Nejsme bezprizorní na cestě do slávy - 2 Pt 1,2-4

Verze pro tiskVytvořit PDF

Pokoj vám bratři a sestry!

Dovolte mi, abych nám na začátek vyprosil požehnání, a poté už půjdeme do 2. listu Petrova.

2 Petrův 1:1-4 Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dosáhli stejně vzácné víry jako my díky spravedlnosti našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista. Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha.

Budeme dnes pokračovat v 2. listu Petrově. Z prvního verše jsme se mohli dovědět to, kým jsme byli (byli jsme otroci hříchu), kým jsme nyní, (jsme otroci Kristovi) a můžeme radostně dosvědčit, jak rozdílné v působení i v konečných důsledcích jsou tyto dva druhy otroctví. Spatřili jsme slávu našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista, to že pro nás vydobyl svou spravedlností víru, která je vzácná. Víme také proč je vzácná, především právě pro to, že nám ji vydobyl sám Kristus, Boží Syn a pro cenu, kterou za ni zaplatil!

Bod obratu: změna cesty, nasměrování

Dnes půjdeme dále a ukážeme si, že dosažení víry je bodem obratu, je výchozím bodem, počátkem něčeho nového, kdy staré skončilo a je tu nová cesta. Tento bod obratu je smrtí starého padlého lidství a zrozením nového lidství v Kristu, stvořeného k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

  • 2 Korintským 5:17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

Na této nové cestě nejsme bezprizorní. Už to, že jsme mohli vykročit na tuto novou cestu, je výsledkem Boží štědrosti. Bůh nás zaopatřil mnohými dary. Na začátku jeho štědrosti je dar darů. Neboť Bůh dal svého vlastního Syna, jako výkupnou oběť za mnohé! Boží milost můžeme zakoušet jen díky Kristu a jeho zásluhám.

Jen díky tomu jsme mohli přijmout dar spasitelné milosti, té, která přinesla do našich životů dar poznání pravdy evangelia. Dalším darem je dar pokoje, tedy pokoj smíření s Bohem skrze Kristovu zástupnou oběť na kříži.

Rozhojnění milosti a pokoje:

Petr nám říká ve druhém verši toto: Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána.

Milost a pokoj se nám mají rozhojnit, to je Petrovo přání. Apoštol touží, aby se v našich životech rozhojnily dary milosti a pokoje a to díky poznání Boha a Ježíše Krista našeho Pána. Pojďme se podívat, co tím Petr myslí, co je tato milost a tento pokoj, co přináší do našich životů a jak se tyto dvě věci projevují?

Milost:

Nejprve se podívejme na milost. Milost je v právnické terminologii nevymahatelným a nezaslouženým odpuštěním trestu. Víte, že institut milostí je spřažený v naší zemi s úřadem prezidenta republiky. On může udělit milost a odpustit tím trest, či zbytek trestu člověku, který byl řádně uznán vinným a pravomocně odsouzen. Každý odsouzený může požádat prezidenta o tuto milost. Ale je jen v rozhodnutí prezidenta, komu ji udělí. Jak sami víte, to vyvolává mnohdy značné kontroverze v naší zemi.

Nyní pojďme do Bible. My rozlišujeme podle Písem milost všeobecnou a milost spasitelnou. Obě jsou vždy Božím laskavým jednáním s člověkem a jsou nezasloužené.

Uvědomme si, že Již jen samotná existence a trvání stvořeného světa, jakož i život každého jednotlivce jsou umožněné milostí Boha. Jedná se v tomto případě o milost všeobecnou. To že Bůh již dávno neskoncoval s padlým člověkem a se světem, je toho největším důkazem. Bůh maří plány zla a padlého stvoření! Tím udržuje svět ve stavu zabraňujícím propuknutí totální bezuzdnosti zla a hříchu. O tom, že svět ač je poddán zlu, požívá této všeobecné milosti:

  • Matouš 5:22 Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, 45 abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

Celý svět leží ve zlém. Všichni jsme zhřešili, jsme poddáni zlu našich padlých srdcí! Ale Bůh dává světu všeobecnou milost: Bůh tedy udržuje celé stvoření a stará se o něj. Haleluja!

Milost spasitelná:

Ale Boží věčný záměr jde dále. Je tu totiž milost Boží spasitelná. Milost přinášející spasení. Milost pramenící z pravdy, z poznání pravdy o Bohu, světě a o nás. Slyšeli jsme evangelium a vírou ho přijali!

  • Efezským 2:8-9 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Když Petr touží po rozhojnění milosti v našich životech, má na mysli tuto spasitelnou milost. Touto milostí jsme byli my, kteří dosáhli stejně vzácné víry, jako Petr, zachráněni a zahrnuti v hojnosti, v plnosti, dostali jsme ji tolik, kolik potřebujeme a to skrze našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jan říká v první kapitole.

Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. 17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

Tato biblická milost je přízeň, kterou Bůh prokazuje provinilým hříšníkům, kteří zasluhují trest. Je to Boží láska nasměrovaná k nám lidem, a to přesto, že na nás a v nás není nic milování hodného. Nic co by zasluhovalo být milováno!

Tato milost je základní skutečností křesťanského života. Je zcela nezasloužená, nemáme na ní žádný podíl, nebo nárok. Naopak! Vždyť mzdou hříchu je smrt. Nekoupíme ji za všechno bohatství světa a nezískáme ji žádnou mocí. Je plně v autoritě a rukou Boha. My věříme a vyznáváme na základě Písma, že člověk po pádu je zkažený ve své podstatě, a rodí se otrokem hříchu. Hřích nad člověkem vládne. Člověk není schopen ze své síly změnit tento stav. Důsledkem tohoto stavu je nejprve tělesná smrt a poté věčné odloučení od Boha, druhá smrt v ohnivém jezeře. Spasitelná milost však tuto odsuzující skutečnost radikálně mění. A znovu si můžeme připomenout, že cena za ni je obrovská, jak jsme si řekli v úvodu do 2. listu Petrova. Bůh zaplatil životem a krví svého vlastního Syna! Boží vyvolený lid je očištěn Kristovou prolitou krví.

Bůh zaplatil! Proto spasitelnou milost můžeme nalézt pouze u něho, zaplatil cenu krve vlastního Syna, proto ji obdržíme pouze v Kristu.

  • Římanům 5:15 S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.

Díky této darované spasitelné milosti jsme zachráněni, jsme ospravedlněni a to je skutečnost, která se stala. Je to jednorázový akt. Ano Bůh Otec se na nás dívá skrze Kristovu krev, skrze vykupitelské dílo Golgaty! My jsme v Kristu před Bohem spravedliví a víme, že je to Kristova spravedlnost, do které jsme oblečeni, spravedlnost z milosti nám darovaná skrze víru. Ale pozor, tímto to nekončí, díky této milosti také žijeme svůj život víry po celou dobu naší pozemské pouti. Vždyť je psáno v Římanům, že již nejsme pod zákonem, ale pod milostí! Tato úžasná milost má moc proměňovat a obnovovat naše životy. Neobejde se bez ní proces našeho posvěcení a růstu do Kristovy podoby! Tato milost nás chrání a doprovází na naší cestě až do dne, kdy vstoupíme do slávy. Vždyť pokání, které by ani nebylo bez této milosti možné, není jednorázový akt, pokání je spíše trvalý stav křesťanské mysli a srdce před Bohem.

Jan v 1. kapitole říká: ,,Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.  Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti."

My jsme si vědomi, že máme poklad v hliněných a chatrných nádobách. V tělech, která jsou zaprodaná hříchu.

Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.

A proto děkujeme Bohu, že jeho spasitelná milost nás na cestě provází a chrání, vždyť v pokání je vítězství nad hříchem. A my čerpáme z této milosti mnohokrát každý den. A z této milosti, čerpáme i svou naději, že dojdeme cíle naší víry, vždyť je psáno:

  • 2. Korintským 4:14-17 vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi. To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala a tak přibývalo i díků k slávě Boží. A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy.

Držme se tedy milosti, nic k ní nepřidávejme, vždyť sám Pán Ježíš říká: „ Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze.“

Rozhojňujme milost, vždyť Pavel jasně říká, že tím přibývá díků ke slávě Boží!

Milost je nádherným darem. Zachránila nás, ospravedlnila nás, posvěcuje nás, obnovuje nás, a dává nám růst do Kristovy podoby a plodí díkučinění k Boží slávě. A v tomto všem nás obdarovává pokojem. A to pokojem smíření s Bohem. Pokojem, který je důsledkem milosti.

  • Římanům 5:1 Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,

Protože tento pokoj je důsledkem milosti, nelze ho od milosti oddělit. Nemáme – li tuto milost, znamená to, že zůstáváme otroky hříchu, hřích to je rozklad, chaos a smrt. Zůstáváme štvanci těchto věcí. Nejsme ospravedlněni a zůstáváme svévolníky. A to není o pokoji.

  • Žalm 1:4 Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem!

Můžeme říci, doslova plevy hnané bouří! Zmítané sem a tam. Bezmocné, vydané napospas vichru. Tedy vichru hříchu, chaosu a smrti.

Milost je tedy darem přinášejícím pokoj.

Stejně tak i pokoj je darem Božím. Tento pokoj je vyhlášen v PJK a je skrze něj!

  • Skutky 10:36 To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech.

Tento pokoj je vlastnictvím Kristovým, jak je psáno:

  • 2 Tesalonickým 3:16 Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi.

Tento pokoj je jiný než falešný pokoj světa, není zakotven v pomíjivosti. Poráží strach.

  • Jan 14:27 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!

Tento pokoj převyšuje vše, každou starost, nebo i jen pomyšlení na starost, či strach.

  • Filipským 4:6-7 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Tento pokoj je neslučitelný se starým způsobem života, ten musíme opustit, zahodit, musíme se nasměrovat k živému Bohu, k dobrým skutkům, které pro nás připravil.

  • 1 Petrův 3:11 odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.

A tento pokoj máme rozsévat a šířit zvěstováním evangelia, žijeme-li a zvěstujeme-li tento pokoj, odměnou nám je ovoce spravedlnosti. Jinými slovy rosteme a upevňujeme se ve spravedlnosti. Totiž v Kristu.

  •  Jakubův 3:18 Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.  

Vidíme jak dobrá a důležitá je přítomnost milosti a pokoje v našich životech. Milost přináší pravdivé poznání Boha potřebné ke spáse. Spása přináší pokoj smíření nás hříšníků s Bohem, milost a pokoj se rozhojňují a rostou hlubším poznáním Boha a Ježíše našeho Pána. To vše je pak zdrojem růstu díkuvzdání Bohu k jeho slávě. A to je úkol církve, oslavit Boha! A my vidíme, že nás k tomu Pán přehojně obdaroval.

Směle se tedy můžeme ztotožnit se třetím veršem.

2 Petrův 1:3 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.

Zde se nám dokonale výklad uzavírá. Poznáním to v našich životech začíná, a poznáním to i pokračuje. Na začátku se Bůh smiloval nad námi a dal se nám poznat ve zjevení evangelia. Vyučil nás, a dal nám poznat svého Syna a uvěřit v něj, jak praví Pán Ježíš v Janovi 6:45! A Kristus je ten, kdo nás povolal vlastní slávou, spravedlností a mocnými činy. Poznání, milost a pokoj. To vše jsme dostali a to vše má v našich životech růst a rozhojnit se. Máme prohlubovat poznání Boha, abychom rostli v milosti i pokoji. Jsme pozváni i vybídnuti poznat plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením Boží vůli!

  • Koloským 1:8-9 On nám také vyprávěl o lásce, kterou ve vás působí Boží Duch. Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli.

Proč? co se pak děje v našich životech?

  • Efezským 3:16-19 Aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil `vnitřní člověk´, a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.

Bratři a sestry, to znamená dospělost v Kristu, plnost Krista v našich srdcích. Budeme schopni pochopit šířku, délku, výšku i hloubku Boží lásky a milosti. A to přinese pokoj stejné šířky, délky, výšky i hloubky. Pokoj, který nám dá sílu obstát tváří v tvář všem okolnostem. Protože budeme znát Boha, budeme znát jeho lásku, která přesahuje každé poznání. Budeme vědět, že on je Bůh svatý, Všemohoucí, dokonalý ve všech svých vlastnostech. Budeme vědět, že on je Bůh nejvyšší, skutečný Pán zástupů, Bůh silný. Budeme plně prostoupeni plností Boží! Kdo, nebo co se nám potom bude jevit jako hrozba pro nás a naše životy?

Stejně směle budeme moci s apoštolem Pavlem prohlásit:

  • Římanům 8:33-39 Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Apoštol Pavel znal Boha, a proto byl plný pokoje tváří v tvář bičování, kamenování i v cele, kde čekal na smrt.

Pojďme tedy, vykročme za poznáním našeho Stvořitele, Spasitele a Pána. Pojďme poznat hloubku Jeho dobroty, lásky a věrnosti. Pojďme poznat Jeho svatost, svrchovanost, moc, sílu Jeho působení ve všem a nade vším. Jeho stálost, vždyť Jakub říká, že v Něm není střídání světla a stínu. Poznáme-li ho v plnosti, Bůh bude naší skalou a útočištěm, tvrzí nedobytnou, nic námi neotřese!!!

Moje žena říká, že když něco dělám, nebo opravuji, má vždy jistotu, že si s tím nakonec poradím a vyřeším to. Přináší jí to určitý pokoj v některých záležitostech. A ponechme nyní stranou to, zda to tak skutečně je. Chápete, co vám tím chci říci? Bůh nemusí hloubat, ON má vše pod kontrolou od počátku. My můžeme mít neotřesitelnou jistotu, že Bůh nehledá řešení, až když nastane problém. Bůh od počátku činí vše podle své vůle! Nic se mu nevymkne. Všechno činí, tak, jak On chce. Jakou větší jistotu bychom chtěli mít, žádná taková není. Jaký větší pokoj v srdci? Náš Bůh je Bůh nejvyšší, Bůh všemohoucí, Svrchovaný, on Je skutečným Pánem zástupů!

Vidíme, že nejsme bezprizorní, máme vše, co potřebujeme ke zbožnému životu, je s námi Boží moc. Jsme povoláni k tomu, abychom rozhojňovali tyto dary a rostli v nich. Neboť jsme na cestě za Kristem. Na cestě do jeho slávy. A na této cestě nám hrozí nebezpečí, tak jako Pavlovi, dalším apoštolům a všem věrným následovníkům PJK. Jak si i řekneme v dalších částech Petrova listu. Růst v poznání Boha, růst v milosti a pokoji nás činí silnějšími a pevnějšími. Proto usilujme o to znát Boha více. Budujme svůj vztah s ním v Kristu Ježíši. Jak?

Ježíš praví:

  • Jan 12:26 Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.

Buďme s Bohem, s Ježíšem!

1. Setkávejme se s ním při soukromé modlitbě ve svém pokojíku.

  • Matouš 6:6 Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

2. Buďme tam, kde jsou dva, nebo tři v jeho jménu, tedy ve shromáždění Božího lidu.

  • Matouš 18: Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.

3. Naslouchejme mu u jeho nohou,

  • Lukáš 10:38-39 Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.

My všichni ten příběh známe a víme, kdo volil dobře a kdo byl pokárán.

4. Poslouchejme tedy pokorně a s úctou jeho slovo, a to na stránkách Bible, sledujme jeho jednání, jeho cestu.

  • Matouš 11:29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

5. Mějme svůj zrak i mysl a srdce vždy upnuté k němu. Vše čiňme s vědomím, že jsme jeho. On nás vykoupil.

  • Židům 12:1-2 Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu.

Budeme-li to činit, nemineme se cílem. A náš cíl není cílem světa! Svět se řítí do propasti zhouby! Žene ho tam jeho padlá přirozenost, hříšná podstata. Láska ke zlu a temnotě.

  • Jan 3:19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

My však jsme účastníky božské přirozenosti a náš cíl je opačný. Je jím věčný život a přebývání s Bohem. To očekáváme na základě zaslíbení Božích.

  • Římanům 5:2 Neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.

Nenarodili jsme se jen, jako se rodí lidé, jako děti pozemských rodičů. Z milosti Boží jsme se mohli narodit znovu, podruhé, a to z Boha. Přijali jsme vírou Krista a věříme v jeho jméno. Jsme na nové cestě. A stojíme na ní v moci Božích dětí.

Přesně tak, jak to čteme v Janově evangeliu v první kapitole, ve 12 verši.

Tato moc Božích dětí proměňuje naše myšlení, dává nám sílu odolat pokušení a hříchu i posvětit a obnovit se následováním Krista na jeho cestě.

  • Efezským 4:22 Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, 23 obnovte se duchovním smýšlením,

Jsme tedy zrozeni z Boha, v moci božích dětí, povolání k duchovnímu smýšlení v Kristu. Máme božskou přirozenost. A to je naše zaopatření, naše obdarování, které nám dává sílu uniknout zhoubě, do níž se žene svět pobízený svým chtíčem, zvrácenou touhou. Naše zaopatření a obdarování chránící nás na cestě do slávy Kristovy.

Zjevení Janovo ve 21. kapitole mluví o novém nebi a nové zemi, mluví o městě sestupujícím od Boha z nebe, o novém Jeruzalémě a o jeho nádheře. Toto nové nebe, tato nová země, toto nové město, to je náš cíl. Kristus je náš cíl.

Pán Ježíš zde říká:

  • Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové."

Těšíme se? Přemýšlíme o druhém příchodu PJK? Rozjímáme o budoucím věku, o tom, co nepomíjí? Uvědomujeme si, že jsme zde na této zemi pouze cizinci, jak praví 11. kap. židům? Upínáme naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem je sám Bůh? Víte, věřím, že jsou mezi námi milovaní bratři i sestry, kteří tak činí, ale uvědomuji si svůj obrovský deficit. A myslím, že každý z nás v tom může růst a jít vpřed.

Proto společně s Apoštolem Pavlem přijmeme za vlastní tato slova z 12. kap. židům a

  • Židům 12,12-29 Posilněme proto své zemdlené ruce i klesající kolena´ a `vykročme jistým krokem´, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo. Usilujme o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. Dbejme na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé. Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm. Víme přece, že když se potom chtěl stát dědicem požehnání, byl odmítnut. Neměl už příležitost k nápravě, ačkoliv ji s pláčem hledal. Nestanuli jsme jako Izrael před tím, co je hmatatelné: před `hořícím ohněm, temnotou, mrákotou, bouří, zvukem polnice a před hlasem Božích slov´, při němž posluchači prosili, aby toho byli ušetřeni. Nemohli totiž snést slova výstrahy: `Dotkne-li se i jen zvíře té hory, bude ukamenováno. ´ Pohled na to, co viděli, byl tak hrozný, že Mojžíš řekl: `Třesu se hrůzou a děsem. ´ My stojíme před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle, a před Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova. Varujme se tedy odmítnout toho, kdo k nám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe. Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: `Ještě jednou otřesu´ nejen `zemí´, nýbrž i `nebem´. Těmito slovy naznačuje, že otřese vším stvořením a promění je, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné. Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou. Vždyť `náš Bůh je oheň stravující´.

Vykročme, nejsme na cestě nezaopatření!

text-align: justify

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer