Nenechte si ukrást radost z Krista!

NENECHTE SI UKRÁST RADOST

Z KRISTA!

(Fp 3,2-3)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 16. května 2021

Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!

Římanům 8:34

Pokoj vám, bratři a sestry v Pánu Ježíši, milí hosté, vyprosím nám Boží milost pro kázání a poslouchání Božího slova. Potom se budeme věnovat výkladu 2. a 3. verše třetí kapitoly Pavlova listu Filipským.

A. Úvod: Zdroj radosti křesťana

Mluvil jsem v uplynulých dnech se dvěma mladými lidmi a oba mi shodně vyprávěli o svých obavách, které mají z obnovené prezenční výuky ve škole. Další žena vyjadřovala své obavy z budoucnosti, svojí i své rodiny. I já se musím v posledních dnech zabývat otázkami své víry i křesťanského života. V tomto světě na nás přichází soužení i starosti. V tom všem je však náš Pán, blízko své církvi, on je její hlava a skrze Ducha svatého je s námi. Jsem přesvědčený, že to není náhoda, když procházíme v Písmu právě list Filipským. Středem jeho zvěsti, centrem obsahu, je Pán Ježíš. Kristus, Spasitel světa a zvláště věřících.

Po několik týdnů jsme procházeli knihu Filipským a učili se z Písma o křesťanské radosti. Apoštol Pavel dokonce vyzývá nás, křesťany, abychom se radovali v Pánu. Znovu a znovu jsme v průběhu obou prvních kapitol Pavlova listu z vězení viděli, z čeho se tento vězeň pro Krista radoval a to navzdory tomu, že byl sám uvězněn a čelil kvůli víře v Krista císařskému soudu. A tento vězeň veden Duchem svatým, vede i nás k té radosti, která proráží veškerou tmu našich okolností i obav z budoucnosti a odhaluje základ radosti Božího dítěte v Kristu Ježíši! Dokonce jsme byli spolu schopni najít v listu Filipským 8 oblastí křesťanského života, ve kterých se můžeme radovat a ve kterých naše radost může stále růst. Jsou to velmi praktické oblasti, které nám Pán dal, aby nám sloužily k rozhojňování naší radosti už dnes. A pro naši duši bude dobré si je stále připomínat. A to vše jsou důsledky té největší skutečnosti, události, která je středobodem lidské historie i budoucnosti. Klíčovým místem v listu Filipským křesťanům je 2. kapitola, verše 6-11. Ano, novozákonní hymnus o Kristu.

  • Fp 2:6-11  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7  nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8  se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. 9  Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10  aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -  11  a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Je to Kristus Ježíš, který se stal člověkem pro naši spásu, zemřel a byl vzkříšen. Je to Ježíš, kdo se stal nevyčerpatelným zdrojem naší radosti, navzdory temnotě světa i vlastnímu hříchu, který nás denně tak trápí. Bůh ve své dobrotě nám rovnou ukázal, jak Kristus, zdroj křesťanovy radosti, změnil život tří konkrétních lidí: Timotea, Pavlova spolupracovníka, Epafrodita, vyslaného s dary a ke službě Pavlovy do vězení a nakonec i Pavla, apoštola pohanů. Kristovo ukřižování a zmrtvýchvstání je alfou i omegou, tedy tím nejdůležitějším v životech těchto tří mužů, aby mohli navzdory utrpení a strádání, odloučení i nemoci, osamělosti i ohrožení života, stát pevně zakotvení v Boží milosti, s nadějným očekáváním na Boží jednání a radostnou jistotou vítězství, které jim bylo darováno vírou v Krista Ježíše. A stejnou naději, která, je jistotou, máme i my. Jak už víme z listu Římanům, protože naše naděje je upřená na Krista, a proto je skutečností. Už dnes. Už nyní. Právě teď. A přece přicházejí a budou přicházet lidé, aby Boží děti okradli. Aby je obrali o radost, kterou jim sám Bůh dává! To je skutečnost, kterou znali filipští křesťané a se kterou se musel vypořádat apoštol Pavel, jako pastýř ovcí, které mu Bůh svěřil, jako spolupastýř filipských křesťanů. Duch svatý nám dnes, skrze list Filipským říká, že i my potřebujeme radostnou jistotu, zakotvenou v Kristově dokonaném díle Golgoty. Protože nejen, že přijdou, ale už jsou tu v současnosti, lidé, kteří vás budou chtít obrat o radost v Kristu! Budou slídit po vaší svobodě a po vaší jistotě spásy! Budou chtít trhat stádo Božích ovcí, stádečko místního sboru, i když to nebudou říkat nahlas! Podívejte se, jaká to najednou, náhle, přichází změna v Pavlově dopise: polovinu svého listu povzbuzuje Kristem, i svým osobním svědectvím druhé křesťany. Dokonce veden Duchem svatým, přikazuje, abychom se radovali v Pánu. A nedělá to jen jednou, ale znovu a znovu. A není mu zatěžko o tom znovu a znovu psát! Ví, že nám to bude oporou, že potřebujeme v našem křesťanském životě povzbuzení Kristem, že potřebujeme být znovu a znovu ujišťování o velikosti Boží milosti a hloubce Boží lásky, kterou nezastavil ani náš smrtelný hřích bezbožnosti. Bůh nás ze své velké lásky, ze svého velikého milosrdenství vykoupil Kristovou krví pro sebe. Zachránil nás pro sebe! Ale dejte si pozor! Protože je tu nebezpečí, že vás o radost v Kristu budou chtít obrat. Pavel nás varuje:

B. Nebezpečí, že o radost přijdeme

  • Fp 3:2  Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu `rozřízku´!

Myslím, že co nás první napadne, je: kdo jsou ti psi? Kdo jsou ti špatní dělníci? Kdo jsou ta "rozřízka", na které si máme dávat pozor? Kdo to chce Boží děti připravit o radost v Kristu? První dvě kapitoly listu ukazují vytrvale na zdroj křesťanovy radosti, na Krista, který nám přinesl spasení. Co pro nás udělal? Vysvobodil zajatce hříchu od smrti věčné. Vysvobodil je od věčného trestu za naši bezbožnost. Za nevděčnost tomu, kdo dává všechno, i život a to, co k němu potřebuji. A nyní jsou tu lidé, které Pavel nazývá psy, špatnými dělníky, rozřízkou.

Dejte si pozor, aby vás takoví lidé nepřipravili o radost z Krista. Mohli bychom si nyní sednout, a začít usilovně přemýšlet, kdo tito psi jsou? Mohli bychom dát hlavy dohromady a začít dávat na papír společné myšlenky, kdo by to tak mohl být, ti špatní dělníci. Mohli bychom se dohadovat, co znamená slovo rozřízka. Ale to není dobrá cesta. Není bezpečná a nepovede ke správnému cíli. Pán Bůh nám dal lepší cestu. Dokonce máme několik kroků, jak se přiblížit porozumění o koho jde. Kdo jsou ti psi, špatní dělníci a rozřízka?

I. Protiklad

První odpověď najdeme v následujícím verši:

  • Fp 3:3  Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci -

Pomoc k porozumění nám dává Pán skrze protiklad. Pavel ty, na které si církev má dávat pozor, nazývá rozřízkou (v.2). Naopak, sebe a filipské křesťany označuje za pravou obřízku. Ti první jsou tedy falešní, ti drzí, "my", potom opravdoví.

O co jde? Co je rozřízka a co pravá obřízka? Co je falešné a co pravé? Musíme se podívat do Starého zákona, abychom rozuměli, co je to obřízka. Pojďme do Genesis 17. Zde nacházíme Abrama, kterého Hospodin povolal a vyvedl z Cháranu, z jeho rodiště a dovedl do země kenaanské, tedy na území dnešního Izraele a Palestiny. Bůh si Abrama vyvolil, dal mu zaslíbení a uzavřel s ním smlouvu.

  • Gn 17:1-14  Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! 2  Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím." 3  Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: 4  "Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. 5  Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. 6  Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. 7  Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. 8  A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem." 9  Bůh dále Abrahamovi řekl: "Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. 10  Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. 11  Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. 12  Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. 13  Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou. 14  Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu."

Znamením smlouvy Hospodina s Abramem byla tedy obřízka. Jde o odstranění části kůže na mužském pohlaví. Toto znamení dotvrzovalo uzavřenou smlouvu, že takový člověk patří k lidu, se kterým Bůh uzavřel abrahamovskou smlouvu. Apoštol Pavel ale říká, že existuje "rozřízka" a naproti tomu "pravá obřízka". A o tom, co znamená "pravá obřízka" nás nenechává na pochybách. Ve 3 to vysvětluje:

  • Fp 3:3  Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci -

Pravá obřízka jsme my: kdo my? Křesťané. Ti, kdo uvěřili v Krista, uctívají Boha v Duchu svatém, tedy vírou, jejich sláva je Ježíš Kristus a pro svou spásu nespoléhají sami na sebe, ale na Boží milost. Abraham a jeho potomci byli obřezáni na těle. Ale to z nich zjevně neudělalo spasené lid! Protože Bohu jde o celého člověka, nejen o vnější věci - vnější zbožnost, vnější spravedlnost, vnější přináležitost k izraelskému národu. Obřízka těla byla fyzickým znamením na těle a je jen fyzickým obrazem duchovní skutečnosti jiné obřízky: a to obřízky srdce. Poslouchejte apoštola Pavla, jak veden Duchem svatým odkrývá pravou podstatu obřízky v listu Římanům:

  • Ř 2:28-29  Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. 29  Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.

Boží člověk se nepozná podle toho, co bylo vykonáno na jeho těle, ale podle nového srdce, které dává Bůh. Proto praví dědicové Abrahama jsou děti víry. Stejně jako Abraham nebyl spasen pro to, že byl obřezán, ale proto, že uvěřil Bohu:

  • Ř 4:3  Co říká Písmo? `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.´

Pravá obřízka je učiněná na srdci, ne na těle. Tam, kde je nové srdce, tímto duchovním jazykem vysvětleno jako "obřezané srdce", tam člověk nese znamení, že patří Bohu, že je vykoupen, že je u Boha spravedlivý. Jak se ta pravá obřízka pozná? Kdo jsou ti, kteří patří Bohu a budou s ním sdílet věčnost v jeho království? Kdo je pravý Boží lid? Znovu, pomáhá nám 3. verš:

 - ti, kteří Duchem slouží Bohu. Uctíváš Boha ve svém srdci? Není to jen vnější forma zbožnosti? Když se na tebe podívá tvůj známý, možná i někdo z rodiny - řekne si: ano, to je zbožný člověk, který miluje Boha a taky je to na jeho životě vidět? Kdo slouží Bohu v Duchu svatém, ten se znovunarodil z víry. Byla mu odporná špína své duše před svatým čistým, všemohoucím Bohem a tak spěchal ke Kristu a umyl se od té špíny. Kristova krev na Golgotě vytékala i za tebe a očistila tě od tvých vin? Uctíváš Boha ve chvále, lásce a vděčnosti? A co když se na tvůj život dívá sám Bůh? Může i On říci: tento člověk mne uctívá opravdově, svým srdcem?

 - ti, kteří se chlubí Ježíšem Kristem. Slovu "chlubí" můžeme rozumět také tak, že Ježíš Kristus je slávou takového člověka. Stal se ti Ježíš tím nejdražším, co máš? Rozumíš, že bez Ježíše a jeho oběti bys byl ztracen na věky? Stal se ti tou nejvzácnější perlou, pro kterou jsi radostně prodal všechno, jen abys získal Krista? Rozumíš, že v Kristu máš všechno, ale bez něj vůbec nic? I kdybys získal pohádkový majetek, úspěch mezi lidmi, čest, slávu - ale kdybys neměl Krista, nic by to nebylo?

 - ti, kteří nedají na vnější věci. U Pána Boha opravdová, pravá obřízka, jsou ti, kteří nespoléhají sami na sebe. Lidé, kteří pro svou spásu spoléhají na sebe, uvažují takto: dosáhl jsem v zaměstnání i v církvi jisté postavení. Lidé mne ctí. Bůh k tomu také jistě přihlédne. Nemůže to se mnou být až tak špatné. Také jsem už něco dokázal a ani nejsem takový lump, jako jiní lidé. Nic jsem neukradl, takže mě nezavřeli. Kdo  tedy spoléhá na sebe, spoléhá na to, kdo je, co dokázal a čím se může chlubit.

Na co se spoléhají ti, kteří vás chtějí připravit o radost v Kristu? Na co spoléhá tělesný člověk: Zjevně tedy na obřízce těla: má ukazovat, že takový člověk patří Bohu. Dále na svém původu - jestliže se někdo narodil jako Izraelec, je to automaticky záruka, že Bůh v něm má zalíbení? Jistě že ne, Bůh má zalíbení v těch, kdo jsou obmyti krví Kristovou, kdo se znovu narodili, kdo chodí Duchem (v3). Tělesné lidé se spoléhají na svoji schopnost žít podle Božích přikázání - vždyť přeci nedělám nic, co by se Bohu nelíbilo? Žiju dobře. To si myslel i apoštol Pavel o sobě před svým obrácením: žil horlivě podle Mojžíšova zákona. A získal tím snad spasení? Ne! Zákon ho naopak usvědčil, že se nemůže dokonale líbit Bohu, že to nedokáže. Potřebuje Boží milost. Nebo lidé spoléhají na svou horlivost pro spravedlnost, pro Boha. Pavel si myslel, že Bůh ho přijme, a odmění, protože on pronásleduje přece ty sektáře, církev Ježíše Krista. A přitom jen přidával ke svému odsouzení....

Tak vidíme, jak vypadá kontrast mezi těmi, co patří Bohu, kvůli Kristu, a těmi, kdo jsou přesvědčení, že jsou Boží, ale klamou sami sebe, protože nespoléhají na Boha ale sami na sebe. Dejte si pozor na ty psy, na ty špatné dělníky, na tu rozřízku!

II. Další místa v Písmu

Už vidíme lépe, kdo jen to chce připravit Boží děti o radost z Krista. Pro další porozumění můžeme použít jiná místa z Písma. Kdo jsou v Písmu psi? A špatní dělníci? V Žalmu 22, který je prorockým žalmem, protože hovoří o Kristu, o jeho ukřižování, se smečka psů sápe na Božího syna. Známe dobře z evangelií verš 2. tohoto Žalmu:

  • Ž 22:2  Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

To je zvolání našeho Pána na kříži, když nesl plně Otcův hněv vůči našim hříchům. Tak daleko to zašlo: Boží věčný Syn byl odloučen od věčného Boha Otce, protože se on sám stal hříchem. Pro naši spásu to udělal. Jaká to láska...  a dále ve verši 17. Žalmu 22:

  • Ž 22:17  Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy,

Psi dychtí po krvi, tak jako ti, kteří Krista ukřižovali, dychtili po jeho krvi. Už aby byl mrtvý. Pak uspokojí svoji největší touhu: zbavit se Krista.

Dejte si pozor na ty psy, kteří vás chtějí zbavit Krista. Vypadají jako ti nejzbožnější, plnou pusu Božího zákona, plnou pusu péče o vás - a přitom jim jde jen o sebe... Jsou to špatní dělníci. To je další výraz, který najdeme i jinde v Písmu. V 2K 11:13-15 se takoví nepoctiví dělníci vydávají za ty nebližší spolupracovníky Kristovy, za vyslance Boha, ale přitom jednají stejně jako satan, který se převléká za anděla světla a jeho cílem je zničit Krista i to, co je Kristovo, tedy církev.

  • 2K 11:13-15  Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. 14  A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; 15  není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!

Ti špatní dělníci druhé zotročují, vyjídají, obírají, přezírají a  bijí do tváře (2K 11:20). Naproti tomu apoštol Pavel píše Korintskému sboru: chci vám sloužit s čistým svědomím před Bohem, jako jsem sloužil doposud. A mám-li se chlubit, budu se chlubit svou slabostí, aby byla na mne oslavena Boží milost a Boží moc.

III. Co, dělat, abychom o radost z Krista nepřišli

  • Fp 3:2  Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu `rozřízku´!

Třikrát nás Pavel varuje před lidmi, kteří by nás chtěli obrat o radost z Krista, o radost z Božího daru spásy, o radost z Boží milosti, v Kristu Ježíši.  Tou nejlepší zbraní proti takovým lidem je jediné:

  • Kol 2:6  Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána.

V podobné pasáži ve 3. kapitole od 18. verše Pavel rozvádí, jak vypadá život nepřátel Kristova kříže, těch psů, špatných dělníků, té rozřízky na těle, místo na srdci.

  • Fp 3:18-19  Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní to s pláčem opakuji, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; 19  jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně.

Dávejme si pozor, abychom Boha, Krista Ježíše, nevyměnili za boha s malým b, kterým je naše břicho, když bychom místo pro Krista žili pro tuto chvíli, pro své potěšení  z věcí světa místo Krista. Dávejme pozor, aby naše chlouba, sláva, nebylo to, zač bychom se museli bez Krista před Bohem stydět - my sami a náš hřích.

  • Kol 3:1-4  Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. 2  K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. 3  Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. 4  Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Osnova kázání