti tváří tvář svým hříšným sklonům a slabosti těla, (což jsou věci, které pod tlakem přímo úměrně k obtížnosti zkoušek nabývají na síle) prožívají strach o své spasení. Vím, o čem mluvím, když někdy vidím svůj život ve světle Písma a pod tlakem zkoušek, pochybuji občas, že patřím Bohu. 

Takový stav, pokud trvá dlouhodobě, může končit všelijak. Pokud křesťan uvěří lži, potom to vede k depresím, k rezignaci, frustraci, pochybám, k nevíře. Záleží pak na tělesném naturelu, zda se více projeví lítost a rezignace, pochybnosti, nevíra, nebo vede-li to ke tvrdošíjnosti a vzpírání se Bohu ve stylu, když to nedokážu, jak to po mně můžeš chtít!

Jsme lidé různí. Vzpurný, bouřlivý zarputilec bude muset možná bojovat s pýchou, ze které pramení vzpoura a rouhání, měkčí a lítostivé povahy se uzavřou do sebe, litují sami sebe, hrají mrtvého brouka. Komplikovanější bytosti upadají střídavě z jednoho extrému do druhého.

Ale vždy to vede nakonec k tomu, že upadáme do kolotoče nevěry a hříchu, a vždy za tím stojí naše pýcha. Závislost na Bohu nás pokořuje, a tomu se naše přirozenost zarputile brání.

Základem v takové chvíli je zůstat stát pevně na pravdě Božího slova. Nenechat se zmást lží. A to je boj. Pravda zní takto: Část první:

  • Efezským 2:1  I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, 2,  v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. 3  I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. 4  Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, 5  probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Milovaní, Bůh v Kristu si vás zamiloval ještě před stvořením světa. V době, kdy jste byli nádoby hříšné bezuzdnosti, mrtvi pro vaše hříchy, které nebyli pouhými jednotlivými zlými skutky, ale vaším faktickým stavem a přirozeností. Nic jiného jste neměli a neznali. Již tehdy se Bůh smiloval nad vámi a bylo vám odpuštěno! 

 Pravda, část druhá:

  • 1 Janův 1:8  Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. 9  Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

To je myslím každému srozumitelné, to, že jsme Kristovi, neznamená bezhříšnost tady a teď!

Pravda, část třetí, která je také velmi důležitá.

  • 1 Petrův 4:12  Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého,

Těžkosti a zkoušky neznamenají, že nepatříme Bohu, právě naopak. Evangelium Kristovo není evangeliem prosperity.

 To, co ďábel chce, je, abychom uvěřili jeho lžím a podle toho žili. Chce, abychom obelhaní jednali právě podle své padlé přirozenosti! Místo abychom ve víře v Boží slovo usilovali o svatost, bez níž nikdo neuzří Pána, věrni své nové přirozenosti, která je z Boha!

Vidíme, že pravda a její poznání je velmi důležitá. Ne poznání intelektuální, kdy řeknu ano to je pravda, ale nedojde to k mému srdci. Jde o hluboké, vnitřní poznání pravdy a ztotožnění se sní. Zůstávání v pravdě stůj, co stůj!

  • 2 Timoteovi 3:15  Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.
  • Jan 8:31  Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky:32  Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."

 Boha je třeba se bát! Ne zkoušek. Ne samotného hříchu a smrti, kterou přináší. Paradoxem hříchu je totiž to, že bez Boha není hřích ničím! Není-li Bůh, hřích neexistuje! A bázeň před Bohem je počátkem moudrosti.

Proto pod tlakem zkoušek je třeba utíkat o to více ke Kristu, zůstávat v Kristu, On je ta pravda, cesta i život. Postavit se ďáblu a přimknout se poslušně k Bohu. Jako kuře poslušně a automaticky utíká pod křídla kvočny. Je to proces, který je zakódován v novém stvoření, ale nebude to bez učení a bez boje. Přesto platí, že Boží milost je mocnější než svět a hřích, než ďábel i než smrt.

  • Jakubův 4:6  Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. ´ 7  Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. 8  Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře! 9  Bědujte, naříkejte a plačte! Váš smích ať se obrátí v pláč a vaše radost v žal. 10  Pokořte se před Pánem, a on vás povýší.

Jak se podřídit Bohu a vzepřít Satanu? Tak, že odmítnu lži a pochybnosti a postavím se na pravdu Božího slova. Budu prostě podle něho jednat, v našem případě to znamená poslušné podřízení se Božímu řádu ve společnosti, v zaměstnání, v rodině i v církvi.

Milovaní vězte, že každé vnuknutí, které vás jakýmkoli způsobem odvádí od Krista a Jeho slova, je duch Antikristův, duch ďáblův!

  • 1 Petrův 5:6  Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. 7  Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží. 8  Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. 9  Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. 10  A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. 11  Jemu náleží panství na věky věků! Amen.

Milovaní jednejte dobře, jako Sára a nedejte se ničím zastrašit ani přemoci zlem!

Milovaný Bože a Pane Ježíši Kriste, utíkáme se k tobě, neboť ty jsi naše jediná naděje. Znáš každého jednoho z nás a dobře víš, jak moc ti jeden jako druhý vzdorujeme ve své pýše. Ty víš o každém našem selhání, o každé slabosti a hříšném sklonu. Ty víš o našem hříchu dříve, než ho učiníme! Voláme k tobě, Pane náš. Smiluj se nad námi! Smiluj se nad ubohými a bez tebe ztracenými hříšníky. My nemáme jinou naději, jinou spásu a jiné bezpečí, než tebe samotného. Tebe, tvou krev, tvůj kříž. Voláme k tobě a utíkáme se k tobě. Dej ať kapitulujeme úplně před tebou, uvězni nás ve svých loktech, ve své lásce, ve své pravdě! Ty jsi ta pravda! Jen tak budeme skutečně svobodni! Amen!

Osnova kázání