​​​​ Nepohrdejme Bohem a Jeho dobrotou!

 

 Nepohrdejme Bohem a Jeho dobrotou!

O naprosto zoufalém a beznadějném stavu člověka! Ř 7, 12-13

Úvod

Pokoj, milost a milosrdenství Pána Ježíše Krista buď s vámi se všemi drazí sourozenci v Kristu! Co si myslíte o našich společných shromážděních? Kdybyste chtěli vyjádřit podstatu, povahu, smysl, cíl a záměr našich společných shromáždění, co by vás k tomu napadlo? Dá se to všechno vyjádřit jedním slovem? To proč se scházíme, co vlastně děláme? Napoví mi někdo? 

Ano tak jsme zde kvůli Pánu. Protože jsme byli povoláni. Abychom vyjádřili svou vděčnost, abychom Pána Boha uctívali, zpívali Mu, vyvyšovali Ho, abychom se sytili Jeho slovem a nechali se proměňovat mocí Božího Ducha. Tím vším Bohu vyjadřujeme svou pokornou a poslušnou lásku k Němu! Jedním slovem, které velmi dobře charakterizuje podstatu, povahu, smysl, cíl i záměr našich setkání, je slovo bohoslužebné. Naše shromáždění jsou bohoslužebná. Tím vším, co jsme si řekli slouží Bohu. Tím vším vydáváme sami sebe Bohu ke službě a k dispozici.

  • Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

První největší přikázání, které velí milovat Boha celým srdcem, silou, myslí i duší nás k tomu jasně vede. Ale to není všechno. My také totiž svým setkáváním dáváme Bohu za pravdu. Svědčíme, že Bůh je pravda. Bůh je pravdivý a Jeho slovo je pravda. Slovo, které svědčí o svatosti Boží a o lži, ve které žijí všichni lidé. Pavel v Ř 3, 4, kde mluví o Bohu, který je pravda, kdežto každý člověk je lhář cituje Davidův žalm 51. Poslouchejte:

  • Žalmy 51:6 Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu. 7 Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.

Víte, není to tak, že David by byl v této špatné situaci, o které mluví, sám. V Adamovi všichni zhřešili, nikdo není spravedlivý, ani jeden. My tedy dosvědčujeme pravdivost Boží. Pravdivost Jeho slova, Jeho evangelia. Všichni zhřešili, všichni jsou daleko od slávy Boží. A nikdo nemůže být zachráněn před spravedlivým soudem a věčným trestem jinak, než skrze pokání a víru v Kristovo evangelium.

Ale je zde ještě třetí a čtvrtá věc, která se děje při našich shromážděních. Jde o následující pravdu, která se ukazuje světu tím, že se společně setkáváme k uctívání Boha. Poslouchejte, co říká Pán Ježíš, když se modlí v 17 kapitole Janova evangelia k Otci.

  • Jan 17:22 Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - 23 já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět, aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.

Dokonalá jednota v Bohu a Kristu, a Boží láska jako určující prvek této jednoty! To všechno vidí svět, když se scházíme. A to svět viditelný i neviditelný, duchovní. Proto je naše nedělní setkávání velmi a mnoho důležité. Proto autor listu Židům píše, abychom nezanedbávali společná shromáždění. Žd 10, 25; Proto se raduji za každého, kdo je dnes zde. Věřím, že přijmeme užitek z našeho dnešního textu. Je to Ř 7, 12-13; Než ho ale přečtu, poprosím vás, abyste přemýšleli doma nad úvodem dnešního kázání, nad významem našich bohoslužebných shromáždění. Náš text dnes zní:

Odkazy: Ř 12, 1; Ž 51, 6; j 17, 22-23;

Římanům 7:12 Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré. 13 Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.

Dobré nemůže být příčinou zlého, příčinou smrti!

a)      Opakování matka moudrosti!

Náš text začíná slovy, ve kterých apoštol Pavel znovu důrazně opakuje, že Boží zákon je dobrý! Když půjdeme do historického kontextu listu Římanům, pochopíme lépe, co tím Pavel sleduje, co dělá. Víme, že Pavel píše církvi do Říma, složené z věřících Židů a věřících pohanů. Jsou mezi nimi rozpory. Když se spolu vrátíme do prvního kázání z listu Římanům, uvidíme tam jeden z důvodů, proč Pavel psal list do Říma.

V Římě asi v roce 49 našeho letopočtu došlo k vyhnání Židů z Říma, a museli tedy odejít i křesťané ze Židů. Církev v Římě byla založena s největší pravděpodobností židovskými poutníky, kteří uvěřili po Petrově kázání v době Letnic, při sestoupení Ducha svatého v Jeruzalémě. Ale po vyhnání Židů z Říma, zůstali v církvi pouze věřící z pohanů. Ti se museli se složitou situací vyrovnat. Když se zhruba po deseti letech věřící Židé vrátili do Říma, byli už v církvi menšinou a doházelo k problémům mezi oběma skupinami. Židovští věřící pravděpodobně lpěli na zákonu a jeho dodržování, čímž odváděli druhé od Krista a mátli tím věřící z pohanů. Ti se na oplátku nad věřícími Židy se povyšovali!

Pavel ve snaze sjednotit celou římskou církev ukazuje oběma skupinám, že víra je jen jedna. Spása je jen jedna. Protože evangelium je jen jedno. Při tom musel nejen věřícím z řad Židů dobře objasnit roli Božího zákona, daného Izraelcům. Mezi Židy se ujímal názor, že Pavel je proti zákonu danému Mojžíšovi, a tím i proti Bohu. Vidíme to ve Sk 6, 13 a také…

  • Skutky apoštolské 21:28 a křičeli: "Izraelci, pojďte sem! To je ten člověk, který všude všechny učí proti vyvolenému lidu, proti Zákonu a proti chrámu. A teď ještě přivedl do chrámu pohany a znesvětil toto svaté místo."

Pavel musel velmi trpělivě a laskavě objasnit roli zákona, aniž by křesťany ze Židů urazil a dotkl se jich. Proto Pavel v listu Římanům mnohokrát opakuje fakt, že Boží zákon je dobrý. Svatý a spravedlivý. A má pravdu. Ale tento fakt není důležitý jen pro věřící z řad Židů. Když totiž si ujasníme roli zákona Božího, uvidíme že nebyl nikdy dán, aby byl kdokoli z lidí spasen plněním zákona! Ga 2, 16;

Bůh dal svůj zákon Izraelcům na deskách a pohanům do srdcí proto, aby byl zjeven a odhalen hřích v celé své zhoubné síle. Zákon má připravit cestu evangeliu Ježíše Krista. Když nad tím budeme přemýšlet, dojdeme k poznání toho, co jsme si již řekli minule. Hlavní důvod, proč je zákon dobrý a svatý je to, že je od Boha. Boha, který je třikrát svatý, je dobrý, nanejvýše milosrdný, jímá ho lítost nad každým zlem. Když Mojžíš uzřel Boží slávu ukryt ve skále, byl naprosto ohromený a přemožený tím, co viděl. S úžasem otevřel své srdce i rty. Poslouchejte:

  • Exodus 34:6 Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný,

Když tedy dnes přemýšlíme o Božím zákonu, vidíme že je dobrý. Bůh nedává žádné špatné dary! Bůh je dobrý. A zákon Boží je dobrým darem, který byl dán proto, aby odvedl dobrou, svatou, spravedlivou práci!  Ze zákona pochází poznání hříchu! Ř 3, 20;

Posledním důvodem, proč Pavel opakuje znovu pravdu o svatém zákonu Božím je Pavlovo vědomí toho, že opakování je matka moudrosti. Když učíme své děti, znovu a znovu jim ukazujeme pravdy, které se mají naučit, osvojit v srdci a podle nich potom také žít.

b)     Pryč s každou myšlenkou, vrhající stín podezření na Boha!

V dalším bodu našeho kázání si ukážeme jeden z duchovních principů, na kterém můžeme směle s naprostou jistotou stát! Pavel říká v první části verše třináct…

  • Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne!

Boží zákon je svatý a spravedlivý, bylo to, co je svaté a spravedlivé příčinou Pavlovi smrti? Odpověď zní: „Naprosto ne! Pryč s takovou myšlenkou!“ moc se mi líbí, jak to uvádí Pavlíkův překlad Písma. „Pryč s takovou myšlenkou!“ Je to velmi radikální, že? Když to čtu, nebo slyším, vzpomenu si vždy na první list Janův.

  • 1 Janův 4:3 každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě.

Náš princip, kterým se tedy můžeme směle řídit ve svém křesťanském životě, zní:  „Pryč s takovou myšlenkou!“ S jakou myšlenkou? S takovou, která něco, co je spravedlivé a svaté označuje se za špatné, nebo za příčinu špatného!  Jan říká, že každou myšlenku, která nás nevede k vyznání Krista Písma, tedy biblického Krista, můžeme rázně odmítnout a zamítnout. Je to špatná myšlenka.

Pavel říká, že můžeme směle odmítnout i každou myšlenku, která cokoli dobré a od Boha označuje jako zlé. Jistě si vybavíme, co má Hospodin v ohavnosti.

  • Izajáš 5:20 Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!

A tak každou myšlenku, která nás odvádí od biblického Krista, musíme a můžeme směle odmítnout. Rázně, bez jakéhokoli přílišného hloubání nad tou myšlenkou.

Každou myšlenku, která by to, co je dobré a co je Boží označovala za špatné, můžeme úplně stejně a kategoricky odmítnout. Jak poznám, co je dobré, co je od Boha? V Božím slově najdu moudrost, která mě k tomu všemu připraví.

  • 2 Timoteovi 3:16 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, 17 aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Slyšíte? Ke každému dobru nás připraví Boží slovo! Bůh má v ohavnosti, když převracíme pravdu, zlo nazýváme dobrem, tmu světlem a naopak! A Písmo je tím, co nás od toho uchrání. Poslouchejte, jak o tom svědčí Pavel unášen Duchem svatým v listu Koloským.

  • Koloským 3:16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.

Milovaní, čtěte Písmo. S pokornou modlitbou proste pokaždé Boha, aby vám mocí svého svatého Ducha, který je ve vás, dal plnost moudrosti a poznání. Aby se vám otevíralo srdce a duchovní zrak, když budete číst a vykládat Písma. Potom budete se vší moudrostí rozeznávat, co je dobré, co zlé. Budete vědět, co je od Boha, co nikoli. Budete znát dobře Boží vůli a podle toho dobře jednat při každém svém rozhodnutí. Budete obdařeni moudrostí pro každou myšlenku, pro každé slovo i skutek. Budete obdařeni moudrostí a světlem pro každý krok a každý nádech i výdech ve svém životě. Tak oslavíte toho, který si vás zamiloval a vykoupil.

Držte se také principu, který jsme si řekli. Každou myšlenku, která dobré nazývá zlým a naopak, odmítněte!

Každou myšlenku, která vás vede od biblického Krista, od Krista Písma odmítněte! Taková myšlenka se vám snaží namluvit, že něco, co je v rozporu s Písmem je dobré, ale to je zlá lež! Každou myšlenku, která vás vede ke hříchu, odmítněte. Taková myšlenka se vám snaží namluvit, že hřích je něco dobrého. Směle, rázně, kategoricky, bez dlouhého váhání a přemýšlení ji odmítněte. Boží vůli pro vás přijímejte vždy jako dobro a požehnaní, i když to může být těžké, někdy bolestné a krušné. Víte přeci, že co je od Boha, je Boží a proto dobré, protože to dává a dopouští Bůh! A buďte prosáklí Písmem a modlitbou! Potom každé myšlence, která nebude podřízena Kristu ve svatosti a v pravdě směle odoláte!

Odkazy: Sk 6, 13; 21, 28; Ga 2, 16; Ex 34, 6; Ř 3, 20; 1 J 4, 3; Iz 5, 20; 2 Tm 3, 16-17; Ko 3, 16;

Zhoubná padlá nevědomost a duchovní magnetická rezonance

a)      O pomalu vařené žábě!

Apoštol Pavel pokračuje. Zákon je dobrý. Ale hřích je tou zhoubou. Tou smrtí. Tou silou, která nás uvrhne do podsvětí.

  • Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt;

A tady bych chtěl na chvíli zůstat. Jak pracuje hřích? Přijde tvrdě a jasně s nožem v ruce a s větou na rtech, která nám sdělí, že nás přišel zlikvidovat? Ne! Neučiní to. Stejně jako ďábel nikdy nepřijde a neřekne: „Jsem vrah a lupič od počátku a to jediné, co chci je vás oloupit úplně o všechno, tedy i o život! Zavraždím vás!“

Hřích stejně jako ďábel klame. Tváří se jako něco dobrého. Jako něco, co přináší potěšení! Vždyť je to přeci dobré, přijít k penězům bez tvrdé práce, krádeží, podvodem. Je to přeci dobré ulevit svému tělu uprostřed směny a na dvě hodinky se někam zašít a spát. Je to přeci dobré a krásné mít intimní věci s partnerem i když nejsme manželé. Vždyť je to přeci krásné, jsou to pěkné, příjemné věci. Mluví Bůh o tom, že pouze Jeho máme uctívat a Jemu se klanět? Ale vždyť učinit si modlu z mamonu je přeci tak příjemné. Nebo uctívat sebe a budovat svou slávu u lidí, je také příjemné a přináší to mnoho výhod. 

A tak hřích je jako pomalu ohřívaná voda, ve které je žába. Vzali jste ji se studenou vodou, tu pomalu ohříváte. Zpočátku je to žábě příjemné, ale nakonec jí to přinese smrt. A žába není schopná rozpoznat, co se s ní děje a co jí hrozí! To pomalu narůstající teplo je příjemné. Ještě i při teplotách, kdy žábě už začíná odumírat nervová soustava a mozek začíná mít vlivem přehřátí krve nedostatek kyslíku! A potom je už pozdě!

Tak je tomu i s každým padlým potomkem Adamovým. Je převrácený. Věci, které jsou Bohu ohavností pokládá za dobré. Touží po nich. Poslouchejte, co o nás říká Boží slovo.

  • Jan 3:19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20 Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.

Jan mluví o soudu. A skutečně můžeme a musíme prohlásit, že soud Boží se opravdu projevuje již tím, že člověk je na tom tak, že miluje tmu. To je Boží soud!

Soud je již v tom, že jsme jako ta žába. Hřích nás zabíjí. A my přitom máme pocit, jak je to pro nás příjemné a dobré. A ve chvíli, kdy si začneme uvědomovat opak, jsme již hříchem natolik spoutaní a zotročení, že ovládá každou naši myšlenku, slovo i skutek.

Pokud někdo přijde a žábu vyndá včas. Potom se žába vzpamatuje a zregeneruje. Ale je to pořád ta samá žába, která vložena znovu do pomalu ohřívané vody zemře. Pokud se nad člověkem smiluje Bůh, usvědčí ho z hříchu a přivede k pokání, je zde úplně nový člověk. Takový už nemiluje temnotu, ale světlo. Má vše potřebné k tomu, aby rozpoznával, co je dobré, co zlé. Pokud by takového člověka kdokoli chtěl znovu podusit ve šťávě jeho vlastní hříšnosti, nepodaří se mu to! Protože on je novým stvořením a je skryt v Bohu!

Ale milovaní, dobře si zapamatujme, jaký je hřích. Hřích se vždy projevuje jako hřích, hřích vždy zabíjí!

  • Přísloví 8:36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.

Navíc každý hřích je urážkou svatého Božího majestátu. Kdo hřeší, ten nenávidí Boha, jak čteme v Př 8, 36; Uráží a tupí svatého Boha! A to před světem lidí i duchovních mocností. Před celým stvořením viditelným i neviditelným. A to nemůže zůstat nepotrestáno. Bůh nenávidí hřích.

b)     Boží zákon, nejlepší diagnostická metoda

Ale Bůh je dobrý. Je svatý, milostivý a milosrdný. Jeho slitování se klene vysoko nad obzorem nebe, od východu až k západu. Celou Zemi navštěvuje a halí do pláště milosrdenství. Když Saul dal střežit dům Davida, aby ho usmrtil, napsal David pamětní žalm 59. A poslouchejte, jak mluví a volá v tom žalmu k Bohu. David mluví o svých nepřátelích a říká, že jsou jako hladoví psi, kteří slídí po kořisti. A potom volá k Bohu.

  • Žalmy 59: 17 Já však budu zpívat o tvé síle, nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat. Vždyť ses mi stal nedobytným hradem, útočištěm v den soužení mého.18 Moje sílo, o tobě chci žalmy zpívat. Bůh je přece hrad můj nedobytný, Bůh můj milosrdný.

David mluví o sobě a říká, že nechce být, nebude a nemusí být jako hladový pes. On místo slídění po potravě pro tělo sytí svou duši poznáním Svatého Izraele. Vidíte také jak velmi intenzivní a intimní je Davidův poměr k Hospodinu? David zpívá svému Pánu hned zrána a plesá radostí. Slyšte ta jména, která dává Bohu. Nedobytný hrad, útočiště v soužení. David volá: „Má sílo, tobě chci zpívat celým srdcem!“ David si přivlastnil Boha! „Bůh je přeci můj hrad nedobytný. Bůh můj milosrdný!“ To zpívá celé Davidovo nitro. A není na tom nic špatného, sobeckého. Bůh chce, abychom ho takto znali a měli k Němu stejně blízko.

Když půjdeme na jiné místo Písma. Do knihy Daniel. Uvidíme podobnou blízkost a intimitu u Daniela. Daniel naříká nad svým lidem a městem Jeruzalémem. I on dobře zná svého Stvořitele a Spasitele.

  • Daniel 9:18 Nakloň, můj Bože, své ucho a slyš, otevři své oči a viz, jak jsme zpustošeni my i město, které se nazývá tvým jménem. Vždyť ne pro své spravedlivé činy ti předkládáme své prosby o smilování, ale pro tvé velké slitování.

A zde máme náš dnešní klíč k pochopení Božího zákona, jeho cíle a díla. I jeho podstaty. Je dobrý proto, že je od Boha. Bůh dává zákon, protože se smilovává. Ne proto, abychom zákon dokonale plnili, pro naše spravedlivé činy, jak říká Daniel. Ale pro své slitování, aby člověku ukázal jeho zoufalý stav.  Zákon je dobrý proto, že jeho cíl je dobrý a dílo které koná k naplnění tohoto cíle je dobré. Ze zákona pochází poznání hříchu. Boží zákon je dokonale dobrou diagnostickou metodou. Už víme, že zákon není příčinou Pavlovy smrti! V posledním kázání jsme si řekli, že v Pavlově životě došlo k následujícímu:

  • Římanům 7:9 Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil, 10 a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.

A vysvětlili jsme si co to znamenalo. Pavel poznal, že je duchovně mrtev! Dopadla na něj celá váha zákona skrze poznání své neschopnosti ho naplnit. Pavel byl usvědčen ze svého zoufalého a bezvýchodného stavu před Bohem. Byl to proces, na jehož začátku přišel Boží Zákon a podnítil v Pavlovi všechnu sílu hříchu a hříšných žádostí. Na začátku stojí horlivý následovník Zákona spoléhající na sebe a své skutky. Neví nic o hříchu a své hříšné podstatě.  Na konci tohoto procesu stojí Pavel před Bohem jako usvědčený hříšník, vědomý si toho, že mu není pomoci. Ví, že potřebuje od Boha zachránit. V Pavlově životě se naplnila nejen slova Ř 7, 9–10. Ale i druhé poloviny verše třináct. Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.

Boží zákon splnil svůj úkol v životě Pavla. Dokonalá a svatá diagnostická metoda našeho Boha vykonala to, k čemu byla určena. Pavel poznal celou hloubku své hříšnosti i to, že je duchovně mrtev.

Odkazy: J 3, 19-20; Př 8, 36; Ž 59, 17-18; Da 9, 18; Ř 7, 9-10;

Obludná podstata a povaha hříchu ve světle Boží milosti!

a)      Hřích, nejzhoubnější moc ve stvoření!

Já bych chtěl, abychom se zastavili právě u druhé poloviny verše třináct. Modlím se, abychom mohli stejně jako Pavel poznat celou hloubku lidské hříšnosti, naší vlastní hříšnosti! Vím, jsme znovuzrození. Máme nová srdce. Už jsme vlastně hloubku své hříšnosti poznali. Ale myslím, že je pro nás dobré, abychom ji poznali a poznávali ještě jinak. Abychom si definovali hřích, jeho moc, jeho zhoubu, jeho hloubku, jeho nakažlivost z mnoha úhlů a pohledů. Tvrdím následující: „Hřích a jeho zhoubná, smrtící moc je největší silou v celém padlém stvoření!“ Vycházím z tvrzení Písma z prvního listu Janova.

  • 1 Janův 5:19 Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého.

Celý svět je pod mocí Zlého! Hříchu, temnoty, ďábla a jeho duchovních mocností zla. Nikdo v celém padlém stvoření nemá moc vyprostit sám sebe z této zhouby. Dokonce nám v tom nemohou pomoci ani svatí andělé, věrní služebníci Boží, kteří sami nejsou pod zhoubou pádu!

 Musel k nám na zem sestoupit sám Bůh, Boží Syn. V těle člověka. Sám sebe učinil kvůli nám hříchem. Podstoupil Boží hněv za nás. Byl odloučen od Otce na kříži, kdy temnota vrcholila v bláhové naději, že zvítězí. Tedy žádný člověk, ani dokonce žádný anděl, žádná duchovní bytost! Jen Bůh sám to mohl učinit. Proto je moc hříchu a zla tou největší mocí v padlém stvoření.

Důkazem toho, že hřích je největší a nejobludnější síla ve stvoření je také fakt, že i když je na člověka aplikován Boží zákon. A to jakýmkoli způsobem. Na kamenných deskách, nebo ve svědomí, nebo zvěstovaná plnost Božího zákona, kterou je evangelium a sám Ježíš Kristus. Bez milostivého Božího zásahu nebude žádný člověk zachráněn. Samotná konfrontace Božím zákonem nevede u člověka k pokání a obrácení. Naopak srdce hříšníka se jen více a více zatvrzuje a oddává hříchu viz. Ř 1, 18-32; musíte patřit k těm, které Bůh vyvolil před stvořením světa! Musíte obdržet dar víry, nové srdce, musíte se stát novým stvořením! V listu Efezským čteme, co Bůh učinil s každým, kdo věří ve jméno jednorozeného Božího Syna.

  • Efezským 2:4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, 5 probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! 6 Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši,

Pokud je člověk konfrontován Božím dobrým zákonem. Jeho literou, kterou dal Bůh Izraelcům na deskách z kamene. Nebo je konfrontován skrze své svědomí. Anebo je dokonce konfrontován plnou milosti a pravdou. Plností Božího zákona, tedy Ježíšem Kristem a Jeho evangeliem. Nestačí to! To je jasný důkaz o veliké moci hříchu, o hloubce pádu, o hříšnosti a úplném zkažení člověka. Potřeba nové srdce je ten důkaz. Potřeba být novým stvořením. Proto Pavel říká, že na ničem jiném nezáleží. Ga 6, 15;

Proto milovaní, nepodceňujte moc hříchu. Pamatujte na Lota a Samsona. Oni nestřežili svá srdce! První udělal kompromis a usadil se v Sodomě, protože kraj byl bohatý a sliboval bohatství. Gn 13, 10; Lot proto přebýval uprostřed lidu totálně bezbožného a dělal další kompromisy. Chtěl své dcery dát zvráceným sodomským mužům, za manželky, a potom dokonce je chtěl vydat chtíči všech shromážděných mužů Sodomy! A nakonec o všechno přišel. To, co mu bylo dražší nad Boha, pozbyl. Všechen majetek, dokonce i ženu!  A Samson? Ten měl veliké problémy s poslušností, hřešil a porušoval zákon. S každou další neposlušností byl méně a méně citlivý a vnímavý k Bohu a Jeho vůli! Byl stále více svéhlavý a tvrdý. Spoléhal na sebe, svou sílu, svůj život. Dobrý Bůh ho vydal k pokoření, dovedl ho k pokání. Ale cena byla veliká. Samson zaplatil svou silou, a i svým životem. To, na co spoléhal, bylo mu odňato!  Stejně jako u Lota byla cena veliká.

 A tak sice jsme nová stvoření. Hřích nás již nemůže vytrhnout z Boží ruky a zahubit na věky. Ale pořád má nesmírnou sílu. Náš postoj k němu musí být nesmiřitelný. Bůh ho nenávidí. My ho musíme nenávidět. Ne hlavně u těch druhých. U sebe na prvním i posledním místě ho musíme nenávidět. Vzpírat se mu, bojovat s ním, potírat a umrtvovat ho. Utíkat před ním, je-li to potřeba. Je lepší utéct jako slabý, než si hrát na silného jako Samson a zhřešit! Je lépe utéct do hradu nedobytného, skrýt se v Kristu než si myslet, že mně se to nestane a Boha urazit a tupit svým hříchem. Hřích je stále velikou zhoubou!

A ti, kteří stále vzdorují evangeliu Ježíše Krista, ti ať pamatují na to, že kdo hřeší umře! Nejen smrtí těla, ale i druhou smrtí. Smrtí duše. Všichni potom, věřící i nevěřící se naučme dobře zpaměti slova Pavlova z listu do Galácie.

  • Galatským 5:19 Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, 20 modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, 21 závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.

Ti, kdo hřeší, nemají podíl na Božím království. Ale jen na druhé smrti v ohnivém jezeře! Věřte Písmu! Je to místo tak hrozné, že ani to nejtvrdší lidské srdce, které kdy bylo a je, nebude přát ani svému nejhoršímu nepříteli konec v ohnivém jezeře. Pokud jen trochu pochopí, jak hrozným trestem toto místo je! Ti, kdo dále hřeší tváří v tvář evangeliu zůstávají coby temní, zlí hříšníci v rukou Svatého, Spravedlivého a rozhněvaného Boha! A kdo opravdu chce upadnout do rukou Svatého Boha, propadnout Jeho svatému hněvu navěky?

b)     Větší je pouze milost a moc Boží, nepohrdejme jí!

Já vím, že většina lidí tváří v tvář evangeliu řekne něco o báchorkách, o pohádkách pro děti. Stejně jako ve skutcích, když Řekové uslyšeli o vzkříšení Krista z mrtvých. Byl jsem stejný. Jedni se přímo vysmějí tomu zdánlivému bláznovství, druzí v srdci pohrdnou. Sk 17, 32; Pro jedny je to k smíchu, pro druhé naprosto nudné a nezajímavé. Ale pamatujme už na Starý zákon, který říká…

  • Žalmy 14:1 Bloud si v srdci říká: "Bůh tu není." Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá.

Znáte lepší charakteristiku světa a lidí? Ne, nic se nezměnilo od té doby! Bloud je někdo, kdo bloudí, kdo nezná správnou cestu! Nezná ji pro nedostatek moudrosti a poznání! Odmítá ji znát. Takže popírání Boha je skutečná hloupost, nemoudrost a bláznovství. A co čteme v Novém zákoně?

  • 1 Korintským 1:21 Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.

Ha! Věřit Bohu tedy znamená být moudrý. Věřit Bohu mohu vše, každé slovo. Bůh přeci nemůže lhát! A když nejen říká, ale i prokázal před zraky mnoha svědků vzkříšení svého Syna, potom jsem bloud, hlupák a neskutečný blázen, když se Bohu v nevíře vzpírám! Slyšte dobře lidé! Věřit ve vzkříšeného Krista je moudrost nad moudrost. Je to pravé a plné poznání. Nevěřit ve vzkříšení Krista je největší hloupost a bláznovství, které jste učinili. Jednoho dne to poznáte. Buďte tedy moudří a věřte evangeliu! 

Ale jde ještě o jinou, mnohem vážnější věc než jen být moudrý, nebo hloupý. V obou případech totiž jde pořád jen o člověka, o smrtelníka. Odmítat evangelium ale znamená i pohrdat Bohem. Pohrdat tím, kdo mne stvořil a z jehož milosrdenství žiju. Poslouchejte pozorně Pavla, mluví ke vzbouřeným hříšníkům…

  • Římanům 2:4 Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání? 5 Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud.

Pohrdáme Bohem, když odmítáme evangelium. Pohrdáme bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a milosrdenství, když hřešíme. Být dobrý znamená být trvale laskavý, štědrý a pečující o dobro druhých. Nejde zde o vnější skutky, ale o charakter, tedy podstatu. Bůh je dobrý, Jeho dobrota je plná, svatá, dokonalá.

Shovívavost je mírnost a trpělivost v posuzování. Je to snášenlivost a veliká smířlivost. Tak Bůh přistupuje k hříšníkům, přestože On je svatý a my jsme podle Písma zlí! Lk 11, 23; a znovu jde o plnou, svatou shovívavost Boha. Jde o Jeho podstatu, charakter. On je dobrý!

Velkomyslnost je šlechetnost, velkodušnost, ušlechtilost. Znovu jde o laskavé, trpělivé a mírné jednání, které hledá smíření. Hledá prospěch toho druhého, jak jen může. Jak jen to jde. I v tom je Pán Bůh nepřekonatelný. Nenapodobitelný. Bůh šel až do krajnosti! Nebo snad ne, když šel za nás na kříž?!

Chceme tím vším pohrdnout? Chceme pohrdnout Bohem? V mést mu do tváře políček naší zatvrzelosti a pýchy? Chceme pohrdnout jedinou věcí a jedinou mocí, která je větší než zhoubná moc hříchu, pod kterou je uzamčeno celé stvoření? Chceme pohrdnout Boží dobrotou!?

Jak tím pohrdáme? Už jsme si to řekli. Tím, že odmítáme evangelium. Tak říkáme, že Bůh je lhář! Raději zůstáváme nevěřící, než abychom se sklonili před Pánem celé země i nebe!

Anebo jsme sice přijali evangelium, ale děláme kompromisy jako Lot. Máme problém s poslušností jako Samson. Tolerujeme hřích ve svém životě. Nebo ho omlouváme, zlehčujeme. Když jsme konfrontováni, napomínáni, nebo je nám domlouváno tak se kroutíme, bráníme, máme spoustu výmluv, nechceme se podřídit.

Možná připustíme náš hřích. Zní však vždy nějaké ale. Zhřešil jsem, ale bylo to pod tlakem okolností, nevydržel jsem to! Zhřešil jsem, ale bratr nejdříve zhřešil proti mně první! Zhřešil jsem, ale byla to taková hloupost, jsou mnohem větší hříchy! Ty, které dělají ti ostatní! Zhřešil jsem, ale Bůh mi to dozajista odpustí. On není takový cimprlich, jako ty bratře. Vždyť mě má rád! Zhřešil jsem, ale…

Boží zákon je svatý, spravedlivý a dobrý. Protože Bůh je svatý, spravedlivý a dobrý. Jsme-li tedy konfrontováni Bohem, jsme-li volání k pokání. Jsme-li usvědčování Jeho slovem, evangeliem, Kristem a Jeho křížem. Prosím skloňme se v srdci a nepohrdejme bohatstvím Jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti. Amen!

Odkazy: 1 J 5, 19; Ř 1, 18-32; 2, 4-5; Ef 2, 4-6; Ga 6, 15; 5, 19-21; Gn 13, 10; Sk 17, 32; Ž 14, 1; 1 K 1, 21; Lk 11, 23;

Osnova kázání