Nejdřív si spočítej náklad! - Lk 14,25-35

Verze pro tiskVytvořit PDF

Následování Krista bez kompromisů

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 24. ledna 2010

Pokoj vám a milost. Zdravím vás a po dlouhé době mezi námi vítám zase Kristýnu, ačkoliv jsme se mnozí s ní viděli již v úterý při biblickém studiu. Kristýna se přes všechny problémy, které s tím byly spojené, nakonec šťastně vrátila z Anglie. Musíme děkovat našemu Bohu, že můžeme společně otevírat Boží slovo, studovat je a sytit se jím. Není to nic samozřejmého.

Minulý týden jsme procházeli podobenstvím, které bychom mohli nazvat „Podobenství o velkých výmluvách“. Není to poprvé v Lukášově evangeliu, kdy jsou lidé pozváni a pozvání odmítají. Podívejme se na několik takových příkladů.

Můžeme začít hned v první kapitole, kdy Zachariáš odmítá anděla, když s ním diskutuje a přesvědčuje ho o nemožnosti toho, že bude mít syna (Lk 1,18). Naproti tomu jsme viděli, jak Marie pokorně přijímá slova anděla jako Slovo BOží (Lk 1,29.34).

Nebo Ježíšovo kázání v Nazaretě, které je zaznamenané u Lk 4,16nn. „Přinesl radostnou zvěst chudým, zajatcům, slepým, zdeptaným …“. Potom pokračuje: „Dnes se naplnilo toto slovo“ (4,21).

Jak na to slova reagovali lidé (v. 28-29)? Byli naplněni hněvem a chtěli ho zabít, svrhnout ho ze skály.

Jinde ale byli lidé, kteří velmi bezprostředně reagovali na jeho pozvání a šli za ním – rybáři Petr, Ondřej, Jakub a Jan a také celník Matouš – Lk 5. kap.

V podobenství o rozsévači v Lk 8, 4-18 ukazuje Ježíš, že 3 ze 4 odmítnou a nepřinesou žádné ovoce. Jedni ho odmítnou kvůli tvrdosti svého srdce. Další ho nakonec odmítnou kvůli slabosti a pokušení. Jiní ho odmítnou kvůli starostem a rozkoším života. A jenom ti, kdo přijmou jeho slovo, poslouchají ho a žijí podle něj, přinesou hojné ovoce.

Podobně jsme v Lk 9,57-62 četli o třech lidech, kteří následovali Ježíše. Byli v zástupu okolo něj. Tři typy lidí zastupující tři lidské postoje. Právě tak jsou někteří lidé osloveni křesťanským učením a horlivě utíkají za Ježíšem a říkají, budu tě následovat. Ale Ježíš ochlazuje takovým lidem hlavu stejně, jako tomuto horlivci, a říká – podívej se kolem sebe – i zvířata se mají lépe než já. Nezvážil jsi, že budeš muset všechno obětovat. Já ti nic nenabízím.

Jindy jsou zde lidé, kteří přicházejí ke Kristu, protože něco chtějí. Chtějí požehnání, bohatství, uzdravení, … Na těchto věcech není nic špatného, jsou to dobré věci, ale nemohou být důvodem, kvůli kterému jdeme za Kristem.

Ten druhý muž z Lk 9 byl osloven Ježíšem – Pojď za mnou. Ale on nebyl vůbec připravený. Nebyl ochotný vzdát se mrtvých věcí. Ale Ježíš přeci říká: JÁ JSEM VZKŘÍŠENÍ A ŽIVOT.

A další se dává do služeb Ježíši – Půjdu za tebou, Pane. (Slyšíte apoštola Petra, jak v Getsemane říká, život za tebe položím?) ALE! Tento muž si klade podmínky.

Mnoho je těch, kteří chtějí následovat Ježíše, ale kladou mu podmínky. Dovol mi ať … v této oblasti života si budu žít takhle … ať nejdříve zajistím svou rodinu … ať se nejprve postarám o své mrtvé … ať nemusím v té a té věci měnit svůj život, svoje zvyky, ….

A zde je Ježíš velmi nekompromisní. Kdo položil ruku na pluh, kdo mě vyznal jako Pána a ohlíží se zpět, chce získat svět pro sebe, kdo mě nenásleduje jako Pána, není způsobilý pro Boží království.

Ve stejném duchu pokračuje i náš dnešní text. Otevřme nyní Lukáše 14,25-35.

Předchozí podobenství bylo o veliké výmluvě. Nebo možná „touze být na druhém místě“. To přece stačí. Představte si to – někdo měl velmi významné hosty, kteří měli zajištěné místo. Byli pozváni a byly pro ně připraveny ty nejlepší věci. Ale oni odmítli. Spokojili se s druhým místem. Spokojili se s tím, co měli nyní. Ale Boží království nezná žádné druhé místo. V Božím království buď jste, nebo nikoliv.

Ježíš to podobenství říkal Židům a především k farizeům – oni věděli, kdo je Ježíš, ale nechtěli přijmout pozvání. Odmítli ho a dokonce ho popravili na kříži. Oni byli těmi, kdo byli pozváni na prvním místě. A oni to pozvání nepřijali.

Ale tato slova jsou určena také nám – i my jsme přijali pozvání. I my jsme v zástupu těch, kdo jsou shromážděni okolo Ježíše. Někdo možná řekl: Budu tě následovat, jiný třeba zaslech Pánův hlas, který ho volal – Pojď za mnou. Jak reagujeme toto Kristovo pozvání. Náš dnešní text je varováním před tím, abychom bezhlavě reagovali na toto Pánovo pozvání. Ježíš totiž mluví o ceně učednictví. Hostina je zadarmo, zaplatil a se vším všudy ji připravil hostitel. Spasení je z milosti - je to Boží dar. Ale následování Krista bude stát člověka úplně všechno.

I.

Ježíš využil situaci a vyučoval zástup, který ho následoval o ceně učednictví.

Lukáš 14,25-27 Šly s ním veliké zástupy a on se obrátil a řekl jim: "Jde-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce i matku i ženu i děti i bratry i sestry a dokonce i svou vlastní duši, nemůže být mým učedníkem. A kdokoli nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.

Vždycky bylo a je mnoho těch, kdo se hlásí k Ježíši. Ale Ježíš jasně definuje, komu je určené nebeské království. Ve 13. kapitole jsme viděli, že musíme vejít těsnou branou. Zde Ježíš tuto těsnou bránu popisuje. Ukazuje na to, co všechno spolu s námi projde touto velmi těsnou branou.

Spasení je zadarmo. Je z milosti a přijímáme ho skrze víru. Je to dar. Ale je to dar, který zavazuje.

Jsou lidé, kteří učí, že můžeme být křesťany a nemusíme být učedníky Ježíše. Že Kristus může být naším Spasitelem, ale nemusí být naším Pánem. Víte, nevěřím tomu. Možná by se mi to i líbilo, kdyby tomu tak bylo, ale když otevřu Písmo, tak jasně vidím, že to tak není. Bible totiž ukazuje, že křesťanský život je životem následování Ježíše Krista. Ostatně to ukazuje celkem dostatečně náš text. Nemůžeme být křesťany a nebýt učedníky Ježíše. Nelze přijít k Ježíši a neučit se od Něj, nenásledovat ho. Ovšem učit se od Krista, následovat Krista, být Jeho učedníkem, to není jen tak.

Je však třeba, abychom dobře pochopili verše, které jsme četli. Ta slova v nás totiž vyvolávají otázku, zda čteme správně, když říkáme, že máme mít v nenávisti svou rodinu a sami sebe? Co to znamená?

Bible nás učí o důležitosti a hodnotě rodiny. Je to vzácná věc. Ale má sloužit k jediné věci – k Boží slávě, k představení Krista světu kolem nás. A to můžeme udělat jedině tehdy, když Kristus bude na prvním místě. V zásadě jsou jenom dvě reakce rodiny na to, když někdo uvěří v Krista – první reakcí je, že se ti nejbližší lidé dříve nebo později také stanou křesťany. To je ta ideální varianta. Druhou variantu, jsme četli v Písmu celkem nedávno:

  • Lk 12:51-53 Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem, budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."

Toto se děje i dnes na mnoha místech ve světě v tom nejkrajnějším slova smyslu. A příští týden o tom z Boží milosti uslyšíme ještě více z úst nejpovolanějších. Ovšem ta skutečnost je taková, že to je rodina, která je ve světě nepřátelském vůči Kristu a že to je svět, který je v rodině, která neuvěřila, která se obrací proti věřícím. Většinou by to nemělo být tak, že se věřící obrací proti své rodině – duchovně to ano – na jedné straně je nové narození a na straně druhé je bezbožnost. To spolu nebude fungovat. Ale tělesně jsou věřící vybízeni k tomu, aby zůstávali se svou i nevěřící rodinou.

Takže následování Pána zpravidla nebude nikdy znamenat jednání proti rodině. Ale následování Pána musí stát před všemi zájmy rodiny, a hlavně, před všemi mými zájmy. To znamená mít v nenávisti svou duši. Odevzdat Bohu svoje ambice – tady jsem Bože a použij mě, kde ty mě potřebuješ, ne kdy já chci být. Nejčastěji Bůh používá naše touhy a to jak nás stvořil, aby se oslavil.

  • Jakubův 1,16-17 Nemylte se, moji milovaní bratři! Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry a přichází od Otce světel, u něhož není žádná proměna a ani stín posunu.

Ale musíme i v tom zapřít sami sebe a vzít na sebe svůj vlastní kříž. A všimněte si, že KAŽDÝ nese kříž. Nikdo není vynechán. Ale nikdo nenese stejný kříž jako ten druhý. Každý nese svůj vlastní kříž. Bůh zná každého z nás jménem a každý z nás je Bohem naprosto jedinečně uvtvořen.

Je důležité mít jistotu, že neseme Kristův kříž - tedy ten kříž, který nám On sám dal. Že neseme to, co On nám svěřil. Mnoho lidí se hroutí pod břemeny, která na ně nenaložil Kristus, ale jiní lidé nebo si je vzali oni sami. Ujišťujme se pravidelně o tom, že ten kříž, který neseme, je opravdu kříž, který nám svěřil sám Pán a ne někdo jiný. Mohli bychom totiž zakusit trpké rozčarování, až jednoho dne Bůh odhalí úplně všechno. Pán Ježíš říká:

  • Lk 9:23 Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.

A aby nám bylo naprosto jasné, že kdo nenásleduje Krista a nenese svůj kříž, opravdu nemůže být Jeho učedníkem, tak se podívejme ještě do Matouše:

  • Matouš 10:38 Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.

Není mne hoden. Pouze učedníci jsou způsobilí vstoupit úzkými dveřmi. Jenom ti, kdo milují Pána více, než cokoliv jiného na světě budou moci vejít na hostinu do Jeho království.

Ještě jeden postřeh, který se týká souvislosti s předchozím textem. Všimněte si, co říkali muži, kteří se vymlouvali, když nechtěli přijít na hostinu, kam je Pán zval – NEMŮŽU! A teď se podívejte do v. 27 – kdo nenese svůj kříž a jde za mnou, NEMŮŽE být mým učedníkem. Prostě to nejde. Budou chtít vejít, ale nebudou toho schopní (Lk 13,24).

A aby se Ježíš ujistil, že mu lidé opravdu budou rozumět, používá ještě několik podobenství, jimiž cestu následování, učednictví, cestu kříže vysvětluje. Tím prvním je podobenství o velkém výsměchu.

II.

Lukáš 14,28-30 Neboť kdo z vás, když chce postavit věž, si nejdříve nesedne a nespočítá náklad, má-li na to, aby ji dokončil? Aby snad, když by položil základ a nemohl stavbu dokončit, nezačali se mu posmívat všichni, kteří by to viděli, se slovy: `Tento člověk začal stavět a nemohl to dokončit.´

První ilustrace je ze stavebnictví. Dnes, stejně jako tehdy stavíme věže – i když dnes jsou to věže trochu jiné, než byly tehdy, stavíme domy a komerční centra a podobné věci. Myslím ale, že nejde o to, co stavíme, ale zda to dokončíme. Jde o to, zda dané dílo bude zdárně dovedeno až do konce.

Ježíš tady říká – spočítej si náklad. Nejdřív si spočítej náklad. Nežeň se bezhlavě do něčeho, o čem nic nevíš. Nebo se ti vysmějí. Dnes už se lidé takovým věcem moc nesmějí. Spíš je jim to jedno a jsou k tomu naprosto lhostejní a jde to tak daleko, že to hraničí s hloupostí. Nikomu nevadí, když někdo nedokončí, co začal. Nikdo se tím netrápí. Nezajímá to nikoho - pokud se ho to bezprostředně nedotýká. To, co je zde popsáno, je vlastně takový obrázek života na dluh.

A dnes je velmi moderní žít na dluh a nestarat se příliš o zítřek. Ovšem je to velmi nemoudré, riskantní a s tím, jak přibývá lidí, kteří tak žijí, bude přibývat také těch, kteří budou přicházet o majetek, který na dluh získali. Nežijeme také jako křesťané na duchovní dluh?

  • Přísloví 6:1-5 Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal rukoudáním za cizáka a zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil, udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha. Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům. Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových.

Nemůžeme se divit, že jsou lidé, kteří se stanou křesťany, ale po nějakém čase zjistí, že jim stačí být na druhém místě, že nemusí následovat Ježíše úplně zblízka, horlivě a s planoucím srdcem. Že to jde i zpovzdálí, z bezpečné vzdálenosti, kdy to tolik nebolí, kdy nemusím obětovat svůj čas, své peníze, svou rodinu, svou sílu, intelekt, svou důstojnost.

Jsem přece křesťan – kvůli tomu ještě přece nemusím být fanatik. Jde to přece mnohem jednodušeji. Jen se podívejte okolo. Tamti lidé jsou přece také křesťané, říkají, že milují Ježíše, a když s nimi mluvíte, tak vidíte, že věří těm správným věcem. Občas i něco udělají pro Krista, ale jinak přece žijou úplně normálně. Tak proč bych se měl já nějak honit? Nemáme tu svůj duchovní dluh? Stačí jít v neděli do shromáždění, možná něco udělat, ale víc po mě nikdo nemůže chtít. Ale – naplňují takoví lidé vůli Otce, který je v nebesích?

Ovšem když se více zamyslíme nad tímto podobenstvím, tak před námi vyvstanou určité problémy, které musíme vyřešit. Co vlastně chtěl Ježíš těm lidem říci?

Jestliže mluvíme o víře, tak jen velmi těžko můžeme někomu říci, aby si spočítal náklad. To jde v případě, že chce někdo žít na dluh, vzít si nějakou půjčku, kterou potom bude splácet i s úroky. Takový člověk většinou vidí, jak to bude vypadat, když bude tuto půjčku splácet a může si spočítat svůj náklad. Vidí, zda bude moci stavbu dokončit, či nikoliv.

Ovšem víra a život v následování Krista není něco, co bychom mohli nějak exaktně vyjádřit. Jak tedy člověk, který nevěří v Boha, může spočítat svůj náklad? Jak může vědět, co bude následovat?

A celé to ještě trochu zkomplikuji – víra a spasení je Boží dar. To není něco, co bychom mohli nějak vyzkoušet dopředu, jako když se půjdete projet autem, které si chcete koupit.

  • Efezským 2:8-9 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Jak to tedy Pán Ježíš myslel, když říkal, že si máme spočítat náklad předtím, než ho budeme následovat?

Musíme tyto verše číst v kontextu předchozích. Kdo se nedovede zříct všeho a kdo nechce nést svůj kříž, nemůže být mým učedníkem. Právě toto je tím bezprostředním nákladem.

Jinými slovy – musíme lidi, kterým svědčíme o Kristu, seznámit s celým evangeliem. Nejenom s tou kladnou stránkou, jako je odpuštění hříchů, pokoj s Bohem, věčný život, hojný život, zakoušení Boží milosti a dobroty, ale také s tou „negativní stránkou“, kam patří pronásledování pro jméno Kristovo, kam patří ochota opustit naprosto vše pro Krista, kam patří možnost obětovat svůj život pro víru v evangelium. Podívejte se na to, co slyšel apoštol Pavel, když se vydal na cestu následování Pána. Pán k němu poslal zbožného Ananiáše, kterému řekl:

  • Sk 9:15-16 Jdi [za Pavlem], neboť on je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským. Ukáži mu, co všechno musí podstoupit pro mé jméno."

Všechny ostatní české překlady slovo podstoupit překládají slovem vytrpět. Cesta následování Krista není procházka růžovým sadem. To je cesta pro odvážné. Půjdeme po ní, moji milí?

III.

Podobně Ježíš říká další podobenství:

Lukáš 14,31-32 Anebo - který král si cestou do boje proti jinému králi nejdříve nesedne, aby se poradil, může-li se s deseti tisíci utkat s tím, který proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jinak totiž k němu pošle poselstvo, když bude ještě daleko, a bude se ptát na podmínky míru.

Druhá ilustrace je z oblasti vojenství – myslím, že je nám to mnohem bližší. Ptáte se proč?

Je tolik věřících, kteří si přečtou dva verše, krátce se pomodlí a potom vyrazí na nepřítele – na toho, který je mnohem silnější než oni sami. A potom se diví, jak je to možné, že znovu padli, že se stalo něco hrozného, atp. Díky Bohu a Jeho milosrdenství, že nás tolikrát drží.

Rozumíme jako křesťané tomu, že nesení kříže Pána Ježíše Krista znamená – kromě jiného – oddělit se pro Boží Slovo a modlitbu? Teprve potom jsme vyzbrojeni a můžeme táhnout na nepřítele. Jsme ale lidmi Slova? Lidmi, kteří vědí, čemu věří? Znáte svou Bibli? A jsme lidmi modlitby? Nebo nám stačí modlitba ráno, modlitba večer a dost.

Ježíš chodil na pustá místa a tam se modlil. Často celou noc. Před každým vážným rozhodnutím nebo krokem strávil Ježíš čas s nebeským Otcem. O co více to potřebujeme dělat my! I my musíme být dobře vyzbrojeni ve svém křesťanském životě, abychom mohli obstát. Nicméně v Kristu už na tom nejsme jako ten král v tomto podobenství.

  • 1Pt 5:8 Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil.

Ano, ďábel obchází, ale – Kristus vstal z mrtvých, a přestože ďábel obchází, už je poražený nepřítel. To neznamená, že nepotřebujeme být dobře připraveni do boje. Musíme se připravit. A nesmíme se nerozvážně, bez Božího vedení pouštět do boje.

  • 1 Janův 4:4 Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.

Pán zvítězil a kdo je v Kristu, jde spolu s Ním v Jeho triumfálním průvodu.

Ale toto podobenství je určené především nevěřícímu zástupu. Takže i zde, stejně jako v tom předchozím, si musíme položit otázku, co to vlastně chtěl Ježíš tomu zástupu, k němuž mluvil, říci. Znovu musíme i toto podobenství vidět v kontextu předchozích veršů o následování Pána, a aby to bylo úplně jasné, tak Pán Ježíš přidává ještě následující verš:

Lukáš 14,33 Tak tedy žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.

Ježíš jasně říká – nemůžeš být na druhém místě! Nemůžeš mě následovat jenom trochu, jenom z bezpečné vzdálenosti. Znovu tady Pán předkládá lidem cenu za učednictví. A pro nás tady vyvstává otázka – jste ochotní rozloučit se se vším, co máte? Zapřít sami sebe, vzít svůj kříž a vydat se na cestu následování Ježíše Krista?

Chci vás k tomu povzbudit, drazí přátelé. Protože to, co nám tady Pán předkládá, je DRUHÁ nejobtížnější cesta, kterou se můžeme vydat. Následovat Pána není to nejtěžší v lidském životě. To nejtěžší a nejobtížnější je, jít životem jen tak sám za sebe. Někdy se tak dá životem relativně jednoduše proplout, ale v závěru se roztříštíme o skálu, kterou je Kristus. Jenom s touto skálou, s Kristem, projdeme životem smířeni s Bohem a s Božím pokojem ve svém srdci a vstoupíme do věčného života v Božím království.

Ježíš předložil zástupu tato dvě podobenství, ale aby bylo všechno naprosto jasné a nikdo si nemohl věci vykládat jinak, tak přidává ještě podobenství třetí.

IV.

V prvním podobenství byl stavitel, který nedokončil stavbu, a lidé se mu vysmáli. V tom druhém podobenství to byl král, který se musel smířit s nepřátelským králem a přijmout jeho podmínky. Když přemýšlíme o těchto věcech, tak to nevypadá až tak příliš vážně. Jsme v pokušení říci si, no tak se mu lidé vysmáli – a co? Tak musel přijmout podmínky kapitulace, no a? Proto je zde ještě třetí podobenství, které propojuje Ježíšova slova o následování s předchozím příběhem – s podobenstvím o hostině, kam pozvaní odmítli přijít.

Lukáš 14,34-35 Sůl je dobrá. Jestliže však sůl ztratí svou chuť, čím bude osolena? Nehodí se do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať slyší."

Proč si ceníme sůl. Je jenom jeden jediný důvod – protože je slaná. Když ztratí svou slanost, tak je nanic. Můžeme ji vyhodit, protože nám jenom zabírá místo. A Ježíš zdůrazňuje tato svá slova – Kdo má uši ať slyší, což jinými slovy znamená, dávejte pozor, naslouchejte pečlivě a pozorně.

Kdybychom slyšeli jenom podobenství o staviteli a králi, mohli bychom být snadno v pokušení, nebrat to příliš vážně. Ale tato slova o soli nás staví rovnýma nohama na zem. Toto zde je naprosto jasné. Přesně to koresponduje se slovy, která Pán řekl:

  • Lukáš 14:24 Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.´"

Kdo má uši ke slyšení, tak slyš. Dávejte dobrý pozor, abyste tomu dobře porozuměli. Nejsou to vůbec jednoduchá slova, není to nic, co bychom nějak mohli brát na lehkou váhu. Ježíš nám předkládá totéž, co předložil kdysi Jozuovi:

  • Jozue 24:15 Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu."

Milovaní přátelé, je tady ještě jedná dobrá zpráva, kterou musíme na závěr zdůraznit. Ano, slyšeli jsme, že musíme vzít svůj kříž, že musíme následovat Krista bez kompromisů.

Vzít svůj kříž znamená pohlédnout pravdě do očí, uznat svou ztracenost bez Krista, hříšnost a bezbožnost bez nového srdce, neschopnost milovat Boha, bez jeho slitování a milosti, kterou proměňuje naše srdce. Znamená to činit pokání, litovat svých hříchů, které jsou před Bohem ohavné, vzdát se jich, odvrátit se od nich jako od té nejhorší špíny. S tímto břemenem břemenem, s tímto křížem musíme přijít ke Kristu. A podívejme, co udělá:

  • Matouš 11:28-30 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."

Pán na nás vloží kříž, který netlačí a netíží. S tímto křížem ho potom můžeme následovat s radostí a s láskou.

Závěr

Slyšeli jsme dnes mnoho vážných a možná i tvrdých slov. Jaká je naše reakce na taková těžká a tvrdá slova? Možná se bude podobat reakci učedníků:

  • Lukáš 13,23-24 Někdo mu řekl: "Pane, je málo těch, kteří budou spaseni?" On jim však řekl: "Snažte se vejít těsnou branou, neboť vám říkám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci.

Všimněme si – Ježíš neodpovídá na tuto otázku. Neříká, zda spasených bude hodně nebo málo, ale dělá z té otázky něco velmi osobního. Říká: Jde o tebe samotného. Nestarej se o to, kolik přesně bude spasených - starej se o to, abys TY byl mezi nimi. Jsi učedníkem Pána Ježíše? Řídí tvůj život? Podřizuješ svůj život Božímu slovu?

  • Lukáš 13,25-28 Když hospodář vstane a zavře dveře, tehdy začnete stát venku, tlouci na dveře a říkat: `Pane, Pane, otevři nám,´ a on vám odpoví: `Neznám vás, nevím, odkud jste.´ Tehdy začnete říkat: `Jedli jsme a pili před tebou a učil jsi na našich ulicích!´ A on řekne: `Říkám vám, že vás neznám a nevím, odkud jste. Odejděte ode mne, všichni, kdo konáte nepravost!´ Bude tam pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale sami sebe vyhnané ven.

Je mnoho těch, kteří spaseni nebudou, říká Ježíš. Jeho varování je o to strašlivější, že ho Pán říká na pozadí Božího soudu. Nenechme se ukolébat lhostejností, nebo falešnou náboženskou jistotou.

Následuješ Pána? Jednáš podle Boží vůle, jak je zjevená v Písmu? Znáš vůbec Písmo? Studuješ ho pravidelně? Systematicky? Miluješ Boha celým svým srdcem? Raduj se, protože Pán říká, že:

  • Lukáš 14,29-30 … přijdou od východu i od západu a od severu i od jihu a budou stolovat v Božím království. A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední."

Ve světle přicházejícího Božího království Ježíš prohlašuje, že mnozí spaseni budou.

Potřebujeme vyburcovat z naší letargie, z našeho duchovního spánku. A Boží Slovo nás k tomu tímto oddílem volá. Volá nás k naprosto radikálnímu a odevzdanému následování Pána. Volá nás k tomu, abychom ho milovali celým srdcem a stavěli ho ve všem na první místo. Díky Bohu za Jeho Slovo, které je tak ostré a živé, za slovo, které je pravda.

Chci nás vyzvat, moji milovaní bratři a milované sestry, k tomu, abychom šli za Ježíšem. Jenom On s tím může něco udělat. Ale potřebujeme Mu být velmi blízko, následovat ho bez kompromisů a polovičatosti. Potom použije i naše ruce a naše ústa ke své slávě v naší rodině, v našem nejbližším okolí, v našem městě i v našem národě.

„Pane Ježíši Kriste, chválíme Tě a vyvyšujeme Tvoje jméno. Vyznáváme Tě jako Pána Církve, jako toho, kdo vládne našim životům, jako jediného Krále a Panovníka. Smiluj se, Pane nad námi a dej, ať každý den žijeme a dýcháme pro Tebe a pro Tvé království. Amen.“

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer