Nemějte s nimi nic společného (Ef 5,6-8)

Oddělený život Božích dětí

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 28. ledna 2018

Pokoj vám a milost, milí svatí, milí přátelé i hosté. Po delší době se znovu vracíme do listu Efezským a pokračujeme ve výkladu páté kapitoly tohoto listu. Text, který dnes máme před sebeou, je velmi vážný, silný a ostrý. V mnoha směrech je nepříjemný svým obsahem i svými důsledky. Pojďme teď přečíst prvních čtrnáct veršů páté kapitoly a potom se budeme zabývat verši 6-8.

Tři a půl kapitoly věnoval Pavel popisu spasení, tedy tomu, jak se z duchovně mrtvého hříšníka stane milované dítě Boží. Od poloviny čtvrté kapitoly potom vysvětluje, co to znamená žít jako dítě Boží. První čtyři a půl kapitoly obsahují vysvětlení evangelia a najdeme v nich jenom jeden příkaz (Ef 2,11). Ale od druhé poloviny čtvré kapitoly až do konce listu je jich dalších více než třicet. Pavel postupuje tím způsobem, že nejprve vysvětluje, kdo je Bůh a co udělal, a teprve potom jde k tomu, co mají dělat ti, kdo byli vykoupeni Kristovou krví. Čím více známe Boha, čím více žasneme nad dílem Pána Ježíše Krista, protože chápeme hloubku toho, co se stalo na kříži Golgoty, tím jednodušší je žít k Boží slávě. Neříkám snadnější, protože vždycky je to zápas s vlastní tělesností, s hříchem, se světem i s ďáblem, ale je to jednodušší, protože vidíme více Boží slávy, Boží nádhery, zakoušíme hojnost jeho lásky, dobroty a milosti.

V našem dnešním textu je něco podobného – Pavel varuje křesťany před svodem, vybízí je k oddělení se od každého společenství s lidmi, kteří je svádí k hříchu a s neposlušnosti, a přestože jež v těch předchozích kapitolách všechno  vysvětlil, znovu ukazuje na důvod, proč mají křesťané takto jednat. Pojďme tedy do našeho textu, k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Varování před svodem (v. 6)

  • Efezským 5:6 Nenechte se od nikoho svést prázdnými slovy, aby vás nestihl Boží hněv jako ty, kdo ho neposlouchají.

Pavel nabádá křesťany ke zbožnému životu. Mají žít jako Boží děti (Ef 5,1), napodobovat Boží příklad a jednat v lásce. V první polovině páté kapitoly jsou celkem tři velké výzvy, které spolu velmi těsně souvisí a navazují na sebe – výzva k životu v lásce (v. 2), výzva k životu ve světle (v. 9) a výzva k životu v moudrosti (v. 15). Všechny tři výzvy vedou nakonec jedním směrem – k životu ve svatosti.

V páté kapitole už jsme viděli, jak máme žít svatě – nemít nic společného s žádnou nemravností, nečistotou, sexuální zvráceností, nebýt lakomí ani chamtiví, což obojí je popisování jako modlářství. Viděli jsme hříchy jazyka – sprosté, hloupé a dvojsmyslené řeči. A Boží slovo tady jasně zdůrazňuje, že nikdo z těch, kdo takto jednají, nebudou mít podíl na Božím království, nezdědí království. A na to navazuje naše varování – nenechte se od nikoho svést.

První věc, která nás v našem textu konfrontuje, je zodpovědnost. V originále je tady rozkaz, příkaz, který můžeme asi nejlépe přeložit slovy „ať vás nikdo nesvede“. Myslím, že je to dobře vystižené v ekumenickém překladu, kde je zdůrazněna i ona zodpovědnost, kterou tento verš klade na své posluchače – nenechte se od nikoho svést. Nebo B21 – nikoho nenechte, aby vás klamal. Každý jednotlivec je zodpovědný za své rozhodování a za své rozlišování. A o křesťanech to platí dvojnásob. Před Bohem neobstojí výmluva typu „oni mě svedli“. Křesťane, máš Boží slovo, máš rozum, dostal jsi Ducha svatého, který tě osvěcuje, přivádí a přitahuje k pravdě, Bůh ti dal bratry a sestry, proto je tvou jednoznačnou zodpovědností rozlišovat, dávat pozor, zkoumat, hledat pravdu. Jiným způsobem řekl totéž Pavel Timoteovi, když mu napsal:

  • 2 Timoteovi 4:3-4 Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.

Lidé poslouchají to, co sami chtějí. Kdo poslouchá špatné věci, poslouchá je proto, že chce, ne proto, že nechce. Kdo poslouchá svody, je to proto, že se mu to líbí, nikoliv proto, že se mu to nelíbí. Kdo poslouchá falešné učitele, nedělá to proto, že se mu nelíbí jejich učení, ale dělá to proto, že se mu jejich učení líbí, že je chce poslouchat. Je to jeho zodpovědnost. Každý z nás, jak jsme tady, jsme zodpovědní za to, co posloucháme, i za to, jak posloucháme, jak říká Ježíš:

  • Marek 4:24 Řekl jim také: Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno, a ještě přidáno.
  • Lukáš 8:18 Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má.

Nenechte nikoho, aby vás svedl. Je to vaše zodpovědnost!

Na co tedy křesťané mají dávat pozor? Čemu se mají vyhnout, čím se nemají nechat svést, zlákat. Co jsou ony prázdné řeči, o nichž tady Písmo mluví? Můžeme tady jednoduše navázat na předchozí oddíl, kde je řeč o různých nemorálnostech, kde se mluví o sprostých nebo hloupých řečech. To by nemělo být něco, čím by se křesťan měl nechat svést. Ale náš text jde ještě dál. Duch svatý vedl Pavla, aby použil výraz „prázdná slova“. A podobným způsobem mluví na podobném místě v listu Koloským, kde ale mluví o:

  • Ko 2:8 Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu.

Prádná slova jsou slova lidských filozofií, které nejsou založené na Kristu. Mohou se tvářit velmi vědecky, jako například evoluční teorie, nebo velmi sociálně, jako jsou dnes nejrůznější hnutí za prosazování práv menšin nebo například nelegálních imigrantů, ale ve skutečnosti jsou prázdné, protože nevedou ke Kristu ani neoslavují Krista a nevyvyšují ho. A na tomhle místě hrozí mnohem větší nebezpečí, že takovým prázdným slovům křesťané podlehnou a místo toho, aby poslouchali Boží slovo, se budou řídit tím, co se učí od světa. Prázdná slova jsou také taková slova, která nemají reálný základ nebo obsah. To jsou skutečně hloupé řeči, nepravdivá slova, výmysly. Pavel napsal:

  • 1 Korintským 15:14 Jestliže však Kristus nevstal z mrtvých, pak je naše zvěstování prázdné, prázdná je i vaše víra. (ČSP)

Kdyby Kristus nevstal z mrtvých, naše víra by neměla žádný reálný základ a byla by prázdnou vírou. Evangelium, dobrá zpráva o Kristu, by bylo jenom prázdným slovem, které svádí. V tomto smyslu tomu můžeme a máme rozumět tak, že jakékoliv učení, které není postavené na pravdě Božího slova, které nemá reálný základ, je prázdným slovem, které svádí. Sem můžeme zařadit nejrůznější spiklenecké teorie, snahy o vypočtení nebo předpovězení konce světa, všechna tzv. „proroctví“, zvlášť taková, která mluví o probuzení a o obrácení velkého množství lidí. Právě tak sem patří každé falešné, nepravdivé svědectví. To všechno jsou slova, která svádí. Svádí proto, že odvádí od pravdy, která je v Ježíši, odvádí od pravdy Božího slova, od zdroje života, který je v samotném Bohu, odvádí od poslušného následování Krista. Tato poslušnost se projevuje jednoduchým podřízením se Božímu slovu, podřízeností Kristu. Ne jenom tomu, co se mi z Božího slova hodí a co chci poslouchat, ale tomu, co Boží slovo ve svém kontextu učí – o Bohu, o Kristu, o Duchu svatém, o člověku, o hříchu, o spasení z milosti, o církvi, o manželství, o vztazích a rolích v rodině atd.

Boží slovo nás tady varuje, že všichni, kdo takovým prázdným a svůdným slovům naslouchají, neposlouchají Boha, nenásledují Krista, jsou to synové neposlušnosti, což je výraz převzatý z hebrejštiny, který jednoduše označuje neposlušné. Jedná se o ty, kdo jsou svou přirozeností neposlušní. Jsou to lidé z předchozího verše, kde jsou popsáni jako ti, kdo nezdědí království Boží a Kristovo. Jsou to lidé nevěřící, ať již to o sobě tvrdí nebo ne. Mohou to totiž být i ti, kdo klamou sami sebe a mají za to, že jsou křesťané, ačkoliv se Božímu slovu nepodřizují a Krista nenásledují. To je nejhorší druh náboženského sebeklamu. Jakub ve svém listě píše přesně o takových lidech:

  • Jakubův 1:21-22 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe!

Nenechte od nikoho svést a neklamte sami sebe, milovaní. Podívejte se do našeho textu, k čemu vede takový svod, co čeká všechny, kteří neposlouchají Boha – stanou se cílem Božího hněvu. Písmo jasně mluví o tom, že už nyní se Boží hněv zjevuje z nebe proti každé nepravosti a bezbožnosti lidí, kteří překrucují pravdu (Ř 1,18). Ale hněv, o němž Pavel napsal v listu do Efezu, je spíš tím konečným hněvem, který stráví Boží odpůrce. Přijde den, a každý den se k němu blížíme, protože tento den je od věčnosti ustanoven Bohem, kdy každý lidský skutek, každé slovo i každá myšlenka budou vystaveny přímé moci Boží svatosti. A cokoliv není stejně svaté jako Bůh, bude v onen den stráveno ohněm Božího hněvu. Petr o tom napsal ve svém druhém listě:

  • 2 Petrův 3:10 Den Páně přijde, jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.

Každý čin bude posouzen tím, kdo jediný je spravedlivý, vševědoucí, kdo zná všechny okolnosti, důvody i motivy, kdo jediný dokáže zhodnotit každý čin ve světle své svatosti a slávy. Každé slovo, myšlenka, motiv, pohled, každé prázdné slovo – ať již vyřčené nebo poslouchané – to všechno bude odhaleno a zjeveno ve své pravé podstatě a podle spravedlnosti odsouheno. Tento Boží hněv se zjeví se zničující mocí a silou. Boží syn bude soudit národy a všichni se budou třást před jeho hněvem. Kniha Zjevení popisuje Božího syna jako válečníka na koni zbroceného krví svých nepřátel, který železnou holí rozbíjí národy, jemuž z úst vychází ostrý dvousečný meč. Je to král králů a pán pánů, Lev i Beránek.

  • Zj 19:15 On bude tlačit lis plný vína trestajícího hněvu Boha všemohoucího.

Jste připraveni na den jeho hněvu? Jste připraveni na setkání se svým Bohem? Jste připraveni vydat počet ze svého života? Na tomto místě je výzva evangelia, která je určená všem, kteří odmítají Krista, kteří se v pyšné vzpouře protiví jeho vládě. Milý příteli, milá přítelkyně, poslechni si, co říká Bůh ve svém Slově – jestli nejsi smířený nebo smířená s Bohem, jestli jsi neoblékl nebo neoblékla Kristovu spravedlnost, nikdy nemůžeš obstát před Božím hněvem. A věřte mi, že není nic strašlivějšího než Boží hněv. Proto vás chci povzbudit, abyste činili pokání, abyste litovali své vzpoury proti Bohu, abyste odložili svou vzpurnou nevěru vůči Božímu synu a věřili v Ježíše Krista. Jenom on je vysvobozením z přicházejícího Božího hněvu. Jenom v něm je možné dosáhnout spravedlnosti, která daleko přesahuje spravedlnost zákoníků a farizeů. Jenom on může být naší dokonalou svatostí. Proto pojďte ke Kristu, věřte v něj a spolehněte se na jeho dokončené dílo na kříži Golgoty.

Ale tento text není na prvním místě určen nevěřícím, ačkoliv o nich mluví a k nim je také směřovaná jeho výzva. Boží slovo tady přináší na prvním místě varování, které je určené křesťanům a má nás vést k tomu, abychom přemýšleli nad svým životem, abychom si kladli otázku, zda skutečně stojíme v pravdě, zda žijeme v Kristu, zda se poslušně a s láskou podřizujeme jeho Slovu. Boží slovo nás tady konfrontuje a volá nás k reakci. Jak jste na tom, křesťané? Nejdete cestou svodu? Nevydali jste se za prázdnými slovy? Za lákáním světa? Za návnadami hříchu? Za činnostmi, které odvádějí od Krista, místo aby vás vedly na kolena a do jeho přítomnosti? Jak jste na tom?

Boží slovo nás ale nechce jenom konfrontovat, ale přináší nám také výzvu, která nám má pomoci v našem boji, v zápase s hříchem, v boji s pokušením.

II. Výzva k oddělení se (v. 7)

  • Efezským 5:7 Proto s nimi nemějte nic společného.

Po důrazném varování následuje přísná výzva, která volá křesťany k tomu, aby se oddělili od hříchu a nejenom od něj, ale také od hříšných lidí, od těch, kteří svádějí a jedno jestli v rouše nevěřících nebo rádoby věřících. Ačkoliv je tato výzva velmi jasná, musíme se u ní na chvíli zastavit. Většina českých překladů se drží znění ekumenického překladu, ale to není úplně nějšťastnější překlad. Slova „nemějte s nimi nic společného“ by nás snadno mohla vést k tomu, že se dostaneme do naprosté izolace. Takto nějak pochopili podobná Pavlova slova křesťané v Korintu, takže jim Pavel musel napsat:

  • 1K 5:9-11 Napsal jsem vám v listě, abyste neměli nic společného se smilníky; ale nemyslel jsem tím všecky smilníky tohoto světa nebo lakomce, lupiče a modláře, protože to byste museli ze světa utéci. Měl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte.

Potřebujeme si ujasnit, co znamenají ta Pavlova slova v našem textu, koho se týkají a jak je máme aplikovat do svých životů. Asi nejblíže originálnímu textu je ve svém překladu Žilka, který sedmý verš překládá takto: „Proto se vystříhejte podílu v nich.“ Doslovný překlad by mohl znít jako: „Proto se nestaňte jsjich spolupodílníky.“ V tomto verši je slovo, které je jenom na dvou místech v Novém zákoně a v obou případech je to v listu Efezským. Je to to slovo spolupodílník. Pavel ho poprvé použil ve třetí kapitole, kde mluví o účasti pohanů na evangeliu:

  • Efezským 3:6 … že pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia.

Pohané jsou společně se Židy spolupodílníci na zaslíbeních evangelia. Mají podíl na věčném životě, obdrží Boží království, jsou součástí jednoho společného těla, spolu s Židy jsou jedinou nevěstou Kristovou, jsou spoludědicové všech zaslíbení Božích.

V našem verši v páté kapitole je toto slovo použito v opačném směru – tedy v tom smyslu, že křesťané nemají mít podíl na ničem z toho, co „získávají“ synové neposlušnosti. Na prvním místě je to varování, protože neposlušní, hříšníci nezdědí Boží království, je pro ně určen Boží hněv. Proto si dejte dobrý pozor, abyste se nenechali svést a neměli s nimi podíl. Ale není tu řeč jenom o jejich věčném údělu. Ono spolupodílnictví, o kterém je tady řeč, znamená také to, že se nebudeme podílet na tom, co dělají a k čemu svými prázdnými slovy vedou. Nebudeme mít podíl na jejich hříchu, nepřistoupíme na jejich lákání, nenecháme se svést jejich učením ani jejich jednáním.

Jedním z velkých svodů, který je dnes velmi rozšířený, je snaha být jako nevěřící, abychom jim mohli říci evangelium. Jde o to, že na jedné straně lidé špatně rozumí tomu, co napsal apoštol Pavel Korintským:

  • 1 Korintským 9:20-23 Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem – i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona – i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl.

Nechci se tím teď zabývat do hloubky, ale to podstatné je zde motivace – Pavlovi šlo o Krista a o získání lidí pro Krista, šlo mu o evangelium. Evangelium bylo pro Pavla cílem, smyslem i prostředkem, bylo celým jeho životem, a proto mohl dělat cokoliv – kromě hříchu! – a vedl druhé ke Kristu. Byl připravený opustit své tradice, svůj způsob života, své jednání i smýšlení, aby se přiblížil druhým a získal je pro Krista. Ale nikdy nebyl připravený ani ochotný byť jen trochu zředit nebo nějakým způsobem kompromitovat evangelium.

Pavel by nikdy neřekl to, co dnes můžete slyšet od některých křesťanů – že musí nevěřícím ukázat, že je také normální člověk a potom jim postupně a pomalu a polehoučku (pozor, aby se nevyplašili) říci evangelium. Nejdřív jim tak nějak zlehka naznačit něco o Bohu, potom možná trochu více, pozvat je na nějaké akce, na grilování, koncert nebo sportovní akci, kde budou další křesťané, aby ten nevěřící viděl, že křesťané jsou stejní jako ostatní. A tak ty nevěřící pomalu vtáhnout – hlavně je nestrašit hříchem nebo soudem, či dokonce peklem! A s tím Ježíšem to taky moc nepřehánějte, aby vás neměli za fanatiky. Ale co říká Boží slovo? Že se člověk nemůže stát křesťanem jinak, než že bude činit pokání ze svých hříchů, ze své nevěry a vzpoury vůči Bohu a jeho Synu. Křesťané tak přizpůsobují nejenom sebe, ale také evangelium měřítkům tohoto světa – a to je přesně to, před čím varuje tento text. Mnohdy se evangelium smrsklo na pouhé „Bůh tě miluje a má pro tvůj život úžasný plán“. Ale to není evangelium! Podívejte se do první poloviny druhé kapitoly listu Efezským, jak tam Pavel popisuje evangelium. Mluví o tom, že jsme byli mrtví, že jsme byli v moci ďábla, že jsme poslouchali jeho vůli, že jsme se řídili žádostmi svého těla, touhami svých očí, žili jsme pro své sobectví a nikoliv pro Boha a pro své bližní. A kvůli tomu jsme byli dětmi hněvu. To je popis nevěřících. To je obraz duchovní smrti, temnoty a spoutanosti, ze které jsme museli být vysvobozeni.

Proto se nemáme na podobných věcech už dále podílet. V listu Římanům to Pavel vypsal následujícími slovy:

  • Ř 12:2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

A v listu Efezským jsme v polovině čtvrté kapitoly četli:

  • Efezským 4:17-19 Nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ. Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci.

Proto se s nimi na takových věcech nepodílejte. Nehledejte uspokojení svých žádostí ve světě, nehledejte naplnění v marných věcech tohoto světa, u lidí nevěřících a bezbožných, v prázdnotě jejich životů, v marnosti jejich snach, ve světské slávě, v úctě a obdivu světa. To je cesta k Božímu hněvu. Hledejte naplnění v Kristu, uspokojení jenom v něm samotném, radost z něj, uznání od něj, lásku k němu. To je cesta Božích dětí.

To nám nezakazuje strávit čas s nevěřícími. To nám neříká, že nemůžme pracovat ve firmě plné nevěřících lidí, ve škole mezi kolegy, kteří odmítají Krista nebo na úřadě, který je plný těch, kdo vzdorují Bohu. To nám nezakazuje jít hrát fotbal nebo volejbal s lidmi, kteří neznají Boha, nebo posedět se sousedy, kteří vyznávají jiné náboženství. Ale říká nám to, že nemáme nikdy přistoupit na jejich měřítka, na jejich způsob myšlení, na jejich způsob života, ztotožnit se s jejich mluvením, smýšlením nebo jednáním, protože to vše je skrz naskrz prosáklé hříchem. A z hříchu jsme přece byli vysvobozeni. Což nás vede k další části našeho textu a ke třetímu bodu dnešního kázání:

III. Vysvětlení odděleního života (v. 8)

  • Efezským 5:8 I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem.

Máme před sebou velmi jednoduché vysvětlení, které nám říká vše. Skutečně jste kdysi byli úplně stejní jako vaši nevěřící přátelé, sousedé, spolupracovníci, příbuzní nebo spolužáci. Nelišili jste se od nich vůbec v ničem. A pokud jste byli jako já, potom jste byli v mnoha ohledech ještě horší než oni. Byli jste tmou. Žili jste v temnotě, v hříchu a v duchovní smrti.

  • Efezským 2:4-5 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Náš dnešní text to říká ještě jinak: Nyní jste byli učiněni světlem. Byli jste tmou, ale nyní jste světlem. Žili jste stejně jako vaši nevěřící přátelé, ale byli jste z takového způsobu života vysvobozeni. Proto se už k němu nevracejte a nechtějte se v tom přizpůsobit svým přátelům. Nenechte se od nikoho svést myšlenkou, že když budete zase jako oni, budete jim moci lépe říci evangelium. To je ďábelská lež! Byli jste učiněni světlem. A světlo má svou moc jenom tehdy, když je světlem. Pokud se stane tmou, přestane být světlem, přestane být svědectvím. Pokud sůl ztratí svou slanost, říká Ježíš, k ničemu se nehodí, než aby se vyhodila. To říká svým následovníkům, kterým řekl, že jsou světlem světa. Jako světlo mají ukazovat cestu druhým. A to mohou udělat jenom tehdy, když budou skutečně svítit.

Pokud vaše životy budou naplněné jenom zábavou a vlastními koníčky, jenom starostmi o živobytí a sebe sama, potom nemůžete být nikomu světlem. Potom možná stále ještě žijete ve tmě. Ale Boží slovo tady říká, že pokud jste uvěřili v Krista, pokud jste vyznali, že on je Pánem vašeho života, že tedy jemu patří vláda nad vaším životem a jemu je odevzdaná vaše poslušnost, potom jste děti Boží a jako děti Boží vás Bůh v Kristu učinil světlem. Jste-li v Kristu, jste nové stvoření. Co je staré pominulo, hle je tu nové (2K 5,17).

Jestliže jste skutečně v Kristu, potom se už nenecháte svést. Pán Ježíš dokonce říká, že není možné, aby jeho vyvolení byli svědeni (Mt 24,24). Proč tedy v našem textu nacházíme takové varování? Odpověď je prostá – je to výstraha a výzva k tomu, abychom zkoumali svá srdce a své životy. Abychom se ujistili, že skutečně žijeme v Kristu, že milujeme Krista víc, než cokoliv jiného ve světě a kvůli němu jsme ochotní opustit všechno a následovat ho.

Je to výzva, která nás má vést k tomu, abychom byli bdělí a dávali pozor, kdykoliv se nás někdo pokouší svést na cestu hříchu, na cestu marnosti, na cestu světských pokušení, žádostí nebo vášní. Je to povzbuzení, které nám připomíná, co s námi Pán udělal. Nenechal nás v temnotě hříchu a v duchovní smrti, ale učinil nás světlem. Ze své milosti nás zachránil – dal nám život, dal nám nové srdce – místo kamenného masité, poslušné a poddané, ochotné jednat podle jeho slova a podřizovat se jeho vůli. Dal nám odvahu k pokání, dal nám víru, abychom se spolehli na Kristovu oběť. Dal nám novou motivaci a tou je láska – láska k Bohu na prvním místě a láska k bližním v těsném závěsu. Bůh do nás vložil svého Ducha, který nás vede, usvědčuje i povzbuzuje.

  • Fp 2:13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

Tohle znamená, že jste děti světla. Poslouchejte, jak Pavel pokračoval v listu Filipským – je to hodně podobné tomu, co napsal na tomto místě:

  • Filipským 2:14-15 Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět.

V Kristu jste byli učiněni světlem. Bůh vás přenesl ze tmy, ve které jste žili, do svého podivuhodného světla a učinil vás světlem světa. Nejsme světlem ze své podstaty – ten text jasně říká, že jsme byli tmou, ale byli jsme učiněni světlem. Stali jsme se satelity toho skutečného světla. Svítíme podobně, jako svítí měsíc. Měsíc nemá své vlastní světlo, ale odráží světlo slunce. Právě tak je to s námi – ani my nemáme své vlastní světlo, ale odrážíme světlo toho, který je tím pravým světlem, které přišlo na svět. Odrážíme světlo Pána Ježíše Krista. Milujeme láskou, kterou on nejdřív miloval nás. Žijeme svatostí, kterou žil on. Sloužíme tak, jako sloužil on. Už nejsme z tohoto světa, jako ani on není z tohoto světa. Přesto jsme ve světě, jako i on byl v tomto světě. Následujeme jeho příkladu a chceme žít tak, jako žil on.

Proto se už od nikoho nenecháme svádět prázdnými řečmi. Dobře si pomatujeme, jak to bylo, když jsme ještě sami žili ve tmě. Jak prázdné a temné byly naše životy. Jak jsme žili jenom pro své potěšení, pro své žádosti a touhy, jak jsme žili pro své vlastní sobectví. A už se k tomu nechceme vracet ani se na podobných věcech nechceme podílet. Bůh nás totiž učinil světlem.

Vysvobodil nás z hříchu krví svého vlastního Syna a nyní nás vyučuje, co to znamená žít ve spravedlnosti, svatosti, pravdě, ukazuje nám, jaká je skutečná radost, co to znamená mít potěšení jenom v něm, jaké uspokojení přináší služba druhým a nesení evangelia ztraceným.

Milovaní svatí, křesťané, Bůh nás ve svém slově volá k tomu, abychom se nevraceli na cestu nesvatosti, abychom se nepodíleli na neužitečných skutcích tmy, ale abychom sloužili svému Pánu jako děti světla. Bratři a sestry, oddělte se od každé bezbožnosti, odřízeněte všechno, co vám nepomáhá růst v Kristu. Oddělte se od lidí, kteří vás strhávají a svádějí. Nechtějte s nimi mít společenství. Nejde to, není to možné. Oni jsou tmou, ale vy jste světlem. Sdílejte s nimi evangelium – s trpělivostí a mírností jim v lásce služte, ale nesnažte se být jako oni. Není to možné! Stali jste se světlem. A pokud byste měli pocit, že se vám daří být jako oni, musíte činit pokání, protože to se vší pravděpodobností znamená, že jste ještě nebyli učiněni světlem, že jste stále ještě tmou, a tedy dětmi neposlušnosti a objekty Božího hněvu.

Milí přátelé, volám vás dnes k tomu, abyste prozkoumali své životy, abyste se ujistili, že to, o čem mluví náš dnešní text, je realitou, pravdou ve vašem životě – že jste kdysi byli tmou, ale nyní jste byli učiněni světlem.

Je mnohem lepší, abych nyní poznal, že jsem klamal sám sebe a nežil jsem láskou ke Kristu, ale jen pro své sobectví, dobře maskované náboženstvím, než abych byl v den Kristova příchodu smeten Božím hněvem jako ten, kdo podlehl svodu a neposlouchal Boha. Nyní je čas činit pokání a jít ke Kristu. Nyní je čas milosti. Prosím vás, abyste nezatvrzovali svá srdce, ale pokorně a s bázní se nově oddali Bohu a podřídili se jeho slovu. Pojďme sklonit hlavu k modlitbě. 

Osnova kázání