Největší chlouba křesťana (1Pt 3,5)

1 Petrův 3:1  Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, 2  když uvidí váš čistý život v bázni Boží. 3  Pro vás se nehodí vnější ozdoba - splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy - 4  nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné. 5  Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům, 6  tak jako Sára poslouchala Abrahama a `nazvala jej pánem´. Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit. 7  Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet.

a)      kolikrát je Bůh svatý?

b)      Křesťané mají být pro svět jako dvě věci, jaké?

c)      Co dělá sůl?

1. Úvod

Pokoj vám milovaní v Kristu! Díky Bohu, že se dnes opět scházíme! Ne? Scházíme se zde díky Bohu, že, souhlasíte všichni se mnou, když to tvrdím, ano? Doufám! Je to totiž tak. Scházíme se dnes proto, že jsme byli Bohem probuzeni ze smrti do života. Z provinilců se stali díky službě a oběti našeho drahého Pána a Spasitele Ježíše Krista děti Boží. Když jsme byli probuzeni k životu a procitli z duchovní smrti, ve které jsme byli uvěznění jako potomci Adamovi, poznali jsme, že Bůh je svatý a my každý z nás jsme zaprodanci a otroci hříchu! A to je velká pravda, kterou je nutné poznat.

Uviděli jsme velikou Boží slávu, dokonalost a oddělenost Boha od všeho zlého a tedy i od padlého stvoření, které je celé pod mocí zlého.

  • 1 Janův 5:19  Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého.

Poznali jsme svoji bídu a neschopnost vymanit se z moci hříchu. Poznali jsme i svatě spravedlivý trest, který zasluhujeme. Věčné odloučení od Boha, našeho Stvořitele, protože v Jeho přítomnosti nemůže existovat nic nesvatého. Každý z lidí, který tvrdí: „jestli mne Bůh miluje, musí mne přijímat takového, jaký jsem, tedy v padlém stavu, aniž bych musel přijmout nějakého tvého Krista! Každý takový bláhový člověk je jako suchý troud, nebo mastný, petrolejem napuštěný papír, který chce odpočinout na plotně do ruda rozžhavených kamen! Proč? Protože náš Bůh je svatým, spalující žárem!

  • Exodus 24:17  Hospodinova sláva se jevila pohledu Izraelců jako stravující oheň na vrcholku hory.
  • Izajáš 30:27  Hle, jméno Hospodinovo přichází zdáli. Jeho planoucí hněv se mocně zvedá. Rty mu překypují hrozným hněvem, jeho jazyk je jak sžírající oheň.

Bůh je svatý, dokonce třikráte svatý. Svatý je Bůh Otec, svatý je Bůh Syn a svatý je i Bůh Duch! Nic nesvatého nemůže obstát a setrvat v Božím svatém žáru.

Budeme dnes pokračovat ve výkladu třetí kapitoly 1 Pt listu. Navážeme na to, o čem jsme mluvili minule, kdy jsme se sytili pravdami 3. a 4. verše.

Poznali jsme z nich, že okázalost a vnější sláva, chlouba těla a obdiv v očích světa a lidí není tím, k čemu jsme povoláni! Pokud po tom prahnou naše srdce, máme před Bohem veliký problém a potřebujeme probudit. Dozvěděli jsme se, že naší chloubou má být nový život, nové srdce, nové stvoření v nás. To, co nám daroval Bůh, když změnil kůži Kúšijce, skvrnitost levharta, když z vlků udělal beránky! Do našich životů přišla milost a odpuštění našich hříchů skrze krev Mesiáše. Přišlo mnohem více, než jen odpuštění, přišlo synovství v Jeho Duchu svatém.

Nové srdce, nové stvoření, pokojný znovuzrozený duch, to jediné je Bohu nade vše drahé v nás! Není to nic z nás, nic, na čem bychom měli podíl, k čemu bychom nějakým způsobem přispěli. Jen a jen milost Boží, dar a dílo Boží. Milost Boží v nás, a tím se chlubíme.

  • 1 Korintským 1:31  jak je psáno: `Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu´.
  • 1 Petrův 4:16  Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno.

Stvoření obnovené v Kristu, obživené v Duchu svatém.  Povolané ze smrti do života. Radost, ne chlouba ve stylu, já jsem křesťan a ty ne! Ale radost a vděčnost z Krista, z jeho evangelia, ze spasení, tak se chlubí věřící člověk!

Je zajímavé a dobré nad tím přemýšlet, naší chloubou, ozdobou má být něco, co není z nás, nebylo to naše, ale díky Boží dobrotě a lásce to nyní je naše. Byli jsme obdarování nevýslovnou milostí a láskyplnou dobrotou našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista.

Dnes zůstaneme v 5. verši třetí kap. 1 Pt listu. Budeme se více bavit o tom, jak se prakticky zdobí svatí Kristovi. V předchozích verších 3. a 4. jsme četli, že se pro nás nehodí vnější ozdoby těla, ale tichost, pokora pramenící z nepomíjitelnosti nového stvoření v nás.

Křesťan jako nové stvoření žije v souladu a v poslušnosti Božímu stvořitelskému řádu. A to má praktický dopad v konkrétním jednání. Neprotivíme se autoritám, které jsou všechny od Boha, jak čteme v Ř 13, 1.

  • Římanům 13:1  Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,

Umlčujeme odpůrce svou tichostí a pokorou. Ne zbabělou zlomenosti, ale silou víry a vnitřního přesvědčení, které pramení z poznání Boha a Jeho slova. My se k tomu brzy dostaneme v 8. verši 3. kap. Kde stojí psáno:

  • 1 Petrův 3:8  Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, 9  neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. 10  `Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, 11  odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.

Zde máte vykreslený život v plnosti Ducha svatého, který nese ovoce a je shrnut v několika větách. Začíná to u naší mysli, kterou máme proměňovat mocí Ducha Božího a Jeho slova, naše mysl utváří naše postoje a formuje naši vůli, a končí to tím, co by mělo být životní praxí každého z nás. Odvracením se od zlého, konáním Božích skutků, hledáním a žitím v plnosti pokoje Ducha svatého. Znovu uvidíme a můžeme si připomenout, že to, kde je naše srdce, naše mysl, je poznat na našem jednání! Náš dnešní text zní:

  • 1 Pt 3, 5  Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům,

Dnes bych chtěl mluvit o tom, co konkrétně si máme představit pod pojmem zdobit se pokorným a tichým duchem, doufat v Boha a podřizovat se. Jaké konkrétní kroky a konání nesmí chybět v životě žádného z nás, pokud o sobě prohlašujeme, že jsme Kristovi.

2. Ozdobený svatý je čistý svatý

Víme o tom, že tichý a pokorný duch vnitřního člověka má být a je chloubou věřící ženy, ale i muže. Chtěl bych dnes o této chloubě mluvit jako o slavnostním šatu. Tento šat je naší chloubou před Bohem. Dnes se podíváme na tento slavnostní oděv podrobněji. Podíváme se, jak konkrétně se zdobí Boží lid, mužové, ženy i děti tímto šatem. Podíváme se, jak ho oblékáme a staráme se o něj. Protože my se musíme z Boží milosti starat o poklad, který nám Bůh dal. 

a. Jak ho oblékáme a staráme se o něj?

Jak oblékáme tento slavnostní šat a jak se o něj staráme? Podívejme se do žalmu 1.

  • Žalmy 1:1  Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, 2  nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. 3  Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.

Písmo je celistvé, jednotné ve svém duchu, protože je inspirováno jedním Duchem Božím. Vidíme zde základ, první krok toho, co musíme udělat, abychom se mohli před Bohem chlubit tím, co je mu převzácné. Žalm 1. je prvním krokem, startovní čárou. Hovořím nyní o těch, kteří byli usvědčení ze svých vin a činili v Kristu před Bohem pokání.

Žalm první říká: „Odmítej rady nevěřících, kteří vzdorují Bohu, neměj s nimi podíl u stolu, podíl na jejich skutcích. Zamiluj si slovo Boží a rozjímej nad ním, hýčkej ho ve svém srdci i ve své mysli. Potom poneseš ovoce dobrých skutků. Potom budeš oblečen v slavnostním rouchu spravedlnosti.“

Petr říká v 3. kap. od 8. verše: „Buďte jedné mysli, totiž mysli plné soucitu a lásky, milosrdenství a pokory. Zlé neodplácejte, naopak přinášejte požehnání, jehož jste dědici. Zdržujte jazyk i své kroky od zlého.“

 To nepůjde, nikdo nenaplní Petrova slova, pokud se nebudeme řídit slovy prvního žalmu. Pokud nebudeme odpírat svévolnému myšlení a jednání a nebudeme před ním chránit svou mysl, srdce, pokud se nebudeme sytit Písmem. Čím sytíme své srdce, tím je naše srdce plné a to žijeme.

Vidíme tedy, že šat Kristovi spravedlnosti, kterým je tichý a pokorný duch nového stvoření v nás je potřeba nejen na sebe obléknout vírou, ale i se o něj starat, chránit před znečištěním a poškozením odpíráním hříšné nečistotě v nás i kolem nás. Prát je-li potřeba, čistit, udržovat v dobrém stavu. Každý věřící, který žije v souladu s žalmem prvním je dobrým správcem šatu spravedlnosti, pokorného a tichého ducha vnitřního člověka, kterého nám Kristus dává.

 První verš žalmu 1. o odmítání podílu se svévolníky, ať už v myšlení (jejich rady), nebo ve skutcích (mít podíl na jejich stolování před tváří démonů) znamená chránit svého vnitřního člověka, tedy náš slavnostní šat před poskvrnou.

  • Žalmy 1:1  Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,

 A oblibovat si Boží slovo, sytit se jím a rozjímat nad ním znamená činit naše roucho spravedlnosti špíně vzdorným, nebo špíně odolným, špínu odpuzujícím!

  • Žalmy 1:1, 2  nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.

Třetí verš prvního žalmu o prosperujícím a plodícím stromu je potom paralelou k 8. až 11. verši 3. kap. 1 Pt listu.

  • 1 Petrův 3:8  Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, 9  neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. 10  `Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov,11  odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.

b. Jak konkrétně se tedy zdobí Boží lid?

Pokud se podíváme na oddíl z 1 Pt 3, od osmého verše, vidíme zde, že docházíme ke stejným závěrům, jako v žalmu 1. Být jedné Kristovi mysli, nelze, pokud se budeme řídit myšlením svévolných, jejich radami. A kdo nemá čistou, svévole prostou Kristovu mysl, ten nemůže a nebude žehnat tváří tvář proklínání, nebude odplácet dobrým za zlé a nebude schopen zdržovat se od zlého!  

V minulém výkladu z našeho listu bylo psáno toto: Pro nás se nehodí vnější ozdoba starat se o zevnějšek, ověšovat se okázalostí, honosit se skvostnými rouchy, ale milovat Boha, Jeho slovo, nést ovoce spravedlnosti, být jako Kristus, pokorní a odvážně tiší. To ať je naše chlouba, radosti i odměna! To má být náš slavnostní šat.

Náš slavnostní oděv má proto být konkrétně složen z těchto součástí:

1)      Jednota mysli, soucit, bratrská láska, milosrdenství, pokora

2)      přemáhání zla dobrem, prokletí požehnáním

3)       láska k životu, tedy na prvním místě k Bohu, protože On je život sám a tím i k celému stvoření, kde bližní, člověk je vrcholem stvoření.

4)      aktivní odpor ke zlému v myšlení i skutcích

5)      touha a úsilí o pokoj

Pokud se nebudeme starat o naše nové srdce, o háv spravedlnosti, který oblékáme jen díky Kristu, Jeho tělu a krvi, tak jak jsme si právě řekli. Potom vydáváme tento drahocenný dar k pohanění. A tím i toho, kdo nám ho daroval. Samotného Krista!

Tak se totiž zdobily nejen svaté ženy, ale všichni, kteří byli povoláni milostí Boží. Následujme je, jak velí Petr vedený plnou inspirací Božího Ducha. Ale nejen Petr. I autor listu židům.

  • Židům 12:1  Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, 2  s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. 3  Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. 4  Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev.

To je přesně v kontextu 1. Pt listu. Zdobme jako svatí před námi, a to i když to bude znamenat nutnost prolít krev. Zatím jsme nemuseli. Koho poslechneme, komu budeme věřit, toho budeme následovat! Bude to svět, nebo Kristus? Milovaní v kontextu toho, co říká Bůh, ale i v kontextu toho, co činí Bůh, v kontextu jeho jednání s církví, se světem a s lidským rodem je velmi důležité, jak odpovíme na tyto otázky. A jakou cestu si zvolíme.

Podívejme se na svět kolem sebe. Vidíme bezbožnost a hřích jak bují. A vidíme také přicházející soud a meč, který se pozdvihá nad hlavami západní civilizace, která vše dobré, co má, má díky Kristu a Boží milosti. Díky svým židovským a křesťanským kořenům.

Poznání důstojnosti člověka, svobody lidské vůle a konání, rovnosti mezi lidmi, prosperita, bohatství, věda s jejími úspěchy a další a další věci, existují jen díky poznání Boha, poznání pravdy skrze Písma svatá starého a nového zákona a skrze dějinné konání Boha v jeho stvoření. Jen díky kříži Krista!  Svět s tím nebude souhlasit, a bude hlasitě protestovat, ale my víme, že je to pravda.

Přesto vše, se lidé, kteří mají všechno možné a dobré požehnání západní, kdysi snad na křesťanských základech stojící bohaté civilizace odvrátili od Boha, který dává dobré věci všem lidem. A zvrácenost, modlářství a nečistota jsou jejich denním chlebem. Homosexualita, smilstvo, nevěra, krádeže, vraždy okultismus. Vykořisťování. Je to strašlivé, ale víte co? Dosvědčuje to pravdivost Písma, Božího slova, poslouchejte:

  • Galatským 5:19  Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, 20  modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, 21  závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.

svět – pýcha a bláznovství Evropy!  Žvanění, humanistická nabubřelost a pocit nadřazenosti Bohu a Jeho slovu! Miluješ-li Boží slovo, jsi tmář a tupý bloud, pokud nabubřele žvaníš a povyšuješ se nad Boha, Jeho řád a Jeho slovo, jsi podle světa moudrý! Poslyšte slova Hospodinova o Moábu z Iz 16. kapitoly. Jak děsivě přesně vystihují dnešní Evropu a svět.

  • Izajáš 16:6  Slýchali jsme o pýše Moába přepyšného, o pyšné jeho povýšenosti a bezmezné zpupnosti; k ničemu nejsou jeho žvásty.

A dál od verše 12. se mluví o tom, jak dopadne Moáb, který doufá ve své modly, ve svou „moudrost“.

  • Izajáš 16:12  Až se Moáb ukáže před svými bohy a na posvátné návrší se dotrmácí, až vstoupí do své svatyně, aby se modlil, ničeho nedosáhne. 13  Toto je slovo, které už tehdy Hospodin promluvil o Moábovi. 14  Nyní Hospodin promluvil: "Za tři léta, jako jsou léta nádeníka, zlehčena bude sláva Moábova u celého jeho početného davu; zůstane mu malá, bezvýznamná hrstka."

I Evropa, západ má své modly, politiku, ekonomiku, technologie, konzum, zábavu, armádu a další. Ale ty nás nezachrání, pokud se Bůh rozhodl soudit a trestat. Před Božím hněvem zachraňuje jen jedna jediná věc. Jednotlivce i národy může ochránit jen pokání v Kristu, jen Beránkova krev. Jen návrat pod autoritu Božího slova a řádu. Jinak bláhová, hříšná Evropa bude zlehčena, bude zlehčen celý modlářský svět.

c. Svět v církvi? Ano!

Soud přichází, přichází meč islámu. A je jedno, co říkají politici, když to popírají a mluví o válečných uprchlících. Mnozí jimi jsou, ale mnozí jsou jen ekonomičtí migranti a také lidé přicházející vědomě islamizovat Evropu. Svět se kazí a hnije! Proč?

Protože to co mělo být světlo a sůl země, to, co se nazývá církví, je stejně nabubřelé jako svět. Viditelná církev, její většinový proud, je odpadlá od pravdy a tím od Krista. Je plná psychologie, humanismu. Liberalismu a modlářského pohledu na Boha a evangelium! Plná lidských a i démonských nauk. Plná sebestředného zaměření na člověka, na sebe. Plná kuplířství, kdy se jako nevěstka prodává světu a falešnému učení! Jaký potom má být svět, když sůl pozbyla své slanosti a sama zahnívá a smrdí?

Církev odhodila svou chloubu, tu, o které mluví Petr ve 4. verši naší kapitoly, jako o vnitřním, pokorném a tichém, svatém duchu. Chce se vyrovnat světu, mít jeho chloubu a slavnostní šat. Zdobí se okázalostí, tituly a světskou, v horším případě démonskou moudrostí. Na jedné skupince, v jedné církvi, která se hlásí k reformaci, má žena slyšela vyučování, které bylo prázdnou a rouhavou psychologií a světskou moudrostí. Výstupem tohoto „křesťanského vyučování bylo v podstatě konstatování, že žena musí o sebe dbát, když to nedělá, ať se nediví, že její muž kouká po jiných a možná i odejde s jinou. Nikdo z přítomných sester to nebyl schopen rozpoznat a odsoudit. Jsou již příliš dlouho syceni takovýmto „vyučováním“, a ne jen v této oblasti. To je hrozné, zvrácené. Ano, nevyučujeme, že naše ženy mají vypadat jako bezdomovkyně, ale vždyť je to k pláči, to slovo! O čem je náš dnešní text?! Jak se zdobí zbožné ženy?!

Ta samá církev, která při svém zrodu i dlouho potom hořela horlivostí pro Krista a Jeho slovo, se nechala koupit, jako prostitutka od státu, ale de facto od ŘKC. A není v tom sama. Její služebníci jsou placení z toho, co ŘKC dala ze svého v církevních restitucích. Básní ve svých kázáních o tom, jaké jsou tyto nemorální restituce požehnáním pro církev, jak budou díky těm penězům růst a konat Boží dílo. Jen velmi málo z nich má odvahu proti tomu něco namítnout, a skoro nikdo nemá odvahu se od těchto věcí oddělit, když by to znamenalo odchod z té denominace. To bohužel znamená, že se vzdalují od pravdy čí dál tím víc. A tak jim nevadí mít v evangelizačním týmu katolíka, nevadí jim mluvit o ordinaci žen za kazatele, někteří dokonce mluví o ordinaci homosexuálů. Když je prý tak málo mužů hlásících se do služby, tak proč ne, že?

Světlo přestává být světlem, sůl solí a já se musím ptát sebe, jak jsem na tom já, i vás, jak jste na tom vy. Myslíme si snad, že nám se to nemůže stát, nemáme každý z nás své hříšné sklony a bludy? Myslíme si, že jsme lepší? Ne! Kdo si myslí, že pevně stojí, ať si dá pozor na pád!

Čím tedy zabráníme tomu, abychom za pár let nejednali podobně? Tím, že neslevíme z Božího slova ani píď a vzájemně se budeme povzbuzovat, napomínat i střežit. Ať se svět směje tmářům věřícím ve stvoření v šesti dnech. Věřícím, že žena patří k muži a naopak. Věřícím v institut manželství. Věřícím v Krista, který zemřel, ale vstal z mrtvých!

Berme Boží slovo jako jediné, dostačují a plné zjevení. Berme ho vážně jako poslední autoritu nad naším životem.  Kdysi jsem dostal od bratra, kterého mám rád, ale nemůžu s ním souhlasit tuto otázku.

Myslíte si, že budete blíž Bohu, nebože vás bude Bůh více milovat, když budete poslouchat Boží slovo a snažit se ho do krajnosti držet a naplnit? Doporučil bych mu, číst 119 žalm. Celý, já ho nyní čtu již několikátý týden, snažím se denně alespoň jednou.

  • Žalmy 119:1  Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. 2  Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. 3  Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou. 4  Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala. 5  Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení. 6  Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.

A mohl bych pokračovat z tohoto nádherného žalmu dál a dál. Čtu ho z milosti Boží a modlím se, aby Bůh učinil mé srdce tímto žalmem. Na otázku mého milovaného, leč pomýleného bratra, mám tuto odpověď:

Ano myslím si, že budu Bohu blíž, ale ne tak jak to chápeš ty, milý bratře. Pokud ve mně žije Kristus, nemohu být Bohu blíže. Ale mohu mu být blíže skrze poznání Jeho slova a Jeho vůle, když budu růst, k čemuž jsem povolán. Jak touží autor 119 žalmu. Nemyslím si, že mne Bůh bude milovat proto více. Z toho prostého důvodu, že mne Bůh nemůže milovat prostě více, než mne miloval už před stvořením světa, než mne miloval, když za mne na kříži umíral. Ale myslím, že se podle toho dá poznat, jak já miluji Boha a jak miluji svého bratra.

  • Lukáš 10:27  On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí´ a `miluj svého bližního jako sám sebe´."
  • 1 Janův 5:2  Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a jeho přikázání zachováváme. 3  V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká,

Milovaní chceme se skvět před Bohem krásou, která je mu jediná převzácná? Nebo chceme odpadnout a sejít z cesty pravdy na cestu trápení?  Starejme se řádně o svůj slavnostní šat spravedlnosti Kristovi. Starejme se o vnitřního člověka v nás, o nové stvoření narozené z Boha. Tak, jako autoři žalmů 1. a 119.

Podřízenost Bohu, Jeho řádu, Jeho slovu. Pokání a návrat církve pod autoritu Písma, pět reformačních scholas. To je láska k Bohu a odpověď, to je záchrana. Písmo, jako jediná a poslední autorita. O tom je náš dnešní text.

To je to, čím se máme zdobit. Kdo zpochybňuje a odmítá Písmo, činí z Boha lháře a hlupáka, který nám podsouvá své tisíce let „zastaralé názory“, místo aby nás nechal žít podle nejnovějších poznatků té „nejmoudřejší bytosti“, kterou není přeci On, Bůh, ale my, člověk! Slyšíte to satanské rouhání?

Musíme být zase slaní, tak slaní, že budeme konzervovat zahnívající Evropu. Jediná další cesta je, že zahyneme a shnijeme spolu s ní. Porubaní na sekanou, mečem islámu a mečem hříchu a odpadlictví od evangelia a pravdy Písma. Ne křesťanský aktivismus, konference chval, konference o islámu, o plnosti Ducha. Křesťanský život, evangelium v praxi. To je odpověď! To je záchrana! To je pravé a správné doufání.

odkazy: Ž 1, 1-3; 1 Pt 3, 8-11; Žd 12, 1-4; Ga 5, 19-21; Iz 16, 6; Iz 16, 12-14; Ž 119, 1-6; Lk 10, 27; 1 J 5, 2-3;

3. Pravé doufání

Kde není ozdobou tichý pokorný duch, tam je pýcha. Tam kde je pýcha, tam není doufání v Boha, ale v sebe! Takový člověk má pořád v srdci lež satanovu: „ budete jako Bůh!“ Není od ní očištěn, a to je hrozivé, protože možná nepatří vůbec Bohu. Bratři a sestry chápejte dobře, já nemluvím o hříšném sklonu. Ty zůstávají nám všem. Mluvím o nepřetržitém jednání, o tom jak smýšlím, což bude vidět na věcech, které jsou pro mne důležité a na kterých potom stavím svůj život. Ale pokud doufám v Boha, jako svaté ženy z našeho textu, potom v mém životě nemůže chybět to, o čem jsme až do teď mluvili. Petr říká.

  • Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům
  • Utiskuje vás svět? Spolehněte se na Boha a jeho řešení v duchu tichosti a pokory a nehřešte. Raději trpte, bude-li to nutné!
  • Utiskuje vás vláda, nadřízený, soused? Spolehněte se na Boha a jeho řešení v duchu tichosti a pokory a nehřešte. Raději trpte, bude-li to nutné!  
  •  Utiskuje vás manžel, manželka, kdokoli, třeba i sám ďábel? Spolehněte se na Boha a jeho řešení v duchu tichosti a pokory a nehřešte. Raději trpte, bude-li to nutné!
  • Utiskuje vás bratr v církvi? Spolehněte se na Boha a jeho řešení v duchu tichosti a pokory a nehřešte. Raději trpte, bude-li to nutné!  Jednejte milovaní jako On.
  • 1 Petrův 2:21  K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 22  On `hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest´. 23  Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě.

Tak se pozná, že vaše doufání je pravé, protože ve své naději se opírá o toho jediného, který může ze všeho vytrhnout. O Krista a skrze něho o Boha Otce. Přesně jak stojí psáno v:

  • 1 Petrův 1:21  Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu.

4. Komu jsme vykazatelní? Podřizovat se Bohem stanovenému řádu, znamená podřizovat se Bohu a jeho slovu!

  • Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům

Poslední věcí je opět zkouška, lakmusový papírek ukazující na náš skutečný stav. Pokud budeme činit tak, jak jsme si řekli, ukazujeme světu, kdo jsme a v Koho doufáme. Tím zveme ke světlu a k pokání v Kristu všechny kolem nás. Vím, že se pořád opakuji, ale nelze mluvit o ničem jiném. Pokud chci vykládat tento text, musím pokorně přijmout tento jeho důraz.

  • 1 Petrův 2:11  Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši, 12  a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu `v den navštívení´.

A potom následuje ta Petrova doslova smršť, která končí až v podstatě v páté kapitole!

  • Podřiďte se každé vládní moci!
  • Podřiďte se služebníci pánům!
  • Podřiďte se ženy mužům!
  • muži mějte úctu ke svým ženám! (to nejde bez pravé pokory)
  • Podřiďte se jedni druhým!
  • Podřiďte se mladší starším!
  • Všichni se podřiďte Kristu a Jeho slovu! Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost!

Podřízenost stvořenému řádu ukazuje na podřízenost Bohu, ukazuje na pravé doufání v Boha a ne v sebe, nebo v jiného člověka. Ukazuje na skutečné následování Krista, kdy také vše vkládáme do jeho rukou, do rukou Božích! Dovolte mi milovaní zakončit opět slovy Písma, než nás všechny odevzdám modlitbou do milostivé náruče Boží!

  • 1 Petrův 4:12  Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, 13  ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva. 14  Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží.

Každý, kdo je Kristův, prochází výhní zkoušek, i útlakem ze strany světa. Nebojte se milovaní. Váš Spasitel, Pastýř a Strážce vaší víry i vašich duší přemohl svět a je Věrný!

Modlitba:

Svatý Otče v nebesích, ani nevíme, jak ti máme vzdát skutečnou chválu a jak moc ti musíme být vděční za tvého Svatého Syna. Že jsi nám Ho daroval a skrze Jeho drahou službu až k smrti jsi nám nejen odpustil naše viny a hříchy, ale učinil jsi z nás své děti. Drahý a svatý Kriste, jak celá naše síla, moudrost a schopnosti nestačí na to, abychom ti dostatečně mohli poděkovat a pochopit úplně skutečnost a podstatu kříže, tvé spasitelné oběti za nás. My zasluhujeme po pravdě věčné zatracení. Ty jsi nám však daroval podíl na tvé věčnosti.  Nejen, že jsi nás vytrhl z rukou strašlivého ďábla a hříchu, ale dal jsi nám schopnost jim vzdorovat skrze milosrdenství a lásku tvou. Tvá láska a milost jsou větší než moc Satanova a než hloubka naší hříšnosti.  Velebíme tě, Pane Ježíši a děkujeme ti za tebe samého i tvou službu nám hříšníkům. A skrze tebe velebíme a vyvyšujeme Otce v nebesích.  Prosíme tě o tvou drahou a převzácnou milost ať s námi zůstává. Amen!

Osnova kázání